Na štěstí však naprostá většina naší mládeže nebyla reakčním štvaním svedena na scestí; naopak, každým dnem se více a více přesvědčovala o tom, co jí lidově demokratická republika dává, i o tom, jaké jsou její povinnosti k nové společnosti a ke státu. Zdravá část mládeže nalézá i před únorem prostředky, jak prokazovat budovatelským úsilím svou důvěru k novému životu. Svědčí o tom tisíce a tisíce pracovních brigád mládeže, především stavby mládeže, v nichž mládež pomáhala již tenkrát na budovatelské frontě vésti vítězný boj proti reakcionářům, přes všechny jejich útoky a nástrahy.

Nejkrásnějším důkazem o tom, jak jádro naší mládeže je zdravé a silné, je údernické hnutí mladých, které se rozvinulo na podporu plnění dvouletky a dále se rozvíjí jako důležitý činitel zvyšováni výroby a produktivity práce v pětiletce. Každým dnem se zvětšuje počet uvědomělých příslušníků mladé pracující generace, která se řádně vypořádá se všemi zlořády v poměru k práci a která chápe, že je věcí cti dnešní mládeže, aby se stala průkopníkem nových, výrobnějších metod práce. Právě tak ona dokázala, že se opravdu cítí odpovědným hospodářem celé naší republiky a že plně chápe, že jen zvýšením výroby, rozmnožením národního bohatství lze zajistit vybudování dokonalejšího společenského řádu.

Bylo zde již mluveno o velkém významu údernického hnutí. Je radostnou skutečností, že právě mládež dala podnět k údernictví a že stále zůstává v čele tohoto ušlechtilého hnuti. Existence tři a půl tisíce mládežnických úderek s více než 20.000 účastníky hnutí v Čechách i na Moravě i velký počet úderek na Slovensku ukazuje, že mladí pochopili význam výzvy presidenta republiky soudr. Klementa Gottwalda k tomu, aby se hnutí neisolovalo, nýbrž aby spatřovalo svůj cíl v tom, že nakonec zachvátí všechny úseky závodů a všechnu dělnickou mládež. A skutečnost, že se k mladým přidružuji v údernickém hnutí tisíce dospělých dělníků, kteří svými zkušenostmi hnutí obohacují, ukazuje, že i v tomto směru se údernické hnutí vyvíjí zdárně.

Úderky mladých nezůstávají jen u jednoduchých úkolů, s nimiž začínaly, t. j. u snahy o snížení absence a odstraňování flákání a všech ostatních hrubých přestupků proti přirozené pracovní kázni. Ještě dlouho bude však třeba mezi mládeži věnovat pozornost právě těmto zjevům, poněvadž zejména u těch, kteří začínali svou učební dobu nebo svůj pracovní poměr v protektorátě, zůstalo příliš mnoho ošklivých návyků. V libčických ocelárnách se na př. v řadách úderníků podařilo odstranit absenci vůbec. Stejných úspěchů dosáhlo údernické hnuti i v jiných závodech. Úsilí úderníků mělo všude blahodárný vliv na všechny vrstvy pracujících.

Úderky mladých se pustily hned v zápětí do řešení úkolů vyšších tak, jak jim u kolébky hnutí radil president Gottwald: hledat nové způsoby práce, způsoby výnosnější a úspornější. Tak na př. údernice v punčochárnách národního podniku Svit se soustředily na zvyšováni kvality punčoch a tím i na zhospodárnění výroby. Dosáhly zvýšení kvality až o 15 %. Úderka v plynárně Klementa Gottwalda se soustředila k úspoře materiálu a zachránila tak v krátké době desítky kilogramů barevných kovů, které se dříve odhazovaly do odpadu, a opravou starých šroubů uspořila rázem 7.000 Kčs.

