Tím pronikají do našeho státního hospodářství prvky, které známe ze Sovětského svazu pod názvem "chozraščotu". Chozraščot měl vždy velký význam v sovětském hospodářství. Josef Vissarionovič Stalin řekl ve svém historickém projevu na poradě hospodářských odborníků v červnu r. 1931, že jednou z podmínek rozvoje průmyslu je zavedení a upevnění chozraščotu ve všech podnicích. Přísný pořádek zavedený nařízením o chozraščotu vychovává lidi, zvyšuje jejich požadavky a dělá chozraščot stejně nezměnitelným zákonem výroby, jako technologický proces nebo každodenní grafikon. Chozraščot se tak stal nejlepším pramenem socialistických úspor.

Státní rozpočet objeví se nám potom jako bilance celého našeho národního hospodářství. Nutnost takových hospodářských bilancí zdůrazňoval jak Lenin tak i Stalin. O Leninovi je známo, že jednou na počátku sovětské vlády prohlásil, že socialismus je především řádným účetnictvím.

Příští naše rozpočty bude nutno ještě vybudovat tak, aby řádně vystihly změněnou strukturu naší státní správy, aby řádně přes rozpočty krajských i okresních národních výborů podávaly jasný a přesný obraz o tom, jak státní správa je dobře finančně zajištěna a zabezpečena na všech svých úsecích i ve všech svých formách. Současně se startem pětiletky a prvním vyrovnaným rozpočtem pětiletky vstupuje totiž do nového období také naše veřejná správa. Uzákoněním krajského zřízení byl dokončen u nás vývoj samosprávy směrem k jejímu zlidovění, a to nejen po stránce politické a správní, ale - což jest velmi důležité s hlediska našeho plánovaného hospodářství i našeho finančního plánu - také po stránce hospodářské. A tady jistě není náhoda, že jedním z prvních organisačních opatření, kterými bylo uvedeno v život naše krajské zřízení, bylo utvoření referátů plánovacích a referátů finančních při krajských národních výborech. Vyplývá to z potřeby zajistit od samého počátku iniciativu pracujících a jejich lidových orgánů v kraj i při plnění plánu po stránce hospodářské, finanční i ostatních, zajistit ji před takovými vlivy, které by úspěšný průběh tohoto plnění mohly ohrožovat nebo dokonce jej porušovaly.

Ministerstvo financí samo se v podstatě omezilo na autorství plánu finančního, vyjádřeného státním rozpočtem. Provádění plánu, zejména v oblastech daňové, úvěrové a pokud půjde o hospodaření státními prostředky, připadají kraji. Ministerstvo financí není zde nějakou třetí instancí, nýbrž pouze orgánem řídícím, který bude dbát toho, aby kraje se tímto plněním řídily.

Decentralisace finanční správy doprovází prvý státní rozpočet pětiletky. Znamená to, že celá naše finanční správa se dostane do styku s lidmi. Nemůžeme ovšem rozumět decentralisaci takovým způsobem, že bychom snad provedením krajského zřízení rozdrobili naši republiku v 19 samostatně hospodařících celků. Znamenalo by to krok zpět, a jak správně řekl ministr financí na poradě s krajskými finančními referenty, nescházelo by potom než už postavit v kraji hradby a vybírat poplatky při jejich překročení, tak, jak jsme to viděli v době poměrně nedávné ve svaté římské říši národa německého.

Je právě největší předností decentralisace, která provází tento státní rozpočet, že v čele finančních referátů krajských národních výborů stojí volení zástupci lidu. Tím vnášíme také do našeho finančního plánování prvek oblastní. Hlavním úkolem finančních referátů krajských národních výborů bude opatřit finanční prostředky pro plnění úkolů vytčených plánem.

