Súkromný sektor, ktorý posiaľ stroje opravoval, ukázal sa za prvé neschopným prevádzať tieto opravy v širšom merítku a za druhé, často opravy traktorov sabotoval tak, že celé mesiace stály stroje bez opravy. Je smutné, že tak hospodársky významný činiteľ, akým MEPOD na Slovensku bol, nemal dostatočne svoje vlastné dielne. To chceme a musíme napraviť v päťročnom pláne tým, že v každom kraji vybudujeme štátnu strojovú správkáreň, ktorá by bola vybavená obrábacími strojmi, aby mohla prevádzať všetky druhy generálnych opráv hospodárskych strojov a náradia pre vlastné potreby, ako aj pre potreby strojových družstiev. Okrem toho pre prevádzanie bežných opráv v každom okrese budú vybudované okresné dielne. Na koľko je otázka vybudovania dielní naliehavá, vidieť z toho, že celá polovica traktorov na štátnych strojových staniciach na Slovensku potrebuje generálnu opravu a u mnohých, hlavne amerických strojov chýbajú nám súčiastky.

Vedľa štátnych strojových staníc sú veľmi dôležitým činiteľom na Slovensku aj štátne strojové družstvá, ktorých bolo dosiaľ založených 760 a ktoré majú 730 traktorov. Vedenie týchto družstiev na Slovensku je zväčša v rukách drobných a stredných roľníkov a len v ojedinelých miestach snažia sa družstvá ovládnuť statkári a bohatí roľníci. Vzhľadom k tomu, že mnohé družstvá ešte nie sú vybavené potrebnými strojmi, že aj hospodárstvo družstiev nie je všade najvzornejšie, považujeme za potrebné venovať sa tohto roku hlavne upevneniu družstiev a nové družstvá budovať tam, kde sa potreba javí zvlášť naliehavou.

Význam strojových staníc na Slovensku vykazuje i stúpajúca tendencia ich výroby. Tak v roku 1946 previedly štátne strojové stanice práce v hodnote 15 mil. Kčs, v roku 1947 táto hodnota stúpla na 38 mil. Kčs a v roku 1948 už na 81 mil. Kčs, pričom čím ďalej, tým väčšie sa javia potreby, takže štátne strojové stanice nestačia obrobiť pôdu, na obrobenie ktorej sú požiadané. V minulom roku štátne strojové stanice obrobily 122.743 ha pôdy proti 26 ha v roku 1946. A tak zvýšená práca, zvýšené požiadavky roľníkov ukazujú, že u našich roľníkov sa lámu predsudky. Roľníci poverujú radi štátne strojové stanice orbou, mlatbou a inými prácami na roliach. Aby naše strojné stanice mohly zvládnuť úlohy, ktoré na ne štát a roľníctvo kladie, je treba venovať im riadnu pozornosť. Týka sa to najmä plynulých dodávok strojov, vhodného umiestenia staníc a dielní a vybavenia odborne vzdelaným, ale aj politicky uvedomelým personálom.

Strojné stanice na Slovensku nemajú dosť budov na uskladnenie strojov, a preto musíme na Slovensku vybudovať strojné stanice väčšinou od základov nové. Nevhodným umiestením vznikajú na strojoch obrovské národohospodárske škody. Po stránke odbornej bude treba postarať sa o školenie vedúcich strojných staníc z rad priemyslových robotníkov, najmä strojných zámočníkov, ktorí by boli zárukou jednak správneho politického vedenia strojných staníc, jednak riadneho zaobchádzania so strojmi a ktorí by pôsobili pri zamedzení plýtvania pohonnými hmotami a svojím vplyvom zlepšovali morálku zamestnancov.

Štátne strojné stanice sú dokladom toho, aké prehnilé a korupčné bolo hospodárenie za kvetkovského systému. Po februárových udalostiach bola zriadená revízna komisia, ktorá previedla revíziu na jednotlivých staniciach a ktorá zistila krádeže a sprenevery takmer na všetkých staniciach v celkovej výške 1,250.000 Kčs. Z týchto sprenevier zostalo ešte do dnešného dňa neuhradených 513.000 Kčs. Reakčné vedenie Demokratickej strany udržovalo na strojných staniciach svojich kortešov, a bývalý povereník Kvetko, hoci vedel o šlendriánstve, o nápravu sa nepostaral. Považujem preto otázku vedúcich traktorových staníc, ktorí by pozostávali z ľudí čestných, politicky spoľahlivých, ľudu a štátu oddaných, za jednu z najdôležitejších.

