Jako ukázku nemožného hospodaření s personálem uvedu tento případ: Inspektor státních drah měl tu malou vadu, že občas u práce usnul. Byl poslán k úřednímu lékaři, který zjistil jakýsi druh neuropatie, kterážto choroba se projevuje v tom, že nemocný může usnouti i u práce. Jinak je však schopný, jak je v lékařském posudku uvedeno. Byl proto poslán do služby k pozorování jeho stavu po 8 týdnů. Neschopnost vzrůstala, přednosta ho dal k disposici. Inspektor dostal tříměsíční zdravotní dovolenou, po kteréžto době opět nastoupil službu; nemohl být však služebně upotřeben a byl navržen do pense. Podle vyjádření úředního lékaře nemohl být dán do pense, poněvadž to není choroba, pro kterou by nemohl konat službu. Disciplinární řízení pro neschopnost ve službě nemohlo býti zase zavedeno, poněvadž neschopnost planula z choroby. Nakonec rozřešen případ tím, že byl veden v nemocenském stavu a byl pensionován, když byl nepřímo donucen, aby k tomu dal souhlas. Pevně věříme, že u národního podniku budou takovéto případy řešeny spravedlivěji, ale rychleji.

Zjednodušení a odbyrokratisování správy bude znamenat zlevnění. Zavedením dopravního plánu provozu a plánu rozpočtového tak, aby pokud možno každý zaměstnanec mohl kontrolovat svůj úkol a výkon i v rámci rozpočtu, zavedením nového podnikového účetnictví a v budoucnu ještě plánováním problému mzdového se postaví podnik na zcela nové a zdravější základy. Budou-li vyměřovány daně tak jako jiným národním podnikům, budou-li hodnoceny spravedlivě všechny závazky a úkony pro jiné sektory -čímž bude umožněno sestavit správnou bilanci - pak vidíme už dnes dobrou budoucnost nových národních podniků. Demokratickou správou představenstva je umožněna také účast osazenstva na správě a kontrole podniku, což je velmi důležité.

Pokud se týká druhé otázky, zda jeden či více podniků, rozhodnuto pro více podniků, poněvadž jednotlivé podniky se od sebe podstatně liší nejen technicky, ale i rozsahem a činností a také různou možností dalšího rozvoje. Všechny ostatní menší podniky by ve spojení s nepoměrně větším podnikem železnic neměly možnost zdravého rozvoje. Takto naopak bude mezi nimi možná funkční soutěž. Tak letecká doprava bude v nejbližší době soutěžit v rychlosti, vodní bude konkurovat železnici v láci, železnice bude mít vždy primát v hromadné přepravě na dálku atd. Je proto dobře nechat žít podniky samostatně; bude však nutno jejich podnikání koordinovat a usměrňovat vzájemnou výpomoc, na což osnova pamatuje v § 13.

Pro organisaci dopravních národních podniků byly převzaty v podstatě zásady organisace ostatních národních podniků. Podniky se zřizují zákonem, na rozdíl od ostatních, které zřizuje příslušný ministr. Tato odchylka, jakož i jiné se vysvětlují zvláštním bezprostředním významem podniku. Hospodařit se bude podle zásad obchodního podnikání.

Úprava věcí zaměstnaneckých je problémem pouze u čs. státních drah, kde jim bude věnován zvláštní zřetel. Jde o zaměstnance v poměru veřejnoprávním, pragmatikálním a zaměstnance v poměru soukromoprávním regulovaném, upraveném vládním nařízením č. 15 Sb. z r. 1947. Zaměstnanecké poměry budou podle zákona upraveny zvláštními služebními a platovými řády, jež podniky vydají. Jejich schválen ministerstvem sociální péče je zárukou, že dojde uplatnění zásada spravedlivého socialistického odměňování za prácí.

Soudružky a soudruzi, paní a pánové! Je nesporné, že železnice si vybudovaly svoji tradici, a to nejenom významem své funkce, ale také zvláštním typem železničářského kolektiva. Tato veliká obec pilných pracovníků, o jejichž těžkém a odpovědném úseku pracovním není širší veřejnost informována, se především zasloužila o rozvoj železnic a má právo v této historické chvíli říci své slovo. Železničáři musejí mít pro své těžké povolání nejen smysl, ale i lásku. A budou ji mít i pro národní podniky. Železničáři, kteří s vývojem železnic prodělávali také vývoj politický, patřili vždycky k předvoji pracující třídy. Dovedli často v boji za právo kola zastavit, jako je zastavili 14. října 1918 v generální stávce ve společné frontě s ostatními pracujícími. Dovedli je však i roztáčet za nejhorších pracovních i životních podmínek, když to národ potřeboval. Naši železničáři snesli všechny ústrky a pronásledování od utlačovatelů vlastního národa. Věřili však ve vítězství a dočkali se ho.

