Toto ustanovení je dalším dokladem toho, že nový dunajský režim plně respektuje životní zájmy pobřežních států.

Doporučuji proto Národnímu shromáždění jménem hospodářského výboru vyslovit souhlas s touto úmluvou o režimu plavby na Dunaji. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K tejto veci sú prihlásení rečníci: pp. posl. Nový, Vandrovec a Török.

Dávam slovo prvému rečníkovi, p. posl. Novému.

Posl. Nový: Pane předsedo, slavné Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Úmluva o režimu plavby na Dunaji, kterou vláda předkládá Národnímu shromáždění ke schválení, je dokument velikého politického významu. Hlásím se ke slovu proto, abych jeho důležitost ještě více zdůraznil.

Tato úmluva - jak bylo řečeno zpravodaji - byla podepsána letos dne 18. srpna v Bělehradě na zvláštní dunajské konferenci, již se vedle dunajských států, t. j. Sovětského svazu a zemi lidové demokracie: Československa, Maďarska, Bulharska, Rumunska a Jugoslavie - zúčastnily také západní státy, vedle Spojených států amerických i marshallistické státy, Velká Britannie a Francie, a k níž, jak řečeno, bylo s hlasem poradním připuštěno také Rakousko.

Na této konferenci došlo ke střetnutí dvou názorů, dvou koncepcí. Západní velmoci se dovolávaly t. zv. nabytých práv, t. j. takové úpravy plavby na Dunaji, jaká byla uvedena v život r. 1921; tedy úpravy, která byla výsledkem a produktem versailleského míru. A touto cestou chtěly západní mocnosti obnovit na Dunaji režim, který trval až do vypuknutí druhé světové války.

Byl to režim s typickými znaky imperialismu; znamenal, že o plavbě na Dunaji rozhodovaly státy nedunajské, státy západního imperialismu, pro něž byl Dunaj pouze prostředkem hospodářské a politické expanse a exploitace podunajských zemí včetně naší republiky, jakož i základnou jejich politiky vměšování se do celé oblasti střední a jihovýchodní Evropy.

Dunaj - podle této koncepce, s kterou do Bělehradu přišli - se měl stát vraty, kudy by do středu a jihovýchodu Evropy pronikala marshallistická politika imperialistické a kapitalistické expanse.

O plavbě na Dunaji - podle této koncepce - neměly rozhodovat státy, jimiž Dunaj protéká, ale newyorské banky na Wallstreetu. Západní imperialisté, když už si vytvořili fikci železné opony, chtěli se za ni dostat po Dunaji. Šlo jim o to, aby tímto způsobem i v této části Evropy vytvořili základnu svého vlivu k provádění té politiky, jejíž obraz vidíme v zemích západní Evropy i v západním pásmu Německa.

Nuže, proti této koncepci, která je výrazem imperialismu, postavil Sovětský svaz prostřednictvím svého zástupce Andreje Vyšinského koncepci jinou, koncepci, podle níž má Dunaj sice zůstat otevřen pro svobodnou plavbu všem bez rozdílu, avšak režim a rozhodování o správě této plavby mají být prováděny pouze těmi zeměmi, jimiž Dunaj protéká, a to jsou země lidové demokracie a Sovětský svaz. (Potlesk.)

Tato koncepce, která odpovídá životním zájmům dunajských států, která chrání jejich suverenitu proti imperialistickému vydírání a která přitom respektuje zásadu svobodné plavby, tato koncepce na bělehradské konferenci zvítězila. Zástupci Spojených států amerických, Anglie a Francie odmítli sice podepsat tuto spravedlivou úmluvu, ale tímto svým odmítnutím nejlépe dokázali, že jim nejde o spravedlivé vyřešení plavby na Dunaji, ale o sobecké imperialistické zájmy.

Úmluva o Dunaji na zásadách, jak je navrhl Sovětský svaz, je tedy platná a znamená, že v budoucnosti budou o Dunaji rozhodovat jen dunajské státy. Je to veliké vítězství politiky lidově demokratických zemí a Sovětského svazu. Po prvé v dějinách je nastolen na Dunaji režim spravedlivý. Po prvé se stává, že Dunaj není již cestou, sloužící k imperialistickému pronikání a ovládání dunajských národů a států, nýbrž že je prostředkem, který bude sloužit k rozkvětu zemí střední a jihovýchodní Evropy. Po prvé v dějinách Dunaj dunajské národy nerozděluje, nýbrž spojuje, po prvé bude Dunaj sloužit zájmům dunajských národů, a nikoliv cizím zámořským kapitalistům. Je tím také utvrzena suverenita a bezpečnost naše i všech našich spojenců.

A za toto velké vítězství děkujeme v prvé řadě Sovětskému svazu (Potlesk.), jehož nesmrtelnou zásluhou je, že západní imperialisté nemají již tentokrát před sebou slabé, závislé, zaprodané státy a loutkové reakční vlády, s nimiž mohli dělat co chtěli, nýbrž že mají před sebou opravdu nezávislé, silné a sebevědomé státy lidově demokratické. Státy lidové demokracie postupovaly spolu se Sovětským svazem svorně a dík této svornosti se podařilo prosadit správnou věc. Západní imperialisté měli znovu příležitost přesvědčit se o síle a jednotě našeho tábora míru a demokracie, o jednotě, která není vyvolána dolarovým vnadidlem, nýbrž vůlí našeho lidu a vůlí našich národů.

