Budeme projednávati druhý odstavec pořadu,
jímž je
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 127)
o přísaze soudců (tisk 139).
Zpravodajem je posl. dr. Patschová, dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. dr. Patschová: Pani a pánové!
Vládní návrh zákona o přísaze
soudců je provedením určitých zásad,
obsažených v naší ústavě
z 9. května 1948. Podle XI. základního článku
ústavy vykonávají soudcovskou moc jednak
soudci z povolání, jednak soudci z lidu. Obojí
jsou si při rozhodování rovni a vykonávají
svůj úřad nezávisle, jsouce vázáni
jen právním řádem lidové demokracie.
Podle § 142 ústavy slibují soudcové
přísahou, že budou zachovávati zákony
a nařízení, vykládat je v duchu ústavy
i zásad lidově demokratického zřízení
a rozhodovat nestranně.
Vládní návrh zákona o přísaze
soudců je provedením té ústavní
zásady, která mluví o přísaze
soudců a určuje její obsah. Dosavadní
přísežná formule se opírala o
příslušná ustanovení ústavy
první republiky a je proto nahrazována znělkou
novou, jež v souhlase s článkem XI a §
142 ústavy zní takto:
"Přísahám na svou čest a svědomí,
ze budu věren Československé republice, jejímu
lidově demokratickému zřízení,
jejímu presidentu a její vládě, že
jsa vázán jen právním řádem
lidové demokracie budu zachovávati zákony
a nařízení Československé republiky
a vykládati je v duchu ústavy i zásad lidově
demokratického zřízení, že budu
rozhodovati nestranně a podle svého nejlepšího
přesvědčení, že od pilného
a svědomitého plnění povinností
soudcovského úřadu se ničím
nedám odvrátiti a že budu přísně
zachovávati tajemství a při veškerém
svém jednání budu míti vždy na
zřeteli jen prospěch republiky a jejího lidu.
Tak přísahám."
Znění této přísahy je stejné
jak pro soudce z povolání, tak pro soudce z lidu,
čímž je jasně zdůrazněna
ústavní zásada, že soudci z povolání
i soudci z lidu jsou si při výkonu své funkce
rovni. Pokud jde o soudce z povolání, odstraňuje
zákon dosavadní dualitu práva v zemích
českých a na Slovensku a zavádí znovu
jednotné znění přísahy.
Kromě toho zákon sjednocuje dosavadní roztříštěné
a odchylné předpisy o přísaze nebo
slibu soudců z lidu.
Navrhovaná úprava se nedotýká soudců
u vojenských soudů, neboť jejich přísahu
upravují předpisy vojenského trestního
řádu, a nedotýká se dále porotců,
u nichž nelze mluvit o nějakém funkčním
období, poněvadž jejich rozhodování
se omezuje jen na jednu trestní věc nebo na několik
trestních věcí, o nichž se má
téhož dne konat hlavní přelíčení.
Vládní návrh upravuje podrobně přísahu
po stránce formální, zejména stanoví,
kdo je oprávněn přísahu přijmout.
Přísahu v novém znění složí
do 2 měsíců ode dne počátku
účinnosti navrhovaného zákona i soudci,
kteří v den, kdy zákon nabude účinnosti,
již vykonávají soudcovský úřad.
Pro výkon této přísahy se zavádí
zjednodušená, a to výlučně písemná
forma, ježto jde o hromadné opakování
přísahy vykonané podle dosavadních
předpisů. Přísahu nebudou již
nově opakovati soudci z lidu ustanovení podle zákona
o státním soudu u státního soudu nebo
u nejvyššího soudu, kteří již
přísahu vykonali. Tato výjimka jest odůvodněna
tím, že znění přísahy,
kterou tito soudci vykonali, vyhovuje směrnicím
obsaženým v § 142 ústavy.
Vládní návrh pamatuje také na sankci,
která dolehne na soudce, jenž ve stanovené
lhůtě nevykoná přísahu bez
omluvného důvodu. U soudce z povolání
nastává v takovém případě
zrušení služebního poměru, spojené
se zánikem všech práv a nároků
ze zrušeného služebního poměru
jak pro soudce, tak i pro jeho rodinné příslušníky.
Státní správa vydá v takovém
případě za bývalého soudce
příslušné převodní částky
podle předpisů o přestupech ve veřejno-právním
důchodovém pojištění. U soudců
z lidu, kteří bez omluvného důvodu
přísahu nevykonají, má se za to, že
se vzdali soudcovského úřadu.
V souvislosti s novou úpravou přísahy soudců
upravuje vládní návrh v § 1 nově
též přísahu soudcovských čekatelů
ve smyslu § 37 platového zákona, t. j. zaměstnanců,
kteří jsou čekateli na úřad
soudce z povolání. Stejně upravuje i přísahu
právních praktikantů ve smyslu § 16
zákona o soudní organisaci, t. j. osob, které
jsou připuštěny k výkonu soudní
praxe, aniž jsou čekateli na úřad soudce
z povolání. I zde se sleduje účel,
aby byla odstraněna dosavadní dualita práva,
pokud jde o přísahu soudcovských čekatelů
a právních praktikantů.
