Váha socialistického sektoru v našem zemědělství začíná růst.

Ve více než ¹/₅ našich obcí máme dnes již přípravné výbory jednotných zemědělských družstev. Ve více než 2.000 obcích jsou již přípravné výbory schváleny a v 1.300 obcích byla již jednotná zemědělská družstva formálně ustavena. O nějakých 250 JZD můžeme mluvit jako o družstvech vzorných, která vypracovala podrobně plány žňové, plány orby i osevu. Některá družstva vypracovala dokonce celoroční finanční plány. Řada JZD přikročila již ke společnému osevu buď po skupinách rolníků nebo dokonce v měřítku celé obce.

Pro vývoj naší vesnice k vyšší produktivitě práce a lepšímu socialistickému životu měly letošní žně rozhodující význam. Rolníci sami našli způsoby a formy práce, které nejlépe odpovídají jejich potřebám a našim poměrům. Traktory a samovaz vtiskly letos našim žním ráz a tempo. Finanční plán, který vznikl spontánně v jednotných zemědělských družstvech, umožňuje odměňovat práci podle zásluhy. Znemožňuje, aby větší zemědělci zneužili sousedské výpomoci k vykořisťování zemědělců drobnějších. V plném rozsahu se potvrdilo, že při budování socialismu na vesnici musí napomáhat dělnická třída. Výrazem toho byly patronátní závody, které se osvědčily a našim družstvům nemálo pomohly při opravě strojů, práci na polích, vypracování plánu a v neposlední řadě také v politické práci na vesnici. Soudružská pomoc patronátních závodů ještě více prohloubila svazek dělníků a rolníků. Pomoc našemu zemědělství také poskytuje ve stále větší míře 300 státních strojních stanic, které jsou vybaveny téměř 5.000 traktory a více než 2.500 samovazy. Strojní park státních strojních stanic dále rozšiřujeme. Za prvních 6 měsíců letošního roku na příklad jsme jim přidělili více než polovinu traktorů, které náš průmysl pro zemědělství vyrobil, a téměř ¹/₃ samovazů. Státní strojní stanice posekaly v letošních žních 177.236 ha obilovin, takže jedním samovazem posekaly průměrně 73 ha.

Celková výměra půdy Čs. státních statků se po únoru zvětšila téměř na 5násobek z 92.000 ha v lednu 1948 na 466.652 ha letošního září. Výměra zemědělské půdy se dokonce zešestinásobila z 67.300 ha na 430.210 ha. Podíl socialistického sektoru na dodávkách chlebového obilí je nepoměrně vyšší než jeho podíl na celkově oseté ploše.

Roste i vybavení státních statků zemědělskými stroji. Za prvních 8 měsíců letošního roku obdržely státní statky více než ¹/₃ všech traktorů a ¹/₅ samovazů. Ve státních statcích připadá 1 traktor na 73 ha orné půdy. Je přirozené, že za takovýchto příznivých poměrů a při veliké výhodě racionální výroby na velkých plochách jsou výsledky hospodaření státních statků již dnes, nedlouho po jejich skutečném poúnorovém rozběhu, poměrně úspěšné. Průměrná denní dojivost krav, která v celostátním měřítku - jak jsem se již zmínil - dosáhla nejlepšího výsledku po válce 4 litry, činí u státních statků 6,3 litru, což je téměř o 60 % více. Z popudu presidenta republiky Klementa Gottwalda zřídily Čs. státní statky jen v českých zemích od loňské zimy přes 560 velkovýkrmen vepřů. Celkem jsme měli k 20. říjnu téměř 1.900 velkovýkrmen, z čehož skoro 1.200 u Čs. státních statků a zbytek u různých továren a pod. Za neuvěřitelně krátkou dobu vyrostl nám zde stav prasat téměř na 500.000 kusů, takže podíl socialistického sektoru na dodávkách vepřového masa naší spotřebě rychle stoupá. Zatím co v lednu se socialistický sektor podílel na dodávkách vepřového masa pouhými třemi procenty, zvýšil se tento podíl v letních měsících až na 40 %. Předpokládá se, že v celoročním průměru se bude socialistický sektor na dodávkách vepřového masa podílet asi ¹/₃.

