Podpredseda Valo: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor ústavno-právny, posl. Taušovi.

Zpravodaj posl. Tauš: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový, posl. dr. Hulínskému.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Jul. Dolanský: Nikoli.

Zpravodaj posl. Tauš: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Ne.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu. Osnova má 13 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa správy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet. Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 13 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa správy výborovej, nech zdvihne ruku !

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona v znení správy výborovej. (Prítomní povstávajú a dlhotrvajúcim potleskom kvitujú prijatie osnovy.)

Tým je vybavený 1. odsek poriadku.

Budeme rokovať o druhom odseku poriadku, ktorým je

2. Správa výboru kultúrneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 329) o súkromnom vyučovaní v odbore umenia (tlač 332).

Spravodajcom je posl. Šafařík. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Šafařík: Pane místopředsedo, paní a pánové!

V prosté představě loni sjezdem národní kultury proklamované kulturní ofenzívy, která má v rozsáhlém řetězu úkolů hospodářské a kulturní pětiletky prosvětlovat a rozjasňovat náš veřejný život v jeho přestavbě na cestě k socialismu, přičleňuji též tuto další osnovu zákona o soukromém vyučování v oboru umění. Tím, že tato vládní osnova především vytyčuje vyučování hudbě, zpěvu i hudební rytmice jako uměleckému projevu, působí bezprostředně na duševní i rozumovou vnímavost nejširších pracujících vrstev našeho národa a stává se jedním z mocných výchovných prostředků nového socialistického člověka naší pokrokové a převratné doby.

l když zbývá ještě mnoho způsobů, jak soustavně rozšiřovat a prohlubovat poměr našich širokých vrstev pracujícího lidu k hudebnímu, zpěvnímu i tanečnímu umění, jádrem problému zůstává snaha znovu oživit v našem lidu dávnou hudební tradici, která v minulém století vynesla českému národu kromě známého hesla "co Čech, to muzikant" čestný název konzervatoře Evropy. Zasloužili se o to kromě hudebních géniů Stamitze, Smetany, Dvořáka a dalších slavných vynikajících jmen hudebních skladatelů a umělců též naši lidoví hudebníci i skladatelé, Fučíkové a Kmochové, zvláště pak naši staří venkovští kantoři, kteří nadšeně a nezištně vedli a vychovávali náš venkovský lid k hudebnosti a zpěvu, učili jej hrát a zpívat a po vzoru dnešních Dnů radosti mládeže milovat krásu života a umět se radovat z plodů vykonané práce.

Takto vytvořená hudební tradice, posilovaná a prohlubovaná hudebními umělci a skladateli, ukládala vládním politickým a kulturním činitelům národní povinnost, aby tomuto duchovnímu projevu prostého lidu věnovali veškerou péči a lásku. Žel, poslední desítiletí zanechala v hudebnosti našeho lidu pustý úhor. Což bychom mohli teprve 14. července 1949 odzváněti téměř sto let starému císařskému nařízení ze dne 27. července 1850, číslo 309 ř. z., které na tehdejší dobu snad stačilo, ale rozhodně nestačí pro dobu naší? Ale v té době, kdy se toto císařské nařízení stalo zákonem pro rakousko-uherské země, nemohl náš národ od absolutistického císařského domu nic jiného očekávat než hospodářské a duchovní otroctví. Co však říci na to, že toto protilidové a protikulturní císařské nařízení se stalo zákonem i v našem osvobozeném státě po roce 1918 i v převratné revoluční době po druhé světové války v r. 1945? Teprve loňské vítězství pracujících vrstev v čele s dělnickou třídou nad skrytou i zjevnou buržoasní reakcí, usilující o restauraci kapitalismu u nás, umožnilo dnešnímu lidově demokratickému a pokrokovému ministerstvu školství, věd a umění předložit kulturnímu výboru i Národnímu shromáždění osnovu zákona, která odstraňuje tento starý absolutistický císařský zákon a vnáší do soukromého vyučování hudbě, zpěvu a tanci pořádek a právní řád. Jím je navždy odstraněn ten druh vyučování, v němž soukromé a zištné snahy a zájmy soukromých ústavů i soukromých učitelů převažovaly nad zájmem veřejným a kulturními potřebami širokých vrstev pracujícího lidu.

