Zemědělcům jsme uvolnili domácí zabíjačky vepřů a značně jsme jim ulevili v dodávkách vepřového masa.

Do konce října prodal náš socialistický sektor zboží celkem za 58 miliard Kčs, z čehož asi třetina bylo zboží na volném trhu. Největší položku v celkovém objemu volného trhu představuje prodej potravin, pak hned textil a obuv.

Spotřeba na hlavu v potravinách, textilu i obuvi roste. V prvním pololetí letošního roku byla spotřeba potravin na hlavu podle údajů státního úřadu statistického ve srovnání s loňským rokem tato:

V textilu stoupla výroba příze pro domácí potřebu v prvním pololetí 1949 o 10 % proti loňskému roku. Spotřeba obuvi stoupla v témže období o 13 %.

Od 1. ledna do 1. září 1949 se prodalo na př.: 1.754 kusů ledniček, 122.858 kusů rozhlasových přístrojů, 16.425 kusů šicích strojů, 20.918 kusů motocyklů a za září další 3.094 kusů, 100.000 jízdních kol.

Na prodaných motocyklech se podílejí dělníci přibližně 40 % a zbytek koupili příslušníci ostatních vrstev pracujících. Před válkou jsme měli něco přes milion koncesionářů; na rozhlasový přijímač připadalo na 14 obyvatel. Dnes máme dvojnásobný počet koncesionářů - 2,18 milionu - a jedno radio připadá na 5,6 obyvatele.

Také sociální spotřeba se od předválečné doby zvýšila, a to - po vyloučení cenového vzestupu - do roku 1948 skoro na dvojnásobek. Většina naší veřejnosti přijímá všechna ta sociální, zdravotní a kulturní opatření, která sociální spotřebu tvoří, jako něco samozřejmého. Jest však třeba vidět, jak velice nám právě tato sociální spotřeba zvyšuje životní úroveň a jak velké finanční prostředky na ní stát vynakládá. Rozpočet ministerstva práce a sociální péče, jehož valná část výdajů směřuje právě na tyto účely, představuje - jak známo - 10 % celého našeho rozpočtu.

Sociální spotřeba zahrnuje veliké položky národního pojištění, kde se výdaje v letošním roce odhadují na téměř 28 miliard. Sem patří rovněž péče o zdraví pracujících, v jejímž rámci působí na př. 455 závodních lékařů. Naši životní úroveň rovněž nemálo zvyšují závodní kuchyně, jejichž počet se v letošním prvním pololetí zvýšil o 22 % a měsíčně se tu průměrně stravuje letos 670.000 pracujících proti loňským 550.000. Velice se rozrůstá rekreace pracujících, organisovaná ÚRO, která v r. 1947 zahrnula 81.685 osob, 130.548 osob v roce 1948 a 200.927 osob v roce 1949. Poraden pro matky a děti máme v celé republice přes 3.000 a jejich počet vzrostl za první pololetí letošního roku o více než 320. Počet lůžek v nemocnicích se zvýšil za první pololetí letošního roku téměř o 2.000. Ke všem těmto opatřením, jimiž vláda zvyšuje životní úroveň lidu, náleží ještě: jesle, dětské domovy, rodinné přídavky, zápůjčky novomanželům, péče o oběti války, o reemigranty atd. atd.

Také kulturní úroveň našeho lidu a péče kulturní a školská se rozvíjela podle plánu. Za první pololetí letošního roku přibylo 330 mateřských škol s 5.780 dětmi. Jednotná škola dává příležitost ke vzdělání všem vrstvám pracujících. To samo představuje veliké zvýšení životní úrovně, neboť to dává rovnou příležitost všem, na rozdíl od kapitalistické minulosti. V duchu naší politiky pozdvihování dělnických kádrů a výchovy nové inteligence vzešlé z dělnické třídy organisujeme hustou síť nejrůznějších druhů škol pro dělníky a jejich děti. Roste účast pracujících na kulturním životě - v divadlech, koncertech, biografech atd. Náklady knih se zvyšují.

