Ako nóvum v odbore verejno-zamestnaneckého penzijného práva zavádza ďalej článok I dôchodok pre bezmocnosť. Príjemcom pravidelných odpočivných platov, u ktorých úhrn týchto platov nedosahuje čiastky 72.000 Kčs ročne a ktorí sú trvalé tak bezmocní, že potrebujú ošetrenie a obsluhu inou osobou, je možné zvýšiť na ich žiadosť s účinnosťou od 1. októbra 1948 ich platy najviac o čiastku 8.400 Kčs ročne. Dôchodok u sirôt môže sa zvýšiť pre bezmocnosť až od 7. roku veku. O žiadosti rozhodne príslušný ústredný úrad v dohode s Ministerstvom financií.

Toto opatrenie splňuje uznesenie predsedníctva Ústrednej rady odborov z 9. januára 1948, aby boli zvýšené odpočivné a zaopatrovacie platy bezmocných štátnych a verejných penzistov spôsobom, akého bolo užívané u bezmocných dôchodcov verejnoprávneho dôchodkového poistenia a ktorý bol prevzatý i do zákona o národnom poistení. Avšak vzhľadom k odlišnej štruktúre penzijného zaopatrenia verejných zamestnancov obmedzuje sa povolenie dôchodku v tom smere, že ho možno priznať príjemcom, ktorým spolu odpočivné platy nepresahujú ročne 72,000 Kčs, a to naj vyššou čiastkou 8.400 Kčs ročne.

V článku II sa mení a upravuje zákon zo dňa 14. mája 1896, čís. 74 r. z., o zaopatrení civilných štátnych úradníkov a sluhov, ako aj ich vdov a sirôt v znení čl. I zákona zo dňa 17. decembra 1919, čís. 2 z roku 1920 Sb., o zmene niektorých ustanovení upravujúcich penzijné nároky a vstup do výslužby, ako aj o niektorých výhodách pre štátnych zamestnancov. Ide tu teda o novelizáciu zákonov staršieho dáta, ktorých predpisy odstupom času stali sa už nevyhovujúcimi. To je v prvom rade novelizácia ustanovenia § 5, ods. 2, ktorým sa priznáva zaopatrovací pôžitok tiež vdove, s ktorou vstúpil zamestnanec až vo výslužbe alebo v činnej službe po 60. roku veku do manželstva, keď bola pred uzavretím sňatku jeho družkou a boli u neho v deň jeho úmrtia splnené podmienky pre uznanie zaopatrovacích pôžitkov.

Podľa predošlého stavu nebolo takejto vdove možné priznať zaopatrovací pôžitok a zhoršilo sa to tiež tým, že ako družka uzavrela neskoršie so zamestnancom statok; táto nezrovnalosť v jej postavení proti stavu, ktorý v tomto smere nastal, keby manželstvo vôbec nebola uzavrela, sa teraz odstraňuje.

Ďalej je článok II, §§ 8, 9 predošlého zákonného stavu, pokiaľ ide o priznanie sirotskej penzie. Deti nemanželské, adoptované a odchovanci sú postavení na roveň deťom manželským. Za predošlého stavu nebolo možné priznať nemanželským deťom, chovancom a adoptovaným, obojstranne osirelým sirotskú penziu vzhľadom k tomu, že zákon č. 99/1948 Sb. o národnom poistení nečiní v odbore verejno-právneho poistenia rozdiel medzí deťmi manželskými a nemanželskými, adoptovanými a chovancami; je iste spravodlivé, aby tieto rozdiely, pokiaľ ide o priznanie sirotskej penzie, neboli robené ani v odbore verejno-zamestnaneckého penzijného zaopatrenia.

