Na poli mezinárodní spolupráce pracuje Československo i Polsko stále jednotněji. Stanoviska obou států se stále více a více přibližují. Na poli hospodářském dochází k mimořádně rychlému vzrůstu vzájemných obratů a styků. Orgány vytvořené dohodou ze dne 4. července 1947 intenzívně pracují. Jde tu o aparát velmi výkonný, umožňující spolupráci na nejširším základě. V jeho čele stojí rada hospodářské spolupráce československo-polské, která řídí a usměrňuje veškerý hospodářský vzájemný styk a činnost všech vytvořených smíšených komisí, jichž je řada. Zahraniční obchod mezi oběma zeměmi podstatně stoupá. R. 1947 až 1948 činil na obou stranách 2.750 mil. Kčs, r. 1948-1949 již 4.000 mil. Kčs a má vzrůsty v r. 1953 na 9.000 mil. Kčs. Jde tu o maximální hospodářskou spolupráci, při tom však není nikterak omezována suverenita obou států. Jde tu o spolupráci vylučující egoistické vykořisťování, jejímž cílem je plánovité vybudování výrobního aparátu obou zemí a konečným cílem pak zvýšení životní úrovně jejich obyvatelstva.

Také spolupráce na poli kulturním přinesla v krátké době utěšené plody. Za rok se docílilo na tomto poli více než za 20 let mezi oběma válkami. Jde tu o akci prováděnou na základě pečlivě připravovaných programů. Počítá se se všemi vrstvami obyvatelstva: od mládeže v nejútlejším věku přes studentstvo a mládež dospívající až po výměnu učitelů, středoškolských profesorů a vědců atd. Pamatuje se také na zřizování lektorátů a jazykových kursů, na udělování stipendií, na zřizování ozdravoven, na přípravu vědeckých prací, příruček, slovníků, na vědeckou spolupráci, na výměnu musejního materiálu. I při tom se věnuje velká pozornost masovým akcím za součinnosti odborových organizací, spolupráci literátů, žurnalistů, umělců a pod. Program počítá se všemi druhy umění, s hudbou, divadlem, filmem, rozhlasem a výstavami. Národy mají poznat své kultury ve všech jejich vrcholných projevech. V celé akci jsou hybnými silami masové organizace, odborové hnutí, organizace žen a mládeže, společnosti pro kulturní styky. Založení informačních kanceláří v Praze a ve Varšavě urychlí tento proces vzájemného poznávání, a právě tak zřízení kulturních ústavů.

Spolupráce československo-polská rozšířila se postupně i na jiné obory. Byla uzavřena řada resortních dohod, na př. v oboru ministerstva pošt, ministerstva dopravy, ministerstva soc. péče a ministerstva spravedlnosti.

Již po prvé světové válce byly mezi oběma státy uzavřeny smlouvy o úpravě právních styků. Byla to smlouva ze 6. března 1925, č. 5 z r. 1926 o úpravě právních styků ve věcech občanských, trestních a nesporných, úmluva z 10. února 1934, č. 38/37 o vzájemném vykonávání exekučních titulů a o vzájemnosti ve věcech konkursních, a konečně úmluva z 25. ledna 1934, č. 39/37 o vzájemnosti ve věcech pozůstalostních. Leč všechny tyto smlouvy byly proniknuty duchem, který je vlastní všem kapitalistickým státům, a nesloužily zájmům pracujícího lidu.

