Pročítáme-li dnes tyto zákony, můžeme v každé normě nalézt nejedno ustanovení, které je výrazem touhy buržoasie zajistit své panství a zesílit tlak na pracujícího člověka. Jednací řád tehdejších parlamentů rovněž odpovídal celému režimu. Byl to řád, jehož účelem bylo zajistit naprostou převahu všem těm koaličním vládám, které si buržoasie vytvořila. Jakákoli nebezpečná oposice, která by byla s to ohrozit panství buržoasie, měla být tímto jednacím řádem zdeptána a nemělo jí být na půdě parlamentu dovoleno ani kritisovat tehdejší režim. Počínaje parlamentními triky, nesprávným výkladem jednacího řádu, odnímáním slova řečníkům, zabavováním a neuveřejňováním jejich řečí a konče vydáváním poslanců i senátorů k trestnímu stíháni pro sebemenší delikty, z nichž převážná většina byla vymyšlena a zlovolně zkonstruována - to byly prostředky, kterými tehdejší buržoasně demokratický parlament měl zajišťovat panství u nás. Vzpomínám zde jen oné pověstné Pětky, která úplně ovládala parlament a která byla vlastně politickým direktoriem, jemuž vládní většiny všech parlamentů předmnichovské republiky sloužily. V nejosudovějších chvílích našeho národa, na podzim r. 1938, kdy jde o bytí a nebytí našeho státu a o existenci obou našich národů, zůstala parlamentní tribuna místem, kde opravdoví představitelé vůle našeho lidu, chránící jeho zájmy a celý stát, mluví. Jsou to komunisté v čele s nynějším presidentem Klementem Gottwaldem. Jejich řeči jsou zabavovány a nesmí se o nich lid dovědět. Jsou zabavovány proto, že našemu lidu ukazují pravou tvář i cíle buržoasie, ale ukazují i správnou cestu, po níž má náš lid kráčet, aby zachránil stát a uchránil se kalvárie, kterou pro něj připravuje Hitler ve spojeni s naší buržoasií. Režiséři v tehdejším parlamentě vydatně používají jednacího řádu, aby potlačili pravdu a znemožnili, aby se náš lid o této pravdě dověděl.

Náš lid se ovšem i o této pravdě dověděl. Pochopil ji během let 1938 -1945, pochopil zradu buržoazie a pochopil pravdu komunistů. Jestliže v roce 1938 cítil, že je páchána zrada na národech republiky, pak během okupace se tento pocit změnil v bezpečné zjištění, dokazované téměř denně kolaborantstvím s nacisty těch, kteří se do roku 1938 vydávali za vlastence, všemi těmi Betany, Moravci a ostatními. Náš lid pochopil, že krásnými řečmi a sliby buržoasie a jejích agentů byl voděn za nos a že vinu na celém utrpení našich národů nese čs. buržoasie. Náš lid se zamýšlel nad údobím od r. 1918 a uvědomil si, že největší chybou bylo, že se nechal rozrazit, že nevytvořil jednotu národa, jednotu všech pracujících, že se nepřimkl k dělnické třídě jako vedoucí síle a že nestál na stráži a důsledně za požadavkem socializace. Z utrpení národa v letech 1938-1945 se rodí rozhodnutí o jednotě všech pracujících, representované Národní frontou, rozhodnutí o zásazích proti zrádné buržoazii, rozhodnutí o cestě k socialismu přes lidovou demokracii. Náš lid si rovněž uvědomil, že v budoucnosti všichni ti, kdož jej budou v kterýchkoli sborech zastupovat, musejí pocházet z lidu, být lidu odpovědni, lidem voleni a lidem kdykoliv odvolatelní. Pochopil, že se nesmí opakovat to, že by v ústavě bylo ustanovení, že lid je zdrojem vší moci ve státě, ale nakonec aby toto ustanovení zůstalo na papíře a lid aby byl otrokem, bez něhož se vládne a proti kterému se vládne.

Naše národní a demokratická revoluce roku 1945 buduje novou státní moc. Lid tvoří zastupitelské sbory, národní výbory, a těmto národním výborům, které v duchu Košického vládního programu obstarávají všechny věci veřejné, připadl úkol v době nejtěžší vydávat předpisy i normy a provádět je. V těchto zastupitelských sborech je shromážděna moc zákonodárná i výkonná a ukázalo se, že je to tak správné. Náš lid dorostl a uměl zvládnout všechny tyto úkoly velmi dobře. V těchto zastupitelských sborech jako representantech našeho lidu počíná žít nová lidově demokratické republika, a to na docela jiných základech než republika předmnichovská. Naše národní a demokratická revoluce v roce 1945 jasně prohlašuje, že rozhodnutí našeho lidu skoncovat s kapitalistickým systémem a převést náš život do socialistického zřízení je konečné a trvalé.

