Každého, kdo to mysli s naší novou republikou poctivě, musí zajímat, jak se u nás vyvíjí t. zv. daňová morálka. Svého času jsme prohlásili, a to plným právem, že daňová defraudace je takovým zločinem jako každá jiná defraudace. Od státu se nemohou jen žádat ty a ty úkony; musí se mu plnění těchto úkolů také umožnit. Jedním z pramenů státního příjmu jsou daně. Proto ten, kdo daně vybírá a má odvádět, nebo ten, kdo je daní přímo postižen, má ji odvádět ze svých úkonů, a kdo daň neodvádí, poškozuje celek. Jak je tomu nyní, může nám ukázat jen účinné srovnání s vývojem daňových nedoplatků dříve. V každé rozpočtové debatě v období prvé republiky byla velká část zprávy gen. zpravodaje nebo jiných debatérů věnována tomuto problému. Tak dne 28. listopadu 1934 při projednávání státního rozpočtu na rok 1935 konstatoval gen. zpravodaj, že doplatky přímých daní, daně z obratu a přirážek k nim počátkem r. 1933 - t. j. nedoplatků vzniklých do konce r. 1931, tedy v letech, kdy ještě hospodářská krise nebyla tak těžká - činily částku 5.458,309.383,95 Kč. Předpis všech těchto daní dohromady pro celou republiku na rok 1935, t. j. na rok, kdy se počalo projevovat určité zlepšení ve vývoji hospodářské krise, činil částku 5.606,832.612,85 Kč. Nedoplatky tedy činily skoro tolik jako celý roční předpis na daních. Pro samotný rok 1933 činily odpisy na těchto daních 847,409.000 Kč. Kromě toho bylo podle § 7 zákona o půjčce práce vyrovnáno daní v českých zemích 705,269.064 Kč, a tak gen. zpravodaj s politováním konstatoval, že r. 1933 bylo deputováno poměrně více nedoplatků odpisem než platbou. A ještě jednu věc musím připomenout: několik desítek tisíc daňových exekucí na malé poplatníky a milionové odpisy poplatníkům velkým. To byl r. 1933. R. 1948 jsme měli předpis daní přímých a daně obratové celkem v částce 29.047,750.000 Kčs. Zvýšili jsme cenový index průměrně třikrát, a to, jak sami dobře víte, již r. 1945. A při tomto zvýšení a při předpisu 29.047,75 mil. máme do 30. září 1948 na nedoplatcích 5.444,723.934 Kčs, tedy o 13,585.449 Kčs méně než r. 1933 a v poměru k předpisu činí jen necelých 20 %, kdežto dříve, jak jsem uvedl, činily téměř 100 % předpisu.

Z toho můžeme usuzovat za prvé na zlepšení celkové situace a za druhé na pozvolné zlepšování daňové morálky. Srovnání pro nás však bude daleko příznivější, když od těchto nedoplatků odečteme nedoplatky nelikvidní, to je takové, které jsou za osobami odsunutými nebo za majetkovými podstatami konfiskovanými nebo znárodněnými, u nichž dřívější majitel daně nezaplatil. Likvidních nedoplatků, to je těch, které jsou za skutečně existujícími poplatníky, máme jen 1.728,432.651 Kčs u daní přímých a daně obratové; u všech daní dohromady i s poplatky 2.004,810.091 Kčs. Toto srovnání nám tedy nyní dává nejen jasný obraz o dnešní hospodářské situaci, ale také jasnou odpověď na otázku, zda stoupá daňová morálka.

Přejdu nyní k otázce přesunu těžiště příjmů z daní přímých na daně nepřímé a zda je to něco nového. Neuškodí podívat se zase trochu do minulosti a porovnávat. Budu proto opět citovat zprávu gen. zpravodaje k rozpočtu na rok 1935, t. j. z 28. listopadu 1934. která uvádí: výnos přímých daní je proti prelimináři menší o 121,221.165 Kč, ale výnos daně z obratu a daně přepychové je vyšší proti prelimináři o 93,257.039 Kč. Dále uvádí: všechny výnosové daně, včetně daně rentové, daně z tantiém a z vyššího služného, daly v uplynulém roce státní pokladně 318,600.000 Kč; naproti tomu srážková daň, kterou platí dělníci a úředníci, přes citelný pokles důchodů vynesla 308 mil. Tak v roce nejhlubší hospodářské krise a nezaměstnanosti, jakou až dosud dějiny poznaly, kdy u nás bylo na jeden milion lidí nezaměstnaných a kdy skoro polovina lidí zaměstnaných pracovala omezeně a za mzdy skutečně žebrácké, daně dělníků a úředníků vynesly skoro tolik jako všechny ostatní výnosové daně, které postihovaly bohaté přímo. V té době zisky bank a velkých průmyslových koncernů se téměř nezmenšily; banky skupovaly nejen půdu, ale i menší podniky, utužovaly se kartely a koncerny, měsíční plat pro kancelářskou sílu byl 250 Kč nebo i menší, plat dělníka také 100 Kč týdně, ale na tantiémy se sáhnout neumělo a nechtělo.