Co očekávají dopraváci od znárodnění svých podniků a v čem je nutno vidět velký význam tohoto historicky důležitého zákona, který láme staré tradice a zařazuje se mezi zákony, které upravují cestu k socialismu? věříme, že nepůjde jenom o formální změnu, ale že zákonem vneseme do dopravního podnikání nového ducha na cestě k podnikání socialistickému, že zavedeme nový duch v osazenstvu, které novým způsobem hospodaření bude těsněji spjato se svým podnikem.

I když jsem jen stručně osvětlil význam osnovy v národních dopravních podnicích a vyzvedl rozdíl mezi dřívějším hospodařením a budoucností národních podniků, každý jistě pochopí, že nastupujeme cestu správnou. Dosud byl zájem a účel dopravního podnikání kapitalistický. Později sice účel služby veřejnosti nabýval většího významu, ale teprve teď nastoupíme novou cestu služby lidu a republice, cestu k socialismu. Železničáři nezapomínají, že sice měli definitivu, ale byli přitom vyhazováni definitivní zaměstnanci-komunisté na dlažbu. Měli jsme administrativu překrvenou vyššími úředníky, ale měli jsme také zaměstnance patnáct let smluvnými a i přes dvacet let pomocnými. Měli jsme řadu zákonů, ale v dobách krise se z nařízení zaměstnanci propouštěli, zastavovalo jmenování a povýšení. Po léta se udělovaly vánoční odměny mnohatisícové, ale také dvacetikorunové.

Českoslovenští železničáři věří Klementu Gottwaldovi, věří své vládě, Revolučnímu odborovému hnutí a věří naší slavné komunistické straně Československa. Věří také v další slavnou budoucnost našich národních podniků a jsou hrdi na to, že se zařazují do armády dělníků ostatních národních podniků, poněvadž vědí, že tímto zákonem je položen nový kámen do základů naší cesty k socialismu. Proto všichni dopraváci vykročí s celým národem, se svými dopravními podniky do pětiletky levou za Klementem Gottwaldem.

Soudružky a soudruzi, paní a pánové, jménem hospodářského výboru doporučuji slavnému Národnímu shromáždění, aby přijalo osnovu zákona tak, jak ji hospodářský a ostatní výbory schválily. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Langer. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové, ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona o národních dopravních podnicích ve schůzi 14. prosince 1948. Zjistil, že tento vpravdě pokrokový a ve svých důsledcích revoluční a průkopnický zákon plně odpovídá nejenom znění, nýbrž také duchu ústavy 9. května 1948.

Problematikou se zabýval pan zpravodaj výboru hospodářského, jako výboru odborného a budou se jí zabývat také řečníci přihlášení do rozpravy. Omezím se proto na doporučení jménem ústavně-právního výboru, abyste, paní a pánové, přijali vládní návrh ve znění, jež vám bylo předloženo tiskem 190. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Juha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové! Rozpočtový výbor pojednal na své schůzi konané dne 15. prosince 1948 o vládním návrhu zákona o národních dopravních podnicích, a jelikož tento zákon nijak státní pokladnu nezatěžuje a nezatíží, doporučuje rozpočtový výbor, aby vládní návrh zákona byl schválen tak, jak jej přijal výbor hospodářský a doporučuje výbor ústavně-právní. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Pan ministr dopravy poslal k tomuto bodu pořadu tento dopis (čte): "vážený pane předsedo Národního shromáždění!

Dnešního dne rozhodne Národní shromáždění o znárodnění dopravy v našem státě. Přijetí tohoto zákona je velikým mezníkem v dějinách naší dopravy, která půjde v budoucnu se znárodněnými svými podniky po nových a lepších cestách.

Na dnešní den obdržel jsem však zároveň pozvání ministra dopravy republiky Polské ing. Rabanowského, abych spolu s ním zahájil slavnostním způsobem otevření privilegované dopravy přes Hlucholazy.

Jelikož je to opravdu významná událost v naší průvozní dopravě, znamenající zkrácení dopravních spojů mezi Ostravskem a územím kolem Jeseníku, musil jsem přání pana ministra dopravy republiky Polské vyhovět a prosím vás, pane předsedo, abyste mou nepřítomnost v plenu sněmovny při projednávání zákona o národních dopravních podnicích laskavě omluvil a moji omluvu dal oznámiti před zahájením jednání.