Přichází podzim 1945 a ustavení Prozatímního Národního shromáždění. To má jasně vytčeny úkoly v Košickém vládním programu a je svoláno k jejich splnění. Zdálo by se, že všichni, kdož byli našimi národy do Prozatímního Národního shromáždění povoláni, stojí pevně za rozhodnutím našeho lidu a že budou věrně a upřímně plnit závazky, které na sebe vzali. Ukázalo se však, že poražený nepřítel, zrádná buržoasie, se nevzdal pokusu o restauraci, a již do Prozatímního Národního shromáždění vysílá své zástupce. Počítá s tím, že se revoluční údobí skončí a že se bude opakovat rok 1920, že cesta k socialismu bude opuštěna, že ČSR bude opět buržoasní demokracií a věrným spojencem západních imperialistů. V Prozatímním Národním shromáždění jsou již lidé, kteří bojují proti znárodňovacím i proti konfiskačním dekretům a nakonec prosazují do restitučního zákona opatření, která mají umožnit na vrácení továren kapitalistům. V Prozatímním Národním shromáždění se již velmi zřetelně projevují tendence přeměnit je na buržoasně demokratický parlament předmnichovské republiky. A k tomu má sloužit i jednací řád. Zastánci restaurace se nerozpakují doporučovat ta ustanovení jednacího řádu, která zcela zjevně odporují lidově demokratickému duchu a jsou namířena proti demokracii samé.

Vodítkem při veškeré naší práci, a tudíž i v Prozatímním Národním shromáždění, měl byt Košický vládní program a projevy nejodpovědnějších ústavních činitelů. Zastánci restaurace a nepřátelé režimu počínají tvrdit, že Košický vládní program není normou ani zákonem a naproti tomu že jednací řád je zákon a jeho ustanovení že je nutno respektovat.

Po volbách roku 1946 se schází Ústavodárné Národní shromáždění a již v první schůzi se ukazuje při volbě jeho předsedy, že reakce má své zástupce v tomto nejvyšším zastupitelském sboru a že ho chce použít pro své protistátní rejdy. Nelíbí se jí jednota národa a pokouší se ji ihned při této příležitostí rozbít. Před širokými masami tak činila již ve volební kampani a pokračuje na půdě ÚNS. Na podzim 1946 a v zimě 1947 pokračuje ve své rozbíječské práci. Bojuje proti Košickému vládnímu programu a proti budovatelskému programu a snaží se opět z ÚNS udělat parlament buržoasně demokratický. Používá velmi vydatně starého jednacího řádu, kterým se i ÚNS řídí. V červnu a v červenci 1947 nastupuje reakce proti návrhům zemědělských zákonů a zákona o SNN a pokouší se torpedovat vládu. Ve schůzích výborů se stal tehdy jednací řád nejpoužívanější pomůckou, neboť reakce se snažila za jeho pomoci znemožnit uzákonění těchto osnov anebo je změnit tak, aby nevyjadřovaly vůli a přání našich rolníků i ostatního lidu. Naopak šlo jim o zachránění velkostatkářů a zbytkových statkářů a protistátních živlů.

