To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Hlasování o resoluci vzhledem k prohlášení pana zpravodaje posl. Tuly odpadá.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Budeme hlasovati o druhém odstavci pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky (tisk 146).

Zpravodajem za výbor hospodářský je posl. Uher, za výbor zemědělský posl. Havlíček, za výbor pro řemeslo a obchod posl. Pexa, za výbor zásobovací posl. Orel, za výbor ústavně-právní posl. Vach a za výbor rozpočtový posl. Klein.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Uher: Není oprav.

Zpravodaj posl. Havlíček: Nejsou.

Zpravodaj posl. Pexa: Nikoli.

Zpravodaj posl. Orel: Nejsou.

Zpravodaj posl. Vach: Nejsou.

Zpravodaj posl. Klein: Nejsou.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 oddílů, 22 paragrafů, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formulí.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 oddíly, 22 paragrafy, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu. Budeme projednávat třetí odstavec pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru ústavně-právního a výboru branného a bezpečnostního o vládním návrhu zákona (tisk 132), kterým se přenáší působnost finanční stráže v celním pohraničním pásmu na Sbor národní bezpečnosti (tisk 148).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr Kokeš; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dne 17. června t. r. předstoupila vláda republiky před Národní shromáždění s programem, ve kterém v otázce národní bezpečnosti a obrany státu je uvedeno:

"Bylo by neodpovědné, kdyby nová vláda počítala s tím, že zbytek nepřátel lidově demokratického režimu u nás bude s rukama složenýma v klín přihlížet k dalšímu našemu pokojnému vývoji k socialismu. Tito naši domácí nepřátelé sice ztratili po únorovém vítězství lidu legální oporu, kterou jim do té doby poskytovali exponenti reakce, sedící přímo ve vládě. Museli se uchýlit do podzemí a jejich práce byla nepoměrně ztížena. To však neznamená, že se vzdali svých černých úmyslů a plánů, které jsou živeny zahraničními imperialisty nejen ideově, nýbrž i vysíláním rozvratnických zločinných agentů. Před těmito snahami a třeba i zatím isolovanými pokusy o rozvrat musí se mít náš lid na pozoru a státi ve stálém střehu. Naše situace v tomto směru je usnadněna tím, že již vláda Klementa Gottwalda zorganisovala a vybudovala přes všechny překážky, které reakce kladla v cestu, nový, skutečně lidový a s lidem srostlý Sbor národní bezpečnosti.

Sbor Národní bezpečnosti prodělal první a úspěšnou zatěžkávací zkoušku v únoru 1948. V této zkoušce, jak snad nemusím znovu zdůrazňovat, obstál skvěle. Na nové vládě bude, aby v budování tohoto Sboru pokračovala a aby ho po stránce ideové i po stránce materiální vybavila tak, aby byl kdykoliv schopen účinně bránit zájmy lidu, národa a republiky proti všem vnitřním nepřátelům. To znamená, že jeho úkolem bude čelit hned v zárodku všem nadějím nepřátelských rozvratníků lidově demokratického zřízení, chránit státní a národní majetek a dbát, aby zákony, které si lid skutečně dává, byly na všech úsecích také opravdu respektovány. Nemá-li ovšem být naše vnitřní bezpečnost budována na písku, musí být organicky zapojena do budování naší bezpečnosti vnější".

