Plánování si vyžaduje členění v tom smyslu, aby to odpovídalo celostátním plánovacím potřebám, t. j. podle jednotlivých druhů výdajů a příjmů. Toto nové členění vyžaduje rozlišování druhů vyšších a nižších; to jest: osnově rozpočtu státní správy jako vyššímu rozpočtovému pojmu musí odpovídat osnova podrobného rozpočtu státní správy jako nižšího rozpočtového pojmu, a obdobně je tomu i v rozpočtu státních podniků. Oboje tyto osnovy byly vypracovány v součinnosti ministerstva financí, gen. sekretariátu Hospodářské rady a nejvyššího účetního kontrolního úřadu, a to na podkladě osnov, vydaných gen. sekretariátem Hospodářské rady pro jednotlivá hospodářská odvětví. Liší se od sebe jen v některých podrobnostech se zřetelem na odlišný charakter státní správy. Rozpočet se tak stal jednoduchým a přehledným. Prakticky každý, i s rozpočtovou technikou neobeznámený, si může sečísti hodnotu pozemků nebo jakéhokoli používaného předmětu v kterémkoliv odvětví státní správy nebo státního podniku. Jejich označení je shodné s označením téže položky v národních podnicích. To vše má také neocenitelné výhody pro statistickou službu, která právě v plánovaném hospodářství dostává svůj pravý obsah a poslání. Rozpočtový zákon dále slouží potřebám plánování tím způsobem, že v § 12 ukládá všem místům s prostředky rozpočtovými hospodařícím povinnost předkládati čtvrtletní výkazy o příjmu i vydání. Tak bude možné odstraniti všechny závady, kdekoliv se objeví. Odstraní se tím i spousta papírového úřadování, a to je další klad proti rokům předcházejícím.

Paní a pánové, uzavírám hodnocení jak nového poslání státního rozpočtu, tak i jeho nové skladby. I zde, zrovna tak jako při hodnocení nového způsobu projednávání ve věcně příslušných parlamentních výborech, musím zcela objektivně konstatovati klady, které nová skladba přináší.

Pokusím se nyní o věcné zhodnocení námětů, které byly náměty hlavními a nejvíce diskutovanými. Již v předcházející části své řeči jsem uvedl, že každý státní rozpočet je odrazem života nebo současného stavu ve všech odvětvích národního hospodářství. Je tedy jen pochopitelné, že podstatná část úvah a námětů - a to nejen výboru rozpočtového a hospodářského, ale i ostatních výborů - se týkala hospodářských problémů. Nebyl diskutován jen problém hospodaření státního, jako hospodaření nadstavby, ale i otázky jednotlivých odvětví a jednotlivých závodů. Podněty a úvahy se dají zařadit asi do těchto skupin: otázka reorganisace veřejné správy a její zlevnění, otázka financování hospodaření svazků lidové správy, rozpočty a finanční plány podnikové, mzdové fondy a reservy pracovních sil, úkolové sazby a přísun surovin, otázka kontroly, organisace peněžnictví, zahraniční obchod, zásobování, sociální a zdravotní problémy, výchova a kultura, speciální otázky Slovenska atd., prostě nebylo jedné palčivé otázky denního života, které by páni kolegové a paní kolegyně nevěnovali pozornost. Předem podtrhuji, že nešlo o debatu nebo návrhy neuvážené, licitační, ale že ve všech řečech a návrzích byla obsažena snaha zladit zájmy jednotlivců, skupin nebo oborů se zájmy celostátními.

