Aby mobilisace pracovních sil byla výsledná, je na ni nutno zainteresovat všechny složky národa, které musí o tyto problémy projevit dostatečný zájem. Nesmí strkat hlavu do písku nikdo a nikde - kde jde o zásadní otázky tak velkého dosahu.

V období velkého celostátního budovatelského úsilí nikdo nesmí zahálet. Každý občan se musí stát produktivním členem lidské společnosti. Nejen mimo pracovní proces, ale i v pracovním, zejména výrobním procesu. Smysl a význam těchto opatření musí být v našich závodech, dílnách a kancelářích postaven naprosto jasně a konkrétně. O mobilisaci pracovních sil máme sice zákon ze dne 9. V. 1947 č. 87 Sb. s příslušnými vládními nařízeními a vyhláškami, avšak tento problém musí býti řešen nikoliv předpisy a stroze, nýbrž lidsky. Mobilisaci pracovních sil bude nutno přenést z úřadů ochrany práce na Revoluční odborové hnutí, ježto jeho členové a funkcionáři jsou s problematikou potřeby a správného rozestavení pracovních kádrů nejlépe seznámeni.

Pan ministr sociální péče načrtl v sociálně politickém a zdravotnickém výboru v několika bodech zásady, jimiž se budeme řídit při provádění mobilisace pracovních sil. Hlediska, kterými se do budoucna mobilisace pracovních sil ponese, musí vycházet jednak ze zkušeností a jednak z psychologie dané v tom kterém období, kdy se bude provádět. Především bude nutno dodržet zásadu dobrovolnosti, která by měla být doplněna jenom tam, kde toho bude nezbytně třeba, zásadou státem určeného pracovního místa ve výrobě. Bude nutno nejdříve využít plně pracovních sil ve výrobě a pracovních sil, které jsou již v pracovním procesu. Že lze dosáhnout kladných výsledků a velkých úspor pracovních sil, ukázal příklad z ČKD, závod Sokolovo Praha. Po vyvolání akce pro plné využití pracovních sil a odstranění skrytých výrobních časů v odd. kovárny se zvýšil výkon na 168 % proti roku 1937, tedy době největší konjunktury kapitalistické výroby. Tohoto velkého úspěchu bylo dosaženo odpovědně provedenou prověrkou pracovišť při nezvýšeném počtu zaměstnanců a bez investičních nákladů. Podle potřeby bude nutno sáhnout k dalším zdrojům dnes ještě nevyužitých a hlavně zahálejících pracovních sil. Do budoucnosti by bylo neúnosné, aby jedna část národa pracovala do úpadu a druhá část se jen dívala. I u nás musíme být vedeni zásadou: kdo nepracuje, ať nejí; kdo pracuje málo, ať jí málo!

Další zásadou je rozestavení pracovních kádrů ve výrobě a v celém hospodářství. Jde o to, aby jejich síla a schopnosti byly využity co nejlépe. Nejde jen o to, mít číselně dost pracovníků, ale především o to, zařadit je na úseky práce, kde svoje kvality a iniciativu nejlépe uplatní. Důležitou složkou zde bude také jejich školení a odborná průprava, která musí předcházet jejich přesunu do výroby.

Zvláštní pozornost a péči bude nutno věnovat mladým kádrům pracujícího dorostu. V hlavních rysech musí však mobilisace pracovních sil odpovídat zásadě, že výroba a produktivita práce musí stoupat podle plánu. Bude proto nutno provést nejen rozpis plánů výrobních, ale současně rozpis potřeby pracovních sil podle výrobních oborů, míst a závodů a rozbor zdrojů pracovních sil. K usměrnění celé problematiky mobilisace pracovních sil přispěje připravovaný návrh zákona o řízení práce pro úkoly pětiletého plánu. Na jeho uskutečnění se urychleně pracuje a lze očekávat, že se v nejbližší době dostane k projednávání do sněmovny. Osnova má připravovati vedle předpisů, které sledují mobilisaci pracujících pro potřeby pětiletého plánu, nově upravené předpisy o řízení práce všeobecně a o podpůrných a sociálních opatřeních pro řízení práce.