Ústavně-právní výbor projednal
osnovu zákona o přísaze soudců tisk
127 ve schůzi dne 19. listopadu 1948 a doporučuje
ji slavnému Národnímu shromáždění
k přijetí ve znění, jak je uvedeno
ve zprávě tisk 139. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou
nějaké návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodajka posl. dr. Patschová: Není změn.
Předseda: Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 7 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou, to jest s jejími
7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle
zprávy výborové, nechť zvedne ruku!
(Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
třetího odstavce pořadu, jímž
je
3. Zpráva výborů zásobovacího
a ústavně-právního o vládním
návrhu zákona (tisk 123), jímž se mění
dekret presidenta republiky o opatřeních v řízení
vyživovacího hospodářství a rozšiřuje
platnost některých jeho ustanovení na území
Slovenska (tisk 140).
Zpravodajem za výbor zásobovací je posl.
Hrušková, které dávám
slovo.
Zpravodajka posl. Hrušková: Paní a pánové!
Dekretem presidenta republiky č. 118 Sb. z 27. října
1945 byl ministr výživy zmocněn, aby řídil
věci výživy obyvatelstva, výkupu, oběhu,
zpracování a spotřeby výrobků
původu rostlinného, živočišného
a nápojů včetně minerálních
vod, koření a náhražek těchto
výrobků, a to původu domácího
i cizozemského, pokud slouží lidské
výživě, na podkladě vlastního
kompetenčního předpisu.
Politické poměry a reakční vlivy na
Slovensku v roce 1945 způsobily, že bylo nutno dekret
č. 118/45 Sb. územně omezit jen na země
české. Nebylo tehdy zejména jasno, jakou
funkci má ve státním ústrojí
řízení výživy lidu. Nelze zastírati,
že bylo tehdy značně rozšířeným
názorem, že řízení výživy
lidu je pouze zjevem poválečného, nedostatkového
hospodářství a že od něho bude
upuštěno, jakmile přestane nutnost vydávání
potravin na lístky. Pod tímto zorným úhlem
byla posuzována také funkce ministerstva výživy
a nebylo možno prorazit s názorem, že řízení
výživy lidu je jednou ze zásadních politických,
hospodářských a sociálních
potřeb, bez kterých se stát s plánovaným
hospodářstvím nemůže obejít.
Teprve nová ústava formálně uznala
tuto základní pravdu a prohlásila věci
výživy lidu za věci celostátní
povahy ve svém § 95, odst. 2. V důsledku tohoto
ustanovení a ustanovení § 96 ústavní
listiny, podle něhož věci výživy
lidu nepatří do zákonodárné
pravomoci Slovenské národní rady, je třeba,
aby řízení výživy lidu se dálo
na jednotném právním základě
pro celý stát.
Nebyla to však pouze úvaha právní, která
vedla ministerstvo výživy k předložení
této osnovy Národnímu shromáždění;
jsou to také úvahy hospodářsko-politické.
V důsledku omezené působnosti dekretu č.
118/45 Sb. na země české byly věci
výživy lidu na Slovensku obstarávány
pověřenectvem výživy na podkladě
předpisů vydaných v době t. zv. Slovenského
státu.
Před únorem nenašli jsme dostatek pochopení
pro myšlenku státní jednoty ani na poli výživy.
Namísto aby slovenský zásobovací systém
byl přizpůsoben systému v zemích českých
alespoň v hlavních rysech s přihlédnutím
k zvláštním poměrům slovenským,
došlo zde naopak k naprosto odlišnému pojetí
funkce státu v těchto oborech činnosti.
Země české na jedné straně
měly zaveden přísný rozdělovací
systém, zatím co na Slovensku bylo prakticky volné
hospodářství. Bylo velmi často namítáno,
že zatím co v českých zemích
je příděl potravin vázán na
lístky, je možno obdržet neomezené množství
některých druhů zboží na Slovensku
bez jakýchkoliv spotřebitelských průkazů.
To vedlo k tomu, že docházelo k vyrovnání
mezi zeměmi českými a Slovenskem nikoliv
cestou státního řízení vyživovací
politiky, nýbrž cestou černého obchodu.
Nedostatek zásadní regulace oběhu potravin
a výkup na Slovensku způsobil ovšem těžkou
zranitelnost slovenského vyživovacího hospodářství
v situacích, kdy došlo ať již z jakýchkoliv
důvodů k zásobovacím poruchám.
Zásobovací poruchy na Slovensku zvláště
po loňském suchu byly velmi časté.
Také černý obchod kvetl na Slovensku tak,
že způsoboval nedostatek potravin na trhu. Zatím
co děti neměly mléko na příděl,
bylo možno obdržet v restauraci kávu se šlehanou
smetanou.
Aby byl omezen černý obchod mezi zeměmi českými
a Slovenskem, byla zavedena ještě po únoru
v roce 1948 pověřenectvem výživy kontrola
balíkového styku mezi těmito zeměmi.
