Toto opatření není nové a bylo ho
již použito v zákoně č. 42/1947
Sb. o některých opatřeních ve stavebnictví,
souvisících s dvouletým hospodářským
plánem, a pro účely pětiletého
plánu je převzalo i vládní nařízení
č. 296/ 1948 Sb.
Zřízením stavebních obvodů
má se zabránit tomu, aby si stavěl kde kdo
chce, kde to komu vyhovuje, ale aby byly zastaveny především
volné plochy, a aby tak co nejúčelněji
bylo využito veřejných zařízení.
Zřízením stavebních obvodů
se zajistí postupná a ucelená výstavba
obce.
Stavební obvody, pokud nebudou určeny přímo
podrobným územním plánem, určí
krajský národní výbor po slyšení
místních a okresních národních
výborů. Určování stavebních
obvodů přenáší se na krajské
národní výbory proto, aby bylo zaručeno,
že při jejich určování bude dbáno
všech zásadních požadavků plánovacích
urbanistických, dopravních, zdravotních a
jiných, protože okresní národní
výbory nejsou natolik technicky vybaveny, aby mohly tuto
službu prováděti.
Druhá část zákona projednává
způsob provádění výstavby obcí.
Dříve nežli bude možno přikročit
k jakékoli pozemní stavbě, musí být,
jak již bylo dříve řečeno, určen
stavební obvod, pro který se pak vypracuje přesný
zastavovací plán. Ten stanoví přesně
druh a způsob zastavení, stavební obvody,
řeší přesně ulice polohově
i výškově a veřejná prostranství,
jako náměstí, sady a pod. Zastavovací
plány mají být v obcích po určitou
dobu vyvěšeny, aby tak byla všem občanům
dána příležitost k podání
vlastních připomínek a aby se tak výstavba
obcí dála na nejširší demokratické
základně.
Zákon však nejen řeší výstavbu
obcí, ale pamatuje také na to, aby i u stojících
budov byly provedeny úpravy a opravy s hlediska zdravotních
a sociálních požadavků dnešní
doby. Řeší i otázku asanace obce, která
rovněž bude řízena plánovitě,
a pamatuje i na potřeby s hlediska obrany republiky.
Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že
pro každou obec se opatří popisné mapy,
které polohově i výškově zachytí
dnešní stav obcí a musí být stále
udržovány ve shodě se skutečným
stavem. Budou to vlastně zdokonalené dnešní
katastrální mapy.
Jak jsem již dříve uvedl, tímto zákonem
pozbude platnosti 21 různých právních
předpisů stavebních řádů
dosud platných. Tímto zákonem likvidujeme
staré kapitalistické pořádly a zájmy
v úseku provádění staveb a výstavby
obcí. Teprve na podkladě tohoto zákona mohou
se naše obce a města plánovitě rozvíjet
v rámci budování socialismu.
Paní a pánové, hospodářský
výbor a výbor ústavně-právní
projednaly vládní návrh zákona tisk
389 o územním plánování a výstavbě
obcí dne 15. a 16. t. m. a doporučují jej
plenu Národního shromáždění
ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Dávám
slovo zpravodaji k bodu 5, posl. Pšeničkovi.
Zpravodajca posl. Pšenička: Vážený
pán podpredseda, panie a páni!
Doterajšie zákony o finančnej podpore pri elektrizácii
dedín neboly jednotné, nakoľko v českých
zemiach bol zákon z 1. VI. 1926 č. 139, podľa
ktorého poskytoval štát stavebné príspevky
miestnym elektrárenským družstvám alebo
obciam a dával podpory na náklady spojené
s prívodom elektrickej energie do obcí všeužitočným
elektrickým podnikom. Na Slovensku zasa na základe
zákona č. 12 z roku 1942 poskytovaly sa zo štátnych
prostriedkov podpory všeužitočným elektrárenským
podnikom na náklady spojené so zavedením
elektrickej energie do obcí. Predložená osnova
vychádza zo zásad, že sústavná
elektrifikácia je za terajších pomerov vecou
štátu, ktorý ju má uskutočňovať
pomocou národných energetických podnikov.
To je tiež podstatný rozdiel proti bývalým
nejednotným zákonom, keď štát poskytoval
miestnym elektrárenským družstvám alebo
vidieckym obciam len podporu na náklady spojené
s prívodom elektrickej energie.
