Ubytovací zařízení dostanou charakter ústavů režimových za současného zachování všech zařízení, která tradičně v lázních přispívají ke zpříjemnění pobytu, pokud tato zařízení nebudou v rozporu s léčebným účelem lázní.

Jako léčebná základna bude v každých lázních vybudován ústav vedený klinicky, dokonale vybavený všemi prostředky diagnostickými i terapeutickými, jakož i potřebným personálem, aby se v něm mohla soustředit celá soustavná péče o všecky nemocné, ošetřované v lázních.

Lázeňský personál se ovšem musí změnit a převychovat na skutečně zdravotnický personál se všemi důsledky z toho plynoucími. Místo "lázeňských" sestry s celým typicky odlišným pojetím práce a úkolů, s kázní a řádem a postojem k nemocnému a ošetřovatelské službě vlastní.

Musí být organizován soustavný výzkum a podporován vývoj racionální lázeňské léčby ve všech lázeňských ústavech.

K zajištění rentability celkového lázeňského provozu a dokonalého využití léčebných i ubytovacích zařízení, k zabezpečení existence personálu i ostatního obyvatelstva lázeňských míst, pokud je na lázeňském provozu závislé, bude kategorickým požadavkem uskutečnit celoroční provoz v lázních.

Sezónnost - i to je pozůstatek ze starých časů, kdy se do lázní jezdilo jako na společenskou sezónu. Ne za zdravím, nýbrž právě tak, jako se v jiné roční době jezdilo do Sv. Mořice a v jiné roční době do Vídně či někam jinam na divadelní nebo koncertní sezónu.

A to je třetí, povýtce ovšem technický, ale neméně obtížný problém, který musíme řešit. Setkali jsme se s mnoha námitkami, když jsme přišli s tímto novým pojetím lázeňství. Namítá se, že uděláme z lázní nemocnice. Je tomu tak? Nikoliv. Jsme si dobře vědomí podstatného rozdílu mezí léčením v nemocnících a v lázních.

Jsme si vědomí toho, jak důležitou složkou v účinnosti lázeňské léčby je právě ona změna prostředí, vytržení člověka z jeho okolí, které má v četných případech na něho přímo chorobný vliv. Po přesazení do krásného, příjemného, klidného prostředí v lázních - zdůrazňuji to krásné, příjemné jako složku terapeutického úspěchu, kterou nesmíme a nebudeme zanedbávat - chceme poskytovat našim nemocným pokud možno ještě více komfortu, ovšem ne toho procovského, lživého přepychu, s kterým se tu setkáváme na každém kroku. Jaký to byl svět, když se to všecko stavělo a tvořilo! Ty pyšné budovy s mramorem, s koberci, s ohavným plyšovým nábytkem, ale s mizernými záchody a nedostatečnými koupelnami a nehygienickými kuchyněmi. Samá falešná nádhera, která se bála světla, vzduchu! Takový komfort není dosti dobrý pro našeho pracujícího člověka.