Proto po druhé světové válce, po vítězství lidových demokracií v obou státech, kdy v nich dochází k nové kodifikaci nevyhovujících právních řádů, dospěly oba státy k přesvědčení, že je nutno nově upraviti i právní styky mezi oběma zeměmi. Při zájezdu československého ministra spravedlnosti do Polska r. 1948 byla zjištěna oboustranná potřeba nové smluvní úpravy vzájemných styků a položeny základy jednání o novou smlouvu, když také došlo k vytvoření československo-polské stálé právní komise. Oba ministři spravedlnosti, československý i polský, sešli se pak ještě několikráte a konečně došlo k jednání v lednu 1949 ve Varšavě, kde byla dne 21. ledna podepsána ministry spravedlnosti obou států smlouva o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních. Jde o první smlouvu toho druhu, jež byla uzavřena našimi lidově demokratickými státy a bude patrně vzorem pro smlouvy obdobné. Nová smlouva přispívá k prohloubení a ke sjednocení vzájemných právních styků. Její dosah je jasně patrný ze skutečnosti, že co do právní ochrany jsou občané obou stran postaveni na roveň a požívají za stejných podmínek stejných práv jako ve svém státě domovském. Se žádným jiným státem nemáme dosud smluvně zajištěnu takovou smluvní pomoc ve věcech civilních a trestních. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Pokud jde o úpravu věcí civilních, ustanovuje smlouva, že příslušníci jedné smluvní strany požívají co do své osoby i jmění na území druhé smluvní strany stejné zákonné i soudní ochrany, jako by šlo o příslušníky druhé smluvní strany. Zajišťuje se jim osvobození ob žalobní jistoty i právo chudých. Dosažení práva chudých je pak velmi usnadněno, neboť protokolární návrh s chudou stranou, která je na území jednoho státu a žádá o povolení práva chudých před soudem druhého státu, může být sepsán u soudu jejího bydliště nebo pobytu. Smlouva zavádí dále přímý a bezprostřední styk mezi soudem, právní pomoc žádajícím, a soudem dožádaným, nevyžaduje předložen i překladů a podstatně usnadňuje doručení, upouštějíc od řady formalit. Při tom náklady právní pomoci nese stát soudu dožádaného, neboť se vychází ze zkušeností, že vydání konaná takto za druhý stát se v podstatě během let vyrovnávají vydáním státu druhého. Smlouva obsahuje dále důležité ustanovení z oboru mezinárodního práva soukromého, pokud jde o poručenství a opatrovnictví, zbavení svéprávnosti, prohlášení za mrtva, osvojení a některé otázky práva dědického. Smlouva stanoví v podstatě dále, že soudní rozhodnutí jedné strany, která podle jejího práva nabyla právní moci, budou uznávána i na území druhé strany. Při tom rozsah těchto soudních rozhodnutí je v podstatě rozšířen a také exekuce na základě těchto titulů vedená je podstatně usnadněna ve všech směrech.

V projednávání pozůstalostí je základní myšlenkou, že k projednávání pozůstalosti ať movité či nemovité jsou zásadně příslušné soudy toho státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel. Tato koncepce svědčí o vzájemné důvěře mezi oběma státy. Smlouva ustanovuje dále, že veřejné listiny, zřízené na území jednoho státu, se uznávají bez dalšího ověření, a ty listiny, které na území jednoho státu platí za listiny veřejné, mají tutéž průvodní moc i na území státu druhého.

Pokud jde o úpravu věcí trestních, zavazují se strany, že si na žádost navzájem vydají osoby, které jsou na území jedné z nich a jsou stíhány nebo byly odsouzeny soudy strany druhé pro zločin nebo přečin, v některých případech i pro přestupek. Jde o nejširší možný rozsah extradičních činů, jaký nemáme smluvně zajištěn se žádným státem. Smluvně je zajištěno převzetí trestního stíhání domovským státem, na jehož území se zdržuje vlastní občan, provinivší se na území druhé strany. Zároveň je zaručeno urychlené provádění vydávání, styk mezi oběma státy je meziministerský a obě strany používají vlastního jazyka.

Co do právní pomoci ve věcech trestních je rovněž provedena zásada nejrychlejšího přímého styku mezi justičními úřady a používá se rovněž vlastního jazyka. Kriminální ústředny obou států mají právo žádat přímo výpisy z rejstříku trestů od úřadů rejstříku trestů druhého státu. Jde o důležitou novotu, neboť až dosud měly toto právo jen soudy a justiční úřady. Na útratách právní pomoci nenahrazují se právní útraty znalečného, neboť i zde se vychází z výsledku zkušeností, které svědčí o tom, že náklady obou států se i zde v podstatě vyrovnávají.

Smlouva tedy vyjadřuje nový obsah právních styků mezi lidově demokratickými státy a především zajišťuje, aby soudy i v případech, kdy musí spolupracovat se soudy sousedního státu, dobře a rychle sloužily pracujícím, a aby byla poskytnuta všestranná právní pomoc příslušníkům obou spřátelených států. Je odstraněn všechen zbytečný formalismus a ačkoli je plně respektována suverenita obou států, je zároveň vědomě upuštěno od tradice zdůrazňovat pod pláštíkem zachovávání suverenity malichernosti a ztěžovat rozumný postup. Smlouva je proto nejlepším dokladem toho, jak budování socialismu a společné cíle všech lidově demokratických zemí, sdružených kolem Sovětského svazu, vytvářejí široké možnosti a předpoklady pro těsnou spolupráci lidových demokracií ve všech směrech, tedy i v úpravě právních styků. Je také jasným svědectvím toho, jak se neustále prohlubuje a rozšiřuje pokojná mírová spolupráce všech lidových demokracií, které směřují ke společnému cíli - k vytvoření spravedlivého společenského řádu ku prospěchu všeho pracujícího lidu spojeneckých států. Nutno proto i tuto smlouvu hodnotit jako doklad mírové spolupráce a jako cenný příspěvek k zajištění trvalého a spravedlivého míru.