Podle významu a dosahu řešení patří na prvé místo beze sporu pozornost věnovaná problému reorganisace a zlevnění veřejné správy. Odstranění dvoukolejnosti, které dříve naráželo na zuřivý odpor příslušníků reakce v parlamentě a ve vládě, je nyní uskutečněno uváděním krajského zřízení v život a přenášením kompetence na KNV, ONV a MNV v duchu naší nové ústavy, Ústavy 9. května. Všichni páni kolegové tento probíhající proces kladně hodnotili. Taktéž zdůraznili, že v nové veřejné správě, ať již se tím slovem myslí vlastní státní správa nebo část svazků lidové správy, mohou nadále být ve službách jen lidé dnešnímu systému oddaní a přesvědčení stoupenci lidově demokratického režimu. Bylo konstatováno, že vývoj s hlediska a měřítka celostátního nemá stejnou intensitu nebo stejné tendence, srovnáváme-li vývoj v zemích českých a na Slovensku. Projevuje se to také tím, že jsou na stejné účely různé výdajové položky. V případech, kde jsou tyto položky určeny na rozvoj průmyslově-technické základny na Slovensku, považují to všichni za správné, tam, kde to není možné jednostranně konstatovat, jako u SNR, nemá se to v budoucnu opakovat. Zřízení meziministerské komise pro zmenšení a převedení přebytečných státních a veřejných zaměstnanců do výroby kvitovali všichni řečníci s povděkem. Dnešní složení vlády a její pracovní methody jsou pro všechny zárukou, že komise své poslání také ke všeobecné spokojenosti a k prospěchu celku úspěšně skončí.

Decentralisace finanční státní politiky, projevující se tím, že u každého KNV a pak i u ONV bude přivtělena berní agenda, je hodnoceno rovněž jako důležitý politický akt. I dosud málo milované odvětví státní správy se tím přiblíží lidu a jeho zlidovění položí základy nové, lidově demokratické daňové politiky. Finančním referentům ve spojení s celým daňovým aparátem má podle přání členů NS připadnout důležitý úkol ozřejmovat účely, které pomáhají poplatníci plnit tím, že řádně konají své daňové povinnosti.

Jestliže svazky lidové správy čerpají podle rozpočtu na r. 1949 55,2 % svých příjmů ze státní pokladny, pak jsme se všichni shodovali v tom, že bude lépe, aby rozpočty svazků lidové správy byly příště obsaženy přímo ve státním rozpočtu. Již s tohoto hlediska byla také zdůrazněna větší odpovědnost pracovníků lidové správy při sdělávání rozpočtů a při všech otázkách souvisících s hospodařením národních výborů. Tato cesta, kterou jsme již nastoupili, odstraní rozdíl mezi chudými a bohatými okresy nebo obcemi a tím také budeme napomáhat plánovité výstavbě nových sídlišť nebo dosídlení jednotlivých krajů podle skutečné potřeby.

Při hodnocení nového způsobu financování svazků lidové správy a té okolnosti, že stát přebírá i dluhové závazky svazků lidové správy, bylo správně poukázáno na rozdíl v řešení tohoto problému dnes a v minulosti. Lidová správa dnes představuje skutečný lidový orgán státní moci a to ve smyslu naší ústavy. Dříve byla pravomoc lidových zástupců záměrně omezena a t. zv. "samospráva" nejenže byla vydána zvůli byrokratického aparátu, ale i opatřování zdrojů příjmů bylo uzpůsobeno zájmům vládnoucí třídy. Dluhové břemeno se nikdy neřešilo a tak to bylo druhé závaží, kterým se "samospráva" prakticky znemožňovala. Při projednávání státního rozpočtu v období prvé republiky se mnoho mluvilo o tíživé a nesnesitelné situaci samosprávných svazků, nad jejich zadlužením se ronily krokodýli slzy, ale nikdy se jim - a to z důvodů politických - nepomohlo. Teprve naše opatření uskutečňují pravou lidovou správu a zbavují jak okresy, tak obce tíživého dědictví minulosti.

