Evidence obyvatelstva, povinnost hlášení pobytu, jakož i povolení pobytu cizincům bylo sice již dříve upraveno zákonnými předpisy, zvláště pak zákonem č. 51/1935 Sb. o hlášení pobytu a zákonem č. 52/1935 Sb, o pobytu cizinců, ale předpisy ty prodělaly různé změny, takže vedle nich platí až do dneška ještě dalších deset právních norem, z nichž některé jdou až 80 roků zpět, jiné pak byly nám zanechány okupačními režimy.

Jevila se proto potřeba postavit tyto předpisy na jednotný, moderní a pružný základ a došlo se také k tomu, že oba dřívější hlavní zákony o hlášení obyvatelstva a o povolení pobytu cizincům byly nyní spojeny v osnovu jednu.

Osnova se skládá ze 3 částí, z nichž prvá pojednává o všeobecných předpisech hlášení obyvatelstva vůbec, a to jak obyvatelstva domácího, tak i cizinců. Část druhá pojednává o zvláštním řízení pro povolení pobytu cizincům a část třetí obsahuje ustanovení společná a závěrečná. V podstatě nedochází proti dosavadní úpravě k nějakým významnějším změnám, až na tu, že k ohlašovací povinnosti pobytu jest nyní na celém území státu povinen především ubytovaný sám. Jinak řízení ve věcech evidence se přizpůsobují novému uspořádání veřejné správy, takže ohlašovací povinnost pobytová se plní ohláškou u místního národního výboru, povolení k pobytu cizincům dává krajský národní výbor na podkladě žádosti podané u okresního národního výboru zamýšleného místa pobytu.

Zákon ve všech případech stanoví krajní meze povinnosti a ponechává podrobnou úpravu provádění zákona, jak tomu ostatně bylo již dříve, prováděcím předpisům. Při tom jest úmyslem veřejné správy provádění tohoto zákona co nejvíce usnadniti a povinnost ohlašovací omezit jenom na nejnutnější údaje a na nejmenší počet formulářů. Při tom je pamatováno také na možné výjimky a úlevy při hromadném ubytování a zvláště pak na úlevy při povolování pobytu cizincům, ve kterýchžto ustanoveních budou mít orgány veřejné správy dostatečně pružný prostředek k provádění reciprocity podle zacházení s našimi občany v cizině.

Branný a bezpečnostní výbor projednal celou osnovu velmi podrobně ve své schůzi dne 15. února a po provedení opravy malé tiskové chyby, která je již vyznačena ve zprávě výborové, se usnesl tuto osnovu o hlášení obyvatelstva a povolování pobytu cizincům doporučiti Národnímu shromáždění k přijetí v tom znění, jak jest uvedeno ve zprávě výborové, tisk č. 233. (Potlesk.)

Místopředseda V. David (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona o hlášení obyvatelstva a povolování pobytu cizincům, tisk 211, ve své schůzi dne 16. února 1949. V době změny charakteru reakčních odpůrců lidové demokracie, v době zostřování třídního boje a v době náporu zahraničních imperialistů proti naší republice je v zájmu státu i lidu, v zájmu bezpečnosti ústavou zaručené, aby evidence obyvatelstva, ať vlastních občanů či cizinců, byla přehledná a úplná. Její úprava však nesmí obtěžovat lidi. Stala-li by se evidence obyvatelstva obtížnou, přestala by plnit svůj úkol; předpisy o ní by totiž nebyly dodržovány.

Evidence obyvatelstva, jak uvedl již první zpravodaj, byla až dosud roztříštěna. Řídila se předpisy zastaralými a byla prováděna jinak v historických zemích, jinak na Slovensku, jinak ve městech, jinak na vesnicích. Obyvatelstvo se nehlásilo jen policejně a pro účely vyživovací, nýbrž se hlásilo i pro potřeby úřadů ochrany práce, pro evidenci vojen u a pro každý tento účel jiným způsoben, na jiných tiskopisech a u jiných orgánů a úřadů.

Předložený vládní návrh vychází ze zkušeností dlouholeté praxe. Sjednocuje předpisy v celém státě, zjednodušuje je tak, aby policejní hlášení obyvatelstva zahrnovalo hlášení pro všechny potřeby veřejné správy, a odstraňuje zastaralé normy. To jsou jeho jasné přednosti. Vzhledem k tomu, že evidence obyvatelstva se dotkne širokých vrstev lidových, kterým ukládá povinnost ohlašovací a oznamovací, tedy povinnost vyplňovat tiskopisy přihlášek a odhlášek, a protože bude zákon prováděn z největší části národními výbory, tedy prostými lidovými funkcionáři, vyslovuji přání, aby prováděcí předpisy, jimž návrh zákona přenechává úpravu způsobu a lhůt hlášení, byly stejně jednoduché, prosté a srozumitelné jako zákon sám, a aby takové byly i tiskopisy.

