Předseda dr John.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, Richter, Žiak.
Zapisovatelé dr Pátková, dr Patschová.
Členové vlády: předseda vlády
Zápotocký; náměstkové
předsedy vlády Široký,Fierlinger,
dr Ševčík; ministři dr Clementis,
dr Čepička, dr Dolanský, Ďuriš,
Erban, dr Gregor, inž. Jankovcová,
Kliment, Kopecký, Krajčír,
dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, inž.
dr Šlechta, dr Šrobár.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
270 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kovačik;
jeho náměstkové dr Rattinger a dr
Ramajzl.
1. Společná zpráva výborů rozpočtového,
hospodářského, zemědélského,
pro řemeslo a obchod, zásobovacího, zahraničního,
branného a bezpečnostního, ústavně-právního,
kulturního, sociál.- politického a zdravotnického
o vládním návrhu zákona (tisk 202),
kterým se stanoví státní rozpočet
republiky Československé na rok 1949 (rozpočtový
zákon) (tisk 207).
1. Zpráva výborů zemědělského
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 209) o mechanizaci zemědělství
(tisk 212).
3. Volba výboru pro kontrolu plnění pětiletého
plánu.
4. Zpráva výboru imunitného o žíadosti
dočasnej okresnej správnej komisie v Prešove
za súhlas s trestným stíhaním posl.
Kapišovského (tlač 194).
5. Zpráva výboru imunitního o žádostí
pověřenectva vnitra v Bratislavě za souhlas
k trestnímu stíhání posl. Žiaka
(tisk 195).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okresního soudu v Sokolové, odd. IV, za souhlas
s trestním stíháním posl. dr Bureše
(tisk 196).
Podpredseda Komzala (zvoní:) Zahajujem 24.
schôdzu Národného zhromaždenia.
Pristúpime k prejednávaniu prvého odseku
poriadku, ktorým je
1. Spoločná správa výborov rozpočtového,
hospodárskeho, zemedelského, pre remeslo a obchod,
zásobovacieho, zahraničného, branného
a bezpečnostného, ústavno-právneho,
kultúrneho, sociálno-politického a zdravotníckeho
o vládnom návrhu zákona (tlač 202),
ktorým sa stanoví štátny rozpočet
republiky Československej na rok 1949 (rozpočtový
zákon) - (tlač 207) - pokračovanie.
Generálnym spravodajcom je posl. Janouš.
Budeme pokračovať v hospodárskej časti
podrobnej rozpravy, započatej vo včerajšej
23. schôdzi Národného zhromaždenia.
Prihlásení sú ešte títo rečníci:
Vojanec, Machačová, dr Havelka.
Dávam slovo prvému rečníkovi, pánu
posl. Vojancovi.
Posl. Vojanec: Slavné Národní shromáždění,
paní a pánové!
Projednávání státního rozpočtu
Národním shromážděním
je věcí, která v lidově demokratickém
režimu není jen otázkou dotýkající
se národního hospodářství.
Je to problém, jímž se v lidově demokratickém
státě zabývají jak zástupci
a mluvčí tisku, vlády, parlamentu, odbornící
národohospodářští, tak také
široké masy pracujících, poněvadž
je to také jejich zájem, dotýkající
se jich nejen jako společenské třídy,
ale i konečně jako jednotlivců v pravém
slova smyslu, poněvadž na stabilitě finančního
hospodářství státu v lidové
demokracií závisí životní úroveň
pracujícího člověka. A zde je zase
naprosto jasně vidět rozdíl mezi dnešním
lidově demokratickým režimem a mezí
dobou dřívější, dobou liberalisticko-kapitalistického
společenského zřízení a dobou
tak zv. liberalistické demokracie, prostě mezi dneškem
a mezí první republikou před rokem 1938,
nechceme-li zacházet ještě dále anebo
nechceme-li přecházet do jiných kapitalistických
států.
