To bude ovšem moci splniti soudnictví, jemuž se dostanou do rukou jasné a srozumitelné zákony a nařízení. Tvorba nového právního řádu pokračuje rychlým tempem tak, že zde v krátké době bude již míti právník, soudce a každý občan našeho státu jasný návod, jak postupovati v určitých případech. Naši soudci a zaměstnanci justiční a právní služby si musí uvědomiti, že je třeba ruku v ruce s těmito úkoly bojovati proti byrokracii jak vnitřní ve vlastních řadách, tak vnější, aby ani minuta drahocenného času pro výstavbu nebyla ztracena. Třeba dbáti toho, aby příprava soudních jednání byla promyšlená, aby bylo zabráněno zbytečným průtahům, zbytečnému maření času, běhání stran i svědků účelným rozvrhem úředních hodin tak, aby se projednání mohl zúčastnit pracující člověk bez ztráty pracovní doby, aby bylo zabráněno jakémukoli protahování zbytečnými formalitami a pod. To ovšem vyžaduje, aby všichni justiční zaměstnanci odstranili bezduchý poměr k věci, pokud se ještě někde objevuje, a aby vztah k práci byl naprosto kladný a radostný. Lepší organisací soudní práce než doposud budou získávány úspory, z nichž bude možno odměňovati vykonanou práci lépe než doposud. Nikdo rozumný nebude brániti tomu, aby za vyšší výkon a lepší pracovní výsledky byla udělena vyšší odměna. Jde jen o to, aby tyto pracovní výsledky, skutky a činy podaly jasný důkaz o tom, že blaho lidu a státu tu je nejvyšším cílem všech těch, kteří se výkonu spravedlnosti u nás účastní. Bylo by značnou posilou, kdyby nejširší veřejnost pochopila hluboký dosah této přestavby našeho soudnictví, kterou se soustava lidové demokracie uzavírá. Byly učiněny dalekosáhlé přípravy, aby již dnem vyhlášení mohl býti zákon prováděn. Úspěch bude závislý také na tom, do jaké míry bude zajištěna spolupráce všech složek našeho pracujícího lidu. Podaří-li se to, pak výstavba socialistické zákonitostí a právního řádu bude brzy zajištěna. Pracující člověk pak bude moci říci, když toho bude zapotřebí, že u svého soudu našel své soudce, kteří mu dobře rozuměli a kteří se zasloužili o spravedlivé rozhodnutí. Tak porostou řady budovatelů socialismu.

Obracím se na vás, paní poslankyně a páni poslanci, s prosbou, abyste nejen hlasováním vyslovili souhlas s tímto zákonem, ale také účinně pomáhali zanésti myšlenky výstavby zlidovění soudnictví do všech míst naší vlasti. (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda David: Dále jsou přihlášeni řečníci: posl. Bína, Myška, Urbánek a Daxner.

Dávám slovo prvému, posl. Bínovi.

Posl. Bína: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Vláda plníc ustanovení čl. XI, odst. 2, § 140, odst. 3 ústavy lidově demokratické republiky z 9. května 1948, předkládá Národnímu shromáždění ke schválení vládní návrh zákona tisk 160 o zlidovění soudnictví. Přijetí tohoto zákona bude dalším článkem v reorganisaci veřejné správy a přiblížením veřejných orgánů lidu na tomto tak vážném úseku našeho veřejného života. Schválením tohoto zákona bude prakticky provedena zásada vyjádřená v ústavě republiky, že lid si nejen zákony dává, ale také je provádí. Provádět je bude v duchu lidově demokratického zřízení s perspektivami k výstavbě nové socialistické společnosti. Uskutečňovat je bude tak, jak to odpovídá jeho potřebám, jeho cílům, cílům uvědomělého budovatele beztřídní socialistické společnosti.

Co sleduje osnova zákona o zlidovění soudnictví a osnova zákona o advokacii? V prvé řadě odstraněním třídního buržoasního aspektu soudnictví a advokacie učiniti tyto orgány skutečně lidovými, orgány požívajícími důvěry lidu v jejich opravdovou a skutečnou nezávislost. Náš lid musí vidět v soudních orgánech i advokátech skutečného obhájce našeho lidově demokratického řádu a zřízení. Prozatím tomu tak vždycky nebylo. A normálnímu občanu při styku se soudními orgány a advokáty mnohdy naskakovala husí kůže a stoupala krev do hlavy z obavy, jak jeho řízení u těchto "také republikánských" orgánů skončí.