Sústavná elektrifikácia vidieka zahrnuje
tiež výstavbu transformačných staníc,
sekundárnych rozvodných sietí a domových
prípojok podľa jednotného hospodárskeho
plánu. Nepatrí k nej výstavba zariadenia
pre verejné osvetlenie. Sústavnú elektrifikáciu
vidieka uskutočňujú národné
energetické podniky ako investori. Tým odpadajú
príspevky štátu, ľudovej správy,
ako aj národných a komunálnych podnikov.
Toto riešenie je v súlade so zásadami financovania
národných podnikov podľa zákona č.
51 /1948 Sb.
Aby veľkých výhod pri sústavnej elektrifikácii
dedín, štátom financovanej, nedostalo sa jednotlivým
bohatým súkromníkom a súkromným
podnikateľom v obciach osnova určuje, že sú
povinní súkromní miestni účastníci
uhradiť 25% nákladov, spojených s výstavbou
zariadenia, a to u nákladov pri výstavbe transformačných
staníc, sekundárnych rozvodných sietí
a domových prípojok.
Z predloženej osnovy jasne vidieť, aké porozumenie
má dnešná naša ľudovodemokratická
vláda k potrebám našich obcí. Dovoľte
mi, aby som niekoľkými dátami zo štatistík
poukázal na to, aký pomer maly bývalé
kapitalistické vlády v Československu k elektrifikácii
dedín. Najmarkantnejšie sa to javí na Slovensku.
Od roku 1919 do 1938 bol na Slovensku zavedený prúd
do 800 obcí. To znamená, že priemerne ročne
elektrifikovali 40 obcí. Skoro 75% obcí do r. 1938
nebolo elektrifikovaných. A z tých, ktoré
elektrifikovaly, boly to len obce bohaté, v ktorých
bývali veľkostatkári, alebo zbytkoví
veľkostatkári, najmä činitelia agrárnej
strany.
Od r. 1919 postavili celkom asi 6.000 km primárnych vedení
a primárnych prípojov, asi 6.000 km sekundárnych
rozvodných sietí a zhotovili 350.000 domových
prípojov. Za 5 rokov máme vybudovať 8.000 km
primárnych vedení a primárnych prípojov
a 7.000 km sekundárnych sietí a 350.000 domových
prípojok.
K 1. júlu 1946 na Slovensku bolo z 3.352 obcí elektrifikovaných
len 40%. Po oslobodení nedeliteľnou súčiastkou
vládneho programu bola nebývalá pomoc našim
obciam, v čo patrila aj ich elektrifikácia. Naši
roľníci od oslobodenia, zvlášť od
februára 1948 mohli sa prakticky presvedčiť,
že to je robotnícka trieda. ktorá hlavne vysokou
výrobou v továrňach pomáha urýchlene
vyrovnať životnú úroveň medzi mestami
a obcami.
Preto obce a celé okresy, ktoré ešte neboly
elektrizované, boly pojaté do dvoj- a päťročného
plánu, takže koncom päťročnice už
ostane v celoštátnom merítku mizivé
percento neelektrizovaných obcí. Pred začiatkom
dvojročnice bol stav elektrifikácie v Československu
tento: na Slovensku z 3354 obcí s 3 434.369 obyvateľmi
bolo elektrifikovaných 1495 s 2,324.581 obyvateľmi,
t. j. 44,6% obcí a 64,8% na počet obyvateľstva.
Čechy 8.487 obcí, počet obyvateľov 6,737.803,
z toho elektrizovaných 6.898, na počet obyvateľov
6,277.876, percentuálne obce 81,3%, na počet obyvateľov
93,2%. Morava 3.293 obcí, počet obyvateľov
3,454.173 z toho obcí elektrifikovaných 3.065, v
nich obyvateľov 3,373.117, percentuálne obce 93,1%,
na počet obyvateľov 97 8%. Do dvojročného
budovateľského programu bolo pojatých na Slovensku
300 obcí a osád.
Vo skutočnosti bolo na elektrickú sieť zapojených
nových 337 jednotiek, z čoho 270 politických
obcí a 67 osád s 204.000 obyvateľmi, čím
bol plán splnený na 112,3%. To znamená, že
je to štyrikrát toľko obcí ročne
ako v predmníchovskej republike za éry kapitalistov.