Dochází proto tehdy k novelizaci starého jednacího řádu a je vydán zákon z 2. července 1947. Při jeho projednávání se opět stalo, že někteří poslanci skálopevně trvají na ustanoveních dřívějšího jednacího řádu. Slibovali si od toho, že budou po právní stránce zajištěny posice reakce, z nichž by mohla nastupovat proti lidově demokratické republice. Na podzim 1947 zostřila reakce svůj boj, když se jednalo o milionářské dávce, o rozpočtu a o ústavě. Snaha reakce použít ÚNS ke zvratu ve prospěch vnitřního i zahraničního nepřítele se projevila nejzřetelněji ochranou kolaborantů a velezrádců. Jakou úlohu hráli pánové Zibrín, Kempný, Bugár, Bartoš, Drtina, Ursíny a jim podobní, je všem občanům známo. Boje v ÚNS ukázaly, že se těmto pánům stýská po buržoasně - demokratickém parlamentě, po kapitalistickém zřízení a po všem tom, co jim jako mluvčím buržoasie dávala předmnichovská republika. Boj o ústavu pak jasně dokázal, že nechtějí ústavu první republiky měnit, a to z toho důvodu, že nechtějí měnit základy republiky, že nechtějí připustit, aby lidově demokratická republika byla budována v socialistickou republiku a že naopak je jejich snahou a cílem odstranit lidově demokratickou republiku a nahradit ji buržoasní demokracií. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Přichází únor 1948 a náš lid rozhodl i otázku parlamentu. Velmi jasně ukázal všem pánům Zibrínům a ostatní naší buržoazii i nepřátelům zahraničním, že s buržoasní demokracií je u nás konec a že je také konec s buržoasně demokratickým parlamentarismem. Po této očistné lázni stává se ÚNS tím, čím mělo býti od svého ustavení, t. j. nejvyšším zastupitelským sborem, který bude pro lid, za jeho pomoci a pod jeho kontrolou plnit úkoly lidem mu uložené. ÚNS dohání, co nebylo vykonáno vinou reakce. Jsou přijímány zákony o dalším znárodnění a zákony, které naplňují budovatelský program vlády Klementa Gottwalda. Od 11. března do 9. května 1949 je přijato 79 zákonů a mezinárodních smluv, mezi nimi i Ústava 9. května.

Toto údobí poúnorové nám dokazuje, že Národní shromáždění, je-li zajedno v cíli, v prostředcích i metodě práce, dokáže velké věci: že je opravdu schopno držet krok s budovatelským úsilím všeho našeho lidu, pomáhat tomuto úsilí a ze všech sil přispět k tomu, aby vymoženosti lidově demokratické republiky byly zajištěny i po právní stránce. Toto údobí je také pro nás při dnešním projednávání nového jednacího řádu údobím velkého ponaučení. Z tohoto údobí čerpáme hlavně ty normy, které jsou nové a které znamenají velký přínos pro naši práci. Přijetím ústavy Československé republiky dne 9. května 1948 bylo skoncováno s buržoasní demokracií po všech stránkách, tudíž i se součástí buržoasní demokracie, jejím parlamentarismem. Je-li náš stát lidově demokratickou republikou, pak i Národní shromáždění je a musí být jiným zastupitelským sborem, než byly dřívější parlamenty. Jestliže ve všech oborech našeho života na své cestě od kapitalismu k socialismu provádíme radikální změny a přetváříme celý náš život v socialistický, je naší povinnosti, abychom přeměnili i zastupitelskou instituci, jakou je Národní shromáždění v pojetí starém, v instituci pracujících v pojetí lidově demokratickém a socialistickém. Jestliže skutečná podstata buržoasního parlamentarismu tkvěla v tom, aby jednou za několik let lid rozhodl, kdo z panující třídy bude v parlamentě potlačovat a deptat lid, pak skutečná podstata Národního shromáždění v lidově demokratické republice je ta, že opravdoví zástupci lidu, vyšlí ze svobodného rozhodnutí lidu, jím kontrolovaní a jemu odpovědní, budou v zájmu státu a tohoto lidu všemi silami přispívat k vybudování socialismu. Nebudou zákony jen dělat, ale budou jako opravdoví zástupci lidu tyto zákony sami provádět na mnohých úsecích života, budou sledovat a kontrolovat, jak se tyto zákony plní, zda se osvědčuji či neosvědčují, zda jsou našemu lidu prospěšné či mu škodí. Svým stykem s nejširšími masami a učením se od mas budou přispívat k tomu, aby zákony, které by byly překážkou na cestě k socialismu, byly odstraněny, anebo zákony, kterých je zapotřebí, byly v Národním shromáždění odhlasovány.

Jestliže v buržoasní demokracii platilo, že parlament, vláda a president mají státi proti sobě, spolu bojovat o kompetenci, prestiž a podobně, pak v lidově demokratické republice v duchu naší ústavy vycházíme z koncepce, že Národní shromáždění, president i vláda jsou orgány jednotné lidové moci, které spolupracují, vzájemně se podporují a doplňují. Národní shromáždění jako nejvyšší zastupitelský sbor je jednou z oněch tří složek, pro něž pro všechny platí jedna cesta a jeden cíl. Touto cestou je lidová demokracie, cesta vytyčená učením Marxe, Lenina a Stalina, a oním cílem je socialismus. Tím je dána i funkce Národního shromáždění i způsob jeho jednání a metoda práce.

