Tomuto slibu se lidová strana nezpronevěřila, plnila loyálně svůj závazek. Je ovšem litovat, že se vyskytli ještě i po únoru, a žel i v nedávné době, někteří nehodní jednotlivci z řad bývalých příslušníků, kteří svou rozkladnou činností, ba dokonce i akcemi protistátními poškodili zájmy státní, ukázali se jako nepřátelé státu a jeho lidově demokratického zřízení a tímto svým postojem a činností těžce poškodili a znevážili tak obětavou práci tisíců činovníků a členů strany, kteří se poctivě zapojili do budovatelského díla. Jde však opravdu jen o neodpovědné a pobloudilé jednotlivce, kterých se strana zřekla a odsoudila je s rozhořčením. Jest to však pro ni znovu poučením, jak ostražitě je třeba hlídati čistotu strany, aby se do ní nevloudily reakční živly, které již jednou přivedly stranu na pokraj zkázy. Věříme, že tato dobrá vůle a rozhodnost budou pochopeny a že důvěra čs. strany lidové jak v Národní frontě samé, tak i v širokých vrstvách poctivých a věrných stoupenců čs. strany lidové zůstane zachována.

To jsem pokládal za nutné předeslat po stránce politické, než přejdu k předmětu dnešní sněmovní rozpravy. Jest to nutné proto, že věci politické jsou těsně svázány s věcmi hospodářskými a ukazuje nám to i struktura státního rozpočtu na letošní rok. Po stránce odborné je těžko ještě něco připojovati po vyčerpávajícím výkladu pana ministra financí, kterým doprovodil rozpočet při jeho předložení sněmovně 5. ledna, po důkladném a opravdu odborném jeho projednání nejen ve výboru rozpočtovém, ale i v dalších 9 odborných výborech sněmovny. Chtěl bych jen stručně zhodnotit význam letošního státního rozpočtu, prvního rozpočtu naší první pětiletky.

Největším jeho kladem jest jeho vyrovnanost, vyváženost výdajů i příjmů a jeho aktivum. Co zdálo se nemožností a čeho nedosáhly mnohé daleko starší, mocnější a bohatší státy, uvésti státní rozpočet do rovnováhy, to se podařilo našemu panu ministru financí. Náleží mu za to dík a pochvalu, nejen za to čistě formální i věcné uspořádaní státního hospodářství, ale i za to především, že celému národu zde byla manifestačně ukázána odhodlaná vůle jíti cestou řádného hospodáře a tak dány i nejširším vrstvám lidovým záruky, že jdeme opravdu již do lepšího. Jsme si vědomi toho, že to nebude najednou, hned zítra, nebo za měsíc, ale čísla, kterými k nám mluví rozpočet, nás přesvědčují, že i přes některá ještě odříkání budeme se vcelku všichni vespolek míti přece jen lépe. Je to náš první rozpočet v novém hospodářském a společenském uspořádání, rozpočet konsolidační, obrážející uklidnění a ustálení našeho politického a hospodářského života, rozpočet po prvé těsněji spjaty s naším hospodářským plánováním, rozpočet opravdu budovatelský, rozpočet zvýšení blahobytu. Je úsporný a přitom dostatečně zabezpečující všechny úkoly, které stát musí plnit, ať politické či hospodářské, sociální nebo kulturní. Potěšitelné přitom je zjištění, že zvýšenou měrou pamatuje se na potřeby sociální, zdravotní a kulturní. Přiměřená část je v rozpočtu věnována na zabezpečení řádného chodu lidově demokratického aparátu.

Po prvé také procházejí státním rozpočtem hospodářství všech svazků lidové správy, čímž je dokumentována jednotnost veřejného hospodářství a zabezpečen řádný chod všech složek lidové správy. Co dříve bylo starostí a těžkostí, aby se dostaly finance naší samosprávy do jakés takés rovnováhy, co důležitých úkolů nemohlo býti provedeno, protože nebylo na ně prostředků. Dnes po přebudování orgánů lidové správy na orgány opravdu demokratické, zajišťující přímou účast a kontrolu lidu, jsou všem složkám této správy zabezpečeny také finanční prostředky, aby všechny úkoly mohly býti splněny. A navíc, složkám těm se dostává i přímé účasti na finanční správě samé. Budou zajisté určité přechodné těžkosti, ale věříme, že dobrou vůli a spoluprací budou překonány a že i v tomto úseku veřejné správy, který nejvíce trpěl byrokratičností, uplatní se výrazně zásady demokracie a přímá účast lidu.