(Potlesk.) Do päťročného plánu
išlo Slovensko s 52,6% elektrifikovaných obcí,
Čechy 94% a Morava 99,4%. Na tom tiež vidieť
podstatný rozdiel v postoji dnešnej našej ľudovodemokratickej
vlády od vlád predmníchovskej republiky,
a to nielen k dedinám, ale vôbec k zaostalým
krajom republiky. Vláda sa snaží, aby čím
skôr sa vyrovnaly aj po hospodárskej stránke
najzaostalejšie kraje republiky s krajmi vysoko priemyselnými.
Za dva roky Slovensko zo 40% zvýšilo elektrifikované
obce na 52,6%. Ešte markantnejšie sa to javí
v päťročnom pláne. Za päťročného
plánu má sa elektrifikovať v Čechách
a na Morave 1500 obcí, na Slovensku 1000. Tu sa znova ukazuje,
s akou veľkou láskou napomáha vláda
Slovensku. Počíta sa, že každým
rokom sa priemerne zelektrifikuje na Slovensku 200 jednotiek.
t. j. 5 x toľko ročne ako za predmníchovskej
republiky. (Potlesk.) Už v prvom roku päťročnice,
hoci boly veľké ťažkosti, najmä materiálové,
na základe čoho bol snížený počet
elektrifikovaných obcí na 150, zelektrifikovalo
sa 167, čím sa plán splnil už začiatkom
novembra na 112% a do konca roku sa počíta so splnením
na 130%, čiže úplne 200 jednotiek.
Koncom päťročného plánu predpokladaný
stav elektrifikácie v Československej republike
bude tento: Čechy a Morava prakticky úplne elektrifikované,
Slovensko z 3354 obcí 2693, celkove teda 80,3%, v nich
obyvateľov 3 milióny 117.439, percentuálne
91%. To znamená, že koncom päťročného
plánu ostane na Slovensku už len okolo 600 obcí
neelektrifikovaných.
Energetické závody predpokladajú, že
za päťročného plánu prevedie sa
elektrifikácia jednej obce nákladom cca 500.000
Kčs. Na elektrifikáciu v päťročnici
činí celkový náklad 1.250,000.000
Kčs. Takéto obrovské investície vláda
dáva do elektrifikácie našich obcí,
čím mechanizujeme vlastne naše pôdohospodárstvo
a zvyšujeme životnú úroveň na dedinách.
Kapitalistickým ekonomikom za prvej republiky zdaly sa
tieto investície vyhodenými peniazmi, a preto radšej
neinvestovali do elektrifikácie obcí. Z 1800 obcí,
ktoré máme ešte elektrifikovať, je vyše
1200 chudobných obcí. O investíciách,
donášaných v prospech našich dedín,
učí nás Engels: Hmotné obete, ktoré
bude treba v tomto smysle priniesť z verejných prostriedkov
v prospech roľníctva, môžu sa s hľadiska
kapitalistickej ekonomie zdať len vyhodenými peniazmi,
cez to však je to výtečné uloženie
kapitálu, lebo tým sa usporí desať ráz
väčšia čiastka na výlohách,
ktoré bude treba vynaložiť na pretvorenie spoločnosti
vôbec.
Túto obrovskú podporu našej vlády cítia
zanedbané kraje, ale zvlášť východná
časť republiky, kde sú ešte celé
okresy neelektrifikované. Preto obyvateľstvo východnej
časti republiky je vďačné nášmu
režimu a českým robotníkom v továrňach,
ktorí plnením plánu a zvýšenou
výrobou súčiastok, potrebných k elektrifikácii
dediny, pomáhajú bratskému Slovensku odstraňovať
krivdy minulosti aj v elektrifikácii.
Aký veliký význam má elektrifikácia
pri výrobe v našom pôdohospodárstve,
chcem uviesť na tomto konkrétnom prípade: Energetické
závody na Slovensku porovnaly v obci Ružindol, o koľko
menej je potrebných pracovných síl v dedine,
ktorá je elektrifikovaná, od dediny, v ktorej ešte
elektrizácia niet. V obci je 1.267 ha ornej pôdy
s počtom obyvateľstva 1.187. Keď odpočítame
starcov a deti, ostane cca 750 obyvateľov práceschopných.
Elektrárne vypočítaly, že občania,
ktorí majú elektrifikované pôdohospodárstvo,
ušetria ročne na jednom hektári 75 hodín,
to znamená pri výmere obcí, že sa len
elektrifikáciou ušetrí v tejto dedine 95.025
hodín.
