Co však s hlediska produktivity práce těchto škol musíme stále zdůrazňovat, to je fakt, aby se už přestalo pěstovat memorování, biflování zpaměti ohromné směsice dat, jmen a pojmů, které se stejně později zapomenou, a položit hlavně důraz na to, aby se žáci naučili samostatně myslet!

Uvedené nedostatky, které mají špatný vliv na produktivitu našich škol, jsou většinou nedostatky systému a aparátu, které mohou být a jsou už nyní ministerstvem odstraňovány. Je však pochopitelné, že za dnešní situace nemůžeme být lhostejni k hodnocení práce těch, kdož škol používají k přípravě na budoucí povolání. Začínáme mít právem přísnější měřítka na studijní úsilí studentů, klademe větší nárok na jejich odpovědnost vůči národu, který jim studium umožňuje a jemuž mají sloužit. Zajistili jsme studentům možnosti ke v zdělání, o jakých se předchozím studentským generacím ani nesnilo. Jen na sociální péči o vysokoškolské studentstvo se v letošním rozpočtu pamatuje částkou 205,880.000 Kčs, zatím co za první republiky v roce 1938 bylo v rozpočtu na tentýž účel 4,493.000 Kčs, tedy částka 45 X menší. A jestliže většina studentstva si této péče opravdu váží a využívá jí k nerušenému intensivnímu studiu, pak nemůžeme trvale přihlížet, aby se na těchto poctivých studentech přiživovali lajdáci, příslušníci "zlaté mládeže", kterým kapsa stále ještě bohatých rodičů umožňovala zapisovat semestry bez zkoušek a vyhýbal se tak práci nebo vojenské povinnosti. Proto nyní na vysokých školách probíhá velká studijní prověrka, v níž je hodnoceno studium každého posluchače a jsou odhalováni a vylučování ti, kdo nestudují a jen chtěli na studiích "přezimovat" do příznivější doby. Jsou mezi postiženými i takoví, kteří se pokoušejí vydávat své vyloučení pro špatnou studijní morálku za akt politické persekuce, těžíce z toho že jejich okolí ani rodiče neznají jejich skutečný prospěch. Poctiví studenti bez rozdílu politické příslušnosti poznali v těchto 14 dnech prověrky, že jim nebude ublíženo a že akce je namířena výlučně proti těm, kdož svým postojem jen poškozovali dobré jméno studentstva. Pokud došlo k jednotlivým přehmatům a nepřesným šetřením, budou tyto věci napraveny v odvolacím řízení. Profesoři i studenti budou moci nyní daleko lépe ve větším klidu a soustředění plnit svoje odpovědné posláni s vědomím, že jim dáme široké možnosti k uplatněni všech nabytých vědomostí, které také budou náležitě oceněny jako nikdy předtím.

Nesmíme si však zakrývat, že ještě dnes jsou studenti, kteří jsou ochotni brát od státu všechny výhody a možnosti ke studiu a potom nabytých vědomostí použít proti témuž státu a proti vlastnímu lidu. Jsou známy případy sabotážních a špionážních skupin, jejichž účastníky byli studenti i hotovi inženýři, kteří vystudovali za stipendium vlády, kterou potom za peníze zrazovali. Cynismus těchto lidí jde tak daleko, že se dávají za čs. peníze vyslat do ciziny na speciální studium se závazkem, že budou pracovat pro naše hospodářství, a při tom si v cizině už dnes vyjednávají výhodnější místa, aby svůj závazek s klidným svědomím nedodrželi. Máme zprávy, že na příklad čs. studenti stipendisté, kteří ve Švýcarsku studuji za vzácné devisy, na které náš lid musí tolik pracovat, se na svých schůzkách v cizině otevřeně vysmívají, že se za čs. peníze školí pro cizí služby. Na př. ing. arch. Cyril Belko, který studuje v Curychu a který již chtěl odcestovat k svému bratru do Brazílie, odložil svůj odjezd, poněvadž mu mezitím byla vyřízena jeho žádost o. povolení dalšího studia, a rozhodl se, že zůstane ještě dále studovat ve Švýcarsku za čs. peníze, aby takto získaných vědomostí použil proti našemu státu.

