Současně s neutěšenými poměry v zásobování pracujících pracovními obleky stávala se neudržitelnou i otázka zásobování pracujících textilem vůbec. Ačkoliv byl velkoobchod znárodněn a zboží, které se mu dodávalo, bylo jeho novými správami dodáno do drobného prodeje, zboží mizelo jako sníh na slunci, takže pracující měli sice na šatence 140 uvolněných bodů, ale zboží nemohli dostat, poněvadž - jak se jim řeklo - ho nebylo. Kde mizelo a kde bylo, ukázaly zčásti inventury prováděné v prosinci 1948 v obchodech zástupci pracujících, resp. za jejích spoluúčastí. Přikročeno proto tehdy v podzimních měsících 1948 k nové akci, a to k t. zv. ulehčenému zásobování pracujících textilem. Tato akce znamenala mimořádné pracovní vypětí všech orgánů a složek ROH, přinesla však pracujícím mimořádný úspěch a splnila očekávané naděje téměř na 100 %. Svědčí o tom zejména děkovné dopisy, telegramy a projevy docházející jak ministru vnitřního obchodu, tak i ROH. Nebýt této akce, většina pracujících by nebyla mohla valnou část bodů svých šatenek vůbec uplatnit.

Ústřední komise pro zásobování pracujících v těsné spoluprácí s ústředními úřady, zejména pak s ministerstvem vnitřního obchodu, s nímž je vskutku nejlepší spolupráce, se stará o to, aby pracující mohli jíti nerušeně za svou prací. Vedle pracovních oděvů zajišťuje jim příděl ochranného šatstva koženého, gumového, kyselinovzdorných a impregnovaných oděvů, opravenek na opravu kožené obuví, jízdních kol, pláště a duše na kola a motocykly a jiné. Nová úprava odběru textilu a obuví přenáší nyní celou odpovědnost za hospodaření s nimi a distribucí na ROH a jeho orgány, zejména pak na jeho závodní složky. Ty jsou plně odpovědné za správné a přesné rozdělování a přidělování poukazů. Za tím účelem zřizujeme zvláštní revisní orgán, jenž bude kontrolovati správnost provádění těchto věcí na místě samém.

Nakonec bych chtěl ještě říci jedno. V rámci nové cenové politiky, zavedené po Novém roce 1949, došlo k určitému zvýšení cen u pracovních oděvů a obuví. Nebylo lze se tomu vyhnouti, poněvadž současně se zavedením nové cenové politiky byla zrušena cenová politika intervenční, čili t. zv. intervence, jež činila na př. u jednoho páru pracovních bot 73 Kčs, u .pracovních oděvů až 60 Kčs za 1 oděv včetně intervence za kepr. Proto došlo ke zvýšení cen pracovní obuví a pracovního textilu. Nelze přece věčně žíti z podpor, subvencí či fondů. Nakonec je stejně musíme zaplatit všichni společně. Proto byla zrušena také intervence u těchto předmětů, a ceny - jak jsem uvedl - byly zvýšeny pouze o intervenční částku. Tyto druhy zboží nebyly v žádném případě postiženy. Věřím, že pracující jsou natolik uvědomělí, aby pochopili toto nezbytné opatření, zvláště když téměř denně se mohou samí přesvědčovati, jak jejich životní úroveň se stále lepší a jak se jím a právě jim dostává přednostně více a více spotřebních statků, které máme k disposicí.

V tom, co jsem uvedl, se jasně zračí změna poměrů a hlavně to, jak těsně spolupracuje vláda s povolanými zástupci lidu na tom, aby celé naše hospodářství sloužilo především lidu.

Předložený státní rozpočet je nám zárukou, že v této politice spolupráce a stálého zvyšování životní úrovně pracujících i na úseku zásobovacím se bude i dále pokračovat. A aby se to podařilo, o to se všichni poctivě přičiňujeme a budeme přičiňovat.

A nyní ještě několik vět. Snad se mnohým bude zdát, že zde uvádím zbytečné podrobností a detaily a že to jaksi není vhodné pro rozpočtovou debatu v Národním shromáždění. Jsem však jiného mínění, slavná sněmovno, domnívám se, že projevy zde přednášené nejsou přednášeny jen a výhradně pro toto Národní shromáždění a pro jeho členy, nýbrž - a to především - pro široké masy pracujícího lidu, aby viděly, jak se o jejich zájmy stará jak jejích vláda, tak nejvyšší mluvčí lidu, který je rozhodujícím činitelem v tomto státě, jak se o jejích zájmy pečuje v lidově demokratickém státě, v lidově demokratické Československé republice. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): slovo dalšímu rečníkovi, ktorým je pán posl. dr Havelka.

