Rozpočtový výbor projednal zmíněnou vládní osnovu, provedl v ní stylistické změny hlavně za účelem jednoduchosti a jasnosti zákona a doporučuje slavnému Národnímu shromáždění, aby tento zákon přijalo ve znění zprávy výborové.

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Loubal: Paní a pánové! Do textu se vloudily dvě textové chyby a prosím, aby byly opraveny, a to v § 2, odst. 1 v druhé větě za slovy "od poplatků" přijde čárka a na konci téhož odstavce za slovo "poplatky" v uvozovkách přijde pomlčka, pak teprve závorka se uzavře a dvojtečka.

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, s opravami právě uvedenými, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. bod schůze. Přistoupíme k projednávání třetího bodu denního pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 359), jímž se upravují některé sociální dávky (tisk 370).

Zpravodajem je posl. Kapoun. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kapoun: Vážené paní a pánové!

Vláda předložila Národnímu shromáždění návrh zákona tisk 359, jímž se upravují některé sociální dávky.

Potřeba tohoto zákona je hlavně odůvodněna radostnou skutečností, že od 1. října 1949 bylo zrušeno vázané hospodářství s chlebem, pečivem, moukou a s jinými mlýnskými výrobky, jakož i vázané hospodářství s brambory. Zároveň byla o něco zvýšena prodejní cena některých těchto potravin, což představuje větší výdaje o 12 Kčs až 16 Kčs na osobu měsíčně. Toto nepatrné zdražení nemůže vyvolat podstatnější zvýšení životních nákladů, avšak přesto mohlo by u některých osob, zejména rodin s větším počtem dětí, ovlivniti nepříznivě jejich životní úroveň. Tomu nutno zabrániti a zabezpečiti jim proto přiměřenou úhradu zvětšených výdajů. Za nejvhodnější formu takové výpomoci považuje vláda přiměřené zvýšení přídavků, poskytovaných zaměstnancům, důchodcům, pensistům a válečným poškozencům na výživu a výchovu dětí, jakož i novou úpravu zvláštních přídavků na děti potřebných osob samostatně hospodařících. Uskutečnění této myšlenky má býti provedeno navrženým zákonem.

V návrhu zákona jde především o změnu tří zákonných norem, z nichž každou odděleně se zabývají články I, II a III navrhovaného zákona. Článek IV je pak věnován nové úpravě zvláštních příspěvků, které se až dosud poskytují v českých zemích podle vládního nařízení čís. 441/1941 Sb.

Roční náklad, jehož si vyžádá provádění navrženého zákona, bude činiti podle odhadu přibližně 1 miliardu 130 mil. Kčs. Z toho připadá uhraditi státní pokladně částku asi 268 mil. Kčs. Odhad těchto výdajů, jakož i data, podle nichž se dospělo k číselným výsledkům, jsou blíže rozvedeny ve zprávě důvodové.

Článek I je věnován novelisaci zákona o rodinných přídavcích čís. 90/1949 Sb.

Podle čl. I, čís. 1 má se především změniti ustanovení § 4, odst. 1 zákona tak, že částka rodinných přídavků se zvyšuje o 40 Kčs měsíčně na každé nezaopatřené dítě. Této výhody budou účastni jak činní zaměstnanci, tak důchodci národního pojištění, jimž se jí dostane nepřímo ve formě zvýšeného výchovného (§ 68, odst. 2 zák. čís. 99/1948 Sb.).

Čl. II. Zvláštní přídavky na děti se poskytují podle zákona čís. 159/1945 Sb. ve znění zákona čís. 69/1947 Sb. též státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jakož i pensistům a vdovám po těchto zaměstnancích. Tyto přídavky jsou číselně úplně shodné s rodinnými přídavky soukromých zaměstnanců; rozdíl je pouze v tom, že u těchto je vyjádřena jejich výše zákonem v měsíčních částkách, kdežto u zaměstnanců veřejných v částkách ročních. Rovněž tyto přídavky navrhuje osnova zvýšit o 40 Kčs měsíčně na každé dítě, na něž přísluší zaměstnanci nebo pensistovi, případně vdově, výchovné.

Čl. III návrhu se zabývá potřebnou úpravou, tykající se vojenských a válečných poškozenců. Také u nich má býti podle čl. III, čís. 1 příplatek na děti zvýšen o 40 Kčs měsíčně na každé nezaopatřeně dítě. Bezdětným invalidům, kteří nejsou zaměstnáni ani nemají jiného příjmu, má pak býti poskytnut podle čl. III, čís. 2 měsíční přídavek 12 Kčs, po př. ještě další přídavek ve stejné výši na manželku nebo družku. U bezdětných důchodců národního pojištění a bezdětných veřejných pensistů nevyžaduje přiznání obdobného přídavku formy zákona a bude proto provedeno pouhým administrativním opatřením.

