Další zpřísnění je v tom, že zaměstnanci, který zameškal pracovní den nebo směnu bez důležité příčiny, je zaměstnavatel povinen zkrátit dovolenou o dva dny. Zamešká-li zaměstnanec pracovní dny bez vážných důvodů po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátit mu dovolenou v příštím roce. Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než pracovní den, se sčítají.

Byl-li pracovní poměr zrušen vinou zaměstnance před nastoupením dovolené, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou. Byl-li pracovní poměr vinou zaměstnance zrušen po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance náhradu za dovolenou, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Za dny, které zaměstnanec vyčerpal bez důležité příčiny po vyčerpání dovolené a před skončením pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na jeden den poskytnuté dovolené.

Tato přísná opatření jsou zcela na místě a pomáhají uskutečňovat jistě spravedlivou zásadu, že nárok na plnou dovolenou mají jen ti, kdož si jí také plně zaslouží. Závažnost těchto ustanovení je podtržena také tím, že zaměstnavatelům je uložena přímo povinnost zameškané dni zaměstnancům z dovolené odečíst anebo v případě zrušení pracovního poměru z viny zaměstnance požadovat peněžitou náhradu, a to pod osobní odpovědností.

Naproti tomu přináší zákon některá zlepšení.

Podle ustanovení zákona č. 91/1949 Sb. se do dovolené započítávala účast na zvláštní léčebné péči nebo na opatřeních preventivní péče s výjimkou případů, kdy je zaměstnanec práce neschopen. V navrhovaném zákoně jsou tyto zásady převzaty s výjimkou těch zaměstnanců, jejichž choroba jim sice dovoluje ještě pracovat, kteří jsou tedy ještě práce schopní, avšak jeví se u nich nutnost léčit chorobu, aby bylo zabráněno pozdější pracovní neschopnosti. O takových případech rozhoduje Ústřední národní pojišťovna, zda mají být postaveny na roveň pracovní neschopnosti. Přitom příslušné orgány, zejména Ústřední národní pojišťovna, musí dbát, aby bylo zabráněno zneužití tohoto ustanovení zákona a aby toto ustanovení, zejména pokud se týče doporučení lázeňského léčení, sloužilo především nemocným dělníkům.

Toto ustanovení navrhovaného zákona vystihuje účel a potřeby zvláštní léčebné péče, jejímž úkolem je nejen léčiti osoby již práce neschopné, nýbrž také osoby ohrožené pracovní neschopností. Mnozí z těchto nemocných proto, že mají kladný poměr k práci, pracují až do nástupu zvláštní léčebné péče, a nebylo by s hlediska zdravotnického správné, aby se jim vždy doba léčení započítávala do dovolené.

Zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr rozvázán po 1. lednu 1947 bez jejich zavinění jednak podle předpisů o hospodárném zaměstnávání pracujících, jednak o uvolňování postradatelných zaměstnanců nebo o návratu vyškolených zaměstnanců do jejich povolání, započte se do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou či na její prodloužení v novém zaměstnání trvání všech předcházejících pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku.

Navrhovaný zákon sleduje také tu zásadu, aby dovolené, určené k zotavení po práci, bylo plně využito. Je proto poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou - mimo případy odůvodněné naléhavou potřebou provozu - ze zásadních důvodů nepřípustné.

Nástup dovolené určuje se zřetelem na jednotný hospodářský plán zaměstnavatel po projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců. Přihlíží přitom k jejich oprávněným požadavkům. Dovolená musí být plánována tak, aby v žádném případě nebyl rušen plynulý chod našeho hospodářství.

Hromadná dovolená je přípustna jen je-li to z provozních důvodů nutné a slučitelné s potřebami jednotného hospodářského plánu. Nesmí však trvat déle než 14 dnů. O udělení hromadné dovolené rozhodne zaměstnavatel.

Zaměstnancům, kterým v době udělení hromadné dovolené nepřísluší nárok na dovolenou, nebo přísluší nárok na dovolenou kratší, než je hromadná závodní dovolená, musí zaměstnavatel poskytnout všechny požitky, které zaměstnanci náležejí podle § 6 navrhovaného zákona. Zaměstnanec je pak povinen na zaměstnavatelův příkaz konat náhradní práce po dobu rovnající se době, za kterou v době hromadné dovolené obdržel požitky, anebo nabude-li zaměstnanec dodatečně v kalendářním roce nároku na dovolenou, započte se mu do ní doba hromadné dovolené, po kterou byl placen a nepracoval.