Úderníci, usilující o dokonalejší využití strojů a lepši organizaci práce, se snaží podáváním zlepšovacích návrhů zlepšovat a zrychlovat výrobu. Tak na př. úderníci nár. podniku Metra v Blansku ušetřili závodu za 4 měsíce drobnými zlepšovacími návrhy více než 60.000 Kčs. Nejuvědomělejší úderníci přikročili k dobrovolnému snižováni úkolových časů, jak svědčí příklady třeba ze závodu Tesla 34, kde byly úkolové časy sníženy v průměru o 7 %, a celá řada jiných příkladů, kdy úderníci snížili úkolové časy o 20 i více procent. V mnohých závodech, na př. ve Svitu, Tesle, na dole Jeremenko a ve Vítkovicích i jinde převzali mladí úderníci samostatné dílny nebo jednotlivé úseky výroby, aby tak lépe mohli ukazovat možnosti ke zvyšování produktivity práce a dávat příklad celému osazenstvu závodů.

Pohleďme jen do deníku jedné závodní skupiny Svazu české mládeže na závodě Tesla II: 3. ledna snížil pás mládeže pracovní tarif o 11 %, 5. ledna snížil úderník Kalaš tarif o 20 % a dosáhne tak měsíčně úspory 530 Kčs. 9. ledna odpracovalo 19 učňů na dole Gottwald 154 hodin. 13. ledna provedli úderníci kontrolu docházky všech zaměstnanců. Opozdilce oznámili závodním rozhlasem a jména napsali na černou tabuli. 15. ledna snížilo 6 údernic tarify o 11-20 %. 19. ledna se dohodla skupina s úderníky Spojených oceláren, že tito urychlí dodávku materiálu pro závod. A 28. ledna zjišťuje kalkulační odděleni, že od chvíle soutěžení úderníků na páse mládeže s ostatními skupinami činí úspory 441.000 Kčs. Sám pás mládeže ušetřil za měsíc leden 43.000 Kčs a 2 pracovní sily.

Údernice z jiného závodu Tesla docházejí dobrovolně po své pracovní době do sesterského závodu, jenž bude likvidován, jen proto, aby byl splněn plán do termínu této likvidace. Úderníci nár. podniku Svit se rozhodli učit se ve volném čase dalším pracovním úkonům, aby pak kdykoli mohli na pásu nahradit kteréhokoli z pracovníků.

Z denního tisku je známo na sta jiných a stejně radostných a závažných příkladů, krásných výsledků práce mladých úderníků, které ukazují, že v mládeži nachází socialistické soutěžení práce nadšené průkopníky.

Stejně radostnou skutečností je, že příkladem dělnické mládeže jsou strhávány postupně i ostatní vrstvy mládeže, i když zatím jen jejich nejlepší část. Můžeme již sledovat i práci prvních úderek mladých zemědělců a úředníků. Obojí mají v budování ohromné úkoly, ať v zemědělství při plnění dodávkových povinností, či zdokonalování a zvyšování zemědělské výroby novými metodami, ať v administrativě při odstraňování byrokratismu a uvolňování přebytečných pracovních sil. Dokáže-li na př. úderník Kuběna v Leteckých závodech v Jinonicích zaskočit dobrovolně za onemocnělého soudruha v kotelně a pracovat 12hodinové směny, dokáží zajisté takoví chlapci dříve či později obrátit svou pozornost k zlepšování práce v kancelářích; čím dříve tak učiní, tím lépe.

Údernické hnutí mládeže dostává se víc a více pozorností všeho našeho lidu. Ocenění a uznáni dostává se i organisátorům budovatelského úsilí mládeže, Svazu české a Sväzu slovenské mládeže. I v dnešním rozpočtu projevuje se péče vlády o jednotnou organizací mládeže tím, že se jí dostává podpory pro její záslužnou činnost. A Československý svaz mládeže, který v nejbližších měsících vznikne jako celostátní organizace mládeže, stane se zajisté ještě mocnějším iniciátorem a organisátorem velkého budovatelského úsilí mladé generace v celé republice.

