Dovolte mi proto, paní a pánové, abych uvedl několik zkušeností, jak možno podstatně, a co je důležité, v krátké době řešit problém zajištění operativního plánu v živočišné výrobě, a to v hlavních jejích úsecích pomocí organisované velkovýroby, t. j. velkovýkrmnami vepřů, skotu i drůbeže. Myšlenka uskutečniti velkovýkrmy u nás vznikla po únoru jako zdravá iniciativa některých odpovědných pracovníků komunistické strany, funkcionářů lidové správy a družstev. Pravého významu této dobře promyšlené akce i správného pochopení jejího rozhodujícího uplatnění dostalo se na zasedání ústředního výboru komunistické strany v listopadu m. r. ústy soudruha presidenta Kl. Gottwalda. Byl to signál k rozvinutí mohutné akce v celostátním měřítku. Výsledky a zkušenosti této akce možno již dnes, po tak krátké době, označit za více než uspokojivé. Je jisté, že plán v tomto směru postavený, který se stal předmětem kritiky a pochybností tak zv. odborníků, bude daleko překročen. Bylo nutno v mnohém případě probojovávat uskutečňování velkovýkrmen proti odporu některých konservativních úředníků, funkcionářů hospodářských družstev a mlékáren. Svou organisační neschopnost a nepochopení důležitosti úkolů odůvodňovali známou písničkou o rentabilitě, risiku a pod. Nebylo a snad ještě v některých případech dosud není pochopení na straně veterinářů. Tato okolnost může často zavinit neúspěch podniku z toho důvodu, že není dostatečná pozornost věnována ustájení, které bývá zpravidla jedinou příčinou možných ztrát a také zdrojem nákazy a ohrožení dalších chovů. Jsou to nezdravé studené stáje, ale hlavně chladné, nedostatečně kanalisované podlahy kotců samých. Prase je zvíře, které ke svému zdravému vývinu potřebuje sucho a větrané teplo.

To hlavní však už je za námi; o zdaru této akce rozhodlo plné pochopení ve směru dolů, zájem pracujících mas na zlepšení výživy, funkcionářů lidové správy, družstevních i národních podniků, nahoru pak u nejodpovědnějších činitelů v čele s ministerstvem zemědělství. Nutno ovšem zdůraznit, že použití zkušeností z velkovýroby živočišné v sousedních zemích lidové demokracie, ale hlavně v SSSR, bylo a ještě dlouho zůstane naší velkou pomocí. Připomínám současnou návštěvu sovětských veterinářů, kteří nepřinesli jenom rady, ale praktickou pomoc v podobě ochranných látek k boji proti nakažlivým chorobám.

Je správné, že je věnována našim velkovýkrmnám všemožná podpora. Vyplatí se to a můžeme s radostí pozorovat plné využívání zkušeností v praktickém provádění ještě dokonalejších výrobních forem při zakládání a zřizování nových a nových rekonstrukcí vhodných objektů. Radost z dosavadních úspěchů vyvolává zdravou soutěž mezi jednotlivými podniky v kraji a okrese. Jen ještě více vzájemné výměny zkušeností jak po stránce odborné, tak po stránce organisační všech zúčastněných. Musíme umožňovat, aby nezůstalo tajemstvím, co znamená úspěch. Zároveň odstraňovat příčiny neúspěchu.

Hlavním nebezpečím pro velkovýkrmny prasat zůstává nakažlivá obrna vepřů. Ukázalo se, že vhodná decentralisace mladého chovného materiálu v předvýkrmnách, zpravidla u družstevních mlékáren, se zajištěním správného, na bílkoviny dostatečně bohatého krmiva, výběhu a veterinářského ošetření snižuje risiko ztrát v ústřední dokrmně, kam dáváme běhouny o váze cca 50 kg, na nepatrné procento. Založení takto organisovaného velkovýkrmu nedělá zpravidla v rámci okresu nepřekonatelných obtíží. Je nutno vybudovat síť vhodně rozmístěných stanic plemenného materiálu v isolovaných objektech, zpravidla zbytkových statků, samostatně a to tak, aby přesun mladých selat nemusel jít na veliké vzdálenosti do předvýkrmen.

