Místopředseda V. David (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně -právní je posl. Tauš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Tauš: Paní a pánové! Ústavně - právní výbor projednal ve své schůzi, konané dne 7. července t. r., vládní návrh zákona tisk 325 o státní péči o tělesnou výchovu a sport, a připojuje se ke zprávě výboru kulturního, usnesl se jednomyslně doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí ve shodě s výborem kulturním ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. dr. Hulínský.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Paní a pánové!

Navrhovaný zákon předpokládá, jak zde již řekl pan dr. Dolanský, zřízení dvou ústředních orgánů. Jaké je finanční zajištění a finanční dosah těchto dvou ústředních orgánů? Náklad na státní úřad a tělesnou výchovu a sport a na Slovensku úřad pro tělesnou výchovu a sport nebude pravděpodobně přesahovat náklad, který vyžadovalo udržování tělovýchovných odborů v ministerstvu školství, věd a umění a v pověřenectvu školství věd a umění, jež se zruší. Tyto náklady jsou obsaženy v r. 1949 v kap. 12, ministerstvo školství, věd a umění, část 1 , oddíl 1 a 2 v nákladech na ústředí ministerstva školství, věd a umění, po případě na pověřenectvo školství, věd a umění. Náklady na státní péči o tělesnou a brannou výchovu jsou rozpočteny v r. 1949 v kap. 12, část 8, odd. 2 až 5. Úvěry rozpočtené v odd. 3 až 5 přejdou na Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport, o rozdělení úvěru v oddílu 2 se dohodne tento úřad s min. školství, věd a umění.

Je vidět, že všechny tyto náklady jsou vlastně obsaženy v rozpočtu na r. 1949 a byly slavným Národním shromážděním již přijaty.

Pokud jde o Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport, tento výbor vyžádá si náklad jen na úhradu cestovních výhod členů výboru a na režijní výlohy pro zbytek roku 1949 asi 1/2 mil. korun. To je tedy nový náklad, se kterým se v rozpočtu nepočítalo. Rovněž se nepočítalo s nákladem spojeným s udělením titulů a s tím spojených poct, který se odhaduje pro zbytek prvého roku na půl milionu korun, tedy celkem oba náklady dohromady asi 1 milion korun. Tyto náklady budou v roce 1949 uhrazeny z rozpočtových úspor, které budou zajištěny na účtech kap. 12, část 8, oddíl 2-5, jimiž disponuje státní úřad.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi, konané dne 7. července t. r., vládní návrh zákona tisk 325 o státní péči o tělesnou výchovu a sport a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí tak, jak bylo usneseno výbory kulturním a ústavně-právním. (Potlesk.)

Místopředseda David: K slovu se přihlásil pan ministr školství, věd a umění, prof. dr. Zd. Nejedlý. Dávám mu slovo.

Ministr školství, věd a umění dr. Nejedlý: Páni poslanci, paní poslankyně! Vláda předkládá slavnému Národnímu shromáždění zákon, který je jistě - jak už pan zpravodaj právě řekl - jedním ze základních zákonů a hluboko se dotýká přímo života obou našich národů. Dovolte, abych především srdečně poděkoval všem zpravodajům, zejména p. prof. Dolanskému, který skutečně vystihl celou problematiku v minulosti i přítomnosti tak, že bych se vlastně klidně mohl vzdát slova. Ale dovolte mi přece jenom několik slov.

Jak už zde bylo řečeno, předkládáme zákon, který vlastně teprve staví na pevnou půdu naši tělovýchovu a náš sport. Je dobře si být stále vědom zvláštního významu, který měla u nás v celém národním životě, můžeme říci v celém tom velikém obrozenském národním hnutí, naše tělovýchova. My jsme si pro všechno - a tím jsme se odlišovali od jiných - pro všechno museli vytvořit vlastní národní organizace.

