Ústavně-právní
výbor navrhuje v bodu 3 rozšířit předměty
jednání i na užší předsednictvo,
v bodě 4 pak i na prohlášení jednotlivých
členů vlády a v bodě 5 učiniti
předmětem jednání i podněty
poslanců.
Pokud jde o přikázáni
návrhů a podnětů výborům,
obsahuje o tom ustanovení nově stylizovaný
§ 15, v němž je proti dřívějšímu
znění obsaženo jasné ustanoveni, že
užší předsednictvo přikazuje výborům
návrhy a podněty, pokud by je neponechalo předsednictvu,
t. j. širšímu předsednictvu, k projednání
a podání zprávy. Toto právo užšího
předsednictva je ještě fixováno v odst.
1 § 54. Předsednictvo širší - má
ovšem právo podle § 53, č. 8 výjimečně
převzít k vlastnímu projednání
i věci výborům již přikázané.
Jde hlavně o případy, kdy by naléhavost
věci vyžadovala rychlého jednání
a kdy z různých důvodů by výbor,
který dostal věc přikázánu,
ji nemohl projednat. Tím se stává předsednictvo
jakýmsi universálním výborem, vedle
pravomoci, která mu náleží podle §
53. Předsednictvo NS je totiž nejvyšším
orgánem NS a patří do něho i předseda
i jeho místopředsedové. Toto pojetí
plně odpovídá ústavě; vymezením
pravomoci pro předsednictvo v § 53, pro užší
předsednictvo v § 54 a pro předsedu v §
55 je pak zajištěn hladký průběh
prací v těchto orgánech NS. Proti jejich
rozhodnutí má každý poslanec, jehož
se týkají, právo se odvolati k plenární
schůzi NS.
V původním návrhu
byla plenární schůze nazývána
valnou schůzí. Avšak po zvážení
skutečnosti, že slovům "plenární
schůze" rozumí každý náš
občan - je to označení běžné
- a se zřetelem na to, že pod pojmem valná
schůze má náš lid na zřeteli
výroční valné schůze a valné
hromady, dospěl ústavně - právní
výbor k názoru, že v celém návrhu
má být označení "valná
schůze" nahrazeno pojmem "plenární
schůze".
Pokud jde o plenární
schůzi, hlavně o její schopnost jednat a
usnášet se, obsahuje návrh zpřísnění
oproti dosavadnímu stavu. Dosud stačila přítomnost
30 poslanců; nyní po přijetí zákona
v navrhovaném znění by muselo být
přítomno nejméně 100 poslanců.
Tímto opatřením má být zdůrazněna
i závažnost jednání NS. Byl-li někdo
zvolen poslancem, je jeho povinností zúčastniti
se všech prací NS. Jde o to, aby náš lid
neměl důvodů kritizovat Národní
shromáždění resp. jeho členy,
že nedocházejí do zasedání a
že v tomto směru nekonají řádně
své povinnosti. Pořad plenárních schůzí
stanoví užší předsednictvo, které
rovněž má právo rozdělit rozpravu,
jde-li o věci závažné, na povšechnou
a podrobnou.
Schůzí plenárních
i výborových, jakož i schůzí
předsednictva, mohou se zúčastnit členové
vlády a předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu a mohou kdykoli žádat
o slovo. Předsednictvo NS však může žádat,
aby se do schůze dostavil člen nebo členové
vlády anebo usnese-li se na tom Národní shromáždění
na písemný návrh aspoň 20 poslanců.
Bude záležet na předsednictvu, i na užším
předsednictvu, a na spolupráci těchto orgánů
s vládou, jak často se budou členové
vlády zúčastňovat schůzí
event. podávat prohlášení. Touto účastí
se totiž spolupráce NS s vládou jen utužuje.
Poslanci mají právo
hlásit se o slovo u předsedy před schůzí
anebo za schůze anebo prostřednictvím klubů,
dokud není usnesen konec rozpravy. O způsobu přednesu
není v novém jednacím řádu
nic řečeno. Mohou proto řeči být
čteny. Jde totiž o obsah řeči a nikoliv
o formu. Staré ustanovení, jímž bylo
čtení řeči zakázáno,
se stejně nedodržovalo a toto nedodržování
nikterak nepřispívalo k vážnosti Národního
shromáždění.
K § 27 přijal ústavně-právní
výbor ještě nový odst. 6, kterým
se dává Národnímu shromáždění
právo omezit řečnickou dobu, navrhne-li to
užší předsednictvo. Toto opatření
má zamezit, aby protahováním řečí
nebyla mařena práce Národního shromáždění.
Předseda může
odejmout řečníkovi slovo v případech
uvedených v § 34, odst. 1 a učiní tak
v případech § 34, odst. 2; rovněž
může předseda vyloučit poslance v případech
uvedených v § 36.