Tentýž zpravodaj se 9. prosince 1935 při projednávání státního rozpočtu na r. 1936 dotýká otázky přímých daní znovu tímto konstatováním: "Přesto, že proti loňsku je výnos přímých daní vyšší o 206 mil., zůstávají vcelku do konce října o 1.300 mil. za rozpočtem a do konce roku se již s rozpočtem nesejdou." Jak víte, paní a pánové, nebyl rok 1935 obyčejným rokem; v tomto roce se již projevovala zvýšená produkce válečného průmyslu v důsledku ohrožení republiky vývojem situace v Německu. Proto se kalkulovalo s větším výnosem u daní přímých; jak to dopadlo, dokazují vám uvedené číslice. U daní nepřímých to šlo trochu jinak. Velkým bylo neustále odpisováno, daňové exekuce na ně neplatily, neboť vždy uplatňovali hrozbu, že tedy podnikat nebudou, že to zavřou a dělníky vyhodí na ulici, ať si je stát živí a podporuje. Proto se hledala cesta, jak bohatým ulevit a tíhu přenést na ty malé. Posl. Remeš ve funkci gen. zpravodaje pokračuje: "V minulém roce došlo k paušalování daně obratové a důsledek toho a její přirážky byl ten, že její výnos dosáhl dosud nebývalé výše, bezmála 2.400 mil. Kč." To byla výše jistě značná, když uvážíme, že celý příjem z daní a dávek byl tehdy preliminován v celkové výši 6.308,826.000 Kč. Pro zajímavost ještě uvádím, že nedoplatky na daních dosáhly koncem r. 1935 skoro 10¹/₂ miliardy, a pan zpravodaj to charakterisoval takto: "Tato obrovská suma leží jako můra na našem hospodářství i na agendě finančních úřadů všech stolic." Správně se k tomu mělo dodat, že tuto můru pociťovaly hlavně statisíce těch nejmenších poplatníků. Počet tehdy provedených daňových exekucí u lidí, kteří neměli z čeho platit, to plně potvrzuje.

Takový tedy byl, paní a pánové, vývoj státních příjmů již v dobách prvé republiky. Proto naše daňová reforma musila být a je jiná než všechny tehdejší velké i malé daňové reformy dohromady. A výsledky naší daňové reformy, která ještě není ukončena, samy ukazují, kudy se musí brát vývoj daňových zdrojů. Na praktických tabulkách ukáži aspoň část tohoto problému.

Daň ze mzdy vynesla roku 1946 v celostátním měřítku celkem 6.777 milionů Kčs; r. 1946 činil její předpis 3.300 mil. Kčs, poněvadž se počítalo, že bude provedena její reforma. Ta se ovšem opozdila a tak r. 1947 činil její výnos celkem 6.991,600.000 Kčs. Na r. 1948 byl předpis této daně 4.900 mil. a výnos do 30. listopadu činil 4.316,400.000 Kčs. Výnos byl menší proto, že už se projevil výsledek její reformy.

Pro posouzení, jak se uskutečňoval předpokládaný výnos přímých daní, byl vývoj r. 1948 tento: předpis přímých daní byl 16.621,700.000 Kčs a jejich výnos do 30. listopadu 1948 činil 17.501,700.000 Kčs. U daně z obratu byl předpis 12.426,100.000 Kčs a výnos do 30. listopadu činil 12.110 mil. Tato čísla tedy potvrzují - na rozdíl od všech předpovědí národohospodářských znalců, kteří jsou dnes za hranicemi - že rozpočtové předpoklady byly reálné a správné.

Úleva na daních z pracovního důchodu nebyla však poskytnuta jenom dělníkům a úředníkům. Slib byl splněn i u živnostníků a rolníků. K porovnání opět jen několik čísel.

