Vládní návrh zákona o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky, který právě projednáváme, má na zřeteli zvýšení produktivity práce a tím podstatné zvýšení národního důchodu a životní úrovně pracujícího lidu měst i venkova. Pětiletý plán bude v zemědělské výrobě zvyšovat mechanisaci a elektrisaci zemědělství a tak položí základy pro hospodářsky pokročilejší výrobní formy v tomto hospodářském úseku. A tu mi dovolte, paní a pánové, abych jako výkonný zemědělec řekl několik slov k tomuto useku.

Pětiletý plán ukládá všem výrobním sektorům značné povinnosti, t. j. procentuální zvýšení výroby a produktivity práce, zvláště však ukládá značné zvýšení výroby a produktivity sektoru zemědělskému, totiž aby zemědělství dosáhlo ke konci pětiletého plánu ve výrobě rostlinné hrubé hodnoty 55,2 miliardy Kčs proti 49,5 miliardy v r. 1948, t. j. o 11% více. Ve výrobě živočišné jsou zde daleko vyšší požadavky, a to při plánovaných početních stavech má se dosáhnout ke konci pětiletého plánu zvýšení hrubé hodnoty z 26,8 miliardy v r. 1948 na 49,8 miliardy v roce 1953, t. j. o 86% více. Připočteme-li 11% zvýšení hodnoty výroby rostlinné, vidíme, že pětiletý plán ve své perspektivě ukládá zemědělství zvýšení hodnoty ve výrobě celkem o 97%, při čemž zemědělství musí se přeorientovat ve své výrobě z výroby rostlinné na výrobu živočišnou. Jsou to zajisté, paní a pánové, velké úkoly, jež budou zemědělcům uloženy, ale přesto musím zde prohlásit, že zemědělci vykonají vše, co bude v jejich silách a možnostech, aby pětiletý plán byl splněn, protože jsou si vědomi toho, že pořádek ve výrobě a distribuci při plánovaném hospodářství zajistí i jejich existenci a zlepší i jejich životní úroveň. Zemědělci jistě vypnou všechny své síly, aby se čestně zhostili povinností uložených jim pětiletým plánem.

Zde je však nutno poznamenati, že při nejlepší vůli nelze v zemědělské výrobě dosáhnout úspěchu tak jistě a přesně, jako ve výrobě průmyslové. Zde jest právě ten velký rozdíl v charakteru výroby průmyslové a výroby zemědělské. Má-li průmyslový podnik stroje, suroviny a pracovní síly, pak jde jen o to, odstranit absenci, zvýšit pracovní výkon, případně zabránit fluktuaci pracovních sil, a uložený úkol může se splnit na 100 i více procent. Hůře však tomu je ve výrobě zemědělské. Zemědělec pracuje se živou přírodou, se živými hmotami, vystaven velkým ztrátám. A i když vykoná všechny práce spojené s výrobou, jsou zde ještě činitelé, které člověk neovládá. A na nich je závislý výsledek práce rolníkovy. Jsou to úkazy živé přírody: sucho, mokro, povodně, krupobití, škůdci a nemoci. S tím vším musí zemědělec zápasit a mimo to je třeba si uvědomit, že základem živočišné výroby je výroba rostlinná a základem úspěchu ve výrobě rostlinné je dostatek pohotových živin v půdě, které tam dodáváme statkovými hnojivy, a hnojivy strojenými.

A tu musím poznamenat, že strojených hnojiv, zejména dusíkatých, máme ještě nedostatek, ač bychom je nutně potřebovali pro zvýšení výnosu půdy, zejména pro výrobu pícnin. Pětiletý plán pamatuje na úměrné zvýšení výroby strojených hnojiv, a to postupně až o 40% ke konci pětiletky. A tu bych se přimlouval, aby - pokud bude možno podle výrobních možností - byla výrobě umělých hnojiv věnována největší péče, aby zemědělci, zejména v krajích chudých na humus a dusík, mohli intensivně hospodařit a zajistit žádoucí výnos zemědělské výroby. Rovněž bych se přimlouval za to, aby byla věnována největší pozornost zabránění škod na polních kulturách potíráním škůdců, a u hospodářského zvířectva potíráním a zabráněním nemocí a jejich šíření. Škůdci na polních kulturách a nemoci u hospodářského zvířectva způsobují ročně velké národohospodářské ztráty, jdoucí často do miliard Kčs. Jsem přesvědčen, že zemědělci se podle svých sil a možností přičiní, aby využitím všech prostředků, zejména použitím statkových hnojiv a potíráním škůdců a chorob splnili v pětiletém plánu výrobní úkoly na ně kladené, a že jejich snahou bude, aby nejen plán splnili, ale aby jej i překročili a tak zajistili v míře co největší výživu našeho národa.

