V těch letech prožívala Československá republika těžký otřes. Potupným mnichovským diktátem - umožněným zradou našich západních spojenců, když jediná pomocná ruka Sovětského svazu přijata nebyla - zmocnily se našeho pohraničního území cizí mocnosti. Je samozřejmé, že právě veřejní zaměstnanci, kteří na tomto území působili, měli v těchto pohnutých dobách prokázati činem svou věrnost k republice, dát se plně do jejich služeb a být vzorem ostatním občanům. Jestliže tak neučinili, na tomto území zůstali a dali se dokonce do služeb okupační mocnosti, dlužno z jejich jednání vyvodit jediný důsledek, který se projeví v zániku služebního poměru, respektive zániku nároku na odpočivné a zaopatřovací platy.

Jsou ovšem různé důvody, proč tito veřejní zaměstnanci setrvali na obsazeném území. Ponejvíc to však byly důvody osobní, neboť veřejní zaměstnanci z pohraničního území měli z převážné části dosti možností, aby se dostali do neobsazeného vnitrozemí a zde pokračovali ve svém služebním poměru. Jestliže pouze z osobních důvodů, nejčastěji z touhy zachránit nemovitý majetek, setrvali na obsazeném území, dali tím jasně najevo, že dávají přednost svým osobním záležitostem před závazkem věrnosti československého zaměstnance ke státu.

Lidová demokracie, jak je zdůrazněno v prohlášení vlády ze 17. června 1948, dělá průlom do nesprávných názorů o úkolech veřejných zaměstnanců. Veřejní zaměstnanci nejsou dnes již ani poníženými sluhy vrchnosti, ani bouřícího lidu, nejsou příživníky, nýbrž produktivní pracovní složkou národa, která svou prací přispívá k rozkvětu správy, administrativy i hospodářství. Musíme tedy náš státní a veřejnozaměstnanecký aparát přebudovat v duchu lidové demokracie. Aby úkoly uložené veřejným zaměstnancům byly splněny, je třeba trvat na naprosté věrnosti veřejného zaměstnance ke státu. Není-li tento základní předpoklad splněn, nelze uvažovat o možnosti setrvat v dalším služebním poměru veřejného zaměstnance.

Zákon se ovšem snaží předejít nežádoucí tvrdosti a dbá toho, aby bylo řádně přehlíženo k příčinám, které způsobily setrvání veřejných zaměstnanců na obsazeném území, i když snad měli snahu dále sloužit věrně republice. Pokud tyto příčiny nejsou rázu osobního a jsou zde důvodů hodné zřetele, připouští zákon administrativní výjimky z účinků tímto zákonem stanovených (§ 3). Za důvody hodné zřetele je pokládati takové, které umožňují pokračování služebního, resp. pensijního poměru. Bude tudíž zkoumáno, zda zaměstnanec nebo pensista dostál za okupace řádně také povinnostem čs. veřejného zaměstnance. Není-li takových důvodů zřetele hodných. lze v sociálně odůvodněných případech povoliti bývalým veřejným zaměstnancům jejich rodinným příslušníkům nebo pozůstalým po nich příspěvek na výživu podle obdoby § 78 služební pragmatiky (§ 8).

Navrhovaná osnova rozděluje veřejné zaměstnance jednak na aktivní zaměstnance, jednak na příjemce odpočivných (zaopatřovacích) platů. Část aktivních zaměstnanců v pohraničním území odešla později do vnitrozemí a zde pokračovala dále ve svém služebním poměru. Část jich zůstala v pohraničním území a nastoupila do veřejných služeb okupantů. Někteří konečně na okupovaném území zůstali, ale byli z veřejných služeb propuštěni nebo přeloženi do výslužby. Část příjemců zaopatřovacích platů, i když zůstala v obsazeném území, dostávala svoje požitky nadále ze státní pokladny nebo bylo pensijní zaopatření převzato okupačními orgány nebo jim konečně byla pense zastavena. Po osvobození v r. 1945 nastoupili někteří veřejní zaměstnanci, jichž se tato osnova týká, opět činnou službu někteří byli propuštěni. Také pensistům byly někdy platy poukazovány, někdy zálohovány. Zvláštní úprava v tomto směru je na Slovensku, kde služební a platové (pensijní) nároky osob, jichž se osnova týká, byly upraveny podle nařízení č. 44/45 a 99/45 Sb. n. SNR. Při úpravě služebních poměrů veřejných zaměstnanců je dlužno také přihlížeti na ustanovení dekretu z 2. srpna 1945 o úpravě čs. státního občanství osob národnosti německé a maďarské, neboť podmínkou pro administrativní výjimky i pro povolení příspěvku na výživu podle navrhované osnovy je státní občanství československé. Bylo tedy třeba, aby úprava služebních, platových a pensijních poměrů těchto veřejných zaměstnanců a jejich pozůstalých byla upravena jednotně a vyčerpávajícím způsobem a aby zde byl zákonný podklad pro spravedlivé vyřízení každého případu. Tyto předpoklady také navrhovaná osnova splňuje.