Vláda republiky důsledně plníc své sliby předkládá Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým se přenáší působnost finanční stráže v celním pohraničním pásmu na Sbor národní bezpečnosti. Předkládá jej proto, aby vládní program i v bodě národní bezpečnosti byl do posledního písmene splněn. A poněvadž jde o věc nemalého významu pro republiku a její bezpečnost, budiž mi dovoleno, abych jako zpravodaj ústavně-právního výboru blíže osvětlil důvody i cíl, jež nás vedou k přijetí tohoto zákona. Na prvém místě jsou to zkušenosti, které jsme s našimi zahraničními nepřáteli za doby předmnichovské a za doby dnešní načerpali. Tyto zkušenosti nás přímo nutí, abychom se nedopouštěli chyb, na které pak doplácí národ i ohrožením své existence. Víme, že naším nepřítelem bylo a je imperialistické Německo a že toto Německo po několikaleté podkopné práci na našich hranicích dosáhlo v r. 1938, i když dočasně, svého cíle. Nacističtí propagátoři, organisátoři zelených kádrů, teroristé a vrazi přecházeli legálně i ilegálně naše hranice za tím účelem, aby připravili útok proti republice a povstání Němců v pohraničí. Henleinovští ordneři odcházeli do Německa na školení i pro propagační a válečný materiál. Ve dnech mobilisace roku 1938 se ukázalo, kolik zbraní se podařilo nepříteli dopravit na území republiky za tím účelem, aby za pohraničními pevnostmi "zelené kádry" nacistů mohly zahájit boj proti republice. Vpád henleinovských band a povstání Němců ve výběžku šluknovském ve dnech 21. a 22. září 1938 ukázaly, kolik nepřátel republiky se mohlo shromáždit po obou stranách československých hranic skoro před zraky našich strážců hranic. Tehdy se jasně ukázalo, že naše ostraha hranic byla nedostatečná a že záměrně byla nedostatečnou udržována tehdejším ministrem vnitra i vládou. Tehdejší mocipáni si nechtěli rozhněvat Hitlera ani Henleina a místo aby republiku proti nim zabezpečovali, počítali se vstupem Henleina do vlády. Tehdy jsme měli na hranicích celkem slabé stavy četnictva a finanční stráže, které naprosto nestačily na střežení hranic proti tak nebezpečnému a rafinovanému nepříteli, jakým bylo nacistické Německo. Tehdejší události zůstávají pro nás velkým ponaučením a mementem pro dnešek i zítřek.

Dnes jsme svědky toho, že do našich západních hranicích máme díky západním imperialistům a západním štváčům opět Německo, ve kterém jsou nacističtí vrahové osvobozováni, nacističtí propagátoři podporováni a zkušení nacističtí generálové přibíráni za spolupracovníky okupačních velitelství. Německo, v němž se organisují odsunutí Němci toužící po odvetě a po návratu do Československé republiky. Západní imperialisté štvou do války i proti nám a ze západního Německa si budují válečný arsenál. Místo Německa demokratického a mírumilovného máme opět co činit s Německem nepřátelským, odkud jsou k nám vysíláni teroristé, diversanti i fémoví vrahové. Tak jako se před rokem 1938 v Německu organisovaly špionážní a bojové skupiny proti republice, je tomu tak i dnes. Tehdy do Německa odcházeli hlavně Němci, dnes prchají zrádci národa a spojují se proti republice s Jakschem, sudetskými SS-many a SA-many v naději, že za jejich pomoci se budou moci vrátit do republiky. Poslední procesy u našich soudů nám pak jasně ukazují, že tito nepřátelé republiky jsou schopni všeho, i těch nejhnusnějších zločinů.