Dále je nutno s poděkováním kvitovati plánovaný rozvoj mechanisace zemědělské práce a nahražení potažní síly zvířecí silou motorickou - jeden z velmi vážných problémů, jemuž je zapotřebí věnovat co největší péči. Podařilo-li by se, paní a pánové, aby se u malých a středních zemědělců ve větší míře pomocí motorické síly vyřadily zejména koňské potahy, byl by to nebývalý přínos ve výrobě živočišné. Neboť zemědělec, který jinak chová jeden pár koní na 10 až 12 ha hospodářství, kterým vykonává jenom potažní práce, potřebuje pro udržování a krmení tohoto páru koní úrodu téměř ze 3 ha půdy. Avšak tento koňský potah nedá mimo potažní práce ani mléka, ani masa, ani vajec. A proto právě tito zemědělci tíže plní předepsané dodávky a kontingenty než zemědělci, kteří mají potah kravský anebo kde je již síla motorická. Při tom nutno zdůraznit, že u takových zemědělců místo dvou tažných koní mohou chovati tři dobré dojnice, což znamená roční přírůstek 3 telat a roční množství nadojeného mléka 7 až 8 tisíc litrů. Tím by se pak skutečně zvýšila vyživovací základna, a proto i v tomto oboru je věnovati při provádění pětiletého plánu největší péči účelné mechanisaci a motorisaci zemědělské práce. Zkušenosti, zejména při dvouletém plánu, paní a pánové, ukázaly, že zemědělská výroba je základem blahobytu všech ostatních vrstev národa a že je stejně důležitá jako výroba průmyslová, že práce rolníků a dělníků navzájem na sobě závisí a že vzestup životní úrovně a hospodářského blahobytu závisí na solidaritě těchto dvou velkých tříd, které v těsném svazku přátelství a bratrství vytvoří ony velké hodnoty, jež má právě na zřeteli pětiletý hospodářský plán. Proto je potřeba věnovat stejnou pozornost jak výrobě zemědělské, tak také výrobě průmyslové.

Za svou povinnost považuji ještě upozornit, že v pětiletce v naší krásné vlasti nesmí zůstat ani jeden hektar půdy ležet ladem a neobdělán. Byla by to veliká národohospodářská ztráta. Zůstane-li na příklad nevykopána 1 tuna uhlí na našich dolech, ta se nám neztratí, ale jeden hektar půdy ležící ladem jest definitivní ztrátou našeho hospodářství, poněvadž úrodu nikdo není s to nahraditi.

To jsou všechno velké úkoly, které musí zemědělci zvládnout. Aby tyto velké úkoly zvládli, musí začít rychle a cílevědomě uvažovat o tom, co má na mysli pětiletý plán, t. j. aby zemědělci se oprostili od otrocké dřiny hospodářsky pokročilejší formou výroby, dosáhli za menšího pracovního vypětí snížení výrobních nákladů a vyšší výroby. Právě řešení tohoto nadhozeného problému pětiletým plánem vzbuzuje bohužel namnoze u zemědělců falešné obavy z nacionalisace půdy a tvoření kolchozů u nás, kteréžto obavy jsou ještě živeny reakční šeptandou.

K tomu je zapotřebí říci a jasně si uvědomit toto: Ústavou z 9. května 1948 je zaručeno soukromé vlastnictví zemědělské půdy malým a středním zemědělcům do 50 ha. A má-li pětiletý plán na zřeteli zhospodárnění zemědělcovy práce a zvýšení jeho produktivity vyššími, pokročilejšími formami, t. j. formami družstevního podnikání, pak je třeba zdůraznit, že zemědělci v převážné většině s povděkem berou na vědomí celou řadu závažných prohlášení význačných politických osobností, že v našem státě žádné kolchozy zřizovány nebudou, a že žádná nacionalisace půdy prováděna nebude.