Pamatujeme také na zabezpečení svého státu jak uvnitř, tak i proti případnému nebezpečí zvenčí. Jsme státem mírumilovným a nechceme mít nepřátelství s nikým, přejeme si jen mír a pokoj, abychom ze své vlasti si mohli vlastní prací a úsilím vybudovat zemi štěstí a míru. V této své mírumilovnosti jsme silni především vědomím našeho spojenectví s nejmírumilovnějším státem světa SSSR, který je sám dost silný, aby jeho vůle k míru byla respektována. Spolu s ním a svými vlastními silami chceme a dovedeme se ubránit proti všem nepřátelům. Své budovatelské dílo si nenecháme nikým rušit. Jde o dílo opravdu veliké. Mnozí z nás nejsou si ještě plně vědomi, v jaké velké historické době žijeme, že vskutku dějiny tvoříme a budujeme nový řád, který má všem pracujícím zajistiti lepší život. Náš první pětiletý hospodářský plán, při jehož sněmovním projednávání byly osvětleny všechny jeho klady, ale i potřeby, plán, který se stal velkým heslem všech pracujících rukou i mozků, v továrnách i na polích, v kancelářích i v řemeslnických dílnách, nemocničních sálech, v pracovnách umělců, tento plán je prvým nástupem. Jím zahajujeme to veliké dílo přestavby a budování. velikost jeho není jen v tom velikém cíli, ale i v tom, že každý, i ten nejmenší a nejslabší může a má být na něm účasten a pomáhat jeho uskutečňování. A o to půjde především, abychom se všichni přičinili, aby s touto cestou byli obeznámeni všichni lidé dobré vůle, abychom jim ukázali smysl práce a abychom je přesvědčili, že tak velký ideál opravdu je hoden toho, aby se stal majetkem všech, aby se stal předmětem ušlechtilého soutěžení a usilovné snahy o jeho splnění. Plán je vyjádřen čísly, jichž nutno dosáhnout, ať v průmyslu či v zemědělství, v organisaci práce či v distribuci vyrobených statků. Pouhé cifry by však nebyly nic, kdyby za nimi nestála pevná a dobrá vůle, hluboké mravní přesvědčení všech pracujících. S těmito ideály podaří se nám lehce dané úkoly splnit.

Je potěšitelné, že své úkoly v pětiletém plánu chápe i ona pracující složka národa, která vždy byla konservativnější - naši zemědělci. Zemědělství byly uloženy velké úkoly, ale porozumění pro ně mezi zemědělci stále roste přes všechny zvláštní obtíže, které naše zemědělství má v nedostatku pracovních sil, strojů i v nepřízni přírodních podmínek. Porozumění pak vlády, jež výhodnými opatřeními chce usnadnit našemu zemědělství plnění jeho úkolů, zajisté uspíší tento uvědomovací proces. Radostněji se pak bude pracovat našim zemědělcům, kteří na svých polích vyrobí nám chléb i ostatní, čeho národ k výživě potřebuje. Náš zemědělec nezůstane v soutěžení pozadu za horníkem a průmyslovým dělníkem. A tak celá naše republika společnou prací nás všech stane se velkým a radostným staveništěm nového řádu a společná práce přinese všem spokojenost, mír, zvyšování blahobytu a kus lidského štěstí.

Začali jsme vlastně již loni budovat předpoklady a základy tohoto úsilí. Veliké dílo, které v tak podivuhodně krátké době - za necelý rok - bylo vykonáno, dokončení pozemkové reformy, znárodnění průmyslu, vybudování nejmodernějšího sociálního pojištění, péče o zdraví lidu, o jeho kulturu, zpřístupnění všech vymožeností techniky a lepších životních podmínek nejširším vrstvám lidovým, odrážejí se již ve státním rozpočtu na letošní rok a jeho číselná vyjádření mohou naplnit všechny lidi dobré vůle upřímnou radostí. S těmito pocity zúčastnili se také členové klubu poslanců čs. strany lidové svědomitě projednávání státního rozpočtu ve výborech a mám čest jménem tohoto klubu prohlásit, že poslanci čs. strany lidové vyslovují souhlas s exposé pana ministra financí z 5. ledna t. r. a že budou s radostí hlasovat pro schválení státního rozpočtu republiky Československé na rok 1949. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Komzala. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Komzala: Slávne Národné shromaždenie!