Jménem ústavně-právního výboru doporučuji plenu Národního shromáždění, aby se usneslo na zákoně ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Vodáček: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Nejsou.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 části, 25 paragrafů, nadpisy částí, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 částmi, 25 paragrafy, nadpisy částí, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Budeme projednávat třetí odstavec pořadu, jímž je

3. Zpráva výborů zahraničního a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 210) o cestovních pasech (tisk 235).

Zpravodajem za výbor zahraniční je posl. Innemann, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Innemann: Slavné Národní shromáždění!

Máme dnes projednat a schválit návrh zákona o cestovních pasech tisk 210. Tento zákon má nově upravit dosavadní pasové předpisy, které vzhledem k svému stáří dávno přestaly vyhovovat podmínkám, v nichž dnes žijeme, dávno přestaly vyhovovat novým podmínkám státně-bezpečnostního zajištění naší republiky, která se stala zvláště v poslední době terčem nenávistných útoků třídně nepřátelských sil na západě a s nimi spojených zrádců, kteří v zavilé nenávisti tajně a podloudně opustili svou vlast, aby proti ní vstoupili do cizáckého žoldu. Během doby, zvláště od historického loňského února, jehož výročí právě v těchto dnech vzpomínáme, načerpaly naše bezpečnostní orgány mnoho nových a praktických zkušeností, které jsou uplatněny právě v této osnově zákona.

V denní praxi se ukázala potřeba nového, pružnějšího pasového zákona. Navrhovaný zákon odpovídá tomuto požadavku, je dostatečně pružný, jak toho pasová agenda vyžaduje. Nové je v tomto pasovém zákoně jasné vyjádření zásady, že na vydání cestovního pasu není právního nároku, dále to, že pamatuje a upravuje i případné zkrácení platnosti cestovního pasu, jeho územní zúžení, případně i odnětí. Nejsme ovšem prví v přijímání této zásady, neboť tato zásada je obecně známa a také přijata i v cizím pasovém zákonodárství.

I když si ministerstvo vnitra samo vyhrazuje vydávání cestovních pasů, je v § 4 dostatečně pamatováno a postaráno o účelnou decentralizaci této agendy, a to tím, že bude zvláštní vyhláškou stanoveno mezi jiným hlavně to, kde a jakým způsobem se budou podávat žádosti o vydání československého cestovního pasu. V osnově je také pamatováno na spolupráci ministerstev, která mohou uplatniti všechny své resortní zájmy.

Zahraniční výbor projednal tuto osnovu ve své schůzi konané dne 15. února 1949 a usnesl se, jak je vidno z jeho zprávy tisk 235, doporučiti Národnímu shromáždění rozšíření a doplnění § 8 o dva další odstavce. Tohoto rozšíření trestních sankcí je třeba k tomu, abychom mohli dostatečnou měrou provádět potřebná preventivní opatření. Je jasné, že i pokusy o útěk za hranice i poskytování pomoci při těchto útěcích musíme kvalifikovat jako nepřátelský čin vůči naší lidově demokratické republice a jejímu pracujícímu lidu. Jde nám o to, abychom účinným opatřením včas znemožňovali přechody přes hranice, neboť velmi často máme co činiti se svedenými lidmi, kteří potom za hranicemi jsou nepřáteli našeho lidu zneužíváni a dále vedeni na cestu špionáže a záškodnictví proti naší republice. Je naší povinností, abychom stále zdokonalovali bezpečnostní opatření našeho lidově demokratického státu. Je povinností nás členů Národního shromáždění, dáti našim státně bezpečnostním orgánům další zbraň k maření úkladů o naši lidově demokratickou republiku, ke kterým nakonec směřuje každý ilegální přechod přes hranice.

Zahraniční výbor proto doporučuje přijetí osnovy zákona ve smyslu své výborové zprávy. (Potlesk.)

Místopředseda David: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Popaďák. Dávám mu slovo.

Spravodajca posl. dr Popaďák: Vážený pán podpredseda, slávne Národné zhromaždenie!

Osnova zákona o cestovných pasoch vychádza zo skutočnosti, že doterajšie pasové predpisy už nedostačujú, keďže pasový zákon z r. 1928 je už zastaralý a preto nevyhovuje dnešným potrebám a pomerom. Požiadavky pre novú úpravu pasového práva najmä s hľadiska štátnej bezpečnosti sú takého rázu, že pasové predpisy je treba dať do súladu s novou úpravou predpisov hlasovacích a predpisov o povoľovaní pobytu cudzincom. Vieme veľmi dobre, že mnoho osôb pod titulom rôznych úradných či už neúradných ciest do cudziny domáha sa vydávania cestovných pasov, a nie je riedkym prípadom, že po odcestovaní do cudziny nejedna z takých osôb chová sa voči našej republike v zahraničí nepriateľsky, ba čo viac, dokonca sa dopúšťa proti nášmu štátu zločinu.