Přitom je samozřejmé, že půda v rukou zemědělců jako výrobní prostředek musí sloužit zájmům celého národa a celého státu. A já jenom připomínám, že to byli právě malí a střední zemědělci v našem státě, kteří již dávno podle zásad Kampelíkových "co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno" tvořili družstva, aby se chránili před kapitalistickým vykořisťováním.

Jsem pevně přesvědčen, že v současné době zemědělci brzy pochopí a zváží výhody družnákladů a zvýšili výnos za sníženého pracovního vypětí. Toto družstevní podnikání bude postaveno jen a jen na zásadách dobrovolnosti, jak to správně zdůraznil p. předseda zemědělského výboru kol. Smrkovský ve schůzi zemědělského výboru při projednávání pětiletého plánu dne 13. října 1948. A proto tím spíše tato myšlenka najde mezi zemědělci porozumění a tím také jednou pro vždy do všech důsledků bude potřena záměrná šeptanda reakce o kolchozech a nacionalisaci půdy, která má za účel jen otrávit a znechutit zemědělce a rozrušit jejich kladný poměr k vývoji a ke státu a k plnění povinností na ně kladených. Proto je nutné s touto šeptandou se rázně a důsledně vypořádat. (Potlesk.)

Jako výkonný zemědělec považoval bych za nejdůležitější, aby zemědělci v prvé řadě uvažovali o zavádění družstevní výroby živočišné, v kterémžto sektoru také pětiletý plán klade na zemědělce největší povinnosti. (Potlesk.) Je potřebí zde si říci pravdu, že zemědělství bude trvale trpět nedostatkem zejména stálých pracovních sil, který bude zejména ještě citelnější po přeorientování z výroby rostlinné na výrobu živočišnou.

Družstevním podnikáním, kde ve větším měřítku je možno provést mechanisaci, rozřešila by se nejenom tato palčivá otázka, nýbrž i řada jiných problémů, t. j. zdravé a hygienické ustájení dobytka, odborné ošetřování a krmení, hospodárné uložení chlévské mrvy a zabránění ztrát na dusíku, které v našich zemích jdou do stamilionů. Dále by se rozřešila konečně otázka hygieny bydlení zemědělců samých a celé naší vesnice. A co hlavního, rozřešila by se otázka - a neváhám paní a pánové říci - toho galejního otroctví naší venkovské ženy, na níž nejhůře doléhá tíha pracovního vypětí od noci do noci právě při této živočišné výrobě, a tím také by byl odstraněn onen křiklavý rozdíl mezi ženou městskou a ženou venkovskou, která by pak se mohla plně věnovat svému hlavnímu úkolu, to jest rodině a domácnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Richter.)

Je jenom zapotřebí, aby zemědělci sami pochopili, že družstevním podnikáním, které bude také podporováno vládou a příslušnými činiteli, dosáhnou snáze svého cíle po všech stránkách a zhostí se čestně svých povinností živit národ. Jsem přesvědčen, že pětiletý plán přinese nám zemědělcům velký výrobní a technický pokrok a tím i zvýšení životní úrovně zemědělského lidu.

Proto tento pětiletý plán vítám a slibuji, že lidoví zemědělci učiní vše, aby pětiletý plán byl splněn. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Šnobl. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Šnobl: Paní a pánové, největší znatel a také jeden z těch, kteří nejlépe dovedli vyřešit problematiku přechodu z kapitalistické společnosti do společnosti socialistické, soudruh Stalin, řekl 19. listopadu 1928: "Dohnali a předehnali jsme pokročilé kapitalistické země v tom smyslu, že jsme zavedli nové politické zřízení socialistické zřízení. To jest správné, ale to je málo. K tomu, abychom dosáhli konečného vítězství socialismu, je třeba ještě dohnat a předehnat tyto země také v technickohospodářském ohledu."

Myslím, že to je také náš problém; že máme-li se v pětiletém plánu dostat k socialismu, musíme je předehnat, musíme zlepšit produktivitu práce a musíme zlepšit naši výrobnost, abychom mohli uskutečnit naši socialistickou výrobu, později naši socialistickou společnost. Pracující třída po znárodnění pochopila svůj veliký úkol a tak jsme se dostali po květnové revoluci, po té velké chaotické době, po době, která vyžadovala od všech lidí nejlepších myšlenek, ale také největších činů, k tomu, že dnes bez stávek, bez ohrožování nezaměstnaností, bez hladu u nás v Československé lidově demokratické republice stojíme před nástupem do pětiletého plánu.

