Po dvouletce, jež byla ekonomisací výroby v rámci daných výrobních možností a nebyla investisací, přikročujeme k pětiletému plánu, v němž investice hrají roli nad jiné významnou. Lze právě o nich říci, že nahrazují svou hromadností a soustředěností dřívější úspory kapitalistů-jednotlivců. Všechny investice v pětiletce, ať stavební či přímo výrobní, chceme provésti opět vlastními prostředky, bez cizích úvěrů, bez vykořisťování cizí práce, pouze z domácích zdrojů. Národní důchod je v pětiletce plánován o polovinu výše podle stavu roku výchozího, za předpokladu, že výrobní síly se budou stále a plně rozvíjeti. Z tohoto národního důchodu velmi značnou část určujeme právě národnímu šetření, trvalým investicím; jestliže bylo procento úspor z národního důchodu odhadováno dříve na 10-13%, počítá s ním pětiletka v míře podstatně vyšší, což je dáno úsporou mezivýloh výroby i odstraněním ztrát distribučních a jiných, jakož i centralisací úkolů.

Jestliže národ v tak zvýšené míře si ukládá i v úsporách sebekázeň, je třeba podtrhnouti zde nutnost investic co nejúčelnějších, co nejmodernějších, především takových, jimiž by naše výrobnost byla zvýšena, zmnohonásobena. Musili jsme si i v pětiletém plánu odříci mnohé důležité či potřebné stavby proto, abychom se mohli soustřediti k úkolům větším a významnějším pro zvýšení životní úrovně všeho lidu, a proto musíme trvati na tom, abychom se nenechali svésti k podnikům, jejichž zaměření by bylo spíše zevní než vnitřní. Representační stavby a podniky, jež ujídají zatím z koláče výroby, můžeme uskutečnit teprve tehdy, až skončíme úkoly naléhavější, v druhé či třetí pětiletce.

Proto žádáme, aby investice byly připraveny co nejpečlivěji, abychom jimi dohnali a možno-li i předhonili světový rozvoj průmyslu, jehož jsme po dobu okupace nebyli účastni, abychom jejich pomocí výrobní kapacitu zvětšili a výrobní náklady snížili na světovou úroveň a připravili tak podmínky k vyšším pracovním výkonům.

Pětiletý plán má vyšší cíle a vyšší úkoly, než měla dvouletka. Jim se uskutečňuje vítězství pracující třídy a socialisující tendence hospodářského života; to je myšlenka politická. Jeho vůdčí myšlenkou hospodářskou jest zlepšiti kvalitativní podmínky všech odvětví výroby jak průmyslové, tak zemědělské, za evoluční změny i zevních podmínek hospodářských, jež jsou novodobě studovány v geonomii, v nauce o podmínkách a zákonech přírodního rozvoje. Nejen, že se v pětiletce snažíme pozvednouti hospodářskou výstavbu Slovenska a krajů hospodářsky slabých, ale snažíme se i změnou přírodních podmínek změniti ráz kraje, odstraniti jeho slabiny, jak tomu je v české a moravské t. zv. stepní oblasti, kde větrolamy, nové rybníky, nové lesy a opatření zavodňovací mají zvýšiti dešťové srážky a zameziti tak dalšímu vysušování těchto oblastí.

Podobně uskutečňujeme v pětiletém plánu evolučně jiný významný zjev, přeměnu našeho více než staletého typu lesa t. zv. středoevropského neb německého, jak je v odborné literatuře označován, na typ lesa výběrového, jenž znamená jak lepší výstav dřeva a jeho kvalitativní výběr pro účely průmyslu, tak i zlepšení půdních podmínek samých.

Pro národohospodáře a vědce znamená studium pětiletého plánu radostný poznatek. Uskutečňujeme jím mnohé z toho, oč oni v prvé republice usilovně bojovali a co neuskutečnili pro politické a mocenské boje jednotlivých složek veřejného života mezi sebou: vědecké řízení a uskutečňování zlepšovacích návrhů, jimiž se zlepší pracovní podmínky a odstraní různé závady, plynoucí z prostorového začlenění našeho státu. Je-li pětiletý plán uskutečnitelem těchto tužeb vědců a národohospodářů, je naší povinností, abychom co nejvíce slyšeli vždy znovu jejich hlas a uskutečňovali jejich návrhy. Nejen ve výzkumnictví, nýbrž i v realisaci běžných úkolů pětiletého plánu pracujme ruku v ruce s vědou.