Ministerstvo práce a sociální péče po slyšení jednotné odborové organisace a v dohodě se zúčastněnými ministerstvy může v zájmu splnění hospodářského plánu stanovit vyhláškou v Úředním listě, že někteří zaměstnanci jsou povinni vyčerpat část své dovolené v zimník období.

Návrh zákona upravuje také dovolenou na zotavenou zaměstnancům zemědělským a lesním, kteří nekonají nepřetržitě práci, zaměstnancům sezónním a kampaňovým, dovolenou domáckým dělníkům, u nichž vzhledem k charakteru jejich práce jsou ustanovení o dovolené na zotavenou poněkud odlišná.

Placená dovolená na zotavenou smí být poskytována jen tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené tímto návrhem zákona, a nesmí přesahovat výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění toho jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni.

To jsou hlavní zásady předloženého návrhu zákona. Jsou únosné a vyhovují potřebám našeho hospodářství, jakož i zájmům pracujících, a proto jménem výboru sociálně-politického a zdravotnického doporučuji vládní návrh zákona o placené dovolené na zotavenou v roce 1950 Národnímu shromáždění ke schválení se změnami uvedenými ve zprávě výboru sociálně-politického a zdravotnického. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá. Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Burda: Nemám.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 1. bod poriadku.

Budeme rokovať o druhom bode poriadku, ktorým je

2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotníckeho a výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 410) o jednorázových mimoriadnych prídavkoch za rok 1949 k dôchodkom z národného poistenia a k zaopatrovacím požitkom vojnových poškodencov (tlač 422).

Zpravodajcom je posl. Niederle. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Niederle: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Národní shromáždění má dnes schváliti vládní návrh zákona o jednorázových mimořádných přídavcích za rok 1949 k důchodům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců.

Jednorázový mimořádný přídavek podle navrhovaného zákona přiznává se celkem 969.640 důchodcům. Z toho pak 235.089 příjemcům sociálních důchodů, kteří pojištěni nebyli, t. j. zemědělcům a jiným osobám samostatně výdělečně činným.

Podle osnovy zákona činí náklad na výplatu jednorázových přídavků celkem asi 501 mil. Kčs. ve skutečnosti bude náklad nižší. Je však vyšší než náklad k témuž účelu za rok 1948 a je uhrazen z prostředků Ústřední národní pojišťovny a z rozpočtových prostředků ministerstva práce a soc. péče.

Navrhovaný zákon je jenom stručný a provádění jeho je časově omezeno, a přece je významným dokladem a svědectvím o postupném a soustavném zlepšování našich hospodářských poměrů.

Když jsme v prosinci r. 1948 projednávali vládní návrh) zákona o jednorázových mimořádných přídavcích k důchodům z národního pojištění, předpokládali jsme, že se jimi zabýváme naposled. Avšak i přesto, že důchody z národního pojištění byly již upraveny ku prospěchu příjemců těchto důchodů a že ceny životních potřeb nebyly zvýšeny, navrhuje vláda přiznati mimořádné jednorázové přídavky k důchodům i za rok 1949, a to proti roku 1948 pro vdovy, vdovce a družky ještě o 100 Kčs zvýšené.

Paní a pánové, poukazuji na zvláštní význam navrhovaného zákona. Tento zvláštní význam nespočívá v tom, že se navrhovaným zákonem přiznávají mimořádné jednorázové přídavky i pro rok 1949, a to jen jediným zákonem, ani v tom že se vdovcům, vdovám a družkám přiznávají přídavky proti r. 1948 zvýšené, nýbrž v tom, že se jednorázový mimořádný přídavek přiznává všem důchodcům i příjemcům důchodů sociálních, a to i z řad zemědělců a jiných osob dříve samostatně výdělečně činných. Tito důchodci nejenže dříve nikdy nedostávali přídavky, ale nedostávali ani žádné důchody.