Jsem přesvědčen, že slavná sněmovna schválí tento zákon spontánně a mohu slíbit za všechny zaměstnance dopravy, kteří od roku 1945 se již tolik osvědčili, že se zvýšeným úsilím budou pokračovat v dalším budování naší lidově demokratické republiky a tak, jako s úspěchem splnili dvouletý plán, zdolají i úkoly, které pětiletý plán od naší znárodněné dopravy vyžaduje. Alois Petr v. r." (Potlesk.)

Ke slovu se přihlásil pan ministr pošt dr Neuman, kterému dávám slovo.

Ministr dr Neuman (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, vážené Národní shromáždění!

Opravdu s radostí ujímám se úkolu, o který mne požádal pan ministr dopravy, totiž abych promluvil k vládní předloze o národních dopravních podnicích.

Jestliže jeho jménem tuto osnovu zákona doporučuji Národnímu shromáždění k přijetí, činím tak v plném vědomí její důležitosti a jejího významu. Byl to již naléhavý požadavek dvouletého budovatelského plánu, který touto osnovou dojde svého naplnění; organisace státního dopravního podnikání tvořila jeho významnou a důležitou součást.

Bylo by zbytečné, paní a pánové, mluviti zde dnes obsáhle o důležitosti dopravy. Jsou to věci, které jsou vám všeobecně známy. Je ovšem zapotřebí příležitostně si je také uvědomiti, a to zejména tehdy, uvažujeme-li o tom, jak po stránce technické třeba naši dopravu ještě vybaviti a jaké prostředky jí k jejímu zdokonalení opatřiti.

Jsem přesvědčen, že tuto povinnost vůči naší dopravě plníme, a že se jí v našich plánech, a to jak v dvouletém, tak i v plánu pětiletém, dostalo postavení přiměřeného. Avšak i tak zásadní počiny organisační, které právě představuje vládní návrh zákona o národních dopravních podnicích, musí býti také velmi bedlivě uvažovány s hlediska veřejného významu a důležitosti naší dopravy. V minulosti byli jsme svědky nezdravého zjevu, že jednotlivé druhy dopravy, mezi nimiž dominující místo zaujímala vždycky doprava železniční, vyrůstaly,-což ostatně v liberalisticko-kapitalistické éře nijak nepřekvapovalo-svým vlastním svébytným životem vedle sebe, bez podstatnější koordinace a bez celkového zaměření k očekávaným výsledkům celostátního hospodaření. Rozvinul se dokonce v určitých vývojových obdobích mezi jednotlivými druhy dopravy intensivní konkurenční boj. Zvláště typicky se projevil v ostré soutěží mezi dopravou automobilovou a železniční. Stupňoval se do tě míry, že byly vážně ohroženy významné hodnoty státního a národního majetku. Dokonce bylo nutno přistoupiti k autoritativní reglementaci, měla-li být konkurenční dravost udržena v určitých mezích. Avšak i tyto normativní zásahy se vyznačovaly nesoustavností: řešily tyto problémy vlastně jen s okamžitého a často dokonce i úzkého hlediska.

Tomu odpovídala i velmi značná roztříštěnost a rozptýlenost podnikatelů dopravy. Mezi nimi shledáváme se vedle státního podnikání s nejrůznějšími formami zejména soukromého podnikání. Naše ústava, paní a pánové, vytyčila nám naprosto jasný program pro socialistickou výstavbu státu také v dopravě. Prohlásila veřejnou dopravu železniční i pravidelnou dopravu silniční a leteckou za národní majetek. Národním majetkem staly se i ostatní dopravní podniky ve smyslu příslušných znárodňovacích zákonů. Podle § 154 ústavy je stát povinen znárodněné podnikání zásadně organisovat ve formě národních podniků.

Předložená osnova zákona vyhovuje těmto předpokladům, neboť systematickým způsobem se zabývá čtyřmi druhy dopravního podnikání: jak dopravou železniční, tak i silniční, leteckou a plavební. Tím nejlépe manifestuje naše intence, aby veškerá veřejná doprava v naší republice byla považována za celek, v němž se jednotlivé druhy dopravy doplňují a co nejhospodárněji ukojují dopravní potřebu celého státního společenství ve všech směrech. Přitom se přihlíží, paní a pánové, také k tomu, aby nebyly vytvořeny příliš velké celky. Bylo by pak těžko administrativně je zvládnout.