Říká se, že se v zemědělství nedá plánovat a že se tam urodí, jak pánbůh dá. Rychlý rozvoj velkovýkrmen prasat u státních statků v tak neuvěřitelně krátké době ukazuje, že se plánovat dá, a je názorným příkladem pro naše zemědělce, s jak velkým prospěchem lze plánovat. Naše státní statky, komunální a jiné veřejné statky, naše velkovýkrmny musí se na vsi státi názorným příkladem a vzorem, který malým a středním rolníkům prakticky předvede všechny výhody socialistického velkopodnikání v zemědělství. (Potlesk.)

Dalším důkazem rozvoje našeho hospodářského života jsou výkony dopravy. Především zásluhou a obětavostí našich železničářů překonala doprava ve 2LP téměř všechna plánovaná čísla. Přeprava zboží na čs. drahách byla v roce 1948 o 3 % vyšší než před válkou a doprava osob dokonce o 57 %. Těchto úspěchů dosáhla doprava se značně menším počtem lokomotiv i nákladních a osobních vagonů.

Na našich železnicích, zejména na Slovensku, kde válečná litice zanechala za sebou pobořená nádraží, stržené mosty, vytrhané kolejnice a rozstřílené lokomotivy, bylo třeba napravovat veliké škody. Bylo zapotřebí zbavit dopravu, podobně jako pošty, byrokratických přežitků státního hospodářství minulosti. A proto jsme přeměnili dosavadní podniky státní na podniky národní. Současně se provádí i vnitřní reorganisace tak, aby se vytvořily menší samostatně hospodařící celky, které by byly zárukou zhospodárnění a odbyrokratisování těchto podniků.

Znárodnění pošt na příklad přineslo již zhospodárnění v tom, že se mohl snížit počet zaměstnanců o 2.000 sil v důsledku zrušení ředitelství pošt a tak se dosáhlo úspory asi 100 mil. Kčs. Nová nebyrokratická organisace uvolňuje tvůrčí síly zaměstnanců jak v dopravě, tak také na poštách. Tam na př. z 50.000 zaměstnanců pracuje již 70 % podle norem, což umožňuje zvýšení produktivity práce.

V období do února sváděli jsme s reakcí boj o znárodnění zahraničního obchodu a jeho zaměření. Prosazovali jsme orientaci na Sovětský svaz a na státy lidové demokracie. Naším cílem bylo utužit ještě více naše politické svazky rozvíjením co nejširších hospodářských vztahů a zajistit tak co největší nezávislost našeho hospodářství na kapitalistickém západě a jeho zabezpečení proti vlivům krise kapitalistického hospodářství. Ze souhlasných snah ostatních lidově demokratických států a z nezištné ochoty Sovětského svazu poskytovati jim co největší pomoc při výstavbě jejich hospodářství došlo nejdříve k uzavírání dlouhodobých, svým rozsahem nebývalých hospodářských smluv. Konečně ustavena Rada vzájemné hospodářské pomoci za účasti SSSR a lidově demokratických států na principu rovnoprávnosti a nezávislosti členských států a stala se účinným nástrojem mírového budování a hospodářského rozmachu v době, kdy fiasko t. zv. spolupráce zmarshallisovaných zemí se stalo očividným pro všechny.

Reakce, jejímž politickým cílem bylo zvrátit vývoj poměrů u nás zpět a vtáhnout republiku do područí imperialistů, se bránila proti orientaci našeho zahraničního obchodu na SSSR a lidově demokratické státy. Majíc v rukou ministerstvo zahraničního obchodu, rozvracela i tu naše hospodářství. Přímo sabotovala naše hospodářství, zejména pašováním devis a nelegálním vývozem kapitálu, který Národní banka tehdy odhadovala na nejméně 3-5 miliard Kčs ročně. Tomuto stavu na ministerstvu zahraničního obchodu udělal definitivní konec únor, který přinesl znárodnění zahraničního obchodu.