Když Tyrš tvořil tělovýchovnou organizaci, i zde se zapojoval do věci docela organicky v souvislosti se vším, co bylo tehdy u nás. My jsme předtím organizovali kulturní instituce národa, Národním museem počínaje, až potom Národním divadlem a českou universitou konče. Bylo jistě znamením přímo velkého nástupu a jiné doby, přišel-li Tyrš s podnětem zorganisovat také fyzickou sílu národa, zejména tenkrát, kdy jsme neměli branné moci a kdy vlastně tato organizace byla hlavní náhradou za onen nedostatek. Tak skutečně také naše tělovýchova, náš Sokol, tenkrát začal, a je jistě charakteristické, že byla hned vytvořena veliká, neobyčejná organizace, která šla do posledních městeček a na mnohé vsi. Bylo zde krásně vylíčeno, jak pozdějším společenským a politickým úpadkem naší měšťácké společnosti byl zasažen také Sokol. Ano, řekl bych, že Sokol zvláště silně, tak silně, že docela přirozeně dělnické a jiné širší masy pracujícího lidu odešly a založily si svoje organizace.

Proto bylo samozřejmé, že když se tvořil po roce 1945 program nové republiky, jaká by měla být, přišla myšlenka sjednocení tělovýchovy okamžitě na program. Pan zpravodaj řekl, že to bylo ujednáno už v Moskvě. Přirozeně, ten, kdo viděl jednou fyskulturní přehlídku v Moskvě, nemohl býti ani na minutku v pochybnostech, co znamená právě taková sjednocená tělovýchova, a že ji opravdu potřebujeme. Vraceli jsme se tím vlastně k původním cílům, nejenom k Tyršově myšlence samé, ale vůbec k tomu všemu, čím naše tělovýchova měla být. Měl to být sloup jednoty národa, a my jsme po roce 1945 ničeho tolik nepotřebovali jako právě této jednoty. Sjednocená tělovýchova měla být právě výrazem a základem této skutečné jednoty národa.

Je snad také užitečné dnes připomenout, že vláda se vrátila tenkráte do Prahy 10. května 1945 a už 20. května byla konána první veliká ustavující schůze sjednocené tělovýchovy, kde jsem už v duchu našeho programu rozvinul celou tuto otázku. Za program vlády se energicky stavěl a pokračoval v tom také gen. Svoboda, který zase s hlediska branné výchovy kladl na to velkou váhu. Je dobře to konstatovat zrovna dnes, že už tenkráte, hned v květnu, červnu 1945 tato myšlenka dole v lidu, v národě, byla s neobyčejnou radostí přijímána. Ano, někde dokonce nečekali na organizační pokyny a dělali si sjednocení sami.

Byly zde vzpomenuty příčiny, proč nedošlo už tenkráte k sjednocení tělesné výchovy. Vedení celé akce bylo tehdy svěřeno tehdejšímu starostovi Obce sokolské. Už tenkráte bylo dáno najevo, že si představujeme sjednocenou tělovýchovu v rámci Sokola. Ale byl to tento starosta Obce sokolské, jenž ovšem dnes už nedlí mezi námi, neboť porušil nejzákladnější jednotu, jaká je myslitelná, který zneužil svého postavení a začal sabotovat sjednocení. Přidal se také vedoucí D. T. J. a představitelé starého řádu mezi sportovci. A dostalo se jim ještě i vyšší pomoci s místa a s míst, kde bychom nejméně mohli něco podobného očekávat. Sešly se zde zkrátka všechny elementy, které měly zájem na tom, aby národ nebyl jednotný, které měly zájem na tom, aby zde byly rozličné fronty, z nichž jedné by bylo možno užít pro boj proti druhé. Tak se to oddálilo. Když potom nastala změna v ministerstvu školství, kterému tenkráte tělovýchova přináležela, bylo přirozené, že uskutečnění se oddálilo ještě víc. Až přišel únor, a tu zase hned vidíme, jak pan zpravodaj krásně ukázal, že je to jeden z prvních programů, s kterým hned přicházíme, aby se ihned znovu s věcí začalo a provedlo skutečné sjednocení. Že to bylo nutné, ukázal sokolský slet, jistě slet, který nás ukázal po sportovní a tělovýchovné stránce velmi krásně a vysoko, ale po politické stránce, národní stránce, stránce národní jednoty, si ani zde nezapřeme, že ukázal nejenom velký nedostatek, ale přímo základní chorobu. Proto jsme přistoupili a přistupujeme znovu, teď už docela jinak, ke skutečnému sjednocení tělovýchovy.

