Ústavně-právní výbor ve schůzi 19. listopadu t. r. projednal tento vládní návrh zákona a usnesl se jednomyslně doporučiti Národnímu shromáždění přijetí osnovy v souhlasném znění, jak je navrhuji všechny zúčastněné výbory: ústavně-právní, soc.-politický a zdravotnický a rozpočtový.

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor soc.-politický a zdravotnícky je p. posl. Burda. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Burda: Pane předsedo, paní a pánové!

Soc.-politický a zdravotnický výbor projednal vládní návrh zákona o vánočním příspěvku důchodcům, kteří mají nárok na zaopatření podle zákona o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Tento zákon shoduje se v podstatě se zásadami zákona č. 218 z loňského roku, podle kterého byly obětem prvé a druhé světové války a fašistické persekuce poskytnuty vánoční příspěvky v roce 1947. Loni se dostalo vánočního příspěvku všem zaměstnancům, dále důchodcům veřejnozaměstnaneckým, důchodcům veřejnoprávního důchodového pojištění včetně poživatelů státních starobních podpor. Vánoční příspěvky se však nevztahovaly na oběti prvé a druhé světové války a fašistické persekuce. Těmto důchodcům byly vánoční příspěvky vyplaceny podle zvláštního zákona č. 218/1947 Sb., protože tato kategorie důchodců nemohla býti nechána bez vánočního příspěvku.

I letos se má dostat vánočního příspěvku všem zaměstnancům, důchodcům veřejnozaměstnaneckým i důchodcům národního pojištění a je nutno ovšem pamatovat i na oběti prvé a druhé světové války a fašistické persekuce. Není možno nepamatovat na lidi, kteří se o svobodu národa nejvíce zasloužili, kteří přinesli největší oběti na zdraví, na svém rodinném štěstí, kteří neváhali dát v sázku své životy v boji za svobodu národa. Těmto důchodcům má se dostat vánočního příspěvku podle vládního návrhu tisk 149, který je vám dnes předložen ke schválení.

Byla zde již řeč o tom, v jaké výši jsou důchodcům poskytovány vánoční příspěvky. Je třeba se ještě zmínit o tom, že celá řada důchodců je zaměstnána v námezdním poměru nebo jsou poživateli odpočivných nebo zaopatřovacích platů z prostředků veřejných nebo důchodů z národního pojištění. Aby nedošlo k nároku na dvojí vánoční příspěvek, nejsou důchodci, kteří jsou zaměstnáni nebo jsou poživateli uvedených důchodů, do zákona pojati. Podle návrhu zákona má se však dostat vánočního příspěvku také poživatelům úrazových důchodů, jejichž výdělečná schopnost byla snížena o méně než 50 %, protože tito důchodci nemají nároku na přídavek k úrazovému důchodu.

0

Vánoční příspěvek, vyplacený podle tohoto zákona, vyžádá si nákladu asi 25 mil. Kčs v zemích českých a asi 20 mil. Kčs na Slovensku. Úhradu je možno zajistiti v nevyčerpaném úvěru rozpočtu na rok 1948, a to především v kap. 21, ministerstvo soc. péče.

Soc.-politický a zdravotnický výbor se podrobně zabýval touto osnovou a schválil ji; proto jménem tohoto výboru doporučuji slavnému Národnímu shromáždění osnovu zákona k přijetí v navrhovaném znění. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je za pi posl. Prokopovú p. posl. Štětka. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 24. listopadu vládní návrh zákona, kterým se pro rok 1948 upravují vánoční příspěvky důchodcům, kteří mají nárok na zaopatření podle zákona o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. Uváživ nutnost a potřebnost těchto opatření, zkoumal rozpočtový výbor jako výbor příslušný část úhradovou a došel k závěru, že úhradu těchto výdajů je možno zajistiti a také je zajištěna z nevyčerpaných úvěrových rozpočtových položek pro rok 1948 v kap. 21, ministerstvo soc. péče. Proto se připojil k usnesením výborů soc.- politického a zdravotnického a ústavně-právního a doporučuje také přijetí vládního návrhu zákona tak, jak jej projednaly a schválily předchozí výbory. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú niektoré návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Vojtěch: Není změn.