Přesvědčivým svědectvím o převaze našeho hospodářství nad kapitalistickým je také výsledek 2LP v zahraničním obchodu. V době, kdy velká většina kapitalistických států vykazuje pasivní obchodní bilanci, dolarovou nouzi a zadluženost u Spojených států, byla naše bilance zahraničního obchodu v 2LP prakticky vyrovnaná, a to přes to, že současně dolehla na něj tíha neúrody z roku 1947. Ve srovnání s r. 1946 vzrostl náš zahraniční obchod v r. 1949 skoro na čtyřnásobek, zvětšil se z 16,9 miliardy Kčs v prvních 10 měsících 1946 na 65,3 miliardy Kčs v prvních 10 měsících letošního roku. (Potlesk.) Tohoto úspěchu jsme dosáhli především zvýšenou průmyslovou výrobou, ale také zřízením monopolních společností s novými lidmi v čele. Tento úspěch by nebyl možný, kdyby zahraniční obchod ovládali kapitalisté. Nebyl by také možný bez velkorysé pomoci Sovětského svazu, který nás po neúrodě zachránil před hladem. (Hlučný potlesk.)

Také v prvních 10 měsících letošního roku se zahraniční obchod vyvíjí příznivě. V našem dovozu se zvětšuje podíl surovin na úkor potravin a v našem vývozu roste podíl hotových výrobků. Naše hlavní zaměření zahraničního obchodu na Sovětský svaz a státy lidové demokracie se stále prohlubuje. Byl-li loni podíl Sovětského svazu a států lidových demokracií na našem dovozu asi 30 %, pak letos již vzrostl na více než 40 %. Ve stejné míře vzrostl i podíl těchto států na našem vývozu.

Soustředění zahraničního obchodu do 29 společností znamená veliký zisk pro naše hospodářství, neboť naše firmy si nemohou za hranicemi konkurovat, jak to bývalo dříve zvykem, a ušetříme zbytečnou několikerou režii na platech a provisích zástupců, makléřů atd. Názorně to vidíme na příkladu našeho dovozu a vývozu důležitého exportního zboží - textilu. Podle odhadu činila nákupní režie při dovozu v tomto sektoru u soukromých podnikatelů průměrně 3 %. Režie výsadní společnosti Centrotex činí naproti tomu pouhou polovinu procenta. Vývozní režie, která zahrnovala nákladné zástupce a makléry v zahraničí, se pohyboval kolem 8 %, zatím co Centrotex to dnes pořídí za 1,75 %. Jen u této společnosti získalo tedy naše hospodářství za rok skoro ³/₄ miliardy Kčs. Tato společnost Centrotex je největším nákupčím bavlny na světových trzích. Její velikost nejlépe vynikne, srovnáme-li jí s největšími společnostmi zahraničního obchodu naší kapitalistické minulosti. Zatím co Centrotex má dnes roční obrat kolem 14 miliard Kčs, měla předválečná Kotva v r. 1938 obrat 140 milionů Kč a největší snad společnost Omnipol něco kolem půl miliardy. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Vnitřní obchod, stejně jako zemědělství a výživa, byl důležitým bojištěm v našem předúnorovém zápase s reakcí. Tato si dobře uvědomovala, že zásobování je naším nejcitlivějším bodem politického i hospodářského života a že právě na tomto úseku lze novému režimu zasadit těžké rány. Proto reakce, opírajíc se o kapitalistický velkoobchod, vedla právě sem své nejtěžší útoky. Dělnická třída a v jejím čele komunistická strana přijaly tuto výzvu a od počátku vedly boj proti "džungli" v obchodě, jak to nazval náš president Klement Gottwald. Tento zápas vyvrcholil nejprve v t. zv. "textiliádě" v zimě roku 1947-48 a posléze v únorovém vítězství, které přineslo znárodnění velkoobchodu a tím předpoklad pro další upevňování a rozšiřování socialistického sektoru v oběhu a rozdělování zboží. Výsledky tohoto procesu jsem shrnul již v předchozí kapitole o změnách třídní struktury našeho hospodářství. Jak blahodárně se tyto změny a naše politika ve vnitřním obchodě projevily v životě každého našeho pracujícího občana, uvedu, paní a pánové, později.

