Pokud jde o reakci domácí, je především representována černým trhem, který však dostal v poslední době smrtelnou ránu. To je reakce hospodářská. Jinak je to ovšem s reakcí, která má cíl vyloženě politický, s reakcí toužící po zvratu poměrů. Jediný pohled na mapu Evropy nás přesvědčí, že naši předkové, mluvíce o důležitosti našeho území, měli pravdu, mýlili se však v tom, že by to bylo údolí, chráněné horami. Říkali pyšně nebetyčné. V době radia si zvlášť uvědomujeme, že Československo není světem odděleným horami od světa ostatního, jak to platilo v době dostavníků, a že i Bismarckův výrok, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy, neměl smysl pouze strategický, nýbrž i politicko-hospodářský. Je obecně známo, že jsme jako Slované výspou vystřelenou daleko na západ, a naše situace se nezměnila, i když se výspa, posuzována s hlediska etnického, stala přednostním socialistického hospodářství, dík politické vyspělosti našeho lidu. Proto ten boj západu a jeho kapitalismu o nás.

Západ má jednu devisu: buď získat nebo ochromit. Ale pánové se mýlí. Jejich agenti, špioni, teroristé a zvědové, kteří mají v jejich žoldu rozvrátit naše řady, jdou k nám marně. Přešly už doby, kdy bylo možno překračovat hranice sem i tam. Učinili jsme tomu přítrž nejprve zákonem, kterým jsme přenesli působnost finanční stráže v celém pohraničním pásmu na SNB; zamezili jsme to tím, že jsme začlenili finanční stráž do SNB a že jsme zhustili siť vojensky organisovaného Sboru. Dalším zákonem o národní bezpečnosti učinili jsme ze Sboru jednolitý celek služebníků, oddaných lidové demokratické republice, sbor rádců a pomocníků pro udržení pořádku uvnitř státu a nekompromisního mstitele při potírání těch, kteří chtějí pomáhat zahraniční záškodnické propagandě.

Budeme potírat ty, kteří šiří nepravdivé pověsti o válce, vymýšlejí si nejnemožnější situace, píší letáky, jejichž pravdivost nemohou nikdy dokázat, chrání štváče a nelitují žádných obětí, jen aby oslabovali lid v jeho budovatelském úsilí. Jsou mezi nimi dva druhy. První jsou notoričtí odpůrci socialismu již od kolébky, kteří budou nenávidět každého, kdo jim bude upírat jejich privilegia, která si přisvojili již jejich dědové nebo otcové. vymýšlejí různé šeptandy a jsou tak rafinovaní, že je lze těžko přistihnout. Zde se spoléháme na SNB. Druzí - to je typ v podstatě ubohý, ale nebezpečný právě svou duševní ubohostí. To jsou ti, kteří se dali zmásti kdysi divadelním úsměvem a sladkým oslovením. Zamilovali se do "také vůdců" svých bývalých stran a věřili jako afričtí Křováci svému dřevěnému fetiši. Ztratili kritický smysl zkoumat, zda plní ještě socialistické zákony nebo zda už přešli k politickým eskamotérům, na které se hodí trefná charakteristika Vsevoloda Ivanova v knize "Muž statečného srdce". Nebudu jmenovat muže, jehož mám na mysli; doufám, že ho poznáte. "Nestydatá zbabělost", píše Ivanov, "doprovázená odporným sebezbožňováním, neobyčejné umění lehce proklouznout ze všech nejnebezpečnějších situací, taková nezdolná vášeň k pozérství, které nutí dokonce i stát ve stavu připraveném pro pomník, honosivá lež a chytré chlubení." Ctitelé těchto typů nesou celou tíhu boje reakce se zákonem. Ti brebtají, co jim řekli ti první, tisknou a píší, a když jsou chyceni, diví se proč. Na ně na všechny těžce dopadnou ustanovení zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Tato opatření jsou nutná; ať pochopí, že je vyvolali sami. Žádný stát na světě nebude rozšafně a nečinně přihlížet k tomu, že by měl být rozvrácen nebo zničen.

