Konference žen ROH se také vyslovila kladně pro práci žen ve stavebnictví, kde je zvlášť velký nedostatek pracovních sil. Příkladem nám musí být ženy Sovětského svazu, které pracují na stavbách stejně dobře a sebevědomě, jako v jiných odvětvích výroby a hospodářství. Také naše doprava, a to jak pouliční dráhy, tak i ČSD, může značnou část mladých a zdravých mužů uvolnit pro výrobu, když na jejich místa postaví ženy. Je ovšem třeba překonat staré předsudky, že se ženy pro tuto službu nehodí a že chtějí muže vytlačit. Čtyři roky vlastenecké války sovětského lidu ukázaly, že ženy dovedly řídit dopravu stejně dobře jako muži, a to nejen jako průvodčí vlaků a pouličních drah, nýbrž i jako řidičky lokomotiv, sanitních vlaků i tramvají a tuto práci vykonávají namnoze dodnes.

Pravda, naším ženám je nutno dát potřebnou kvalifikací a to ve všech oborech. V Brně právě probíhá kurs řidiček pouliční dráhy, neboť tamější strojírenský průmysl potřebuje pracovní síly. Mělo by se to vzít všude, kde máme pouliční dopravu.

Budeme také převádět část žen z veřejné správy a z úřadů do výroby a bude velkou pomocí těmto ženám, když je buď v týdenním kursu nebo večerním školením seznámíme s procesem výroby a s jejích novou prací.

Každému národnímu podniku se jen vyplatí, když snaživým a schopným ženám umožní dobré školení. Naše Školy práce pořádané ROH, vychovaly již mnoho pracovníků výrobě, je však třeba, aby do nich byly zařazovány také ženy, neboť dosáhnout vyšší kvalifikace a mít možnosti se uplatnit ve státě, je dnes přáním nejen chlapců a mužů, ale také děvčat. Nechceme také, aby články nové ústavy, které zaručují ženám rovnoprávnost ve všech oborech, byly pouhou dekorací nebo komplimentem ženám, jako tomu bylo v první republice. Je v nejvlastnějším zájmu výstavby, aby tyto zásady byly postupně uvedeny v život.

Buďme si vědomí, že velké budovatelské dílo socialismu nelze uskutečniti bez aktivní účastí velké armády žen - budovatelek. Věnujme jim proto nutnou péčí a pomáhejme všemožně, aby ženy mohly rozvinout své tvůrčí síly a schopnosti, a to ne až někdy v budoucnosti, nýbrž již v současně době naší první pětiletky! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším príhláseným rečníkom je pán posl. dr Kácl, dávam mu slovo.

Posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Hluboký zásah do hospodářských věcí, provedený v roce 1948, a jemu předcházející i následující změny politické, zasáhly význačně i do sfér kulturní, sociální a zdravotní. Tak jako se změnil smysl hospodářského podnikání, jehož účelem jíž není zisk toho, kdo je vlastníkem podniku, a jehož účelem není pouhá finanční prosperita, nýbrž jehož účelem jest uspokojiti potřeby pracujících lidí, tak se změnily i smysl a náplň našeho snažení kulturního, sociálního a zdravotního.

Převratný rok 1948 jeví se jasně i ve státním rozpočtu na rok 1949. Zatím co v r. 1948 bylo ministerstvo školství a osvěty na třetím místě co do výdajů, ministerstvo sociální péče na místě čtvrtém a ministerstvo zdravotnictví dokonce na místě sedmém, je v roce 1949 ministerstvo školství, věd a umění na místě prvním, ministerstvo sociální péče na místě třetím a ministerstvo zdravotnictví na místě šestém. Na věci kulturní, sociální a zdravotnické věnuje se ve státním rozpočtu na rok 1949 22.385,640.000 Kčs, což činí z celkového státního rozpočtu přes 25 %. Je to číslo jistě pozoruhodné.