Na adresu lidí tohoto druhu můžeme s naprostou otevřeností prohlásit, že nepřátele naší republiky vyzbrojovat věděním nebudeme a místo nich dáme nástroj vědění tisícům talentů z řad dělnické třídy, kteří dychtí po opravdovém vzdělání a jejichž tvořivé síly a talenty byly dříve dušeny kapitalistickým systémem. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

To jsou některé problémy, na které narazíme, díváme-li se na naše školství očima hospodářů, jak nás tomu učí právě státní rozpočet. Nelze ani docenit gigantickou přímo prácí, kterou pro blaho mladé generace vykonal ministr školství Zd. Nejedlý a jeho spolupracovníci v ministerstvu i tisíce obětavých školských pracovníků tím, že uvedené nedostatky systematicky odstraňují a na nižších stupních jíž vlastně odstranili. Nesmíme také zapomenout významné úlohy, jakou dnes při přestavbě našeho školství hrají organizace SČM a SSM, pečující o výchovu studentstva v duchu nového, činorodého vlastenectví, o výchovu k lásce ke studiu i k fysické práci a k pevnému svazku s dělnickou mládeží, která svým libčicko-myjavským hnutím je pro studenty nejlepším příkladem.

Tyto síly, jakož i péče a pozornost našeho pracujícího lidu vůči školám, jsou nejlepší zárukou, že naše školství ještě více zvýší svůj přímý praktický podíl pří plnění hospodářských úkolů první pětiletky a že i tato část rozpočtu se stane ušlechtilým nástrojem k pozvednutí štěstí, hrdosti a slávy našeho pracujícího člověka. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Šafařík. Dávám mu slovo.

Posl. Šafařík: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Tří měsíce po vzatí státní mocí Sovětského svazu revolucí dělníků a rolníků prohlásil Vladimír Iljíč Lenin: "Dříve tvořil veškerý lidský rozum, celý genius lidstva, jenom proto, aby dal jedněm všechny technické a kulturní vymožeností a aby na druhé straně vzal ostatním i to nejnutnější vzdělání a vývoj. Avšak nyní se stanou všechny divy techniky a všechny vymožeností kultury majetkem všeho lidu a od nynějška nebude rozum lidstva a jeho genius ve službách násilí a vykořisťování."

Naše lidově demokratická republika stanovila pevnou a nesmlouvavou zásadu, vyvěrající z Košického programu, že kultura a osvěta patří lidu a že ani u nás nebude lidský rozum, celý genius lidstva, sloužit násilí a vykořisťování člověka člověkem. Kulturní povznesení pracujících tříd našeho národa náleží k základním článkům našeho obecného kulturního úsilí.

Je třeba stále připomínat a mít před .očima bohatýrský růst sovětského člověka, s nímž naše lidově demokratická republika prožívá hlubokou přeměnu veškerého národního, kulturního a společenského života našeho lidu. Mějme stále na paměti, kolik nového a převratného se událo od loňských únorových událostí nejen v našem národním hospodářství, ale též v kulturním životě měst a vesnic. Zejména dělnická třída a s ní i naše vesnice, které ještě do nedávná žily v úplné odloučenosti od kulturního a osvětového vývoje a na nichž jsou dosud znát hluboké stopy starého buržoasního otroctví, vykořisťování, hmotné i mravní bídy, přetěžko si zvykají žít svůj život v radostnějším, kulturnějším prostředí a za lidštějších podmínek. Zde a právě zde čeká naší lidovýchovu, naše osvětové a kulturní pracovníky mnoho drobné a poctivé práce, než bude moci náš pracující člověk po vzoru sovětského člověka hrdě zvolat do celého světa s Majakovskim: Čtěte a můžete mi závidět, jsem občan lidově demokratické Československé republiky. Časy rozvratníků a kulturních zpátečníků jsou u nás nenávratně mrtvy. Tu a tam nám po nich na školách, zejména třetího stupně, zbyly trudné poměry, které zacházejí až do zločinností; nepochybuji však o tom, že tu ministerstvu školství, věd a umění pomůže ministerstvo informací a osvěty tím, že naší vzdělaní osvětoví pracovnicí, zvláště z dělnických řad, převezmou těžký, ale záslužný úkol na školách třetího stupně učit studenty občanské nauce a být pomocníkem a poradcem školní skupiny Svazu české mládeže, doplňovat jejich pracovní a výchovný program, jakož i všestranně pomáhat k socialistickému uvědomování studující mládeže svými zásahy přímo ve škole i mimo školu.