Avšak přes všechna opatření na potření reakce nesmíme přece skládat ruce v klín. Musíme být neustále bdělí, aby se znovu neprobudila a nerozbujela zakuklená reakce. Musíme bedlivě sledovat, co se mluví a co kdo jak dělá, a podle toho jednat. Neboť i šeptanda, že ten nebo onen jinak mluví a jinak jedná, napomáhá reakci. Otázka bezpečnosti republiky je čím dál tím důležitější. Na západě se nám čím dál tím více rýsuje militaristické Německo jako protiváha demokratických národů, které souhlasí s bojem Sovětského svazu o mír. Kapitalisté budovali a budují svou bezpečnost na bodácích, namířených proti pracujícím. My chceme budovat svoji bezpečnost na mravních hodnotách celého národa. Kdo toto pochopí, nemusí se obávat tvrdých ustanovení zákona. Chceme vybudovat naší vnitřní a vnější bezpečnost na vzrůstu našeho socialistického hospodářství.

Jsme na prahu pětiletého budovatelského plánu. Budeme-li všichni pracovat, dozná naše hospodářství dosud nevídaného rozmachu Rozpočet na rok 1949 spolutvoří základnu k rozvinutí pětiletky. Obchodní smlouva se Sovětským svazem podpoří pětiletý plán. Máme všechno střízlivě vypočteno. Důvěřujeme svým hospodářům. Známe cenu, za jakou přijaly některé státy Marshallův plán. Odmítáme ho. Známe cestu lepší a přímější. Je to náš lid, jeho ruce a mozky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dále je přihlášen pan posl. Nový. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Nový: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočtová kapitola ministerstva zahraničí byla projednána po věcné stránce již v zahraničním výboru a bylo jednomyslně zjištěno, že položky věnované naší zahraničně politické službě jsou skrovné a jistě plně odůvodněné. Snaha po největší úspoře je patrná také u této rozpočtové kapitoly. K tomu chci připojit pouze zjištění, že jak v ústředí ministerstva zahraničí, tak i v naší zahraniční službě probíhá právě reorganizace, jejímž účelem je, aby celá naše zahraniční služba po stránce věcné a personální byla na výši, aby mohla plnit poslání, které je na ni vloženo, a aby se náš lid mohl na svou zahraniční službu v každém ohledu plně spolehnout. Nebylo-li tomu tak v minulosti, pak možno už dnes říci, že náš zahraničně politický aparát se stává věrným vykonavatelem vůle našeho lidu, směřujícího k socialismu. Chceme mít diplomacii, která slouží lidové demokracii a jejímu pracujícímu lidu a takovouto diplomacii tvoříme a vytvoříme.

Letošní rozpočtová debata koná se rok po slavném únorovém vítězství našeho lidu, které zasáhlo hluboce do oblasti naší zahraniční politiky. Vždyť zahraniční politika má své základny ve vnitřní politice státu a proto musely vnitřní události z února m. r. i na ni zapůsobit. Tím ovšem není řečeno, že by bylo potřebí zásadně změnit směr naší zahraniční politiky. Její principy byly stanoveny v Košickém programu v dubnu 1945 a znovu potvrzeny po volbách r. 1946, kdy nynější president předložil Národnímu shromáždění program své první vlády.

Stručné řečeno, tyto zásady říkají, že nezávislost a bezpečnost naší republiky může být zaručena jen pevným spojeneckým svazkem se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. Celý poválečný vývoj mohl přesvědčit každého občana naší země o správnosti této politiky. Cítíme se dnes ve své lidově demokratické republice bezpečněji než kdykoli dříve. Řekli jsme také a zdůrazňujeme to i dnes, že spojenectví se Sovětským svazem a s lidově demokratickými státy neznamená, že nechceme udržovat přátelské styky se všemi jinými mírumilovnými zeměmi. I tato zásada byla obsažena v Košickém vládním programu a na ní trváme i nadále. Ale před únorem minulého roku narážely zásady Košického programu v oblasti zahraniční politiky na odpor, sabotáž a intriky reakce, která pomocí svých zahraničních přátel chtěla naši republiku odtrhnout od spojenectví se Sovětským svazem a znovu uvést náš stát do područí západních imperialistů. To by znamenalo udělat z našeho státu znovu figurku na šachovnici západních imperialistů a válečných štváčů.

