6. Naše závody musia previesť takú organizáciu, aby každý náš stavebný závod bol schopný previesť všetky stavebné práce, teda aj remeselné. Mám za to, že zimné obdobie nebolo na tomto úseku dostatočne využité, aby sa naše závody v tomto úseku dobre pripravily. Vidíme mnoho ráz budovy úplne dokončené, ale nepoužívané pre nedokončenie remeselných prác. Väčšie remeselné podniky budú naďalej sabotovať naše stavby, a preto darmo by sme zvyšovali výkony práce našich robotníkov, ak na druhej strane remeselnícke práce na stavbách nemajú riadny chod. Naše závody musia ešte využiť mesiac február a marec a vytvoriť svoje vlastné podniky, hlavne inštalatérske, stolárske, zámočnícke, pokrývačské a podobne. Doterajšie zaistenie väčších súkromno-kapitalistických podnikov s prideľovaním surovín na výrobu, nezaisťuje riadny chod práce. Jediná záruka sú vlastné podniky v týchto oboroch všade. Normalizácie niektorých remeselných výrobkov maly byť už dávno vydané. V 5RP sa počíta na prestavaných 1,000.000 korún 24 m³ stavebného dreva oproti 59 m³ v roku 1947. To znamená, že máme ušetriť 1,000.000 m³ dreva. Musíme začať šetriť hneď. Rôznymi rozmermi, nie normalizovanými, už teraz začiatkom roku 1949 plytváme stavebným drevom.

7. Presné dodržanie plánovania je ďalším podkladom zdarného výsledku. Pri stavebných investíciách na rok 1949 postupujú niektorí stavebníci rovnako nespoľahlivým spôsobom, ako v dvojročnici. Drobia stavebné akcie na malé celky, aby čo najväčší počet stavieb mohli zaplánovať a prevádzať roku 1949, hoci na prvý pohľad je zrejmé, že rozostavať všetky stavby naraz je nehospodárne, lebo dokončenie niektorých stavieb takto finančne dotované, by sa pretiahlo na desiatky rokov. Ako príklad uvádzam: v prvom roku 5RP má byť postavené v českých zemiach obecných a iných vodovodných stavieb za 121 miliónov. Tento obnos bol rozdelený na 226 stavieb, t. j. na jedno stavenisko pripadá priemerne pol milióna. V zemi Moravskosliezskej má byť postavené v roku 1949 mostných stavieb za 130 miliónov. Stavebník rozdelil túto čiastku na 161 stavenísk, takže pripadá na jedno stavenisko priemerne 800.000. Z uvedeného príkladu je zrejmé, že sa jedná o práce podcenené alebo tak rozdrobené, že stavebná prevádzka na nich by musela byť neekonomická, keby skutočne maly byť zaradené tieto stavby do prvého roku 5RP. Tieto skoro všetky nízko dotované stavby by musely byť teoreticky započaté až koncom roku 1949. Nové krajské národné výbory musia si rozdeliť finančnú kvótu pre rok 1949 na menší počet stavieb, ktoré však budú dotované podstatne vyššími obnosmi. KNV zaiste budú zárukou správneho prekontrolovania a roztriedenia všetkých stavieb.

Splnením týchto predpokladov zaistíme, že nielen doterajší charakter výroby remeselnej na stavbách bude zmenený na priemyselný, ale i predpoklady na socialistické súťaženie. Áno, len tak budú môcť naši robotníci a technici hľadať a nachádzať nové, lepšie a dokonalejšie výrobné formy a metódy, s ktorými bez zvýšenia fyzickej námahy a predlžovania stavebného času budeme stavať viac, lepšie a dokonalejšie. Už v roku 1949 musíme správne štartovať, keď máme splniť v stavebníctve hlavné požiadavky v základných hospodárskych odvetviach. Oproti roku 1947 a 1948 má sa stavebná činnosť zvýšiť v 5RP z 51,75 miliardy na 176,9 miliardy. Nesmieme však zabúdať, že oproti skutočnej prevedenej práce v 2RP je zvýšenie o 85 percent, t. j. prestavaných 38 miliárd na 176,9 miliardy. Pracovné sily máme zvýšiť z 210 na 315 tisíc, t. j. prírastok 105 tisíc. Rýchlou normalizáciou a typizáciou, rýchlou výrobou stavebných dielcov vylúčime sezónnosť stavebných prác a tým splníme aj predpoklad na zvýšenie pracovných síl.