Žijeme v době, která znamená přehodnocování hodnot. Chtěl bych při této příležitosti upozorniti na to, že přehodnocujeme také pojem zdravotnictví, že přehodnocujeme pojem lékaře a že vlastně teprve nově zavádíme pojem zdravotník. - Zdravotnictví ve starém smyslu, to byla požární policie. Staralo se v podstatě jen o to, aby tlumilo vypuklou nemoc, t. j. vypuklý požár, aby omezilo škodu z požáru již existujícího. A dřívější lékař sloužil v podstatě jen tomuto poslání. Léčil tu s menším, tu s větším úspěchem vzniklé nemoci a na této činnosti vybudoval si i svoji hmotnou existenci. Čím více bylo nemocí, tím více měl práce a tím měl také větší finanční zisk. Omezení nemocí znamenalo i omezení jeho příjmů a zánik nemocí znamenal by hospodářské zničení lékařovo. Svědomitý lékař léčil, a těchto svědomitých lékařů jistě bylo hodně, můžeme říci, že většina, ale na konci činnosti těchto lékařů musela se vznášeti, byť i třeba jen teoreticky, otázka, co by bylo s ním samým, kdyby jeho práce byla 100 % úspěšná.

Zdravotnictví již od let bere se cestou stále více a více od léčby k prevenci. Ti, kdož ve své době počali se zábrannou medicínou, jakoby snad již v podvědomí věděli, že přijde doba, která nebude platit lékaře jenom za to, kolik nemocných vyléčil, ale také za to, a na konec především za to, kolika zdravým dovedl zaříditi, že neobecněli. Tato doba tu už je, je to doba socialistického společenského zřízení, pro něž se rozhodla značná část národa již před desítkami roků, k němuž jsme zrychleným tempem nastoupili v roce 1945 a pro něž jsme se bez výhrady rozhodli v roce 1948.

A tak naše zdravotnictví, náš zdravotník a s nim i lékař je v docela jiné situaci než byli lékaři dříve. Péče o zdraví není už jen soukromou záležitostí nemocného, není také jenom záležitostí lékaře a vztahu mezi nemocným a lékařem, tato péče o zdraví není už také živnostenským podnikáním lékaře. Plánování zdravotní péče bere na sebe stát. Péči o zdraví každému svému občanu stát přímo ukládá, za svoji činnost lékař také státu odpovídá, avšak za jeho hmotné postavení ručí zase stát, stát mu zabezpečuje jeho existenci, a není pochyb o tom, že čím úspěšnější bude jeho činnost a čím méně bude nemocných, tím bude na tom lékař hmotně lépe. V socialistické společností a na konci veškerého socialistického snažení stojí a musí stát zdravý člověk, tu má teprve lékař a lépe řečeno zdravotník plné předpoklady pro úspěch své práce.

Zdravotnictví už není jen jakýmsi doplňkem anebo snad jen příkrasou našeho veřejného života. Zdravotnictví dostává se do samého středu našeho snažení a po zdolání starostí výrobních a po definitivním vítězství mezinárodních mírových snah dostane se spolu s kulturou do popředí našeho veškerého usilování. I tak však už i dnes můžeme poukázati na ohromnou řadu konkrétních zdravotnických opatření, která jsme realizovali v minulém roce a která ve svém součtu i významu znamenají více, nežli zdravotnická opatření celých desetiletí v minulostí. Je to na příklad zákon o zestátnění nemocnic a léčebných ústavů, který znamená jednotnou a plánovanou ústavní léčebnou prácí pro celou republiku a stejnou léčebnou péčí pro všechno obyvatelstvo našeho státu. Tato péče bude usilovně zvětšována a zlepšována. Vždyť v dohledné době nám na př. přibude 7000 nových nemocničních lůžek a nových 5000 lékařů. Je to dále zákon o zestátnění lázní a léčebných pramenů, který umožňuje, aby bohatých přírodních léčebných zdrojů bylo použito a využito všemi těmi, kteří léčby v nich skutečně potřebují. Je to zákon o některých opatřeních proti tuberkulose, o potírání přenosných chorob na lidí, jimiž je spolu se zákonem o povinném očkování proti záškrtu bohatě rozvinuta prevence infekčních chorob. Je to zákon o národním pojištění, který je více než ze dvou třetin zákonem zdravotnickým, zákon o potírání alkoholismu a jiné zákony a jiná opatření, která dokumentují, jak lidově demokratický řád má zájem na zdravotnických otázkách, jaký důraz klade na zajištění zdraví lidí a jak je si vědom toho, jak veškeré snažení na poli hospodářském a na poli politickém by bylo málo úspěšné, kdybychom se nedovedli postarati o to, aby člověk byl zdravý.