Tento zákon zřizuje zvláštní státní výbor, zvláštní Státní úřad pro tělovýchovu. Jsem si jist, že tento zákon teprve umožní dát plnou náplň tomu všemu, oč jsme se zde snažili a oč před námi se snažili ti, kdo stáli za sjednocenou tělovýchovou.

A bude to zejména dělnická třída, bude to masa pracujících, která jistě této tělovýchově dá docela jiný ráz. Bude to opravdová jednota, kde všichni budou spolu spojeni a pracovat, neboť půjde o zdatnost všech bez rozdílu, ať stojí kdo tady nebo onde. A jestliže zachováváme název sokolství, vidíme, že se držíme naší národní tradice jako v jiných oborech také zde. Dnes i ostatní složky přistupují k této sjednocené tělovýchově. A tak, i když sport můžeme počítat k tomuto velikému tělesu, které bude reprezentovat po fysické stránce opravdu národ, můžeme mít nejlepší naději, že tento zákon bude jedním ze zákonů, od kterých budeme datovat novou dobu této stránky našeho nového života. Nepochybuji, že naše tělovýchova opravdu bude tím, čím ji chceme všichni mít, aby byla k dobru národa doma a ke cti před světem, aby tělesná výchova a sport v lidové demokracii - jak stojí v § 1 - skutečně vyplnila svůj úkol. Bude udržovat a zlepšovat zdraví lidu, vychovávat nového člověka k tělesné zdatnosti a pracovní výkonnosti, vychovávat ho k odhodlanosti a statečnosti při obraně vlasti a jejího lidově demokratického státního zřízení. Tím prosím slavné Národní shromáždění o schválení tohoto zákona. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda David: Zahájíme rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: posl. dr. Bláha, Šafařík, Daxner, dr. Polisenský, Pošusta. Dávám slovo prvnímu řečníku, posl. dr. Bláhovi.

Posl. dr. Bláha: Slavná sněmovno, pane místopředsedo, paní a pánové!

Předložený zákon o tělesné výchově je historickým okamžikem nejen pro tělesnou výchovu a sport v našem národě, nýbrž v dějinách našeho parlamentarismu a kulturní politiky Československé republiky vůbec. Tyršův národ, který se právem chlubil nejstarší a nejdokonalejší tělovýchovnou soustavou a metodou, na jehož veliké tělocvičné slavnosti a slety se jezdil dívat s úctou a obdivem celý svět, jehož tělocvičná a sportovní družstva a mužstva, význační jedinci a representanti, šířili po řadu desítiletí slávu českého a slovenského národa ve všech zemích světa, nedovedl až do dnešního dne najít a vyřešit zákonným ustanovením poměr této významné složky našeho kulturního a národního života ke státu a jeho nositeli. A tak třeba říci, že jsme ve skutečnosti dlouho ve světě vedli, byli jsme v posledních letech předstiženi v řadě zvláště lidově demokratických národů, v první řadě Sovětským svazem, v tomto směru, protože tam již byla tato otázka dávno vyřešena ku prospěchu všeho lidu a státního celku. Snad to bylo právě, že náš národ a lid a později i samostatná Československá republika se příliš spoléhala na dobrovolné a obětavé kádry nadšených tělovýchovných pracovníků, cvičitelů, instruktorů, organisátorů a vychovatelů a že necítila proto naléhavou potřebu, aby plně využila a začlenila vhodným způsobem tělesnou výchovu a sport do veřejného a státního života ve formě zákona. Vzpomínáme, že je tomu již skoro 30 let, co byl podán v tehdejším prvním revolučním Národním shromáždění zákon o Tyršově tělovýchovném ústavě, který se měl stát po vědecké a pedagogické stránce základnou a současně i vizitkou osvobozeného národa, representující tak vysokou úroveň československé tělesné výchovy. Avšak kromě podání tohoto návrhu a řeči jeho navrhovatele, zemřelého vědce, univ. prof. lékaře dr. Weignera, se od té doby nestalo až podnes nic, nebo lépe řečeno skoro nic. Všichni jsme si byli toho vědomi odedávna. Velká většina všech nás, kteří jsme procházeli za svého mládí i v pozdějším věku našimi tělocvičnami, hřišti, závodišti a ostatními složkami tohoto pro nás krásného života, na vlastním těle jsme poznali všechny kladné stránky správně vedené tělesné výchovy a sportu. Poznávali jsme dobře při každé své práci, jak cílevědomé cvičení a trénink dávají nejenom po zdravotní stránce možnost plného rozvinutí a uplatnění všech tělesných a duševních sil i schopností, nýbrž že každého uzpůsobují i vhodně ke každé duševní a tělesné práci, t. j. že otužují a zpevňují vůli a charakter, že současně připravují i všechny potřebné bojové vlastnosti pro případnou obranu a boj. Toho si byli vědomi už za našeho mládí rakouští páni, i když jim bylo dobře známo, že sokolská organisace a Tyršovo tělovýchovné hnutí je namířeno proti nim, proti rakouskému otroctví. Proto Sokolové sportovci a tělocvikáři vyplnili především rakouské kasárny a staly se tímto způsobem osudem a základem budoucího rozkladu revoluce a odboje za první světové války. Počítali jsme skoro s určitostí, že osvobozená československá vlast využije v první řadě všech těchto kladných složek naší tělesné výchovy. Vždyť za naší první zahraniční revoluce bylo to vedle české hudby a českého umění, právě sokolstvo a československy sport, které byly pro celý svět jedinými vizitkami malého, dosud neznámého českého a slovenského národa.