Nie menej dôležitou je otázka školenia traktoristov. Pristupujeme preto k vyškoleniu 600 traktoristov v zimnom kurze do 1. marca t. r. a ďalších 2.000 traktoristov do 1. júla t. r. v 25 kurzoch v rôznych miestach Slovenska.

Štátne strojové stanice majú pri výstavbe socializmu na našej dedine mimoriadny význam. Vedúci traktorových staníc, ktorí sa denne stýkajú so stovkami drobných roľníkov, ktorí denne majú príležitosť pomáhať drobným roľníkom, sú povolaní k tomu, aby boli nositeľmi pokroku na našej dedine. Musia preto pozostávať z ľudí, ktorí veľké príspevky v danom rozpočte na mechanizáciu použijú tak, aby svojou praktickou činnosťou získali na stranu socializmu drobného a stredného roľníka, ktorého zbavia bezohľadného útlaku statkárov a dedinských boháčov. (Potlesk.)

Místopředseda Richter (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Mikuláš. Dávám mu slovo.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno!

Jak je třeba se dívat na náš státní rozpočet a úkoly, jež z něho plynou, to s tohoto místa náležitě vyzvedl a vysvětlil pan ministr financí dr Dolanský ve svém exposé dne 5. ledna. Hned v úvodu svého výkladu řekl, že státní rozpočet je za každého režimu určitým obrazem národního hospodářství a zrcadlí se v něm více nebo méně hospodářská i politická stavba i situace státu. Zdůraznil pak, že únorové události změnily svými důsledky velmi podstatně charakter našeho státního rozpočtu a že naše politická a hospodářská situace po únoru představuje novou etapu na cestě k socialismu.

Vycházeje z této skutečnosti jako základu nového života národa a státu, pokládám za potřebné přičiniti několik poznámek k projednávanému rozpočtu s hlediska zemědělské výroby a úkolů při plnění pětiletého plánu. Především chtěl bych zdůrazniti, že považuji za správné a účelné, že v rozpočtu ministerstva zemědělství je preliminována částka 300 milionů Kčs na úhradu nákladů při plnění pětiletého plánu v roce 1949. Na tomto konkrétním případu vidíme nejlépe souvislost rozpočtu s pětiletým plánem, jakož i funkci státu v plánovaném hospodářství.

Stát vydává zákony, normy, plánuje a organisuje, opatřuje prostředky, dozírá a kontroluje provádění úkolů daných pětiletým plánem. To proto, poněvadž v lidově demokratickém státě výroba zemědělská právě tak jako průmyslová není již jen záležitostí soukromohospodářskou, nýbrž stala se věcí celého národa a státu.

Jak prakticky má býti zvládnut úkol plánované výroby v 1 400.000 zemědělských usedlostí, to zodpověděl se vší důkladností pan ministr zemědělství Ďuriš ve svém programovém projevu při rozpočtové debatě v zemědělském výboru poslanecké sněmovny dne 21. ledna. Z jeho projevu je patrno, že naše zemědělská politika má svůj pevný a jasný plán, který nenechává nikoho na pochybnostech v tom, jak bude plněn a prováděn. Po zkušenostech s dvouletkou opouští plán vrchnostenské plánování a kontigentaci a jde se přímo určitými opatřeními na kořen věci. Nebude to již plán od zeleného stolu. Bude podle připravované osnovy zákona o kontraktaci plánem budovaným za přímé účasti každého jednotlivého zemědělce. Pro stanovení výroby i dodávky bude rozhodující výměra půdy, její bonita, počet kusů dobytka a jeho užitkovost. Tak budou sjednávány smlouvy o výrobě a dodávce. To, co zemědělec vyrobí nad smlouvu o výrobě a dodávce, může prodat na volném trhu. Nebude už tedy omylů, které se projevovaly při úředním stanovení kontingentů. Praxe nás přesvědčila, že někde doléhaly kontingenty tvrdě a nespravedlivě, jinde nepodchycením skutečné výroby unikala veřejnému zásobování značná kvanta výroby rostlinné i živočišné. Tomu bude nyní konec. Stát prostřednictvím místních národních výborů uzavře se všemi zemědělci smlouvu o výrobě a dodávce v rámci pětiletého plánu. Každý zemědělec již na počátku roku bude vědět, jaký je jeho výrobní a dodávkový úkol.