Je to také jasné vidět z projevu ministra
financí dr Dolanského, jímž doprovázel
předložení státního rozpočtu
na rok 1949 v Národním shromáždění
dne 5. ledna 1949. V tomto projevu se zabýval nejen rozpočtem
samým, ale celou řadou jiných otázek
a věcí, jež se dotýkají našeho
hospodářského života, ale i otázek
politických a sociálních. Prostě dnes
toto vše splývá v jedno, nelze dělat
politiku hospodářskou bez politiky sociální
či naopak a nelze přirozeně dělat
ani jedno ani druhé, tak jak to u nás vidíme
a děláme, nebudeme-li pro to míti základního
předpokladu, to znamená pevné politické
moci v rukou těch, kteří zavádějí
tento nový společenský řád,
nové společenské zřízení,
zřízení lidově demokratické.
Tak je třeba se na věcí dívat i pří
projednávání státního rozpočtu.
Tyto předpoklady nám zjednal únor 1948.
Proto také je věcí naprosto samozřejmou,
jestliže zde budu při této příležitostí
hovořiti o zásobování pracujících.
Tato věc má pro naše pracující
mimořádný význam a důležitost,
a to tu, že zásobování pracujících
se provádí od národní revoluce 1945
pružně a rychle, jednak systémem závodních
kuchyní, neboli správně jídelen, pokud
jde o výživu, jednak pak zásobováním
pracovními oděvy a šatstvem. Provádí
to v rámci vlastní působnosti Revoluční
odborové hnutí, jež k tomu bylo vládou
zmocněno, a je jisto, že tato činnost měla
velký vliv na uchování sociálního
klidu v době revolučního kvasu zejména
v závodech, i na postupné zlepšování
pracovního výkonu, pracovní morálky
a konečně i po stránce morálního
a politického uvědomění pracujících,
z nichž převážná část
docela správně a dobře chápala snahu
vlády poskytnouti jim tímto způsobem to,
co za daných poměrů a okolností je
a bylo možné. že situace před únorem
byla podstatně jiná, není snad třeba
vůbec zdůrazňovat. Naprosto jasně
ovšem se celá věc rýsuje pak od projevu
presidenta republiky Klem. Gottwalda, 17. listopadu 1948
na ÚVKSČ, v němž v bodě třetím
narýsovaného programu hovoří o privilegování
zejména dělnictva. Je-li na jedné straně
pracující třída, zejména dělnictvo,
pokládáno za hlavní oporu a základ
lidově demokratického státního zřízení,
lidově demokratické Československé
republiky, pak samozřejmě z toho vyplývá
i jeho určité privilegovaní.
Ústřední komise pro zásobování
pracujících Ústřední rady odborů
provádí prakticky zásobovaní pracujících,
a to v dvojím směru. Pokud jde o otázku výživy,
jsou to závodní kuchyně - správně
řečeno závodní jídelny - jímž
se poskytují v rámci společného stravování
pracujících v závodech atd. určité
výhody. Ministerstvo výživy přeneslo
na tuto komisí ÚRO právo starati se o zřizování
závodních jídelen a vyživovacích
středisek, dozírati na jejích činnost
po všech stránkách i po stránce dodržování
zásobovacích předpisů vázaného
hospodářství s potravinami.
Prakticky vypadá situace takto: pokud jde o společné
stravování, učinilo ministerstvo výživy
v poslední době určitá opatření,
a to toho druhu, že pokud jde o zásobování
pracujících v závodních jídelnách,
byla přenesena tato působnost a pravomoc na ÚRO,
pokud pak jde o společné stravování
školních dětí, přenáší
se tato působnost na ministerstvo soc. péče,
které jí provádí v dohodě s
min. školství, pokud jde o společné
stravování zemědělců, provádí
je ministerstvo zemědělství, a konečně
pokud jde o společné stravování v
rekreačních střediscích, byla přenesena
působnost na ministerstvo soc. péče, které
jí provádí po dohodě s komisí
pro zotavenou pracujících.
Komise pro zásobování pracujících
sama pak školí jak vedoucí kuchyní,
tak kuchyňský personál, aby tito zaměstnanci
měli pro tuto práci dostatečnou a náležitou
kvalifikaci. V zájmu hladkého chodu společného
stravování je nezbytně třeba nového
moderního zákona o společném stravování.