Výbor zahraniční a výbor ústavně právní projednaly ve své schůzi ve dnech 15. a 16. února 1949 vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsaná ve Varšavě 21. ledna 1949, a navrhují, aby s ní Národní shromáždění projevilo souhlas a přijalo navržené schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsanou ve Varšavě dne 21. ledna 1949." (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: K tejto veci sa ku slovu prihlásil p. posl. dr Haim. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. dr Haim: Slávne Národné zhromaždenie, panie a páni!

Smluva medzi republikou Československou a republikou Poľskou o vzájomných právnych stykoch vo veciach občianskych a trestných, k uzavretiu ktorej má dať Národné zhromaždenie súhlas, je po stránke obsahovej a novým duchom svojej náplne príkladom skutočného porozumenia a vzájomnej pomoci.

Sme v medzinárodnom meradle svedkami toho, ako rozdielne chápe úprimnosť uzavieraných medzinárodných zmlúv svet kapitalistický oproti svetu smerujúcemu k lepšej budúcnosti ľudstva po ceste socialistického svetonázoru. V kapitalistickom svete zmluvné strany zdanlivo slobodne pristupujú na vzájomné záväzky. Pritom je však každému súdnemu človekovi jasné, aká môže byť sloboda rozhodovania vtedy, keď jedna zmluvná strana je mocensko-politicky a hospodársky vydaná vôli druhej zmluvnej strany. Imperialistické plány mocnejšej zmluvnej strany dostávajú sa k plnému uplatneniu a suverenita a skutočná politická a hospodárska sloboda slabšieho zmluvného partnera sú doslovne likvidované partnerom silnejším. Či máme málo príkladov na podloženie tohto tvrdenia v súčasnom medzinárodnom svete?

Netreba sa nám veľmi zamýšľať, aby sme našli na tento typ úpravy medzištátnych stykov plno príkladov a tým aj jasné doklady o správnosti charakterizovania základných rysov imperializmu ako najvyššieho štádia kapitalizmu podľa marx-leninskej teórie. Naposledy jednania o takzvanom Atlantickom pakte nám jasne ukazujú, k čomu mieni silnejší partner využiť záväzky slabšieho zmluvného partnera. Veľmi dobre je táto situácia vystihnutá v komentári našej dennej tlače: "Atlantickým paktom prikovajú sa európske štáty k Spojeným štátom americkým. Budú nútené dôsledne vo všetkom stať sa vykonávateľmi ich politiky. USA by mohly napríklad vyprovokovať vojnu v západnej Europe. Na základe Atlantického paktu sa budú musieť zúčastniť tejto vojny všetky západoeuropské štáty spoločne, len USA nie. Spojené štáty americké sa budú dívať, ako im to pôjde, ako sa vojna vyvíja, akými zbraňami sa bojuje. Budú pritom prirodzene predávať zbrane, zarábať na vojne, ale vyčkajú. Mohlo by sa napríklad ukázať, že mocnosť alebo mocnosti, proti ktorým USA nahnali do vojny západoeuropské štáty, sú mocnejšie, ako sa očakávalo. V tomto prípade si USA povedia, že riziko je príliš veľké, a preto sa budú len dívať na priebeh vojny. Je z toho úplne jasné, že pre Spojené štáty americké majú západoeuropské štáty hrať úlohy pokusných králikov." Toľko naša tlač, a zaiste veľmi správne a výstižne.

V tomto Národnom zhromaždení bolo už neraz hovorené o pravej náplni takzvaného Marshallovho plánu, naposledy v rozprave včera. Nemienim sa rozborom tohto tiež plánu znovu zaoberať, ale je potrebné znovu hovoriť o tom, že je to plán politického a hospodárskeho zotročenia slabších zmluvných partnerov, v zmysle toho, čo už bolo skoršie povedané. Bude treba ťažkých sklamaní a tvrdých skúšok vo svete kapitalistickom, aby okolnosti a tendencie boly naplno jasnému v tomto svete, a je nám úprimne ľúto miliónových más príslušníkov pracujúcej triedy v tomto svete, ktoré zatiaľ musia často trpne prizerať tomu, ako vládnuca zradcovská buržoázia zapredáva najdrahšie hodnoty ľudstva.

O čo šťastnejšie je položenie štátov a pracujúcich más tých štátov, ktoré zásluhou oslobodzovacieho boj a SSSR vykročili na cestu k socializmu! V každom smere sa stala sloboda skutočnou slobodou, rovnosť má náplň plného porozumenia pre potreby každého vcelku i v jednotlivcovi a bratstvo národov prestalo byť čačkou na mámenie ľahkoverných a je pevným pojítkom v zameraní na vybudovanie šťastia každého pracujúceho človeka.