Vyslání banderovských band na naše území v roce 1947, provedené zahraničními nepřáteli v souhlase s naší vnitřní reakcí, nám jasně ukázalo slabiny naší ostrahy hranic. Každému, kdo má rád republiku, bylo tehdy jasné, že je nutno zlepšit a zesílit střežení hranic, aby byl zajištěn klid a mír potřebný k budování republiky. Nepřátelům republiky však šlo o to, aby hranice zůstaly oslabeny a otevřeny pro nepřítele, a proto i na půdě Ústavodárného Národního shromáždění byli zástupci reakce proti jakékoliv reorganisaci. Připomínám jen projevy pánů Hory, Čížka, Krajiny, Zibrina a ostatních, kteří volali po odvolání NB-útvarů z hranic a ze Slovenska, dožadovali se jejich rozpuštění a současně se přimlouvali za ubohé banderovce, kterým máme vše prominout a dovolit jim svobodný průchod k nacistům do Německa. Právě při napadení republiky banderovskými tlupami se ukázalo, jak naše hranice potřebují silné stanice a jednotky Sboru národní bezpečnosti, aby byla zajištěna bezpečnost státu, osob i majetku. Vedle zkušeností, kterých jsme nabyli, musíme mít na zřeteli i změny, které velmi ovlivňují činnost našich nepřátel na hranicích. Odsunuli jsme téměř 3 miliony Němců, a tito Němci zůstali našimi nepřáteli s touhou po odvetě. Naši kapitalisté, které jsme zbavili hospodářské i politické moci, rovněž nenávidí lidově demokratický režim a uchylují se do Německa s touhou po pomstě a po návratu kapitalistického systému. Naši reakčníci doma se stejnou nenávistí osnují pikle proti státu a navazuji spojení s nepřítelem za hranicemi. Musíme být připraveni na nejhanebnější útoky, a proto s radostí vítáme vládní návrh projednávaného zákona.

Jsme si plně vědomi toho, že dnešní stav na hranicích, pokud jde o jejich ochranu, nevyhovuje. Strážní službu na hranicích koná jednak Sbor národní bezpečnosti svými stanicemi a NB-útvary, jednak finanční stráž. Mezi těmito složkami není koordinace ani jednotného velení. V zájmu klidu v našem státě, tak potřebného pro jeho klidné budováni, je, aby hranice byly střeženy dobře, lépe než dosud, aby stát, jeho průmysl i ostatní hospodářství, majetek národa i jednotlivců, jakož i jejich bezpečnost byly zajištěny. Přechod působnosti finanční stráže, uvedené v § 12 a 13 celního zákona, na Sbor národní bezpečnosti bude k tomu velmi cenným přínosem. Zmizí konečně roztříštěnost panující v tomto směru na hranicích, a naši lidé, hlavně ti, kdož bydlí a pracují blízko hranic, přijmou toto rozhodnutí s velkým uspokojením. Přijetím tohoto zákona dáme panu ministru vnitra i vládě další zbraň proti nepřátelům republiky. Je jistě naším vroucím přáním, aby se nadále hlavně západní a jižní hranice našeho státu stala sítí, ve které uváznou všichni ti, kdož v úmyslu nám škodit se chtějí dostat na naše území, jakož i ti, kdož s černými úmysly a se špatným svědomím chtějí z republiky utéci. Přispějeme tím státu i oběma našim národům. A poněvadž náš lid, paní a pánové, nás volil proto, abychom mu dávali dobré zákony, navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby návrh zákona byl přijat beze změny ve znění vládou navrženém. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Zpravodajem za výbor branný a bezpečnostní je pan posl. Linhart. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Linhart: Paní a pánové!

Vláda republiky Československé jsouc si dobře vědoma, jaké povinnosti má vůči republice a vůči celé naši pracující třídě, předkládá Národnímu shromáždění vládní návrh zákona, kterým se přenáší působnost finanční stráže v celém pohraničním pásmu na Sbor národní bezpečnosti. Jak zde velmi správně odůvodňoval zpravodaj ústavně-právního výboru posl. dr Kokeš, je nezbytně třeba, aby se poměry na našich hranicích změnily od základu, poněvadž naprosto nelze souhlasit s tím, aby se naše pohraničí stalo rejdištěm nekalých živlů, aby se stalo přestupní stanicí těch, kteří buď z republiky přenášejí důležité zprávy do zahraničí nebo se vracejí ze zahraničí jako vyškolení agenti zpátky do republiky, aby zde mohli podvracet to, co náš pracující lid velmi těžce buduje a tvoří. Vy všichni, kteří jste znali poměry v našem pohraničí do r. 1938, víte, jak právě nedostatečná ostraha hranic umožňovala nepřátelům republiky utvořit si z celého pohraničí nástupní místa nejen proti tehdejšímu území t. zv. Sudet, nýbrž pohraniční nástupní místo proti celé republice. Vy, kteří znáte poměry po květnu 1945, víte velmi dobře, že naše pohraničí není střeženo tak, jak toho bezpečnost republiky a státu vyžaduje. Je také třeba podívat se na změny, které nastanou schválením vládního návrhu zákona, tisk 132, jak je dnes předložen.