Komisí ÚRO pro zásobování pracujících,
v jejímž čele mám čest stát
jako předseda, a konečně i ministerstvu výživy
tím budou jejich úkoly na tomto úseku práce
velmi podstatně ulehčeny. Při těsné
spoluprácí, která se mezi ministerstvem výživy
a komisí pro zásobování pracujících
zejména od února 1948 projevuje, a to díky
hlavně samé pí ministryni, lze předpokládati,
že bude jistě tento problém v zájmu
pracujících co nejdříve vhodným
způsobem rozřešen.
V přítomné době je na území
českých zemí registrováno celkem asi
3.570 závodních jídelen a počet strávníků
dosahuje téměř 700 tisíc pracujících.
Je zajímavě, že při těchto závodních
kuchyních je celkem 52 závodních dietetických
jídelen, v nichž se vyváří dietní
strava pro ty churavé zaměstnance, kteří
nemohou podle lékařského nálezu se
stravovati v normálních závodních
jídelnách. Tyto dietetické závodní
jídelny dostávají pro své strávníky
na základě lékařského vysvědčení
zvláštní příděly potravin.
Ale i pro ostatní stravování mají
závodní jídelny mimořádné
příděly potravin mimo maso a tuky. Bylo by
velmi vítáno, kdyby bylo možno upraviti pro
závodní jídelny i určitý mimořádný
příděl masa i tuků, a to zejména
nyní, kdy rozjíždíme pětiletku
na plné obrátky a požadujeme od pracujících
největší pracovní vypětí.
Jest pochopitelnou a samozřejmou věcí, že
i zde na tomto úseku veřejné činnosti
bude nutno dbát toho, aby zásady; které byly
vytčeny a stanoveny pro tak zv. rovnostářství,
resp. odstraňování rovnostářství,
byly zde vzhledem k veliké rozdílností pracovních
výkonů odstraňovány.
Jaký význam má toto společné
stravování pro zaměstnance a zejména
tam, kde jsou oba manželé zaměstnáni,
netřeba zdůrazňovati. O tom nejlépe
hovoří tato čísla: v dubnu 1947 se
stravovalo v závodních jídelnách celkem
325.533 strávníků, v srpnu téhož
roku 351.306 strávníků, v únoru 1948
461.599 a koncem loňského roku jíž kolem
670.000 strávníků. Jaký význam
má společné stravování i s
hlediska národohospodářského pro celostátní
plánované hospodářství, není
snad také třeba zvlášť uvádět.
Společné stravování pracujících
v závodních jídelnách a v tak zv.
vyživovacích střediscích stává
se trvalým sociálním zařízením,
trvalou součástí moderní sociální
politiky a péče o pracujícího člověka.
Přáním zejména pracujících
žen je, aby se výhod společného stravování
v závodních jídelnách dostalo brzo
i rodinným příslušníkům
pracujících. Doufejme, že i k tomu se postupně
dostaneme.
Pokud pak jde o t. zv. dodatkové lístky pro velmi
těžce a těžce pracující,
bylo jích vydáno měsíčně
795.000 pro velmi těžce pracující, t.
zv. T 4, a pro těžce pracující čilí
lístky P III/2 750.000 kusů. Jinak je stanovena
zásada vydávati dodatkové lístky přesně
podle směrnic platných v roce 1945 a u kategorií
méně atraktivních dávati, pokud je
to nutné, raději zvláštní přídavky,
jako na př. horníkům a pod. Tyto přídavky
postrádáme citelně pro zaměstnance
těžké chemie.
Přednostní zásobování pracujících
se projevilo již na podzim loňského roku při
stanovení nových, vyšších dávek
mouky, tuku a cukru, jichž se dostalo jen námezdně
pracujícím a později rozšířeno
na důchodce a stu- dující a ještě
jiné kategorie. Lístků P 3/I bylo vydáváno
v poslední době celkem asi 3,370.000. Zvěřina
vykoupená z honební sezóny 1948/49 byla přednostně
přidělována na částečnou
lístkovou úhradu pracujícím zejména
v průmyslových závodech. Drobná zvěřina,
zajíc, koroptev, bažant, také do domácností
pracujících, zvěřina pak ze zvěře
spárkaté přímo závodním
kuchyním. Podobný postup má býti
dodržen i při zvěřině dovezené
ze zahraničí, která má přijíti
začátkem tohoto měsíce. Tato akce
byla pracujícími přijata velmi příznivě,
ještě se v ní pokračuje a znamená
podstatné zlepšení výživy pracujících.