Jsme v přítomné době svědky sporu mezí biology o tom, lze-li lidskou vůlí a opatřeními zasáhnouti do podstaty života. Zatím co na jedné straně zdůrazňuje se až přespříliš význam dědičnosti - jíž samozřejmě nikdo nepopírá - a z toho resultující stanovisko, že v podstatě nelze ničeho měniti, je tu na druhé straně nejen snaha, ale jsou tu už i konkrétní doklady, že lze změnit nejen neživý svět, ale že lze měnit i svět živý. Velkorysé práce zejména Mičurinovy a Lysenkovy, které tak pronikavé změnily již vlastností některých kulturních rostlin a které ovšem nezůstanou omezeny jen na rostlinstvo, naznačují a současně zaručují, že lze změniti svět neživý i živý. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

A jak bychom za této situace neměli být přesvědčeni, že můžeme udržeti člověka zdravým! Zdrcující většina lidí se rodí skutečně zdravými. Jen malý zlomek lidí přichází na svět s porušeným zdravím a problém, který tedy zní, jak uchovat zdravým lidem zdraví a jak zabránit zrození nemocných lidí, není neřešitelný. V našich rukou jsou již dnes účinné prostředky a těchto prostředků bude ještě více. Socialistické zřízení dává nám možnost jich využiti a socialistické zřízeni dává nám také příležitost je objevit.

S velkou pochvalou musíme uvésti, jak ohromné částky věnuje naše lidově demokratická republika v pětiletce na výzkumnictví. Tato veliká podpora výzkumnictví projevuje se také v rozpočtu na rok 1949 a jen na zdravotnické výzkumnictví bez Státního zdravotního ústavu, Státního radiologického ústavu, ústavů veterinárních, ústavů pro výrobu vakcíny proti slintavce a kulhavce je preliminováno téměř 50 milionů Kčs. Jsme povděční za tuto sumu a víme, že bude v příštích letech ještě větší. Tento zdravotnický výzkum bude zaměřen především na člověka, nezůstane však pouze u člověka, bude rozšířen na výzkum všeho živého a půjde až k základům života a ty jsou ve složení půdy, ve složení a působeni vod, v poměrech klimatických a pod. Vše, co člověk má po stránce složení své bioplasmy, má z nižších organismů, ze kterých buduje své tělo, a tyto jsou spolu s člověkem závislé na poměrech geoklimatických. Regionální průzkum tak, jak se už dnes částečně koná i u nás, na př. zjišťování dvou halových prvků, jodu a fluoru ve vodách, a jak se bude zejména díti v budoucnu po nové zákonné reorganizaci Státního zdravotního ústavu, zjistí všechny faktory, které rušivě působí na život a tudíž také na draví, a budeme mít ve svých rukou prostředky, abychom tyto rušivé vlivy odstranili.

V pětiletce vyrostou nám nové kádry zdravotníků, lékařů, veterinářů, lékárníků, dentistů, ošetřovatelek, sociálně zdravotních sester, dietních pracovnic a jiných, jejichž úkolem a povinností bude starati se o zdraví všeho živého, a to už nikoliv s hlediska soukromokapitalistického nebo jen výdělečného, nýbrž s hlediska plnění úkolů, které na ně vkládá společnost. Změnila se a mění se i organizace našich zdravotnických škol, mění a změní se i jejich duch a pozměňuje se jejich náplň. Budou nám vycházet absolventi nejen stejně dobře školeni jako dříve, nýbrž postupně ještě lépe školení a budou nám vycházet z těchto škol absolventi s novým ideologickým zaměřením.