Uvědomujíce si tuto skutečnost, snadněji pochopíme, proč se náš pracující člověk stále vrací k loňskému únoru a proč věnuje přímo až úzkostlivou pozornost poúnorovým vymoženostem, které v jeho představě znamenají příliš drahocenný majetek, než aby si nevšímal, jak se s ním nakládá a jaký užitek z něho plyne jemu a jeho dětem. To je patrno zejména z jeho nevšedního zájmu o vývoj jednotné školy. Pokrokový učitel a vyučovací osnovy v duchu lidově demokratickém a socialistickém pro něj zaznamenají kus vlastního štěstí i bezpečnosti. Proto si všímá, jací učitelé ovlivňují novou jednotnou školu a s jakými názory a vědomostmi se mu z této školy vrací dítě domů. Z téhož důvodu touží číst dobrou knihu, v které pečlivě odděluje zrno od plev. Proto taková touha mezi pracujícím lidem v závodech a především na našem venkově po knize A. Jiráska, který přímo živelně cítil, co je to lid a jakou mocnou sílu tento lid představuje v technickém a kulturním pokroku. Tak je tomu i v divadle, ve filmu, ve výtvarném umění apod., všude tentýž socialistický realismus našeho pracujícího lidu.

Proto hodnotíme tento vládní návrh zákona o soukromém vyučováni v oboru umění v budoucí připravené reorganizaci všeho hudebního školství a hudební výchovy, zejména již v připraveném postátňování hudebních škol a ústavů, jako radostný příslib, že se opět postupně v našich venkovských městech a na našich vesnicích rozezpívají a rozhlaholí hudební nástroje v rukou, které po celý týden přidávaly zedníkům nebo montovaly stroje a zvyšovaly normy pracovní produktivity nebo ve svých mozolnatých dlaních laskaly zlato právě sklizeného zrna, zabezpečující výživu celého národa a tím posilující důvěru v socialistickou výstavbu lidové demokratické republiky.

Císařské nařízení zná dosud dvojí způsob soukromého vyučování v oboru umění: buď provozované po vzoru školském v soukromém ústavě s určitými učebními osnovami, nebo vyučování provozované po domácku. Obojí spočívá v zásadě na nekvalifikovaných a neodborných učitelích, vymykajících se odborné kontrole. Důvodová zpráva uvádějíc, jak zvýšit úroveň vyučování hudby i zpěvu a jak vyjít z úpadkové krize příslovečné hudebnosti našeho lidu, poukazuje zejména na § 11, zmíněného starého zákona, v němž vláda nepřejímá záruky za pedagogické výsledky soukromého vyučování a ponechává těm, kdož své děti nebo svěřence dali do soukromého vyučování, aby sami posoudili, zda soukromý ústav či soukromý učitel jsou hodni jejich důvěry či nikoliv. Chtěl-li někdo zahájit soukromé ústavní vyučování, oznámil to prostě za Rakouska místodržitelství, za předmnichovské republiky zemskému úřadu a v lidové demokratické republice zemskému národnímu výboru, a ten, byly-li splněny podmínky, vzal oznámení prostě na vědomost. K vyučování v domácnostech nebylo vůbec třeba úředního povolení. Tím se stalo, že takto provozovaný způsob vyučování hudbě, zpěvu a hudební rytmice apod. se zvrhl téměř v pokoutní činnost lidí, kteří naprosto postrádají odborné způsobilosti, chybí jim technická vyspělost v ovládání nástrojů, znalost instruktivní literatury a soustavný metodicky postup. Z této neznalosti četní soukromí učitelé - a děje se tak i v soukromých ústavech - předkládají žákům časově bezcenné popěvky, prostě hudební brak, který po stránce estetické ničí a otupuje jejich vlohy i vkus. Mnoho zla v této věci působí neuvědomělí a hudebně zaostalí vedoucí hudebníci a kapelníci. Bude třeba, paní a pánové, při celkové reorganizaci hudební výchovy pamatovati na tento problém, především na úpravu kapelnických živností, neboť v této skupině našeho hudebního života, která sice stojí na jeho samém okraji, avšak svým bezprostředním stykem se širokými vrstvami pracujícího lidu je tím nebezpečnější, vládnou opravdu po stránce hudebnosti zoufalé poměry.