Za skutečnost, že můžeme přiznati jednorázový mimořádný přídavek i všem důchodcům a že tento přídavek není almužnou z milosti, nýbrž nadlepšením a aktem spravedlnosti i k těm, kteří již pracovat nemohou, dále že také na to máme a že v důsledku toho nemusíme na druhé straně zatěžovat náš pracující lid žádnou novou daní nebo dávkou a tak ztrpčovat přijetí přídavků jeho příjemcům - za tuto skutečnost vděčíme nejen prozíravému a starostlivému hospodáři, panu ministru financí, nejen stejně prozíravému a rozumnému hospodářství národní pojišťovny a ministerstvu práce a soc. péče, z jejichž prostředků je hrazena částka téměř půl miliardy Kčs, ale také hlavně našim dělníkům a dělnicím, jejich socialistickému pracovnímu soutěžení a zlepšovatelskému hnutí, úderníkům a údernicím, ukazujícím nové způsoby zvyšování výroby a produktivity práce, i těm našim rolníkům a rolnicím, kteří přes obtíže, jež museli překonávati, plnili a řádně splnili svůj výrobní a dodávkový plán, kteří také řádně platili pojistné důchodového pojištění - a tak všichni společně přispěli k stálému zlepšování našich hospodářských poměrů.

Jsme si vědomi toho, že i na pense, na invalidní, starobní a sociální důchody a na důchody vdov a sirotků si musíme vydělat, a je zapotřebí, aby si všichni, ne jen námezdně pracující, uvědomili tuto skutečnost a aby všichni přispívali ke zvyšování životní úrovně všeho našeho pracujícího lidu.

Ovoce práce našich dělníků a dělnic, našich rolníků a naší pracující inteligence neplyne již jako bezpracný zisk do bezedných kapes boháčů ani na přípravu výbojných válek, nýbrž přispívá k soustavnému zlepšování životní úrovně všeho našeho lidu, i těch, kteří pracovat již nemohou - našich důchodců.

Soc.-politický a zdravotnický výbor a výbor rozpočtový projednali vládní návrh zákona o jednorázových mimořádných přídavcích za rok 1949 k důchodům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců ve svých schůzích dne 15. a 16. února t. r. a usnesly se jednomyslně doporučiti jej Národnímu shromáždění k přijetí beze změny.

Doporučuji tedy jménem obou výborů, aby Národní shromáždění přijalo vládní návrh zákona beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Niederle: Nemám.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 2. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu tretieho bodu poriadku, ktorým je

3. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 414), ktorým sa predlžuje lehota k podaniu žiadosti o udelenie štátneho občianstva krajanom vracajúcim sa do vlasti (tlač 419).

Zpravodajcom je posl. dr Burian. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Burian: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Prozatímní Národní shromáždění se usneslo dne 12. dubna 1946 na zákoně, podle něhož má být vráceno čs. státní občanství Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a vrátí se na území Československé republiky v rámci přesidlovací akce.

Zákon je formulován tak, že tito Češi a Slováci mají na udělení čs. státního občanství právní nárok za dvou předpokladů: 1. že zde nejsou důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele hodné, které by bránily udělení čs. státního občanství, a 2. že osoba, na kterou se zákon vztahuje, uplatní svůj nárok na udělení občanství do dvou let ode dne účinnosti zákona, t. j. do 29. dubna 1948.

Průběhem přesidlovací akce se ukázalo, že akce si vyžádá delší doby, než se původně předpokládalo, a to jednak z technických, avšak i z politických důvodů. Zákonem čís. 107/1948 Sb. byla proto lhůta pro podávání žádostí o udělení čs. státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti prodloužena do konce roku 1949. Do té doby bylo podáno a až na zcela ojedinělé výjimky příznivě vyřízeno asi 30.000 žádostí, což se týká - přihlížíme-li k rodinným příslušníkům - asi 100.000 krajanů. V r. 1949 se však ukázalo, že nebude možno ani do konce toho roku reemigrační akci ukončit, neboť zejména v Jugoslavii se vyskytly takové obtíže, že pravděpodobně nebude lze počítat s reemigrací hromadnou, nýbrž s přesídlením individuálním. Kromě toho přicházejí ještě v úvahu někteří reemigranti ze Sovětského svazu, z Bulharska, Polska, Argentiny, Kanady, Číny a Mandžuska. Podle odhadu jde celkem asi o 3.000 žádostí; a aby i těmto krajanům bylo umožněno dosíci čs. státního občanství za zjednodušených podmínek, navrhuje projednávaná osnova zákona prodloužení lhůty do 31. prosince 1950.

Podle usnesení výboru ústavně-právního ze dne 14. února 1950 doporučuji, aby navržená osnova byla přijata beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Burian: Nemám.