Zemědělci se brzy přesvědčí, jak důležitým instrumentem pro zemědělskou výrobu je promyšlené plánování, na němž mají masy zemědělských výrobců přímou účast. Plnění výrobních a dodávkových povinností podle uzavřených smluv zakládá pro zemědělce právo, že stát prostřednictvím Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky vyrobené množství za stanovené ceny skutečně vykoupí. To znamená, že zemědělci jako výrobci už nemusejí mít obav o odbyt svých výrobků nebo dokonce obavy z odbytových a cenových krisí, jakých jsme byli svědky v letech 1930-1938.

Kdo byl především postižen těmito krisemi? Byl to malý a střední zemědělec, který odnášel důsledky těchto krisí. Velkostatkáři ani zdaleka nebyli tak postiženi, a pokud se u nich důsledky krisí projevily, přiskočila jim vydatně na pomoc tehdejší zemědělská politika, směřující téměř výlučně k jejich prospěchu. Malý a střední zemědělec byl v tomto směru opuštěn a jeho bídy a zoufalství bylo jen využíváno k prosazování a provádění opatření sloužících k prospěchu velkostatkářů.

Jaký rozdíl proti tehdejšímu stavu je nyní! Stanovením nejvyšší možné držby zemědělské půdy ve výměře 50 ha byl vyřešen problém kostatků i otázka malých nesoběstačných usedlostí, kde se hospodařilo velmi neekonomicky a kde se rovněž plně nevyužily pracovní síly. Zákonem o nové pozemkové reformě a trvalé úpravě pozemkové a lesní držby byla vyřešena otázka přeměny struktury našeho zemědělství parcelací velkostatků a spekulační půdy. Tím byly vytvořeny soběstačné usedlosti, zapadající svou povahou jak s hlediska výrobního do zemědělského plánu, tak i do sociální skladby lidově demokratického státu. Převládajícím činitelem naší zemědělské výroby je nyní malý a střední zemědělec.

Všechna opatření naší zemědělské politiky směřují právě a výhradně k prospěchu drobných a středních zemědělců. Velmi důležité a prospěšné bude v tomto směru také zřízení místních agronomů v 13.000 obcích, ohlášené panem ministrem zemědělství. Bude to jeden z pomocníků k docílení zvýšené výrobnosti a produktivity práce v zemědělské výrobě.

Chtěl bych jen připomenouti důležitost dobrého výběru těchto místních agronomů. Vždyť jejich úkolem bude také trvalá denní spolupráce s drobnými a středními zemědělci. Získat tyto a zapojit plně a uvědoměle pro přestavbu společenského zřízení, jehož jedním znakem je plánované hospodářství, docíliti plného a uvědomělého spojenectví pracujících rolníků s dělnickou třídou na budovatelské cestě k socialismu, to bude také jedním z úkolů místních agronomů.

Význačným pomocníkem drobných a středních zemědělců bude také družstevnictví, jak již to zde bylo zdůrazněno kol. Kaďůrkem.

Jeho organisace nabývá u nás důležitou sociální funkci. Od původně svépomocného sdružení stává se družstvo sdružením sledujícím blahobyt a zájem všech pracujících. Svědčí o tom zřízení "Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky", zřízení "Velkodistribučního ústředí", kterážto družstva jsou vykonavateli důležitých úkolů veřejných.

Veliký úkol čeká na vesnici jednotné družstvo i když hlavním jeho posláním bude činnost směřující k stále vyšší a lepší produktivitě práce, bude míti také krásné úkoly sociální a kulturní. Zřizováním vodovodů, elektrisace, telefonisace, družstevních prádelen, dětských jeslí, stavbou kulturních domů, péči o zdravotnictví, všeobecným i odborným školením zemědělské mládeže, to bude úkol, jehož splněním dosaženo bude lepšího a radostnějšího života na české vesnici.

Pokládám také za nutné při této příležitosti vyzvednouti důležitost a význam Ústředí pro mechanisaci zemědělské výroby. Toto Ústředí se svými strojními stanicemi a opravárnami strojů v každém okrese bude míti velký a důležitý úkol, jehož splnění bude znamenat veliký úspěch zemědělského pokroku ve snaze zvýšit výrobnost zemědělské práce a nahradit, pokud je to možné, práci lidí prací strojů. Z uvedeného je patrno, že se drobným a středním zemědělcům při nástupu do pětiletého plánu dostává veliké podpory a opory.