Zvýšenie hospodárnosti, nová dobrá technická organizácia, socialistické súťaženie, lepšia organizácia práce, hlavne úkolovej, zvýšená starostlivosť o našich pracujúcich umožnia nám zvýšiť produktivitu práce aj v stavebnom sektore a tým aj splniť víťazne prvý rok slávneho Gottwaldovho 5RP. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dále je přihlášen pan posl. Šnobl. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Šnobl: Vážená sněmovno!

Zkoumáme-li rozpočet na rok 1949, předložený soudr. ministrem Dolanským, a díváme-li se, v čem je rozpočet spojen s děním, které dnes probíhá v našich podnicích a závodech, zjistíme, že rozpočet má již prvky socialistického soutěžení tak, jak běží v závodech. V závodech se ukázalo, že dělnická třída, pracující lid, je dobrým hospodářem, že rozumí své věci, že svou věc chce dělat a že ji skutečně dělá dobře. A to všechno má již odraz v našem prvém rozpočtu pětiletého plánu, to všechno se v něm projevuje, a je potřeba se podívat, jaký vliv bude mít další práce pracovníků a dělnické třídy v závodech na příští naše rozpočty, které mají být již rozpočty socialistickými. Naše pětiletka je podepřena a plánována na produktivitě práce. Produktivita práce se zvyšuje a podstatně se zvyšuje. Máme o tom statistické doklady. Je potřeba, aby produktivita práce byla zvyšována masovým hnutím, masovým socialistickým soutěžením v závodech. Jaké máme k němu předpoklady? Nejprve se socialistického soutěžení zúčastnili ti, kteří mají vysoké politické uvědomění. To byli první z těch, kteří v závodech pochopili, že zvýšená produktivita práce, že socialistické soutěžení je to, co nám dává možnost, abychom porazili starý soukromokapitalistický stát, co nás opravňuje věřit, že staré kapitalistické formy podnikání budou poraženy novými formami, formami socialistickými. My ovšem víme, že nestačí jen politické uvědomění. Víme, že neproniklo ke všem pracovníkům v závodech a podnicích, že je potřeba, abychom jim dali možnost materiálního zlepšení a lepších výdělků. Ovšem za předpokladů, že lepší výdělky a lepší úkoly budou podloženy lepší a dokonalejší prací.

V našich závodech se doposud uplatňují staré způsoby úkolování. My doposud se řídíme starými vlčími zákony - boj jednoho proti druhému. Doposud se řídíme starým způsobem dobíhání, jaký býval obvyklý v závodech. Ještě jsme nedovedli a mnohde nemáme ani vůli odstranit staré racionalisační methody.

V našich závodech se ještě pořád řídíme při úkolování postřehem nebo odhadem tak zvaných odborníků. Ještě pořád úkolujeme tak, že přirovnáváme kus ke kusu, je-li si jen trochu podobný, pak úkoly vysazujeme podle dobrého zdání. To je špatný způsob, špatná, zastaralá cesta. Staré methody musíme opustit, chceme-li se dostat k novým socialistickým formám práce. Víme, že je potřeba vytvořit nové podmínky, úkolovat skutečně moderními způsoby, že je potřeba pracovních studií, měření, theoretických výpočtů, že je potřeba skutečně zmáhat problematiku přípravných a ztrátových časů a že potom na základě všech těchto podložených jednotek je potřeba stanovit úkoly. Teprve takové úkoly nám dávají možnost vytvářet normy a teprve takto vytvořené normy mohou být a budou - věřte tomu - našimi uvědomělými dělníky překročovány.

Dělníci za starých soukromokapitalistických poměrů měli svoje pracovní reservy. A my, kteří jsme vyrostli v dílnách, víme, jak se tvořily. Víme, že v dílně se vždycky bojovalo, že dobíhal úkolář dělníka, mistr dělníka, dělník mistra a úkoláře a že záleželo na tom, kdo z nich byl chytřejší. Podle toho potom pracovní reservy dopadly. Když dělník tím, že doběhl úkoláře a mistra, docílil dobrého úkolu, pak si ho pochopitelně šetřil a měl k tomu svoje oprávněné důvody. Ale, paní a pánové, je potřeba si říci, zda máme ty své oprávněné důvody ještě dnes. Myslím, že nemáme, a že musíme staré způsoby potírat všemi silami, zasazovat se o to, aby v našich závodech, v národních podnicích, které se mají stát podniky s novým socialistickým řádem, starých nešvarů a dobíhání již nebylo.