Druhá námitka, se kterou se setkáváme, je ta, že prý zabíjíme přitažlivost, atraktivitu našich lázní pro majetné vrstvy, jmenovitě pro cizince, že tím zabíjíme de facto význam československých lázní pro přínos cizích devis. Návštěvníci z ciziny, na které si dnes můžeme činit naděje, jsou poněkud jiného druhu než ti, s kterými jsme se tu setkávali kdysi. Kdysi to bývali ti, kteří jezdili do lázní na společenskou sezónu. Byli to samozřejmě z 90 % němečtí boháči, tu a tam také milionáři z Wallstreetu nebo z londýnské City, a jako největší atrakce sem tam nějaký maháradža se svou suitou; byla to i společnost, která se vezla s těmi všemi, společnost hochštaplerů, devisových podvodníků, mezinárodní prostituce a špionů, falešných hráčů. Paní a pánové, je ovšem otázka, je-li lidově demokratické Československo prostředím, kde se tyto vrstvy budou cítit dobře. A je druhá otázka, je-li únosné, aby uprostřed našich pracujících mohla si tato cháska žít životem, na který je zvyklá a který v takovýchto střediscích čeká. Domnívám se, že ti, kteří snad ještě u nás - jsou to někteří příslušníci maloměšťáckých vrstev v našich lázeňských místech - čekají na návrat maháradžů, jsou lidé, kteří se pohybuji ve světě neskutečném, ve světě fantasie, a že toto jejich čekání má právě takovou naději na úspěch jako čekání těch několika desítek tisíc lidi, kteří čekají spolu s naší zahraniční reakcí na návrat starých zlatých časů. My čekáme a také chceme, aby nás navštěvovali jiní hosté ze zahraničí; aby nás navštěvovali nemocní z celého světa, kteří hledají zdraví, ale především nemocní pracující z naších spřátelených bratrských lidově demokratických států. Těm všem chceme připravit v naších lázních prostředí, kde by se cítili opravdu jako doma. A jsme přesvědčeni, že tou měrou, jak bude stoupat úroveň a hodnota léčebné péče, poskytovaná v naších lázních nejenom tím, že se v nich bude dostávat lidem vzácných přírodních zdrojů, ale i tím, že se jim bude dostávat vysoké úrovně našich zdravotních pracovníků, že právě tím budeme zvyšovat atraktivitu našich lázní pro skutečné nemocné z celého světa.

Je tedy tato cesta, cesta za kvalitou, také nejspolehlivější, nejbezpečnější a jedinou cestou ke splnění druhého vedlejšího úkolu čs. lázní, být pramenem přítoku cizích devis, je jedinou cestou, která našim lázním zajisti socialistickou budoucnost. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: K druhé části podrobné rozpravy, t. j. k části kulturní, sociální a zdravotnické není již nikdo přihlášen ke slovu, rozprava o této části je skončena.

Přistoupíme proto ke třetí části podrobné rozpravy, to jest k části všeobecná státní správa (vnitřní a zahraniční), která zahrnuje:

ze skupiny I, kap. 1, President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2, Národní shromáždění, kap. 3, Slovenská národní rada, kap. 4, Předsednictvo vlády, kap. 5, Předsednictvo sboru pověřenců, a ze skupiny II, § 19, štátna tlačiareň a Úradný vestník, ze skupiny I kap. 6, Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 7, Ministerstvo národní obrany, kap. 8, Ministerstvo vnitra, kap. 9, Ministerstvo spravedlnosti, kap. 10, Ministerstvo pro sjednoceni zákonů, kap. 11, Správní soud.

K této části jsou přihlášeni řečníci: Kolář, Martanovič, gen. Ejem, dr Steiner, dr Klinger, Nový, Vandrovec.

Dávám slovo prvnímu, posl. Kolářovi.

Posl. Kolář: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Právě projednávaný rozpočet na rok 1949, který je prvním vyrovnaným rozpočtem po druhé imperialistické světové válce, je současně rozpočtem, který stanoví veliký rozsah úkolů, a to úkolů plánovaných. Pečlivě propracovaná a pečlivě připravená čísla rozpočtu jsou příkazem a směrnici pro úředníky státního aparátu, kteří budou tato čísla rozpočtu každodenně uvádět v život a správným používáním rozpočtových čísel budou řídit náš hospodářský život. Je to jistě veliký úkol, který je úředníkům státního aparátu v přítomné době svěřován. A projednávání rozpočtu je příležitostí, abychom se podívali, zda je náš státní aparát na tyto veliké a čestné úkoly připraven.

Na celé frontě naší výroby a našeho hospodářského života je sváděn každodenní zápas o zvýšeni produktivity práce a tím o urychlení naši cesty k socialismu. Náš rozpočet má pomoci tento každodenní zápas rozhodnout ve prospěch dělnické třídy a pracujícího lidu; je proto samozřejmou povinností státního aparátu přizpůsobit svou úřední praxi a výkon svého úřadu snažení pracujícího lidu a toto snažení podporovat. Bude třeba, aby se úředníci rozhodujících úřadů a hospodářských institucí svým politickým vzděláním na úkoly, které pro ně vyplývají z rozpočtu, dokonale připravili. Neobstál by dnes úředník ústředního úřadu, který by tento rozpočet posuzoval pouze byrokratickým názorem, zformovaným nepružnými předpisy a zvyklostmi, každou věc prostě jenom odúřadovat. Proto bude třeba, aby se každý jednotlivý úředník ústředního úřadu na nové úkoly připravil.