Vezmeme-li v úvahu, že zvláštní povaha aktivní hudební výchovy vyžaduje, aby se vyučování po stránce praktické dělo jednotlivě podle toho, jak který žák je hudebně nadán, pochopíme, jaké škody natropilo soukromé vyučování v hudebnosti našeho národa, když praxe četných soukromých učitelů je taková, že své žáky, jde-li o stejný hudební nástroj, vyučují hromadně ve skupinách. Další nedostatky vězí i v tom, že se přihlíží jen k technické stránce učení, aniž by soukromý učitel přihlížel k rozboru skladeb, k systematice vyučování, k harmonické formě se zřetelem na hloubku a odbornost. Tím jsou páchány nenahraditelné škody v hudebním umění. Zde musí platit zásada: Chci-li někoho něčemu naučit, musím to sám dokonale ovládat. Čím vyspělejší je učitel, tím vyšší požadavky klade na žáka. Opačně šumař a povrchní hudebník může vychovávati jen šumaře a povrchní hudebníky. S hrůzou pak nasloucháte venkovské kutálce hrající klasické skladby bez harmonického sladění, v chudém nástrojovém obsazení a za řízení kapelníka, který sotva ovládá jeden nástroj. Chybuje se též v tom - a to je specifický případ našeho venkova a venkovských měst - že hudební zájem četných našich lidových rodin je zaměřen k základním nástrojům - ke klavíru a houslím. To však se nesmí státi v novém uspořádání soukromého vyučování cílem, neboť hudbu netvoří jen sóloví hráči, nýbrž teprve kolektivní, orchestrální celek poskytuje možnost, aby vyzněly krásy našich klasických děl. Podobné poměry, paní a pánové, vládnou i v jiných oborech umění, zejména v hudební rytmice a tanci, jejichž cílem je umělecký projev. I zde vyučují nekvalifikovaní učitelé, přijímající do baletních škol děti v nejútlejším věku, čímž působí značné škody nikoliv jen na umělecké výchově dítěte, ale i na jeho zdraví. Při té příležitosti poukazuji na další zdravotní škody. Učení na dechové nástroje je možné teprve u fysicky vyspělé mládeže, tedy přibližně ve 14. a 15. roce. Avšak mnozí soukromí učitelé nebrali vůbec zřetel na věkovou hranicí, u nich šlo o to, aby získali co nejvíce peněz, takže se u mnohých dá mluvit o vyloženém kořistnictví. Odtud pramení známé choroby, jako struma a rozedma plic.

Přiznejme, paní a pánové, že hudební vyspělost našeho lidu budí v mnoha městech našeho venkova obraz duchovní bídy a utrpení, který lze bezesporně přičísti na vrub soukromého vyučování v oboru hudebního umění. Z praxe vidíme, že je opravdu bílou vranou osvětový nebo kulturní pracovník, který by byl zároveň i vzdělaným hudebníkem. Dnes se hudba požaduje při každé příležitosti, při jubileích a slavnostech, avšak na její podporu jsme zapomínali. Dnes naše místní a okresní osvětové rady kromě Kocourkovských učitelů, Lišáků a svazáckého Mevra neumějí našemu lidu nic hodnotného předložit. Koncerty městských hudebních škol velmi často zejí prázdnotou, zatím co lehké banální operety s ochotnickým hudebním brakem se několikrát opakují. Tuto dekadenci nelze přičítat jen na vrub soukromého vyučování, ale vůbec nedostatečnému hudebnímu vzdělání veliké většiny našeho národa. Od dospělých lidí nemůžeme chtít, aby rázem upjali svůj zájem k hodnotné hudbě. Lze však do jisté míry tak učinit u naší mládeže. Především však bude nutno, aby všude v naších městech a na vsích o hudební náplní slavnosti při jakékoli příležitosti spolurozhodoval toliko hudební odborník. Jen tak se dá zabránit mnohému paskvilu.

Velmi mnoho lze též očekávat od kontroly vydávaných lidových hudebních skladeb. I zde má nezřízené kšeftaření neblahý vliv na hudební úroveň lidu.

Když se sovětští hudební skladatelé začali podřizovat národním tradicím hudebního umění, jež se ve své době nejvíce přiblížilo sovětskému lidu, pomstila se na nich hudba podle Ždanova tím, že přestává uspokojovat ty požadavky, pro něž existuje, přestává být sama sebou, stává se nevkusnou, nehezkou a vulgární, odcizuje se lidu i umění. Proto trvají v Sovětském svazu na krásné a vkusné hudbě, na hudbě, která uspokojuje estetickou potřebu a umělecký cit sovětského lidu.