Únorové události udělaly těmto snahám, plánům a nadějím reakce definitivní konec. Byl jednou pro vždy v této zemi ukončen stav, v němž protisovětští reakcionáři mohli si dovolit hanobit a pomlouvat Sovětský svaz a země lidové demokracie, podvracet spojenectví s nimi, vychvalovat imperialismus a válečné štvaní. To všechno je za námi. Naše zahraniční politika může se nyní plně věnovat zastupování našich národních zájmů, bezpečnosti našeho státu, která není myslitelná bez spojenectví se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. Jaká je poúnorová bilance v oblasti naší zahraniční politiky? Po únoru byla dále rozšířena síť našich spojeneckých smluv, které slouží bezpečnosti naší země. Byla uzavřena spojenecká smlouva s lidově demokratickým Rumunskem, Bulharskem, minulého roku bylo ještě více prohloubeno naše spojenectví a spolupráce s lidové demokratickým Polskem a naše hospodářské vztahy s Polskem jsou příkladem spolupráce, která slouží oběma zemím. Definitivní porážka reakčních revisionistů v Maďarsku, které podobně jako náš stát se dalo pevně na cestu k socialismu, umožnila, aby byly likvidovány některé sporné otázky mezi námi a Maďarskem a aby byly vytvořeny předpoklady k tomu, že po prvé v dějinách Maďarsko a Československo nestojí proti sobě, nýbrž v jedné linii, t. j. aby s Maďarskem navázány byly těsné vztahy hospodářské, kulturní a politické, tak jako s jinými lidovými demokraciemi. Ale v minulém roce navázány byly také styky s řadou jiných států, na př. s Korejí, Izraelem, Hindustánem, a jak řekl ministr zahraničí dr Clementis, chystáme se k navázání styků s dalšími státy, mezi jinými i s Pakistanem.

Naše spojenecké závazky se Sovětským svazem a lidově demokratickými zeměmi, jak vidno, nemají tudíž ráz bloku a nikterak nám nepřekážejí v rozšíření diplomatických a hospodářských styků s jinými státy, v protikladu s praxi imperialistických států, které svou politikou hospodářské a politické diskriminace stále znesnadňují mezinárodní styky. Naše republika je, podobně jako Sovětský svaz a jiné státy lidové demokracie, předmětem této hospodářské diskriminace se strany vlád Spojených států a Velké Britanie. Jak už bylo oznámeno, došla tato diskriminační praxe tak daleko, že dokonce i zboží, které jsme ve Spojených státech nejen koupili, nýbrž z větší části také zaplatili, je americkou vládou zadržováno a nesmí být k nám dovezeno. Západní imperialisté chtějí touto diskriminací mařit plnění našich hospodářských plánů, chtějí nám rušit naší pětiletku a brzdit naší cestu k socialismu. Západní monopolisté se obávají úspěchů našeho hospodářského plánu, vědí, že plánované hospodářství Sovětského svazu a lidových demokracií posiluje tyto státy a tím posiluje také tábor míru a demokracie ve světě. Proto prakticky bojkotuji Sovětský svaz a jeho spojence.

Avšak zkušenosti ze starší i novější historie ukazují, že takové způsoby jsou odsouzeny k nezdaru. Sovětský svaz před 20 lety byl podobně vystaven takovéto hospodářské blokádě a diskriminaci a ačkoli by tehdy slabší než dnes, ačkoli byl tehdy v naprostém kapitalistickém obklíčení, přece socialismus v Sovětském svazu zvítězil, přece byla splněna první i druhá pětiletka a hospodářská blokáda imperialistů tehdy vůči Sovětskému svazu zkrachovala na celé čáře. Dnes však je Sovětský svaz daleko mocnější a silnější. Není už sám, není již isolován, má své spojence a přátele na celém světě a tím beznadějnější jsou proto plány imperialistů, aby cestou hospodářské diskriminace zabrzdil i vývoj k socialismu. Zájezd československé vládni delegace do Moskvy v listopadu m. r. a velkolepé jeho výsledky odsuzují k bankrotu plán vlád Spojených států a Velké Britannie, které se domnívají, že sabotáži hospodářských styků s námi mohou znemožnit naši pětiletku a donutit nás ke kapitulaci před nimi.