Jsme povinováni myšlence státní jednoty,
abychom i na poli výživy přispěli co
nejlépe, aby co nejrychleji byly odstraněny všechny
nedostatky a rozdíly.
Zásobovací výbor projednal ve schůzi
dne 9. listopadu 1948 vládní návrh zákona
tisk 123 a doporučuje slavnému Národnímu
shromáždění jeho přijetí
se změnami, jak jsou uvedeny ve zprávě výborové
(tisk 140). (Potlesk.)
Předseda: Zpravodajem za výbor ústavně-právní
je pan posl. dr. Popaďák. Dávám
mu slovo.
Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Pán predseda,
slávne Národné shromaždenie!
Osnova zákona, ktorou sa mení dekrét prezidenta
republiky o opatreniach v pokračovaní vyživovacieho
hospodárstva a rozširuje platnosť niektorých
jeho ustanovení na územie Slovenska, je jednak čiastočnou
novelou spomenutého dekrétu prezidenta republiky
a jednak rozširuje platnosť tohto dekrétu na
územie Slovenska. Až doteraz právne základy,
podľa ktorých bolo možné vydávať
opatrenia vo veciach vyživovacích, boly iné
v zemiach českých a iné na Slovensku. V zemiach
českých je to spomenutý dekrét prezidenta
republiky o opatreniach v pokračovaní vyživovacieho
hospodárstva a na Slovensku zákon zo dňa
5. júna 1942, č. 100 Sl. z., o Najvyššom
úrade pre zásobovanie. Niet o tom sporu, že
vyživovacia politika má byť na celom území
štátu jednotná. Doteraz platný právny
stav neumožňoval však ministrovi výživy
činiť v odvetviach vyživovacieho hospodárstva
opatrenia platné na celom území štátu,
keďže k takýmto opatreniam na Slovensku bol oprávnený
povereník výživy podľa § 4, ods.
3 a 5 spomenutého Slovenského zákonníku
z roku 1942. Je preto veľmi správne, že táto
dvojkoľajnosť pominie a že zavádzame pre
celé územie štátu možnosť
riadiť veci týkajúce sa výživy
podľa jednotných zásad a smerníc.
Príčiny, ktoré doteraz azda odôvodňovaly
riadenie vyživovacích vecí na Slovensku osobitným
spôsobom, zaiste už pominuly, a preto pre trvanie tohto
stavu naďalej niet viac dôvodov.
Sme na konci úspešného dokončenia nášho
dvojročného hospodárskeho plánu a
stojíme pred štartom nášho prvého
päťročného hospodárskeho plánu
rozvoja Československej republiky. Plánujeme jednotným
hospodárskym plánom výrobu na celom území
štátu a zaiste chceme prevádzať i distribúciu
na zásadách platných pre celé územie
štátu. Výživa nášho pracujúceho
ľudu je zaiste vecou prvoradou a vláda, predkladajúc
túto osnovu parlamentu, bola vedená snahou odstrániť
rozdielne cesty vo vyživovacej politike v Čechách
aj na Slovensku a umožniť, aby v budúcnosti tieto
veci šly len po jednej ceste.
Pred februárom sotva sme mohli rokovať o tomto zákone,
nakoľko fillovci a kvetkovci, ktorí pred februárom
riadili výživu na Slovensku, boli by sa tomu bránili
každým možným spôsobom. A je to
ich zásluhou, že veci výživy na Slovensku
v niektorom ohľade neprebiehajú tak hladko ako v zemiach
českých. Pracujúci ľud slovenský
dnes je jednotný s pracujúcim ľudom českým
a s radosťou uvíta, že aj v sektore výživy
budú platiť jednotné smernice a zásady.
Toto sú pohnútky, ktoré mala vláda
a ktoré máme i my všetci pri odhlasovaní
predmetnej osnovy zákona.
Osnova novelizuje § 8 spomenutého dekrétu prezidenta
republiky, ktorý jedná o trestných sankciách.
Novelizácia je odôvodnená tým, že
sa odstraňuje možnosť súčasného
pokračovania trestného u súdov a orgánov
ľudovej správy a odstraňuje sa taktiež
možnosť kumulácie trestu na slobode a trestu
peňažitého bez obmedzenia. Podľa novely
totižto pre prípad nedobytnosti peňažitej
pokuty vymeria sa náhradný trest väzenia, na
Slovensku uzamknutia, podľa miery zavinenia do jedného
roku. Ak sa uložia oba tresty súčasne, nesmie
trest na slobode spolu s náhradným trestom väzenia,
na Slovensku uzamknutia, presahovať jeden rok. Podľa
pôvodného znenia § 8 dekrétu prezidenta
republiky tohto obmedzenia nebolo.
Výbor ústavno-právny predmetnú osnovu
prerokoval dňa 19. novembra t. r. a doporučuje plénu
Národného shromaždenia prijať túto
osnovu v predloženom znení.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodajka posl. Hrušková: Nejsou.
Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Nie sú.
Předseda: Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 3 články, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 3 články, nadpisem a úvodní
formulí podle zprávy výborové, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
čtvrtého odstavce pořadu, jímž
je