Keď sme prerokovávali zákon a päťročnom hospodárskom pláne, bolo s tohto miesta viacerými slovenskými poslancami zdôrazňované, čo tento hospodársky plán znamená pre Slovensko, pre jeho hospodársky, sociálny a kultúrny rozvoj. Dnes rokujeme o štátnom rozpočte na rok 1949, ktorý je finančným zaistením prvého časového úseku tohto päťročného plánu, teda prvým dielčím rozpočtom päťročnice, čo má najmä pre Slovensko osobitný význam. Tento rozpočet je prvým štátnym rozpočtom u nás, ktorý je sostavený v plnej súvislosti s naším hospodárskym plánom a jeho jednotlivé kapitoly sú týmto hospodárskym plánom navzájom skĺbené a zladené. Tento rozpočet nám tiež ukazuje, že naša štátna správa prestáva byť obyčajnou vrchnosťou, úradmi pre úradovanie, na ktorých širšia verejnosť nemá vcelku žiadneho záujmu, iba ak ten, že občas ku svojej ľútosti má s niektorým úradom do činenia. Naša ľudovodemokratická štátna správa stáva sa v päťročnom hospodárskom pláne taktiež súčiastkou našej hospodárskej sústavy a naše ministerstvá i úrady ľudovej správy stávajú sa vrcholnými a riadiacimi orgánmi jednotlivých složiek tejto novej hospodárskej sústavy. Preto náš tohoročný štátny rozpočet môžeme celkom ináč hodnotiť podľa jednotlivých stránok jeho skladby, ako sme to mohli robiť v minulosti. Nech vezmeme ktorúkoľvek složku nášho štátneho rozpočtu na rok 1949 a hodnotíme ju, vidíme, že každá jej stránka, či už je to stránka plánovacia, výrobná, distribučná, sociálna, kultúrna, zdravotnícka, správna, alebo stránka vonkajšej alebo vnútornej obrany štátu, vyjadruje vo svojom jadre a v podstate iba zásady hospodárskeho rozvoja republiky a dvíhania životnej úrovne nášho ľudu, že teda tento štátny rozpočet je rozpočtom hospodárskym. A o taký rozpočet musí mať záujem každý občan nášho štátu, lebo sa ho dotýka v jeho každodennom živote, lebo je rozpočtom jeho každodennej práce, na ktorej práci je i fakticky založený a ktorá dáva jeho vysokým číslam životnú náplň a hmotný obsah.

Tento prvý štátny rozpočet našej päťročnice je v každom smere veľkým obratom v hospodárstve nášho štátu. Už celá jeho nová skladba ukazuje, že sme opustili staré metódy štátneho rozpočtovania a že v súlade s celkovým rozpočtovaním našich národných a štátnych podnikov prechádzame i v štátnom rozpočte na koľaj plánovaného hospodárstva. Preto hodnotiac tento štátny rozpočet nevidíme v ňom iba vytrhnutý osamotený úsek jednoročnej práce a potrieb štátnych úradov, ale súčasť dlhodobého plánu, systematickú koordináciu a rozloženie bezprostredných potrieb dneška s predvídanými potrebami budúcnosti. Vidíme v ňom však viac ako tieto formálne rozdiely oproti minulosti. Vidíme v ňom odzrkadlené všetky veľké zmeny, ktoré sa staly v našom verejnom a štátnom živote, v našej ľudovodemokratickej republike, najmä po lanskom februári. V ňom sú finančne zaisťované všetky výdobytky nášho nového života, od decentralizovanej ľudovej správy počínajúc, ktorá by bez tohto zaistenia ostala papierovou záležitosťou, až po naše veľké sociálne vymoženosti včítane národného poistenia a novej kultúrnej politiky, ktoré všetky len v takom štátnom rozpočte, založenom na únosnosti plánovaného a účelne rozdeleného národného dôchodku, majú naozaj reálny základ. Len taký rozpočet umožňuje tiež rozumné a únosné investície v záujme rozvoja nášho hospodárskeho života ako hlavnej podmienky pre zvyšovanie životnej úrovne nášho ľudu.

Panie a pánovia! Je isté, že naša najširšia verejnosť a najmä všetky pracujúce vrstvy našich národov budú mať o tento štátny rozpočet zvýšený záujem a tento záujem bude tým väčší a živší, čím lepšie a výraznejšie vynikne aj z rozpočtovej debaty v Národnom shromaždení to, v čom a ako on súvisí s každodenným životom nášho ľudu.

Pokiaľ, sa týka Slovenska, i o rozpočte bude sa hovoriť dotiaľ s osobitného slovenského hľadiska, dokiaľ plánovaným socialistickým prebudovaním celého nášho štátu nevytvoríme také hospodárske a tým aj sociálne, kultúrne a ostatné podmienky na Slovensku, že už nebude potrebné o Slovensku hovoriť ako o niečom osobitnom. A práve tento rozpočet, ktorý je prvým rozpočtom socialistickej päťročnice, je tým, čo pomáha vo zvýšenej miere odstrániť rozdiely medzi českými krajinami a Slovenskom.