Proti dosavadní úpravě mobilisace pracovních sil podle zák. č. 87/1947 Sb. obsahuje návrh podle získaných zkušeností a poznatků z praxe a nových pracovně-politických hledisek řadu nových zásad. Především se ukládá zaměstnavatelům povinnost, že mají napříště plánovat potřebu zaměstnanců se zřetelem na stanovené pracovní úkoly a jinak stanovené pracovní normy a plánované zvýšení produktivity práce. Podklady pro posouzení potřeby budou povinni oznamovati krajským národním výborům, čímž bude vytvořen základ pro regionální plánování.

Pokud jde o hospodárné použití zaměstnanců, budou zaměstnavatelé povinni v závodech zjistiti nejdříve skryté pracovní reservy a především jich použití ke splnění úkolů, které jim ukládá pětiletý plán. Dosavadní zásady o ekonomickém hospodaření pracovními silami se přejímají, doplňují se však povinnosti zaměstnavatelů postarati se o vytvoření a odborné vyškolení pracovních kádrů v závodě.

Paní a pánové, začínáme velkou bitvu o splnění pětiletky. Před námi stojí velké úkoly na frontě práce, úkoly všeho českého a slovenského lidu. Splníme je. Upevníme svou svobodu, zajistíme pracujícím slušnou životní úroveň, radostný a spokojený život. To je náš cíl, k jehož uskutečnění zaměřme intensivní činnost na všech úsecích naší práce. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Poláček. Dávám mu slovo.

Posl. Poláček: Paní a pánové!

Splnění výrobních úkolů pětiletého plánu předpokládá úsporné hospodaření se základními surovinami a hmotami, které budou v široce rozvinuté hospodářské aktivitě pětiletého plánu namnoze i nadále úzkým místem. Nutnost hospodárnosti při jejich spotřebě je určována zejména tou skutečností, že Československo je v surovinách státem vysloveně dovozním. V rozpočtu ministerstva průmyslu se počítá s velkou částkou na geologický průzkum, kterým si chceme zajistit základní suroviny pokud možno z vlastních nerostných zdrojů. Jejich vyhledávání v naší zemi je za daných hospodářských poměrů otázkou jistě velmi důležitou. Přesto nesmíme spoléhat pouze na získání potřebných surovin touto cestou. Úkoly pětiletky jsou tak závažné, že musíme využít všech možností k získání potřebných surovin. Jednou z nich je sběr starého materiálu.

Získáním moci únorovým vítězstvím v naší zemi stal se pracující lid hospodářem v našem státě a tuto skutečnost si musíme všichni uvědomit a mít ji stále na zřeteli. Sběr odpadových surovin bude dnes prováděn nově ustaveným národním podnikem. Už nebudou chodit po vesnici lidé, kteří sbírali staré železo, hadry atd., za které dávali dětem píšťaly, zrcátka, trubky a jiné bezcenné hračky. Musíme vidět, kdo měl zisk z takovéhoto sběru. Byly to soukromé velkoobchody, které skupovaly toto staré železo za pár krejcarů a samy bez práce vydělávaly na něm miliony. Únorovým vítězstvím pracujícího lidu skončila se tato éra lehkého, bezpracného nabývání peněz. Lidový sběr surovin zaujme své odpovědné místo v plánovaném hospodářství.

