Přesná čísla jsou v posledním zachyceném měsíci, a to je březen 1949. Počet příjemců rodinných přídavků - hlav rodin - v Čechách a na Moravě činil 649.082 s 1,149.390 dětmi, na Slovensku 144.804 s 298.263 dětmi, v celé republice pak úhrnem 793.886 příjemců s 1,447.653 dětmi. V průměru připadá tudíž na 1000 příjemců rodinných přídavků v Čechách a na Moravě 1777 dětí, na Slovensku 2060 dětí, v celé republice 1824 dětí. Průměrná výše rodinného příspěvku na jedno dítě činila měsíčně v r. 1948 199,50 Kčs, v prvém pololetí 1949 206 Kčs.

Snad by zajímala i statistika příjemců rodinných přídavků podle počtů dětí: Ze 100.000 oprávněných připadalo v prvém čtvrtletí 1949 na osoby s 1 nezaopatřeným dítětem 47.226 rodin, s 2 nezaopatřenými dětmi 34.050 rodin, s třemi 12.052 rodin, se čtyřmi 4095 rodin, s pěti 1575 rodin, s šesti 647 rodin, se sedmi 236 rodin, s osmi 76 rodin, s devíti 24 rodiny, s deseti 8 rodin, s 11 a více dětmi 1 rodina.

Zdržel jsem vás trochu těmito několika, jak se dříve říkávalo, suchými číslicemi. Ale jsou to čísla živá, za každým z nich, jak vhodně uvedl při projednávání této osnovy ve výboru rozpočtovém posl. Štětka, jsou živí lidé. A tak také chceme, aby celá naše politika byla živá péče o lidi, neboť oni jsou především nejen předmětem, ale i podnětem našich snah a našeho usilování. Aby lidé byli mravní, aby byli lepší, musí se jim také především dát možnost, aby takovými lidmi opravdu mohli být, aby mohli být lidsky živí. A to je naším úkolem, naší snahou, aby se lidem vedlo stále lépe, abychom každému poctivému občanu této republiky umožnili lidské živobytí a pomáhali mu v uskutečňování lidského štěstí. V tom smyslu také celá Národní fronta, jejímž jménem mluvím k této osnově, chce i nadále pokračovat, poněvadž blaho pracujícího člověka je prvním a hlavním úkolem nově budovaného lidově demokratického společenského řádu, a utvrzením této spolupráce bude také jednomyslné přijetí tohoto zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Polanský (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Kapounovi.

Zpravodaj posl. Kapoun: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. Polanský: Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kapoun: Nikoliv.

Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu denního pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru hospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 267), kterým se mění a doplňuje zeměměřický zákon (tisk 366).

Zpravodajem je posl. Uher. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Uher: Pane předsedo, vážená sněmovno!

Hospodářský výbor Národního shromáždění projednával ve své schůzi dne 9. listopadu t. r. vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zeměměřický zákon. Když před 1¹/₂ rokem byl Ústavodárným Národním shromážděním projednáván a pak odhlasován zákon o úpravě působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování, tak zv. zeměměřický zákon, byla nadhozena otázka, kam tuto službu soustředit. Tehdy byl vzat v úvahu stav, podle něhož největší složka měřické služby byla vybudována v ministerstvu financí. Také tradice, a to více než stoletá, a pečlivá organisace ve třech stolicích, jakou se mohl jen málokterý obor technické služby vykázat, hovořily pro to. Již tehdy byla brána v úvahu skutečnost, že zeměměřictví snad zasahuje, či lépe řečeno slouží potřebám celé řady ministerstev. Soustředění zeměměřické služby u ministerstva financí bylo provedeno se zřetelem na spojování pozemkového katastru s potřebami daňovými.

Už tehdy byli jsme si vědomi, že zavedením nového systému zemědělské daně v budoucnu poklesne význam zeměměřické služby pro ministerstvo financí. Tím více se projevuje převaha prací technických, sloužících technicko-hospodářským požadavkům státu a potřebám plánovacím. Proto bylo znovu uvažováno, zda dosavadní resortní příslušnost plně vyhovuje dnešním potřebám. Věc stala se ještě akutnější při zřizování krajských národních výborů a jejich referátů. Zde se prokázala nevhodnost slučování dvou tak rozdílných, různorodých agend, jako je agenda finanční a technická. Pro uvedené skutečností, t. j. pro přechod z úkonů pro převážně fiskální účely státu a zajištění držby k pracím zaměřeným převážně pro technicko-hospodářské účely státu, může být tato agenda odevzdána ministerstvu techniky, kam také nyní plně patří.

Hospodářský výbor pečlivě uvážil všechny tyto okolnosti a doporučuje sněmovně, aby zákon, mající celkově 5 článků, přijalo. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Uher: Nemám.

Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. bod pořadu.

Budeme projednávat pátý bod denního pořadu, jímž je

5. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 360), kterým se mění a doplňuje zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu (tisk 365).

Zpravodajem je posl. Ant. Vlasák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ant. Vlasák: Pane předsedo, paní a pánové!

Vláda předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu. Jde o druhou novelisaci zákona čís. 55/1947. Účelem tohoto zákona bylo umožnit splnění dvouletého plánu v zemědělství. Obsahoval určitá ustanovení, pomocí jichž by mohlo být využito všech prostředků především k tomu, aby nikde nezůstala půda ležet ladem. Původní zákon čís. 55/1947 měl časové omezení působnosti na dobu dvouletého plánu, t. j. do konce r. 1948.

Třeba podotknout, že tento zákon byl jedním ze šesti tak zv. Ďurišových vládních návrhů, vypracovaných v ministerstvu zemědělství a daných pak k posouzení zemědělské veřejnosti. Je jistě ještě v čerstvé paměti, co se sběhlo okolo těchto vládních návrhů, o které byl v předúnorovém zemědělském výboru a později i v plenu Národního shromáždění sváděn tuhý boj. A vyskytly se mezi poslanci i některé hlasy, které dokazovaly, že podobného zákonného opatření není vůbec třeba, a že neprospěje našim zemědělcům. Pozdější doba však ukázala, že jde o zákon veliké důležitosti.

Při praktickém provádění zákona projevily se četné nedostatky a bylo nutno jej rozšířit podle návrhů praktických zemědělců, a tak se jeho novelisace stala nezbytností. To se stalo zákonem čís. 132/1948 Sb. V letošních žních se však ukázalo, že do budoucna nevystačíme ani s tímto opatřením, zvláště pak ne se zněním §§ 9 a 11. Jelikož v zemědělství se stále více používá strojů, ukázalo se, že je třeba zajistit možnost použití zemědělských strojů a zařízení, jež patří soukromníkům, aby mohly být přemisťovány na pracovní výpomoc i do jiných okresů, po případě i z kraje do kraje.

To neznamená, že bychom s mechanisací v zemědělství byli už na vrcholu. Naopak, mechanisace a vůbec pokrok v zemědělství jde mílovými kroky kupředu. Ministerstvo zemědělství tu vykonalo a koná velmi záslužnou práci. Ač jsme jedním ze států s velikou mechanisací v zemědělství, vidíme, že mechanisačních prostředků, zvláště u soukromníků a volných sdružení, je u nás velmi málo využito. Není vzácností, že traktory, samovazače a mlátičky pracují jen z 15 % své maximální výkonnosti. Toto nevyužití zbytečně způsobuje vysoké provozní náklady. Bude-li možnost podle § 9, odst. 3 tohoto zákona mechanisační prostředky přemístit a dokonaleji využít, sníží se tak provozní náklady.

Pokud mechanisační zařízení mohla býti dávána k použití jen v téže obci nebo okrese, byla v dohledu vlastníka, který si mohl zajistit potřebný důkaz pro jednání o náhradě za poškození. Této možnosti vlastník již mít nebude, když stroj bude přemístěn do jiného okresu neb kraje. Ustanovení odst. 4 § 9 zabrání případným sporům.

Plán živočišné výroby klade vyšší nároky na technické zařízení. V zájmu řádného splnění pětiletého plánu zvláště v živočišné výrobě je nutno, aby bylo umožněno využít i jiných prostor než prostor vhodných pro sklizeň, jak je tomu dosud podle § 11 zákona čís. 55/1947 Sb. Proto se toto ustanovení rozšiřuje všeobecně na hospodářské budovy, t. j. stáje, sklepy a pod., které jsou buď nevyužity nebo nedokonale využity, tak jak to ustanovuje nový § 11.

Zemědělský výbor projednal ve své schůzi konané dne 9. listopadu 1949 předložený vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zemědělského výrobního plánu a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Ant. Vlasák: Ne.

Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 5. bod pořadu.

Místopředseda Richter (převzav předsednictví): Přistoupíme k projednávání šestého bodu denního pořadu, jímž je

6. Zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 363) o akciových společnostech (tisk 367).

Zpravodajem je posl. dr. Polišenský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Polišenský: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Předloženou osnovou zákona o akciových společnostech, tisk 363, se podrobně zabýval výbor hospodářský ve své schůzi dne 9. listopadu 1949 a výbor ústavně-právní ve své schůzi dne 10. listopadu 1949. Oba výbory, jejichž jsem členem, se jednomyslně usnesly doporučiti slavnému Národnímu shromáždění osnovu k přijetí s nepatrnými změnami, opravami a doplňky, jak jsou podány ve zprávě výborové, tisk č. 367.

