14. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 277)
o změnách v organisaci veřejné správy
a v působnosti jejich orgánů (tisk 292).
Zpravodajem za posl. dr. Patschovou je posl. Tauš.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Tauš: Paní a pánové!
Reorganisace veřejné správy si nutně
vyžaduje i nové úpravy působnosti orgánů
veřejné správy, a to jednak s hlediska §
124 ústavy, který pojednává o kompetenci
a výkonu veřejné správy v oblasti
národních výborů, jednak s hlediska
ustanovení § 130 ústavy, mluvícího
o decentralisaci veřejné správy. Stejně
tak je naprosto nutné odstranit četné kompetenční
nesrovnalosti a spory, které se v průběhu
doby nahromadily a které jsou za nové organisace
veřejné správy brzdou klidného a plynulého
chodu administrativy. Celý tento problém a jeho
naléhavost řeší a zcela vyčerpává,
jednoduše a srozumitelně, ve dvou paragrafech vládní
návrh zákona.
Ústavně-právní výbor pojednal
ve své schůzi 4. května 1949 o vládním
návrhu zákona tisk 277 o změnách v
organisaci veřejné správy a v působnosti
jejích orgánů a usnesl se jednomyslně
doporučit Národnímu shromáždění
jeho přijetí beze změny ve znění
zprávy výborové. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu
není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Tauš: Nejsou.
Místopředseda dr. Procházka: Přistoupíme
k hlasování.
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 14. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
patnáctého odstavce pořadu, jímž
je
15. Zpráva výboru rozpočtového
k vládnímu návrhu zákona (tisk 273)
o oddlužení svazků lidové správy
(tisk 286).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání
o této předloze se sloučilo s jednáním
o předloze, která je jako šestnáctý
odstavec denního pořadu, to je
16. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 275)
o výkonu lidové správy v sídlech krajů
(tisk 293).
Důvodem pro navrhované sloučení je,
že v obou případech jde o úpravu poměrů
lidové správy.
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučení těchto odstavců? (Nebyly.)
Není jich. Projednání bude tedy podle návrhu
sloučeno.
Zpravodaji jsou: o odstavci 15 posl. Juha, o odstavci 16.
posl. dr. Skála.
Dávám slovo zpravodaji k odstavci 15, posl. Juhovi.
Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové!
Změna společenských poměrů,
změna třídních vztahů uvnitř
společnosti je vždy provázena také revolučními
změnami ve státním aparátě
a ve veřejné správě. Naše veřejná
správa v první republice - a tak je tomu v každém
státě, kde vládne kapitalistický společenský
řád - byla vybudována tak, aby sloužila
zájmům vládnoucí třídy.
Veřejná správa byla nástrojem na uspokojení
zájmů vládnoucí třídy,
na potlačení zájmů a snah protichůdných
zájmům vládnoucí třídy
a na utužení a upevnění její
mocenské posice. V předmnichovské republice
měli jsme u nás ve správním aparátě
dvě koleje, t. zv. územní samosprávu
a státní správu.
Územní samospráva vznikla v revolučním
roce 1948. Měšťáctvo ve městech,
sílící hospodářsky, využilo
boje rolníků o politická práva a právo
na půdu a hlásilo se o svůj podíl
na moci politické. Se stoupající nezávislostí
hospodářskou stoupají i nároky měšťáků,
kteří žádají, aby jim byl dán
podíl na moci politické, aby jim bylo poskytnuto
rozhodující místo ve veřejné
správě. Nabourávají tak prestiž
a posici feudální administrativy. To byl pravý
smysl volání po zřízení české
samosprávy. Z tohoto důvodu byla svolána
na den 11. března 1848 první veřejná
lidová schůze, která se vůbec u nás
konala, do lázní Svatováclavských
v Praze.
Aby mladá česká buržoasie získala
i drobného českého člověka
pro tento svůj požadavek, ověnčila tento
požadavek nacionálním hlediskem, prohlásivší,
že česká samospráva má jediný
účel, čelit germanisačním snahám
Vídně a připravit podmínky pro osvobození
českého národa. Císař rakouský
pod tlakem revoluční doby vyhověl a zřízení
české samosprávy bylo povoleno císařským
dekretem ze dne 8. dubna 1848.