Článek IV. Náš právní řád zajišťuje osobám v pracovním poměru, které pečují o výživu a výchovu svých dětí, nárok na výchovné, rodinné přídavky nebo jiné podobné příspěvky. Osoby samostatně výdělečně činné, jako na př. zemědělci, řemeslníci, obchodníci a pod., takového nároku nemají. Avšak i mezi nimi se vyskytují případy, kdy ze sociálních a populačních důvodů, zejména u početných rodin, bylo by spravedlivé postavit je v tomto ohledu na roveň osobám pracujícím námezdně. Až dosud slouží tomuto účelu vládní nařízení č. 441/1941 Sb., které umožňuje poskytnout v odůvodněných případech osobám samostatně hospodařícím zvláštní měsíční přídavek 100 Kčs na třetí a každé další nezaopatřené dítě mladší 16 let. Nařízení, které je z doby okupace, nevyhovuje již dnešním potřebám, nehledíc na to, že platí pouze v českých zemích. Návrh je proto ruší a nahrazuje jeho obsah ustanovením článku čtvrtého.

Podle něho budou moci okresní národní výbory poskytovat samostatně výdělečně činným osobám, které se starají nebo jsou povinny se starat o nezaopatřené děti a jsou hospodářsky slabé, zvláštní příspěvek na výchovu a výživu těchto dětí. Příspěvek mohou poskytovat podle žadatelových poměrů počínajíc druhým, po případě třetím nebo dalším dítětem. Určení výše státního příspěvku ponechává článek čtvrtý okresním národním výborům, stanoví pouze jeho maximální hranici. Ta se rovná u druhého dítěte dvojnásobku částky, o kterou se zvyšují přídavky soukromým a veřejným zaměstnancům; dvojnásobku proto, že zvláštní příspěvek se má poskytovat teprve od druhého dítěte, kdežto zaměstnaným osobám se dostane zvýšení přídavku již na první dítě. U třetího a každého dalšího dítěte představuje nejzazší hranici zvláštního příspěvku zvláštní přídavek podle vládního nařízení č. 441/1941 Sb., zvýšený o 40 Kčs. Podrobnosti provedení článku čtvrtého týkají se zejména bližších podmínek poskytování a výplaty zvláštního příspěvku. Mají být stanoveny administrativně opatřením ministerstva práce a sociální péče.

Potřebná úhrada ke krytí vydání z tohoto zákona bude zajištěna zvýšením příspěvků zaměstnavatelů ze 4 % na 5 %, jak to navrhuje článek první projednávaného zákona. Tím stoupne výnos těchto příspěvků přibližně asi o 1.100 mil. Kčs. Zbývající částka bude pak hrazena z úspor ve státním rozpočtu a z rozpočtů svazků lidové správy.

Tímto návrhem zákona projevuje opětně naše vláda lidově demokratického zřízení mimořádnou péči o zabezpečení pracujících a jejich rodin a znovu tak dokazuje, že je vládou pracujícího lidu, jemuž vděčíme za všechny úspěchy, kterých jsme dosáhli.

Výbor sociálně-politický a zdravotnický a výbor rozpočtový podrobně projednaly ve svých schůzích vládní návrh zákona tisk 359, jímž se upravují některé sociální dávky, a po doplnění článku I, odst. 1 na konci posledního řádku, kde se vkládají slova "zákona o rodinných přídavcích", usnesly se jednohlasně navrhnouti, aby Národní shromáždění tento zákon schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu se přihlásil posl. Vojanec. Dávám mu slovo a tím zahajuji rozpravu.

Posl. Vojanec: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Zákon, jehož třetí novelu dnes projednáváme, patří k nejpokrokovějším a nejmodernějším sociálně politickým zákonům, a lze dnes téměř již po čtyřech letech jeho provádění s dobrým svědomím říci, že zákon se osvědčil, že je dobrý a že dokazuje možnost provádění dobré pokrokové sociální politiky.