V době řízeného a plánovaného hospodářství naší lidově demokratické republiky na její cestě k socialismu, kdy daleko převážná část veškeré hospodářské činnosti již jest anebo bude prováděna za použití moderních socialistických podnikatelských forem podle Ústavy 9. května, tedy prostřednictvím národních a komunálních podniků a lidových výrobních, spotřebních a případně jiných družstev, zdá se být protikladem a anomalií, jestliže jest Národnímu shromáždění předkládán k projednání vládní návrh zákona o akciových společnostech, tedy o podnikatelské formě typické pro údobí ryzího kapitalismu.

Proč tedy oživujeme novým zákonem neblahé vzpomínky na kapitalistickou éru a její podnikatelské formy? Jestliže vedle nových podnikatelských typů socialisujícího státu má být ponechána jako podnikatelská forma akciová společnost, není to proto, že bychom chtěli zapomenout na všechny stinné stránky tohoto společenstevního útvaru, nýbrž proto, že ne všichni naši zahraniční obchodní partneři již dospěli k vyšším, socialistickým formám společenského soužití, jako naše lidově demokratická republika. Za daného stavu je totiž obchodní styk se zahraničím, zejména se státy tak zv. západního bloku či kapitalistického světa, dosud možný jen prostřednictvím akciových společností, které mohou v těchto cizích státech zřizovat své representace, zatím co národní podniky této možností nemají, poněvadž zákonodárství cizích států tento moderní podnikatelský typ nezná. Proto také akciová společnost bude mít podle vládní předlohy postavení a poslání naprosto výjimečné s přesně vymezenými úkoly stanovenými jednotným hospodářským plánem. Abychom správně pochopili rozdíl mezi funkcí staré a nové akciové společnosti, nebude na škodu zmíniti se o historii, národohospodářské funkci a stinných stránkách akciové společnosti za éry kapitalismu.

Tato forma sdružovací byla určena pro podniky vyžadující tak velikého kapitálu, že pravidelně nemohl být poskytnut jednotlivcem nebo několika jednotlivci, nýbrž musel být opatřen příspěvky široké veřejnosti. Rozdělením akciového kapitálu na poměrně malé díly a vyloučením osobního ručení společníků byla dána možnost účastniti se obchodního podnikání i pro vrstvy méně zámožné. Umožniti širokým vrstvám účastenství na velikých podnicích je ovšem ideálním cílem akciové společnosti, kterého nebývá v praxi vždy dosaženo. Formy akciového sdružování užívají totiž menší skupiny osob, a to jednak proto, poněvadž tato forma jim neukládá osobní ručení, jednak z toho důvodu, že jim otvírá možnost spekulace s akciemi. Tak vznikají tak zv. společnosti rodinné, ba dokonce i společnosti, při nichž se průběhem doby soustředí akcie v rukou jedné osoby, tak zvané "one man company".

Velikým nebezpečím pro národní hospodářství byla snadná zcizitelnost podílů akcionářských, které ztělesněny jsouce v cenné papíry, akcie, stávaly se snadno v rukou ziskuchtivých lidí předmětem nesvědomité spekulace bursovní. A tu brzy bývaly kursy akcií uměle stlačovány, brzy zase hnány do výše, neodpovídající jejich vnitřní hodnotě, zejména vyplácením dividend z fiktivních zisků. Ano, stávalo se, že akciové společnosti bývaly zakládány ne z potřeby hospodářské, nýbrž jedině za tím účelem, aby jejich akcie byly předmětem bursovní spekulace v rukou zakladatelů. Takto založené společnosti bývaly nadto hned od svého začátku zatíženy bezcennými a přehodnocenými přínosy zakladatelů, kteří u příležitosti založení společnosti hleděli se výhodně zbavit méněcenných objektů majetkových. Nezřízenou reklamou, sestavováním líčených bilancí a zejména vykazováním neexistujících zisků bývaly pak akcie, mnohdy s ažiem, odbyty mezi obecenstvem a zakladatelé shrábnuvše nezasloužený zisk, opouštěli podnik, jenž, byv nezdravě založen, nutně ztroskotal. Poškozenými tu byli jednak akcionáři, kteří draze zaplatili bezcenné papíry, jednak věřitelé společnosti, kteří mohouce uspokojení svých nároků pohledávati jedině ze jmění společnosti, nalézali tu majetkové objekty, jejichž hodnota daleko neodpovídala výši zakladateli udávané. Rozmohlo-li se toto smutně proslulé gründerství v některém státě, vedlo to k vážným otřesům celého hospodářského života, čehož výstražnými svědky jsou katastrofální zjevy, které v Rakousku nastaly v druhé polovici 19. století. Těmto zlořádům lze jen částečně odpomoci cestou normativní.