Je nyní na zemědělcích, aby své povinnosti k republice plnili krajně poctivě a svědomitě. Vzorným plněním plánu prospějí zemědělci také sobě. Prospějí celému národnímu hospodářství a zlepšením zásobování našeho obyvatelstva vytvoří žádoucí předpoklady pro vlasteneckou spolupráci a nejlepší poměr pracujících měst i venkova. Toto sblížení má již nyní své dobré začátky. Projevuje se ve vzájemném chápání úkolů a hodnocením práce všech pracujících. V poslední době, na základě rozhodnutí vlády také tím, že při přednostním zásobování textiliemi a obuvi postaveno bylo 90 % pracujících zemědělců na roveň dělnické třídě.

Jsem přesvědčen, že tato skutečnost přispěje ještě k užší spolupráci pracujících měst a venkova. (Potlesk.)

Místopředseda Richter (zvoní): Dále je přihlášen posl. Haško. Dávám mu slovo.

Posl. Haško: Slávne Národné shromaždenie!

Kto sa díva s otvorenými očami na život slovenskej roľníckej dediny, vidí ďalekosiahle zmeny, ktoré sa dotýkajú celej sústavy nášho roľníctva. V časoch pred druhou svetovou vojnou počúvali sme reči a heslá o demokracii agrárnej. Mala to byť náhrada za agrárnu aristokraciu, ktorá v roku 1918 vlastnila na Slovensku 41 % pôdy. Agrárna aristokracia sa starala o agrárnu produkciu bez akéhokoľvek zreteľa na človeka pracujúceho na pôde. Po nej nastúpivšia demokracia mala pekné heslá, ale skutočnosť často bola pokračovaním aristokracie. Riedkym sociálnym olejčokom natierala kolesá poľnohospodárskej mašiny, soskupila roľnícky ľud a na jeho čelo postavila majetných statkárov alebo ľudí, ktorým za nízku cenu z prvej pozemkovej reformy odpredala majetky na kvalitnej pôde. Táto demokracia umožnila majetným jednotlivcom zaujať vedúce funkcie vo verejnom živote, v družstvách i v poľnohospodárskom priemysle. Smutná úloha tejto politiky v časoch Mníchova je nám tiež známa.

Drobný pracujúci roľnícky ľud po hroznej druhej svetovej vojne jednomyseľne volal: Pôda patrí do rúk tomu, kto na nej pracuje! A skutočne prišla demokracia ľudová, ktorá pozemkovú reformu najmä po februári 1948 vykonala dôsledne. Bývalá demokracia a jej reprezentanti stavali často roľníctvo ako stav do ostrého boja proti mestu, najmä proti robotníctvu. Ľudová demokracia spája robotníkov a roľníkov do úzkej pospolitosti, do vzájomnej spolupráce, demokraciu uplatňuje predovšetkým na poli hospodárskom. Slovenské roľníctvo vcelku dobre chápe tieto zmeny a v širokej podstate ich prijíma ako prospešné sociálne výdobytky. Ale situáciu nemožno kresliť len peknými farbami. Ďalekosiahle prelomy v hospodárskej sústave vyvolávajú nie jednu otázku, čo bude ďalej. Slovenský roľník bol zvyknutý na poriadok, podľa ktorého každý môže so svojím majetkom voľne nakladať. Vo výrobe a spotrebe statkov bol zvyknutý na voľnú súťaž. Nové spôsoby v hospodárení, vyrábať podľa plánu, odpredávať predpísané kontingenty obilia, mäsa, vajec a mlieka za úradné ceny, stretajú sa u časti nášho roľníctva často s nepochopením. Povahová vlastnosť roľníka v hospodárení podľa starých zvyklostí hľadieť na novoty s nedôverou, nie je dodnes prekonaná. Zdá se, že mnohých jednotlivcov nepreniklo do krvi poznanie, že s nadobudnutými právami ruka v ruke idú aj povinnosti. Azda naša osvetová práca, tlač a rozhlas ešte nevysvetlily do hĺbky všetky hospodárske zmeny a ich dôsledky, ktoré v konečnom stave prinášajú a prinesú veľké výhody pre naše roľníctvo.