Je nutno zdůraznit, že lid měl pro tyto pocity plné oprávnění. Z toho vznikla nedůvěra k soudcům, nedůvěra k soudním orgánům, která snad byla mylně vykládána tím, že lid nemá důvěru k těmto orgánům proto, že se nevyzná v zákonech a v paragrafech. To je ovšem tvrzení falešné a nesprávné. Není přece úkolem lidově demokratického režimu nadělat ze všech občanů znalce všech zákonů a paragrafů, nýbrž vytvořit takovou praxi a takové orgány, kterým by lid důvěřovati mohl. Náš lid instinktivně cítil a vycítil, že pravý důvod nedůvěry není v neznalosti právních norem, ale v tom, že u soudů byla vykonávána dvojí spravedlnost, jedna pro chudé a druhá pro bohaté, tedy spravedlnost třídní. Tuto skutečnost zahalovala buržoasie do pojmu soudcovské nezávislosti, kterážto nezávislost byla vlastně závislostí na buržoasii.

Dalším argumentem pro zastírání třídní spravedlnosti bylo tvrzení o zachování nepolitičnosti soudů. Nakonec tato nepolitičnost vedla k tomu, že ze soudního aparátu byly vychovávány bezduché modly, poslušné vykonavatelů třídního panství buržoasie. To také našlo odraz v tom, že dosavadní zákonodárství skládá se z převážné části ze zákonů tereziánské doby, z dob císařsko-rakouského absolutismu, ze zákonů prvé republiky, kdy vládl Petschek, Stoupal a Preiss, tento nekorunovaný panovník první republiky. Je logické, že kapitalistický řád první republiky mohl s klidem převzít v podstatě celé platné právo bývalého polofeudálního společenského řádu, neboť oba tyto řády byly budovány na vykořisťovatelském principu.

Je ovšem přirozené, že náš lidově demokratický režim musí mít svůj právní řád, své zákonodárství a také své soudní zřízení, odpovídající jeho potřebám, jeho tužbám a jeho cíli. Mluvil jsem o této osnově na několika schůzích naších továrních dělníků a tlumočím tu jejich vyjádření.

Správně vidí v obou osnovách první krok k vysmýčení soudních kanceláří od pavučin tereziánské doby a falešných vykladačů platných zákonů v duchu nových citů lidu a potřeb doby. Má-li zákon správně vyjadřovat dobu, ve které platí, je třeba, aby soudcové zákon v takovém duchu vykládali. Až do nedávna většina jich ovšem je vykládala v duchu starém, to je v duchu příčícím se pravému cítění lidu.

Pro potvrzení této kapitoly je zde několik příkladů z nedávné minulosti, a to z poloviny léta 1947.

Krajský soud v Olomouci zajistil a držel ve vyšetřovací vazbě partyzána Vincence Blažka z Podolí a Adolfa Hnoupka z Lišnice za to, že podle rozkazu svých partyzánských velitelů v době okupace popravili zrádce lesníka Švece a zastřelili Němku, manželku SSmana Viktorovou, kterou podezřívali ze zrady partyzánů.

Dále u tohoto soudu seděl ve vazbě již 7 měsíců kpt. partyzán Jakeš, který je obviňován z milionových krádeží z doby revoluce. Vyšetřujícímu soudci dr Jurášovi se za dobu 7 měsíců nepodařilo usvědčit Jakeše z trestných činů a ve skutečnosti byl na Jakeše činěn nátlak, aby vypovídal proti funkcionářům komunistické strany v Olomouci.

Krajský soud v Chrudimi držel ve vyšetřovací vazbě partyzána Milana Tomka za to, že se zúčastnil zastřelení dvou českých zrádců u Proseče u Skutče. Po vyjití zákona č. 115/46 o beztrestnosti těchto činů nebyl Tomek propuštěn na svobodu, nýbrž byl převezen do ústavu pro choromyslné v Bohnicích a později do Havlíčkova Brodu. Ústavní lékaři prohlásili Tomka za úplně zdravého a když oznámili krajskému soudu v Chrudimi, že jako zdravý bude propuštěn, byl Tomek tímto soudem převezen zpět do soudní vazby. Celkem trvala doba jeho omezení na svobodě 18 měsíců. Propuštěn byl teprve tehdy, když podepsal revers, že se vzdává nároku na odškodnění.

Jistý občan v Litoměřicích označil Josefa Vokrouhlíka za reakcionáře. Ten podal žalobu pro urážku na cti. Okresní soud však obžalovaného zprostil, poněvadž tento podal důkaz pravdy. Zmíněný reakcionář se odvolal ke krajskému soudu, který zrušil původní rozsudek a obžalovaného odsoudil, poněvadž prý zjistil, že Vokrouhlík stal se reakcionářem teprve 4 dny po tom, co byl nařčen.