V únoru jsme se vypořádali s politickými zrádci a sabotážníky, dovedli jsme odrazit útok, kterým na nás chtěla působit mezinárodní reakce, Marshallův plán, dovedli jsme se vypořádat se všemi potížemi politickými i hospodářskými a stojíme dnes před úkolem, abychom se zvýšenou výrobností, lepší produktivitou práce skutečně dostali do období, kdy budeme překonávat všechny ty staré kapitalistické předsudky a kdy se vypořádáme se všemi problémy, které na nás klade tak významná doba, jako je doba přechodu z lidově demokratické republiky k republice socialistické.

Dělnická třída se stala vedoucí třídou, dělnická třída má rozřešit všechny ty technickohospodářské problémy, které dnes máme. A jak je chceme řešit a jak je budeme řešit? Zvýšíme naši produktivitu práce tím že zlepšíme a změníme způsob myšlení všech našich pracujících lidí, že je naučíme, jak se mají dnes dívat a vypořádat se se všemi problémy hospodářskými, a že oni sami budou přinášet náměty k tomu, abychom ve svých továrnách, v zemědělství a ve všech výrobních sektorech lépe pracovali a tím dosáhli lepší, dokonalejší výrobnosti, abychom se tím přiblížili socialistickému řádu.

Co to znamená lépe pracovat? Lépe pracovat znamená lépe organisovat. Znamená to zlepšit stávající organisační formy. Znamená to zlepšit naše administrativní řízení, znamená to zhospodárnit naši výrobu, urychlit tempo v naší výrobě.

Lepší organisační formy. My víme všichni, na jakých zásadách byly organisovány naše podniky, víme, ze kapitalisté měli jenom jediný zájem - zisk. Víme také, že naše podniky byly během 6 až 7 leté poroby, během protektorátu v mnoha a mnoha případech přivedeny k takovému stavu, že jejich výrobní zařízení je úplně desolátní. Musíme se proto snažit, abychom z těch našich podniků, které mají dobré výrobní a strojní zařízení, udělali jádro našeho podnikání, abychom jich dokonale využívali, abychom v nich nasadili všechny pracovní síly, které máme k disposici a které mohou naši výrobnost skutečně zvýšit.

Zhospodárnit výrobu znamená nejen zlepšit staré formy používané v kapitalistickém hospodářství. Zhospodárnit výrobu, to znamená hledat nové metody práce, nebát se, to znamená chtít skutečně tyto nové formy hledat a také je najít. Nové formy práce nemohou a nebudou nám hledat jenom lidé na vedoucích místech a nečekejme od odborníků, že oni vyřeší problémy s novými metodami práce. Víme všichni, jak se osvědčila naše dělnická třída během dvouletého plánu, víme všichni, kolik nových způsobů, zlepšovacích návrhů, a co ze všeho toho, co dělnická třída přinesla nového do naší výroby, bylo uplatněno a kolik to znamenalo přínosu. Musíme i v novém způsobu zhospodárnění výroby, v těch nových metodách hledat posilu, nové nápady a nové náměty právě u dělnické třídy, u těch, kteří na svých pracovištích řeší denně problémy, kteří nám mohou dnes nejen poradit, ale i pomoci řešit problémy ve vedení závodu a všechny problémy, které s naší výrobou souvisí.