Nemůže na př. splniti nové úkoly úředník, který právě v minulých dnech vyhotovil a poslal jednomu státnímu podniku v jediném týdnu tři oběžníky, týkající se jedné a téže věci, a každý z těchto tří oběžníků ukládá podniku něco zcela jiného a vždy protichůdného. Tak oběžník první ukládá vedoucímu zaměstnanci podniku, aby všechny účty investiční, nákupní a jiné byly podnikem zaplaceny do 14 dnů. Nebudou-li zaplaceny v předepsané lhůtě bude předepsán odpovědnému úředníku desetiprocentní úrok z nezaplacené částky. Druhý oběžník však, který došel v zápětí, tomuto podniku současně přikazuje, že všechny položky účtů a nákladů, které mají být podnikem proplaceny, musí být nejdříve předloženy účtárně příslušného ministerstva k přezkoumání. Známe-li praxi našich ministerstev, pak můžeme již předem zcela bezpečně říci, že prvnímu oběžníku nebude a ani nemůže být vyhověno, poněvadž jistě uplyne několik týdnů, nežli budou účty příslušnou účtárnou přezkoumány. Korunu všemu pak nasazuje oběžník třetí, který došel v zápětí oběžníku prvého i druhého a který ukládá zmíněnému podniku, aby všechny vyinkasované částky odváděl do společné pokladny ústředního úřadu, a podniku se zakazuje používat vyinkasovaných peněz ke krytí různých účtů podniku; na krytí potřebných účtů bude ústředním úřadem poskytována měsíční záloha ve výši 8 mil. Kčs, i když na př. položky tohoto podniku v jednom měsíci, které bylo nutno zaplatit, činily 18 mil. Kčs. A tak, ať vedoucí podniku vyhoví tomu nebo onomu oběžníku, vždy rozhodne špatně a samozřejmým důsledkem tohoto přímo neodpovědného a nesmyslného opatření určitého úřadu bude, že podniku bude ztíženo jeho podnikání. Marná bude pravděpodobně snaha pracujících lidí v tomto podniku o včasné plnění a splnění všech úkolů, stanovených podniku pětiletým hospodářským plánem.

Proto ptáme-li se při této příležitosti, zda je náš státní aparát na nové rozsáhlé úkoly, stanovené pětiletým hospodářským plánem i rozpočtem, připraven, nemůžeme odpovědět bezvýhradně kladně.

Případů jako jsou tyto bychom mohli vypočítávat celou řadu. Mohl bych uvést, jak úředník bytového úřadu vyzval dopisem majitele bytu, který utekl za hranice, aby se okamžitě dostavil na bytový úřad k podpisu výměru, jímž se mu konfiskuje jeho bytové zařízení a ruší jeho nájemní smlouva. Nebo případ nemocnice v Kladrubech, která - jistě každému prostému občanu ze samozřejmých důvodů - požádala ústřední úřad o přiděleni ledničky. Tento, jak jsem již řekl, každému samozřejmý požadavek nebyl však samozřejmý úředníkovi rozhodujícího úřadu. A tak nemocnice po tříměsíčním očekávání ledničky se konečně dočkala výzvy, aby okamžitě sdělila, k čemu ledničku vůbec potřebuje. A tak penicilin a podobné drahocenné léky, které je nutno dovážet z ciziny za drahocenné devisy, podléhají zkáze vinou úředníka státního aparátu, který se jistě nemůže počítat mezi ty, kteří správně chápou nové poslání tohoto aparátu, a případné rozpočtové částky, která by byla svěřena tomuto nebo těmto úředníkům k používání, by jistě nebylo používáno v intencích, ve kterých byl a je zpracován celý rozpočet.