Obraz rozvoje naší nové společnosti v prvních třech letech plánovaného hospodářství by byl velmi kusý, kdyby mezi jeho nejvýraznějšími rysy nebylo jmenováno naše budovatelské dílo na Slovensku. Neboť výstavba nových hospodářských a společenských řádů není jen nejkrásnějším listem z nejnovějších dějin našich obou národů, ale zároveň nejpřesvědčivějším důkazem o tom, že naše cesta, kterou jsme se po květnu dali, je opravdu cestou k socialismu. Nejsou tomu ještě ani plná dvě léta, co česká a slovenská reakce pokládala Slovensko za nejslabší bod naší mladé lidové demokracie, co mezinárodní reakce šilhala zálibně po této zemi jako po výpadní bráně do osvobozené lidově demokratické části Evropy v naději, že by se mohla opakovat historie z roku 1939. Ale český a slovenský lid, vedený dělnickou třídou, povznesl po únorovém vítězství v budovatelském nadšení výrobní síly Slovenska k nebývalému rozmachu a odvrhuje zbytky kapitalistického útlaku, vyřešil pro kapitalisty neřešitelný nacionální problém v duchu rovnosti a bratrství obou národů. (Dlouho trvající potlesk.)

Politika výstavby Slovenska měla ve dvouletém plánu značný úspěch. Objem průmyslové výroby se ve dvouletce více než zdvojnásobil ve srovnání s rokem 1937. Počet zaměstnanců v průmyslu měl ve dvouletce na Slovensku vyrůst o 47.000, ve skutečnosti se zvětšil o 55.600, nepočítaje v to dělníky stavební. Z českého pohraničí přestěhovali jsme na Slovensko průmyslové strojní zařízení pro asi 26 tisíc pracovních sil. Zatím co za kapitalismu byl podíl hodnoty průmyslové výroby na Slovensku menší než podíl výroby zemědělské, ve dvouletce se tyto dvě složky vyrovnaly.

Každý, kdo projíždí v těchto dnech Slovenskem, může si tato čísla o výsledcích dvouletky vlastníma očima potvrdit. Rostou nové továrny, přehrady, elektrárny a pod. Ve dvouletce se na Slovensku rozestavělo více než 40 nových závodů, z nichž 12 bylo dáno do provozu. 10 závodů bylo podstatně rozšířeno. V prvních měsících pětiletky bylo dáno do provozu dalších 5 závodů, mezi nimi železárny v Brezně nad Hronom, dřevokombinát Bučina ve Zvolene atd. Z řady hydrocentrál, které se začaly ve dvouletce na Slovensku stavět, byly dány již dvě do provozu. (V Ilavě a Dubnici.) Současně byly vybudovány parní elektrárny v Bratislavě, v Krompachách, v Ružomberku, Novákách a jinde. V nových továrnách vznikají nové výroby, až dosud na Slovensku neznámé, jako jsou dřevoobráběcí stroje, motocykly, ledničky, umělé hmoty, umělá stříž atd.

Budovatelský rozmach slovenského hospodářství pokračuje i letos, v prvních měsících pětiletky. Od konce dvouletky, kdy slovenský průmysl měl 185.000 zaměstnanců, zvýšil se jejich počet k 1. srpnu letošního roku o 7.400. Výroba elektřiny byla v letošních prvních pěti měsících o 9 % vyšší než loni a více než dvojnásobná ve srovnání s dobou předválečnou. Stejně vzrostla i výroba plynu. Hospodářských strojů vyrobili na Slovensku letos od ledna do května o polovinu více než loni a téměř šest a půlkrát více než před válkou. Elektromotory a radiopřijímače se na Slovensku před válkou nevyráběly. Prvních vyrobili letos o 18 % více než loni, druhých pak o 80 %. Vlněné příze vyrobili od ledna do května o 11 % více než loni a o 112 % více než před válkou. Výroba obuvi je téměř třináctinásobná ve srovnání s rokem 1937 a proti loňskému roku je o 5 % vyšší.