Při zřizování odchovu mladého skotu nestojí v cestě takové překážky, jako jsou nakažlivé choroby vepřů. Zde je nutno se vypořádat s otázkou odborného a pečlivého ošetřování. Postarat se však o to, aby nebyla vybíjena mladá telata, je skutečně prvořadý úkol, a já věřím, že k našim velkovýkrmnám vepřů brzy, ještě v tomto roce, vyrostou ve stejném počtu a se stejným úspěchem odchovné stanice mladého skotu.

Velká podpora ministerstva zemědělství, věnovaná výstavbě a správné dislokaci enseminačních stanic, dokresluje dobrou perspektivu v počátku velkovýroby na úseku živočišné produkce čs. zemědělství.

A na konec, paní a pánové, všechno to, o čem jsem hovořil, je budováno právě tam, kde předúnorová reakce, nepřátelé republiky a jejího socialistického rozvoje viděli naši slabinu a - své opěrné body: na zbytkových velkostatcích a na místech, kde před čtyřmi lety snili fašističtí nepřátelé o světovém panství, t. j. v našem slovanském pohraničí. Tato místa stanou se však pevnou oporou našeho prvého pětiletého plánu. Stanou se základnou pokroku, odkud masa pracujících rolníků bude přejímat zkušenosti, pokrok i pomoc při řešení velkých úkolů daných prvým pětiletým plánem, jehož první etapu vyjadřuje návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1949. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kaďůrek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kaďůrek: Slavná sněmovno!

Jedna z nejdůležitějších kapitol našeho státního rozpočtu na rok 1949 jest kapitola XIV, ministerstvo zemědělství. Tato kapitola zahrnuje v sobě různé položky týkající se zvelebení, zracionalisování a zvýšení zemědělské výroby. A tu bych chtěl jenom krátce a stručně poukázati, že i kdyby byly položky této kapitoly daleko vyšší a připustila to finanční možnost státu, všechny tyto položky, zejména na zvelebení a racionalisaci zemědělské výroby, jsou položkami skutečně rentabilními a mnohonásobně se vrátí státu zpět. A tu bych chtěl poukázati, jakými cestami dojdeme nejlépe k žádanému cíli, to jest vyráběti v zemědělství co možno nejvíce a nejlépe, s nejmenšími výrobními náklady, při nejmenším pracovním vypětí lidské síly, abychom takto usnadnili práci člověka-zemědělce a tím zvýšili produktivitu práce a zároveň zvýšili životní úroveň této velké masy malých a středních zemědělců.

Podíváme-li se zpět do dějin zemědělské výroby, vidíme, že již za posledních 50 roků tato zemědělská výroba doznala v mechanisaci a způsobech práce značného pokroku a zejména technický pokrok značně zasáhl do struktury našeho zemědělského podnikání. Přes všechen tento pokrok od cepů k čistícím mlátičkám a kombajnům, od kos a srpů k žacím a samovázacím strojům, od kravských a koňských potahů k traktorům, přece nelze srovnati ani zdaleka tento pokrok s pokrokem ve výrobě průmyslové. Zejména po stránce výroby živočišné za posledních 50 a snad i 100 roků celkem nic se nezměnilo, vyjma jen několika málo procent zemědělců-specialistů chovu domácího zvířectva a chlévní kontroly, nic se v podstatě v této výrobě nezměnilo. Staré, zdravotním podmínkám ustájení dobytka neodpovídající chlévy stojí ve většině případů bez stavebních změn, bez technického vybavení a bez potřebného hygienického a zdravotního zařízení. Proto se nedivme, že jest tak velký rozdíl mezi produktivitou práce v průmyslu a zemědělství a samozřejmý pak následek: velká disparita cen výrobků průmyslových a zemědělských. Nad tím jest třeba se zamysliti a hledati ty skutečně nejschůdnější cesty, jak dojíti ke zlepšení tohoto stavu. Je to dnes hlavně malý a střední zemědělec, který tímto stavem trpí nejvíce. Podíváme-li se, paní a pánové, zpět, byl to zase malý a střední zemědělec, který v době feudální byl panským poddaným vykořisťován robotami. V době liberální stal se zase tento malý a střední zemědělec předmětem vykořisťování různých bursovních spekulantů přímo i nepřímo, kteří jej pak připravili o plody jeho práce. Proto již v této době malí a střední zemědělci se bránili tomuto vykořisťování a kapitalistickému hospodářskému útlaku zakládáním družstev nejrůznějších typů a tak navzájem chránili jeden druhého na zásadách družstevních průkopníků, u nás Kampelíka: "Co jednomu nemožno, to všem snadno". Zakládali družstva skladištní, mlékárenská, elektrárenská, vodní družstva za účelem meliorace pozemků a celé řady i družstev výrobních a pod. Družstevní myšlenka, jejíž kolébka jest v Anglii, kde již před 100 léty rohdalští tkalci vytvořili první předpoklady pro sdružování své malovýroby a družstevní práci, rozšířila se i v naší zemi velmi rychle a zejména v družstevnictví spotřebním, peněžním a skladištním byly zaznamenány za posledních 50 roků velké úspěchy a velký pokrok. Ve stálém vývoji, v němž lidstvo žije, mělo družstevnictví své místo a své důležité poslání, které bylo vždy rázu nejen hospodářského, ale hlavně sociálního. Družstevnictvím chránil se před vykořisťováním spotřebitel, chránil se také zemědělec před dravostí soukromého kapitálu. Družstevnictvím usnadňovala se práce společným zařízením, které si nemohl dopřáti sám jednotlivec. Družstevnictvím také nutili se ke společnému podnikání ti, kteří byli zatvrzelí a příliš individualističtí, zejména při provádění družstevní meliorace půdy. A zase jest možno i v současné době říci, kdy tvoříme nový společenský řád, kdy vyloučili jsme a odstranili vykořisťování člověka člověkem, že jest to zase jenom družstevnictví, kde při zachování soukromého vlastnictví půdy malých a středních zemědělců do 50 ha pomocí družstevnictví splníme ve výrobě zemědělské úkoly, jež jsou nám uloženy 5letým hospodářským plánem.