Týmto opatrením dosiahneme aj po stránke morálnej veľkého účinku, nakoľko doteraz prípady vyššie spomenutých detí neboli zaistené, ale boli odkázané mnohokrát na ľudí bezcitných, ktorí zneužívali stav takéhoto dieťaťa, prípadne ho prenasledovali v čase, kedy bolo pre nich nepotrebné, aby opustilo tento neprajný úchylok, a takýmto postupom sa stavali z detí tuláci, čo viedlo často aj k zlodejstvu a k dobrodružným výčinom.

Čl. III a IV novelizujú schodne s článkom II zákon č. 76/1932 Sb. o vojenských zaopatrovacích požitkoch, ako i zákon č. 153/1923 Sb., ktorým sa upravujú niektoré služobné pomery žandárstva a niektoré žandárske požitky, výlučne odpočivné a zaopatrovacie. Jediná zmena je tu novelizácia § 41 zákona č. 76/1922 Sb. a § 48, ods. 1 zák. č. 143/1923 Sb., že viac je tu obmedzené zvýšenie vdovského dôchodku u vdov po gážistoch, zaradených v hodnostných triedach, maximálnou čiastkou 2 000 Kč a u vdov po gážistoch mimo hodnostnej triedy maximálnou čiastkou 1.200 Kč ročne. Ide o prípady vdov po gážistoch, ktorí utrpeli pri výkone služby alebo v službe poruchy zdravia a následkom tejto poruchy zomreli, ktorým vdovám bude teraz možné - tak ako v obdobných prípadoch u vdov po iných verejných zamestnancoch - priznať vdovskú penziu až o 50 % vyššiu.

Osnovaný zákon, ku ktorému dochádza z podnetu Ústrednej rady odborov, vyžiada si nákladu približne 15 mil. korún a jeho spiatočná účinnosť je odôvodnená zákonom zo dňa 15. apríla 1948, č. 99/1948 Sb. o národnom poistení, v ktorom korešpondujúce ustanovenie malo účinnosť od 1. októbra 1948.

Rozpočtový výbor sa s týmto návrhom zákona zaoberal na svojom zasadnutí dňa 16. t. m. a rozhodol sa doporučiť ho slávnemu Národnému zhromaždeniu ku schváleniu s opravou, ktorú ústavno-právny výbor previedol. Doporučujem ako spravodajca o osnove jej schválenie. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Verich: Nikoli.

Zpravodajca posl. Holička: Nie sú.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 5 článků, první o 5 paragrafech, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 5 články, prvním o 5 paragrafech, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většena. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.

Budeme projednávat šestý odstavec pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 203), kterým se mění předpisy o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu (tisk 226).

Zpravodajkou je posl. Škrlantová. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Škrlantová: Pane místopředsedo, vážená sněmovno!

Dosavadní platné znění zákona č. 199/1946 Sb., § 3, odst. 2, poskytuje mužům, cizím státním občanům, anebo československým občanům bydlícím v cizině tu výhodu, že rozhodnutí vydaná na jejich žalobu anebo žádost cizími soudy v jejich manželských věcech proti jejich manželkám bydlícím v Československu může býti v oblasti československého právního řádu uznáno, zatím co ženy, cizí státní příslušnice anebo československé příslušnice bydlící v cizině, nemají dosud možnost dosáhnout v cizině rozhodnutí v manželské věci, které by bylo v oblasti československého právního řádu uznáno.

Dnešní návrh zákona znamená změnu. Proč? Od vydání citovaného zákona byly vydány celé řady zákonů dalších, které se dotkly nepřímo citovaného zákona, ale hlavní důvod k dnešní změně je vlastně § 1, odst. 2 naší ústavy. V této ústavě se vlastně splňují dávné požadavky žen, které se vždy snažily, aby zrovnoprávnění žen nebylo jenom na papíře, nýbrž aby bylo ve skutečnosti. A to nám zaručuje právě naše ústava, která byla přijata dne 9. května.