Víme, že státní aparát v první republice buržoasní byl nucen svou úlohu přizpůsobovat vládnoucí třídě kapitalistů, ale domnívám se, že mohu zcela klidně a bezpečně říci, že se přizpůsoboval ve své podstatné části rád. Podléhal politické buržoasní ideologii, která spolu s minulou úřední praxí zanechala své viditelné stopy v myšlení i v denní praxi ještě ve značné části příslušníků státního aparátu až do dnešních dnů, jak nasvědčují shora uvedené i neuvedené příklady. Bude proto třeba, aby tak jako stovky poctivých pokrokových úředníků, i všichni ostatní se ve své většině připravili na úkoly, které jistě budou stále ve větší a větší míře státnímu aparátu svěřovány.

President republiky ve svém referátu na listopadovém zasedání ústředního výboru koral únorové události, řekl, že únor nám ukázal obrovský význam státního aparátu. Řekl: "Měli jsme mnoho příčin být v tomto směru nespokojení do února. Od února se mnohé a mnohé napravilo, ale ještě všechno není takové, jaké by mohlo a mělo být. V únoru bylo nesporně vidět, jak veliký význam má, které třídě slouží státní aparát. V únoru se ukázalo, že státní aparát v tomto smyslu sehrál svou významnou roli, a bylo to nesmírným poučením pro dělnickou třídu, jak ona má jakožto vládnoucí třída pečovat o svůj mocenský aparát. A ona o něj bude muset pečovat velmi svědomitě a velmi pečlivě."

Tímto konstatováním president republiky na straně jedné jistě vysoko ocenil postoj státního aparátu v okamžicích rozhodného vystoupení dělnické třídy. Na straně druhé jasně ukázal, že se bude muset pod vedením a dozorem dělnické třídy jako vedoucí třídy tohoto státu ještě mnohé a mnohé ve státním aparátu změnit. Aby aparát mohl vykonávat a plnit své úkoly tak, jak toho dělnická třída potřebuje, bude nutno, aby tak jako v našich továrnách, kde dělnici znají přesně své úkoly a ke zlepšení své výkonnosti iniciativně přinášejí a podávají zlepšovací návrhy z vlastní iniciativy, bez rozkazu shora, bez jakýchkoliv oběžníků, směrnic a pokynů zlepšuji provoz své dílny, své továrny, aby také i mezi zaměstnanci státního aparátu se rozvinula široká pracovní iniciativa, aby i tam jednali zaměstnanci aparátu bez rozkazu, bez pokynu shora, bez oběžníků, bez směrnic a předpisů aby přinášeli sami zlepšovací návrhy, navrhovali a odstraňovali vše, co řádnému výkonu aparátu škodí.

A právě tam, v našich ústředních úřadech, je dosud v tomto směru čistá, panenská, nedotknutá půda. Tam je široké pole nevyužité působnosti, která čeká na své nové hrdiny práce. Bude třeba nových průkopníků práce a jejích lepších a vyšších forem. Bude třeba změny praxe v tvoření a vydávání zákonných i jiných norem tak, aby k vydaným a vydávaným normám a k jejich výkladu dnes už nebylo třeba odborných, právnicky vzdělaných osob. Norma vydaná v tom duchu, jak je vydávána dnes, jistě není povzbudivou pomůckou v rukou schopného, třídně uvědomělého a režimu oddaného dělníka, který dnes plným právem stojí v čele našich podniků a závodů, i když tomuto dělníku chybějí právnické předpoklady.

Poslanec a gen. tajemník komunistické strany Československa R. Slánský vyslovil přiléhavou kritiku vydávání předpisů a norem; ale přes tuto kritiku jsou výroky podobného posl. s. Slánským kritizovaného druhu dále vyráběny.

Veřejnosti nejsou dobře známy ubytovací podmínky našich železničních zaměstnanců na konečných a vratných stanicích. Přes všechnu péči, která se při omezených možnostech věnuje na zlepšení ubytovacího prostředí, není toto ubytováni vždy ideální. Na mnohých místech chybějí i základní hygienická zařízení. Do tohoto stavu věcí zasáhl, jistě že šťastně, v těchto dnech výnos ministerstva dopravy, který kromě zákazu čištění bot do prostěradla nařizuje, že na každých deset nocležníků v podobné nocležně musí být vždy alespoň jeden záchod. Nevím, zda-li tomuto výnosu bude vyhověno, a znaje skutečný stav věci, právem se domnívám, že ne a že mu vyhověno býti nemůže. Ale úřednické povinnosti bylo učiněno zadost. Úřad podal přece jasný důkaz, že mu blaho zaměstnanců skutečně leží na srdci, a úředník má jistě pocit dobře vykonané práce.