I tato osnova zákona má zakřiknouti ty soukromé učitele, kteří se zpronevěřili národním hudebním tradicím našeho národa. I když neodstraňuje soukromé vyučování v oboru umění, snaží se je prohloubit a zodbornit. V budoucnu nebude rozdílu mezi soukromým vyučováním, provozovaným po vzoru školském, a mezi vyučováním po domácku, osnova je shrnuje kromě učilišť zřízených státem, svazky lidové správy a jednotnou odborovou organisací pod jeden pojem soukromého vyučování. Povolení, které budou poskytovat okresní národní výbory, lze udělit jen těm, kteří prokáží odbornou způsobilost vyučovati osobně, neboť ani zde nelze připustit vykořisťování člověka člověkem. Nevylučují se ovšem pomocníci např. při vyučování tanci, kde se nelze obejít bez klavíristy. Nestačí však jenom školské vzdělání, nýbrž bude žádána praxe získaná na některém veřejném hudebním učilišti. Bude prováděna přesná evidence soukromých učilišť a soukromých učitelů. Je známo, že nadměrný počet je jich ve velkých městech, zvláště v Praze a v Brně. Osnova zákona dává ministerstvu školství, věd a umění právo, aby provedlo řádnou distribucí, t. j. aby pamatovalo na kulturně a hudebně zaostalá střediska našeho venkova, kde lze zaměstnati kvalifikované síly v městských hudebních školách a ústavech.

I když osnova zákona naráz neodstraní neutěšený stav v příslovečné hudebnosti našeho národa - to lze teprve očekávati od reorganizace všeho hudebního školství a hudební výchovy, v čemž musí pomoci též tvůrčí a tvořivá soutěživost naší mládeže - znamená po stránce hudební výchovy i po stránce sociálního zabezpečení kvalifikovaných soukromých učitelů značný pokrok, neboť zvyšuje kvalitu soukromých učitelů, oživuje tempo provozu, ochraňuje kvalifikovaného odborníka před neodborníkem a je zároveň i kontrolou výsledků práce a úsilí v hudební výchově našeho lidu. Pro přechodnou dobu poskytuje osnova zákona v předpisech o odborné způsobilosti blahovolné úlevy těm soukromým učitelům, kteří již dlouhou dobu učí a mohou se pochlubit dobrými výsledky. Tyto úlevy jsou nanejvýš spravedlivé a jistě se při dnešním nedostatku sil plně osvědčí a dojdou potřebného ocenění i uznání v kruzích vychovatelů i vychovávaných.

Uzavírám, paní a pánové: Bude-li se hudební výchova nejširších pracujících vrstev našeho lidu díti za rozumného a odborného vedení s porozuměním a láskou k věci a s darem přesvědčivosti, bude-li navazovati na naši národní hudební tradici, otevře se opět našemu lidu bohatá studnice zdrojů a možností k hudebnímu vzdělání. Chceme mít naši lidově demokratickou republiku dokonalou po všech stránkách, život jejího pracujícího lidu lepší, spravedlivější, krásnější a radostnější. Nemůžeme být proto vděčnější úlohy pro zákonodárce než té, která mu dává možnost v duchu socialistického světového názoru po vzoru bratrského Sovětského svazu tuto radost a štěstí našeho lidu a naší země zvyšovat, obohacovat a umocňovat k dalšímu hospodářskému a kulturnímu rozmachu a rozkvětu.

Jménem kulturního výboru tlumočím Národnímu shromáždění společné přání, aby tuto osnovu vlády obrozené Národní fronty přijalo v tom znění, jak ji prodiskutoval a schválil ve své schůzi dne 6. července, s tiskovými změnami, které jste dostali do rukou. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): K slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Šafařík: Nejsou.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 9 paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa správy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 9 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa správy výborovej, nech zdvihne ruku ! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa správy výborovej.

Tým je vybavený 2. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o treťom odseku poriadku, ktorým je

3. Zapráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 328) o notárstve (tlač 337).

Spravodajcom je posl. dr. Prokeš, dávam mu slovo.