Když kapitalisté uchopili moci vůbec, jenom
velmi málo strukturálně změnili veřejnou
správu. Ponechali okresní hejtmany, policii a celou
administrativu, jak ji v život uvedl představitel
absolutistického režimu dr. Bach; ona jim vcelku vyhovovala.
Jim šlo také o potlačení dělnické
třídy mocenským aparátem státním.
Po dobytí volebního práva pracujícím
lidem - aby se zastupitelské sbory nemohly stát
nástrojem v boji za nový společenský
řád - oddělila vládnoucí třída
moc zákonodárnou a usnášecí od
moci výkonné a za druhé omezila volební
sbory na místní samosprávu bez finančních
prostředků. Po naší národní
a demokratické revoluci v květnu 1945, kdy se pracující
lid stal pánem ve své domovině, kdy bylo
nastoleno lidově demokratické zřízení,
bylo nutno změnit i mocenských aparát státní.
Zájmy státu lidově demokratického
nejsou již v rozporu se zájmy lidu a proto není
třeba, aby moc výkonná byla oddělena
od moci usnášecí a zákonodárné.
To již bylo uděláno. Moc usnášecí
je spojena s mocí výkonnou a dána do rukou
volených zástupců lidu.
Ale aby lidová správa mohla správně
a pro lid vykonávat svoji funkci, musí být
hospodářsky zajištěna, což předpokládá
na prvém místě její oddlužení.
Již loni v červnu na sjezdu národních
výborů v Kroměříži bylo
vládními činiteli, zvláště
panem ministrem vnitra, prohlášeno, že svazky
lidové správy musejí být oddluženy
a oddlužení že se provede zvláštním
zákonem.
Oddlužení svazků lidové správy
je jen logickým důsledkem nového ústavního
uspořádání naší veřejné
správy. Nyní již nejsou svazky lidové
správy něčím odlišným
od státní správy, nýbrž tvoří
s ní jeden nerozborný celek. Jejich hospodářství
je proto upraveno v rámci veřejného hospodářství
a podle potřeb jednotného hospodářského
plánu. Jejich rozpočty budou zařazeny do
státního rozpočtu, z něhož budou
financovány jejích investice, neuhrazené
z vlastních prostředků. V budoucnosti již
nemůže dojíti k novému zadlužení
svazků lidové správy a je třeba zúčtovati
s minulostí a svazky lidové správy zprostit
břemen a dluhů, nahromaděných za dlouhou
řadu let a rozdělených mezi ně naprosto
nerovnoměrně. Nejde při této osnově
zákona jen o nějaké dílčí
sanační opatření, jako tomu bylo v
r. 1935, zřízením Pomocných fondů
pro úpravu dluhů okresů a obcí, nýbrž
o radikální nápravu, kterou svazky lidové
správy budou oddluženy úplně.
Dluhy svazků lidové správy ze zápůjček
odhadují se koncem r. 1948 asi na 17 miliard Kčs.
Přesný přehled je jen o dluzích emisních,
které jsou vyčísleny částkou
6.374,520.500 Kčs.
Převzetí se netýká celkem velmi řídkých
případů zadlužení zahraničního.
Zde jde o půjčku karlovarskou a pražskou; dále
několik půjček obcí jižní
Moravy bylo uzavřeno v Rakousku, a na jižním
Slovensku má několik obcí dluhy u peněžních
ústavů maďarských.
Pokud nejde o dluh komunálního podniku, i zde stát
stejně hradí částky potřebné
na anuitu hrazením schodku řádného
rozpočtu. Nepřebírají se dluhy podnikové,
pokud mají přejíti na komunální
podniky nebo národní podniky, což je také
věcně odůvodněno, aby si samy uhrazovaly
dluhovou službu ze zápůjček k jejich
vybudování a rozšíření.
Nepřebírají se také dluhy ve prospěch
třetích osob. (Předsednictví převzal
místopředseda dr. Polanský.)
S oddlužením jde také zákaz nového
zadlužení.