Vedle zdravotnické prevence, která bude nad vším převažovat a v níž, pokud se týče humánního zdravotnictví, bude zastoupeno především dětské lékařství, chtěl bych poukázat na jeden typ lékaře, ne sice zcela nový, ale se zcela novou náplní, a tímto lékařem je lékař podnikový, ten lékař, který přímo na místě, kde se tvoří hospodářské statky, dlí u těch, kteří tyto hodnoty vytvářejí, a to nejen jako ten, který je ošetří, když onemocní, nebo když utrpí úraz, nýbrž jako ten, který s nimi promýšlí všechny úkoly, jež se na pracovišti konají, a který dbá na to, aby výroba nebyla jen jakostní a rentabilní, ale aby byla též zdravotně nezávadná. Veškerá naše výroba všechny naše podniky, budou proniknuty zdravotnickým duchem. O zdraví zaměstnanců již není pečováno pouze v duchu zábranném, nýbrž i v duchu aktivním; zdravotní péče se nestará jen o zdraví zaměstnance, nýbrž i o hygienu podniku, a pokud se stará o zaměstnancovo zdraví, pak se o ně stará v celé šíř; jde za zaměstnancem i do jeho obydlí, všímá si jeho výživy, způsobu jeho života, celé jeho rodiny a pod. Podnikový lékař stává se tak vedle výrobního ředitele a organisačního ředitele třetím nejdůležitějším činitelem v naši výrobě.

Ústavy národního zdraví, které se podle zákona o poradenské a zdravotní péči ze dne 19. března 1947 budují v celé republice, umožňují zdravotní evidenci veškerého obyvatelstva, jsou také zárukou správných zdravotnických statistik, a ty mohou být zase předpokladem prohloubenější zdravotnické práce. Všechnu zdravotnickou práci musí přitom předcházet a současně i dovršovat účinná zdravotnická propaganda. O tu se ministerstvo zdravotnictví stará, dotuje ji na rok 1948 částkou 10 milionů Kčs, chystá velikou akci boje proti pohlavním chorobám, pokračuje v propagaci boje proti alkoholismu, stará se o problém populační a věnuje zvýšenou péči hygieně venkova.

Žijeme v době radostného úsilí všech pracujících o zvýšení výrobních čísel. Snaží-li se dělníci v továrnách vyrobiti více strojů, více předmětů, více zboží, snaží-li se zemědělci dosáhnout větších hektarových výnosů a větší produkce masa, tuků a mléka, snaží se i pracovníci kulturní rozhojnit duchovní statky národa a starají se i pracovníci v péči sociální a zdravotní o prohloubení a zdokonalení své práce.

Nikdo z nich to nečiní jen pro sebe, nečiní to také pouze pro někoho, nýbrž všichni pracují pro celek a tudíž nakonec také pro sebe. Cílem veškerého snažení je více zboží, bohatší život, a vyvrcholením této snahy je zdravý a ušlechtilý člověk. Socialistické zřízení dává předpoklady k úspěchu tohoto snažení. Položky věnované ve státním rozpočtu na rok 1949 a pětiletý plán ukazují postup k cíli. Je na nás všech, abychom tuto cestu viděli a po ní také kráčeli. Přihlašujeme se k této cestě a zavazujeme se k této práci pro lepší své i lepší příštích generací. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Šťastná. Dávám jí slovo.

Posl. Šťastná: Paní a pánové!

Návrh rozpočtu na rok 1949 podává mnoho důkazů o tom, jak již v prvním roce pětiletky bude uskutečňována zásada, že osou všeho úsilí v našem životě je úsilí o lepší a šťastnější život člověka. Nejpozoruhodněji se tato skutečnost projevuje v tom, jakými částkami je ve státním rozpočtu pamatováno na péči o mládež.

Rok 1949 bude skutečně nastoupením nové, lidové péče o mládež, spojené organicky s budovatelským plánem republiky. Částka 1.336 mil. Kčs, která se pravidelně jako suma na péči o mládež uvádí, nepředstavuje ani zdaleka celou částku, jíž stát k tomuto účelu dává. Nezahrnuje miliony věnované na výchovu a výuku, nezahrnuje veliké částky, které mládeži případnou z nákladu na všeobecnou sociální péčí, a nemůže nijak zahrnout penězi nevyjádřitelnou hodnotu, kterou pro mládež snad více než pro jiné vrstvy národa představuje sociální jistota, zajíškovaná politikou vlády, jak je celý tento rozpočet jejím výrazem. Péče o mládež ztratila v naší republice a ztrácí zejména v tomto roce svůj starý, žebrácký a milosrdenský charakter. Takovou mohla být jen v kapitalistickém řádu, takovou byla i v první republice, jak o tom svědčí 34 mil. Kčs, věnované na t. zv. péči o mládež ještě v roce 1937. Dnes přestalo být úkolem péče o mládež likvidování nejstrašnějších a nejkřiklavějších nespravedlností a křivd, takových, jaké se snažila buržoasie likvidovat svou péčí o to, aby nepodněcovaly hněv pracujících. Dnešní péče o mládež buduje zásadně a podle plánu nové, pevné a trvalé sociální postavení mládeže, takové, které umožňuje zdravý vývoj a růst všech příslušníků mladé generace.