Naše ústava v čl. IV výslovně říká: "Svrchovaný lid vykonává státní moc zastupitelskými sbory, které jsou lidem voleny, lidem kontrolovány a lidu odpovědny." Národní shromáždění je podle tohoto článku nejvyšším zastupitelským sborem a stěžejní zásady jsou pak obsaženy v § § 39-66 ústavy. O tato ustanovení se opírá nový jednací řád, po případě je rozvádí.

Volby v květnu 1948, t. j. po přijetí ústavy, byly konány v duchu a podle ustanovení ústavy. Z těchto svobodných voleb vzešlé Národní shromáždění je složeno ze zástupců pracujícího lidu. Pracujícímu lidu jsou všichni poslanci a poslankyně odpovědni, jsou lidem kontrolováni a lid má právo je kdykoliv odvolat, neplní-li úkoly převzaté anebo jestliže se provinili na zájmu lidu.

Ústava 9. května v § 174 výslovně předpokládá, že Národní shromáždění bude pro plnění úkolů, jež mu budou uloženy, nuceno odstranit starý jednací řád a dát si jednací řád nový. Nikdo z nás jistě není na pochybách o tom, že úkoly, před nimiž stojíme, jsou veliké a že musíme k jejich plnění přistoupit s plnou odpovědností. Lidově demokratická republika Československá je jedním ze států, které i ostatnímu lidstvu, které ještě úpí pod jhem kapitalismu, ukazují cestu k svobodě. Z toho důvodu budou kladeny i vážné požadavky na zákonodárství, neboť nepůjde jen o to, nahradit starý právní řád, který byl zrušen Ústavou 9. května, novým lidově demokratickým právním řádem, ale půjde i o to, aby právní normy, tak, jak je bude život vyžadovat, byly rychle a dobře Národním shromážděním propracovány a odhlasovány.

Jdeme-li po jedné cestě, za jedním cílem, s presidentem republiky, vládou a ostatním lidem, vyplývá z toho závazek Národního shromáždění a všech jeho členů, aby všemi silami přispěli k dosažení cíle, aby jeden druhého v úsilí budovat socialismus podporoval, pomáhal mu, a jde-li o překážky, společným úsilím je odstraňoval. Národní shromáždění je onou institucí, která musí být kdykoli připravena pomoci nejenom presidentu republiky, vládě, ale i našemu lidu. Pro poslance pak z toho vyplývá závazek těsné spolupráce s lidem na jedné straně a ústředními úřady na straně druhé.

Při přetváření naší společnosti přetváříme i právní řád. Dozrála dělnická třída a pracující lid do budování socialismu. Museli dozrát i zákonodárci, z jejichž dílny budou vycházet po obsahové i formální stránce zákony lidově demokratické a socialistické. Jsme rozhodnuti všechno to, co ještě zůstává na poli práva z doby feudalismu a kapitalismu, odstranit a nahradit zákony novými. Tento úkol stojí před námi všemi a před Národním shromážděním stojí speciálně úkol všechny tyto zákony dobře zvážit a dobrými formulacemi zajistit, aby naše nová skutečnost byla v nich správně zachycena. Mějme, paní a pánové, na zřeteli, že děláme opravdu veliké dílo pro nás i pro budoucí generace. Připravované kodexy trestního práva, občanského práva, pracovního práva, kodexy o národních výborech a další dokazují, že i po této stránce provádíme s největším urychlením nutnou přeměnu. Každý z poslanců a poslankyň musí si být vědom těchto úkolů a musí se proto s nimi dobře obeznámit. Poslanec musí, má-li dobře tvořit zákon, znát příčinu i cíl tohoto zákona a po odhlasování je na něm, aby dovedl zákona použít, vysvětlit jej, poučit o něm lid a od lidu čerpat ponaučení o tom, jak zákon lidu slouží.

Návrh nového jednacího řádu obsahuje některá ustanovení, která byla i ve starém jednacím řádu z r. 1947. Jsou to ustanovení, která se osvědčila, ovšem jen tehdy, jestliže jim byl dán lidově demokratický výklad a bylo-li jich používáno pro zlepšení a zrychlení práce Národního shromáždění. Větší část návrhu tvoří nová ustanovení, i když by se někdy na první pohled zdálo, že jsou to ustanovení obdobná ustanovením starého jednacího řádu. Poněvadž nový jednací řád má být nástrojem a vhodným prostředkem k plnění úkolů uložených Národnímu shromáždění, byla jeho ustanovení formulována pružně a ne kasuisticky.