K úspěšnému splnění sběru nepostačí pouze spoléhat se na tento národní podnik; všichni jsme hospodáři v naší zemi a všichni bez rozdílu musíme přispět k pečlivému, hospodárnému, stálému a pravidelnému sběru těchto surovin. Žádný z nás, ať dělník, úředník, zemědělec nebo živnostník, se nesmí dát odradit od dalšího sběru tím, že někde na vesnici, ve městě zůstalo neodvezeno, co bylo před časem sebráno. Nesmíme podlehnout fňukání těch pohodlných, kteří z pohodlnosti říkají: "Proč to honit po kilech, když tamhle u cesty leží několikametrákový vrak od roku 1945 a nikdo ho ještě neodvezl?" Ano, jsou to nedostatky, ale ty nás nesmí odradit od dalšího sběru. Naopak. Přestat fňukat, přestat povídat a nadávat na to neb ono, ale všichni společně se postarat, aby se hromada, která je připravena k odvezení už rok, anebo vrak, kolem kterého chodíme od roku 1945, co nejrychleji dostaly do našich hutí k zpracování. Tento sběr nepřinese hromady peněz jednotlivcům, ale bude znamenat velký zisk pro naše plánované hospodářství. Sběr nutno provádět nejen po vesnicích a městech, ale i v továrnách, kde leží ještě hodně materiálu nevyužito. I zde musíme skončit se starým zvykem schovávat ve skřínkách a strojích odpadky mosazi, bronzu, mědi a jiných kovů. Tyto odpadky se schovávaly a vždycky jsme říkali: "Copak kdyby se ten kousek někdy potřeboval?" A ten kousek ležel - ve skřínce nebo ve stroji celá desetiletí. Dnes jsme my hospodáři v našich závodech a je zde doba, kdy každého kousku tohoto materiálu je zapotřebí. Proto i v dílnách je nutné, aby každý dělník vyčistil svoji skříňku, svůj stroj a každý kout od těchto zbytků. Soudruzi ve škodových závodech v Plzni sebrali při posledním sběru v týdnu vzorné práce 1.200 tun materiálu, a to se uklízely jen ty velké zásoby. Nyní připravují akci, ve které budou soutěžit oddělení mezi sebou, a věřím, že výsledek bude ještě lepší. Právě v tomto týdnu probíhá akce sběru barevných kovů. Již před vyhlásením jsme dostali zprávu, že některá oddělení sebrala 540 tun barevných kovů, jinde že sebrali 450, 310, takže celkový výsledek je jistě velmi dobrý.

Takové zbytky nejsou jen ve velkých továrnách; i v malých dílnách leží nevyužito velké množství tohoto materiálu po dvoře a pod pracovními stoly a i tam musí být proveden důsledný sběr. Musíme skoncovat s vyráběním jakýchkoli fušek z barevných kovů. Dnes se nesmějí zbytky tyčového materiálu přehazovat v dílnách s jednoho místa na druhé, ale musíme vracet tyto výměrky zpět do skladu, aby se i tyto zbytky váleného materiálu mohly nejhospodárněji zužitkovat. Musí být samozřejmostí u každého dělníka, aby měl svou skřínku, svůj stroj čistý ode všech těchto zbytků. Dílovedoucí musí dbát, aby se opracování provádělo co možno nejhospodárněji. Na automatech a revolverech nutno používat při zpracovávání tyčového materiálu co možno nejhospodárnějšího rozpichovacího nástroje. Při výrobě velkých sérií se dají takto ušetřit desítky metrů cenného tyčového materiálu. Také úředníci přípravných kanceláří musejí předpisovat materiál tak, aby odpadu bylo co možno nejméně. Každý zaměstnanec na kterémkoli místě, od pomocného dělníka až po ředitele, musí přispět ke zlepšené hospodárnosti surovinami. Dnes nepostačí dělat ze sebe dobrého hospodáře tím, že na nedostatky bude hodně nadávat a odsuzovat je. Dobrým hospodářem bude ten, který nebude řečnit, nebude nadávat a planě kritisovat, ale bude tyto nedostatky odstraňovat. Soudruzi ve slévárnách se musejí obeznámit se správnou formovací technikou a plně ji využít, neboť i tak se dají ušetřit tuny materiálu. Tak i naši konstruktéři musejí být dobrými hospodáři a musejí používat vhodných náhrad za ty materiály, kterých máme nedostatek.