Svým významem ihned za tento podnět patří otázka kontroly. V době, kdy se uskutečňuje přechod ze státu lidově demokratického ve stát socialistický a kdy socialismus není jen agitačním heslem, nýbrž je ve stavu uskutečňování, má kontrola mimořádný politický význam. Na kontrolu nestačí sebelépe vybavený úřad se sebelepším odborně školeným personálem. Nechci a nebudu se také dovolávat žádných autorit, abych jejich citáty podepřel význam kontroly. Co chci zdůraznit, je, že ani já, ani kolegové nebo kolegyně, kteří se touto otázkou zabývali, nedívali se na problém kontroly s hlediska pana účetního. Zabývali se kontrolou v celé její šíři. Ve státě, ve kterém je v jeho platné a dodržované ústavě řečeno, že všechna moc pochází z lidu, musí i kontrolní moc pocházet z lidu. Národní shromáždění samo nestačí ani ve spolupráci s NÚKÚ a Najvyšším kontrolným dvorom obsáhnout celou kontrolu. Ono je jen nejvyšším místem lidové kontroly. Ve své kontrolní činnosti spolupracuje těsně s NÚKÚ, který podle názorů pp. poslanců má být v nejkratší době sloučen s dosavadním Najvyšším kontrolným dvorom v Bratislavě v jeden centrální kontrolní orgán. Tento názor pánů kolegů a paní kolegyň byl opřen o znění naší nové ústavy, která přesně vymezila kompetenci celostátních i slovenských orgánů. Jednotnému státu odpovídá jednotný centrální úřad. Spolupráce, která nastala mezi NÚKÚ a NKD v Bratislavě po únorových událostech, byla s díky vzata na vědomí. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Pokud jde o mnohost kontrol, doporučují zde členové výborů přímé jednání mezi jednotlivými kompetenčními resorty, aby se množství dohlídek omezilo a věnovala se větší péče kvalitě dohlídek.

Nebyly by nám nic platné kontroly v tom směru, jak je za prvé republiky prováděl parlamentní kontrolní výbor, který našel třeba 6 šroubů, které ve státním skladišti nebyly zachyceny inventurou. Přitom nechtěl nebo nedovedl najít a zabránit daňovým defraudacím, jak je prováděl ve velkém Baťa, nebo na příkl. jiný výtečník, gen. ředitel uhlobarona Larische-Mönicha dr Zajíček, nebo inž. Kumpera, gen. ředitel Waltrovky v Praze, který zadržel pro sebe jen maličkost, asi 45 mil. zatajených a neodvedených daní. Pro národ a stát zachráníme stamilionové hodnoty, když povolaným kontrolorem se bude cítit každý dělník a úředník přímo na svém pracovišti. Všichni pracující musí kontrolovat, jak se hospodaří, jak se provádějí ty nebo ony práce, a to také měli na mysli všichni ti, kteří zdůrazňovali nutnost systematické a politické kontroly. Masová lidová kontrola nám musí zajistit přesné a dochvilné plnění naší pětiletky jako cesty vedoucí k socialismu. Masová lidová kontrola, prováděná přímo všemi zúčastněnými pracovníky na jednotlivých pracovištích, zabrání a znemožní pokusy o sabotáž nebo obohacování se. A v této kontrole může pomoci všechen pracující lid, který je tvůrcem nových hodnot, ten lid, který je podle naší ústavy zdrojem veškeré moci v tomto státě.

Kontrolní činnost podle mínění pánů poslanců nemá také být vyčerpána jen kontrolním posláním samým. Dohlídky mají mít i kladné stránky a mají pomáhat řešit jednotlivé konkretní úkoly, ať již v oboru tvorby cen, zhospodárnění provozu nebo stanovení některých závazných norem, nebo podnikového rozpočtování a finančního plánování, či jiných konstruktivních úkolů. Proto potřebujeme vedle zkušených a odbornými znalostmi vybavených úředních orgánů nejen součinnost Národního shromáždění jako nejvyššího místa lidové kontroly, ale především i součinnost s nejširšími lidovými vrstvami, jak jsem to již zdůraznil. Vzhledem k významu kontroly při budování socialismu, považují poslanci částku, kterou věnujeme na rozpočet NÚKÚ a která se rovná 0.18 % státních výdajů, za nízkou a nedostačující. Rovněž tak se objevila otázka, zda by nemělo býti pamatováno při vydání nového zákona o NÚKÚ ve smyslu naší ústavy na to, aby byl tento úřad vybudován na principu dvouinstančním. Tato část připomínek pánů poslanců je tedy určena naší vládě a jistě, až bude otázka na pořadu dne, bude se vláda touto úvahou zabývat.