Pokladám za potrebné a celkovej konsolidácii za prospešné sústavne srozumiteľným spôsobom vysvetľovať nové cesty našej politiky, aké sú v ľudovej demokracii jedine možné a pre ľud osožné. Treba neustále poukazovať na dôsledky, k akým by roľníctvo došlo, keby sa pokračovalo v poľnohospodárskom podnikaní starými cestami. Voľná súťaž, voľnosť vo výrobe, v poľnohospodárstve po prechodných časoch vyššieho dopytu po poľnohospodárskych produktoch by bola predsa príčinou znehodnotenia roľníkovej práce. Technický pokrok v poľnohospodárstve bol by výhodou len pre majetnejších roľníkov. Drobní roľníci pracovali by bez strojov, bez umelých hnojív, starými nevýnosnými metódami a neboli by schopní konkurovať vo voľnej súťaži. Ale jednako naproti uvedenej predpojatosti nášho roľníckeho ľudu v časoch prechodu do socializmu treba vidieť i radostnú skutočnosť. Docielené množstvá vykúpeného obilia, krmív, zemiakov i živočíšnej produkcie dosvedčujú, že k celoštátnemu snaženiu docieliť vyššiu produktivitu práce na všetkých úsekoch výroby roľníci vcelku vďačne prispievajú i prispejú. Pomoc, ktorá sa dostáva roľníctvu zriaďovaním strojných staníc a účelnou organizáciou mechanizácie v poľnohospodárstve, značne pozdvihne poľnohospodársku produktivitu. Výsledkom tejto pomoci bude stále lepšia vyživovacia situácia pracujúcich ľudí v našom štáte.

Niet sporu o tom, že roľníctvo je hlavným činiteľom v zabezpečení výživy ľudu v štáte. A preto zostáva tu široké pole práce prevychovať nášho roľníka od starých zaužívaných zvyklostí k novým spôsobom hospodárenia.

Vytrvalá pracovitosť a dobrý vzťah ku každému pracujúcemu človeku ako aj k pôde a zvieratám, ktoré opatruje náš roľník, je veľkým kladom, ktoré treba rozšíriť a prehĺbiť o nový názor na hospodárske podnikanie a plánované hospodárenie. O dobrom vzťahu roľníkov k robotníkom rád by som uviedol nasledovnú skutočnosť. V roľníckej obci, kde sa pred 15 rokmi z nepochopenia bránili elektrizácii - pokrokoví členovia národného výboru vymohli zavedenie elektriny. Sieť pripojili v októbri min. roku. Pri slávnostnom otvorení viacerí roľníci nemali splnenú dodávku obilia na verejné zásobovanie. Rečník na slávnosti vysvetľoval, že zázračná vec - elektrická sila pre svetlo a pohon nevzniká sama od seba. Tisíce neviditeľných rúk pracuje v uhoľných baniach, na železnici pri doprave uhlia, v elektrárni alebo pri stavbe hydrocentrály, pri strojoch, v továrňach na drôt, izolačné potreby a elektromotory a len po vykonaní namáhavej práce, po zavedení siete a inštalačných prác stačí otočiť vypínač a svetlo svieti. Tie neviditeľné ruky sú ruky usilovných robotníkov, ktoré konajú namáhavú prácu v prospech celkom neznámych ľudí. Títo robotníci potrebujú výdatnú stravu, rovnako stravu potrebujú ich rodiny. Hospodári pochopili smysel reči. Robotníci i roľníci hoci neraz neznámi, sú si blízki. Sú spolupracovníkmi. Prítomný hospodár, ktorý predtým prejavoval značnú neochotu odovzdať obilie prehlásil: Dobre som pochopil, že robotníci a roľníci patríme k sebe, musíme pracovať jeden pre druhého, a preto sa vynasnažím splniť svoje povinnosti v dodávkach. Nasledovali ho aj ostatní a splnili predpísané kontingenty. Porovnával som dosiahnuté výsledky vykúpeného obilia a živočíšnej produkcie u nás na Slovensku s výsledkami v českých krajinách. V niektorých druhoch produktov, pokiaľ ide o osevný plán a sobratie úrody, sme percentuálne vypestovali viac ako v Čechách a na Morave. Musel som však tiež konštatovať, že pri výkupe živočíšnych produktov na Slovensku značne zaostávame za českými roľníkmi. Treba však pripomenúť, že jednou z príčin bola tiež nedostatočná organizácia výkupu, ktorá je v českých krajinách už niekoľko rokov vžitá. Na Slovensku sa výkup dôsledne prevádzal až min. roku, pričom kontingenty obilia sme predpísali tiež pomerne trochu neskôr.