Počet poplatníků živnostenské daně, kteří zásadně podléhali předpisu živnostenské daně, byl celkem 271.657; z toho u živností řemeslných 151.695, u živností obchodních 119.962 poplatníků. živnostenská daň byla však předepsána jen ve 185.036 případech, a to u živností řemeslných v 85.394 případech a u živností obchodních v 99.642 případech. K tomu by bylo potřebí zdůraznit, že v nejnižší sazbě bylo zdaněno celkem 53.276 živností řemeslných a 59.317 živností obchodních, čili celkem 112.593 poplatníků z tohoto oboru v nejnižší sazbě žádnou daň, přesto že provozují živnost, neplatí tedy 86.621 živnostníků a obchodníků. Tito dříve daně platit museli, ať byl jejich zdravotní, finanční a majetkový stav jakýkoliv. Proto nyní nemáme žádné exekuce pro daňové nedoplatky a žádné sebevraždy těch, které daňový exekutor, poslaný na ně mocnými a bohatými, připravil o veškeru naději a možnost obhájit holý život. Kolik činí přímý úbytek na této dani po reformě, jsem bohužel nemohl pro tak krátkou dobu a pro jinou skladbu rozpočtu opatřit, ale jest jistě veliký a dovedou to nejlépe posoudit ti, kterých se to týká, to jest malí živnostníci a obchodníci sami.

Jaké výhody přinesla tato naše daňová reforma zemědělcům, vynikne ještě jasněji, provedeme-li srovnání v tomto sektoru. Celkový úhrn všech zemědělských závodů podléhajících zásadně dani zemědělské je 1,144.469. Počet zemědělských závodů, u kterých byla zemědělská daň skutečně předepsáno, je však podstatně nižší. Je to celkem 105.309 závodů, t. j. asi jedna desetina z celého počtu. Z toho počtu je celkem 64.354 poplatníků vlastnících půdu do 15 ha. Jsou to především majitelé svobodní, bezdětní, někdy také výměnkáři, kteří při svém výměnku vlastní ještě půdu, kterou dětem neodevzdali, neb vlastníci specialisovaných zemědělských podniků. Kolik činí úbytek na této zemědělské, dříve vlastně pozemkové dani v odvodu do státní pokladny, rovněž nejlépe posoudí 1,039.160 majitelů zemědělských usedlostí, kteří jsou od placení daně osvobození.

Na takto provedenou část reformy daně z pracovního důchodu můžeme být právem hrdi. Přímým zdaněním bereme tam, kde skutečně je a kde důchod z práce je vysoký. Je to skutečně progresivní daňová reforma a reforma pokroková. Proto také povede k větší a větší daňové morálce a k odsouzení, a to morálnímu odsouzení toho, kdo by chtěl daňovou povinnost obcházet.

Zbývá mi jen, abych se dotkl otázky daně všeobecné jako jednoho z nejhlavnějších zdrojů příjmů na r. 1949. Už vývojový postup v tvoření státních příjmů, naznačený ukázkou z období několika roků vývoje v prvé republice, charakterisovaný na jedné straně vzrůstem daňových nedoplatků, na druhé menším příjmem přímých daní a neustále se zvyšujícím výnosem daní nepřímých, naznačoval odklon od daní přímých k daním nepřímým. Nutná ochrana malého poplatníka určovala cestu naší daňové reformě, kterou právě procházíme Všeobecná daň do sebe vstřebala několik druhů daní, jako obratovou, přepychovou a řadu dalších podružnějších, dále také část příjmů, které neprocházely přímo státním rozpočtem, jako část výdajů intervenčního fondu, suchofondu a pod. Její výnos je preliminován částkou 47.713,800 Kčs. Je tedy opodstatněna otázka, zda výnosový předpoklad je správný anebo nakolik může být správný. Když odečteme výnos všech ostatních daní a dávek, které jsou nahrazeny všeobecnou daní, vidíme, vezmeme-li v úvahu všechny průvodní zjevy našeho národního hospodářství, že výnos byl kalkulován správně.

Odvod všeobecné daně do státní pokladny se ještě nemohl projevit, a to z těchto důvodů: Daň ze zásob, které byly do 6. ledna u distribučních nebo jiných článků touto daní postiženy a jsou podchyceny v inventurách, jest splatná v 3 %ní sazbě dne 31. ledna t. r. Daň ze zásob, jejíž výše je stanovena celním sazebníkem, a to hlavně z textilií, kožešin a kůže, je splatná až 31. března t. r. Také odvody měsíční sazby daně jsou splatný až 7. února t. r. Zbývá tedy jedině vývoj v obchodech, a to hlavně ve volném obchodu, jak se za těch několik dní vyvinul, ze kterého je možno načerpat určitou průkazní hodnotu a vytvořit si tak představu o odhadu výnosu. Přitom všem musíme však tento vývoj posuzovat podle těchto činitelů: 1. Záměrně šířená nedůvěra v reelnost a trvání volného obchodu, 2. že vrstvy, které naše opatření odkazuje na volný trh, na něm ještě dosud nemusí nakupovat, 3. z toho vyvěrající další skutečnost, že až dosud na volném trhu měli převahu kupující z těch vrstev, které volného trhu používají jen k zlepšení zásobování na šatenky. Proto počáteční rozvoj je těmito činiteli poznamenán a nedává tedy stoprocentně správné možnosti usuzovací. Celkový obrat na volném trhu dosažený je proto daleko menší, než bude v dobách pozdějších.