Přes všechny dosavadní úspěchy v údernickém hnutí zůstává však ještě mnoho problémů, které čekají na vyřešení, a mnoho úkolů, k nímž je třeba v zájmu plnění pětiletého plánu i výstavby socialismu vůbec soustředit v továrnách. na polích i v kancelářích pozornost mládeže. Je ještě daleko k dosažení skvělých vzorů mládeže Sovětského svazu a je opravdu třeba, aby se i naše mládež dostala v budovatelském díle tak daleko. Mnohé úderky mládeže nemají doposud cílevědomě stanovené úkoly a nesoustřeďují své úsilí k odstranění nejpodstatnějších nedostatků ve svém závodě. Mnohým se nedostává tvůrčí kritiky a sebekritiky, kontroly a plánované činnosti. Není ještě všude v dostatečné míře dokonalá spolupráce, bez níž nelze údernické hnutí s úspěchem rozvíjet. Není ještě všude vytvořena jednota mladých i starých. Mladí mnohdy nechápou svůj úkol jako součást úkolů všech pracujících, nedovedou dostatečně využít zkušeností starších, přitáhnout je mezi sebe. Staří pak se tu a tam ve falešném chápání solidarity stavějí odmítavě k údernickému hnutí, a vyskytují se i případy jeho potlačování. Je třeba, aby ve spolupráci ROH a Svazu mládeže a pod vedením naší KSČ byly všechny nedostatky trpělivě odstraňovány, aby byla prováděna plánovaná kontrola výsledků, zdokonalována výměna zkušeností, aby dosavadní práce úderníků byla ještě více popularizována a jejich dobré výkony společensky i hmotně odměňovány. Je také třeba, aby cílevědomou výchovou pracující mládeže byla zvyšována její uvědomělost a tím vytvářen předpoklad pro zvýšení budovatelského úsilí.

Je třeba, aby i širokou odbornou výchovou všech mladých lidí, kteří osvědčili svůj kladný poměr k prácí, byla nejen zvyšována kvalita jejich dalších výkonů, ale také vychovávány kádry mladých, z výroby vzešlých vedoucích pracovníků. Jen tak nám vyrostou z úderníků stachanovci, jen tak strhnou příklady nejlepší zaměstnance celého závodu, jen tak s prvními desetitisíci úderníků poroste skutečná většina naší mládeže v nové lidi, lidi socialismu.

Naše mládež má všechny předpoklady, aby touto cestou šla. Je ve svém jádře zdravá a silná. Má všechny znaky mládí. I ona, jak o tom mluvil před mnoha lety veliký přítel a učitel mládeže, sovětský státník Kalinin, je upřímná a přímá a tvrdé životní zkušenosti v ní neubily smělé mladě touhy po pravdě a upřímností. I ona touží po ideálním prožití, sebeobětování, i ona má touhu obejit svět pěšky a stát se kapitány a objeviteli nových světadílů. Není nic přirozenějšího, krásnějšího a dokonalejšího, než spojit tuto touhu mládí s velikým budovatelským dílem a tvůrčím úsilím a se splňováním tužby všeho lidstva, se socialismem. Je mnoho skutečností v naší lidově demokratické republice, které o tom mládež přesvědčují. K nim patří nyní i státní rozpočet pro rok 1949. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dále je ke slovu přihlášen posl. dr Bureš. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bureš: Pane předsedo, paní a pánové!

V rámci hlubokých změn politických a hospodářských, ke kterým dochází u nás od května 1945 na naší cestě k socialismu, dochází i k pronikavým změnám ve zdravotnické politice. Smysl a cíl naší nové zdravotnické politiky je formulován v naší ústavě jako právo občana na ochranu zdraví. A jako všechna práva v naší ústavě zaručená nejsou jen nějaká práva formální, nýbrž skutečná, materiálně zajištěná práva, tak i právo na ochranu zdraví musí být zajištěno materiálně. Co rozumíme konkrétně tímto materiálním zajištěním práva občanů na ochranu zdraví? Rozumíme tím zajištění dostupnosti hodnotné jak preventivní, tak represivní léčebné péče pro všechny občany státu. O nic více a o nic méně tu nejde.

Jak tomu bylo dříve? Právě tak jako armáda, policie, finanční a politická správa, školství a věda sloužily vládnoucí třídě, sloužila jí i medicína. I zdravotnictví a všechny jeho složky, lékaři, ústavy, také léčiva - to všecko sloužilo vládnoucí třídě. Neboť toho všeho se dostávalo lidem úměrně k nákladům, které mohli na své léčení vynaložit. Zkrátka: čím byl kdo bohatší, tím větší měl šanci, že se uzdraví nebo chorobu předejde. A právě tak jako tenkrát sloužilo zdravotnictví vládnoucí třídě, slouží jí a bude sloužit i dnes, jenomže dnes je to pracující lid v čele s dělnickou třídou, který je pánem v tomto státě.