Ako krásne vystihuje tento pomer a nového ducha vstupná formula nami schvaľovanej smluvy, keď uvádza:

"Prezident republiky Československej a prezident republiky Poľskej, prajúc si, aby trvalé a skutočné priateľstvo a vzájomná dôvera medzi obidvomi zemami došly výrazu tiež v priblížení právnych poriadkov obidvoch spojeneckých zemí, rozhodli sa dohodnúť túto smluvu."

Áno, je to snaha po trvalom a skutočnom priateľstve a vzájomná dôvera, ktoré vedú smluvné strany vo svete socializmu k uzavieraniu štátnych smlúv. Je to plné porozumenie pre potreby každej strany v záujme vzájomného urýchlenia cesty k socializmu, ktoré je v zmluvách ľudovodemokratických štátov medzi sebou a najmä v zmluvách týchto štátov so socialistickým Sovietskym sväzom zvýrazňované skutkami.

Bola už spomínaná pani zpravodajkyňou história stykov a pomeru československo-poľského a odchylnosť nami schvaľovanej smluvy od materiálne podobných smlúv v minulosti.

Nech mi je dovolené dodať aspoň to, že my Slováci sme osobitne vďační novému svetu po druhej svetovej vojne za nadviazanie skutočného priateľstva a vzájomnej dôvery medzi národom poľským a slovenským. Máme dobre v pamäti zaznávanie práv slovenského národa so strany vládnucej reakčnej buržoázie beckovského Poľska pred poslednou vojnou, kedy s feudálnymi politikmi Maďarska by sa boli radi podelili o územie Slovenska a gniavili v porobe náš slovenský národ. Pracujúci ľud Slovenska tak ako aj Poľska s odporom spomína na tieto časy a teší sa úprimne vzájomnému bratskému porozumeniu.

Republika Československá i republika Poľská idú po ceste k socializmu, tak ako to železná sila a nutnosť rešpektovania vôle pracujúcich vyžaduje. Milióny ľudí našich národov túžia po ozajstnej slobode, porozumení a mierovom budovaní. Aj prejednávanou smluvou prikladáme ďalší kameň do základov mohutnej stavby spravodlivého sveta socializmu.

Nech silnie priateľstvo a vzájomná dôvera ľudovodemokratického Poľska a Československa, opretá o podporu a porozumenie najspravodlivejšieho štátu sveta - Sväzu sovietskych socialistických republík! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávám slovo k doslovu zpravodajkyni za výbor zahraniční a ústavno-právny, posl. dr Patschovej.

Zpravodajka posl. dr Patschová: vzdávám se slova.

Podpredseda Žiak: Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. dr Patschová: Nejsou.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.

Kto súhlasí so schvaľovacím uznesením tak, ako je uvedené v zpráve výborov zahraničného a ústavno-právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo toto schvaľovacie uznesenie vo znení zprávy výborovej.

Tým je vybavený 7. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu ôsmeho odseku poriadku, ktorým je

8. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotníckeho k vládnemu návrhu zákona (tlač 208) o Štátnom zdravotníckom ústave (tlač 224).

Spravodajcom je pán posl. dr Kácl. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vláda republiky Československé předložila nám osnovu zákona o Státním zdravotnickém ústavu. Tímto zákonem se nezřizuje nová instituce, nýbrž se jenom reorganizuje zařízení již existující, pozměňuje se také jméno dosavadního ústavu, vyjímají se z jeho působnosti některé úkony, přidělují se mu některé nové povinnosti, prohlubuje se jeho dosavadní činnost a dochází současně také ke spojení ústavu pražského, který dosud nese jméno Státní zdravotní ústav, s ústavem bratislavským, který se dosud jmenuje Štátny zdravotne-sociálny ústav.

Po stránce formální bych chtěl především upozornit na to, že dosavadní název "zdravotní" se mění na "zdravotnický". Slov "zdravotní" a "zdravotnický" bývá používáno střídavě, při čemž vnitřní náplň obou slov je přece jenom poněkud rozdílná. Zdravotním prostředkem se rozumí zpravidla léčebný prostředek, zdravotnické opatření je výraz širší, který zahrnuje nejen léky, nýbrž i legislativu, aparaturu zdravotnickou a zdravotnický personál. Volí-li se tedy pro Státní zdravotní ústav nový název, a to Státní zdravotnický ústav, zdůrazňuje se tím jeho široké pole působnosti a především také to, že se nezabývá jen zkoumáním léků nebo jen konkrétní diagnostikou při infekčních chorobách, nýbrž vedle těchto úkolů širokým zkoumáním základních přírodních podmínek života a jejich vlivu na zdraví, a to nejen lidí, nýbrž i zvířat a rostlin ve vzájemné spojitosti života.