V § 38 přijal ústavně-právní
výbor ještě dodatek v tom smyslu, že se
podle jmen hlasuje tehdy, když se na tom usneslo Národní
shromáždění, a to z toho důvodu,
že plenu NS se tím v zákoně zajišťuje
právo rozhodnout hlasováním o tom, zda se
má hlasovat podle jmen.
V §§ 40 až 43 se pojednává
o dotazech poslanců, které mohou být ústní
nebo písemné. Tímto ustanovením se
ruší dřívější ustanovení
o interpelacích, jichž byly ve skutečností
čtyři druhy, a to dotaz ústní, písemný,
interpelace a naléhavá interpelace. Interpelační
právo se zachovává, ale zjednodušuje
se procedura a dává se možnost, aby styk mezi
poslancem a členem vlády, po případě
vládou celou, byl co nejrychlejší a podle toho
aby byla také volena forma.
Pokud jde o zápisy plenárních
schůzí a o těsnopisecké zprávy,
jsou o tom obsažena ustanovení v § § 46
až 50. Chci jen upozornit na to, že zápisy i
těsnopisecké zprávy jsou vyloženy v
kanceláři NS a že poslancům je zde zaručeno
právo podat námitky proti správnosti zápisu,
po případě proti znění některé
části těsnopiseckého záznamu.
V § 51 jsou taxativně
uvedeny orgány NS, které možno rozdělit
do tří skupin: 1. předsednictvo, užší
předsednictvo, předseda a zapisovatelé, 2.
výbory a 3. kancelář Národního
shromáždění.
Funkce předsednictva i předsedy
jsou obsaženy v ústavě a rozvedeny v §
§ 52 až 56. Přesto, že ústava nemluví
o užším předsednictvu, činnost
Národního shromáždění
od loňského června a zkušenosti z této
práce nás přímo nutí k tomu,
aby bylo užší předsednictvo v zákoně
fixováno, neboť je to ono, které v spolupráci
s jinými ústavními orgány řídí
práci Národního shromáždění,
a to úspěšně. Výpočet
pravomoci je jen příkladný, neboť na
různých místech jednacího řádu
přísluší užšímu předsednictvu
pravomoc. Rovněž výpočet pravomoci předsedy
v § 55 jest jen příkladný a vše,
co se vztahuje na předsedu, jeho práva a povinnosti,
vztahuje se i na místopředsedy, kteří
jej zastupují, jak stanoví § 56.
Je nepochybné, že zákonodárná
práce NS bude í nadále soustředěna
do výborů. Výbory jsou těmi orgány,
které nejlépe mohou zvládnout úkoly
postavené před NS, neboť jsou to pracovní
orgány. Ustanovení týkající
se výborů jsou obsažena v §§ 62 až
87. Nejeví se účelným, aby všechny
výbory, které dnes existují, byly přímo
v zákoně jmenovány, neboť mohou nastat
velmi často případy, kdy bude nutno vytvořit
ještě jiné výbory než dosavadní,
anebo že jiné výbory se vyžijí
a bude nutno přikročit k jejich likvidaci. Proto
návrh přímo v zákoně uvádí
jen tří obligatorní výbory: mandátový,
rozpočtový a výbor pro hospodářské
plánování a jeho kontrolu.
§ 66 (dříve 65)
obsahuje ustanovení o kompetenci výboru mandátového.
Tento výbor přejímá funkci dřívějších
výborů ověřovacího, inkompatibilního
a imunitního, jakož i část funkce volebního
soudu. Tento výbor má být příslušný
pro veškeré politické a právní
věcí souvisící s poslaneckým
mandátem. Tomuto výboru bude příslušet
i právo, aby na návrh volební skupiny, na
jejíž kandidátní listině byl
poslanec zvolen, zkoumal, zda se dotčený provinil
proti zájmům lidu, a navrhl Národnímu
shromáždění ztrátu mandátu
onoho poslance. Tímto řešením se zmenší
počet výborů, zjednoduší se práce,
ale rovněž se zjedná váha Národnímu
shromáždění. Už pří
odhlasování ústavy vyslovil v důvodové
zprávě gen. zpravodaj jasně, že odstraňujeme
všechny zvláštní orgány, které
byly více méně byrokratické povahy
a které fakticky stály nad Národním
shromážděním, jako ústavní
soud, volební soud apod. Je správné, že
Národní shromáždění samo
bude rozhodovat o tom, zda se poslanec provinil proti zájmům
lidu a zda má být zbaven mandátu. Pokud jde
o to, že návrh činí volební skupina,
je to plně v souladu s ustanoveními § 54 zákona
o volbách do Národního shromáždění,
kde pojem "volební skupina" je přesně
definován. Konkrétně vzato je tímto
ustanovením dáno právo Národní
frontě, aby navrhovala Národnímu shromáždění
zbavení mandátu toho poslance, který se provinil
proti zájmům lidu.