Je potřebí skutečně řešit; není možno dál se dívat na to, jak se v mnohých podnicích, ve státních a veřejných úřadech místo řešení pouze písaří. Je potřeba skutečně řešit a najít lidi, schopné, kteří by řešit dovedli. Při řízení podniků je potřeba nesmlouvavých lidí, poněvadž ve výrobním procesu se smlouvat nedá. Je potřeba abychom nastoupili vědecké řízení práce. Je potřeba, abychom naše plánování, které ve dvouletce ukázalo svůj dobrý základ, v naší pětiletce prohloubili, aby se naše plánování dostalo až na pracoviště, aby se problémy plánování zabývali všichni pracující v průmyslu i ve všech ostatních oborech práce, aby se plánování stalo majetkem celé pracující třídy. Plánovat nelze od zeleného stolu. Plánovat nemohou lidé, kteří nepřijdou do styku s prací. Dokonale plánovat mohou právě jen ti, kteří skutečně pracují, kteří se s výrobními a pracovními problémy denně musí vyrovnávat, kteří hledají nové cesty k tomu, aby se pracovalo lépe. Je proto potřeba, aby všichni pracovníci byli zapojeni do plánování, aby na každém pracovním stole byl plán, aby u každého stroje byl plán a abychom ty pracovní plány také dokonale kontrolovali. Měli-li jsme někde ve výrobě během dvouletého plánu sabotáže, stávalo-li se nám někde, že někdo sypal písek do kol, pak to právě bylo v plánování, poněvadž tam je nejméně možno postihnout ty, kteří záměrně - to jest způsobem, který není pochopitelný těm, kteří nemají příležitost se podívat shora na celé ty problémy - právě v plánování, v přípravě práce nám sabotovali, kteří nenašli dobrý poměr nejen k lidově demokratické republice, ale také k práci. A zde je potřeba, aby do kontrolních orgánů plánovací služby a do kontroly v závodech přišli ti příslušníci pracující třídy, kteří pochopili veliký význam plánování, kteří snad nerozumějí plánování s vědeckého hlediska, ale kteří se na plánování dovedou už dnes prakticky dívat a kteří je dovedou prakticky řešit.

V našich závodech musíme nastoupit cestu nejkratších, optimálních výrobních časů. Musíme si uvědomiti, že nejkratší výrobní časy jsou nejpodstatnější složkou produktivity práce, že nám není nakonec nic platná sebelepší organisace, že by nám nebylo nic platné plánování, ani snaha všech činitelů, kdybychom nedocílili ve výrobě nejkratších výrobních časů. Myslím, že je tu zase možno se opřít o nejlepší z nejlepších, o pracovníky z dělnické třídy, kteří svou prací dovedou nakonec prokázat opodstatněnost těch časů, kteří je dovedou zkracovat a hledat cestu, jak ve vší naší výrobě v nejkratším čase a nejlepším způsobem vyrobit dokonalý a nejlepší výrobek.

Je třeba, aby naši úkoláři a kalkulanti byli lidé, kteří sami pracovali, kteří dovedou zhodnotit práci, kteří se dovedou vždycky vžít do všech potíží, které s sebou přináší pracovní úkon.

V našich závodech musíme platit mzdy podle zásluhy. Mzda podle zásluhy je jedním z činitelů, který nám může velmi prospět při řešení problému hospodárnosti naší výroby a velmi podstatně zvýšit produktivitu práce. Je třeba, aby lidové orgány v závodech kontrolovaly mzdy, vyplácejí-li se skutečně podle výkonu a zásluhy, neplatí-li se mzdy nebo nevyplácejí-li se prémie za nicnedělání nebo za malý výkon. Je třeba v našich závodech odstranit všechno to bratříčkování a strýčkování a nastoupit tvrdou a nekompromisní cestu, protože jen ta vede k úspěchu.

V některých našich závodech máme, jak jsem se již zmínil, dobré, ale nevyužité stroje, zatím co v jiných máme stroje špatné, na kterých pochopitelně pracují lidé s menšími výkony. Je třeba dokonale využívat dobrých strojů, které máme k disposici, a myslím, kdybychom se podívali, jak jsou v našich závodech využity stroje, kdybychom z našich závodů dostali zatěžovací diagramy, že bychom se přesvědčili, že jsme tu ještě nesplnili všechno, co jsme povinni splnit, máme-li zdárně dokončit úkoly naší pětiletky, máme-li se oprostit od dodávek strojů z ciziny za tvrdou valutu, máme-li dokonale využít našeho strojového parku a nastoupit cestu za zhospodárněním výroby. Nevyužité stroje, to jsou nevyužití lidé. Nevyužitý stroj je větším hříchem než nevyužitý člověk, protože stroj dokonale využitý nám dává také možnost dokonalého využití člověka, který u stroje pracuje. Stroj můžeme v celé jeho výrobnosti a v jeho zatěžkávacím procesu přesně změřit a následkem toho můžeme také zatěžkat práci člověka a dokonale ho využít.