Materiálním předpokladem k tomu, aby celé zdravotnictví sloužilo pracujícímu lidu, je, jak jsem už uvedl, zajistit jeho dostupnost. Jak daleko jsme se dostali na této cestě k zajištění dostupnosti léčebné péče pro všecky občany státu?

Zákony o preventivní poradenské péči, o zestátnění léčebných ústavů, novelizace zákona o lékařské praxi, zákony o některých opatřeních v boji proti tuberkulose a hlavně ovšem zákon o národním pojištění jsou významnými etapami na této cestě.

Další takovou etapou musí být i nové uspořádání oboru lázeňství. Památný sjezd závodních rad v únoru loňského roku, program naší vlády i zákon o zestátnění lázní jasně stanoví, že hlavním úkolem čs. lázní je sloužit zdraví lidu; to znamená, že lázně jsou zdravotnickým zařízením, které musí být budováno a provozováno podle vysloveně zdravotnických hledisk. To znamená dále, že lázeňství musí tvořit nedílnou součást našeho jednotného zdravotnického plánu.

V plánovaném hospodářství všecko má své místo, svůj význam, své pořadí a pevné zařazení. Nic se nemůže vymykat společnému plánu. Lázně tedy právě v rámci našeho jednotného zdravotnického plánu jsou tu pro to, aby sloužily zdraví pracujícího lidu. Nejsou tu a neprovozuji se v zájmu nějakých majitelů, nejsou samoúčelem jako kdysi - a právě v této změně, v přechodu od samoúčelu, od prostředku spekulace a výdělečného podnikání k zařízeni budovanému a provozovanému ve prospěch lidu je celý smysl naší zdravotnické politiky v oboru lázeňství. V tom je také příčina a důvod, proč lázeňství dneška musí být podstatně jiné než lázeňství bývalé epochy. Musí být, jak jsem již řekl, k disposici lidu. A protože pracující se léčí a mají nárok na lázeňskou léčbu především z titulu svého národního pojištění, které je dnes hlavním a brzy bude téměř výhradním konsumentem lázeňské léčebné péče, musejí se státní lázně samozřejmě budovat a provozovat v naprostém souladu a přizpůsobení potřebám národního pojištění. Národní pojištění pak, které zákonem č. 99/1949 dostalo monopol na léčebnou péči pro celý národ, musí mít, chce-li splnit tento gigantický úkol, k disposici všecky osobní i materiální prostředky a zdroje, použitelné pro službu zdraví lidu. Proto také musí být zdravotnická politika státních lázní a národního pojištění jednotná.

S otázkou dostupnosti lázeňské léčby pro široké vrstvy obyvatelstva a dělnickou třídu především souvisí těsně otázka demokratizace našich lázní. Co tu znamená demokratizace? Znamená nejenom, že pracující mají mít zajištěn přístup do lázní, že mají mít možnost užívat tohoto léčebného prostředku, nýbrž znamená především navíc, že pracující musejí v lázních cítit, že lázně jsou tu především pro ně, že nesmí docházet v žádném případě k diskriminací nemocných, léčících se na účet národního pojištění, že nesmí dojít k vydírání pracujících a k privilegování bohatých systémem spropitného. To všecko jsou jíž zjevy, paní a pánové, které jsou až dosud v našich lázních na denním pořádku. Ony jsou také jednou z příčin, proč nebylo dělnickými návštěvníky ani z poloviny využito kvoty, která na ně připadala pro konsum lázeňské léčebné péče. Tak na př. v Lázních Jeseníku připadlo v posledních dvou letech na dělnické pacienty sotva 11/2 %. To byl právě důsledek toho, že pracující nemohli nést vedlejší výdaje, způsobené kořistnictvím některých živlů v lázeňském personálu. A to ani nemluvím o urážkách a odstrkování, k němuž v některých lázních docházelo a co otravovalo nemocným z lidových vrstev život.

Myslím, že je nám všem jasno, že demokratizace našich lázní musí být a bude provedena do všech důsledků, a to ještě v letošní sezóně. Že každý pokus o diskriminací pracujících, léčených na účet národního pojištěn i, bude potrestán tvrdě a bezohledně, na př. braní spropitného, jako projev očividného politicky nepřátelského postoje proti lidově demokratickému pokroku.