Úmluva o plavbě na Dunaji přispěje ke konsolidaci a rozvoji našich zemí a je ukázkou všem národům, zvláště některým národům západní Evropy, svíraným v imperialistické závislosti, že pokroková zahraniční politika opřená o Sovětský svaz může vésti k vymanění z nedůstojných pout této závislosti a k úplné svobodě.

Národní shromáždění československé, schvalujíc tento vládní návrh, oceňuje znovu dějinnou úlohu Sovětského svazu, jakož i zemí spřátelených, za jejichž spolupráce se podařilo odstraniti ze střední a východní Evropy nebezpečí imperialistického pronikání. Sklízíme nyní ovoce naší lidově demokratické zahraniční politiky, jejímž pevným stabilním základem je pevné a věrné spojenectví se Sovětským svazem. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším rečníkom je pán posl. Vandrovec. Dávam mu slovo.

Posl. Vandrovec: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Pan zpravodaj za výbor zahraniční kol. Martanovič a pí zpravodajka Rainerová za výbor hospodářský nám doporučují, abychom projevili souhlas s úmluvou o režimu plavby na Dunaji. To je pro nás, členy sněmovny, dobrá příležitost posoudit předloženou úmluvu nejen s hlediska hospodářského a dopravního, ale zejména politického, jak správně již učinil předseda zahraničního výboru kol. posl. Nový. Bude také dobře, jestliže si alespoň v hrubých rysech povšimneme toho, co tuto úmluvu předcházelo a co ji doprovázelo.

Sama konference, na které se předložená úmluva projednávala, vzbudila pozornost v celém světě i u nás již z toho důvodu, že trvala 20 dní, od 30. července do 18. srpna, ale pak zejména z toho důvodu, že po neúspěchu porad zahraničních ministrů v Londýně v prosinci 1947 byla to první mezinárodní konference, která se zabývala otázkami, které již nesnesly odkladu. Proto byl také ten zájem u nás.

Válka těžce zasáhla naši dunajskou plavbu. Němci Dunaj zaminovali a velké vraky lodí a zpustošené přístavy ztěžovaly plavbu. Potřeba nového, pevného řádu, který by uvedl věci do pořádku, se jevila velmi naléhavou. Nadto naši občané za těch 30 let republiky vyrostli a nabyli různých zkušeností, naučili se také u nás i mezinárodně správně hodnotit vzájemnost a zákonitost hospodářských a politických jevů. Proto také - jak konečně tomu bylo u nás odjakživa - naši občané, posuzující událostí a věci kolem Dunaje, hodnotili je a hodnotí především politicky.

Dunaj je po Volze největší evropskou řekou a je jedinou řekou na světě, která protéká více než třemi státy. Již z toho důvodu byl středem politického zájmu od Karlovacké konference v letech 1699 pres vídeňský kongres v roce 1815 až po letošní bělehradskou konferenci. A v popředí tohoto politického zájmu je a zůstane. (Předsednictví převzal místopředseda V. David.)

Podíváme-li se na Dunaj a celé jeho povodí a některé jeho přítoky, na př. na Moravu, Tisu, Sávu, Drávu nebo Maricu, vidíme, že představuje krevnaté území Evropy. Nestejně vzrůstající národní uvědomění, nestejná národní emancipace, nerovnorodost hospodářská a z toho plynoucí různorodost a často i protilehlost zájmů i politických aspirací poskytovaly zde dostatek podpalné látky pro spory. Ne příliš stará historie nás učí, že toho bylo dokonale a vydatně používáno proti zájmům dunajských národů.

Po válce, v roce 1945, po porážce německého fašismu a jeho pomocníků a po uzavření mírových smluv s Rumunskem, Maďarskem a Bulharskem rodí se v dunajské kotlině zcela nový pořádek. Přímo podunajským státem se stal Sovětský svaz a po jeho boku další vítězné státy této války - Jugoslavie a Československo. Také v ostatních podunajských státech se prostí pracující občané rozhodli upevňovat mír a odstraňovat všechno, co by jej v tomto prostoru narušovalo. A tak vzniká kolem Dunaje pořádek nový, lidový, demokratický, pořádek respektující národní i suverénní práva všech sousedů. Bylo proto jistě zajímavé sledovat, jak za těchto okolností bělehradská konference probíhala a jaké jsou její výsledky. V Radě ministrů v New Yorku v roce 1946 - jak správně uvedl pan zpravodaj - dostala tato konference do vínku zásadu obecné respektovanou a prosazovanou, která je také zakotvena v konvenci, že totiž plavba po Dunaji má být svobodnou a otevřenou pro občany, obchodní lodi a zboží všech států na zásadě rovností, pokud jde o přístavní a obchodní podmínky plavby.