Pokud jde o další dva
výbory, to jest o rozpočtový a o výbor
pro hospodářské plánování
a jeho kontrolu, jsou to výbory, které Národní
shromáždění nutně potřebuje
a které jsou speciálně zaměřeny
k úkolům, jež jím vymezují §
§ 65 a 67. Pokud jde o jednání ve výborech,
chci upozornit zejména na to, že pro ně platí
obdobně ustanovení týkající
se plenárních schůzí, že členství
ve výboru se nabývá volbou a že tohoto
členství může člen pozbýt
i v důsledku kárného řízení
podle § 96, bodu 3. Je jistě přáním
všech poslanců a poslankyň, aby práce
výborů byly výborné a aby Národnímu
shromáždění nebylo nikdy vytýkáno,
že pracuje ledabyle. Je ovšem velmi těžké
žádat důkladnou práci od výborů,
kde dochází k neustálým změnám
a kde poslanec - velmi často většina poslanců
- posílá za sebe náhradníky. Je zapotřebí,
aby výbory jako pracovní kolektivy byly stále
složeny z těchže lidí, čímž
by práce výborů jen získala na kvalitě.
A proto v § § 82 a 83 jsou obsažena ustanovení
o povinnosti zúčastnit se schůzí ve
výboru a o tom, že se napříště
výbor bude usnášet, zda přijme omluvu
nepřítomného a zda povolá na jeho
místo navrhovaného náhradníka. Pokud
jde o zápisy ve výborech, budou nadále prováděny
úředníky kanceláře NS, ale
za tyto zápisy ponese odpovědnost zapisovatel.
Ustanovení § § 77
až 81 se zajišťuje rozšířené
právo Národního shromáždění
provádět setření, to jest kontrolu,
která Národnímu shromáždění
přísluší. Svými orgány
i jednotlivými členy může Národní
shromáždění ve všech úsecích
provádět příslušné vyšetřování
a k tomu vyžadovat pomoc všech orgánů
státní mocí včetně soudů.
Bude záležet jen na poslancích a na orgánech
Národního shromáždění,
jak této kontrolní činnosti a práva
k jejímu provádění budou využívat
pro dobro naší republiky.
V § 84, který pojednává
o projednávání přikázané
věci ve výboru, přijal ústavně-právní
výbor ještě dodatek, kterým se dává
právo vedle hlavního zpravodaje určit při
obsáhlých osnovách zpravodaje dílčí
a kde rovněž se stanoví povinnost, že
zpravodaj musí osnovu zákona při podrobné
rozpravě číst. Národnímu shromáždění
totiž jako nejvyššímu zastupitelskému
sboru, zákonodárci, náleží povinnost
dbát o to, aby zákony vyjadřovaly obsahově
i formálně to, co v nich opravdu chceme mít,
a proto je zapotřebí, aby se výbory zabývaly
osnovami velmi podrobně a do všech detailů.
Část VII, to jest §§
89 až 103 podle nového přečíslování,
obsahuje ustanovení o poslancích. Zde se chci dotknout
jen několika ustanovení, která mají
hlavně ten smysl, aby byla jasně vytyčena
povinnost poslanců a aby tato povinnost byla nakonec dodržována
s ohledem na udržení vážnosti Národního
shromáždění u našeho pracujícího
lidu. § 91 stanoví jasně, že poslanci
jsou povinni zúčastnit se všech jednání
a prací Národního shromáždění
§ 92, odst. 1 stanoví povinnost poslanců omluvit
se, jestliže se těchto prací nemohou zúčastnit
ze závažných důvodů. Projednáváni
zákonů a jejich odhlasování jest jistě
jedna z nejdůležitějších a nejvážnějších
prací v tomto státě. A jestliže poslanci
je tato povinnost uložena na prvém místě,
pak ji má plnit s plnou měrou odpovědnosti
vůči těm, kdož ho do Národního
shromáždění vyslali. Právem může
náš lid kritizovat ty, kdož do Národního
shromáždění bez závažných
důvodů nepřijdou, neomluví se, nevěnují
pracím patřičné pozornosti a odsunují
práci v Národním shromáždění
na podřadné místo. Proti takovým poslancům
je namířeno kárné řízení
podle § 95, odst. 1, bod 1. Tato ustanovení jsou jen
pro ty, kdož nechápou svou funkci poslaneckou vážně,
a jistě i náš lid, až bude číst
tato ustanovení, plně je schválí.
Vyžadujeme-li od dělníka v továrně,
od úředníka i ředitele dochvilnost
a plnou účast na práci, má jistě
Národní shromáždění právo
žádat to i od svých členů.
(Potlesk.) Trestání v menších případech
provádí užší předsednictvo.