Ovšem uskutečněním a prosazením demokratizace naších lázní nebude náš úkol jejich reorganizace skončen. Je tu ještě jiný, neméně důležitý úkol. Ano, my dáme celé naše lázně k disposici lidu a národnímu pojištění, ale je tu ještě problém hodnoty a kvality tohoto prostředku represivního zdravotnictví se zřetelem na úkol, který dnes lázeňství má a který je pochopitelně jiný, než byl dříve. Dříve totiž málo záleželo na tom - záleželo-li vůbec - jaký bude objektivní efekt lázeňské léčby. Spíše záleželo na subjektivním efektu, na tom, jak se tam hosté, ne pacienti, cítili dobře. A právě tu musíme hledat pramen a příčiny všeho toho šarlatánství, humbuku a kouzelnictví v našem lázeňství.

Naprosto jinak je tomu dnes. Dnes je rozhodující právě objektivní efekt, účel. Smyslem lázní je dnes sloužit jako nástroj, jako prostředek k potírání chorobných stavů, odstraňování, zkracování pracovní neschopností, čímž se lázně stávají jedním z významných prostředků a nástrojů při uskutečňování pětiletého plánu.

Jedině efekt, který má lázeňská léčba na zdraví a pracovní schopnost národa, může a smí být měřítkem produktivity lázeňské léčby. Také ovšem měřítkem nákladů, které se z národního důchodu věnují na výstavbu a provoz lázeňství. To znamená, že v lázeňství musí být účelně, hospodárně a racionálně využito všech budov a zařízení, aby bylo dosaženo nejvyššího zdravotnického, t. j. léčebného efektu.

Stojí tu tedy před námi jako druhý kardinální úkol vyřešit otázku kvality, nebo chcete-li - a je to snad lépe - produktivity lázeňské léčebné péče. Stojí tu před námi v lázních stejně jako v každém jiném závodě boj o kvalitu, boj za zvýšení produktivity.

Ale zdali pak je tu co zlepšovat? Paní a pánové, je s úrovní lázeňské léčebné péče nemůžeme být ještě spokojení. Je velmi mnoho lázní, kde se po této stránce pracuje svědomitě a kde má léčebná péče žádoucí úroveň. Máme však ještě zjevy vysloveného šarlatánství a kouzelnictví v lázních. Jsou to zbytky minulého světa, světa klamu a falše, kde bylo všecko falešné, od honosných fasád a nápisů vznešených lázeňských budov, od falešné ochoty lázeňského personálu až do té falešné medicíny v nich. Ještě pořád se setkáváme s takovými zjevy, že se pacientům ordinuje léčba bez vyšetření, že se nekontroluje nález doporučujících lékařů, nekontroluje se zdravotní stav nemocných během léčby, že se klidně léčí, jak si tomu dovolují říkat, i případy kontraindikované, které tam nepatří, místo aby je poslali domů, že se ordinuje schematicky, paušálně, šablonovitě, že léčba je jednostranná, že se lázeňská procedura pokládá za všemocný, zázračný lék, který se hodí na všechno.

Nemůžeme a nechceme před dělnickou třídou převzít odpovědnost za takovouto medicínu. Úroveň české lékařské vědy je vysoká, ale běží o to, aby byla prosazena také v lázních. Kdybychom toho nedosáhli, pak to znamená dříve nebo později konec lázní.

A jak toho dosáhneme? Je tu jediná cesta. Československé lázně budou vybodovány jako specialisovaná léčebná střediska, poskytující v přesně indikovaných případech onemocnění soustavné, racionální a úplné léčení, v němž typické lázeňské procedury, jako jsou koupele, slatina, pití léčivých vod atd., budou jedním z prostředků soustavné a úplné léčby. Pobytu nemocného v lázních, celé doby jeho vyřazení z pracovního procesu - která již nebude stanovena paušálně a schematicky na 21-25 dní, nýbrž individuálně, přiměřeně potřebě - celé této doby bude využito v lázeňských střediscích k všestranné a co nejúplnější péčí o jeho zdraví, až třeba do sanace chrupu.