Již rozpočtové provisorium a pak i rozpočtový
zákon na rok 1949 zakázaly svazkům lidové
správy uzavírati zápůjčky k
financování investic. Nový zákon vyslovuje
tento zákaz všeobecně, zároveň
však připouští výjimky pro přechodnou
dobu do konce roku 1949. Je to proto, aby přímočarý
zákaz nevyvolal u některých druhů
investic v první době nežádoucí
nesnáze. Zákon zde výslovně mluví
o zápůjčkách podle § 22a) -zákona
čís. 86/1946 Sb. o stavební obnově
a o zákonu č. 41/1947 Sb. o státní
podpoře na obytné stavby. Dluhy z těchto
zápůjček převezme stát podle
stavu ke dni 31. prosince 1949.
Současně s dluhy svazků lidové správy,
po příp. bývalých zemí, se
upravuje otázka záruk svazků lidové
správy, které převzaly za cizí závazky,
a to mnohdy za poměrů zcela jiných a odlišných
od poměrů dnešních. Tady zákon
stanoví jasně a jednoduše: jde-li o záruku
dosud hospodářsky odůvodněnou, přejímá
ji stát; jinak zaniká.
Oddlužení svazků lidové správy
by nebylo úplné, kdyby svazky lidové správy
nebyly zproštěny svých povinností vůči
Fondu národní obnovy, Pozemkovému fondu a
Fondu znárodněného hospodářství.
Je to povinnost zaplatiti přídělovou cenu
za majetek, který jim byl nebo bude do konce roku 1949
přidělen, pokud přídělová
cena nebyla dosud zaplacena. Dále účtovat
a vyrovnat výtěžky prodeje a pronájmu
konfiskátů ze zajištěných finančních
hotovostí atd., jichž mnohde svazky lidové
správy použily pro své rozpočtové
hospodářství nebo k financování
investic. Všech těchto povinností se svazky
lidové správy zprošťují, jestliže
předloží o tom do konce roku 1949 seznamy,
po příp. podají vyúčtování.
V souvislosti s oddlužením se převádějí
bez náhrady na stát některé majetkové
složky svazků lidové správy, které
nejsou nezbytné nebo nemají význam pro jejich
další hospodaření. Jsou to vázané
vklady, vázané cenné papíry, pohledávky
a nároky, které se staly pochybnými nebo
nedobytnými v důsledku válečných
událostí, nároky na náhradu za znárodněný
majetek atd. Stát použije těchto hodnot především
k vypořádání povinností svazků
lidové správy - vůči Fondu národní
obnovy. Fondu znárodněného hospodářství
a fondům pozemkových reforem a případného
zbytku ke snížení státního dluhu.
Jest ovšem možné, že oddlužení
a převod některých majetkových složek
se u těchto svazků lidové správy neprojeví,
takže některé z nich převedou na stát
více svých aktiv než dluhů. Dlužno
uvážiti, že tak jako při oddlužení,
i zde jde o úpravu všeobecnou, která nečiní
a nemůže dělat rozdílu mezi svazky bohatými
a chudými a zájmy celku staví nad zájmy
jednotlivých svazků. Převedení některých
aktiv na stát souvisí s oddlužením právě
jen jako akce celková. Jednotlivé svazky lidové
správy budou zbaveny dluhů nebo aktiv podle toho,
jak se u nich vyskytují.
Paní a pánové! Rozpočtový výbor
projednal osnovu zákona o oddlužení svazků
lidové správy ve schůzi konané dne
4. května 1949 a doporučuje ji slavnému Národnímu
shromáždění ke schválení.
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Dávám
slovo zpravodaji k odst. 15. pořadu, p. posl. dr. Skálovi.