Naše lidová demokracie a tvůrčí socialistický realismus, jež nám mají umožnit socialistickou přestavbu a výstavbu republiky, nevyhazují nikoho z národa, jestliže se pro své temné a zrádné úmysly nevyloučil z něho sám. Chce lidí získávat a přesvědčovat a nikoliv odpuzovat a učit nenávidět. Dejte poctivým, slušným, pracovitým a především politicky uvědomělým a vzdělaným mladým dělníkům, rolníkům a osvětovým a lidovýchovným činitelům příležitost, aby nám v drobné školské, kulturní, osvětové a lidovýchovné činnosti rozmnožili nedostačující počet učitelstva, zejména na našem venkově v slabých a zaostalých krajích a uvidíte, že nám tato investice ponese užitek. Bytové i finanční poměry našeho učitelstva jsou ještě dnes opravdu neutěšené. Jinde bydlí a jinde učí, jak lze po nich žádat, aby nejen vedli mládež, ale byli starostlivými pastýři celé vesnice? Vracíme se tak často a tak přesvědčivě k tvůrci a vůdci Velké říjnové socialistické revoluce, k Vladimíru Iljiči Leninovi. Pamatujte, že zdůrazňoval, že učitel musí být postaven tak vysoko, jak nikdy nestál, nestojí a nemůže stát v buržoasní společnosti.

V pětiletém hospodářském plánu připravuje ministerstvo informací a osvěty stavbu 18 domů osvěty v českých zemích a 40 na Slovensku. Kromě toho má být zřízeno 62 osvětových síní. K této věci bych chtěl z vlastni zkušenosti venkovského kulturního pracovníka poznamenati, jak se na stavby kulturních domů na venkově díváme s praktického hlediska. Naše venkovské školství nemělo na růžích ustláno, neboť obce neměly dostatek finančních prostředků a také buržoasní vedení těchto obcí a okresů nemělo zájem na vzdělání prostého pracujícího lidu. Jak to jen dříve vypadalo: Malé děti, ještě školou nepovinné, potulovaly se v době nejpilnějších prací bez dohledu po vsích. Neznaly radostí z hraček, z knížek, z divadélek a z her. Venkovské matky pro prácí neměly na ně čas. Dnes už má náš venkov stovky a tisíce mateřských škol, závodních útulků a jeslí. Dovedete si, paní a pánové, domyslit, co jen pouhá tato skutečnost znamená pro náš venkov, pro naše venkovské matky a ženy po stránce lidovýchovné i kulturní?

Dnes nám na vesnicích vznikají samy od sebe školy I. a II. stupně. Kdy to bylo za buržoasního režimu předmnichovské republiky, aby dělníci a drobní rolníci na vesnici, nečekajíce na souhlas ministerstva školství, věd a umění, nebo pří stavbách kulturních domů a kulturních síní na souhlas ministerstva informací a osvěty, sami se dali do práce, sami obstarali stavební materiál a když to jinak nejde, tož pomohou klády a prkna, jen aby jejich děti připravily se do života lépe, užitečněji a prospěšněji než oni! Avšak pozor! I toto pracovní nadšeni musí se řídit řádem. Je třeba, aby venkov soustředil všechnu kulturu do svých škol, aby se školy staly kulturními domy, aby se staly školami práce, školami zdraví, školami lidovýchovy, aby v nich žili po stránce kulturní a lidovýchovné i dospělí s dětmi, abychom zbytečně neplýtvali penězi i svépomocnou prací.

Není dost moudré vybudovati na vsích kulturní domy z počátku pro jednotýdenní, později jednoměsíční provoz, který sestává nakonec z pouhé taneční zábavy nebo z kýčového večera. Je třeba v budoucnu stavět moderní školy s kulturními a osvětovými síněmi, které by místo samostatných kulturních domů sloužily k společným kulturním i tělovýchovným podnikům jak mládeže školní v době vyučovací, tak i mládeže mimoškolní i dospělých otců a matek. V této kulturní či osvětové síni lze promítat film, pořádat přednášky, hráti divadla, aby náš pracující dělník a rolník i pracující inteligent vyšel z kouře hostinců.