Mimoto byly velkým průmyslovým závodům
poskytovány mimořádné příděly
různých druhů potravin, ovoce, zeleniny,
sýra, rybích výrobků pro jejich závodní
jídelny a konečně i přímo pro
pracující. Jsou to velmi zajímavá
a pozoruhodná čísla. Stejně přednostně
jsou prostřednictvím KOR a OOR zásobováni
pracující ze sběren nadkontingentními
vejci a drůbeží, máslem, případně
i mlékem, které byly volně vykoupeny od zemědělců.
Před vánocemi bylo pracujícím přiděleno
prostřednictvím KOR značné množství
vína. Jedná se ještě o přednostní
zásobování pracujících koňským
masem a uzeninami, kterážto jednání
nejsou ještě skončena. Konečně
stojí za zmínku i akce t. zv. vánoční
nadílky pro děti pracujících, které
bylo účastno asi 150.000 dětí odborářů.
Nové závodní kuchyně a vyživovací
střediska budou postupně zřizovány
v rámci pětiletého hospodářského
plánu všude tam, kde toho bude zapotřebí.
Velmi úzkým profilem v roce 1947 až do podzimních
měsíců 1948 bylo zásobování
pracovními oděvy. Když po překonání
největších potíží a překážek
po národní revoluci v květnu 1945, kdy komise
ÚRO pro zásobování pracujících
převzala zásobování pracujících
pracovní obuví, oděvy a koly, se situace
poněkud zlepšila, navrhla komise na jaře 1946
ministerstvu vnitřního obchodu uvolnění
pracovního šatstva. Pak došlo ke změně
systému zásobování pracujících
pracovními botami, kde se ustoupilo od dosavadního
způsobu vydávání zvláštních
poukazů a pracovní boty se kupovaly na dva určité
ústřižky z platných šatenek. Stalo
se tak po předchozí bedlivé úvaze
a na základě toho, že příslušné
hospodářské orgány daly předem
ujištění, že výroba tkanin na pracovní
oděvy je zabezpečena a že netřeba míti
obav z nějaké kalamity. Skutečnost byla pak
však jiná. Již na jaře 1947, a to právě
v době, kdy vláda dnem 1. dubna 1947 zavedla pro
pracovní obuv a oděvy zlevňovací akci
intervenční politikou a kdy cena kompletního
pracovního koprového oděvu - to znamená
haleny a kalhot - byla jednotně stanovena na 193 Kčs
v drobném prodeji, objevil se naprostý nedostatek
tohoto zboží, které patrně zmizelo na
černém trhu jako ostatní textil. Stížností
závodů se množily a zatím co kdekdo
chodil v látkách určených na pracovní
oděvy, pracující nebyli s to pracovní
oděvy dostat v této neutěšené
situaci, která se ještě horšila zostřující
se situací politickou a štvaním neodpovědných
reakčních živlů, ÚRO se dohodla
s ministerstvem vnitřního obchodu, že 60 %
výroby těchto oděvů bude zajištěno
pro průmyslové závody a že se bude toto
množství distribuovat způsobem, jako tomu bylo
před jarem r. 1946, t. j. prostřednictvím
ÚRO, a zbývajících 40 % že bude
ponecháno pro zaměstnance živností na
volném trhu za stejnou cenu. Ukázalo se však,
že zboží určené pro zaměstnance
malých závodů a závodů živnostenských
se v obchodech ani pak vůbec neobjevilo a bylo zašmeleno.