V dřívějších dobách se mnoho mluvilo o nutnosti pokrokové sociální politiky, a bývalo to v prvé republice, bohužel, velmi často právě před vanočními svátky, kdy sněmovna se rozplývala krásnými slovy o potřebě sociální politiky, o potřebě úpravy platů, o vánočních výpomocích zaměstnancům, o potřebě podpory početných rodin, o úpravě platů veřejných zaměstnanců atd. Zůstávalo však vždy jen při slovech. A i když tu a tam se provedla nějaká dílčí úprava platová, nebylo odvahy a chuti k radikálnímu řešení otázky břemen početných rodin, ke spravedlivému rozdělení národního důchodu, aby totiž ten, kdo pracuje, dostal nejen za svou práci spravedlivou odměnu, ale aby se mu dostalo také spravedlivého příspěvku k udržování a výživě jeho rodiny. Vyskytly se sice již tenkrát návrhy na řešení tohoto problému - jedním z nich byl návrh na zavedení t. zv. rodinné mzdy, hlásaný tehdejšími křesťansko sociálními odborovými organisacemi, - ale nebyl ani na straně navrhovatelů dostatek průbojnosti a síly tento požadavek prosadit, a u liberalisticky založených vrstev a tříd národa nebylo pro to porozumění a naopak se odtud vždy ozývalo kategorické odmítnutí. A tak zůstávalo volání po ulehčení břemen početných rodin jen voláním na poušti. Pěly se chvály na význam rodiny pro národ a společnost lidskou, říkalo se - rodina, základ státu, ale nikdo se nezeptal otce dělnické rodiny, jak může ze své hubené mzdy uživit sebe, manželku a kupu dětí. Děti proletářů vyrůstaly v bídě, ve strádání, nemocech, umíraly v časném věku a stát o ně projevil zájem jen tehdy, když je volal, aby oblékly vojenský kabát a šly bojovat za tento stát, který se k nim a jejich rodičům a jejich starostem, jak dítě uživiti, choval tak nevšímavě. Říkalo se, že sociální pokrok je sice hezká věc, ale že je to příliš drahé, že by to stát neunesl, že naše hospodářství by neobstálo v zahraniční soutěži a že by se zhroutilo a pak že by měli bídu všichni. Nebylo tehdy peněz na pomoc početným rodinám, poněvadž šlo o ty nejchudší společenské vrstvy. Vůbec i s těmi ryze hospodářskými věcmi to vypadalo v první republice všelijak. Dostal jsem do rukou při studiu materiálu k tomuto zákonu statistiku nezaměstnaných v Československé republice za léta 1935 až 1936 a zhrozil jsem se, když jsem viděl černé na bílém ty statisícové vrstvy nezaměstnaných. Tak v lednu 1935 jich bylo v republice 818.000, v příštím roce dokonce již 860.000. Dnes, kdy řadu let již nemáme vůbec nezaměstnaných, jak o tom hovořil zde také pan ministr dr. Dolanský, a naopak hledáme stále nové a nové pracovní síly, zdá se nám to nepochopitelné. A přece je to tak blízko, jen 13 či 14 let zpět. Připočtěme k tomu ty tisíce nejlepších našich občanů, kteří nemohouce nalézti práci a uplatnění doma, stěhovali se do ciziny buď sezónně nebo natrvalo, vzpomeňme, jak se vylidňovaly některé naše kraje jihomoravské, jihočeské i Slovensko, jak rok od roku klesala v našich zemích porodnost, jak jsme začínali býti národem vymírajícím. I tyto populační statistiky z naší první republiky jsou názorné a poučné, jak se stát a politika staraly o rodinu, o děti, o budoucnost národa. Byla to politika sebevražedná. Měšťácká společnost měla zájem o člověka jen jako o pracovní sílu, hodnotila ho nejvýše jako zboží, měla o děti proletářů zájem nejvýše tehdy, když šlo o konání vojenské povinnosti, i tehdy však byla stejně tak tvrdá, nestarajíc se mnoho o to, jak bude živa rodina vojáka republiky, konajícího službu vojenskou a jak vůbec budou se živiti pozůstalí po živiteli, který zemřel při výkonu vojenské služby.

Tento postoj byl jen důsledkem tehdejšího pokročilého již bankrotu myšlenek liberalistických. U hlavních vedoucích politiků strašila theorie Malthusova o ubývající plodnosti půdy, která nestačí uživiti množící se lidstvo, a na ni navěšené ideje novomalthusianismu o nutnosti omezování počtu dětí ať už vědomou vůlí - kontrola porodů, nebo připouštěním katastrofálních natalitních pohrom, v nichž umíraly miliony proletářských dětí hladem, nemocemi, bídou. Rozhodně odmítáme názory Malthusovy, theorii o ubývající plodnosti půdy a jiné báchorky, jež chtějí dokázat, že člověk nemůže spoléhat na zlepšení svého hmotného postavení a že jeho spása je pouze v omezení počtu dětí. Jsme přesvědčeni, že se pro každého člověka najde a musí najít dosti hmotných potřeb, aby se mohl ze života těšit a radovat.