Avšak kapitalisticky a buržoasně demokraticky systém nemohl a nesměl počítati s myšlenkou, která už byla před 80 lety Miroslavem Tyršem jasně a jednoznačně postavena a vyhraněna směrem kolektivistickým, t. j. pro všechen lid a pro celý národ, aby všichni uměli a věděli, aby všichni byli zdraví a silní, aby všichni dovedli využít všech svých sil a schopností nesobecky ke společnému prospěchu. Aby každý byl uvědomělý a ukázněný, připraven k obraně a k boji za svá práva. Vykořisťovatelský a individualistický systém nemohl chtít silné a uvědomělé masy. Proto byly s tak velkou ochotou otevírány dveře i okna do naší národní domácností. Proto byly k nám ze západu přinášeny nové metody, směry a zvyky, tak jako ve všech ostatních odvětvích a projevech národního života i po stránce tělovýchovné a zvláště ve sportu. Liberalistický systém silných jedinců, vyhrávajících a porážejících bezohledně všechny slabší, kult hrdinů a hvězd se všemi ostatními průvodními a rozkladnými zjevy kapitalismu ve formě profesionalismu a pseudoamaterismu, vedoucí až do vykořisťovatelských poměrů obchodu s lidmi, měly svést i sokolství a celou československou tělovýchovu vůbec směrem, který potřeboval a předpokládal tehdejší politický a hospodářský režim pro sebe. Proto i když byla věnována veřejností a zvláště žurnalistikou za první republiky veliká a často i nadměrná pozornost tělovýchově a sportu, bylo to všechno ve skutečnosti danajským darem, kterým byla lidu předkládána tělesná výchova jako pochybná a zvrácená zábava a vášeň pro odloudění pozornosti mas od jejich skutečných potřeb, práv a starostí na pole jiné. Byla to forma zkušeností starověkých otrokářských imperialistů, kteří také dávali hry na pospas lidu, na utišení jeho nespokojenosti.

Pamatujeme se dobře, že to byla právě nejreakčnější žurnalistika a politika, která hovíc těmto zájmům, ve skutečnosti však nízkým pudům neuvědomělých mas, zejména mládeže, používala a zneužívala tělesné výchovy stejně jako tehdejší výchovy školní proti lidu a proti jeho zájmům. A přece myšlenky sokolská a Tyršova, stejně jako všechen ostatní zdravý duch národa se neutopil ve všem tom nánosu a kalu, kterým jej chtěla přikrýt maloměšťácká politika a buržoasní kapitalismus. Tak jako přes všechna nepochopení, okliky a bludné cesty před první světovou válkou jsme dovedli téměř všichni tehdejší odchovanci Tyršova sokolství v historické rozhodující chvíli, třebas osamoceni, z kteréhokoliv stavu, třídy nebo politického směru ve zcela cizím nebo i nepřátelském prostředí, v zajetí, nebo na frontě, sami se rozhodnout, kde je naše místo a jaký je náš samozřejmý úkol, stejně to dovedla obrovská většina Sokolů a sportovců i v rozhodujících chvílích před deseti lety a v těžkých, následujících dobách. Všichni jsme tenkrát znovu poznali, že sokolská tělesná a mravní výchova, uvědomělý a správně vedený výcvik zůstávají nesmazatelným znamením a nerozlučnou součástí nejen tělesného zdraví a odolnosti, ale i povah a charakteru každého, kdo byli podrobeni tomuto školení. Proto za Mnichova i za druhé republiky, stejně jako v dobách okupace jsme stáli na svém místě, platili zradu tisíce nejlepších životů a za svou věrnost daň své krve.