Bylo nutno předem stanoviti základní zásady pro úpravu služebních (pensijních) poměrů těchto veřejných zaměstnanců. Vůdčí zásadou jest že u všech osob, které zůstaly z jakýchkoli příčin na obsazeném pohraničním území československém, vyslovuje se k poslednímu dni měsíce, v němž došlo k okupaci území, o které jde, zánik dosavadního služebního poměru, resp. zánik nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy (§ 1). Z této zásady připouští osnova velmi rozsáhlé výjimky administrativní, o nichž rozhoduje ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a financí. Přitom opatření a rozhodnutí, jimiž slovenské orgány upravily služební a platové poměry osob, na něž osnova dopadá podle nařízení č. 44/45 a 99/45 Sb. n. SNR před účinností navrhované osnovy, se sankcionují za předpokladu, že z nich pro zaměstnance nevyplývá větší míra práv a nároků, než by jím náleželo podle navrhované osnovy (§ 14). Pokud zaměstnanci po okupací pokračovali ve služebním (pracovním) poměru vůči veřejnému zaměstnavateli. nebo pokud nepřevzala cizí správa výplaty odpočivných (zaopatřovacích) platů, pensí a darů z milosti nebo odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy, pak účinky stanovené v § 1 navrhované osnovy vůbec nenastávají (§ 2).

Dále dlužno poukázati na to, že navrhovaná osnova připouští analogické použití dekretu č. 53/45 Sb. o odčinění křivd způsobených politickou persekucí (§ 8). Navrhovaný zákon také zmocňuje vládu, aby se k zamezení nesrovnalostí postupovalo podle navrhované osnovy i v případech, kde zánik služebního poměru nebo zánik na odpočivné (zaopatřovací) platy nenastal v důsledku tohoto zákona (§ 15). Navrhovaný zákon stanoví přesně, jak lze obnoviti služební poměr (§ 4) a hodnotí také předchozí dobu pro obnovení služebního poměru (§ 5). Administrativní výjimky a příspěvky na výživu se poskytují jenom na přihlášku zúčastněných osob (§ 1O). § 8 stanoví finanční účinnost opatření podle § 3 osnovy zásadně prvním dnem v měsíci po dni opětného nastoupení činné služby po obnovení služebního poměru.

Doporučuji tudíž jménem ústavně-právního výboru, aby tato vládní osnova (tisk 204) byla přijata ve znění předložené zprávy výborů ústavně-právního a rozpočtového (tisk 231), jak jí projednal a schválil ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 16. února 1949. (Potlesk.).

Místopředseda David: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor ve své schůzi dne 16. února 1949 projednal vládní návrh zákona tisk 204 o úpravě právních poměrů některých veřejných zaměstnanců a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří zůstali v době okupace na území Československé republiky obsazeném cizí mocí.

Pokud jde o úhradu nákladů spojených s prováděním tohoto zákona, rozpočtový výbor zvlášť přezkoušel rozpočtově náklady, které lze odhadnouti jen velmi přibližně. U většiny osob, na něž se osnova vztahuje a u nichž lze počítati s nějakou administrativní výjimkou, provedly totiž již resorty provisorní úpravu jejich služebních poměrů a příslušné platy již se likvidují. Nový náklad vznikne u těchto případů jen propočítáním čili zhodnocením doby nebo přiznáním trienálek, dále projednáním zcela nových případů. Podle zjištění u jednotlivých resortů, jež jsou touto osnovou nejvíce tangovány, se odhaduje tento nový náklad nejvýše na částku 80 milionů, která podle názoru rozpočtového výboru je dostatečná.