Peněžnímu sektoru byla věnována pozornost v několika směrech: jak se projevilo v hospodaření peněžních ústavů opatření podle zákona čís. 181/48 Sb., na základě jakých předpokladů se došlo k odvodu zisku vyčísleného v částce 100 mil. Kčs, o kontrole korunou, o úvěrové politice atd. Na konkretní dotazy odpověděli zástupci ministerstva financí a podněty jsou zachyceny ve společné zprávě. Svou povahou by sem patřily i podněty měnové a podněty týkající se Likvidačního fondu měnového. Ve společné zprávě zachyceny nejsou, ale zástupci ministerstva financí si je poznamenali jako podněty pro praktická opatření, týkající se jejich uskutečnění. Při hodnocení tohoto sektoru národního hospodářství, se kterým tak úzce souvisí pevnost naší měny, bylo zvlášť, a to po právu, zdůrazněno, že se reakcí, která se právě zde snažila zasadit našemu hospodářství citelnou ránu, nepodařilo způsobit vážnější škody. I přestavba peněžních ústavů a jejich slučování prošlo bez poklesu vkladů a tvorba nových úspor pokračovala i v tomto roce. Plánování úvěrové, zavedené zemědělským a živnostenským úvěrem s pevnou úrokovou mírou a s ustanoveními, která zabezpečují dlužníka v případě nezaviněné neschopnosti platit úroky a splátky na dlužnou částku, je podle hodnocení poslanců činem záslužným a již i v té krátké době přineslo své ovoce. Svědčí o tom bohaté zkušenosti a hodně zájemců, hlavně o úvěr zemědělský.

Velmi cenné podněty a zkušenosti z oboru podnikového rozpočtování, mzdového katalogu a mzdových norem, mzdových fondů, přísunu surovin a pod., kterých bylo tolik sneseno při výborových pracích, zasluhují jistě pečlivějšího zhodnocení, než jim mohu dáti já. Ostatně ještě i při podrobné debatě v plenu bude jednotlivými řečníky sneseno mnoho nových zkušeností právě z tohoto sektoru. Byla nadhozena otázka speciálního školení rozpočtových referentů jednotlivých závodů, otázka reorganisace jednotlivých ministerstev, další rozmisťování průmyslu a využití dosavadních vhodných objektů. Motivem zde byla myšlenka zladit všechny tyto úkony jak s prospěchem celku, tak i se zřetelem na potřeby krajů, hlavně oněch, kde je dostatek místních zdrojů surovin a také dostatek pracovních sil. Taktéž otázka organisování různých výstav s ohledem na jejich význam má velkou důležitost a bylo vycházeno ze zkušeností posledních několika let, které mluví pro to, aby se tato činnost koordinovala.

Množství nanesených námětů mi znemožňuje, abych je mohl všechny komentovat a zhodnotit tak, jak by zasluhovaly. O některých se vyjádřili buď páni resortní ministři nebo experti a byly vzaty v úvahu jako vodítko při provádění státního rozpočtu, nebo jich bude použito při sdělávání příštího státního rozpočtu. S obsahem některých shodných nebo podobných podnětů chci ještě slavné Národní shromáždění seznámit.

Povšechně předesílám toto: Ať již jde o náměty z oboru zahraničního, branného a bezpečnostního, ústavně-právního, soc.-politického, zdravotnického nebo kulturního, či zemědělského, živnostenského, osídlovacího a pod., všechny jsou motivovány zájmem o upevnění lidově demokratického režimu, zájmem o prospěch a zdraví lidu, zájmem o utužení bratrských přátelských smluv se zeměmi lidově demokratickými a v neposlední řadě o to, abychom se u těchto zemí také učili.