Návrh jednacího řádu je rozdělen na 9 části, označených římskými číslicemi. Tato systematika vyplynula z dosavadní praxe a sleduje jednání Národního shromáždění v jejich logické souvislosti. Pokud jde o formu, byla volena taková, aby se dalo rychle vniknout v podstatu jednání Národního shromáždění a jeho systému. Bylo dbáno požadavku srozumitelnosti a citace paragrafů přišly do jednotlivých ustanovení jen proto, aby byly vodítkem a sloužily k orientaci v ústavě. Bylo by na škodu jednacího řádu, kdyby jeho formulace nebyly pružné a kdyby nebylo ponecháno Národnímu shromáždění právo, aby autonomními usneseními mohlo měnit některá ustanovení zákona. To, že byla tato ustanovení pojata do zákona, není na závadu, nýbrž naopak. Tato ustanovení dokreslují celý obraz a rovněž ustanovením o autonomních usneseních se dává výslovně zmocnění tato zákonná ustanovení autonomním usnesením měnit.

A nyní mí, prosím, dovolte, paní a pánové, dotknout se problematiky jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona. Hned v § 1 je ustanovení, že jednací řád Národního shromáždění upravuje základní zásady jeho jednání. Je jistě správné, že do zákona nejsou pojímána všechna ta ustanovení, která se mohou měnit podle potřeby a s ohledem na konanou práci a která podle našich zkušeností podléhají velmi často změnám. Nesmíme spatřovat v orgánech Národního shromáždění, které jsou pak uváděny v § 51, orgány nám cizí nebo snad nepřátelské, nýbrž orgány námi zvolené, k nímž máme plnou důvěru a jimž máme povinnost ulehčit plnění úkolů.

Pokud jde o otázku svolání Národního shromáždění k ustavující schůzi presidentem republiky a o to, kdo má řídit tuto první schůzí, opírají se tyto návrhy o ústavní ustanovení. President republiky stojí v čele státu a je tudíž nejvyšším ústavním činitelem. Podle čl. V ústavy je nejvyšším orgánem moci zákonodárné Národní shromáždění. Bylo by neústavní a nelogické, aby Národní shromáždění svolával někdo jiný než president republiky, to jest ústavní činitel, stojící v čele státu. Řízení ustavující schůze předsedou nebo některým z místopředsedů dřívějšího Národního shromáždění je v plném souhlasu s ústavou, neboť § 64, odst. 2 výslovně stanoví, že členové předsednictva podržují své funkce, dokud si nové Národní shromáždění nezvolí své předsednictvo. To znamená, že v době, kdy se schází nově zvolené Národní shromáždění, je předseda dřívějšího Národního shromáždění i jeho předsednictvo ústavním činitelem, nejvhodnějším pro řízení ustavující schůze nového Národního shromáždění. V § 3 byla přijata změna, ve skutečnosti doplnění v tom smyslu, že schůzi řídí předseda nebo některý z místopředsedů. Toto doplnění bylo přijato jen z důvodu jasností, i když si ústavně-právní výbor byl plně vědom ustanovení § 56, které by plně stačilo. Ovšem, aby nenastaly dohady, zda se § 56 vztahuje i na § 3, kde se jedná o předsedovi dřívějšího Národního shromáždění, byl ústavně-právní výbor toho názoru, že je třeba toto ustanovení doplnit. V § 5 byla přijata změna uvedená v písemné zprávě z toho důvodu, aby jednání této ustavující schůze bylo plně vyčerpáno a na nic nebylo zapomenuto. Změny přijaté v §§ 6, 7, 8 a 9 byly přijaty jen z důvodu jasnosti, srozumitelnosti a přehlednosti.

Pokud jde o předměty jednání, o nichž mluví § 12, byl jejich počet proti dosavadnímu stavu rozmnožen a ústavně-právní výbor ještě se usnesl na dalším rozšíření.

Vedle dosavadních předmětů jednání přicházejí na pořad i návrhy, podněty a zprávy předsednictva a užšího předsednictva, jakož i předsedy NS, dále podněty poslanců a návrhy a podněty vyšlé z iniciativy lidu, které předkládá k jednání NS předsednictvo. Tímto rozšířením má být dána možnost, aby nejširší masy lidové, předsednictvo, užší předsednictvo, jakož i poslanci mohli přicházet s podněty a návrhy, které by zlepšily práci a byly přínosem při budování socialismu u nás. Bude záležet na organisování práce ve výborech a v ostatních orgánech NS, jak budou tyto podněty a návrhy podchycovány a zpracovávány a jak bude dána poslancům možnost, aby s těmito věcmi přicházeli do NS.