Vytvoření Rady vzájemné pomoci na konferenci, která se konala letos v lednu v Moskvě, to je událost velkého významu. První důvod k vytvoření této Rady je společné přání ještě rychlejšího rozvoje našeho hospodářství. Dalším důvodem je zmíněná politika hospodářské diskriminace vlád Spojených států a Velké Britanie vůči nám a našim spojencům. Ustavení této Rady je proto těžkou ranou do plánů západních imperialistů, kteří si snad představovali, že mohou nás nebo naše přátele svým hospodářským bojkotem donutit k přijetí Marshallova chomoutu. Avšak hospodářské zdroje a síly Sovětského svazu a zemí lidové demokracie jsou tak silné, že přes všechen bojkot jsou a budou naše velké budovatelské plány plněny a splněny. Sovětský svaz a země lidových demokracií mají k disposici všechny prostředky, aby politika socialistické výstavby nebyla závislá na libovůli západních imperialistů. Rada hospodářské pomoci může tyto zdroje a prostředky koordinovat, uplatňovat výměnu statků i výměnu zkušeností a překonat tak následky hospodářského bojkotu Západu a západních imperialistů. Nakonec se pozná, že jejich politika hospodářské diskriminace je bumerang, který trefí nakonec do jejich vlastních řad. Při tom budiž výslovně konstatováno, že Rada hospodářské pomoci není žádným pokusem směřujícím k vytvoření hospodářského bloku. Naopak, v úředním komuniké je výslovně řečeno, že přístup k této Radě je otevřen každému dalšímu evropskému státu.

Budiž také zdůrazněno, že vztahy mezi zeměmi lidové demokracie a Sovětským svazem jsou založeny na docela jiném principu, než tomu je u vztahů mezi Spojenými státy a jejich marshallovským blokem. Zatím co tam se musejí marshallovské státy podrobovat vůli a diktátu Spojených států severoamerických - a jak vidíme, poškozuje tento diktát národní a státní zájmy zemí, které Marshallův plán přijaly - vztahy lidově demokratických zemí k Sovětskému svazu jakožto nejmocnějšímu partneru založeny jsou na zásadě naprosté rovnosti a rovnoprávnosti. To je skutečnost, kterou sotva lze popřít. Takové jsou naše zkušenosti s obchodováním se Sovětským svazem. Za pomoc, kterou nám Sovětský svaz vždycky přátelsky i a nezištně poskytl, chováme vůči němu pocit hluboké vděčnosti. Jako nikdy nezapomeneme, že nás osvobodila hrdinná Rudá armáda, tak také nezapomeneme, že Sovětský svaz na postupimské konferenci obhájil náš požadavek na odsun Němců, že to byl Sovětský svaz, který nás hájil na půdě Spojených národů, když z podnětu zaoceánských imperialistů navrhla Chilská republika zasahování Spojených národů do našich vnitřních věcí. Nezapomeneme, že Sovětský svaz nám pomohl odvrátit nebezpečí hrozící z katastrofálního sucha v r. 1947, že svou politikou nám zajistil možnost svobodně a bez vměšování imperialistů rozhodovat o svých vlastních věcech. Proto bych chtěl s této tribuny znovu tlumočit vděčnost a lásku všeho českého a slovenského lidu k Sovětskému svazu. (Potlesk.)

Jak jinak se nám na druhé straně jeví imperialistická politika Spojených států a Velké Británnie, která směřuje, jak vidno, k dobytí světovlády? Jednou z hybných pák této politiky je pověstný Marshallův plán. Funguje teprve necelý rok, ale už můžeme zhodnotit rozsah hospodářského zpustošení, které bylo způsobeno ve státech západní Evropy. Jaké jsou hlavní rysy hospodářského stavu Marshallových zemí a co tam vidíme? Je to všeobecný hospodářský pokles, nestabilita vlád, soustavné snižování životní úrovně pracujících, neustálé útoky na občanská a odborářská práva, zvyšování výdajů na zbrojení a vedení koloniálních válek, rostoucí válečné štvaní, vytváření vojenských bloků, jako je tomu u projektu severoatlantického paktu, zrada národních zájmů se strany tamějších vlád ve prospěch západního Německa a jeho protektora, vlády Spojených států. Je to dále pronikání amerického kapitálu do celé oblasti západní Evropy a ztráta svobody v rozhodování politickém a hospodářském. V oblasti kulturní je to nivelizace a ničení dosavadních kulturních hodnot a amerikanizace kulturního života v zemích západní Evropy. Na základě těchto zkušeností vidíme v Marshallových státech neustálé přiostřování třídního boje, vidíme stávky, policie a vojsko je mobilizováno proti pracujícím, jak jsme to viděli při nedávné stávce francouzských horníků, a v Řecku vidíme dokonce krvavou občanskou válku. To je výsledek Marshallovy politiky. ve Francii stoupl index životních potřeb po vyloučeni komunistů z vlády, tedy za půl druhého roku, o více než 100 %. Kupní sila mzdy francouzského dělnictva činila v listopadu m. r. jen 49,4 % předválečné kupní síly; zatím co mzdy a platy tvořily v roce 1938 ve Francii 45 % národního důchodu, činí nyní jen 36 % a v téže době stouply ve Francii zisky kapitalistů z 34,5 % na 55 % celého francouzského národního důchodu.

