Nehledě k tomu, jak významnou roli vždycky hrála a hraje dosud tělesná výchova a sport v mezinárodním životě a zejména ve stycích širokých lidových mas mezi národy, dovedeme my v první řadě hodnotit i slavnou tradici a tradiční příchylnost našich širokých lidových vrstev, jak se vždycky projevovala v masových tělovýchovných organisacích předválečných, jak jsme toho byli svědky na slavných všesokolských sletech a olympiádách, na nejrůznějších významných národních a mezinárodních vystoupeních a závodech. Lze říci bez nadsázky, že co do zájmu a popularity by bylo lze těžko hledat něco obdobného v našem národním životě, co by dovedlo tak bezprostředně zaujmout široké masy lidu všech vrstev, jak to dovede právě tělovýchova a sport.

Je proto zcela jasné a samozřejmé, že i náš socialistický plán a vývoj musí tuto na výsost politickou okolnost zasadit do svého propočtu tak, aby měl nejen na ni vliv, ale aby i usměrňoval ji s cestou, kterou se bude a musí vyvíjet v budoucnosti náš celý národní život.

K tomu však přistupují i další důležité kladné stránky tělovýchovy a sportu. Socialismus, který má především na mysli blaho a lepší osud každého člověka, si plně uvědomuje, že šťasten může být jenom ten, kdo může plně užívat života a lidského štěstí. Že to může být jedině člověk zdravý, který může dobře pracovat a radovat se z výsledků své práce. Co znamená správně vedená tělovýchova sport pro zdravotnickou profylaxi, pro populační politiku, pro výchovu a ochranu zdraví schopných pracovních kádrů, pro snižování nemocnosti, pro pracovní kázeň, pro politické a občanské uvědomění, obětavost a dobrovolnou sebekázeň, není třeba zdůrazňovat. Vždyť k tomu všemu vlastně Tyrš sokolstvo zakládal už před 80 lety.

A proto mezi prvními činy vítězné pracující třídy po únoru loňského roku bylo i konečné sjednocení tělesné výchovy a sportu. Tím bylo prakticky dovršeno i to, co bylo v květnovém revolučním a košickém programu. Jsme si toho vědomi, že právě tímto okamžikem dnes nastává veliký převrat v pojetí Tyršova sokolství. Znamená to, jít zpět k Tyršovi. Ne už zakládat Sokol jako zvláštní výlučnou a kvalitní kastu zdravých, vycvičených lidí, nýbrž cestu mezi všechen lid. Aby všichni, kdož se dosud spokojovali s tím, že věnovali svou pozornost v novinách především posledním stránkám s rubrikou tělovýchovnou a sportovní, kteří se domnívali, že se vyrovnávají s pojmem tělovýchovy a sportu halasným pokřikem a potleskem na tribunách, sázkami nebo jinými projevy svého zájmu, sami vstoupili na cvičiště a závodiště, zkusili a prožili na vlastním těle blahodárné účinky této naší národní a zároveň i socialistické výchovné metody. Národ a stát, zejména malý národ potřebuje každého jedince, aby byl zdravý a silný, schopný a pohotový k práci i k boji. To všechno nemůže být proto starostí jedné sebepilnější a dokonalejší organisace, to musí byt starostí nás všech, t. j. státu. To je i základem dnes projednávaného rámcového zákona o tělesné výchově a bude to jistě i látkou budoucího zákona o výchově branné. Tento rámec však musí být vyplněn živou skutečností, t. j. životem čili prací všech dobrých lidí, ať povinnou ve službách státních a veřejných, nebo dobrovolnou, ale stejně odpovědnou v řadách veliké a jednotné Čs. obce sokolské. Neznamená to zdaleka žádné postátnění naší tělesné výchovy. Nikdo by si toho u nás nepřál a máme o tom špatné zkušenosti a příklady z doby předválečné i u našich bratrských slovanských národů. Navrhovaný zákon je znárodněním a zlidověním naší tělesné výchovy a tím í celé sokolské organisace v tom nejušlechtilejším slova smyslu. Státní aparát, to neznamená jen vládu, Státní poradní sbor nebo tělovýchovný úřad, znamená to i všechny složky našeho veřejného, politického, hospodářského i kulturního života. A zejména se musí zde uplatnit naše lidospráva, t. j. kraje okresy a obce. Všichni musí nyní pomáhat a spolutvořit všude příznivé prostředí pro dobrovolné a obětavé pracovníky, schopné vedoucí naší tělovýchovy a sportu. Znamená to, že vlastně teprve teď budeme mocí plně využít všech dosud skrytých sil, které sice již dlouhá desetiletí obětavě pracovaly v té každodenní neokázalé činností a tvořily dílo, které se zjevovalo pouze příležitostně národnímu kolektivu o velikých slavnostech, utkáních, ve slavných výhrách a vítězstvích. Proto je třeba, aby tento zákon o tělesné výchově, který dává po prvé v našich dějinách též Sokolu pevný právní základ, a doufejme, i trvalé hospodářské zajištění k plnému rozvoji tělovýchovné práce, připamatoval všem v národě politickou, hospodářskou a kulturní hodnotu každé tělovýchovné práce.

