Zpravodaj posl. dr. Prokeš: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Po vydání zákona o zlidovění soudnictví a o advokacii dochází navrhovaným zákonem tisk 328 nyní k nové úpravě notářství. Lidově demokratický režim má velký zájem na tom, aby majetkoprávní vztahy občanů, t. j. vztahy osobní, rodinné a sousedské, mohly být upraveny takovým způsobem, aby možnost eventuálních sporů a konfliktů byla co nejvíce zmenšena, aby nebyla rušena pracovní iniciativa a výkonnost pracujícího lidu. Tímto odpovědným úkolem, t. j. spolupůsobit při úpravě majetkoprávních poměrů občanů, pověřuje stát notářství. Přejímá proto stát tuto veřejnou instituci, aby jí využil k přímé účasti na výstavbě lidově demokratického řádu, kde úkolem notářství je přispívat a upevňovat lidově demokratický právní řád a pomáhat při prováděni zákonů a nařízení.

Aby notářství mohlo plnit tuto svoji důležitou funkci, zbavuje zákon notářství dosavadního kapitalistického rázu a podnikatelské povahy tím, že zákonem ukládá každému notáři povinnost vyúčtovávat a odvádět platy přijaté při provozování notářství krajskému sboru notářskému, který z nich pak periodicky rozděluje odměny notářům úměrně podle vykonané práce. Tím je zachováno a zabezpečeno právo notářů na přiměřenou a spravedlivou odměnu za vykonanou práci.

Bylo dále třeba, aby notářství bylo upraveno celostátně vzhledem k jednotné celostátní úpravě v justici. Proto navrhovaný zákon o notářství upravuje tuto veřejnou instituci celostátně, t. j. jednotně jak v Čechách, tak na Slovensku, kde byla dosud úprava odchylná, totiž veřejní notáři. Bylo ovšem také nutno, aby notářství bylo přizpůsobeno krajskému zřízení, což se navrhovaným zákonem stalo.

Aby notářství splnilo svou velmi důležitou funkci a aby bylo zaručeno řádné plnění svěřených úkolů, vyhradila si státní správa přímý značný vliv jak při vzniku notářství, tak při kontrole jeho výkonu.

§ 1 navrhovaného zákona vymezuje úkoly notářství, tedy obor působnosti, který je zachován celkem jako dosud. Notáři vykonávají jednak činnost veřejnou, kde působí jako veřejné orgány, a to tím, že sepisují veřejné listiny o právních jednáních, prohlášeních a skutečnostech právně významných ve formě notářských zápisů, kde zákon výslovně přikazuje, že pouze notář může takové listiny sepsat. Dále je to činnost, kde notáři konkurují soudům, resp. je doplňují, kde tedy takovou činnost může vykonat jak notář, tak soud. Notáři pak působí a vyvíjí činnost z příkazu soudu, to je hlavně ve věcech pozůstalostních, poručenských a opatrovnických, konají odhady a dražby a provádějí rozdělení majetku.

Konečně je to činnost soukromá, kde notáři působí jako zmocněnci stran, sepisují pro strany podání a jiné listiny a udělují právní porady. Notáři však neobhajují v trestním řízení soudním a v civilním řízení mohou vystupovat jen jako obecní zmocněnci.

Povinností notářů je přispívat k zachování a upevnění lidově demokratického řádu, jsou povinni vykonávat svůj úřad poctivě a náležitě, hlavně jsou povinni zkoumat, zda jednání, při němž spolupůsobí, odpovídá zákonným předpisům, ale také zda je v souladu s lidově demokratickým zřízením. Proto se notář musí věnovat plně svému úkolu a poslání a nesmí vykonávat žádné jiné placené zaměstnání kromě vědecké činnosti. Jsou proto zákonem stanoveny přísné podmínky pro výkon notářství, vedle odborné zdatnosti státní spolehlivost a oddanost lidově demokratickému zřízení.

Notáře jmenuje a jejich sídla určuje ministr spravedlnosti. Před nastoupením úřadu složí notář slib do rukou předsedy krajského soudu.

Notář musí zachovat mlčenlivost o tom, co mu bylo od stran svěřeno, a zprostiti ho mohou závazku jen strany. Mlčenlivosti před soudem anebo jiným úřadem může notáře zprostit jen ministr spravedlnosti z důležitého státního zájmu. Mlčenlivost se ovšem netýká činů, které je povinen každý občan oznámiti bezpečnostnímu úřadu.