Rychlejší ještě než rozmach průmyslu je na Slovensku rozvoj stavebnictví. Proti předválečným 40.000 stavebních dělníků zaměstnává jich slovenské stavebnictví dnes již více než 100.000. Zemědělská výroba, na Slovensku ještě daleko zaostalejší než v českých zemích, se ve dvouletce silně zmechanisovala. Počet traktorů se na Slovensku ve dvouletce zvýšil o 3.176 na 4.430 a za prvních 9 měsíců letošního roku se zvýšil dále o 780. Za poslední 2-3 roky stalo se na Slovensku v mechanisaci zemědělství více než před tím za 20 let kapitalistického režimu. Charakteristická pro tento vývoj na Slovensku je elektrifikace venkova, která přinesla ve dvouletce elektřinu do 300 obcí a v prvních 9 měsících letošního roku do dalších 130 obcí.

Tolik, paní a pánové, o dnešní slovenské skutečnosti, která se vyvíjí, překonávajíc propasti a rozpory předmnichovského kapitalistického včerejška, k šťastné socialistické budoucnosti. Tato skutečnost je proto tak blízká srdcím a rozumu dělnické třídy a všech pokrokových živlů slovenského a českého národa, protože výstavba nových řádů a na jejich základě řešení nacionálního problému v duchu leninsko-stalinského učení váže živým nerozlučným poutem oba naše národy a spojuje je tím těsněji s jejich společným velikým vzorem, Sovětským svazem. (Dlouho trvající potlesk.)

Pokusil jsem se, paní a pánové, podat vám přehled o výsledcích tří let našeho plánovaného hospodářství. Úspěchy, jichž dosáhla naše dělnická třída a s ní všechen ostatní pracující lid, jsou jistě nemalé. Budovat dále na těchto výsledcích, rozvíjet dále naše hospodářství na nové základně, to znamená plnit a splnit pětiletý plán, jak to zdůraznil náš president Klement Gottwald, jenž tento úkol vytyčil na prvním místě ve svých známých desíti bodech. Dovolte mně nyní, abych promluvil o některých obzvláště živých a konkrétních otázkách a úkolech ve spojení s plněním pětiletého plánu.

Musíme si být především vědomi, že plnění plánu bude i nadále záviset na tom, jak se bude rozvíjet aktivita širokých mas, jak poroste údernické hnutí a socialistická soutěž. Vždyť socialistická soutěž je jedním ze zákonů socialistického hospodářství. K masovému rozvoji socialistické soutěže došlo u nás ve spojení s předsjezdovou kampaní darů republice v zimě a na jaře tohoto roku. Jestliže v dubnu soutěžilo 1.584 závodů, pak se toto číslo zvýšilo k září letošního roku na 2.815 závodů a 231.000 zaměstnanců, což představuje asi ¹/₄ všech zaměstnanců těchto závodů. Úderek jsme měli v září téměř 19.000 proti 12.000 v dubnu a počet členů úderek se zvýšil od dubna do září z 65.000 na necelé 103.000.

Stojí tudíž před námi úkol toto údernické hnutí a socialistickou soutěž rozšiřovat do všech odvětví našeho hospodářství, do všech závodů a na všechny dělníky. Cestu k tomuto rozšíření nám ukazují údernické směny, které právě v minulých dnech proběhly ve všech krajích republiky ve stovkách závodů. Nesmí ovšem zůstat pouze při jednorázových údernických směnách, nýbrž údernická směna musí být začátkem trvalého zvyšování výkonu a produktivity práce a musí se tak stát trvalou záležitostí.

Již dávno jsou za námi začátky socialistické soutěže u nás, kdy těžisko často bylo ve fysickém výkonu. Naši úderníci zvyšují dnes své výkony na základě poznání techniky a jejího dokonalého ovládnutí. Uvědomují si pravdu, kterou za všechny formuloval úderník s. Kyzlink, že "stroje jsou líné" a že my je musíme svou dovedností, svým fortelem a poznáním techniky popohnat.

Ale všechna tato technická zdokonalení a všechny zlepšovací návrhy by nám nebyly mnoho platny, kdybychom si je nechávali pro sebe a kdybychom je nedovedli co nejrychleji rozšířit na celý závod a na celé průmyslové odvětví.