Pokud jde o úhradu, zjistil rozpočtový výbor, že je převážnou měrou kryta a zajištěna v rozpočtu samém, a proto se rozpočtový výbor usnesl doporučiti Národnímu shromáždění vládní návrh zákona tisk 204 v té úpravě, jak se na ní usnesl výbor ústavně právní.

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Kučera: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Štětka: Nejsou.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 16 paragrafů, nadpisy 13 paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 16 paragrafy, nadpisy 13 paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání pátého odstavce pořadu, jímž je

5. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 206) o minimálních veřejných odpočivných (zaopatřovacích ) platech a o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance (tisk 236).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Verich. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Verich: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Péče a starost o člověka v našem lidově demokratickém státě je charakteristickým rysem, ba přímo podstatou státní politiky. První republika znala jen fráze o pomoci a o lásce k člověku, ale ke skutkům nedocházelo; lidství kapitalistů a buržoasie nešlo nikdy tak daleko, aby dalo najíst hladovějícím dětem, aby opatřilo byty lidem živořícím v děrách a statisícům nezaměstnaných zajistilo práci. A tak desetikorunové podpory podle gentského systému a almuženky jsou typickým znakem pohrdání pracujícím člověkem a bezcitnosti, které jsou kapitalistické třídě vlastní.

Lidově demokratická republika Československá však bez frází a bez politického zveličování pečuje skutečně o člověka. Jsou to desítky miliard, které náš stát dal lidu, ať už ve formě rodinných přídavků, hornického pojištění, úhrad škod zemědělcům, mzdového zrovnoprávnění žen, nemocenského od prvého dne nemoci, zařazení veřejných zaměstnanců do regulovaného poměru a v neposlední řadě národní pojištění.

Abych charakterizoval nesmírný význam zákona o národním pojištění pro československý lid, uvedu jen ten fakt, že na jeho základě je pouze na důchodech vypláceno denně více než 23 mil. Kčs. V našem novém rozpočtu, při nedávném zasedání parlamentu jednomyslně schváleném, bylo pamatováno na sociální péči částkou vyšší než 8 miliard Kčs. To znamená, že vláda bude svůj plán rozsáhlé péče o člověka rozvíjeti dále. Příkladem toho je i nový zákon, jehož návrh, projednaný výbory jako sněmovní tisk 236, čeká na vaše schválení. Je to zákon vzešlý z iniciativy ÚRO, která při provádění zákona o národním pojištění nepřehlédla okolnost, že v našem státě je řada drobných příjemců veřejných odpočivných či zaopatřovacích platů, jejichž platy, opírající se o starší zákonné tituly z počátečních dob první republiky, nedosahují hranic minimálního sociálního důchodu podle zákona o národním pojištění.

Proč nebylo těmto osobám již dříve pomoženo? Když republika dává, musí dávat uváženě, s rozmyslem, v pravý čas a na pravém místě. Chceme jít cestou udržování pevné měny a ne cestou inflace. Viděli jsme dobře, jak neodpovědná a státu nepřátelská byla do února 1948 demagogie reakčních stran, která se začátkem loňského roku soustředila na pokus rozvrátit naše státní hospodářství záškodnickými licitačními návrhy. Vzpomínáme jen na článek Svobodného slova ze 14. ledna 1948, který přišel s návrhem uvolnit pensistům z vázaných vkladů 50.000 Kčs pro každou rodinu a holedbal se svým socialismem činu. A takových pokusů, počítáme-li neseriosní návrhy Drtinovy a Majerovy ve věci zvýšení platů státních zaměstnanců z doby předúnorové, bylo několik.

Únorem však byla reakce zatlačena a v naší vládě byla obnovena linie rozvážnosti a státnické odpovědnosti, jak ji narýsoval 21. ledna 1948 ve vládě soudr. dr Dolanský a na plenárním zasedání Ústřední rady odborů dne 23. ledna 1948 soudr. Antonín Zápotocký. Soudr. Zápotocký tehdy uvedl, že chceme vyrovnat staré rozdíly a křivdy, chceme, aby pro každého pracujícího člověka, který v práci zestárl, bylo zaručeno opravdu bezstarostné stáří, že k tomu chceme a musíme dojít, ale musíme tak činit tou cestou, že opatříme nutné prostředky z našeho zvýšeného národního důchodu. Tak činí správný hospodář, který neslibuje nic, nač nejsou peníze.