To je, paní a pánové, výmluvný obraz následků Marshallova plánu ve Francii. A dále oxfordský institut hlásí, že od května 1947 do května 1948 stouply životní náklady ve velké Britannii o 100 %, při čemž samozřejmě nejvíce tyto náklady stouply pro dělnickou třídu. V Itálii už dnes jsou 3 miliony nezaměstnaných, ve Velké Britannii 1/2 milionu, v malé Belgii 300.000 a současně stoupá v západních zemích rapidně počet továren, které jsou vyřazovány z provozu. A nadto ještě Marshallův plán znamená pro západní Evropu obnovení německé hrozby. Západní Německo se má stát jakýmsi četníkem anglosaských monopolistů v západní Evropě a vojenskou základnou Spojených států amerických. Bývalým hitlerovcům v západním Německu se zajišťuje, že de facto nebudou platit žádné reparace, zajišťuje se jim remilitarizace západního Německa a pověstným Hitlerovým řezníkům, generálům Halderovi a Guderianovi, je nyní zajištěna gentlemanská spolupráce s Angloameričany. Toto je Marshallův plán, proto jsme ho nepřijali a je šťastná každá země, která se do něho nezapojí. (Potlesk.) Vždyť podle posledního dokumentu, který vydaly samy Marshallovy státy, nebudou ani v roce 1952 s to zajistit svému lidu předválečnou úroveň, a jejich deficit obchodu se Spojenými státy bude podle jejich zpráv činit nejméně 3 miliardy dolarů, a pravděpodobně daleko více. To tedy bude tamější scenerie, zatím co my budeme v naší pětiletce, v níž položíme základy socialismu stále zvyšovat životní úroveň našeho lidu.

Bylo by ovšem mylné se domnívat, že pracující lid Marshallových států přijímá pasivně toto dolarové otroctví. Hrdinný boj řeckých demokratických armád generála Markose (Potlesk.), velké sociální zápasy francouzského a italského dělnictva, odpor, na který naráží v Anglii labouristická politika, to jsou historické důkazy, že dělnická třída kapitalistického Západu si uvědomuje, kam Marshallova pomoc vede.

V této souvislosti bych chtěl také kladně ocenit výsledek konference sjednocené socialistické strany ve východním pásmu Německa, konané nedávno v Berlíně, která zaujala nekompromisní postoj proti angloamerické imperialistické rozpínavosti v Německu a která se manifestačně přihlásila k tomu, že slovanskou hranici na Odře a Nise pokládá za platnou a nezměnitelnou. Světová scenerie na začátku roku 1949 nás opravňuje k největšímu optimismu. Síly socialismu, míru a demokracie rostou a kapitalistická část světa je naplněna neřešitelnými rozpory a stále citelnějšími otřesy. Na Dálném východě se odehrává obrovské a dějinné drama, v němž hlavní úlohu hraje 450milionový velký národ čínský (Potlesk.), národ, který pod vedením komunistické strany Číny osvobodil svými armádami převážnou část čínského území. Tyto armády stoji před branami Nankinu, odkud už Čankajšek utekl, a není daleká chvíle, kdy celé území Číny bude osvobozeno a kdy na něm bude zřízena jediná demokratická a zákonná vláda. Tím, paní a pánové, padá na váhu děni nová nesmírná síla, a tábor míru a demokracie, svobody a socialismu dostane velikou posilu. Obraz světa se změní ještě více ve prospěch naší fronty, t. j. fronty, které stojí v čele Sovětský svaz. (Potlesk.) Jaký bude ohlas tohoto dějinného vítězství ve všech koloniálních a závislých zemích, především v Indonésii, Vietnamu, Burmě, Malajsku a Indii, dovedeme si představit.