Zpozdilé představy mají ti, kdož si myslí, že údernické hnutí a socialistická soutěž se dají budovat jen na nadšení pracujících a na jejich spontánní vůli. To vše je důležitým předpokladem a podmínkou socialistické soutěže. Avšak největších úspěchů v socialistické soutěži dosahují tam, kde již po měsíce cílevědomě své údernické směny připravovali, kde plánovitě pro ně nachystali výrobní předpoklady, kde do soutěže se podařilo zapojit mistry, techniky, plánovatele i ředitele závodů.

Zbytečně by se namáhal takový úderník, který by za 4 hodiny spotřeboval všechen materiál pro své výrobky a zbytek pracovního dne by prozahálel. Proto je důležité, aby socialistická soutěž byla zajištěna dokonalým zavodním plánováním až na pracoviště a aby zvyšování výroby nerušil nedostatečný přísun materiálu, nářadí a strojů. A má-li to býti zajištěno, pak musíme pro soutěž získat mistry a dílovedoucí, techniky, konstruktéry a plánovatele. Proto si vážíme s. Hamra ze Zbrojovky, jenž je dílovedoucím a jehož metoda používání výroby tvarových nožů přináší revoluční převrat do výroby a lze ji okamžitě převést na nejširší nekvalifikované osazenstvo. Stejně si ceníme i kmotrovství a patronátů techniků nad úderníky, jež vzniklo z iniciativy technika s. Henrycha a úderníka s. Pospíchala.

Socialistickou soutěž musíme však rozvíjet nejen uvnitř jednoho závodu, nýbrž i v měřítku celých průmyslových odvětví i v měřítku celostátním. Rozvíjení soutěže v jednom průmyslu by mohlo být vážně ohroženo, kdyby se soutěž neuplatnila i tam, kde pro tento soutěžící průmysl se vyrábějí polotovary a suroviny. Proto nesmíme ponechat soutěž náhodě, nýbrž ji musíme povzbuzovat a zaměřovat zejména tam, kde máme v našem průmyslu slabá místa, která by mohla ohrozit celkový vzestup výroby. Takovými místy jsou na př. hutě a doly, a proto jsou tak cenné příklady úderníků, jako je s. Hajn, který již od r. 1945 prosazuje nové způsoby práce v baních, a jako jsou soudruzi slévači Toncar a Žáček, kteří překonávají normy ve slévárnách a vychovávají nové úderníky.

Je-li těžké strojírenství hlavním článkem naší pětiletky a tíží-li nás právě zde problém nevyužité kapacity, musíme právě těžkému strojírenství při rozvíjení údernického hnutí věnovat co největší pozornost.

Jiný velmi naléhavý úkol, jehož jsem se již dotkl, spočívá v tom, abychom plně využili kapacity průmyslu, zejména v jeho klíčových odvětvích, abychom plně vyčerpali velké možnosti, které se nám otvírají v našem novém společenském řádu. V socialismu a ve společnosti, jež se k socialismu vyvíjí, je možno a nutno využít průmyslové kapacity v mnohem větším rozsahu, než tomu bylo za kapitalismu. Zakladatel vědeckého socialismu Karel Marx nás učí: "Kapitalistická výroba dosáhne svých hranic již na takovém stupni rozšířené reprodukce, který za jiných předpokladů by se jevil krajně nedostačujícím. Růst výroby se zastaví nikoliv tehdy, když to odpovídá plnému uspokojení potřeb, nýbrž již tehdy, když si to žádá realisace zisku. Za socialismu tato hranice ovšem mizí."

U nás není dostatečně známo, do jaké míry byl způsoben bouřlivý rozvoj výrobních sil za Stalinských pětiletek právě lepším využitím existujícího zařízení. Zpravidla šlo tam o takové případy, kde by se u nás zvýšení výroby bez nových investic pokládalo za nemožné. V posledních dnech jsme se dozvěděli z Malenkovova referátu při oslavě 32. výročí velké říjnové revoluce o nových úspěších na tomto poli. Malenkov mluvil o tom, že sovětská vláda před časem přijala opatření, směřující k lepšímu využití výrobní kapacity a k mobilisaci vnitřních reserv v podnicích. Tato opatření umožnila zvýšit původně stanovené úkoly průmyslové výroby a dokonce tyto zvýšené úkoly byly překonány tak, že průmyslová výroba v celku již v říjnu překročila úroveň plánovanou na rok 1950.