Jedním ze starých zvyků je také to, že vedoucí závodu, dílen se snaží získat co možno největší zásobu materiálu, i když ví, že v nejbližší době jej ihned potřebovat nebude. V plánovaném hospodářství s takovými způsoby musíme skoncovat, neboť ty jsou brzdou při plnění úkolů, vyplývajících z plánu. Při plánovaném hospodářství je plánována i výroba surovin v tom množství, jaké se podle plánu předpokládá ke zpracování. Takové křečkování nám způsobuje velké škody. Setkáme se třeba s tím, že na př. v továrně na elektrické vrtačky máme ve skladu velké množství hotových výrobků, které není možno odeslat proto, že jim chybějí šňůry anebo jiné drobné součástky, které nemohou být podniku dodány pro nedostatek materiálu. Na druhé straně vidíme, že tento materiál leží ve skladech nevyužit a mnohdy i v tom závodě, který na tyto součástky čeká. Proto bude třeba zavést plánování surovinových zásob a vést evidenci tak, aby byla umožněna kontrola a také aby byl přehled o stavu zásob surovin. Bude nutno všemi prostředky zajistit soustavnou výchovu vedoucích kádrů i ostatních pracujících v závodech a zainteresovat je vhodnými odměnami za úspory při spotřebě surovin, za využití odpadků, za návrhy na využití náhradních hmot. Musíme využívat všech takto dosažených úspor, ale také musíme přikročit k tvoření přiměřených zásob ve skladech a odstranit jakékoliv tvoření nadměrných zásob. Stálé úsporné hospodaření surovinami, stálý sběr materiálu přinese velký zisk pro naše plánované hospodářství. Sběr znamená znovuvzkříšení zahálející hmoty, aby znovu sloužila životu a tvorbě. O to se všichni musíme přičinit. Tato hospodárnost musí být stále stupňována.

Rozpočet na rok 1949 je rozpočtem účelného hospodaření. Skončit s mudrlantstvím těch pohodlných, nenechat se jimi otravovat, ale pustit se do této práce s vědomím velkých úkolů, které před nás staví naše pětiletka. Musíme se všichni přičinit o její úspěšné splnění, které nám přinese předpoklady štěstí a blahobytu všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu se dále přihlásil pan posl. Horn. Dávám mu slovo.

Posl. Horn: Paní a pánové!

Projednáváme státní rozpočet, první poválečný státní rozpočet, který je vyrovnaný. Je vyrovnaný dík zrychlenému tempu na cestě k socialismu tak, jak k tomu byly dány předpoklady velikým únorovým vítězstvím. Je vyrovnaný nikoliv na účet lidu, nikoliv z bídy a utrpení vykořisťovaných a ožebračovaných lidových vrstev, nikoliv ve prospěch vykořisťovatelů, nýbrž je vyrovnaný pro lid, tak jak to lidové zájmy vyžadují.

Začali jsme před třemi lety s holýma rukama na troskách a přece jsme udělali při všech těch nedostatcích a chybách pořádný kus práce. Položili jsme dobré základy znárodněním a na jeho podkladě plánováním našeho národního hospodářství. Dnes už je jisté, jak velkou pravdu měl generální tajemník naší strany s. Slánský, když při projednávání zákona o dvouletém hospodářském plánu označil zákon o dvouletce nejhumánnějším zákonem, uskutečňujícím největší ideály lidskosti - socialismus. Bez znárodněného hospodářství a bez hospodářského plánu nebylo by vyrovnaného rozpočtu, který je tak nejlepším, přímo číselným dokladem dosavadní úspěšné výstavby socialismu v lidově demokratické republice Československé.

Předložený rozpočet mluví řečí čísel o lidech a jejich životě. Neodbouráváme mzdy a platy, neznehodnocujeme úspory, neděláme nezaměstnaných, neožebračujeme střádaly, neženeme živnostníky a sedláky exekutory do dražby, abychom tak mohli sanovat a subvencovat bankéře, spekulanty, velkostatkáře a fabrikanty, jak o tom můžeme číst v rozpočtech kapitalistických zemí, rozpočty předmnichovské republiky v to počítajíc. V našem státním rozpočtu je číslo výrazem člověka, lidí, života, budoucnosti, svobody a samostatnosti národa a státu. Je pochopitelné, že jde o člověka a lidi, o svobodu a samostatnost ve smyslu socialismu, ve smyslu pokroku, míru a svobody.

Za to děkujeme panu presidentu republiky Kl. Gottwaldovi, vládě Ant. Zápotockého, ministru financí dr Jarom. Dolanskému a především komunistické straně Československa a obrozené Národní frontě všeho pracujícího lidu, kteří tak moudře a obezřetně vedli náš pracující lid ve správě jeho věcí, že náš lid dokázal co nikdo nedokáže: klid, pokoj, pořádek, práci a pokrok v zájmu celé národní společnosti a každého z našich občanů dobré vůle. Toho všeho je náš rozpočet výrazem a tak je výrazem naší chlouby před celým světem, našeho sebevědomí a radostného uspokojení nad tím, že to umíme a že to děláme dobře. Tak je náš státní rozpočet dobrou oporou, abychom směle kráčeli vpřed, dobrou oporou k dalšímu skoku k socialismu.