Máme k tomu už dnes krásné socialistické příklady. Je to především náš velký spojenec Sovětský svaz, který za svého dvacetiletého budování poznal nejlépe význam tělesné výchovy a sportu systematicky a cílevědomě prováděného pro vybudování a zajišťování kvalitních pracovních kádrů. Kalinin říká, že tělesná kultura sovětská zajišťuje výchovu zdravých, silných, tělesně otužilých a mravně pevných občanů Sovětského svazu a že tyto rysy staví sovětskou tělesnou kulturu mezi nejdůležitější prostředky socialistické kultury a mění ji v dílo státní důležitosti prvního stupně. V poslední veliké vítězné vlastenecké válce se pak sovětský lid i celý svět krásně přesvědčil, co znamenají tělocvikáři a sportovci v armádě i v boji. Proto má dnes tělesná výchova v Sovětském svazu tak vysoký kurs a proto je miláčkem všech národů Sovětského svazu. Proto je současnou nezbytnou a vlastně základní součástí výchovy vší socialistické sovětské mládeže. Poznáváme a obdivujeme rozvoj této sovětské fyskultury při každé své návštěvě a příležitosti a doceňujeme, co znamená kladný a živý poměr a zájem státu a širokých lidových vrstev pro dosud netušený rozmach a možností této práce u nás. Stejně takto i zaznamenáváme u našich spojeneckých lidově demokratických národů a států. Všechny byly daleko za námi v tomto směru. Nyní plánovitě pod pevným státním vedením a s plnou podporou mílovými kroky dohánějí, co předtím bylo zameškáno starými režimy.

Věříme, že práce a praktická činnost vytvoří nejkrásnější pracovní prostředí a harmonii mezi novým tělovýchovným státním aparátem podle navrhovaného zákona a Čs. obcí sokolskou. Dobrovolná sokolská sportovní práce ukázala a dokázala nejenom po stránce tělesné výchovy, nýbrž i v řadě hospodářských odvětví a jiných příležitostech divy občanské obětavosti a kázně, jako při stavbách a úpravách tělovýchovných prostředků a jiných veřejně užitečných zařízení. Byla vlastně předchůdcem nynějších dobrovolných brigád už před 80 lety, předchůdcem nynějších přeborníků, úderníků, závodníků a skutečného bratrského a soudružského socialistického soutěžení.

Dnes bude moci být plně využita jako praktická škola žitého socialismu. Potřebujeme toho zejména u naší mládeže, u níž je nejživější a přirozený její zájem o tělesnou výchovu. Proto si musíme přát, aby všechna československá mládež bez výjimky prošla touto tělesnou výchovou po dobu co možná nejdelší, to znamená po celou dobu svého tělesného a duševního růstu. Musíme v tom jít společnou cestou se Svazem československé mládeže. Nemůže tomu být ani na závadu, že po organisační a praktické stránce půjde naše tělesná výchova zdánlivě po 3 kolejích, to je cestou sokolskou, školskou a vojenskou.

U armády nemáme obav, protože už máme dnes vojenské sokolské jednoty téměř ve všech posádkách. Tím máme zabezpečenou i po organisační stránce dokonalou harmonii a metodickou spolupráci v Čs. obci sokolské v jednom duchu a v jednom směru. Očekávaný zákon o branné výchově lidu tuto bratrskou spolupráci ještě dále prohloubí a upevní. Stejně tak však musí být i v našem tělocviku školním. Tak jako jsme odstranili jednotnou školou po stránce naukové všechny rušivé a protichůdní zjevy a proudy ve výchově mládeže, které dlouhá desetiletí pokřivovaly charaktery a překážely si navzájem, tak musíme v tělesné výchově plným začleněním všech učitelských a vychovatelských kádrů do organisace sokolské, do této vlastní lidovýchovné práce, ji sjednotit, protože chceme vychovávat nového jednolitého československého člověka, zdravého občana, Sokola a socialistu, bojovníka plně oddaného vlasti a své socialistické a lidově demokratické republice.