Pri snižovaní nákladov pôdohospodárskej
výroby sa nám to javí ešte viac. Chcem
to uviesť tiež na konkrétnom prípade,
a to na štátnom statku, ktorý bol elektrifikovaný
nákladom 138 tisíc korún. Na statok dodaná
1 kilowattová hodina elektrárňou je za 5,10
Kčs, ľudskou silou však vyrobená 1 kilowattová
hodina na statku stojí 485 Kčs, konským poťahom
20,80, volským poťahom 24,40, parnou lokomobilou 9,90
a traktorom 7,65. Na tomto príklade vidíme tiež
veľkú budúcnosť elektrických traktorov,
ktoré už vo veľkej miere používajú
v Sovietskom sväze. Z týchto námatkou vybraných
príkladov je vidieť, čo znamená pre
naše pôdohospodárstvo a najmä pre naše
jednotné roľnícke družstvá elektrifikácia
obcí.
Tak ako v SSSR aj u nás musí získať
elektrina vedúce postavenie v celej našej národohospodárskej
sústave. Za tri desaťročia vo SSSR zelektrifikovali
zaostalú zem tak, že sa dostali na vedúce miesto
vo svete. Lenin, hovoriac o elektrifikácii SSSR, zdôraznil:
"Socializmus, to je vlastne moc robotníckej triedy
plus elektrifikácia." Hovoriac o prechode k socializmu,
povedal: "Či je možné uskutočnenie
priameho prechodu od tohto prevládajúceho stavu
v Rusku k socializmu? Áno, možné do určitej
miery, ale len pod jednou podmienkou, o ktorej my teraz presne
vieme; táto podmienka je elektrifikácia."
Keď vybudujeme desiatky okresných elektrární,
keď zavedieme elektrinu z týchto elektrární
do každej dediny, keď dosiahneme dostatočný
počet elektromotorov a iných elektrických
strojov, potom nie sú potrebné prechodné
stupne od patriarchálnej zaostalosti k socializmu. Áno,
na popud Lenina a Stalina bola to elektrická energia, ktorá
si v SSSR razila vínikania. Nech je nám Sovietsky
sväz príkla- ťaznú cestu do všetkých
úsekov národného pod- dom, ako máme
využiť bohaté možnosti vodných síl
v našej republike pri výrobe elektrickej energie.
Hoci elektrizácia v našej republike zaznamenala od
oslobodenia značný pokrok a stúpajúca
spotreba elektrickej energie vyžadovala rozšírenie
výroby, predsa treba zdôrazniť, že stupeň
elektrizácie v republike je v pomere k iným štátom
nízky. Pred nami stojí úloha elektrizovať
vyše 2000 obcí, to je tisíce kilometrov primárnych
vedení a primárnych prípojok, tisíce
kilometrov sekundárnych sietí, státisíce
domových prípojok. Popri tom však musíme
ešte viac elektrizovať a prehlbovať elektrizáciu
v priemysle, pôdohospodárskej výrobe, v doprave
uskutočnením elektrizácie železníc,
a nie na koniec aj v domácnostiach. Preto už päťročný
plán pamätá vo svojom programe na vybudovanie
mnohých energetických základní v celej
republike. Elektrina, vyrobená z vody, musí nám
nahradiť drahé uhlie a iné drahé horľaviny.
Nemôže nám byť ľahostajné,
či voda, pretekajúca našimi údoliami,
preteká bez úžitku, alebo či je zapojená
do práce a vyrába elektrinu. Každý pracujúci
v našej republike si musí uvedomiť, že elektrina
je naším spojencom na ceste k socializmu, je naším
národným majetkom, preto ju musíme zveľaďovať,
lebo nám zvýšenou mierou prispieva pri zvyšovaní
našej životnej úrovne. Pri uskutočňovaní
hesla "Drinu strojom a nie pracujúcim", nám
elektrina najviac pomôže.
Nový zákon znova potvrdí našim roľníkom
skutočnosť, že budujeme socializmus ruku v ruke
s roľníctvom za vedenia robotníckej triedy.
Elektrifikáciou obcí a jednotných roľníckych
družstiev a dodaním elektrických strojov robotníkmi
z našich fabrík vybudujeme z našich dedín
ďalšie bašty proti kapitalistickým imperialistom
a vojnovým štváčom. Naše dediny
zákon znova presvedčí, aké obrovské
výhody im kynú od ich spojencov - robotníkov.
Nakoľko predmetná osnova zlepší celý
chod všetkých prác pri elektrifikácii
našich obcí, - a hospodársky a pôdohospodársky
výbor ju prerokoval 16. t. m., doporučujem plénu
Národného shromaždenia, aby osnovu prijalo
v predloženom znení.