Náklad na provedení tohoto zákona činí cca 15 milionů Kčs. V nynější naší hospodářské situaci je možno takovou částku, vzešlou z pracovního úsilí našich dělníků, vydat lidem, na něž zákon myslí, bez znatelné stopy v našem hospodářství. Proto naše vláda nepromeškala příležitost, poskytnout prostředky k povznesení jejich životní úrovně.

Dále se v novém zákoně uskutečňuje usnesení předsednictva Ústřední rady odborů z 9. ledna 1949, které navrhovalo zvýšení odpočivných a zaopatřovacích platů u bezmocných státních a veřejných pensistů. To navrhovala Ústřední rada odborů již před loňským únorem v jedné resoluci spolu s návrhy na úpravu platů státních zaměstnanců, které se pak staly předmětem licitace reakčních živlů v některých politických stranách. Zvýšení platů bezmocných státních a veřejných zaměstnanců se tím pak oddálilo a k realizací dochází až nyní.

Osnova navrhovaného zákona je samozřejmě práva také dnešním pokrokovým názorům a odstraňuje z některých starších zákonů, které novelizuje, určité nedostatky, vyplývající z předsudků překonané buržoasní éry. Jako všechny zákony lidově demokratické, nezná rozdílu mezi dětmi manželskými a nemanželskými, adoptovanými a schovanci, mezi manželkou a družkou. Osnova odstraňuje také sociální nespravedlnosti některých ustanovení starého zákona čís. 2 Sb. z roku 1920 a zákonů uveřejněných ve Sbírce pod čís. 76 z roku 1922 a 153 z roku 1923, které se týkají vdov a sirotků po civilních státních úřednících a po vojenských a četnických gážistech.

Závěrem možno říci, že zákon je na prospěch lidu a odpovídá Ústavě 9. května.

Ústavně-právní výbor projednal tento vládní návrh zákona tisk 206 ve své schůzi dne 16. února t. r. Byly provedeny tři textové změny, které se nikterak nedotýkají smyslu navrhovaného zákona. Jménem ústavně-právního výboru doporučuji sněmovně, aby vládní návrh zákona byl schválen v tom znění, jak jej uvádí společná zpráva výborů rozpočtového a ústavně-právního tisk 236. (Potlesk.)

Místopředseda David: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Holička. Dávám mu slovo.

Spravodajca posl. Holička: Slávne Národné zhromaždenie!

Máme odhlasovať zákon o minimálnych odpočivných platoch a o zmene niektorých ustanovení, upravujúcich penzijné nároky a vstup do výslužby, ako i o niektorých výhodách pre štátnych zamestnancov.

Toto ustanovenie bolo vyvolané zákonom o národnom poistení, ktoré bolo odhlasované v minulom roku.

V čl. I je stanovená minimálna hranica verejných odpočivných platov, a to vo výške minimálneho sociálneho dôchodku podľa zák. č. 99/48 Sb. o národnom poistení, t. j. u príjemcu slobodného, ovdoveného, rozvedeného, rozlúčeného 8.400 Kčs, u príjemcu žijúceho vo spoločnej domácnosti s manželkou ročných 12.600 Kčs a konečne u siroty 6.000 Kčs.

Tieto minimá prichádzajú do úvahy u zamestnancov bývalej samosprávy, ktorí boli daní do výslužby podľa nariadení z doby pred vydaním platového zákona a predpisov, podľa ktorých ich penzijné požitky sú ďaleko pod hranicou minimálneho sociálneho dôchodku podľa vyššie uvedeného zákona o národnom poistení.

Mali sme prípady, kde mali samosprávne zväzky aj vlastný fond, krytý vlastnou majetkovou podstatou, a kde sa mnohokrát stalo, že tieto fondy boli zneužite, obzvlášť pri špatnom hospodárení samosprávy, a tak zaopatrovacie platy boli vyplácané len s prípadu na prípad. To sa na niektorých miestach odstránilo pri zrovnoprávnení so štátnymi zamestnancami.