V osnově zákona navrhovaná uznání a vyznamenání jsou jen zevními známkami a poctami. Musí být ve skutečném životě doplněny účinným zájmem, láskou a spoluprací širokých vrstev pracujícího lidu při každé příležitosti. Potom jistě všichni, kteří dnes ještě nevěří, že nastává i po této stránce u nás nový, lepší, t. j. hodnotnější a krásnější život, budou přesvědčeni, vrátí se na svá místa, z nichž odvedla mnohé a dosud vzdaluje buď jejich neuvědomělá politická nevzdělanost, nebo úzký, sobecký a maloměšťácký rozhled. Všichni uvidí a sami se přesvědčí, že jejich dobrá, poctivá a loajální práce na tomto poli bude uznávána a hodnocena tak, jak si to zaslouží.

Komunistická strana Československa, jako vedoucí složka Národní fronty, jejíž je tělesná výchova, sokolstvo nerozdílnou součástí, jako strana širokých mas pracujícího lidu českého a slovenského, zabezpečila slavným vítězstvím i sjednocení tělesné výchovy a možnost uskutečnění tohoto zákona. Zájem o blaho pracujícího lidu, rozkvět naší lidově demokratické republiky a zabezpečení socialismu v naší zemi vede ji i k plnému a správnému politickému hodnocení tělesné výchovy a sportu pro zdraví, uvědomění, pracovní schopnost a brannou pohotovost národa. Proto nejenom s nadšením bude hlasovat pro tento zákon, ale přičiní se ze všech sil, aby všechny výsledky plynoucí z tohoto zákona a zejména plný rozmach naší tělesné výchovy a sportu nám přinesl v budoucnosti nová krásná vítězství a úspěchy a v první řadě pak řadami zdravých a uvědomělých lidských kádrů zabezpečení našeho pětiletého plánu a budováni a zajištění bezpečnosti naší lidově demokratické republiky. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dávám slovo poslanci Šafaříkovi.

Posl. Šafařík: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Naše cesta k socialismu a radostné budoucnosti našeho lidu je znamenána kromě netušeného rozvoje hospodářského také radostným vzmachem a vzestupem naší sjednocené tělovýchovy a sportu, jíž se dnes projednávanou osnovou zákona o státní péči otevírá nová dějinná epocha v novodobé historii našeho národa. Tato vládní osnova je radostným výsledkem loňského únorového otřesu, který musel přijít, aby v zárodcích zmařil zpátečnické a buržoasní přežitky naší reakce a odstranil všechna nebezpečenství tajemných zákoutí, jež brzdila naší cestu k pokroku a k socialismu, naši cestu kupředu k velkému převratnému kroku v československé tělovýchově a sportu, k jednotě uskutečněné podle Tyršova ideálu dobrovolné a ukázněné organisace sokolstva.

Loňské únorové události nám zaručují, že jsme mohli dosáhnout toho, aby tělocvik a sport přestaly být výsadním právem měšťanských vrstev a privilegovaných jednotlivců a tříd a staly se obecným majetkem všeho pracujícího lidu, zejména na našem - dosud stále ještě na mnohých místech - zanedbávaném venkově, aby pronikly do továren a závodů, do vesnic a škol, do dílen a na všechna pracoviště, aby dělnická a rolnická třída plně mohla využít všech možností, které tělovýchova a sport jsou schopny poskytnouti k velkolepým a nadšeným kolektivním úspěchům doma i za hranicemi. Proto je dnešní jednání Národního shromáždění středem pozornosti všeho československého pracujícího lidu, zejména všech poctivých a lidově demokratické republice a lidu oddaných Sokolů a sportovců. Kdo po léta šel poctivě za Tyršem a komu se Tyršova jasná a nesmlouvavá slova neměnila v mechanicky opakované fráze, ten dnešní den, kdy se tělovýchova a sport stávají živou součástí naší národní kultury, s nepopíratelným významem politickým a hospodářským, pozdraví a uvítá jako historické vítězství nesmrtelného Tyršova odkazu, že věc sokolská - jak už zde bylo řečeno - není pro strany, ale pro národ veškerý. Tím naznačil dr. Miroslav Tyrš našemu lidu jasný cíl. Chtěl mít národ sjednocen v jediné organisaci v Sokole, dokládaje, že se může národ šťastně a uvědoměle vyvíjet jen tehdy, stane-li se každý příslušník členem sokolského kolektivu, jenž ukládá tělesně i mravně vychovávat lid, především mládež na zdatnou a obětavou stráž své vlasti, demokracie a slovanské vzájemnosti po cestách pokroku. Odkaz Tyršův ukázal, že je schopen sjednotit v sokolské myšlence a v sokolské organisaci, navazující na slavnou dobu husitskou a na pokrokovou a revoluční dobu obrozeneckou let osmačtyřicátých, celý národ, že zasluhuje, aby se stal podkladem tělesné a branné výchovy všech pracujících vrstev národa.