Posl. dr Havelka: Paní a pánové!

Naše hospodářství dobylo pří vstupu do pětiletky několika velkých úspěchů. Byl splněn dvouletý plán. Přestože máme za sebou teprve 3 léta od druhé světové války, projednáváme dnes vyrovnaný rozpočet na rok 1949. A přes katastrofální neúrodu roku 1947 a těžké obtíže našeho zahraničního obchodu v minulém roce jsme dosáhlí koncem roku něčeho, co se zdálo na jaře naprosto nemožným, vyrovnané obchodní bilance za rok 1948.

Rok 1948 byl pro náš zahraniční obchod rokem těžké zkoušky. Po mimořádném suchu roku 1947 jenom velký dovoz sovětského obílí zachránil naší zemí před hladem. Mimořádný dovoz potravin v loňském roku však těžce ohrozil rovnováhu našeho zahraničního obchodu. Vývoz silně pokulhával za vzestupem dovozu, rostlo pasívum naší obchodní bilance, až jsme měli v dubnu loňského roku rekordní schodek 5 miliard Kčs. Přitom stál náš zahraniční obchod po únoru v údobí úplné přestavby. Když únor smetl celou tu soukromokapitalistickou džunglí různých zlodějských společností, jednatelství, zástupců, když odstranil z ministerstva zahraničního obchodu liberalistický Ripkův režim, který kapitalistickým zlodějnám nadržoval, započala úplná přestavba celého našeho zahraničního obchodu. Zahraniční obchod se přiřadil k socialistickému sektoru našeho hospodářství. Bylo reorganizováno ministerstvo, které teprve začalo náš zahraniční obchod skutečně řídit. Byla reorganizována sít, obchodních přidělenců, vznikaly nové státní výsadní společnosti pro zahraniční obchod. To se všechno dělo ve chvíli, kdy pasivum našeho zahraničního obchodu dosáhlo zcela mimořádné výše, kdy si mnozí nevěděli rady, kdy přečetní odborníci krčili rameny nad tím, zda se vůbec obrovský schodek podaří do konce roku podstatně snížit. Není divu, že se za takové situace zahraniční obchod stával úzkým profilem celého našeho hospodářství, že si domácí i zahraniční reakce mnula ruce, že se jí touto cestičkou podaří zasáhnout a ohrozit hospodářský rozmach naší země.

A za takových podmínek jsme se v létě 1948 rozhodli dokázat něco, co se zdálo nemožným : při zajištění výživy a dovozu surovin udržet dovoz na snesitelné výší, zvýšit vývoz tak, jako nikdy před tím, a vyrovnat rekordní schodek našeho zahraničního obchodu. Ministerstvo zahraničního obchodu, exportní pracovníci, technikové a především naše dělnická třída, celá tato široká fronta pracujících rozvinula naši exportní ofenzívu. Brzy se dostavily nečekané výsledky. Měsíc za měsícem stoupal náš vývoz a klesalo pasivum naší obchodní bilance. A když jsme potom v pracovním vypětí ke konci dvouletky dosáhli v posledních měsících roku 1948 několikrát rekordních měsíčních vývozů, stalo se skutečností to, co různí odborníci a reakční prorokové považovali na jaře za naprosto vyloučené; dosáhli jsme rekordního obratu v zahraničním obchodu ve výši 75 miliard Kčs a skončili s vyrovnanou obchodní bilancí. Zatím co různé slavné země na Západě, po kterých vzdychají naši reakcionáři, končí s obrovskými schodky, zatím co se na příklad britský ministr financí chlubí, že schodek obchodní bilance velké Britanie za rok 1948 činí jen 80-90 miliard naších Kčs, patří Československo, země bez surovin a kolonií, ale zato země, v níž je pánem pracující lid, k několika málo zemím Evropy, které skončily s vyrovnanou obchodní bilancí. Tento výsledek je obrovským, nepředvídatelným úspěchem našeho hospodářství, těžkou ranou domácí i zahraniční reakci, která tolikrát loni marně jásala nad hospodářským rozvratem, který prý nás čeká, velikým hospodářským vítězstvím celé naší země.