Za prvej republiky, ba ešte i po oslobodení po druhej svetovej vojne, boly rozpočtové debaty v parlamente využívané na to, aby v nich bola pretriasaná otázka tzv. doplácania na Slovensko. Česká i slovenská reakcia, hovoriaca v mene českých a slovenských statkárov, priemyselníkov a meštianskeho kupectva, ktorá bola ináč zajedno vo svojom postoji oproti robotníckej triede a jej pokrokovým a socializačným snahám, mala medzi sebou rozdielne názory na investície na Slovensku a vôbec na všetko, čo sa na Slovensku zo štátneho rozpočtu vynakladalo. Slovenská reakcia vytýkala reakcii českej, že svoj pomer k Slovensku stavá na obchodný základ, pričom vymáhajúc zvýšené rozpočtové prídely pre Slovensko mala na mysli len svoje záujmy a nie záujmy Slovenska a jeho pracujúceho ľudu. Naproti tomu reakcia česká nemohla pochopiť, prečo sa slovenskí meštiaci nechcú stotožniť so všetkým, čo bolo premyslené a robené s hľadiska českých majiteľov výrobných prostriedkov, a vyratúvala, aké sumy doplácajú české zeme na Slovensko. Tomuto stavu je po lanskom februári raz navždy koniec.

Lanský február odstránil českú i slovenskú reakciu z rozhodovania v štátnom a verejnom živote v Československej republike, víťazná robotnícka trieda pod vedením jednotnej celoštátnej Komunistickej strany Československa prevzala nielen zvýšenú časť moci v štáte, ale aj zodpovednosť za to, že odteraz bude naša republika spravovaná nie s obchodného a zárobkového hľadiska českých alebo slovenských reakčných živlov, ale s hľadiska budovania socializmu, t. j. lepšieho a krajšieho života českého a slovenského pracujúceho ľudu. Tento lepší a krajší život bude založený na poctivej a usilovnej práci českého a slovenského pracujúceho ľudu, na plánovaní tejto práce, na novom českom a slovenskom vlastenectve činov, ktoré sa prejaví vo zvýšenej výrobnosti, iniciatíve pracujúcich más, v úderníckom tempe práce, skrátka v socialistickom budovaní a organizovaní, v novom pomere pracujúcich k výrobným prostriedkom, v lepšej a radostnejšej spolupráci všetkých složiek obrodeného Národného frontu.

Toto všetko uvedomuje si náš pracujúci ľud v celom štáte a tým viac si to uvedomuje a musí uvedomiť slovenský pracujúci ľud, lebo ak je všeobecne badateľný náš veľký hospodársky, sociálny a kultúrny pokrok v novej ľudovodemokratickej republike, je tým výraznejší a priamo do očí bijúci tento pokrok na Slovensku. Je všeobecne známe, že vďaka novým pomerom a napriek všetkým pokusom slovenskej reakcie, ktorá chcela náš nový vývoj hatiť a robila mu všemožné prekážky, bola to slovenská pracujúca trieda, ktorá sa veľmi čestne zhostila ťažkých rekonštrukčných úloh po oslobodení a ktorá splnila aj veľmi čestne úlohy, ktoré vyplývaly pre Slovensko z dvojročného plánu obnovy našej republiky. A práve tento dvojročný hospodársky plán obnovy zmenil pomery na Slovensku na nepoznanie. V prvom rade bola to úplná likvidácia nezamestnanosti, ktorá bola po desaťročia metlou slovenského človeka a hnala ho do sveta za prácou. Dnes nejestvuje na Slovensku nezamestnanosť, ale naopak na Slovensku je veľkou úlohou mobilizovať ďalšie ešte skryté rezervy pracovných síl, ktoré potrebuje Slovensko pre svoju plánovanú hospodársku výstavbu, najmä pre svoj nový priemysel, ako aj pre plánované hospodárstvo v celom štáte. Už naša dvojročnica ukázala názorne slovenskému pracujúcemu človeku, čo znamená preň spriemyselnenie Slovenska, ktoré je predpokladom pre základné riešenie hospodárskych a sociálnych pomerov na Slovensku. Keď za dvojročnice stúpla priemyselná výroba na Slovensku na 225 bodov proti 100 bodom r. 1937, znamená to, že Slovensko nielen samo vyrába dvojnásobné množstvo investičných a spotrebných statkov, ako bolo v stave za kapitalistického hospodárstva, ale že tým vo veľkej miere prispieva k celoštátnej zvýšenej životnej úrovni, ktorá je cieľom socialistického hospodárstva, že sa teda i rapídne približuje k tej úrovni, ktorá je v českých zemiach. Už sám tento fakt je potvrdením toho, že len plánované hospodárstvo môže rýchle rozvíjať výrobné sily, a dokazuje to, ako to zdôraznil námestník predsedu vlády Široký minulý týždeň na ústrednom výbore KSS, že na Slovensku za kapitalistického systému hriešne ležaly ladom ohromné nevyužité výrobné sily. Ľudské a materiálne zdroje, bez rozvinutia ktorých nie je možný žiadny pokrok a vyššia životná úroveň. Táto životná úroveň nesporne vzrástla najmä na Slovensku za dvojročnice nebývalou mierou. Nielen že vzrástly významným spôsobom sociálne služby, ktoré náš štát poskytuje každému pracujúcemu človeku, ale zvýšila sa aj súkromná spotreba všetkých potravných i priemyselných článkov. A zvýšila sa práve tam, kde to prv nebolo možné, u tých vrstiev, ktorým sa prv nedostávalo existenčného minima. To znamená, že nastal veľký presun v rozdelení národného dôchodku. Jeden príklad osvetlí to veľmi výrazne, keď si porovnáme napr. spotrebu cukru na Slovensku v roku 1934, ktorá činila na hlavu 12,7 kg, a naproti tomu dnešný zaručený prídel, ktorý činí 21,1 kg. To iste platí o ostatných potrebných článkoch a ukazuje to, že na Slovensku sa už viac nežije pod úrovňou existenčného minima, ako tomu bolo u celej tretiny obyvateľstva Slovenska pred vojnou.