Přesto čísla naznačující rozmach volného obchodu v těchto prvých dnech jsou úctyhodná. Podotýkám dodatkem, že to nejsou číslice konečné, neboť ministerstvo vnitřního obchodu nemá pochopitelně celkové a konečné záznamy. Tak od 6. do 21. ledna podle údajů z českých zemí činí obrat na volném trhu dosažený v národním podniku Textilia, v obchodních domech a prodejnách oděvů a obuvi přes 900 mil. Kčs. Volného benzinu se za 8 dnů, rovněž podle neúplných záznamů, prodalo v českých zemích přes 23.000 litrů. Přirozeně, že se účinnost všeobecné daně projeví i v obratech na trhu vázaného zboží a ve vývoji trhů volného a vázaného na Slovensku. I toto neúplně dosažené číslo celkového obratu v prvých dnech, které rozvoji volného obchodu nebyly nijak příznivé, je skutečně veliké. Při pružnosti zásad, podle kterých byla všeobecná daň uzákoněna, budou jistě nutné cenové korektury po načerpání zkušeností učiněných. Počítá se i s rozšířeným sortimentem volného zboží a tím i s rozšířením volného trhu. Omezil jsem se proto na údaje, které jsem mohl získat a které jsou údaji autentickými. Potvrzují, že předpoklady jsou správné a že všeobecná daň zjednodušila naši daňovou soustavu, čili je dalším vhodným doplňkem naší daňové reformy.

Na závěr hodnocení retrospektivy vývoje z dob prvé republiky a hodnocení již provedené daňové reformy je třeba říci ještě několik vět. Nenavazujeme na to, co bylo v prvé republice. Tehdy totiž boj za postižení poplatníků pomocí přímých daní byl bojem správným. Veškeré výrobní prostředky, a to hlavně velkých průmyslových objektů a velkých pozemkových latifundií, byly soustředěny v rukou buržoasie. Proto snaha přesunouti daňová břemena na široké vrstvy pomocí daní nepřímých sloužila v tehdejší době ochraně zisků těchto pijavic lidu. Oni si nic nedělali z daně obratové, protože tu si ke svým výrobkům nebo úkonům mohli podle zákona připočítat. Bránili jen jen, nebo obcházeli předpisy o daních přímých.

Dnes je situace jiná velké výrobní prostředky a banky jsou v rukou společností. Národní podniky odvádějí 70 % svých zisků do státní pokladny bez jakéhokoliv daňového předpisu a dalších 3¹/₄ % zisku odvádějí do Fondu znárodněného hospodářství.

Pracovní důchod je, jak jsem dovodil průkazným materiálem, zdaněn novým progresivním a pokrokovým způsobem. Zmenšilo se o miliardy přímé daňové zatížení dělníků, úředníků, živnostníků a rolníků. Celý daňový výnos, a to daní přímých i nepřímých, slouží zájmům lidu, jak dokazuje rozbor státního rozpočtu. To je jeden ze základních rozdílů proti dobám předchozím.

Třídní prvek u všeobecné daně postihuje především zbytek lidí, kteří přímo nepracují nebo vlastní ještě nahromaděné zisky. Pokud postihuje tu část lidí, kteří poctivě pracují, t. j. živnostníky a obchodníky nebo rolníky, vlastnící nad 15 ha půdy, nechť si za prvé uvědomí, že jsou to opatření přechodná, a za druhé, že ještě nejsme v takové situaci, abychom mohli dávat dvoje daňově výhody. Nehrozí jim dnes berní nebo soudní exekutor ani úpadky a konkursy jako v jiných kapitalistických zemích. Každý se může zapojit do pracovního procesu, neboť není žádné nezaměstnanosti.

Proto hodnocení již provedené daňové reformy a její dokončení, pokud ještě není provedeno, má jiný obsah než dříve. Pomáhá a zabezpečuje cestu k socialismu, a to vlastními silami, vlastní prací, neboť daňová soustava se stává dobrým a účinným nástrojem socialistické akumulace finančních prostředků, potřebných k vybudování socialismu.