Není-li dotčený spokojen, má právo
se odvolat k plénu Národního shromáždění
do 15 dnů. Těžší tresty ukládá
Národní shromáždění.
Ústavně-právní
výbor škrtal původně navrhovaný
§ 94, a to z toho důvodu, že jde o ustanovení,
které je plně kryto § 92, odst. 1 a §
95, bod 1. Plenární schůze je totiž
jednáním Národního shromáždění
a kdo se nemůže zúčastnit, má
povinnost se omluvit předem anebo alespoň dodatečně,
jak stanoví § 92, odst. 2. Tresty v kárném
řízení, které může být
zahájeno v případech uvedených v §
94, jsou písemná důtka, veřejná
důtka, ztráta členství ve výboru
nebo v předsednictvu a ztráta nároku poslanců
NS na náhradu nebo její část. Je možno
uložit zároveň několik druhů
trestů.
Návrh jednacího řádu
ponechává poslanecké kluby, které
vyvíjejí důležitou činnost ve
prospěch práce NS, ulehčují práci
poslancům a pomáhají zvládnout úkoly,
postavené před NS. Spolupráce klubů
je zajištěna zastoupením ve všech orgánech
NS a též v Národní frontě, která
je zárukou, že poslanci budou vyvíjet činnost
jedině v zájmu pracujícího lidu.
V § 106 jsou ustanovení,
která příkladmo zrušují zákony,
jež jsou v rozporu s tímto novým zákonem,
event. jejichž části byly v rozporu s ústavou.
Toto zrušení bylo jedním z hlavních
důvodů, které vedly k přípravě
nového zákona o jednacím řádu
NS.
Paní a pánové!
Osnova jednacího řádu byla projednána
v ústavně -právním výboru dne
7. července 1949 a při jeho projednávání
došlo k mnohým změnám, jednak rázu
formálního, jednak stylistickým, ale také
věcným. Výbor se velmi podrobně zabýval
problematikou celé osnovy a výsledek jeho práce
je obsažen ve zprávě, která byla rozdána
tiskem 338. Naše zákony jsou nejvyšším
výrazem zájmů a vůle naších
národů, našeho pracujícího lidu.
Naše zákonodárná činnost v budoucností
musí přispívat k upevnění lidově
demokratického zřízení a k zajištění
toho, aby z lidově demokratické republiky byla vybudována
republika socialistická a z našeho lidově demokratického
právního řádu socialistický
právní řád. Musí přispívat
k rozvoji našeho hospodářství, ke vzrůstu
blahobytu našeho lidu, k zajištění bezpečnosti
naší republiky a k upevnění našich
vztahů k SSSR a k lidově demokratickým zemím.
To vše odpovídá životním zájmům
našeho lidu. V tomto duchu se musí ubírat naše
práce a jsem přesvědčen, že přijetí
návrhu jednacího řádu, jak jej navrhuje
Národní fronta NS a jak jej přijal ústavně
-právní výbor, nám pomůže
vésti náš lid ke šťastné budoucnosti.
Navrhuji proto jménem ústavně-právního
výboru plénu NS, aby osnovu zákona přijalo
v tom znění, jak jí přijal ústavně-právní
výbor. (Hlučný potlesk.)
Místopředsedkyně
Hodinová-Spurná: Ke slovu není nikdo
přihlášen, rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy
oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. dr. Kokeš:
Paní a pánové!
Do zprávy tisku č.
338 vloudily se některé tiskové chyby. Navrhuji
proto ještě tyto opravy:
V § 7, odst. 2, ve čtvrté
řádce se slovo "pakliže" nahradí
slovem "jestliže".
§ 39, odst. 2, v šesté
řádce se slovo "obdržel" opraví
na "obdrží".
V § 49 v druhé řádce
místo "se sepíše" bude ,"sepíše
se".
V § 53, č. 8, ve čtvrté
řádce se vkládá za slovo "výboru"
čárka.
V § 59, odst. 2, ve čtvrté
řádce místo "předseda je"
má být "je předseda".
V § 64, odst. 1, v prvé
řádce za slovem "věci" a v druhé
řádce za slovem "předsednictvem"
se škrtají čárky.
V § 84, odst. 1, ve třetí
řádce se za slovo "námitky" vkládá
čárka.
V § 85, odst. 2 ve čtvrté
řádce se slovo "nedohodli-li" nahrazuje
slovem "nedohodnou-li".
Místopředsedkyně
Hodinová-Spurná: Přistoupíme
k hlasování.
Osnova má 9 částí,
107 paragrafů, nadpis zákona a úvodní
formulí.
Poněvadž není
pozměňovacích návrhů, dám
o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy
výborové, s opravami navrženými panem
zpravodajem. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou
osnovou zákona, t. j. s jejími 9 částmi,
107 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí
ve znění zprávy výborové, s
opravami právě uvedenými, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.