Podľa doterajších pasových predpisov nebolo dosť dobre možné zabraňovať tomuto zneužívaniu pasového práva. Podľa starých pasových predpisov má totiž vlastne každý nárok na vydanie cestovného pasu. Naproti tomu nový zákon určuje, že na vydanie cestovného pasu nie je právneho nároku a upravuje i prípady, kedy a za akých okolností možno cestovný pas odňať, skrátiť časovú platnosť pasu, alebo zúžiť jeho platnosť územnú. Osnova v § 4 ustanovuje, že Ministerstvo vnútra určí vyhláškou v Úradnom liste, aké údaje má československý cestovný pas obsahovať, dobu, na akú je ho možno vydať resp. predĺžiť jeho časovú platnosť, aké doklady treba pripojiť k žiadosti o vydanie pasu, ako aj v ktorých prípadoch a pre aké osoby možno vydať spoločný československý cestovný pas.

Zákon má ustanovenie i o tom, ktorým osobám možno vydať diplomatické cestovné pasy. Niekto by mohol namietať, že obmedzujeme slobodu cestovania do cudziny, keď zavádzame ustanovenie, že na vydanie cestovného pasu niet právneho nároku. Takéto tvrdenie však neobstojí, pretože zásada voľnej úvahy pri vydávaní cestovných pasov je zásadou obecne prijatou í v pasovom zákonodarstve v četných iných štátoch. Výhodou nového zákona bude okolnosť, že zákon - ako som už spomenul - ponecháva vykonávajúcim predpisom úpravu takých otázok, ktoré bude potrebné pružne prispôsobiť praktickým požiadavkám alebo zjednaným medzinárodným dohodám.

Treba ešte zdôrazniť, že to budú poväčšine úľavy zo všeobecných zásad pasového zákona. Je samozrejmé, že nové predpisy pre vydávanie cestovných pasov československých budú brať do úvahy požiadavky jednotlivých rezortov, a to najmä Ministerstva financií, pokiaľ ide o predpisy devízové, valutové a daňové, a ďalej požiadavky Ministerstva spravodlivosti, pretože verejný záujem na potrestaní osôb, ktoré sa dopustili trestného činu, musí byť rozhodujúci. To znamená, čo je len samozrejmé a prirodzené, že delikvent nebude môcť dostať cestovný pas.

Je treba ešte pripomenúť, že vydávaním cestovných pasov poveruje sa podľa nového zákona zásadne Ministerstvo vnútra, avšak osnova umožňuje účelnú decentralizáciu tým, že orgány poverené Ministerstvom vnútra vydávaním cestovných pasov budú túto agendu vykonávať menom Ministerstva vnútra. Sústredenie pasovej agendy u Ministerstva vnútra vyžadujú dôvody štátne bezpečnostné, čo je tiež pochopiteľné. Je záujmom každého štátu, aby sa chránil pred zločincami a nepriateľmi, aby zabraňoval nepriateľským činom smerujúcim proti nemu.

A tak i my pristupujeme k novej úprave pasového práva len v záujme ochrany nášho štátu. Dávame si nový zákon, ktorý vyžadujú nové pomery, zákon, ktorý znemožní našim nepriateľom, či domácim alebo vonkajším, páchať zločiny proti našej samostatnosti, proti nášmu ľudu pod zámienkou všelijakých i neúradných ciest, zákon, ktorý zabraní prekážkam kladeným týmito zločincami a nepriatelí úsiliu nášho ľudu vybudovať vo svojej republike nový život. Novým zákonom o cestovných pasoch zabránime, aby sa nám touto cestou kládli prekážky na našej ceste k socializmu.

Ústavno-právny výbor prerokoval predmetnú osnovu zákona na svojej schôdzke dňa 16. februára t. r. a v mene ústavno-právneho výboru doporučujem plénu Národného zhromaždenia, aby túto osnovu prijalo v predloženom znení. (Potlesk.).

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. dr Popaďák: V § 9, ods. 1, riadok 5 slová "jejich obsah" sa prečíarknu a na konci slovo "neodporuje" má znieť "neodporují".

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 oddíly, nadpisy oddílů, 10 paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 oddíly, nadpisy oddílů, 10 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, s opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Budeme projednávat čtvrtý odstavec pořadu, jímž je

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 204) o úpravě právních poměrů některých veřejných zaměstnanců a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří zůstali v době nesvobody na území Československé republiky obsazeném cizí mocí (tisk 231).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Kučera; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kučera: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Předložená osnova zákona tisk 204 upravuje služební, platové a pensijní poměry veřejných zaměstnanců a jejich pozůstalých, kteří zůstalí při okupaci pohraničního území Československé republiky v letech 1938 a 1939 na tomto území.