Tyršův odkaz zaručuje stálý vývoj a pokrok, překonává dobré lepším, připomíná národu povinnost stálé, vytrvalé budovatelské a uvědomovací práce a výchovy k houževnatosti a bdělosti; dokazuje, že láska a bratrství v ušlechtilém zápolení za pokrok, za socialismus, za světový mír a za nejvyšší ideály lidstva nepojí jen příslušníky obou našich národů, Čechy a Slováky, nýbrž i příslušníky ostatních slovanských a lidově demokratických národů v čele se Sovětským svazem.

V. I. Lenin razil heslo, že dobře založená a dobře vedená tělesná výchova znamená víc než třetinu blahobytu a dobrou polovinu bezpečnosti lidového státu. Jeho žák a náš velký přítel generalissimus Josef Stalin vytyčil tělesné výchově ještě vyšší cíle: jde o to, aby bylo vychováno nové pokolení sovětských lidí, zdravých a radujících se ze života, lidí schopných povznést mohutnost sovětské země na nejvyšší stupeň a svou hrudí ji ochránit před vpádem nepřítele. A za velké Vlastenecké války se ukázalo, že jen tělesně zdatní, morálně připravení a silní a politicky uvědomělí sovětští vojáci mohou odolat vražednému útoku hitlerovských armád. Hrdinství sovětských vojáků, téměř nadlidské výkony sovětských dělníků v továrnách a na pracovištích a nezlomná nevyčerpatelnost těchto skvělých lidských vlastností po celou dobu války byly právě výsledkem této tělesné a morální připravenosti všeho lidu Sovětského svazu. A této tělesné a morální připraveností a politickému uvědomění sovětského lidu, bezpříkladnému hrdinství jeho slavné Rudé armády vděčíme, že tu dnes můžeme svobodně a volně rozhodovat také o své sjednocené tělesné výchově a sportu.

Náš lid vzpomínal letos zvlášť manifestačně 5. července výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa, jeho životního díla a úsilí o nápravu církve v hlavách a údech, jež se dnes obdobně tak věrně rýsuje ve spravedlivém hněvu a protestu věřícího katolického lidu proti lidu a republice nepřátelské církevní hierarchii. Vzpomínal celé slavné epopeje husitské a reformačního lidového hnutí husitského a Husovi oddaného prostého lidu.