A tak ženy mají stejné postavení v rodině, ve společnosti, stejný přístup ke vzdělání, ke všem povoláním, úřadům a hodnostem jako muži. Navrhovaný zákon je logickým důsledkem tohoto ustanovení. Případy, ve kterých takto bude možno s československého hlediska uznat příslušnost cizího soudu nebo úřadu v manželské věci. se uvádějí v posledních dvou odstavcích důvodové zprávy. Ústavně-právní výbor projednal návrh zákona tisk 203 dne 16 t. m. Jménem ústavně-právního výboru doporučuji Národnímu shromáždění, aby přijalo zákon podle předloženého návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Škrlantová: Nejsou.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.

Budeme projednávat sedmý odstavec pořadu, jímž je

7. Zpráva výborů zahraničního a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 221), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsaná ve Varšavě dne 21. ledna 1949 (tisk 225).

Zpravodajkou za výbor zahraniční a za výbor ústavně-právní je posl. dr Patschová. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. dr Patschová: Pane předsedo, pane ministře, paní a pánové!

Ve vztazích československo-polských, v nichž se střídala v průběhu tisíciletí údobí šťastné a plodné spolupráce s údobími nedorozumění a konfliktů a tato údobí byla vždy pro oba státy osudná, vstoupili jsme po ukončení druhé světové války do období nejtěsnější a nejupřímnější spolupráce. Východiskem a základnou této spolupráce byl těžký osud, který dolehl na oba naše národy v letech barbarské německé okupace, společná utrpení válečných let a společný hrdinný boj proti společným okupantům, společné slavné vítězství po boku Rudé armády, pak velká národní a demokratická revoluce, jež i u nás i v Polsku dala vládní moc do rukou nejširších vrstev pracujícího lidu a vyřadila kapitalisty, jejichž třídní zájmy dříve soustavně zatěžovaly tak osudně styky mezi oběma našimi národy.

V těchto osudných letech oba naše národy politicky vyzrály a nemohly ani na okamžik zapomenout na velikou hrozbu, kterou je stále možnost obnovy německého imperialismu, nemohli zavírat oči před skutečností, že spolupráce československo-polská je diktována životními zájmy obou národů a že je důležitým článkem spolupráce všech států lidově demokratických. Byly si vědomy toho, že tato spolupráce má zvlášť velkou důležitost v dnešním světě, v němž blok mírumilovných národů pod vedením Sovětského svazu zůstává základnou míru a pořádku, pevnou hrází, o kterou se odrážejí vlny válečných štvanic. Tato situace vysvětluje, proč Československo a Polsko navázaly diplomatické styky ještě za války a hned po svém osvobození vytvořily předpoklady pro těsnou spolupráci politickou, hospodářskou i kulturní.

Je pravda, že z počátku byly potíže a překážky, hlavně v pohraničí, což bylo zčásti dědictvím neblahé minulosti. Bylo by však chyba přeceňovat důležitost těchto překážek; vždyť i v tomto údobí, které předcházelo podepsání smlouvy o přátelství a vzájemné spoluprácí, dovedly vlády obou států projevit značné porozumění pro potřebu upřímné sousedské pomoci v okamžicích skutečné naléhavosti. Stačí zmínit se o prvních smlouvách, uzavřených mezi naší republikou a Polskem, o úmluvě repatriační, o úmluvě o vydání zavlečeného majetku, kteréžto dvě smlouvy značně přispěly ke konsolidaci polské republiky, pak o úmluvě letecké a o prvních smlouvách dopravních, velmi prospěšných hospodářskému životu. O jak významné dohody tu šlo, možno vidět z čísel: do 1. prosince 1946 bylo vypraveno přes Československo v obou směrech 1.433 vlaků a bylo repatriováno celkem 665.682 osob, z nichž mnohé se zdržely v Československu delší dobu, při čemž byly také zahrnovány sympatiemi a účinnou pomocí všeho československého lidu.