Místopředseda dr Polanský: Nyní
přistoupíme ke společné rozpravě.
Přihlášeni jsou tito řečníci:
Posl. Sedlák, Žák Antonín, Mjartan
a Martanovič. Dávám slovo prvnímu
přihlášenému řečníku,
p. posl. Sedlákovi.
Posl. Sedlák: Slavné Národní
shromáždění, paní a pánové!
Otázka účelné výstavby našich
obcí, především pak venkovských,
byla dosud opomíjena a teprve dnes dostáváme
se i na tomto úseku na lepší cestu a chceme,
aby i naše malé vesnice byly útulným
bydlištěm a účelným střediskem
pracujících po stránce hospodářské
i sociální. Jsou to hlavně dvě osnovy,
které mají napomoci tomuto úsilí,
a to zákon o soustavné elektrifikaci venkova, který
velmi citelně ulehčí břemena naší
lidové správy a pomůže i občanstvu,
a pak zákon o územním plánování
a výstavbě obcí. K tomuto poslednímu
chtěl bych dnes učiniti několik poznámek
s hlediska zemědělce. Je samozřejmé,
že pokrokový venkov zákon tento uvítá,
neboť představitelé naší lidové
správy dostanou konečně účinný
prostředek, jak působiti nejen na lepší
vzhled našich vesnic, ale co je ještě důležitější,
také na jejich účelné a hospodárné
uspořádání, aby tak i té nejposlednější
vesnici se dostalo všech výhod a předností
civilisace, které mají naše města. To
umožní, aby život i na vesnici se stal příjemnějším
a aby i na malé vesnici se cítili lidé šťastni.
Přiznejme si, že vedle těžké dřiny,
kterou také již na vesnici odstraňujeme, byly
to těžké životní podmínky,
špatné bydlení, často i naprostý
nedostatek obydlí člověka důstojného,
jež vylidňovaly naše vesnice, a zemědělská
mládež utíkala z vesnice do měst za
méně namáhavou prací a lepšími
životními podmínkami. Zatím co třeba
i malá provinční města kypěla
životem, pohodlím a dávala svým obyvatelům
všechny vymoženosti civilisace i kultury, mnohá
naše vesnice žila na úrovni ne jako před
50 a 100 lety, ale často před 10 a 15 stoletími,
a leckde to vypadalo tak, jako by tam lidé žili ještě
na počátku prvního slovanského osídlení
našich zemí.
Naše vesnice vyrůstaly na starých základech
původních sídlišť povětšině
u silnic a komunikací, někdy však také
zcela mimo ně a tak, jak generace za generací se
střídaly, tak obce vyrůstaly nebo odumíraly
bez ladu a skladu, jak se komu právě hodilo nebo
líbilo. Dědictvím tohoto systému jsou
ty neuspořádané vesnice, nesčetné
stavební závady nejen pro dálkovou dopravu
samotnou, ale i pro řádné a účelné
hospodaření a život v obci samé. Byl
to jednak známý konservatismus venkova, který
způsobil tuto situaci, ale byl to také nedostatek
právních předpisů a účelného
návodu a rady, jak by obec - vesnice měla býti
uspořádána, jak by v ní mělo
býti stavěno a jak by moderně měly
býti upraveny vzájemné vztahy obyvatel a
jejich společné povinnosti ke společným
zájmům. Byly sice různé předpisy,
týkající se stavebních předpisů
- tento zákon zrušuje celkem 21 zákonů
a předpisů dosud platných - ale ty byly nedostačující,
jak se o tom hovořilo již v první republice,
kdy se připravoval také celostátní
stavební řád, k jehož uskutečnění
však nedošlo. Až po skončení druhé
světové války byly znovu zahájeny
práce na nové, moderní úpravě
předpisů o výstavbě našich obcí
a je samozřejmé, že když jsme přikročili
k obecnému plánování, musili jsme
také v tomto směru nastoupit cestu řádného
plánování, což právě vyjadřuje
dnes projednávaná osnova. Otázka plánování
je dnes již tak obecně známa, že jsem
přesvědčen, že i naše obce plně
pochopí prospěšnost územního
plánování a plánované výstavby
svých obcí. O obsahu zákona hovořil
pan zpravodaj. Chtěl bych přičinit jenom
některé praktické poznámky k provádění
zákona samého.