Zpravodaj posl. Burda: Rovněž ne.

Zpravodaj posl. Štětka: Nikoli.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 7 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Nie sú námietky? (Neboly.)

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 7 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. odsek programu.

Budeme prerokovávať šiesty odsek programu, ktorým je

6. Zpráva výboru zahraničného a hospodárskeho o vládnom návrhu (tlač 111), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu Úmluva o režime plavby na Dunaji, podpísaná v Belehrade dňa 18. augusta 1948, so všetkými jej prílohami (tlač 137).

Zpravodajcom za výbor zahraničný je posl. Martanovič; dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. Martanovič: Vážené panie a pánovia!

Dnes máme pred sebou vládny návrh, podľa ktorého máme prejaviť súhlas s Úmluvou o režime plavby na Dunaji, ktorá bola podpísaná v Belehrade dňa 18. augusta 1948 so všetkými jej prílohami.

K podpísaniu tejto Úmluvy došlo tak, že Rada ministrov zahraničných vecí usniesla sa v New Yorku dňa 12. decembra 1946, aby bola svolaná konferencia zástupcov Sovietskeho sväzu, Veľkej Británie, Spojených štátov severoamerických, Francúzska, Ľudovej republiky Bulharskej, republiky Československej, republiky Maďarskej, Ľudovej republiky Rumunskej, Ukrajinskej sovietskej republiky a Federatívnej ľudovej republiky Juhoslávie za účelom vypracovania novej Úmluvy o režime plavby na Dunaji. Došlo k tomu preto, že režim platný do toho času pre plavbu na Dunaji bol založený na medzinárodnej úmluve, ktorá bola podpísaná v Paríži dňa 23. júla 1921, a prestal byť prevádzaný tým, že Nemecko započatím druhej svetovej vojny zmocnilo sa celkovej plavby na Dunaji. Preto na základe dohody štyroch veľmocí pozvala vláda Federatívnej ľudovej republiky Juhoslávie všetky spomenuté štáty do Belehradu na deň 30. júla 1948 na zasadnutie Dunajskej konferencie za účelom vypracovania novej úmluvy o režime plavby na Dunaji. Na základe dohody spomenutých štyroch veľmocí bolo pozvané na Dunajskú konferenciu aj Rakúsko ako pozorovateľ s hlasom poradným.

Ako je už známo, rokovanie na Dunajskej konferencii trvalo od 30. júla do 18. augusta 1948. Delegáciu za Československo viedol minister zahraničných vecí dr Vladimír Clementis. Československá delegácia postupovala na tejto konferencii s delegáciami Sväzu sovietskych socialistických republík a ostatných ľudovodemokratických štátov. Na tejto konferencii bolo docielené toho, že nová Úmluva o režime plavby na Dunaji bola prijatá siedmimi hlasmi všetkých ľudovodemokratických štátov, ktoré sú súčasne pobrežnými podunajskými štátmi. A prijatím tejto Úmluvy bolo docielené, že nová dunajská komisia bude sostavovaná výhradne zo zástupcov podunajských pobrežných štátov, a preto budú o plavbe na Dunaji rozhodovať štáty podunajské a nie, ako tomu bolo dosiaľ, že hlavné slovo maly štáty nepobrežné, čo sa dialo podľa Úmluvy z roku 1921.

Na tejto konferencii bolo docielené zvláštnych výhod pre Českoslovenko tým, že o česko-slovensko-maďarskom pohraničnom úseku Gabčikovo-Gönyü bolo dohodnuté ako o úseku mimoriadne obťažnom, a preto bolo do Úmluvy o režime plavby na Dunaji pojaté ustanovenie, že dunajská komisia prerokuje otázku tohto úseku a rozhodne o udržovaní splavnosti na tomto úseku. Je možné, že bude utvorená zvláštna riečna administrácia, ktorá sa bude starať o splavnosť na tomto obťažnom úseku.