Paní a pánové, jedině družstevnictvím na naší vesnici, založeném naprosto na zásadách dobrovolnosti, můžeme splniti velké úkoly, můžeme přesvědčovati zemědělce o výhodách plynoucích z tohoto družstevního podnikání. Proč mají zemědělci investovati veliké kapitálové hodnoty individuálně do strojů a zařízení, které se pak nemůže dokonale využíti, když za mírný poplatek udělají si potřebnou práci pomocí strojního družstva. Nebylo by přece rozumné a hospodářsky účelné, kdyby ku příkladu v obci se 100 zemědělskými usedlostmi, třebas středního typu, bylo investováno od těchto zemědělců do nákupu hospodářských strojů, to jest, aby bylo koupeno 100 mlátiček, 100 traktorů a 100 samovázacích strojů, když tyto nemohou býti pak plně využity a bude v nich zbytečně ležet velký a při tom nutný investiční kapitál. Bylo by přece účelnější, aby tito zemědělci raději si opatřili společně dokonalé silné stroje, které by sloužily všem, byly účelně využity, a ušetřené částky aby si každý jednotlivec věnoval na zvýšení své osobní životní úrovně, t. j. lepší bydlení, zřízení koupelen, elektrisaci kuchyně, zavedení vodovodu a podobně. To jest účelné také proto, že náš průmysl takové stroje může rychleji a dříve dodati a tím bude dosaženo také rychlejšího postupu v mechanisaci, což by za jiných okolností bylo vyloučeno. Drahou elektrickou pračku nemůže si dopřát každý zemědělec a družstevní prádelna na vesnici za mírný poplatek bude sloužit všem hospodyním pro ulehčení jejich práce v celé vsi. A tak bychom mohli vypočítávati do nekonečna celou řadu výhod, které i v dnešním hospodářském vývoji skýtá družstevnictví.