Čeho je teď nejvíce třeba? Zabezpečit rozpočet státu od shora dolů a do šíře v podnicích, v závodech, v dílnách, na každém pracovišti, u každého úředníka a dělníka, protože na jejich rozpočtech záleží kladný výsledek státního rozpočtu. Vždyť oni přece svou hlavou a svýma rukama zabezpečují rozpočet, neboť bez nich, bez jejich práce nebylo by vyrovnaného státního rozpočtu. Každý dílčí rozpočet podniku, závodu, dílny, pracoviště a každého pracovníka je jakoby malým zrcátkem, ve kterém je zřetelně vidět každý ten malý, byť sebemenší úsek našeho národního hospodářství v celé široké perspektivě socialismu. Chceme, aby rozpočet byl číselným obrazem ohromné mašinérie našeho národního hospodářství, ve kterém má každé odvětví našeho hospodářství, každý podnik, každý závod, každý pracovník, ba i každá žena v domácnosti své soukolí, kolo, kolečko nebo šroubeček a musí dbát, aby nevázlo, nýbrž pomáhalo celé to složité soustrojí roztáčet a s ním točit. Kdo má na paměti vlastní svůj život, musí mít na paměti také život celého státního hospodářství. Toť se ví, že nejde jen o to, aby to běželo jak běželo, třeba naprázdno, nýbrž jde o to, aby to dávalo práci, dobrou, plodnou práci.

A tak se dostáváme k otázce produktivity práce. Jde o to, vyrábět více, lépe a levněji. Zároveň však jde o to, vyrábět nejen spotřební statky, nýbrž zejména to, co výrobní možnosti rozšiřuje, život usnadňuje, zpříjemňuje a tak činí šťastnějším a veselejším, jde o to, vyrábět investiční statky - ovšem umět si na ně vydělat, ne se na ně dlužit - protože čím víc investičních, tím více spotřebních statků, aniž to ovšem bylo na úkor nezbytných životních potřeb. Náš lid dobře chápe oč jde. Nejlepším potvrzením toho, jak náš lid správně chápe správnou politiku komunistické strany Československa a obrozené Národní fronty, presidenta republiky, vlády a parlamentu, je veliký rozvoj velké iniciativy lidových vrstev zdola. Začalo to heslem: "Více práce republice", brigádami, národními směnami, vstřícnými plány, týdnem vzorné práce a pod. Ještě jsme nezapomněli, jak se kapitalističtí reakční vykořisťovatelé posmívali, jak zesměšňovali nadšené úsilí lidu, jak lid uráželi a snižovali.

A dělnictvo si dovedlo udělat pořádek i ve vlastních řadách bojem proti absenci a fluktuaci, bojem proti ztrátám, bojem nejen za kvantitu, nýbrž i za kvalitu, úderkami za splnění a překročování plánů, bojem o pořádek ve výrobě a velikým hnutím za zlepšovací návrhy.

Rodí se, mohutní a šíří hnutí socialistické soutěže, kácejí se staré předsudky, likviduje zaostalost tradice, burcuje třídní vědomí a socialistické uvědomění. V něm se rodí nový socialistický člověk, ovšemže v bolestech - to ani jinak nejde. Rodí se nový poměr člověka k člověku, ke společnosti, k národu, ke státu, k vlastnictví, ku práci a životu vůbec. Rodí se z idealismu, z lásky, z morálně politického uvědomění, z hmotných obětí, z odříkání, z utahování opasku. To je to velebné, úctyhodné a slavné na historických chvílích, které prožíváme, na velikých chvílích společenského i individuálního přerodu. Jsme svědky veliké kampaně socialistického soutěžení ke sjezdu komunistické - strany Československa, ve výročních dnech gottwaldovského vedení, které během 20 let učinilo z naší strany revoluční avantgardu dělnické třídy a v bratrském svazku dělníků s ostatními pracujícími lidmi přivedlo náš národ vítězstvím února na samu cestu k socialismu.