Naše nové národní podniky jsou ve srovnání s předválečnými kapitalistickým velkoobchody přímo kolosy. Jedním z našich největších obchodních podniků byl jednotný dům ASO, který v roce 1938 měl 13 závodů s 1.000 zaměstnanci a s ročním obratem 200 mil. Kč. Nemohl se ani srovnat s naším národním podnikem Obchodní domy, který má 65 závodů, více než 4.000 zaměstnanců a dosáhne letos obratu 3,5 miliardy Kčs. V ASU i u Brouka a Babky činila režie před válkou kolem 20 % z obratu, v našich Obchodních domech nepřesahuje 6 %. Uvažme, kolik jen ušetříme na obchodní reklamě, která na př. ve Spojených státech stojí spotřebitele 4 % ceny zboží, a jakou teprve úsporu znamená odstranění celé ohromné legie obchodních cestujících, komisionářů a podobného druhu příživníků obchodu kapitalistické předmnichovské éry. U nás v lidově demokratickém státě musí obchod také dbát o úpravu výkladů a tak v jistém smyslu o propagandu a reklamu. Stojí nás to však pouze zhruba půl promile obratu národních podniků.

Změnami v třídní struktuře naší společnosti byly ve své podstatě dotčeny i instituce finanční, počínaje státní pokladnou a konče naším peněžnickým systémem.

Banky a s nimi soustava našeho lidového peněžnictví se staly ústřední účtárnou a kontrolorem naší výroby i obchodu a místem, které shromažďuje a rozděluje podle plánu naše peněžní prostředky a kontroluje jejich použití. Tím kontrolují a budou čím dál tím hlouběji kontrolovat jak pohyb zboží a pracovních sil, tak hospodářské výsledky podniků výrobních a obchodních.

Za vlády finančního kapitálu měly banky - a mezi ně patřila i vrcholná peněžní ústředí lidového peněžnictví, jež s bankami těsně kooperovala - rozhodující, třeba dobře zatajovaný vliv ve státě. Banky spravovaly peněžní aktiva kapitalistické společnosti: stát tenkrát stál před nimi ne v roli dozoru, ne v roli majitele, ne v roli vedoucího a rozhodujícího orgánu, ale v roli povolného nástroje finanční oligarchie a hospodářsky v roli dlužníka, což bylo skoro permanentní.

Socialistické hospodářství, k němuž spějeme, staví peněžnictví před nové úkoly. K jejich řešení byla velkým přínosem konsolidace výroby a obchodu. A tato konsolidace především socialistického sektoru našeho národního hospodářství přinesla s sebou i velký rozmach všech příjmových složek rozpočtu. Jestliže dnes můžeme mluvit o tom, že budeme z velké části již letos financovat investice národních podniků z výnosů rozpočtu na rok 1949, je to svědectvím už nejen o konsolidaci našeho hospodářství, ale o nesmírných možnostech, které dává našemu hospodářství nastoupená cesta k socialismu již při prvních krocích. (Potlesk.)

Dříve neslýchaná akumulace peněžních prostředků v rukou státu - ke konci října 45,5 miliardy Kčs - přeměnila státní pokladnu z někdejšího dlužníka t. zv. "peněžního trhu", tedy v podstatě kapitalistických bank, ve vkladatele a největšího věřitele bank - národních podniků. Jejich prostřednictvím financuje stát výstavbu našeho znárodněného hospodářství.

Strukturální změny naší společnosti se vyjádřily tedy nejen v organisačním přerodu našeho peněžnického systému vytvořením nové organisace peněžnictví, ale došly výrazu přímo ve výnosech státních příjmů. Jestliže jen výnos všeobecné daně za rok 1949 je ministerstvem financí odhadován vyšší o 25 % nad preliminář a jestliže přímé daně hlavně zásluhou zvláštní daně výdělkové, placené národními podniky, převýší preliminář o 100 %, je to přímým finančním odrazem politických a hospodářských změn. (Potlesk.) S těmito změnami dostávají novou funkci peníze, úspory, peněžní ústavy, úvěr, úrok, daně a také cla. A tato nová funkce se projevuje i ve stavu našich státních financí, který chci charakterizovat především poukazem na národohospodářsky i politicky nesmírně závažný fakt, že stouply hotovosti ve státní pokladně o 43 miliardy. (Potlesk.) Výnosem daní při stoupající životní úrovni lidu stačili jsme krýt nejen státní rozpočtové výdaje, ale i finanční potřeby výstavby národních podniků. To se dálo za poklesu oběhu bankovek o 6 miliard. Neklesla ani úroveň našich úsporných vkladů přes zavedení volného trhu. A jestliže mohu říci, že bylo již rozhodnuto, aby hlavní část našich investic za rok 1949 a léta předešlá byla kryta ze státních přebytků roku 1949, není zajisté třeba shledávat další doklady pro důkazy o tom, jak se hospodářsky projevují změny v třídní skladbě naší společnosti. (Potlesk.) Ano, dá se po prostu říci: Odstranění kapitalistických příživníků se pracujícímu lidu vyplácí. (Potlesk.)