Kulturní domy by se měly stavět jen v okresních střediscích. Zde mají svá místa oblastní i ochotnická divadla, venkovské galerie krajinného umění, venkovské obrazárny, výchovné knihovny a čítárny, výstavní síně, musea a klubovny. Byly by to chrámy vzdělání, kamž by chodili hlavně venkovští osvětoví a lidovýchovní činitelé a pracovníci do školení, do kursů, odkud by si odnášeli knihy, divadelní literaturu, nikoli kýčovou, avšak hodnotnou, kde by čerpal pracující lid potřebné šťávy pro novou krev kulturního vývoje, výchovy, srdce, lidskostí a socialismu.

Je třeba decentralizovati umění, krásu, úctu k práci našich předků a buditelů ze středisek hlavních měst do krajů blíže k lidu. Uvádím namátkou příklad: Naši vynikající pracovníci starších dob zapadlí v Praze v černých bedlivě uzavřených a střežených skříních, nebo jsou památky po nich rozházeny v bohatých rodinách, odkud časem zmizí. Prostému lidu jsou tyto památky vcelku nepřístupny. Je důležité dát je ven do správy lidu, z něhož vyšly. Uvažme, paní a pánové, že na př. Karel Havlíček Borovský, nejpoctivější žurnalista, lidový demokrat a předbojovník za svobodu národa a lidu je rozházen po všech českých vlastech a museích, lid o něm ví málo, ač cítí, že patří k němu. Proč by se nemohly památky po něm na jeho politickou, publicistickou, spisovatelskou, kulturní i školskou činnost vrátit do kraje, odkud vyšel? Tak je to i s ostatními národními velikány a klasiky.

Tu si teprve člověk uvědomuje, co to znamená pro náš prostý lid, zejména selský, vrací-li se do rodných chalup Mistr Alois Jirásek, jehož knihy byly naším lidem za nacistické okupace v uzlíčcích uschovány v truhlách, kam naší předkové v době protireformační uschovávali biblí kralickou. Dovolte mi, paní a pánové, abych vyslovil vřelý dík presidentu republiky Klementu Gottwaldovi za to, že svým rozhodnutím dát národu ministrem školství, věd a umění p. prof. dr Zdeňkem Nejedlým probojovaného Aloise Jiráska dal též nejen našemu školství, ale především našemu pracujícímu lidu měst a venkova nebývalý bohatý duchovní dar. Teprve za lidově demokratického režimu stal se Jirásek tím, čím byl a čím je: živým pramenem národní síly pracujících vrstev našeho národa, zejména venkova, na cestě k socialistické společností a a k jejímu šťastnějšímu zítřku. A zároveň mi dovolte, abych vyslovil též opravdový dík panu ministrovi informací a osvěty Václavu Kopeckému za příslib, jejž dal kulturnímu výboru sněmovny, že ještě letos bude Jirásek v rukou našeho lidu a za ním že budou následovat další národní a lidoví klasikové, Neruda, Aleš, Božena Němcová, Kajetán Tyl a ostatní.

Nezapomínejme ani na ochotnická divadla a na sborový zpěv. Ochotnické divadlo na malém městě má úlohu těžší a odpovědnější než divadlo herců z povolání v městech velkých. Ani dnes ochotnictví neztratilo význam výchovný a - v nových poměrech a v nových lidově demokratických a socialistických formách - význam buditelský. Nemá jen pobavit a rozptýlit - má být i nositelem nových myšlenek, rozžehačem světla, bojovníkem o lepší a lidštější názory na nejrůznější otázky lidského života i kulturního vývoje na cestě k socialismu. Divadlo v naší kultuře a osvětě musí sloužit dnešku. Budeme-li křísit jen staré, obehrané hry, vzbudíme zájem nanejvýš u těch, kdo z lokálního patriotismu rádi vzpomínají na toho či onoho herce. Nezaklínám tradicí, tradice je velmi krásná věc, ale život je víc než minulost. Nesmíme se zastavit, musíme pokračovat. Pro krásné očí francouzských veseloherních frašek, prázdných a bezduchých, dbejme na původní tvorbu českou a slovanskou. Na naších oblastních i ochotnických scénách musí zdomácnět sovětští a polští a vůbec slovanští autoři.