Navazujíce na tuto slavnou husitskou tradici na celé revoluční hnutí českého městského a venkovského lidu a řemeslnictva, zdvihly se před 32 roky, 2. července 1917, revoluční pluky I. čs. dobrovolné brigády ze zborovských zákopů a šly, vlastně letěly vpřed v prudkém, nezadržitelném útoku proti odvěkému a už tenkrát fašistickému nepříteli - Němcům a zvítězily. Nepřipadalo jim, že vykonaly něco velikého, všecko bylo tak lidsky prosté a samozřejmé - a přece vznešené a dějinně slavné. Byly do hloubi duše proniknuty přesvědčením, že je nezbytno nepřítele porazit, aby národ dosáhl ztracené svobody a jednoty. Vítězná bitva u Zborova splnila dávný Tyršův revoluční sen a smyla pohanu s národní tragédie bělohorské. Už hned na počátku světové války následovníci Tyršovi pochopili příkaz svého zakladatele a řadili se pod prapor revolučního odboje. Československá kolonie v Paříži, převážně sokolská, se usnáší, že všichni její členové se dobrovolně přihlásí do francouzské armády, Josef Švec sokolsky motivuje vstup do české družiny a Jan Čapek formuje v sokolské myšlence dobrovolnický sbor našeho vojska v Itálii. Pluky naší první revoluční armády nesou jména slavných představitelů husitského lidového hnutí, jejich prapory jsou označeny rudými kalichy v černém poli. Padá první oběť domácího odboje, Slavomír Kratochvíl z přerovského Sokola, jenž se svými druhy připravoval protirakouskou ilegální propagandu mezi vojáky. Jeho oběť podněcuje u příležitosti světlé památky pětistého výročí smrti Mistra Jana Husa 5. července 1915 T. G. Masaryka, že vyhlašuje v Ženevě nesmiřitelný boj na život a na smrt Rakousko-Uhersku. V této slavné revoluci a vítězství drobného českého pracujícího lidu nutno hledat jeden z hlavních kořenů Tyršova sokolství, jehož zářným příkladem a dějinným symbolem jednoty a společného boje za splněnou věc národa je účast české roty "Nazdar" v bitvě u Arrasu 9. května 1915, kde padli vedle sebe náčelník pařížského Sokola Josef Pulter a předseda dělnického sociálně-demokratického spolku "Rovnost" v Paříži Josef Šibal. Oba ve společné národní službě bojovali a ve společné oběti za svobodu a nezávislost svého národa a všeho pokrokového lidstva umírali.

Nebylo tomu jinak ani ve slavných bitvách a vítězstvích druhé světové války u Cerekve, Sokolova a Dukly, v nichž po boku hrdinné sovětské armády sbor našich revolučních vojsk pod vedením tehdejšího plukovníka Ludvíka Svobody ve společné obětí prolité krve v duchu husitské tradice, v duchu Tyršovy sokolské myšlenky a politicky uvědomělého vlastenectví byla odčiněna hanba potupné kapitulace a zrady naší buržoasie a západních spojenců v roce 1938.

Doma první úder proti sokolstvu byl veden na počátku dubna 1941, kdy byla veškerá jeho činnost zastavena. V dekretu o rozpuštění Sokola uvádí K. H. Frank, že mezi osobami, které byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, je značný počet činovníků Sokola. A Neurathův obhájce na soudu v Norimberce zdůraznil, že rozpuštění Sokola bylo skutečnou nutností pro vládu s ohledem na ochranu německých zájmů, protože není pochyby o tom, že Sokol byl střediskem protiněmeckých snah a ohniskem podněcování českého lidu k aktivnímu odporu proti všemu, co bylo německé.

Bylo proto pro Tyršův národ zahanbující, že dopustil, aby naše měšťanská buržoasie soustavně a záměrně Tyršův odkaz zrazovala, že sokolstvo a sport, od sebe vzdáleny a často proti sobě, vytvářely, jak jsme již slyšeli, nepřátelskou řevnivost a nebratrské prostředí, čímž trpěla tělesná a duchovní zdatnost naší mládeže a národa. Lidová demokracie velmi dobře ví, co znamená pro zdraví, práci a brannou morálku národa tělesná výchova. Ví, že dobrá tělesná výchova, která upevňuje zdraví a posiluje mravní síly člověka, je důležitou složkou, silou a vzpruhou v životě národa a jeho úsilí o lepší a radostnější budoucnost. Jestliže v minulém roce došlo v naší tělovýchově a sportu k zdravému soustředění a k jednotě, dnes tento zdravý a nutný vývoj dostává zákonné opory. Tento zákon nejen znamená splnění dávné tužby sokolstva po zákonném sjednocení tělovýchovy na podkladě Tyršovy soustavy, nýbrž též povinnost pro lidové naše orgány, krajské národní výbory, okresní národní výbory a místní národní výbory a vůbec pro všechny veřejné činovníky, aby náležitě především všech ustanovení tohoto zákona využili a pomohli vybudovat Sokol jako dobrovolnou organisaci nikoliv jen připravující krásnou podívanou a ušlechtilou zábavu těla ducha pro domácí i cizí návštěvníky s veřejným vystoupením a slety, nýbrž a hlavně jako organisaci, zahrnující v mravní a tělesné výchově veškerý český i slovenský lid bez jakýchkoliv rozdílů a tvořící nejlepší a nejideálnější formu Národní fronty. V Sokole dostává se žactvu, dorostu i členstvu stálého dlouhodobého tělovýchovného i osvětového skolení, tělesné i duševní zdatnosti a brané morálky a tím i oddanosti a věrnosti k lidové demokracii a socialismu.