Družstevnictví má velikou budoucnost a veliký význam pro život malého a středního zemědělce na naší vesnici a bude míti přímý vliv na zvýšení jeho životní úrovně. Družstevnictví bude mít nejen vliv na výrobu, ale také usnadní těžkou práci, ušetří pracovní síly a proto jsou za stávajících poměrů ty nejlepší předpoklady, že zemědělci sami najdou si formy, jak v družstevnictví pracovat, aby dosáhli žádoucího cíle. A tu jest možno jenom vítat myšlenku zjednodušení práce na naši vesnici zakládáním jednotného vesnického družstva, kde samozřejmě zemědělci sami toto družstvo budou říditi a spravovati a kde budou všichni zainteresováni na činnosti tohoto družstva, zejména v plnění úkolů 5letého plánu, v němž má býti přeorientována rostlinná výroba na výrobu živočišnou. A tu jest nutno zase říci, že se naskýtá veliká možnost k úvahám, jak splnit tyto úkoly za pomoci družstva. Živočišná výroba, jak jsem již řekl, jest v mechanisaci nejvíce pozadu a vyžaduje nejvíce a nejobtížnější práce lidských rukou. Jsem přesvědčen, že zemědělci v krátké době poznají, jakou by docílili úlevu pracovního vypětí združstevňováním tohoto úseku zemědělské výroby. Brzy poznají, že jedině takto mohou odstranit dosud příkrý rozdíl mezi pracující ženou venkova a města. (Předsednictví převzal místopředseda Richter.)

Jsem přesvědčen, že jedině družstevnictvím můžeme dojíti také ke skutečnému sblížení měst i venkova, ke sblížení dělníků a rolníků, těchto velkých tříd v našem národě, které vytvářejí svojí prací předpoklady a hodnoty pro lepší a šťastnější život všech lidí dobré vůle v našem národě. Proto se přimlouvám, aby ze státního rozpočtu kapitoly XIV ministerstva zemědělství co největší částka byla věnována podpoře zemědělského družstevnictví, které nezklame, které zajistí existenci a lepší život našemu zemědělství, našim malým a středním zemědělcům. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu je přihlášen pan posl. Bacílek. Dávám mu slovo.

Posl. Bacílek: Dámy a pánovia!

Ak v niektorom sektore nášho hospodárstva chceli by sme dokázať, že položky rozpočtu venované na rozvoj nášho hospodárstva vracajú sa rozmnožené naspäť k nášmu ľudu, mohli by sme k tomuto zvoliť bez rozpakov položku, venovanú na mechanizáciu nášho pôdohospodárstva. Mechanizácia svojím technickým pokrokom pôsobí aj politicky, revolucionuje myšlienky nášho roľníka, odstraňuje konzervatizmus a pripravuje tak socializmus na našej dedine.

Sme kováči-budovatelia svojho vlastného nového života. Lepší život, odstránenie všetkých terajších ťažkostí, môžeme docieliť iba zvýšenou výrobnosťou práce, a to nielen v priemysle, ale aj v pôdohospodárstve.

Zvyšovať výrobnosť práce v pôdohospodárstve na Slovensku, znamená rozlúčiť sa so zaostalým patriarchálnym spôsobom hospodárenia a zavedenie všeobecného technického pokroku. Nestačí hovoriť o biede, o ťažkej práci nášho roľníka, treba túto biedu odstraňovať, treba roľníkovi v jeho práci uľahčiť. Netreba chváliť si uzučké pásiky našich horských rolí, ale je na čase rozdrobenosť pôdy odstrániť prevedením urýchlenej komasácie. Pomáhať roľníkovi zvyšovať výrobnosť práce, to je zavedenie hlbokej orby, hojného používania umelých hnojív, siatie ušľachtilým osivom. Väčšiu výrobnosť práce dosiahneme na juhu Slovenska tým, že prejdeme na intenzívnejšie obrábanie rolí a v horských oblastiach tým, že náš roľník prejde od málo výnosnej rastlinnej produkcie k produkcii živočíšnej, k zveľadeniu pasienkárského hospodárstva, k zlepšeniu chovu statku.

Zvyšovať výrobnosť práce v pôdohospodárstve Slovenska, znamená odstraňovať odvekú zaostalosť Slovenska, zvyšovať všeobecnú kultúrnu úroveň nášho malého a stredného roľníka a osobitne sa postarať o jeho odborné vyškolenie.

Zvyšovať výrobnosť práce je konečne zavedenie technického pokroku mechanizáciou nášho pôdohospodárstva, a to na Slovensku ešte viac ako v krajinách českých, lebo Slovensko v používaní strojov oproti českým krajinám značne zaostáva. Podľa štatistík na Slovensku z novembra 1946 a z mája 1947 v Čechách - na 100 ha pôdy bolo v Čechách viac strojov ako na Slovensku. Pri traktoroch o 325 %, pri trávnych kosačkách o 2.211 %, pri elektromotoroch o 2.420 %, pri sejačkách o 174 %, pri obilných kosačkách o 2.130 %, pri samoviazačoch o 135 %, pri mláťačkách o 1.270 %.