Nutno podporovat v našem lidu sborový zpěv a hudbu. Není pro náš český venkov pranic lichotivé, musil-li na loňskou výstavu přijet soubor ze Sovětského svazu, aby nám ukázal a odhalil krásu naších lidových a národních písní. Zpěvácké spolky a kroužky potřebují podpory ústředních úřadů, je třeba zřizovati kursy a vychovávati dirigenty a sbormistry, zainteresovati dělný lid měst a venkova pro český zpěv i hudbu, neboť nelze starou linii zpěvu i hudby přervati, ale všemožně podporovati. Zvláště je nutno v tomto oboru zařadit praktickou výchovu hudbou a zpěvem na pedagogických fakultách, aby národ neohluchl úplně. Zřizování hudebních škol v okresních střediscích znamená veliký přínos národní kultuře a osvětě.

Obraťme též pozornost na starý systém knihovnických a osvětových inspektorů, topících se v papírech vyhlášek a statistik, které sotva povznesou lidovou výchovu a osvětu. Prostý lid nemá rád dotazníky, ale chce skutečný přínos, chce činy. Osvětoví a lidovýchovní činitelé musí dát lidu divadlo, loutky, výstavy, knihy, návrhy na úpravy obcí, domů, zahrad, bytů, musí být v ustavičném styku s vesnicí a s lidem v továrnách a závodech.

V okresních střediscích vedle výstav předních výtvarníků tvoří náš lid veřejné a bezplatně galerie místní. ve výstavních síních je třeba ukazovat venkovskému lidu, jak se vzorně bydlí, učit lid o krásách přírody, o zachování starých památek, sídlišť, věkovitých stromů, hradů a zámků a lidového umění. Do knihoven všech obcí bylo by záhodno zasílat přímo výběry nejlepších českých knih ve větším počtu. Tak jako velká akce Národní knihovny i Jiráskova akce měla by pamatovat na všechny veřejné knihovny jedním souborem celého díla. Jedním z nejúčinnějších prostředků lidové výchovy je úzký film. Chybí však k živým přednáškovým tématům většinou diapositivy.

Závěrem mi dovolte, paní a pánové, abych vyslovil opravdu vděčnost a projevil upřímnou radost nad tím, jak naše lidově demokratická republika a její vláda obrozené Národní fronty zásluhou resortních ministrů - pánů prof. dr Zdeňka Nejedlého a Václava Kopeckého - skvělým způsobem letos po prvé před celým světem osvědčily svou mírumilovnost a touhu po pokojném budovatelském úsilí všeho pracujícího lidu, dávajíce svým zvýšeným rozpočtem kultuře pracujícího národa přednost před válečným štvaním a zbrojením bevinovského a trumanovského západního světa. Naše nejslavnější národní dějiny nás zavazují, že už nikdy nesmíme klesnout, abychom vzdání se nepříteli dali přednost před bojem za svobodu duchovní i politickou a národní, abychom po druhé do nacistických a fašistických rukou vydali své hory, tento nejvyšší odkaz svých otců, tuto záruku samostatnosti a svobody. Podívejte se na mapu republiky. Zbavte ji mohutného čtverce českých a moravských hor a z Čech a Moravy zůstane jen zmrzačenina, stejně příšerná, jako byl pohled na protektorátní mapu, kterou by si každý poctivý vlastenec měl pověsit do své ložnice, aby vstávaje, lehaje, měl na očích výstražný příklad zrady západu i vlastních lidí. A aby si uvědomil, že naše překrásné hory by se nám nikdy nebyly vrátily, kdyby nebylo věrného Sovětského svazu a jeho hrdinné Rudé armády, kdyby nebylo velké říjnové socialistické revoluce.

Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že všichni budeme jednomyslně a s radostným vědomím pro rozpočet, který poctivě slouží pracujícímu lidu i na poli národní kultury a osvěty, hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Drda.

Posl. Drda: Paní a pánové!