Tak bych mohl v uvádění příkladů pokračovat. Proto náš lid s povděkem přijímá začlenění laického živlu do soudních orgánů se stejnými právy jako živel odborný, neboť tento způsob je zárukou, že příští soudní praxe a spravedlnost nebude v rozporu s cítěním lidu a bude postihovat všechny škůdce lidově demokratického zřízení a budovatelských snah našeho lidu.

Stejnou nedůvěru má náš lid k tak zvaným obhájcům ve věcech trestních, kteréžto jméno značné části příslušníků tohoto stavu nepřísluší, poněvadž až dosud dělali všechno jiné než spravedlivou obhajobu. Advokacie není instituce nová. V kapitalistické společnosti, kde hlavním "mravním" zákonem je zisk, zaujímá tato instituce velmi čestné a významné místo. Zdatný a průbojný advokát stává se pravou rukou každé kapitalistické společnosti a jednotlivých finančních magnátů. Není řídkým zjevem, že si majitelé činžovních domů vydržují vlastního advokáta, aby se sami vyhnuli odpovědnosti za vykořisťování nájemníků. Prostým občanům nešlo na rozum, jak se pomocí obratného advokáta a jeho výkladu práva stávají z vrahů beránci, ze zlodějů poctivci, z očividných kolaborantů vlastenci a obráceně. Je nutno zdůraznit, že zvláště po květnové revoluci v době, kdy náš lid účtoval se zrádci a kolaboranty, se značná část příslušníků advokacie, krytá rouškou drtinovské spravedlnosti, v očích lidu úplně zkompromitovala. Advokacie v důsledku činnosti některých jejích příslušníků nepožívá důvěry lidu, a tak slyšíme často versi: Jakmile to mají v rukou advokáti, doplatíš na to stejně, ať spor vyhraješ nebo prohraješ. Klient se stává mnohdy bezbrannou obětí. Váženým klientem je zpravidla jen potud, dokud se cítí jeho finanční schopnost. Pak se vývoj sporu obrací zpravidla proti klientovi, naděje se menší a je to pak ve skutečnosti zápas dvou advokátů o to, který klient finančně déle vydrží. Advokacie si dokonce vytvořila svou vlastní terminologii, a tak když zcizil nezaměstnaný táta pětičlenné rodiny bochník chleba, nazývá se to krádeží a vtiskne se mu pečeť zloděje, ovšem zcizení milionových částek se nazývá defraudací nebo malversací, tak aby tomu prostý lid nerozuměl, protože podle toho výkladu defraudant není zloděj, nýbrž přestupník.

Tento nový zákon bude lidem přivítán jako první krok k ozdravění poměrů ve věcech trestních a k odstranění zbytečných nákladných sporů, které je možno řešit smírem, přičemž ovšem padnou všechny nemravné zisky advokátů, získané ze snadného a rychlého ulehčování kapsám klientů.

Zákon ovšem neřeší problémy advokacie úplně. Je takřka jisté, že příslušníci advokacie, vynímající mazaností a mistrovstvím v obcházení zákonů, se budou pokoušet provádět starou praxi dále, avšak zákon sám dává krajským národním výborům a ministerstvu spravedlnosti možnost účinnou kontrolou krajských advokátních sdružení a přísnými tresty vymýtit v nejkratší době vykořisťovatelské choutky jednotlivců tohoto stavu a vytvořit z advokacie platnou složku naší nové socialistické společnosti.

Oba vládní návrhy navazují na včera přijatý zákon o krajském zřízení. Přijetím jmenovaných osnov bude našemu lidu dána záruka, že si bude opravdu nejen vládnout, ale že bude také při provádění zákonů rozhodovat. Svědčí o tom § 11 vládního návrhu, který zaručuje kvalitní výběr soudců z lidu prostřednictvím orgánů lidové správy, t. j. okresních a krajských národních výborů, s přihlédnutím k odborným znalostem soudců z lidu podle povahy projednávaného případu, což řeší § 132 vládního návrhu. Pozornosti zaslouží také odst. 4 § 11, který zaručuje naprostou státně občanskou a politickou spolehlivost soudců z lidu.

Další zárukou zlidovění soudnictví je zásada majority lidových soudců a jejich rovnoprávnost při rozhodování, zaručená v § 15 vládního návrhu. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

§ 10 odstraňuje možnost oposice nejvyššího soudu proti vládě, jak jsme jí byli svědky v době zvýšeného náporu reakce, kdy tento soud činil pokusy o rušení vládních a presidentských dekretů o znárodnění, pokusy jdoucí přímo na podstatu našeho lidově demokratického zřízení. Je přece v živé paměti výnos nejvyššího správního soudu o zrušení znárodnění našeho největšího závodu na cukrovinky, továrny Orion, a vrácení tohoto podniku bývalým majitelům. Jen živelný a rozhodný odpor zaměstnanců zastavil tehdejší výnos soudu. Je třeba podotknout, že to nebyl pokus jediný.