Keď teda životná úroveň slovenského pracujúceho človeka stúpla za posledné roky napriek neúrode v roku 1947, znamená to, že tento nový ľudovodemokratický režim, naše znárodnené a plánované hospodárstvo, je tou správnou cestou, po ktorej i slovenský národ kráča k lepšej a krajšej budúcnosti. Ale sú ešte niektoré nedostatky najmä pri vyšších požiadavkách, ktoré tu sú; je možné tieto nedostatky úspešne odstrániť len zvýšenou produktivitou práce a len zapojením všetkých zdravých rúk do výrobného procesu.

Už za dvojročnice stúpol veľmi národný dôchodok na Slovensku, a to v roku 1948 o 15,3 % oproti r. 1947 a v celoštátnom národnom dôchodku činil v r. 1948 20,7 % oproti 18,7 % v roku 1947. Keď uvážime, že tento podiel na celoštátnom národnom dôchodku má za päťročnice stúpnuť na 23 %, teda bezmála na ¹/₄ celoštátneho, vidíme to rýchle približovanie sa k jednotnej celoštátnej životnej úrovni, na ktorú by sa Slovensko nebolo dostalo bez tých veľkých politických zmien, bez toho, aby pracujúca trieda nebola vedúcou silou nášho politického a hospodárskeho života. A ak má úplné vyrovnanie nastať čím rýchlejšie, je zase len potrebné zvýšiť produktivitu práce, pracovať lepšie a účelnejšie a správať sa heslom: dohnať české zeme v prvom rade v lepšie organizovanej práci, v dobrom pracovnom výkone.

Dobrý pracovný výkon slovenského pracujúceho človeka ostatne bol a je všade vo svete známy. A jednako nemohol sa uplatniť v prvej republike na Slovensku preto, že tu nebolo tej pracovnej príležitosti a tých výrobných prostriedkov, ktoré spojené s dobrou pracovnou morálkou tvoria najvyššie hodnoty a z ktorých rastie blahobyt a spokojnosť. Dnes dostáva Slovensko cestou plánovanej industrializácie tieto výrobné prostriedky a pracovné príležitosti a dnes má slovenský robotník príležitosť ukázať, ako vie pracovať na svojom a pre seba. Výsledky národnej súťaže v posledných troch rokoch ukázaly, že slovenský robotník vie pracovať dobre. Početné vyznamenania v národnej súťaži, ktoré dostaly slovenské závody, sú toho dôkazom a slovenská pracujúca trieda je na ne hrdá. Lež na tom nemožno ustrnúť, lebo rýchly vývoj nášho hospodárskeho života stavá a bude stavať všade zvýšené požiadavky. Už teraz sa šíri na Slovensku nové hnutie sociálneho súťaženia a ukladania si zvýšených pracovných úloh, ako to pracujúci sľúbili na konferencii ústredného výboru KSS.