A nyní něco o státním hospodaření. Údaje, které jsem již dříve uvedl, poskytují i částečný obraz o vývoji státního hospodaření roku 1948. Pan ministr ve svém exposé k rozpočtu na rok 1948 uvedl tolik materiálu, že nemusím provádět žádný zvláštní rozbor státního hospodaření. Nejsou také ještě známy účiny za celý rok a tak údaje, i když jsou dosaženy za 11 měsíců, budou jak na straně příjmů, tak na straně výdajů, až se započtou výsledky 12. měsíce, jistě hodně změněny. Za 11 měsíců dosažené výsledky jsou tyto:

Příjmů podle rozpočtu mělo býti v 11 měsících dosaženo 52.154,236.750 Kčs a bylo dosaženo 52.466,602.150 Kčs, tedy proti rozpočtu bylo dosaženo více o 313,265.400 Kčs. Výdaje podle rozpočtu měly dosáhnouti v období 11 měsíců výše 61.468,297.916 Kčs, a bylo vydáno jen 54.511,168.810 Kčs, tedy proti rozpočtovým výdajům jeví se úspora 6.957,129.106 Kčs. Nebude tedy schodek státního hospodaření za rok 1948 tak vysoký, jak jej původně rozpočet předpokládal. Mohlo by nás to jen těšit, kdyby tyto úspory nešly převážně na úkor neuskutečněných investic.

Tento přehled o výsledcích státního hospodaření je dobrým úvodem k porozumění rozpočtové materie. Přesto je nutno ještě uvésti, že státní rozpočet na rok 1949 se děli na 3 skupiny: skupina I. je rozpočtem státní správy a je skutečným státním rozpočtem. Skupina II. je rozpočtem státních podniků, skupina III. rozpočtem státního dluhu. Salda obou těchto rozpočtů vplývají do rozpočtové skupiny I. a jsou proto pouze pomocnými rozpočty. Rozpočet je sdělán obdobně s rozpočty národních podniků a dává tak dobrý celkový pohled na jednotlivé výdajové položky v celém našem hospodářství, a to jak státní správy, státních podniků, tak i podniků národních. Je dobrou pomůckou pro státní statistický úřad, a jak jsem již uvedl na začátku, pro plánování zvlášť.

Celkový objem státního rozpočtu na rok 1949 je tento: výdaje jsou stanoveny částkou 89.227,720.000 Kčs a příjmy jsou stanoveny částkou 89.320,351.000 Kčs, je tedy státní rozpočet na rok 1949 aktivní částkou 42,631.000 Kčs.

Ve srovnání s rokem 1948 jeví se státní rozpočet na rok 1949 takto: výdaje v roce 1948 73.452,830.000 Kčs, výdaje v roce 1949 89 miliard 227,720.000 Kčs, to je zvýšení u výdajů proti roku 1948 o 15.824,890.000 Kčs, v procentech zvýšení proti roku 1948 zhruba o 21 %. Ve srovnání kolony příjmové je rozdíl tento: příjmy v roce 1948 byly stanoveny částkou 62.457,600.000 Kčs, příjmy v roce 1949 89.320,351.000 Kčs, to je zvýšení u příjmových položek oproti roku 1948 o 26.862,700.000 Kčs, čili v procentech zvýšení příjmů o 41 procent.

Protože pan ministr financí ve svém exposé provedl důkladný rozbor skupiny příjmové a já sám jsem uvedl též řadu těchto položek, přejdu ihned k položkám výdajovým.

Na zvýšených položkách výdajových se podílejí skoro všechny kapitoly s výjimkou rozpočtu Národního shromáždění, ministerstva pro sjednocení zákonů, ministerstva spravedlnosti, ministerstva techniky, ministerstva výživy a ministerstva pošt. Největší zvýšení vykazují kapitoly 26., t. j. všeobecná pokladní správa, kap. 23, Ministerstvo zdravotnictví, kap. 22, Ministerstvo soc. péče, a kap. 12, Ministerstvo školství, věd a umění. Zvýšení je odůvodněno u kap. 26 kromě jiných menších úkolů zápůjčkami státním podnikům na investice, službou státnímu dluhu a zvýšenou potřebou na úhradu investic svazků lidové správy. V kap. 23 potřebami léčebné péče vzhledem k zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a preventivní zdravotní péče. V kap. 22 se zvyšují výdaje na národní pojištění a na péči o populaci. V kap. 12 je zvýšené vydání na potřeby pro školy a školské ústavy, na umění, na kultus, kulturní styky s cizinou atd.