Toto ustanovenie novej Úmluvy je výhodné pre Československo najmä tým, že dosiaľ spočívalo hlavné bremeno udržovania tohto úseku výlučne na Československu a Maďarsku. Ak išlo o to, aby tento úsek bol udržiavaný v dobrom stave splavnosti, vyžadovaly práce takých nákladov, ktoré presahovaly mieru toho, čo možno uložiť štátom pobrežným, v tomto prípade Československu a Maďarsku. Nové ustanovenia Úmluvy znamenajú toľko, že výlohy prác, potrebných k udržovaniu splavnosti na spomenutom úseku, budú kryté buď zvláštnou administráciou v rámci jej samostatného rozpočtu, alebo dunajskou komisiou v rámci jej rozpočtu. Pre Československo môžeme v tomto ustanovení vidieť podstatnú úľavu proti doterajšiemu stavu.

Novou Úmluvou o režime plavby na Dunaji boly splnené v plnom rozsahu požiadavky pobrežných štátov podunajských, teda aj Československa. Takto sa stáva plavba na Dunaji vecou len tých štátov, cez ktorých územie preteká. Týmto bol odstránený nedôstojný stav, ktorý spočíval v tom, že štáty, ktoré v Podunajsku nie sú, vnucovaly svoju vôľu štátom podunajským. A každý spravodlivý človek na svete musí priznať, že je to tak správne, lebo udržiavanie splavnosti na Dunaji vyžaduje veľkých obetí, ktoré musia prinášať štáty pobrežné. A preto je len spravodlivé, aby pobrežné štáty určovaly režim plavby na Dunaji.

Nová Úmluva platí pre splavnú časť rieky Dunaja od Ulmu k Čiernemu moru cez rameno Sulinské s prístupom k Čiernemu moru Sulinským kanálom. Podľa Úmluvy bola zriadená dunajská komisia, složená zo zástupcov podunajských štátov, a to po jednom za každý štát.

Podľa novej Úmluvy o režime plavby na Dunaji bude plavba slobodná a otvorená občanom, obchodným lodiam a tovaru všetkých štátov na podklade rovnosti, pokiaľ sa týka prístavných poplatkov a poplatkov plavebných, ako aj podmienok, ktorým je podriadená obchodná plavba. Pritom nová Úmluva v plnom rozsahu rešpektuje ustanovenia, ktoré boly vtelené do mierových smlúv s Maďarskom, Rumunskom a Bulharskom, ktorých signatárom je aj Československo. Podľa týchto ustanovení je plavba na Dunaji slobodná, lebo prevádzanie režimu plavby na Dunaji preberajú do svojich rúk len štáty pobrežné. Týmto sa docieľuje správneho zhodnotenia zásady suverenity štátov a zásady slobodnej plavby na Dunaji.

Novú Úmluvu o režime plavby na Dunaji možno právom označiť ako účinný nástroj mieru a ďalší stupeň na ceste k posilneniu a sblíženiu všetkých skutočne demokratických a mierumilovných síl sveta, ktorým v čele stojí náš najvernejší spojenec, veľký Sväz sovietskych socialistických republík. Je mi preto veľkou cťou a radosťou, že môžem slávnemu Národnému shromaždeniu menom zahraničného výboru doporučiť prijatie tohto vládneho návrhu k prejavu súhlasu k Úmluve o režime plavby na Dunaji. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor hospodársky je pani posl. Rainerová. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Rainerová: Paní a pánové, slavná sněmovno!

Vláda lidově demokratické republiky Československé předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluvu o režimu plavby na Dunaji, podepsanou 18. srpna t. r. na konferenci v Bělehradě. Po prvé v historii se stalo, že konference, projednávající dunajské problémy, je složena z většiny dunajských států Společné hospodářské a politické zájmy těchto zemí se projevovaly ve shodném stanovisku při řešení všech problémů, týkajících se úpravy dunajské plavby. Výsledek konference, díky této vzájemné dohodě a pochopení, může sloužit za vzor všem mezinárodním jednáním.