V našich závodech se ještě dnes pořád udržují staré způsoby tak zvaných tichých dohod, dohod mezi dělníkem, který má dobrý úkol a který o něm nemluví proto, že za tento dobrý úkol by mohl být stíhán úkolář nebo mistr. A na druhé straně tichá dohoda, za které úkolář, který udělal špatný úkol k prospěchu dělníka, prostě o tom nemluví a klidně se dívá na to, jak si dělník pohodlně vydělává svoje peníze, jak nevyužívá stroj. A to je jedna z věcí, která brzdí zvyšování produktivity práce v závodech a působí, že na druhé straně dělník také nevyužívá svého pracovního času. Dělá to prostě tak, jak to dělával za kapitalistické éry. Ráno začne o půl hodiny později, pohodlně se nasvačí, snaží se, aby v pracovní době vyřídil všechny věci soukromé i nesoukromé, které má vyřizovat a snaží se, aby odpoledne určitou dobu, podle toho, jak úkol je dobrý, přestál. Samo sebou musí se snažit, aby toho nadřízení neviděli, protože špatný nadřízený, špatný úkolář by mu to nevytýkal, ale dobrý úkolář a dobrý mistr by mu to dnes vytkl. Je i dnes ještě mnoho těch, kteří se bojí této výtky a kteří dělají všechno tak, aby jim vytýkáno nic nebylo. Potřebujeme nové úkoláře a nové mistry. Nové dělníky jsme už ve velké většině našli.

Naši mistři, naši úkoláři, si musí uvědomit, že jejich povinnosti se změnily, že oni dnes se musí postavit do řad pracujícího lidu, že musí pochopit veliký úkol, který právě vyplývá z jejich úředního postavení, že musí své technické vědomosti, které nezískali pro sebe, ale proto, aby je dali k disposici celku, pro tento celek také využít.

Budeme - a už se to ukazuje v závodech - snižovat normy, a to podstatně. Rozvíjející se údernické hnutí v našich dolech, kovozávodech, v textilkách ukazuje, že máme své úderníky, kteří pochopili, co znamená socialistická soutěž, údernické hnutí. Musíme se starat, aby za tu práci, která není sice víceprací, ale přece jenom vyžaduje více námahy a přemýšlení, dostali odměnu.

V závodech musíme zařídit, aby tomu, kdo překročí normu, nebyl nově vytvořenou normou snižován výdělek. Musíme pracujícím zaručit, že když překonají normu, bude jim výdělek vyplácen podle staré normy ještě půl roku, snad rok, protože musí mít nějakou výhodu z toho, že normu překonali, že chtějí další normy překonávat, že chtějí hledat nové způsoby práce.

Dalším a velmi vlivným pomocníkem při řešení nových forem práce jsou zlepšovací návrhy. Dnes už se může mluvit o stamilionových obnosech. O čem však hlavně je třeba mluvit: kolik iniciativy, kolik dobrých nápadů vyrostlo dole na pracovištích! Víme, že ani deset procent z těchto zlepšovacích návrhů se nenarodilo v hlavách techniků, vedoucích lidí. Byli to ti, kteří pracují u strojů, kteří se denně stýkají s prací. Ti přinášejí nové názory na práci, hledají nové způsoby a uskutečňují je. l my musíme podporovat akci zlepšovacích návrhů, hledat pro ni nové formy.

A tu bych chtěl říci slovo k technikům. Technici mají povinnost, aby nacházeli v závodech úzké profily ve výrobním zařízení, aby se dívali, kde je výroba brzděna, kde jsou toho příčiny. Je třeba, aby oznamovali v odborných časopisech, co je ve výrobě třeba zlepšit. Je třeba, aby technici přinášeli tyto otázky k řešení celému kolektivu pracujících lidí, když sami nechtějí, nebo z pohodlnosti je řešit nedovedou.