Víte, že celní zákon ze dne 14. července 1927, čís. 114 Sb., ve svém § 12 a 13 mluví o působnosti finanční stráže. Ovšem působnost finanční stráže je tam vymezena asi v tom smyslu, že finanční stráž provádí střežení celní hranice, celní přechod osob a pod. Teprve na druhém místě je v § 12 určeno, že finanční stráž provádí také střežení hranic. Dnes však potřebujeme něco úplně obráceného, t. j. aby na prvním místě byla střežena hranice. Dosavadní způsob provádění střežení hranic byl zcela nedostačující. Víte, že po květnu 1945 nastupovaly postupně útvary Sboru národní bezpečnosti na hranice, a pamatujete se velmi dobře, hlavně vy, kteří jste členy parlamentu od r. 1945, jak často právě na parlamentní půdě bylo na tyto pohraniční útvary Sboru národní bezpečnosti a na celý Sbor národní bezpečnosti útočeno. Proč na ně bylo útočeno? To je třeba si zopakovat. Bylo na ně útočeno proto, že Sbor národní bezpečnosti se ve své převážné většině od května 1945 postavil po bok československého pracujícího lidu a vždycky po tomto boku pracujícího lidu chtěl zůstat. Naši reakcionáři si byli velmi dobře vědomi, že kdyby se jim podařilo zviklat jednotu Sboru a dostat jej na svou stranu, že by v případě svých reakčních rejdů a záměrů v tom okamžiku; kdy by se jim zdálo vhodno, použili ho proti lidu. A proto když viděli, že jejich veškerá práce a snaha o získání Sboru je naprosto marná, útočili na tento Sbor, snažili se ho pošpinit, zesměšnit, ponížit a pokud možno omezit jeho pravomoc a tím také pravomoc ministerstva vnitra a celé pracující třídy u nás v republice. A tu je si třeba uvědomit, že Sbor národní bezpečnosti dokázal, že je příslušníkem pracující třídy a že s ní vždy půjde v budování lepší naší budoucnosti. Je třeba si také uvědomit - jak již o tom mluvil zpravodaj ústavně-právního výboru - že hlavně příští úkoly, které vyvstávají na hranících, jsou jednak politické, kdy je třeba hranice chránit, aby političtí nepřátelé vnitřní i zahraniční se nemohli přes hranice dostávat tak lehce, jak tomu bylo až dosud. Střežit hranici je úkol velmi těžký a úkol nejvážnější, poněvadž s otázkou bezpečnosti naší hranice je těsně spjata otázka vnitřní bezpečnosti státu. Budou-li agenti zahraniční mocnosti a ti lidé, kteří jsou k nám vysíláni, aby zde podvraceli, rozvraceli a rozbíjeli to, co my tvoříme, podchyceni hned na hranicích, ubude hodně práce našim vnitřním orgánům. Dále jsou to úkoly hospodářské a další stejně důležité úkoly, o kterých zde mluvil posl. dr Kokeš.

Všechny tyto důvody byly zváženy ve výboru branném a bezpečnostním, který se zabýval osnovou vládního návrhu zákona ve své schůzi 23. listopadu 1948 a předkládá Národnímu shromáždění osnovu s návrhem, aby ji Národní shromáždění přijalo beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Nejsou.

Zpravodaj posl. Linhart: Není jich.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Budeme projednávat čtvrtý odstavec pořadu, jímž je