Nevykonává-li notář dočasně svůj úřad, ustanoví mu krajský sbor notářský notářského zástupce.

Zákon pak taxativně vyjmenovává důvody zániku úřadu notáře. Zanikne-li úřad notáře, ustanoví ústřední sbor notářský správce notářství.

Navrhovaným zákonem je nově upravena organisace notářství, a to shodně s advokacií, kde můžeme dnes po půlroční zkušenosti konstatovat, že krajská sdružení i ústřední sdružení advokátů se osvědčila.

Notáři jsou organisováni krajově; notáři každého kraje tvoří krajský notářský sbor, který se zřizuje v sídle krajského soudu. Ministr spravedlnosti může spojit dva i více krajů, vyžaduje-li toho veřejný zájem.

Zákon zřizuje orgány krajského sboru a vymezuje jejich působnost. Krajské sbory notářské tvoří ústřední sbor notářský, který se zřizuje v Praze a který dohlíží na činnost krajských sborů notářských. Jak jsem již vpředu uvedl, zákonem je upraveno značné dohlédací právo ministerstva spravedlnosti, což odpovídá významu funkce notářů.

Zákon upravuje také právní poměry notářských koncipientů, kteří podle zákona jsou zaměstnanci krajského sboru notářského a jednotlivým notářům jsou přidělováni.

Namísto dosavadních notářských aktů a z nich pořizovaných notářských snímků zavádí zákon nové termíny, a to notářskě zápisy a notářská osvědčení. Jsou to listiny veřejné a mohou být vykonatelné soudní exekucí, svolila-li k tomu osoba povinná.

Zákon má přesné ustanovení, kdy notář nesmí být činný při zřizování veřejných listin. To je v tom případě, když na věci má osobní zájem nebo z které má mít prospěch, anebo kde jsou účastny nebo mají mít prospěch osoby notáři blízké, nebo kde notář působil jako soudce nebo zmocněnec některé strany.

Zákon stanoví přesně, kdo jsou to osoby notáři blízké: jsou to manžel (druh) notáře, předkové, potomci, sourozenci, osvojitelé a osvojenci notáře a jeho manžela (druha).

Tento taxativní výpočet blízkých osob notářů platí a tyká se pouze tohoto zákona o notářství a není to a nezavádí se tím vymezení pojmu osoby blízké všeobecně.

Zákon má pak předpisy o zřizování notářských listin, o úřední pečeti, o notářských potvrzeních, o protestech směnek a jiných rubopisem převoditelných cenných papírů, o úschově listin a cenných hodnot a notářských archivech.

Dosavadní činnost notářů jako soudních komisařů jmenuje navrhovaný zákon "činnost z příkazu soudu".

Zákon upravuje pak kárné právo notářů a řízení. Povaha notářství a veliké povinnosti notářství zákonem uložené vyžadují, aby jich porušení bylo stíháno se zvýšenou přísností. Kárným soudem pro notáře je krajský soud a kárný soud se skládá z předsedy senátu, kterým jest předseda krajského soudu nebo jeho náměstek, ze dvou členů krajského sboru notářského a dvou soudců z lidu co přísedících.

O odvolání rozhoduje nejvyšší soud v senátě, složeném obdobně jako v prvé instanci. Kárným zástupcem je u krajského soudu krajský, u nejvyššího soudu generální prokurátor.

Zákon je rámcový a bližší předpisy k jeho provedení vydá nařízením ministr spravedlnosti. Zákon má pak přechodná ustanovení, která budou fungovat až do ustavení řádných orgánů krajských sborů a ústředního sboru notářského. Přechodně až do nové úpravy v občanském zákoně jsou v zákoně ustanovení o posledním pořízení písemném a ústním, zřizovaném před notářem.

Navrhovaný zákon klade zvýšené požadavky na notáře a je proto nutno, aby po tuto přechodnou dobu byla dána možnost přezkoumat způsobilost a vhodnost notáře k dalšímu zastávání a vedení úřadu notářského. Toto právo rozhodovací vyhrazuje zákon ministru spravedlnosti.