Je třeba, abychom v závodech zavedli průzkum úzkých profilů ve výrobních zařízeních, abychom našli všechny úzké profily, dali je ve všeobecnou známost, aby tak všechny závody se mohly zúčastnit a podílet na odstraňování všech jejich příčin, aby všechny mohly pracovat na zlepšovacích návrzích, které přinášejí tak veliký prospěch naší výrobě.

Pracující lid Československa, dělnická třída vedená KSČ, je na dobré cestě, na nejlepší cestě ukázat že náš výrobní, socialistický řád je lepší starého, že dovedeme vytvářet takové ekonomické předpoklady, že brzy vytvoříme na základě socialistického vlastnictví výrobních prostředků, socialistické soutěže a iniciativy pracujících mas předpoklady nového, lepšího, socialistického řádu, lepšího řádu než byl starý řád kapitalistický.

Náš státní rozpočet na rok 1949 hledal a již našel některé prvky budoucího rozpočtu socialistického státu. Tak, jak nám budou vyrůstat, zlepšovat se nové socialistické formy výroby v závodech, tak se budeme k tomuto socialistickému rozpočtu my v Československu, pracující lid, dělnická třída, hledající nové cesty, přibližovat. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dalším řečníkem je pan posl. Mátl, dávám mu slovo.

Posl. Mátl: Paní a pánové!

V okamžiku, kdy byl panem ministrem financí předložen parlamentu k projednávání vyrovnaný rozpočet Československé republiky na rok 1949, se v plné míře ukázalo a potvrdilo, jak velké dílo bylo během poválečných let v lidově demokratickém Československu vykonáno.

Náš pohled zpět, na uplynulá 3¹/₂ léta intensivní práce je radostný, i když máme těžkosti. Daly do mnohého nahlédnout a mnohému se naučit. Mnohé se v nich změnilo, došlo k výrazným změnám politickým, hospodářským i kulturním. Vítězná pracující dělnická třída nekompromisně a tvrdě v únoru vykročila - jde a půjde takto i nadále úspěšně za svým cílem.

Vítá jako dobrý hospodář vyrovnaný rozpočet, vidí v něm pevnou hospodářskou základnu - a rozpočet lidově demokratické republiky na cestě k socialismu. Posuzuje ho jako rozpočet konstruktivní, který preferuje hospodářské položky ve vztahu k pracujícímu člověku a jeho životní úrovni nejenom po stránce materiální, ale i kulturní. Vidí v něm rozpočet svůj, kterému pracovním úsilím dala pevné základy. Hodnotí ho jako rozpočet míru, klidu a pořádku, zaměřený jen na rozvoj své vlastní země, kultury a svého vlastního života. Rozpočet znamená finanční plán. V rukou pracujících je opět, aby tento plán splnili. Mají k tomu dnes všechny objektivní a subjektivní předpoklady. Rozhodování o jeho splnění, o tom, dáme-li ministerstvu financí ještě větší možnosti, vytvoříme-li dostatečné finanční zálohy na urychlené plnění investičních plánů atd., má náš průmysl a pracující lid.

Základní otázkou zůstává zvýšení produktivity práce a mobilisace pracovních sil. Dosažené výsledky, i když jsou uspokojující a znamenají velké vítězství pracující třídy Československa nad formami kapitalistické výroby, je nutno dále překonávat. Musíme se všichni poctivě snažit, aby se produktivita stále rozvíjela a zvyšovala.

V úzké souvislosti s produktivitou práce je otázka mobilisace pracovních sil a správné rozestavení pracovních kádrů na všech úsecích, v každé dílně a úřadovně; dále pak plně využíti pracovních sil prověrkami na všech pracovištích. Naše závody neřešily dosud tyto otázky se vší vážností a odpovědností. Nejenom že jsou téměř na všech pracovištích stále značné skryté pracovní reservy, ale hlášená potřeba pracovních sil se udává zpravidla vyšší, než je skutečná. Plánujeme-li, plánujme tedy řádně i v této oblasti. Žádný závod nebude moci počítat do budoucnosti s přísunem nových pracovních sil, jestliže má reservy nejen v pracovních silách, ale také v pracovním výkonu.