Ve finančním plánování jsme ještě v počátcích. To však je právě nejdůležitějším úkolem finančních referentů, aby dovedli vyburcovat zájem našeho lidu o plnění finančního plánu. Záruku splnění plánu dává náš lid. Náš lid musí stále stejně vášnivě sledovat výsledky finančního hospodářství, jako vášnivě a se zájmem sleduje plnění plánu výrobního. Jestliže naučíme náš lid rozumět číslům a jestliže probudíme jeho smysl pro plnění plánu nejen hospodářského, nýbrž také finančního, přestane mnoho těch nesmyslných pověstí o měnových opatřeních, které se snad tu a tam šuškají a které nesvědčí o ničem jiném, nežli o zlé vůli těchto šuškalů anebo o jejich politické a hospodářské nevyspělosti.

Také v oblasti plnění našeho státního rozpočtu musíme vyvolat socialistické soutěžení, jak jsme je dovedli vzbudit v jiných úsecích našeho hospodářského plánu. Náš lid, který dovedl tvořit úderky v nejtěžších oborech hmotné práce, také zde to dovede.

Tak se stane náš rozpočet aktivním finančním instrumentem, který bude přímo působit svými prostředky ve směru daném hospodářským plánem. Jeho konečným cílem bude zachytit všechny finanční záležitosti hospodářství do jednotné soustavy, sladit všechny finanční zdroje s hmotnými i pracovními prostředky, zabezpečit plynulé financování hospodářského plánu bez újmy kupní síly peněz a působit ke zvýšení celkové produktivity udržením reálné kupní síly peněz a plánované životní úrovně.

Tak i tento rozpočet je nástrojem rozvoje našeho hospodářství a tedy blahobytu naší vlasti a je důkazem, že kráčíme, opřeni o dva plány - pětiletý plán hospodářský a o rozpočet jako plán finanční - zdárně a úspěšně ke šťastné a ještě šťastnější budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Václavů. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Václavů: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Soudruh ministr Dolanský řekl při úvodu rozpočtu projednávaného naším parlamentem, že vyrovnaný rozpočet je produktem února a plánu. Proto tedy plán a rozpočet jdou ruku v ruce.

Já bych chtěl několika slovy říci něco o tom, jak až dosud jsme plánovali v zemědělské výrobě a jaké úkoly před námi stojí k zajištění a zabezpečení plnění výrobních úkolů v zemědělství a dodávkových úkolů. Zabezpečením a řádným provedením rozpisu výrobních úkolů z okresů na obce a z obcí jednotlivým rolníkům dosáhneme toho, aby rolník znal svůj úkol, který mu dává operativní plán na rok 1949, a aby také správně provedeným rozpisem výrobních úkolů byly vytvořeny předpoklady pro plnění dodávek k zabezpečení výživy našeho lidu.

Vedoucí myšlenka je tedy dána především snahou dosáhnout co nejdokonalejšího plánování v zemědělské výrobě. Není to malý úkol, protože jde o 1.500.000 závodů různých velikostí, různých výrobních podmínek, v různých oblastech a pod. Hodnotíme-li výsledky plánování v zemědělství, především splnění dvouletého plánu, vidíme, že právě nedostatky v rozpisech výrobních i dodávkových úkolů, se kterými se setkáváme po celé naší republice, neseznámily dostatečně naše rolníky s významem plánování a neseznámily je s plánem vůbec.

Jak plánovali mnozí naši funkcionáři v národních výborech místních nebo okresních? Výrobní plán živočišné produkce na dvouletku nebyl téměř rozepsán, rolníci ve většině případů neznali své úkoly v živočišné produkci. V otázkách výroby rostlinné byl plán rozepisován lineárně, povrchně, nedostatečně. Byl rozepisován lineárně z okresů na obce a byl také rozepisován lineárně z obcí na jednotlivé rolníky. Podobně tomu bylo i při stanovování dodávkových úkolů - kontingentů. Dnes již kontrolujeme plnění plánu ať výrobního nebo dodávkového; v souvislosti s akcí přednostního zásobování zjišťujeme tyto nedostatky: chlebové obilí bylo předpisováno rolníkům velmi často bez ohledu na velikostní skupiny jednotlivých závodů, na výrobní podmínky, jakost půdy, lineárně po hektaru. Malému byly ukládány stejné úkoly v dodávkách jako velkému.