Důsledek toho byl, že v prosinci 1947 pověřilo
ministerstvo vnitřního obchodu znovu ÚRO
a jeho komisi pro zásobování pracujících
distribucí veškerého množství pracovních
oděvů vyrobených z intervenovaného
kepru a mimo to pak určitým množstvím
jiných druhů tkanin na pracovní oděvy,
jako náhrada nebo doplněk oděvů keprových,
štruksy, cajky, manchestr atd. kteréžto tkaniny
dostávali pracující na tak zvané pracovní
kalhoty. Zároveň pak ministerstvo vnitřního
obchodu upravilo nově odběr pracovní obuvi,
která byla již tehdy prodávána ne na
poukazy, ale na ústřižky v a XIII na běžných
a platných šatenkách, a to tak, že prodej
obuvi byl vázán jen na odběrní poukazy.
Tehdy jsme bylí svědky toho, že zejména
v pohraničních okresech se hromadně vykupovala
pracovní obuv, a podle přesných zpráv,
které máme, se dokonce vyvážela do zahraničí,
kde toto zboží bylo velmi hledaným a dobře
placeným artiklem.
Přes tato opatření se situace na trhu pracovních
oděvů horšila a na začátku roku
1948 byly poměry takové, že na 100 dělníků
připadaly měsíčně sotva 2 pracovní
oděvy. Zjistilo se totiž, že textilní
průmysl nedodal v roce 1947 celé množství
plánovaného kepru, jež bylo pro výrobu
naplánováno. Důvody pro to byly uváděny
různé. Proto hned po únoru byla zahájena
po předchozím bedlivém prozkoumání
všech důvodů, jež situaci zavinily, nová
akce na všech příslušných místech,
jejímž výsledkem bylo pak známé
usnesení vlády z 30. 7. 1948 o t. zv. nouzovém
plánu v textilní výrobě. Podobná
situace nastala totiž i v jiných artiklech textilu
a vláda proto stanovila t. zv. nouzový výrobní
plán celkem pro 16 druhů taxativně vyjmenovaného
textilního zboží. Chtěl bych jen říci,
že pokud jde o pracovní oděvy, byl stanoven
jako dílčí úkol pro II. pololetí
1948 v rámci dvouletého hospodářského
plánu výrobní plán ve výši
1,068.480 kusů lehkých pracovních oděvů,
350.000 kusů pracovních kalhot, čili celkem
bylo naplánováno v rámci nouzového
plánu 6,732.000 metrů tkanin na pracovní
oděvy. Teprve tímto radikálním zásahem
nastalo citelné zlepšení v zásobování
pracovními oděvy. Tento plán byl také
naším textilním průmyslem po provedených
v něm změnách na vedoucích místech
zcela splněn.
Díky mimořádnému porozuměni
ministerstva vnitřního obchodu a zejména
pak jeho VII. odboru, vedeného ing. Plihalem, a hlavně
porozumění pana ministra Krajčíra
samého bylo komisi pro zásobování
pracujících přiděleno k distribuci
pro pracující na konci roku 1948 mimořádně
a nově 150.000 souprav teplého mužského
prádla, 200.000 kusů mužských pracovních
košil a 20.000 souprav ženského teplého
prádla. Co to znamená pro pracující,
jistě každý dovede pochopit. Pro rok 1949 jsme
pak .obdrželi pro zásobováni pracujících
dalších 200.000 souprav teplého mužského
prádla, 150.000 kusů pracovních košil,
150.000 mužských spodků, 200.000 párů
mužských ponožek a 50.000 souprav teplého
a 30.000 souprav letního ženského prádla.
Tento mimořádný příděl
jest velikou pomoci a pracující jej kvitují
s největším uspokojením. Prosím,
je nutno zvláště to podtrhnout, a zdůrazňuji,
že v této době, kdy není nadbytek ani
při novém způsobu zásobování
veřejnosti textilem, vycházejí takovýmto
způsobem odpovědni činitelé, zejména
pak ministerstvo vnitřního obchodu, pracujícím
vstříc. Zde se určitě již dá
mluvit o velké preferenci pracujících vrstev.
Třeba vzdáti také díky jak panu ministru
průmyslu Klimentovi, tak ministru sociální
péče Erbanovi a zvláště
pak samému předsedovi vlády Antonínu
Zápotockému, který této věci
jako všichni ostatní ministři věnoval
mimořádnou pozornost.