Při projednávání státního rozpočtu je třeba uvést, že svůj veliký podíl na tomto velikém úspěchu, na který jsme právem hrdi, má také vedoucí složka našeho zahraničního obchodu, jeho ministerstvo, které dovedlo zvládnout celou naprostou přestavbu tohoto sektoru a přitom stát v čele těžkého hospodářského zápasu za rozmach našeho vývozu. Ministerstvo dovedlo přitom přes mimořádné pracovní vypětí dobře hospodařit s prostředky, které mu byly svěřeny, dodržet rozpočet na rok 1948 a naopak snížit stav zaměstnanců o 60 sil.

Těžký rok 1948 skončil pro náš zahraniční obchod dobře. V roce 1949 nás však čekají ještě daleko těžší úkoly. Je třeba zajistit dovozem surovin rozmach naší výroby, který plánujeme v prvých letech pětiletky. Musíme zvýšit náš vývoz i proti rekordnímu roku 1948 o další jednu čtvrtinu, abychom kryli nezbytný dovoz. Proto musíme nejen stejně dobře, ale daleko více a lépe než v minulém roce zápasit o to, aby náš vývoz stoupal dále, aby nejenom vyrovnal, ale daleko překonal vývoz v nejlepších letech hospodářské konjunktury za prvé republiky. Čeho je k tomu třeba?

Je třeba především, abychom i náš zahraniční obchod všude naplnili oním bojovným duchem naší dělnické třídy, s kterým překonáváme překážky na závodech. Se stejnou houževnatostí, tvrdostí a průbojností, se kterou dnes bojuje uvědomělý dělník nebo technik za rozmach naší průmyslové výroby, musí i každý pracovník zahraničního obchodu bojovat za další rozmach našeho vývozu. Musíme a budeme směle hledat nové možnosti a nové cesty, na které se nedostal ani vychvalovaný export prvé republiky. Musíme otvírat nové trhy v zemích, které se industrializují, které mají suroviny, které hledají v nedostatku dolarů nové dodavatele. Úspěšná obchodní smlouva s Pakistanem z října 1948 a řada dalších úspěšných jednání s jinými podobnými zeměmi nám odkrývá veliké nevyčerpané možnosti. Je třeba, abychom se nebáli nabízet a prosazovat naše zboží i v tradičních, vyspělých zemích librové a dolarové oblasti. že i to je možné, ukazuje výstava našeho zboží v New Yorku, která má nečekaný úspěch. Proto musíme zreorganizovat a řádně vybavit náš aparát v zahraničí, důkladně rozvinout průzkum nových trhů, zlepšit a zesílit propagaci našich výrobků po celém světě, účastnit se zahraničních výstav, připravovat bohatý a poutavý propagační materiál. Je proto pochopitelně, jestliže ministerstvo zahraničního obchodu, na kterém leží veliká část těchto úkolů, počítá ve svém rozpočtu na rok 1949 s tím, že se zvýší výdaje zhruba o 39 milionů. Poněvadž odpadají výdaje asi 20 milionů na cizinecký ruch, který převzal vnitřní obchod, budou výdaje ministerstva zahraničního obchodu vyšší celkem pouze o 19 milionů Kčs proti roku 1948 a jsou plně kryty vyššími příjmy ministerstva. Rozpočet ministerstva se zvyšuje na 142 mil. Kčs proti 123 mil. Kčs r. 1948. Můžeme jistě věřit, že ministerstvo dobře využije prostředků, které mu dává státní rozpočet, a bude pracovat stejně dobře nebo ještě lépe než v roce 1948.

Před naším zahraničním obchodem a jeho ministerstvem stoj i v roce 1949 těžký úkol. Musíme ještě daleko překonat velký úspěch našeho vývozu, kterého jsme v roce 1948 dosáhli s takovým vypětím sil. Máme však všechny předpoklady, abychom to dokázali. Neustále roste síla světového demokratického tábora pod vedením SSSR a upevňuje se jeho jednota. V tom je největší pomoc celému našemu hospodářství i našemu zahraničnímu obchodu. Dvakrát nám v minulém roce v kritické situaci pomohl Sovětský svaz a umožnil nám tak, abychom si vůbec opatřili nezbytné potraviny a suroviny.Touto cestou půjdeme i dál. Opřít hospodářství naší země o obrovskou hospodářskou sílu Sovětského svazu a lidových demokracií, o jejich obrovské zdroje surovin i obrovská odbytiště, o pokročilou sovětskou techniku, k tomu je třeba zaměřit náš zahraniční obchod a celou naši hospodářskou politiku. Od obchodního styku musíme přecházet k těsnější hospodářské spolupráci, zejména ve výrobě a v dopravě. Zřízení Rady vzájemné hospodářské pomoci je obrovským krokem kupředu v tomto směru. Zatím co marshallizace zemí Evropy znamená rozvrácení domácího průmyslu, masovou nezaměstnanost, zbídačení pracujících mas, kolonizaci zemí, které byly postiženy takovou "pomoci", naše spolupráce, spolupráce zemi lidové demokracie a Sovětského svazu, ukazuje zcela jinou perspektivu: Utvoření velikých odbytišť, umožnění skutečné velkovýroby, snižováni výrobních nákladů, nerušený vzestup životní úrovně všech našich národů.