V tomto smyslu bude péčí státu zřízeno v letošním roce tisíce lůžek v učňovských domovech, aby tak postupně v těchto domovech vyrůstala nová průmyslová mládež. Její životní podmínky nebudou mít nic společného s kapitalistickou bídou učedníků. Synům a dcerám dělníků a rolníků se otevřou brány naších škol. Péčí státu půjde více než 30.000 chlapců a děvčat a desetitisíce dětí do rekreačních středisek strávit svou dovolenou, o kterou je dříve olupovali kapitalisté. Péčí státu dostane se mladým manželům milionové pomocí k založení rodiny, o jejíž posvátností buržoasie dovedla popsat stohy papíru, ale k jejímuž založení a upevnění teprve demokratická republika poskytuje opravdovou pomoc.

Naše mládež, která neprožila zcela bídu kapitalistické minulosti, si ani zplna neuvědomuje, co všechno jí lidově demokratická republika takto poskytuje. Může nanejvýš srovnat svůj osud s osudem mladé generace zemí, v nichž dosud vládne kapitalistický řád. Tak ve státním rozpočtu USA na rok 1948 bylo celých 66 % výdajů věnováno na přípravu nové války a jen pouhých 6 % bylo určeno na všechny úkoly sociální a zdravotní péče, na úkoly bytové výstavby a školství.

Vláda Čankajškovy Číny, která se právě hroutí pod spravedlivými údery čínského lidu, dokázala věnovat celých 87 % svého rozpočtu péči a výchovu mládeže byla tak malá, že ji nelze ani v procentu vyjádřit. Takový poměr k péči o mládež také určuje bídu a bezprávné sociální postavení mládeže. A tak srovnání, jakou péči .poskytují mladé generaci kapitalistické státy, jaká jí byla poskytována v kapitalistické minulosti naší země a jaká dnes, je nejkrásnějším důkazem o tom, že lepší a šťastnější budoucnost mládeže je osudově spjata s lidově demokratickým řádem a jeho rozvojem k socialismu.

Ohromné částky věnované v našem rozpočtu mládeži svědčí také o tom, jaké hodnoty vytvořené budovatelským úsilím pracujících se vracejí lidu a jak se jich dostává především těm, v nichž je budoucnost národa, t. j. mladým. Naše mládež může proto lidově demokratické republice důvěřovat a věnovat všechnu svou mladistvou sílu a elán její výstavbě. Nepotřebuje jako generace minulé bojovat o svou holou existenci; má před sebou otevřené brány netušených obzorů a obrovských možností. Může a musí i ona, tak jako před ní mládež prvního socialistického státu světa, SSSR, přijmout za své heslo: učit se a pracovat a spojovat své učení i práci s bojem dělnické třídy o nový, dokonalejší společenský řád. Záleží opravdu jenom na ní, zda se bude umět v plném rozsahu chopit všech možnosti nového života a zda bude svou budoucnost vlastníma rukama spolutvořit.

Reakcionáři věnovali před únorem velké úsilí tomu, aby právě mládeži tuto jedině možnou cestu vpřed zahalili mlhou svých pomluv a demagogických štvanic. Je jejich dílem, že i do dnešních dnů zůstali v řadách mládeže i takoví, kteří proti vlastnímu zájmu, proti zájmu své mladé generace a všeho lidu spojuji nerozumně a sebevražedně protistátní pikle anebo jen v pasivitě k novému životu svůj osud s osudem zkrachované buržoasie a starého světa, jež nemá mládí co dát.