Bylo pro nás samozřejmé, že nová, osvobozená Československá republika musí í po této stránce napravit chyby a omyly z doby republiky první. Lidově demokratické zřízení a socialistické plánování předpokládalo nutně i ve všem cílevědomý plán, hospodárnost a racionalizaci v oboru tělovýchovném. To znamenalo účelné a systematické využití všech kladných stránek dosavadní práce a odstranění všech dřívějších nedostatků, chyb a překážek dalšího rozvoje. Bylo pro nás pro všechny velikým zadostiučiněním a uznáním, když ještě za doby okupace a otroctví naši zahraniční vůdcové v Moskvě v čele s presidentem soudruhem Klementem Gottwaldem jasně rozhodli, že kapitálu, uloženého v Tyršově sokolství a jeho tradici v našem lidu, musí být plně využito pro budování nového socialistického řádu. Proto bylo pro nás samozřejmé, že košická vláda Národní fronty přišla hned po osvobození s jasným programem sjednocení veškeré československé tělesné výchovy v Sokole. Nemohlo nás však ani překvapit, že tímto rozhodnutím a plánem nemohli být a nebyli spokojeni ti, kterým sport, tělesná výchova a konec konců i Sokol po desetiletí sloužil jako pláštík jejich stranické a politikářské rozkladné činnosti, osobního prospěchu a laciné popularity. Tak jsme chápali i maření a oddalování sjednocení tělesné výchovy a proto jsme nepřestali o ně nikdy usilovat a bojovat. Bylo to teprve vítězství pracující třídy v únoru loňského roku, které odstranilo rázem všechny překážky i na tomto poli. Bylo nám totiž všem už v roce pětačtyřicátém naprosto jasné, že to byl záměrný plán reakce, když se jí nepodařilo a nemohlo podařit zamezit v květnovém revolučním rozmachu znárodnění a ostatní základní politické a hospodářské reformy, stejně jako nástup rozsáhlého pracovního plánování a sjednocení ostatních masových, lidových složek, že se pokusí udržet svoje pozice aspoň na zbývajících úsecích, odkud by potom mohla jako z odraziště vyjít k dalším výbojům a dobývání v revoluci ztracených pozic. Jakou v tomto případě hrála důležitou roli tělesná výchova a sport, jsme dobře poznali nejenom za doby první republiky, nýbrž i v době po únoru, právě před rokem.

Avšak současně, jako jsme si museli také dobře uvědomit, že není možné na dlouho nechat naši tělovýchovu a sport na pospas stranickým klikám a zájmům, věděli jsme, že každé a zejména socialistické plánování musí s tělesnou výchovou a sportem počítat jako s nezbytnou, důležitou, ba kardinální součástí národního života. Soudruh Kalinin napsal už před lety, že tělesná výchova a sport jsou významným faktorem v pěstování zdravého, silného, vynalézavého, odvážného člověka, který dovede bojovat s překážkami a hledí vždy s jistotou a sebevědomím vpřed. Proto, že je třeba, aby masové tělovýchovné hnutí bylo proniknuto ideovým obsahem revolučního marxismu, že je nutno spojit sportovní činnost se všeobecným budovatelským socialistickým úsilím, je třeba vložit do vědomí každého člověka, že rozvoj tělesné kultury v zemi socialismu je součástí socialistického budování, protože tělesná kultura ukázňuje lidi, zpevňuje jejich zdraví, podněcuje iniciativu a učí koordinované činnosti.