Budoucnost našeho zahraničního obchodu se nerozhodne ovšem pouze za stoly obchodních delegací. Ani nejlepší obchodník neprodá špatné nebo drahé zboží. O tom, zda se bude naše zboží v cizině kupovat a zdali za ně nakoupíme dost jídla, materiálu, surovin pro sebe, rozhodne především naše výroba. Tak jako v minulém létě i letos, a ještě více než dříve, se musí stát vývoz věcí celé naší dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Nejen každá tuna železa pro naše závody a každý vagón obilí z našich vsi, ale také každý vagón našeho vývozního zboží, který odjíždí na nový trh v zahraničí, je nejtěžší ranou proti domácí i zahraniční reakci a nejpevnějším základním kamenem nové, bohaté a šťastné vlasti. Přednášková kampaň o vývozu, kterou zahajují odboráři, snížení času, potřebného k výrobě motocyklu, na 9 hodin ve strakonické zbrojovce, stovky a tisíce úderek mládeže i starých dělníků ve všech možných výrobních oborech, to jsou také prvé úspěchy naší nové exportní ofensivy. Rozvinout ji do šířky i hloubky, strhnout do ní každý závod, který vyrábí pro export, v socialistickém soutěžení zápasit za snížení výrobních nákladů, zlepšení kvality, lepší a přitažlivější balení, kvalitou a lácí našich výrobků probojovat nové trhy pro náš průmysl, to jsou cesty, jimiž musí náš zahraniční obchod i v roce 1949 vyhrát. Půjdeme-li všichni za příkladem vyspělých kádrů naší dělnické třídy, budeme-li stejně pevní, rozhodní a průbojní, i rok 1949 skončí pro náš zahraniční obchod stejným úspěchem jako loňský rok. Jsme přesvědčení, že i ministerstvo zahraničního obchodu bude stejně na svém místě a že částek, které mu povoluje rozpočet, bude dobře využito. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pi posl. Machačová. Dávam jej slovo.

Posl. Machačová-Dostálová: Paní a pánové!

V debatě k rozpočtu na r. 1949 chci se zmínit o některých nových formách naší distribuce, a to především s hlediska našeho spotřebitele, jak na ně reaguje a jak se prakticky osvědčují v jeho životě. Je jisto, že způsob, jak se distribuce životních potřeb, ať v oboru výživy nebo v oboru ostatních druhů denní potřeby, prováděla do února, byla neuspokojivá, nebo lépe řečeno uspokojovala jen ty, kteří ji prováděli, a ne ty, jimž měla sloužit. Poměrně hluboký zásah do soukromého velkoobchodu, učiněný na počátku r. 1948, přinesl sice jistě ozdravění do otázek distribučních, zrušil na prvý ráz 1100 textilních velkoobchodů a po nich následovaly další, byl prvním organisovaným úderem proti pololegální šmelině a černému obchodu, ale ponechával přece možnost, aby pracující spotřebitel byl nadále okrádán o výsledky své práce. Pracující si nemohl koupit, čeho nutně potřeboval, ale jen to, co se momentálně vyskytlo, co si vyběhal po obchodech nebo vystál ve frontách. Nespočetné jsou hodiny, které zameškal v honbě za nějakým metrem látky nebo párem punčoch. Státu z toho vznikaly velké národohospodářské škody a pracujícím to nepřinášelo žádný užitek, protože to, co se objevilo na body na pultě, bylo zboží podřadné jakosti.