Jsou-li dnes - po 30 letech soustavného zvyšování výroby a odkrývání a mobilisování skrytých reserv - v Sovětském svazu ještě takové možnosti, jaké jsou pak možnosti u nás?

Dovolte, abych uvedl příklad toho, jak se brzdí výroba, je-li plán vypracován podle kapacity nejužšího místa v závodě; příklad toho, jak velké možnosti se otvírají, když plánování se zaměří na překonání úzkých míst, na plné využití existující kapacity. Ve výrobě trubek vytvořilo se úzké místo při mechanickém opracování ingotů na horizontkách. Závod, který tuto práci výpomocně prováděl pro válcovnu, měl dvě horizontky, jež obě pracovaly pouze v jedné směně. Zavedení dalších směn na těchto strojích a jejich plné využití bylo znemožněno nedostatkem kvalifikovaných horizontkářů. Tak byla také bržděna výroba trubek. Díky iniciativě pracujících se našlo prosté řešení. Jedna horizontka byla určena výhradně pro hrubé práce, zejména pro opracování ingotů pro válcovnu. Druhá pak byla vyhrazena pro jemné práce pro vlastní potřebu závodu. Tím se umožnilo, že na prvé horizontce mohli pracovat soustružníci, jež závod mohl snadněji získati. Tato horizontka mohla proto být převedena na tři směny a dodávky opracovaných ingotů do válcovny vzrostly o 45 %. To je naše vlastní zkušenost.

Není obtížno si představit, jak velký může být výsledek, když taková a podobná opatření, směřující k lepšímu využití zařízení a překonání úzkých profilů, se provádějí v rámci velkého závodu. To zejména dnes, kdy rozvíjející se údernické hnutí a socialistické soutěžení umožňují prudký vzestup produktivity práce a výroby. Aby k tomuto vzestupu skutečně došlo, je zapotřebí odstraniti plánovitými zásahy úzké profily, které by jinak překážely rozvoji výroby, a zajistit tak plné využití naší strojní kapacity. Jako příklad může sloužit jeden náš velký strojírensky závod. Návrh výrobního plánu na r. 1950, vypracovaný správou závodu, nesprávně vycházel právě z kapacity nejužších míst ve výrobě. V důsledku toho návrh plánu předpokládal, že závod je schopen za dosavadního počtu pracovních sil zajistit 46 % požadovaného výrobního programu. Správa závodu prohlásila, že by byla schopna převzíti 83 % tohoto výrobního programu za předpokladu, že bude zvýšen stav produktivních sil o ³/₄. Prověrka kapacity, provedená v závodě, a porady s dělníky a techniky z provozu podaly však zcela jiný obraz. Odhalily se velké výrobní možnosti, dosud nevyužité. Prověrkou provedenou v dílnách za účasti zástupců odborových skupin a závodních organisací KSČ bylo zjištěno, že je možno převzíti prakticky celý navržený výrobní program až na nějakých 7 %, a to se zvýšením stavu produktivních sil pouze o 40 %.

Ukázalo se především, že dělníci po zkušenostech nedávných údernických směn jsou ochotni převzíti ve vstřícném plánu úkoly vyšší o 17 %. Dále se zjistilo, že správa závodu podhodnotila ve svém návrhu plánu dnešní výkon dělníka o 21 %. Technici, mistři a dělníci pak našli cesty, jak vhodnými organisačními opatřeními lze překonat skoro všechny úzké profily, jež ve strojním a dopravním zařízení bránily zvýšení výroby. Tak se ukázalo, že po nepatrném doplnění strojního a dopravního parku a po doplnění druhé směny lze požadavky na výrobu v r. 1950 uspokojit skoro úplně, a to na 93 %. Konečně se zjistilo, že zbývající část požadované výroby lze snadno přesunout do jiného strojírenského závodu dnes rovněž plně nevyužitého.