Táto zaostalosť v používaní strojov v pôdohospodárstve je dedičstvom starej kapitalistickej politiky. Nadbytok pracovných síl za kapitalizmu, úžasne biedne mzdy našich zemerobotníkov - 6 až 10 Kčs denne - dávaly možnosť k bezohľadnému vykorisťovaniu zemerobotníkov a tento stav umožnil tiež pôdohospodárskym kapitalistom na Slovensku konkurovať i pri zaostalosti slovenského hospodárenia i pri značnom nedostatku strojov. Na druhej strane malý a stredný roľník na Slovensku nemôže kupovať stroje jednoducho z toho dôvodu, že bol biedny a zadĺžený a každé ďalšie zadĺženie by ohrozovalo jeho existenciu. Tak i v tomto smere môžeme pozorovať celkove, že na Slovensku sa používa ďaleko menej strojov ako v Čechách.

Po roku 1945, najmä ale od februára m. r., vidíme na Slovensku veľký obrat. Denne prichádzajú žiadosti roľníkov o prídel strojov, denne nám vznikajú nové a nové strojné družstvá, ktoré sa domáhajú traktorov, sejačiek, kosačiek a iných pôdohospodárskych strojov.

Práve s hľadiska zaostalosti slovenského pôdohospodárstva a jeho techniky sú nám vítané plány mechanizácie, ktoré zaisťujú Slovensku celú tretinu vyrobených strojov a ktoré zaisťujú i keď pomalé, predsa len postupné vyrovnávanie aj slovenskej techniky v pôdohospodárstve s krajinami českými. Aké povinnosti vyplývajú z uvedeného konštatovania pre našu činnosť na Slovensku? Za prvé to, aby sme so zvláštnym vypätím síl, so zvláštnym pričinením sa snažili splniť úlohy dané nám päťročným plánom a aby sme tieto normy sústavne prekročovali.

Nedostatok strojového parku na Slovensku nás musí viesť k tomu, aby sme aspoň to málo náležite využili, aby sme stroje riadne opatrovali. Aby sme sa postarali o výstavbu garáží pre traktory, alebo aspoň o ich provizórne umiestenie tak, žeby nestály na daždi, ako to bolo často v min. roku. Je treba postarať sa o riadne vybavenie dielní, ako aj o včasnú a rýchlu opravu strojov.

Konáme si v tomto smere na Slovensku svoje povinnosti? Čo sme vykonali a čo nám ešte zostáva vykonať?

Za dvojročnice zvýšil sa počet traktorov na Slovensku z pôvodných 1.800 kusov na 4.400. Z týchto traktorov nachádza sa v socialistickom sektore, to je u MEPODU, štátnych majetkov, štátnych lesov, 2.180 kusov, zvyšok 2.200 kusov nachádza sa v rukách súkromných podnikateľov väčšinou dedinských boháčov. Za kvetkovského systému boly prednostne prideľované traktory práve týmto jednotlivcom, ktorým nadto boly poskytované aj štátne subvencie. Do týchto strojov ukladali si dedinskí špekulanti svoje zisky a dnes väčšina traktorov v súkromných rukách nie je dostatočne využitá. V niektorých prípadoch, tam, kde nie je štátna strojová stanica alebo strojové družstvo, používajú statkári svojich traktorov k bezmedznému vykorisťovaniu malých a stredných roľníkov.

Koncom tohto roku má byť prísunom podľa plánu počet traktorov zvýšený v štátnych strojových staniciach na 2000. Pre tento rok počítame s výstavbou 52 ďalších staníc, a to tak, že by v každom okrese bola najmenej jedna štátna strojová stanica. Budovanie strojných staníc a zvyšovanie počtu traktorov musí byť prevádzané v súlade s budovaním opravovní. Posiaľ má MEPOD jednu krajskú, 5 okresných a 1 vulkanizačnú dielňu. Počíta sa s tým, že si dobudujeme krajské, okresné a iné správkárne tak, aby ústredie mohlo prevziať opravu všetkých dôležitejších mechanizačných prostriedkov v ktoromkoľvek sektore.