Prohlašují-li naši odpovědní zemědělští pracovníci, že se zásadami zemědělského plánování se musí obeznámit celý náš venkov, a věnuje-li se taková pozornost zemědělskému družstevnictví, pastvinám a celé zemědělské produkci, vzpomíná-li se při tom i na nutnost spojiti theorii a praxi v tom směru, aby tomu odpovídala i struktura naší České zemědělské akademie, pak v tom je záruka, že vývoj naší vesnice půjde rychle kupředu. Mechanisace, scelování a vodovody, kolik na to můžeme dát a kdy to uskutečníme, to jsou dnes hlavní themata i mladých lidí na venkově. A na tato themata odpovídá i náš státní rozpočet, a to podle našich možností a naléhavosti těchto úkolů.

Co dělat v pohraničí, komu přidělit činžovní domy, jak dále dosídlit pohraničí, jakým způsobem dát kulturu, a to dobrou kulturu, i do těch nejvzdálenějších míst, jak rozmístit lékaře a zdravotnickou službu - a to opět mluví o tom, že zde promluvili znalci místních poměrů, skuteční lidoví zástupci, kteří zde na základě zkušeností a skutečností rýsují lepší distribuci těchto nezbytných potřeb.

Stát není jen Praha, a občané republiky, ať žijí a pracují kdekoliv, mají právě takový nárok na kulturní bohatství, jako žijí-li v hlavním městě. Proto to nebylo jen hájení regionálních zájmů ani v tom případě, když šlo o kategorický požadavek dát tolik a tolik na brněnskou filharmonii a postarat se o to, aby se co nejdříve dala brněnskému kulturnímu stánku nová budova. Připomínky o rozmístění školství, hlavně vyššího stupně středních škol, jsou rovněž na místě. Nové učebnice a nového ducha do škol - to je volání, které má již nejen ozvěny, ale i praktické příklady, jak to chceme dělat v praxi.

Vážným podnětem je podnět mladší generace, která se domáhá sloučení studentských majetků a nadací a zvýšení studijních stipendií žádá se dále o zrušení studijních tax a poplatků, které ještě dnes jsou na Slovensku v platnosti. Všímá si i zdravotních potřeb studentstva a zapojení do národního pojištění.

Podobného rázu byly i podněty týkající se výtvarných umělců. Umělci již nemusejí hladovět, nevzdáváme jim poctu až po smrti, ale je ještě mnoho toho, co bychom měli zlepšit. Požaduje se nový způsob řešení pomoci výtvarným umělcům, hlavně dorostu. Socialistický realismus se nenarodí bez pomoci lidu a bez spojení umělců s lidem; proto i rozpočtové položky ministerstva školství, věd a umění a ministerstva informací a osvěty by měly být těmto požadavkům lépe uzpůsobeny.

Sociálně-političtí pracovníci jsou si vědomi velikosti a naléhavosti úkolů, které mají řešit. Mobilisace pracovních reserv nemůže jít jen po linii zapojení přebytečných sil ze státní a veřejné správy. Růst počtu státních zaměstnanců byl téměř zastaven a jen počet zaměstnanců veřejné správy je podstatně vyšší, než byl v roku 1945. Proto se musí reservy hledat tam, kde jsou. Výstavba dětských jeslí a celodenních mateřských školek může uvolnit tisíce žen z domácností a provést tak jejich faktické zrovnoprávnění. S tím souvisí i problém přednostního a zlepšeného zásobování pracujících a ještě lepší, a to preventivní lékařská péče.

Vybral jsem ty hlavní a podstatné náměty a omlouvám se všem těm, jejichž náměty jsem nezpracoval. Nejsou totiž všechny s hlediska rozpočtového stejně důležité, a s hlediska věcného jsem již několikrát zdůraznil, že jich bude skutečně použito. Nejdůležitější s hlediska rozpočtového jsem si ponechal nakonec, poněvadž také úzce souvisí s materiálním rozborem rozpočtu, což bude tvořit konečnou partii mé zprávy.

Daňová reforma, jejíž část, týkající se nového podchycení tak zv. pracovních důchodů, je téměř skončena a na jejímž dokončení se pracuje, byla předmětem zájmu především pracovníků odborářských a rozpočtových. Podněty a dotazy se týkaly jak nových zásad a praxe, tak i tvorby daňových nedoplatků, daní přímých a nepřímých a konečně daně všeobecné. Nejprve tedy k otázce daňových nedoplatků.