Nelze dohlédnouti hranic, jež má věda. Tam, kde kdysi rostl jeden klas, roste dnes větevnatá pšenice. Příroda tají v sobě tolik možností, že jejich dovedné využití uspokojí potřebu všeho lidstva, dokonce i v tom případě, stoupne-li značně jeho počet. Fysika zabezpečuje nevyčerpatelné možnosti atomové energie, chemie vyrábí látky, jež nahrazuji produkty živé přírody a není vzdálena doba, kdy fotosynthesou, tvořením škrobu, cukru, a bílkovin bude umět člověk vytvářet potravu v libovolném množství, jak nám ukazují úspěšné výsledky agrobiologie.

Velmi zajímavé je poslední usnesení vlády, o kterém dnes mluvil ministr dr. Dolanský, o vybudování vědeckého výzkumu, a proto se dovolávám znovu dnešního projevu ministra dr. Dolanského, který o věcech, o nichž se zde jen namátkou zmiňuji, mluvil velmi podrobně. Tyto výhledy nedovedla však lidstvu dát stará měšťácká věda. Ty přinesla teprve Velká říjnová revoluce a jeji ovoce - vítězný tvořivý socialismus. Dnes po převratných přímo objevech sovětské vědy nemusí se již lidstvo obávati hladu, naopak již dnes se ukazuje, že už za dnešní znalosti možností přírody uživilo by se na světě třikráte tolik lidí co je dnes, a možnosti ty se budou stále zvětšovat. Jen mír a pokoj potřebuje lidstvo, aby mohlo usilovnou prací k tomuto blahobytu co nejdříve dospět. Také náš stát na cestě k socialismu věnuje plnou péči rodině, dbá, aby jeho občané snadněji mohli nésti starost o výživu a výchovu dětí a všemi způsoby se stará o čestné postavení i o hospodářské zabezpečení početných rodin. Není to jen daňová politika, kterou někteří národohospodáři výlučně chtěli ulehčovat početným rodinám, nejsou to jen přednostní příděly potravin a jiných spotřebních statků, není to jen přednost v bytové péči a v jiných složkách života, ale je to efektivní, skutečná pomoc každému živiteli rodiny ve formě rodinných přídavků. Jak již jsem řekl, máme již s tímto zařízením zkušenosti několika let a lze říci, že dobré. Toto zařízení se u nás prakticky velmi dobře osvědčilo. Ukázalo se, že opatření to nejen že nijak neohrozilo naše hospodářství, že nezruinovalo státní pokladnu, že nerozvrátilo obecnou morálku, ale naopak, že naše hospodářství se dovedlo rychle přizpůsobit zvýšenému sociálnímu nákladu a že hmotné uspokojení statisíců rodin přispělo zajisté ke zvýšení radosti ze života, radosti z práce a víry v život. Bez obav o budoucnost svých dětí spokojený pracovník může radostněji pracovat, neboť ví, že tím prospívá nejen celku, všem, ale především i sobě a své rodině. Myslím, že i tuto kladnou stránku zavedení rodinných přídavků nutno připomenout a náležitě zhodnotit.

O podstatě dnes projednávaného zákona promluvil přede mnou zpravodaj za výbor sociálně-politický a zdravotnický posl. Kapoun. Budiž mi dovoleno doplniti jeho vývody jen několika málo číslicemi, a to v největším úseku působnosti tohoto zákona, totiž rodinných přídavků u pojištěnců národního, dříve sociálního pojištění. Jak vám je zajisté známo, stará se o úhradu rodinných přídavků t. zv. fond rodinných přídavků, který také pečuje o ony mimořádné případy populačních podpor, kde rodiče nemají důchodu buď ze mzdy nebo veřejného platu či důchodu, a o zvláštní zařízení a ústavy sloužící úkolům populační politiky.

Tento fond vyplatil v době od 1. 12. 1945 do 31. 12. 1946 na rodinných příspěvcích 2467 milionů Kčs, za r. 1947 3596 mil. Kčs, za r. 1948 3858 mil. Kčs a za prvé pololetí 1949 1786 mil. Kčs.

K úhradě pak měl na příspěvcích a z výnosu vlastního jmění tyto příjmy: od 1. 12. 1945 do 31. 12. 1946 3652 mil. Kčs, za r. 1947 4072 mil. Kčs, za r. 1948 4543 mil. Kčs a za první pololetí 1949 2216 mil. Kčs.

Zvýšené výdaje podle tohoto zákona budou zcela dostatečně kryty zvýšením zaměstnavatelského příspěvku ze 4 na 5 % vyměřovacího základu, platu či mzdy.

Je tedy hospodářství rodinných přídavků potěšitelné i po stránce finanční, neboť je soběstačné a zbývají ještě značné částky, kterých může být použito na další zlepšování, jak také uvádí důvodová zpráva k čl. I dnes projednávaného zákona. Rodinné přídavky v tomto úseku se vyplácejí v průměru na 1,5 mil. dětí měsíčně, celkem asi 800.000 příjemců, otců či matek.