Osnova dělí dopravní podnikání podle druhů. Jde především o podnik železniční, druhým podnikem bude silniční automobilová doprava, třetím až pátým budou plavební podniky a šestý bude tvořit jediný podnik pro leteckou dopravu, který vzniká z dosavadního státního podniku Čs. aerolinií. Tímto uspořádáním dospíváme z dosavadní podnikatelské roztříštěnosti k šesti silným hospodářským celkům, vybaveným v základě stejnou organisační strukturou, které jsou schopny účelně a hospodárně prováděti československou dopravu.

Pro organisaci jednotlivých národních dopravních podniků byla v zásadě vzorem organisace ostatních národních podniků. Projevuje se to zejména tím, že také národní dopravní podniky se stanou samostatnými právnickými osobami, jak poznamenal pan zpravodaj. Také zásady jejich financování a správní organisace se upravují obdobně, jako je tomu u ostatních národních podniků.

Správa národních dopravních podniků se svěřuje ředitelům a představenstvům, v nichž bude zastoupen zaměstnanecký kolektiv jednou třetinou členů; na ostatní místa v představenstvu budou povolání národohospodářští odbornící. Ředitelé i členy představenstva bude jmenovati vláda.

Financování národních dopravních podniků je však odchylné od financování jiných národních podniků. Tyto odchylky vyplynuly ze zvláštní funkce národních dopravních podniků, zejména ze skutečnosti, že musí plniti speciální úkoly veřejné, které jinak v obchodním podnikání nejsou obvyklé.

Nebylo snadné, paní a pánové, dosáhnout řešení, které by nezatěžovalo stát a přitom neznemožňovalo již předem hospodářskou rovnováhu národních dopravních podniků. S tímto řešením jsme se setkávali při řešení problému znárodněného podniku Československá pošta.

Jestliže se osnova rozhodla poskytnouti národním dopravním podnikům určité výhody v jejich financování, jichž se normativně nedostává jiným národním podnikům, učinila tak za tím účelem, aby bilance národních dopravních podniků podávala neskreslený obraz jejich skutečných hospodářských možností. Jde tu hlavně o zajištění zvláštního příspěvku státu na investice, které národní dopravní podniky jsou nuceny prováděti ve veřejném zájmu a na něž by svými vlastními prostředky nestačily.

Druhým důležitým finančním přínosem pro národní dopravní podniky je přiznání zvláštní náhrady za služby konané ve veřejném zájmu. Za ně se dopravním podnikům nedostává úplaty, rovnající se faktickým nákladům. O výši náhrady rozhodne vláda. Paní a pánové, po mém skromném mínění to bude nejúčinnější zárukou, že podnikům bude přiznáno jen tolik, co jim objektivně patří. Jejich správní orgány nebudou přitom zbaveny povinnosti řádně hospodařit. Rovněž jejich odpovědnost za hospodárnou správu podniku nebude zmenšena.

Od rána přihlíželi zástupci naší železniční dopravy zasedání našeho Národního shromáždění a myslím, že celá tato veliká obec železničářská si zaslouží, abychom k ní mluvili naprosto jasnou řečí.

Doprava je obsluhována-jak známo-velkým počtem dopraváků. Odpovídá to jejímu velkému úkolu i místnímu rozsahu. Zaměstnanecký poměr byl přitom upraven u téhož druhu podnikání různým způsobem, dokonce i v oborech, které obstarával stát, na př. u Čs. státních aerolinií a u Čs. státních drah. Napříště bude zaměstnanecký poměr upraven podle zákona u všech čtyř druhů dopravy jednotně a shodně s ostatními národními podniky. Národní podniky dopravní se přizpůsobí ostatním národním podnikům. (Potlesk.) Je to dalekosáhlé dílo reorganisační, je to dalekosáhlé dílo na cestě k socialismu, po níž železničáři jdou první, a s nimi půjdou i pošťáci a ostatní, aby prohlásili jasně: My si již nepřejeme veřejnozaměstnaneckého poměru; zvýšeným výkonem chceme prokázat státu takové služby, aby nás dobře zaplatil za to, co pro stát budeme konat. (Potlesk.)

Jsem přesvědčen, že toto odhodlání našich dopraváků nebude v žádném směru zklamáno. Důvěra, projevená tak krásným způsobem, bude naopak co nejvíce upevněna ještě lepším uspořádáním zaměstnaneckého poměru ve smyslu pravého socialistického hodnocení práce. A socialistické hodnocení práce není hodnocení podle vysvědčení, není hodnocení podle tříd, podle kategorií, podle škatulek, nýbrž podle výkonu a zásluhy, a žádné jiné hodnocení v tomto státě nebude! (Potlesk.)