Velkou zásluhu o přijetí dohody o dunajské plavbě má beze sporu delegace sovětská, která vypracovala návrh úmluvy v duchu zájmů podunajských států a na principech rovnoprávnosti a nezávislosti těchto zemí. Dosah a význam nové úmluvy pro další hospodářský a politický rozvoj této oblasti pochopily velmi dobře západní delegace přizvané na tuto konferenci. To se projevilo v náporu, který úporně vedly na jednotlivé body jednání. Všechny návrhy, které konferenci předkládala delegace anglická, americká či francouzská, směřovaly k jednomu cíli: zajistit návrat bývalé nadvlády v této oblasti, nadvlády jak hospodářské tak i politické. Směřovaly k tomu cíli, zachovat si privilegovaná práva, aby znovu ony - nedunajské mocnosti - určovaly a rozhodovaly o podmínkách plavby na Dunaji.

Američané chtěli dosáhnout, aby dunajská komise pod tlakem jejich "účasti" rozhodovala o říčních investicích, ale aby už bez jejich "účasti" tyto investice financovaly pobřežní státy.

Francie byla zase ochotna přijmouti takovou úmluvu, která by plně respektovala práva získaná podle Pařížské konvence. Bylo to právo poskytovat dunajským komisím půjčky a vybírat od nich 8 % až 10 % lichvářské úroky. Bylo to téměř výhradní právo francouzských podnikatelů provádět s ohromnými zisky říční a přístavní práce. Bylo to dále právo kontrolovat a usměrňovat zboží dopravované podunajskými státy.

Všechny tyto a jiné absurdní návrhy západních delegací byly v naprostém rozporu s nezávislostí a právy suverénních států, které si ani nyní ani v budoucnu nemíní dát vnucovat cizí vůli.

Sovětský návrh úmluvy znamená, že Dunaj je otevřen pro všechny státy, zaručuje svobodu plavby a rovnost nakládání. Proto západní delegace neměly žádné morální příčiny ke svému negativnímu postoji. Mohou jen litovat, že promeškaly tak velikou příležitost dokázat, že jsou schopny a ochotny spolupracovat na respektování nových skutečností, které se po této válce na Dunaji vytvořily.

Mírová a protiimperialistická politika Sovětského svazu, plné podporovaná dunajskými delegacemi, odrazila znovu vítězně pokus, který měl vésti k hospodářské i politické závislosti dunajských zemí.

Systém svobody plavby a rovnosti nakládání spočívá na dobrovolném souhlasu pobřežních států, neboť jen ony jsou oprávněny zřizovat a vést administrativu plavby. Proto také dunajská komise je složena výlučně ze států pobřežních.

Společné hospodářské i politické zájmy podunajských zemí vytvářejí i kladné předpoklady k tomu, že bude možno společně a dlouhodobě plánovat říční investice.

Účastí Sovětského svazu a jeho zahraniční mírovou politikou je zde dána záruka, že dunajský režim bude i po stránce hospodářské pro malé státy výhodný a únosný. Výrazem toho je pochopení a solidarita, s kterou se setkal společný návrh československé a maďarské delegace k 4. článku úmluvy, aby budoucí dunajská komise posoudila obtížnost úseku Gabčíkovo-Gönyü. Udržování splavnosti tohoto úseku bylo roku 1921 svěřeno Československu a Maďarsku. Tato povinnost velmi těžce doléhala na obě země. Jenom naše republika do druhé světové války vynaložila na údržbu tohoto úseku 70 milionů Kč a přitom to byly investice, které neřešily definitivně udržování splavnosti. Rok co rok je tento úsek zanášen statisíci krychlovými metry štěrku. Dunaj přechází v těchto místech náhle z horského do nížinného spádu, což znamená velikou ztrátu unášející síly. Již před válkou usilovalo Československo a Maďarsko o zlepšení plavebních poměrů řadou nákladných úprav. Srovnáme-li investice pro údržbu tohoto úseku s investicemi pro údržbu úseku u železných vrat, je patrné, že úsek Gabčíkovo-Gönyü vyžaduje až šestinásobných nákladů. Provedení trvalé úpravy řečiště, které si vyžádá několika set milionů Kčs, tvoří náklady, které se vymykají možnostem Československa a Maďarska. Československo- maďarský návrh jednomyslně a s plným porozuměním přijaly všechny podunajské státy a usnesly se na zvláštní příloze úmluvy, podle které budou tyto náklady přeneseny buď na zvláštní administraci, zřízenou podle 20. a 22. článku úmluvy, nebo komise převezme sama hrazení těchto nákladů.