Konference se zúčastnilo 10 států zde již uvedených a Rakousko s hlasem poradním. Československá delegace podporovala návrh úmluvy, přednesený mluvčím Sovětského svazu, p. Andrejem Vyšinským. Tento návrh se stal základnou jednání. Návrh delegátů Francie, Italie a USA, aby se stala základnou jednání stará konvence z roku 1921, zůstal v menšině. Výsledkem jednání je úmluva, jejíž text máme v rukou. Tím byl na Dunaji vytvořen pořádek a taková správa plavby, která odpovídá zájmům a suverénním právům podunajských států i zásadám mírové spolupráce světové na základně pro dunajské státy přijatelné a po všech starých zkušenostech a historických faktech jedině možné.

Přihlásil jsem se o slovo, aby jménem klubu poslanců čs. strany socialistické tuto konvenci upřímně uvítal. Dunajská plavba je u nás svým významem těsně za naší labskou dopravou a není daleká doba, kdy ji předčí. Věřím, že národní podnik Dunajská plavba, který je připravován, bude u nás jedním z významných dopravních podniků.

Rozvoj naší vodní dopravy nás vždy svádí také k myšlence vlastní námořní plavby. A jestliže by někdo chtěl při vyslovení takové myšlenky poukázat na nevalné zkušenosti, které jsme učinili před válkou s naší jedinou lodí "Legií", pak odpovídám: Československo již není státem kapitalistickým. Nemůže a nebude proto možné nic takového - třeba i ostudného - co je možné ve státech kapitalistických. Zárukou toho je Svaz sovětských socialistických republik a lidové demokracie podunajské. Tato smlouva jim umožňuje společně plánovat a co nejtěsněji spolupracovat a umožňuje také pacifikovat celou podunajskou kotlinu a odstraňovat i staré spory. Důkazem toho je na př. nedávno námi přijatá úprava státního občanství obyvatel maďarské národnosti u nás.

Používám také této příležitosti, abych současně poděkoval naší delegaci v čele s p. ministrem Clementisem za její práci i úspěchy na bělehradské konferenci a abych vyslovil jménem klubu, který zde zastupuji, přesvědčení, že nový pořádek na Dunaji, t. j. úmluva o režimu plavby, podepsaná v Bělehradě 18. srpna se všemi svými přílohami, vzniklá z návrhu Svazu sovětských socialistických republik, otvírá šťastnou a blahobytnou budoucnost pro podunajské země a jejich národy. Zásadám světového míru a spolupráce zůstaneme se Svazem sovětských socialistických republik a s lidem ostatních podunajských států věrni, vážená sněmovno, v dobách dobrých i v dobách zlých. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dalším řečníkem je p. posl. Török. Dávám mu slovo.

Posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Ujímajúc sa slova v mene Klubu poslancov Strany slovenskej obrody k novej Úmluve o režime plavby na Dunaji, chcem hneď na začiatku konštatovať veľké mravné, politické i hospodárske víťazstvo Československej republiky, ako aj ostatných podunajských štátov, ľudových demokracií, proti mocenským zásahom nedunajských štátov do plavby na Dunaji, ktoré zásahy neboly nikdy podložené žiadnymi mravnými, hospodárskymi alebo prirodzenými zákonmi.

Touto Úmluvou zakončilo sa obdobie mocenských zásahov do suverenity podunajských štátov a vytvára sa nový, spravodlivý režim plavby na Dunaji, ktorý na jednej strane zaručuje slobodnú a otvorenú plavbu pre občanov, obchodné lode a tovary všetkých štátov za rovnakých podmienok a na druhej strane zabezpečuje svrchované právo podunajským štátom na určenie plavebného režimu a na spravovanie vlastných vecí pobrežných. V novom plavebnom režime bola nielen definitívne vyriešená otázka plavby na Dunaji, ale vyjasnilo sa i postavenie jeho prítokov, riek Moravy a Dyje, na ktoré podľa návrhu britskej delegácie mal byť rozšírený režim slobodnej plavby.

Kapitalistické režimy v minulosti ochotne pristupovaly k rozličným dohodám, pričom meradlom výhodnosti dohôd neboly záujmy štátne a národné, ale zisky jednotlivcov. Udalosti po roku 1938 nás o tom veľmi presvedčivo poučily, keď cenou jednej takejto dohody medzi svetovým kapitálom bola sama Československá republika. Na takéto a podobné dohody, ktoré zasahujú do našej suverenity, nesmieme a nemôžeme v budúcnosti pristupovať, ak chceme zabezpečiť hospodársky rozvoj republiky a jej bezpečnosť.

Boje za oslobodenie, ktoré viedly podunajské štáty na čele so Sovietskym sväzom, a obete v týchto bojoch prinesené nedovoľujú, aby sa v budúcnosti v akejkoľvek forme obnovil starý nedôstojný stav, ale - ako to pán min. dr Clementis zdôraznil na konferencii v Belehrade - "pri novom usporiadaní správy Dunaja budeme vychádzať z daného stavu a nie z historických dokumentov".