Únor i na tomto poli, kde bylo napácháno nejvíce škody na pracujících a na národním majetku, ozdravěl náš distribuční aparát, na němž hlavně závisí, zda je náš spotřebitel spokojen či nikoliv. Máme zkušenosti, že to nebyl vždycky jen nedostatek statků, ale neschopnost a především nedostatek dobré vůle zajistit jejich spravedlivé rozdělení.

Při kritice předúnorových poměrů není možno nevzpomenout, jak velkou úlohu v boji za spravedlivější distribuční systém sehrál náš národní podnik Textilia, k němuž vlastně byly položeny první základy v lednu 1948. Málokterý národní podnik může dokázat přes velké počáteční potíže plynoucí z předúnorové politické konstelace sil a přes značnou nezkušenost tak dobrou vývojovou cestu za uplynulý rok.

Je třeba říci, že pro distribuci nastala zcela nová etapa po únorových událostech. Na místě tisíců drobných velkoobchodů, neplnicích řádně své distribuční povinnosti, nastoupil znárodněný socialistický sektor velkodistribuční. Začalo se s budováním jednotlivých národních podniků velkoobchodních, budovaných na zásadě distribuce oddělené od výroby. Tato zásada umožnila vrátit se alespoň částečně ke stěžejní funkci hájit spotřebitelské zájmy, usměrňovat a kontrolovat výrobu s hlediska spotřebitele. Příznivé účinky samostatného postavení distribuce musí být i dále rozvíjeny a dovršeny v požadavku dodávkových kontraktů mezi výrobou a distribucí, neboť jedině tak bude zaručeno, že do obchodů přijde to zboží, o něž má spotřebitel zájem, v těch kvalitách a množstvích, jak to vyžaduje krytí jeho potřeby.

Vytvoření socialistické distribuce by znamenalo nejen úplné zamezení úniku zboží z legálního trhu na trh černý, nýbrž také dalekosáhlé zjednodušení a úsporu na pracovních silách. Na místě soukromých velkoobchodních podniků vyrostla nám v národním podniku Textilia organizace 100 rozděloven, které zvládly bez nejmenších poruch veškerý přísun zboží z výroby do maloobchodu a zajistily nám rovnoměrné zásobování v tomto sektoru. A právě na tom vidíme nutnost a odůvodněnost další etapy budování nových forem v distribuci, t. j. pronikání do maloobchodu, neboť se ukázalo, že plynulé a spravedlivé zásobování nebylo možno zajistit, jestliže přísun z rozděloven se rozplýval v 10.000 až 12.000 soukromých maloobchodů, kde se distribuce prováděla známými praktikami, prodáváním pod pultem, pro známé a pod. Teprve dobudování sítě prodejen národního podniku nám zaručí, že všechno zboží, jež nám výroba dá pro vnitřní trh k disposici, nezmizí postranními cestami, nýbrž dostane se skutečně do rukou pracujících. Ostatně velký pokřik reakce z řad velkoobchodníků ukázal, že nastoupená cesta je správná.

Díky soustavné péči, kterou věnuje otázkám zásobovacím a distribučním president republiky Klement Gottwald, došlo v uplynulém roce až k přednostnímu zásobování dělnictva. Toto přednostní zásobování byla vlastně také jedna z nových forem distribuce. Jakmile jsme v rozdělovně obstavili nejlepší zboží a zajistili je pro pracující, ukázalo se, že vlastně československý textilní průmysl nevyrábí jen špatné zboží, ale také zboží vysoce kvalitní, které však náš spotřebitel do té doby do rukou vůbec nedostal. Toho bylo používáno pro zásobování těch, kteří přednostně zásobování být neměli.

Chci uvést jen příklady, jak splnil usnesení vlády v tomto směru pražský Ústřední národní výbor a jeho orgán, zásobovací referát. Od září do konce roku 1948 dostalo 1.200 pražských továren 305.415 kusů pánského a dámského prádla, kapesníků, tepláků a dětských oblečků nejlepší jakosti, 231.398 m pánské a dámské látky šatové, 5.660 kusů pánské a dámské konfekce, dohromady v ceně 50,645.276 Kčs. Pražské závody to s národním výborem sblížilo, obracejí se nyní na lidovou správu s důvěrou o radu i pomoc nejen v otázkách zásobovacích, ale i sociálně-politických a zdravotních. Lidová správa přispěla tím nemálo ke snížení absence na závodech, neboť pracující pochopili, že po zavedení pořádku do distribuce je množství přidělovaných statků závislé na množství poctivé a obětavé práce na závodech.