Na tomto případě lze jasně ukázat, jak by bylo nutné odstranit z dnešního systému anonymitu úřednické práce a žádat, aby každý jednotlivý úředník byl za svěřený úkol a vykonanou práci osobně zodpověděn tak, jako je zodpověděn za svěřenou práci každý mistr i dělník v továrně a jako je za svůj úsek zodpověděn drobný železniční nebo poštovní zaměstnanec.

Každý výhybkář je dnes osobně zodpověděn za správně postavenou výhybku. Každý poštovní doručovatel je osobně odpověden za správně doručenou poštu. V případě nesprávně postavené výhybky, v případě nesprávně doručené pošty jsou oba zaměstnanci povinni nahraditi vzniklé škody a po příp. jsou ještě trestně stíhání. Není tomu už tak v úřadech ústředních, kde dosud vesele "koluje" kolektivní odpovědnost, chcete-li snad lépe řečeno - kolektivní neodpovědnost a kde za napáchané škody špatným rozhodnutím, špatným výnosem a pod. nebyl a nemůže býti nikdo stíhán a ani není nikdo povinen škodu, někdy velmi značnou, nahradit.

Bylo by dále také třeba, aby zaměstnanci ústředních úřadů pochopili smysl své funkce při jednáni se stranami, aby tu projevili účast s problémy a s problematikou, se kterou se naši občané na úřady obracejí, aby jim uměli věc řádně vysvětlit a ne aby je formálně, povrchně formálně pouze odbývali.

Dnešní projednávání rozpočtu je příležitostí, aby s tohoto místa bylo řečeno, že nyní, v druhém měsíci prvého roku plnění pětiletého plánu, musí být ukončen způsob úřadování pro úřadování. V řadách zaměstnanců ústředních úřadů jsou desítky a stovky těch, kteří sami usiluji o nápravu dnešního systému. Úspěšnému uplatnění jejich snahy však dosud brání dosavadní předpisy, které vlastně způsobují znehybnění naší státní administrativy a které vlastně řídí veškerou činnost našich úřadů. Dosavadní předpisy jsou také jedním z činitelů byrokratismu, a to proto, že nepřipouštějí volnost výkladu a tím nutí k šablonovitému, mechanickému rozhodování. A jsou to právě předpisy, které při jejich formálním dodržování zbavují ve většině případů úředníka osobní odpovědnosti. Proto také tímto směrem musí být vedena snaha samotných zaměstnanců státního aparátu po zjednání nápravy. Chystaná restrikce počtu administrativních sil sama tyto problémy vyřešit nemůže, protože se ve svých důsledcích nedotýká příčin a problémů, které jsem naznačil.

Dnes bude slavným Národním shromážděním schválen prvý vyrovnaný rozpočet, jak řekl generální zpravodaj posl. Janouš, mírový rozpočet, a tento rozpočet bude dobrým nástrojem pro úspěšné plnění úkolů, stanovených pětiletým hospodářským plánem. Tento dobrý nástroj se dostane do rukou státního aparátu, který ho musí umět používat jako citlivého dobrého nástroje v intencích, ve kterých byl zpracován, musí ho umět používat tak, aby byla naplněna vůle pracujícího lidu a aby bylo splněno vše, co pracující lid od rozpočtu očekává.

Přijímaje rozpočet, jeho realizování, musí si státní aparát připomenout přání presidenta republiky Klementa Gottwalda, formulovaná v 7. bodu usnesení ústředního výboru komunistické strany Československa, a učinit vše, aby se stal státní aparát mocnou pákou při socialistické přestavbě společností. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Martanovič. Dávám mu slovo.