V důsledku navrhovaného nového zákona o notářství zrušují se dosavadní notářské komory a zrušují se všechny předpisy, týkající se notářů, jak je uvedeno v § 49.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a je věcí ministra spravedlnosti, aby současně s vydáním tohoto zákona bylo vydáno prováděcí nařízení podle § 43 navrhovaného zákona, aby zde nenastalo vacuum juris.

Ústavně právní výbor projednal osnovu zákona o notářství tisk 328 ve své schůzi dne 7. července 1949 a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění ke schválení, jak je uvedeno ve zprávě tisk 337. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): K slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textovych?

Zpravodaj posl. dr. Prokeš : Nejsou.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 50 paragrafov, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa správy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 50 paragrafmi, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa správy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa správy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu štvrtého odseku poriadku, ktorým je

4. Správa výboru ústavno-právneho o návrhu poslancov Hodinovej-Spurnej, Komzalu, V. Davida, dr. Beráka, dr. Procházku, dr. Hulínského, Töröka, dr. Bartušku, Štětku a druhov (tlač 326) na vydanie zákona o rokovacom poriadku Národného zhromaždenia (tlač 338).

Spravodajcom je posl. dr. Kokeš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Leží před námi návrh poslanců Národní fronty tisk 326, návrh zákona o jednacím řádu Národního shromáždění. Dnešní schůze má tento návrh projednat a odhlasovat.

Je to návrh, který vyšel z iniciativy poslanců, kteří po dlouhou dobu s pomocí odborníků na něm pracovali. Byli vedeni myšlenkou, aby Národnímu shromáždění byl předložen takový návrh, který by plně vystihoval funkci i metody práce lidově demokratického Národního shromáždění a který by byl nástrojem a vhodným prostředkem k plnění úkolů, před něž Národní shromáždění je a bude postaveno. Tento zákon se bude dotýkat na prvém místě poslanců, i když se nebude omezovat jen na ně. Návrh zákona je těsně spjat s naší cestou k socialismu, s naším pracujícím lidem a bude velkým pomocníkem při budování socialismu u nás. Jestliže jiné zákony, odhlasované Národním shromážděním, jsou právními i politickými dokumenty našeho lidově demokratického zřízení, tím spíše je to u navrhovaného jednacího řádu. Jako právní dokument bude tento zákon právní základnou, o níž se bude opírat Národní shromáždění ve své práci, o níž se bude opírat i každý poslanec a poslankyně při plnění své funkce, o níž se bude opírat i náš lid při provádění svého suverénního práva volby a kontroly Národního shromáždění, jakož i odvolatelnosti poslanců, kteří se proviní proti zájmům lidu. Jako politický dokument bude tento zákon důkazem, že Národní shromáždění je výrazem lidové demokracie a naší cesty k socialismu, že v tomto zastupitelském sboru našeho lidu bylo skoncováno s buržoasně -demokratickým parlamentarismem a že Národní shromáždění je zastupitelským sborem, jak je zachycen v ustanoveních ústavy a jakého je zapotřebí pro budování socialismu. Zákon bude politickým dokumentem o veliké proměně, která nastala v našich národech od května 1945 přes únor 1948 až k našim dnům. Národní shromáždění je součástí našeho lidově demokratického zřízení a změny, které nastaly, se projevují i v Národním shromáždění, t. j. v jeho funkci, složení i v metodě práce.

Dovolte mí, prosím, paní a pánové, abych na důkaz tohoto tvrzení mohl krátce zrekapitulovat to, co předcházelo, a konfrontovat s minulostí dnešní stav.

Nám poslancům právě tak jako našemu lidu je známa skutečnost, že dnešní Národní shromáždění, vyšlé z voleb loňského května, není Národním shromážděním předmnichovské republiky, ani Prozatímním Národním shromážděním z r. 1945, ani Ústavodárným Národním shromážděním, jak fungovalo do února 1948.

Nebude na škodu, jestliže si při tom významném okamžiku připomeneme věci, které tvořily součást předmnichovského parlamentarismu u nás a které nám mohou ještě více osvětlit většinu ustanovení navrhovaného zákona. Náš lid se učí ze své historie, a naší povinností jako volených zástupců tohoto lidu je, abychom tato ponaučení dobře vážili a z nich vyvozovali správné a pro lid prospěšné závěry.