V mase byla situace daleko horší. Dosavadní systém stanovování kontingentů vycházející z přírůstků propočítávaných na hektar zatěžoval dodávkou více drobné rolníky a ulehčoval velkým. A konečně i zkušenosti v rozpisu mléka v souvislosti s usnesením vlády na podzim minulého roku nám ukazují, že naši funkcionáři v mnohých okresních národních výborech ani v obcích význam pevných dodávkových množství a nadkontingentního prodeje nepochopili. Docházejí nám zprávy, že rozpis mléka z okresů na obce se provádí lineárně, že okresy se nenamáhají zjistit podmínky ani skutečný stav dojnic v obcích, že se v obcích provádí v mnoha případech rozpis na hektary, jako kdyby dojily hektary a ne krávy, že v mnoha případech se při rozpisu mléka jednotlivým rolníkům stanoví úkol stejnoměrný v jednotlivých ročních měsících, aniž by se přihlíželo ke skutečné době laktace a pod. Mohl bych uvést řadu případů, jak se nemá postupovat a jak takové plánování nepomůže. Pokračování na takové cestě znamenalo by i narušení svazku mezi drobným a středním rolníkem na jedné straně a dělnickou třídou na straně druhé.

Okresní národní výbor v Domažlicích vydal směrnice pro místní národní výbory, jak propočítávat a stanovit dodávkové úkoly. Zřejmě ani úředníci ani příslušný referent neví, že při stanovení dodávkových úkolů je třeba především vycházet od kusů dojnic, od počtu krav, protože by jinak nemohl dát směrnice k rozpisu mléka, uvedené na hektary. Přímo se říká, že do jednoho hektaru se má stanovit 1300 litrů na krávu, od jednoho do dvou hektarů 1330 litrů, od dvou do tří hektarů 1410 litrů, ale zapomíná se přitom, že je rozdíl mezi tažnými a ustájenými kravami a rozdíl v tom, jaká je krmivová základna v obci a jaké jsou velikostní skupiny jednotlivých závodů.

Docházejí zprávy, že v mnoha případech okresní národní výbory bez ohledu na stanovené úkoly snížily nebo zvýšily okresní množství a že se těchto chyb dopouštějí místní národní výbory. Máme konečně zprávu, že jsou obce, které plní na 40 %, že jsou také obce, které plní na 300 %, že jsou rolníci, kterým sotva zůstává mléko pro jejich samozásobitelskou potřebu, a na druhé straně rolníci, kteří už dnes mohou dostat v mlékárnách 40 až 50 kg másla, vyrobeného z nadkontingentní dodávky. To jsou všechno nedostatky, které nám vedle sucha a sabotáží doplňují obraz, proč zemědělský výrobní plán, proč zemědělská dvouletka nebyla splněna tak, jak pro ni byly dány podmínky.