S odstraněním vykořisťování člověka člověkem vytvářejí se v našem novém hospodářském systému předpoklady trvalého zlepšování a vzestupu životní úrovně pracujícího lidu. Na místo krisí a nezaměstnanosti nastupuje soustavná každodenní péče státu o blahobyt a kulturní povznesení lidu. Ve svých známých deseti bodech praví o tom náš president Klement Gottwald:

"Ruku v ruce s rozšířením a zlevněním výroby bude možno zlepšovat zásobování obyvatelstva potravinami a spotřebním průmyslovým zbožím. V tom je také jeden ze zásadních rozdílů mezi naším lidově demokratickým řádem a kapitalismem. Za kapitalismu vede zvyšování výroby ke krisi a k nezaměstnanosti, kdežto v našem řádu vede vyšší výroba k zlepšení životní úrovně pracujícího lidu."

Mluvíme-li tudíž o životní úrovni a srovnáváme li dnešní dobu s dobou předválečnou, pak nesmíme zapomínat na to, jak před válkou snižovala životní úroveň dělnické třídy především nezaměstnanost, která na př. v r. 1933 vyřadila 1 mil. dělníků z práce a uvrhla je i s jejich rodinami do bídy a nouze. Nezaměstnanost dále tlačila i na výdělky zaměstnaných dělníků, kteří měli být tváří v tvář průmyslové reservní armádě povolnější ve svých mzdových požadavcích. Drobnému a střednímu rolníkovi snižovaly životní úroveň hypotéky, tíživé daně, nespravedlivé ceny a exekuce. Jen s tohoto hlediska, s hlediska dělnické třídy a pracujícího rolníka můžeme posuzovat životní úroveň. Dnes již nemáme nezaměstnanosti, spíše se nám někde pracovních sil nedostává. Proti době předválečné přes zmenšený počet obyvatelstva se zaměstnanost zvýšila. To samo o sobě už vede ke zvýšení životní úrovně dělnictva, zejména tam, kde z jedné rodiny nepracuje pouze jediný člen, jako zpravidla před válkou, když už vůbec pracoval, nýbrž často členů několik. Zemědělce již nepronásleduje exekutor, naopak nový režim jim přidělil půdu z pozemkových reforem. Lidově demokratický stát nedovolil ani, aby rolníci nesli sami na svých bedrech škody neúrody a poskytl jim miliardové podpory. Značně bylo ulehčeno břemeno daňové. Index reálných mezd vzrostl na konci dvouletky proti době předválečné o polovinu. Úspěšné plnění plánu a zvyšování výroby dovolily nám přistoupit hned v prvních dnech pětiletky k závažným a hlubokým zásahům do dosavadního systému zásobování.

Dne 1. ledna t. r. jsme zavedli částečný volný trh ve dvou základních druzích spotřebního zboží - v textilu a obuvi.

Dne 15. února jsme na toto první uvolnění navázali částečné uvolnění některých druhů potravin.

Dne 1. června jsme mohli, díky zvyšované výrobě a dostatečným skladům, snížit na volném trhu po prvé ceny.

Nejradostnějším okamžikem pro náš lid od začátku války byl zajisté 1. říjen, kdy jsme zcela uvolnili mouku, chléb, pečivo a brambory. (Potlesk.) Současně jsme rozšířili dále volný trh potravin, snížili některé ceny a dále rozšířili platnost šatenky na všechny body.