Zpravodaj posl. dr. Skála: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Vládní návrh zákona o výkonu
lidové správy v sídlech krajů, tisk
275, přináší nám rozsáhlou
reorganisaci a změnu ve výkonu lidové správy
v krajských městech. Podle tohoto návrhu
vytvoří se z města, které je sídlem
krajského národního výboru, a z okresu,
ve kterém je toto krajské město, jeden okres,
který bude spravovat jednotný národní
výbor. Tento jednotný národní výbor
o 48 členech bude míti na území celého
okresu včetně města působnost okresního
národního výboru a na území
města těž působnost místního
národního výboru. Zvláštní
ustanovení platí pro Brno a Bratislavu, kde se vcelku
ponechávají dosavadní ústřední
národní výbory. K snazšímu spravování
města budou obligatorně zřízeny v
Brně a v Bratislavě obvodové rady, v ostatních
krajských městech fakultativně. Tyto obvodové
rady budou výkonné složky jednotného
národního výboru, budou plnit úkoly,
kterými je jednotný národní výbor
pověřil, po příp. budou mít
i právo rozhodovat jménem jednotného národního
výboru, pokud jim bude toto právo jednotným
národním výborem propůjčeno.
Jednotné národní výbory v krajských
městech a ústřední národní
výbory v Brně a v Bratislavě budou podřízeny
přímo krajským národním výborům.
Až do nové úpravy finančního
hospodaření národních výborů
povede jednotný národní výbor hospodářství
města i okresu odděleně.
Jak je vidět z obsahu zákona, který jsem
zde v krátkosti přednesl, jde sice o zákon
co do velikosti nepříliš rozsáhlý,
ale co do obsahu a dosahu o zákon velmi důležitý,
neboť ruší statutární města
a zavádí do lidové správy prvek, nový
nejen u nás, ale i v ostatním světě.
Celá organisace jednotného národního
výboru je totiž prvním pokusem o takovouto
organisaci v celém světě vůbec.
Musíme radostně uvítat zrušení
instituce statutárních měst, instituce, v
jejíž organisaci bylo dosud mnoho prvků feudálních.
Jak nám ukázala praxe, ani po 5. květnu 1945,
kdy jsme odstranili dvojkolejnost ve veřejné správě,
nebyla mnohdy v úřadech ústředních
národních výborů vykonávána
lidová správa v duchu pokrokovém. Byly to
právě magistráty nebo radnice ústředních
národních výborů, kde byla pevně
zahnízděna byrokracie, byly to sjezdy statutárních
měst, svolávané jimi samými odděleně
od ostatní lidové správy, které nám
jasně ukazovaly fakt, že chceme-li vytvořit
skutečně lidovou správu, musíme ji
do základů přestavět.
Zvláště po provedení krajského
zřízení je nutno k této reorganisaci
přikročit i s hlediska jednotné praxe, neboť
7 krajských měst mělo povahu statutárního
města, kdežto v ostatních byl pouze místní
národní výbor. Uvážíme-li,
že bychom měli v krajském městě
3 národní výbory, a to krajský, okresní
a místní, z nichž každý má
svoji budovu a svůj úřednický aparát,
vidíme, že navrhovaná osnova nám přinese
velké úspory jak na budovách, tak na pracovních
silách.
Rovněž je nutno uvítati vytvoření
jednotných národních výborů
pro celý okres z toho důvodu, že i venkovské
obyvatelstvo bude míti možnost zasáhnout přímo
do správy svého krajského města a
jeho plánování, že přispějeme
tak ke sblížení města a venkova, k utužení
svazků dělníka s rolníkem. Vidíme
v denním životě, že občanstvo,
informované o látce zákona z tisku, vítá
tento zákon a přeje si dokonce jeho rozšíření
i na okresní města. Tak na př. okresní
národní výbor i místní národní
výbor v Rokycanech se již usnesly na resoluci, kterou
poslaly krajskému národnímu výboru
v Plzni se žádostí, aby pro město a
okres v Rokycanech byl zřízen jednotný národní
výbor.
V celku lze říci o celém tomto vládním
návrhu zákona, že je návrhem pokrokovým,
který přispěje ke zlepšení naší
lidové správy. Výbor ústavně-právní
projednal vládní návrh zákona o výkonu
lidové správy v sídlech krajů - tisk
275 - ve své schůzi dne 4. května 1949 a
doporučuje jej slavnému Národnímu
shromáždění k přijetí.
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Nyní
přistoupíme ke společné rozpravě.
Přihlášeni jsou tito řečníci:
posl. Vošahlík, Kobylka a Sláva.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, panu posl. Vošahlíkovi.