Vládní návrh zákona, tisk 167, o advokacii přináší podstatné změny v činnosti tohoto stavu, neboť klade poskytování právní pomoci lidu na roveň úkolům veřejné správy. Mluví o tom § 1 citovaného vládního návrhu, kterým se ukládá advokátům povinnost přispívat k upevnění lidově demokratického řádu. Staré metody provozování advokátní praxe, kterým se tak dobře dařilo v kapitalistické společnosti, jíž advokacie sloužila, nejsou únosné pro naši lidově demokratickou soustavu a proto se odstraňují. Je třeba konstatovat, že je to beze sporu další významný krok na cestě k vytváření beztřídní společnosti.

Zřízením Ústředního a krajského sdružení advokátů stane se tento stav institucí budovanou na principech demokratických, jak o tom pojednávají §§ 2, 8, 9, 10 a 11 vládního návrhu.

Co tedy přinesou jmenované vládní návrhy?

1. Přizpůsobení soudní organisace krajskému zřízení zrušením zemských soudů a zemských státních zastupitelstev v souladu se zásadou decentralisace veřejně správy.

2. Zlidovění soudnictví. Zajištění rovnoprávnosti soudců z lidu se soudci z povolání při rozhodování a zajištění majority soudců z lidu uvádí v život ustanovení článku XI, odst. 2, § 140, odst. 3 Ústavy 9. května 1948.

3. Zjednodušení soudní organisace tím, že se odstraňuje zbytečná roztříštěnost převedením agendy různých rušících se soudů na okresní a krajské soudy.

4. Odstranění formalismu, který se stal v soudnictví účelem sám sobě, protože soudní praxe neuznávala za právo to, co je ve shodě s právním cítěním lidu, nýbrž to, co hoví bezduchému formálnímu předpisu.

5. Zlevnění soudnictví. Vládní osnova zamezuje zbytečné průtahy v soudním řízení a je zárukou jeho urychlení a tím také zlevnění. Totéž platí o advokacii jako činné složce soudnictví.

Oba vládní návrhy mají kromě politického a hospodářského významu zejména význam mravní, neboť jejich praktické provádění bude přispívat k odstranění posledních tradic a přežitků kapitalistické společnosti, a to methodami nejen administrativně trestními, nýbrž především methodami výchovnými.

Jsou tudíž oba vládní návrhy dalším významným krokem na naší cestě k socialismu a prohlašuji jménem klubu komunistické strany Československa, že pro ně budeme hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom je pán posl. Myška. Dávam mu slovo.

Posl. Myška: Pane místopředsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

Dnešního dne dáváme našemu právnímu řádu prováděcí zákony k zásadám, jež jsme si dali jako základ v nové ústavě z 9. května letošního roku. Je to celá série zákonů týkajících se nalézání práva a organisace našeho soudnictví včetně zákona o vězeňské stráži a nového, moderního zákona o advokacii.

Snad si ani neuvědomujeme v plném rozsahu hluboké a vskutku revoluční změny, kterými prošel náš stát a jeho společenské zřízení a které se nezbytně musí projevit také v normách, kterými jest život státu řízen v právu, v nalézání práva, jeho zabezpečení a provádění. Je samozřejmé, že v těchto předpisech se projeví revolučnost doby a projeví se ony nové zásady, kterými má býti řízen náš nový život.

Vládní návrh zákona o zlidovění soudnictví, který je dnes předložen členům Národního shromáždění ke schválení, je dalším krokem v uskutečňování a plnění ústavy republiky Československé, jak je uvedeno v kapitole sedmé, §§ 134 až 145 naší ústavy. Předložený vládní návrh zákona o zlidovění našeho soudnictví má ten účel, aby již jednou byl učiněn konec složitosti našeho soudnictví a všem předpisům o příslušnosti soudů a o řízení před nimi. Vždyť taková složitost a spleť předpisů o příslušnosti soudů byly pracujícímu lidu těžko srozumitelné a tím také nepřístupné.

To ovšem mělo za následek, že jednak ani zkušený odborník nemohl předvídati výsledky soudního sporu pro možnost použití různých, stejně dobře odůvodněných právních názorů. V důsledku toho se staly dlouhé právní spory v mnoha případech příčinou soudních dražeb, kdy byly existenčně ničeny stovky rodin pracujícího lidu.

Proto také ve většině případů lidé sociálně slabí upouštěli od soudních sporů, jelikož zde byla obava, že protivník si vezme mazanějšího advokáta, který použije všech možných i nemožných prostředků proti jejich spravedlivým skutečnostem a oni v důsledku toho soudní spor prohrají.