A nyní několik slov k tomu, jak zabezpečit správný a spravedlivý rozpis výrobních úkolů ať v živočišné nebo rostlinné výrobě a jak zabezpečit rozpis operativního plánu zemědělské výroby na rok 1949 i dodávkových úkolů na rok 1949. V rostlinné a v živočišné produkci i v dodávkách přikročily okresní národní výbory k rozpisům jednotlivým obcím. Jde nyní o to, aby konečně pochopili i tam, kde ještě nepochopili, že je třeba určit výrobní množství jednotlivým obcím a výrobní úkoly podle přirozených výrobních podmínek, to znamená podle bonity půdy, srážek a pod., i podle velikostních skupin jednotlivých závodů. Při rostlinné produkci pak je třeba vycházet z toho, že čím větší závody v obci, čím větší jejich počet, čím lepší výrobní podmínky, čím lepší bonita půdy, tím vyšší úkoly je třeba stanoviti, zvláště u chlebového obilí, olejnin, průmyslových brambor, cukrovky a pod., a to nejen výrobní úkoly, pokud jde o procento půdy věnované těmto účelům v obcích, nýbrž i pokud jde o hektarové výnosy. Dodávka pak v rostlinné produkci musí být stanovena úměrně výrobním úkolům, to znamená podle zásady stanovené presidentem Klementem Gottwaldem na zasedání Ústředního výboru komunistické strany 17. a 18. listopadu loňského roku, aby se malým ulehčilo a velcí aby dodávali více. Jinak tomu bude v obcích s horšími výrobními podmínkami, s horší jakostí půdy, v obcích, kde jsou převážně drobné a střední závody. Každý ví, že velké závody byly orientovány již v minulosti především na rostlinnou produkci, drobné a střední závody na produkci živočišnou. Proto rostlinná výroba se živočišnou jdou ruku v ruce a musejí být sladěny. V živočišné výrobě se musí přihlížet mimo okolnosti platné pro rostlinnou výrobu zvláště ke krmivové základně. Velikostní skupiny mají tu při stanovení výrobních i dodávkových úkolů jiný vliv než při rostlinné výrobě. Převažují-li malé a střední závody v obcích, vycházíme ze skutečného stavu, který nám jasně ukazuje, že počet chovaného dobytka na jeden hektar v těchto obcích je pravděpodobně vyšší než v obcích s většími zemědělskými závody, a proto tyto obce budou mít nižší výrobní úkoly, ale budou mít naproti tomu vyšší dodávkové povinnosti. Obce s většími zemědělskými závody, s nedostatečným stavem dobytka budou mít vyšší výrobní úkoly, aby se stavy dobytka v těchto usedlostech zvětšily. U velkých rolníků je nutno dobře posuzovat jednu věc, totiž nechuť plnit povinnosti vůči republice, a k tomu ještě přistupuje nedostatek pracovních sil. Myslím, že máme velký počet rolníků, kteří ne z nedostatku pracovních sil, ale proto, že nechtějí, že jejich poměr k republice je nepřátelský, mají ve stáji místo dříve chovaných 6 kusů krav dnes jen 1 nebo 2. Tu je úkolem okresních národních výborů počítat s tímto stavem. Právě tak bude úkolem místních národních výborů a mimořádných vyživovacích komisí, aby takovým zemědělcům uložili výrobní úkoly, které vzhledem k okolnostem i k nedostatku pracovních sil budou únosné, ale jistě vyšší než 1 nebo 2 kusy dobytka ve stáji.

Při rozvrhu výrobních úkolů v živočišné produkci budeme tedy vycházet ze skutečnosti, že obce s drobnými a středními závody, s dobrým stavem dobytka budou mít nižší výrobní úkoly než obce s většími závody, že naproti tomu budou mít vyšší úkoly v dodávce především hovězího masa, ovšem takové, které jim umožní lehké splnění, a ulehčíme jim v dodávce vepřového masa a výrobu zaměříme především k chovu prasnic a selat. Půjde prakticky o to, abychom na základě zkušeností, které v každé obci máme, zvýšili počet hovězího dobytka chovaného ve velkých hospodářstvích, aby se alespoň vyrovnal počtu, se kterým se shledáváme u středních rolníků, ovšem při stejném počtu pracovních sil.

Dalším úkolem, který souvisí s rozpisem a který připadá funkcionářům v našich obcích, je především úkol provést spravedlivý rozpis na zásadách, o kterých jsem mluvil po 6. únoru; na okresní konferenci svolané krajskými národními výbory za spolupráce s ministerstvem zemědělství byly rozděleny jednotlivé výrobní i dodávkové úkoly našim obcím.