Nadplány a nyní uskutečňované vstřícné plány nám ukazují netušené možnosti, které v tomto směru máme. Dokladem toho je brněnská Zbrojovka. V tomto národním podniku má býti zvýšena výroba o 40 %; ke splnění tohoto úkolu bylo naplánováno nových 920 dělníků a 102 úředníků. A co se stalo? Vstřícný plán, který byl vypracován, odhalil reservy a po pečlivém šetření závod nepotřebuje přísun nových pracovních sil. Svůj úkol splní bez oněch 920 dělníků a 102 úředníků. S pracovními silami se musí pečlivě a ekonomicky hospodařit. Vždyť v každém případě jde tu o člověka, jeho existenční zájem a na druhé straně o státní hospodářství.

V závodech bude nutno provést celou řadu opatření a zlepšení po stránce sociálních a zdravotních zařízení, majících vliv na fluktuaci zaměstnanců, nepříznivě působící na produktivitu práce. Sociálně političtí ředitelé našich národních podniků budou muset nést po této stránce větší osobní odpovědnost. Nesmí se považovat za odborové důvěrníky zaměstnanců, nýbrž za ředitele, mající v úseku sociální politiky odpovědnost k výrobě.

Významnou složkou, kterou lze naši výrobu posílit, jsou naši úředníci. Nejen ve státní a veřejné službě, v distribuci, peněžnictví, hospodářských svazech, ale i ve výrobě samotné. Ve výrobě máme dosud o 5 % méně dělníků než v roce 1937, ale více než o 36 % úředníků a ve státní a veřejné službě dokonce o 57 %. Tento problém řešit musíme, neboť by nezdravý poměr sil byl trvale neúnosný.

Podle rozhodnutí vlády má jít na pomoc výrobě 65.000 úředníků, z čehož k 15. III. 1949 má být k disposici 30.000 úředníků. To však nesmí znamenat, že 15. března budeme mít 30.000 úředníků bez možnosti umístění. V tomto ohledu bude potřeba největší opatrnosti. Z úřadů bude možno postupně odčerpávat jen tolik pracovních sil, pro které budeme mít předem zajištěna umístění. Pracoviště i prostředí musí být připraveno, aby se přeřazení cítili důležitou výrobní složkou. Nesmí u nich vzniknouti pocit méněcennosti, jinak by jejich poměr k práci nevyvěral ze srdce a byla by pro ně neradostná. Opak musíme dosáhnout. Zaměstnanci ve výrobě musí těmto novým pracovníkům podat pomocnou ruku a udělat vše, aby se v novém povolání cítili spokojeni. Nová práce pro ně musí být radostí, neboť budou pomáhat ve výrobě k zvyšování národního důchodu, dalšímu rozmachu a rozkvětu hospodářství. Úředníci, kteří se přihlásili dobrovolně do výroby, musí být preferováni. Dalším, celkem ještě nevyužitým zdrojem jsou naše ženy. Zatím co mužů máme v produktivním věku pouze 6 %, žen je v tomto věku mimo pracovní poměr 48 %. Přikročíme-li však k jejich pracovní mobilisaci na širší základně, budeme nuceni přihlížet k některým momentům. Především bude nutno uplatnit ženy, které mohou pracovat celodenně, později teprve podle okolností - se sníženou pracovní dobou.

V závodech však bude nezbytné provést přesuny kádrů. Dosud pracuje mnoho mužů na fysicky lehčích pracích, které by mohly obstarat ženy, zatím co těžší práce a celé obory trpí nedostatkem fysicky silných pracovních sil. Muži budou muset postupně do těchto oborů přejít a uvolnit místa ženám, které se na těchto pracích plně osvědčují. V některých národních podnicích si již uvědomují důležitost žen ve výrobě a činí opatření, aby si je vyškolily na zdatné a kvalifikované pracovnice. Ženy tam procházejí odborným školením. Tak Zbrojovka ve Vsetíně je připravena pro nástup učednic na kvalifikovanou práci. V tomto závodě se současně provádí odborné přeškolování pomocných ženských pracovních sil na kvalifikované pracovní síly, které nejen nahradí, ale v mnohých směrech jistě předčí mužské pracovní síly. V mnohých oborech ve výrobě se žena svojí zručností a vytrvalostí uplatní často lépe než muž.