Naše národy, český i slovenský, vycházejí z první světové války svobodné a tvoří svůj samostatný československý stát. Je to pracující lid, vedený dělnickou třídou, který neohroženě bojuje za národní svobodu, nastupuje proti imperialismu a povzbuzen velkou Říjnovou revolucí přechází do útoku, aby rozbil rakousko-uherskou monarchií a aby na jejích troskách vytvořil nový, svobodný, demokratický stát. Vytyčuje požadavky nejenom rázu politického, ale otevřeně a vší silou se domáhá řádu socialistického. Odmítá všechny námluvy a pokusy o vytvoření monarchie a trvá na tom, aby nový stát byl demokratickou republikou a aby tato republika nastoupila cestu k socialismu.

V této době je projevem vůle našeho lidu Revoluční Národní shromáždění, které je povoláno, aby řešilo nejnaléhavější úkoly v novém, z války zrozeném československém státě. Toto údobí však netrvá dlouho. Buržoasie nastupuje k útoku, aby náš lid zbavila všeho toho, co si vybojoval od roku 1918. Velká Říjnová revoluce byla učitelkou a velikým příkladem pro náš lid, a proto buržoasie se všemi prostředky, které jí byly k disposici, nastupuje proti pracujícímu lidu. Jde jí o to, aby zachránila kapitalistické zřízení v Československu, aby zajistila nadvládu buržoasie nad pracujícím lidem, aby zajistila Československo pro kapitalistický tábor jako spojence proti Sovětskému svazu. Rozbití jednoty pracujícího lidu a dělnické třídy zvlášť, potlačení hospodářských vymožeností z roku 1918 a používání státního aparátu k teroru proti pracujícímu lidu, to je cesta, po které se ubírá vláda i parlament buržoasně-demokratické republiky předmnichovské.

Je pravda, že ústava z roku 1920 zajišťovala demokratická práva občanům, ale tato práva zůstávají na papíře, neboť výrobní prostředky, továrny, půda, banky, doly zůstaly v rukou kapitalistů. Ti pak jich používali proti lidu. I tehdejší parlament byl institucí demokratickou, alespoň podle slova a podle litery ústavy. Ale co to bylo ve skutečnosti? Jakou plnil funkci, jak byl složen a jak vypadaly zákony, které z tohoto parlamentu vycházely ? Parlament nebyl institucí, kde by se projevovala skutečně vůle našeho lidu; parlament byl místem, kde si buržoasie zajistila naprostou převahu a tím i panství své třídy.

Jednou za několik roků dovolila buržoasie našemu lidu, aby rozhodoval o tom, kdo z jejích kandidátů má zastupovat lid v parlamentě. Všemi prostředky, včetně lží a podvodů v novinách, v rozhlase, na schůzích, snažila se obloudit náš lid a přesvědčit ho o tom, že navrhovaní kandidáti budou uskutečňovat v parlamentě hesla vrhaná do lidu. Co nakonec z těchto hesel a slibů zbylo, víme všichni. Před každými volbami se objevovaly plakáty, slibující znárodnění bank, dolů a průmyslu. Slibovaly se hory doly, ale skutek utek, jak říká náš lid. Buržoasie si rozdělila úlohy a vytvořila bezpočet politických stran, které však nakonec měly stejného jmenovatele: prospěch buržoasie. Tam, kde nepomohly podvod a klam, nastupovaly peníze v podobě úplatků, kupování duší, a kde nepomohlo ani to, přichází se s terorem. Státní aparát všemi prostředky moci nastupuje proti těm, kdož neohroženě vystupuji na obranu dělnické třídy a pracujícího lidu a usilují o socialismus. Známe všechny ty metody, kterých bylo v tehdejší "demokracii" používáno proti komunistům. Buržoasie dosáhla vždy toho, že nakonec byla v parlamentě většina těch, kteří byli v jejích službách, její panství chránili a pro ochranu tohoto panství byli ochotni schvalovat a skutečně i odhlašovávali zákony. Funkce tehdejšího parlamentu nespočívala v prosazováni vůle a přání lidu, v ochraně tohoto lidu, nýbrž naopak v ochraně kapitalistického panství a prosazování všech opatření v zájmu udržení tohoto panství cestou zákona. Obsah zákonů pak plně odpovídal zájmům vládnoucí buržoasie.