V rostlinné produkci je třeba přísně hájit zásadu, že ten, kdo má špatné pole, kdo má malou usedlost, nemůže po hektaru odevzdávat stejně jako ten, kdo má dobré pole a velké hospodářství. V živočišné produkci pak je třeba navázat dodávkové úkoly a úzce je spojit s úkoly výrobními a tam, kdo v zájmu zabezpečení zemědělské výroby budou stanoveny vyšší úkoly výrobní, uložíme menší úkoly dodávkové, avšak vždy tak, aby tam, kde bude snížen dodávkový úkol u hovězího dobytka, byl vyrovnán ve vepřovém. To znamená, slevíme-li velkým rolníkům, aby mohli splnit výrobní úkol, dodávkový úkol v hovězím mase, zvýšíme jim úměrně o to dodávkovou povinnost ve vepřovém, a opačně tomu bude u rolníků, kteří budou mít vyšší úkoly dodávkové u hovězího masa - těm budou uloženy nižší dodávkové úkoly ve vepřovém. U nás v republice celostátní úkol, který vyplývá při dodávce v živočišné produkci a pohybuje se kolem 58 kg hovězího masa a 40 kg vepřového masa, spočívá v tom, aby dosavadní systém, který platil při rozpisech dodávkových úkolů, byl změněn. Vycházíme z lineárního zatížení na hektar, protože to přinese výhody drobným a vyšší úkoly pro velké rolníky. Je tedy třeba v souvislosti s rozpisem výrobních i dodávkových úkolů vycházet z nových zásad a také ze zkušeností, je třeba pracovat systematicky a vycházet ze zásady, že úkoly pro jednotlivé rolníky se musejí stanovit tak, aby nejen rolník je mohl splnit, ale aby tu byly splněny také úkoly, stanovené obcím. Správný rozpis výrobních a dodávkových úkolů vytvoří příznivé podmínky pro to, aby také do budoucna mohla být uplatněna zásada, která platí dnes u mléka, vajec, drůbeže, aby byly poskytnuty výhody především drobným a středním rolníkům. Budou-li funkcionáři v okresích a obcích, poučeni nedostatky z minulosti, postupovat tak, jak ukázal především v šesti prvních bodech president republiky soudr. Gottwald, totiž aby bylo zabezpečeno splnění dodávek a dodržování výrobních úkolů, abychom i v zemědělství přikročili k podobným methodám jako na závodech, budou-li stanoveny úkoly tak, jak to odpovídá přirozeným výrobním podmínkám a skladbě velikostních skupin závodů, pak se splnění úkolů stane cílem všech poctivých lidí na vsi. Takovým způsobem pak přispějí i zemědělci vyšší měrou ke konsolidaci našeho hospodářství. Dobrou prací související s rozpisem dáme další ránu reakci a drobný a střední rolník dostane další výhodu ze spojeneckého svazku s dělnickou třídou. Naše vesnice půjde novou cestou, cestou plánované zemědělské výroby, cestou, která dává rolníku větší jistotu než dosud, půjde po boku dělnické třídy rychleji k socialismu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Jann.

Posl. Jann: Paní a pánové!

Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1949 vyjadřuje ve svém celkovém pojetí vyčíslenou symbiosu celého státního hospodářství vyrovnaného a nad to ještě nedělitelnou součást našeho prvého pětiletého plánu.

Kap. 14, ministerstvo zemědělství, obsahuje v hlavních rysech zajištění výrobního plánu v zemědělské výrobě. Je všeobecně známo, že ne jenom sucho v r. 1947 bylo příčinou nesplnění výrobních předpokladů na úseku zemědělské výroby. Následky předúnorové politiky reakčních kruhů na vesnici byly také příčinou, proč se málo obilí dostalo do společné sýpky pracujících. Co však je horší a s čím se musíme od února loňského roku vypořádat, jsou poloprázdné stáje vesnických statkářů a velkých rolníků. Problém živočišné výroby by se mohl proto stát úzkým profilem operativního plánu na letošní rok, a je proto správné, že v rozpočtu ministerstva zemědělství, část 4, odd. 2, je pamatováno částkou 61,777.000 Kčs v Čechách a částkou 50 mil. Kčs na Slovensku na přímé zvelebování živočišné výroby. Rovněž částky 46 mil. Kčs v Čechách a 15 mil. Kčs na Slovensku v odd. 3, označené veterinární služba, je možno přičísti jako přímou podporu živočišné výroby.

V exposé soudr. ministra financí byla již zdůrazněna nutnost zabezpečit naši plánovanou výživu pro široké vrstvy pracujících především z vlastních zdrojů. Živočišná výroba má nesporně rozhodující význam při plnění tohoto úkolu. Opatřování potravin tohoto druhu za hranicemi stojí nás drahé devisy i spotřební zboží, které pak chybí na našem vnitřním trhu.