V té době byla již také připravována široká spolupráce na poli hospodářském a kulturním, neboť bylo zřejmé, že uzavření alianční smlouvy a dohod hospodářských a kulturních je otázkou pouze již krátké doby. Ostatně všude na mezinárodním foru, na všech významných konferencích a hlavně v organisaci Spojených národů československá a polská delegace vždy svorně spolupracovaly. Tato součinnost nalezla nejlepší vyjádření ve smlouvě o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československem a republikou Polskou, podepsané 10. března 1947 ve Varšavě.

Smlouva vychází ze zkušeností našich dějin obou národů, které byly opětovně předmětem německé útočnosti, vyvozuje závěry ze zkušeností poslední války a oceňuje význam společné obrany pro případ, že by Německo obnovilo svou útočnou politiku. Zdůrazňuje zároveň, že životní zájmy Polska i Československa se v každém směru shodují, takže jsou dány všechny předpoklady k rozvoji těsné spolupráce. Smlouva svým obsahem plně slouží zájmům míru. Jejím cílem je vybudovat vzájemné vztahy na podkladě stálého přátelství a spolupráce hospodářské i kulturní. Obě strany se zavazují, že učiní všechna opatření, aby znemožnily hrozbu útoku se strany Německa a se strany státu, který by se přímo nebo nepřímo s Německem spojil. Pro případ německé agrese nebo agrese státu, který by se k útočné politice přidružil, poskytne druhá strana straně napadené plnou vojenskou i jinou pomoc všemi prostředky, které má po ruce. Jde teď o úmluvu, která zajišťuje pomoc účinnou a automatickou, nevyžadující žádných předchozích jednání.

Dohoda z 10. března 1947 stala se východiskem nové významné etapy ve stycích mezi našimi bratrskými národy a podle usnesení obou smluvních stran došlo pak k podepsání smlouvy o zajištění a hospodářské spolupráci mezi Československem a republikou Polskou. Byla podepsána řada hospodářských dohod, jež umožnily okamžité navázání nejširší spolupráce na poli vzájemné výměny zboží, v oborech dopravy, průmyslu, v platebním styku i jinak. Došlo také k významné spolupráci kulturní a byla podepsána smlouva o kulturní spolupráci z 4. července 1947. Později byla podepsána ještě smlouva zvláštní o spolupráci v oboru filmu, rozhlasu, literatury i jiných oborech. Smlouva o kulturní spolupráci zajišťuje výměně kulturních statků přednosti a výhody systematického plánování.

Smlouva z 10. března 1947 umožnila nebývalý rozvoj čs.-polských hospodářských i politických styků. To ukazuje nejlépe, že smlouva nebyla umělým, neživým dokumentem, sepsaným pro taktické politické potřeby a pro uložení v diplomatickém archivu, jak to je obvyklé v režimu kapitalistických států, ale naopak že je to instrument vytvořený společnými zájmy a vyjadřující vůli lidových mas československých a polských, jež si uvědomovaly každým dnem stále více, jak malicherné byly dřívější spory ve srovnání s velikými perspektivami a výhodami pro obě dvě strany, které přenáší vzájemná spolupráce. Proto také situace v pohraničí, kde rozpory dříve značně zatěžovaly vzájemné vztahy, se rychle zlepšovala a záhy se vytvořil velmi přátelský poměr mezi Katovicemi a Ostravou. Obě tato hornická města se stala - jak napsal jeden z katovických časopisů - předmostími Prahy a Varšavy. Oba státy přikročily k řadě opatření, jež mají zlepšit životní podmínky národních skupin, žijících na půdě druhého státu. Dnes možno říci, že tohoto cíle bylo v podstatě dosaženo. Národní skupiny mají své školy, spolky a účastní se politického i hospodářského života jako rovnoprávní občané.

Tento příznivý vývoj vztahů československo-polských byl ještě více urychlen a utužen velkými změnami, k nímž došlo v Československu v památných dnech únorových 1948. Byla tak vytvořena ještě větší shodnost vnitropolitické struktury a ještě více se sešly cesty obou západoslovanských států, směřující k socialismu.