Zákon o pětiletém plánu je plánem rámcovým. Na skutečném provádění budeme účastni všichni. Parlament je tu sice zmíněn jen v § 39, kde se mluví o kontrole Národního shromáždění ve výboru, zvláště k tomu ustaveném, a to zejména na podkladě zpráv, které mu bude vláda čtvrtletně dodávat a o které může výbor kdykoli sám požádat, poslancům je však vyhrazena i přímá budovatelská součinnost, daná přesunem naší práce do přímé spolupráce v krajích. Budeme tak účastni nejen plánování, ale i přímé výstavby na místě, na pracovišti, v samosprávě, mezi faktory výrobními, průmyslu i zemědělství, a tak budeme moci sledovat a podporovat hospodářský vývoj podle plánu a přímo se ho zúčastnit. To je jeden ze zvýšených úkolů poslanců v krajích, i když není předloženým návrhem zákona přímo normován. Uskutečnění zákona, určené v §§ 35-38, se ukládá všem občanům státu. Jeho centralisace je ovšem v rukou předsedy vlády, jehož pomocným orgánem je Ústřední plánovací komise. Zde se soustředí činnost koordinační a řídící měrou vrchovatou. Stejně tak mají však své úkoly administrativní jak ústřední úřady, tak i lidová samospráva; zde musíme míti správní aparát nejlepší. Ale zákon tu obrací svou výzvu ke každému občanu republiky přímo. Lidovým organisacím je uloženo, aby se ve svém oboru přičinily o stupňování úsilí ke splnění pětiletého plánu a o stále hospodárnější plnění jeho úkolů; jednotná odborová organisace, jež je představitelkou pracujícího lidu, se zúčastní bezprostředně přípravy, provádění a kontroly pětiletého plánu, neboť nelze provádění tohoto plánu uskutečniti bez nejužší spolupráce odborové organisace, jež pracující třídu zastupuje a její vůli uskutečňuje.

Socialisující tendence pětiletého plánu, jasně vyjádřená v § 1 zmínkou o omezování a vytlačování kapitalistických prvků z národního hospodářství, znamená další etapu cesty k upevnění vítězství pracující třídy. Zákon o pětiletém plánu na mnohých místech toto vítězství zdůrazňuje a jeho důsledky provádí: přednostní stravování a ošacování pracujících, sociální služby a řada jiných ustanovení, která tuto tendenci jasně vyslovují. Přeměna společenské struktury, která je způsobena tímto vítězstvím pracující třídy, nese nutně své sociologické důsledky v oboru práce. Na konci pětiletky bude struktura naší společnosti v mnohých oborech zcela jiná než je dnes. V zemědělství i v distribuci, ale i ve veřejné správě a v průmyslové výrobě budou provedeny přesuny, jež změní osud mnohých jednotlivců od základu. Pětiletý plán tento svůj důsledek nezakrývá, vyvozuje však z něho i důsledky v oboru pracovní politiky, když se plánovitě snaží tento přesun pracovní energie z oboru do oboru řádně usměrniti a zacíliti.

§ 22 zákona o pětiletém plánu určuje, odkud se získají noví pracující, jichž bude potřebí v průmyslu o 18.5% více, ve stavebnictví o 50% více. Není již velkých zdrojů v osobách dosud nereemigrovavších; osoby se sníženou pracovní schopností mohou býti začleněny na mnohá místa, kde dosud zbytečně jsme ztráceli energii pracovním používáním zdravých osob, vhodných k namáhavější práci. Nezapomínejme, že nám okupace zanechala desítky tisíc osob, které, ač zdánlivě zdravé, jsou nadosmrti podlomeny útrapami koncentračních táborů a vězněním, že nám nedostatečná výživa za okupace podlomila zdraví tisíců dalších osob. Bylo by dobře, kdyby tato složka pracovníků, kteří nemohou dosahovat stoprocentních norem těch, kteří neutrpěli nacistickým útlakem, nebyla diskvalifikována bez svého zavinění jako pracovně méněcenní. Právě oni mohou nastoupit na mnohá místa místo zcela zdravých osob, zařaditelných do výroby.

Zařazení dalších osob do výroby, zejména žen, je podmíněno rozvojem péče o hmotnou a kulturní úroveň lidu. Zvýšení počtu závodních jídelen, nově otevřené jesle pro děti v závodě, ulehčení podmínek domácí práce otevíráním hromadných prádelen, hromadné stravování dětí ve školách - to vše usnadní přesun žen z domácností do výroby. Vůbec se v sociálních službách projevuje zřetelná tendence, jež z někdejší filantropie sociální, jak ji zná ještě kapitalistický západ, přes rakouská a republikánská nejnutnější sociální zajištění, jež si vybojovala zeslabená tehdy pracující třída, vede k dnešní organisované a prohloubené státní sociální péči o nemocné a přestárlé, k intensivní a preventivní službě zdravotní.

Naše úkoly plánovací jsou obtížnější než v zemích, jež mohou zvyšovati produkci, aniž tím saturovaly vnitřní potřebu. Je to u nás dáno tím, že jsme zemí zušlechťování: dovážíme, abychom vyváželi zušlechtěné výrobky, žijeme ze zušlechťovací práce, potřebujeme vývoz, abychom mohli dovážeti potřebné suroviny. Potřebujeme však nejen rovnováhu obchodní bilance, nýbrž i obchodní bilanci ročně asi o 5 miliard Kčs aktivnější, abychom tak vyrovnali pasivum bilance platební. Vedle toho musíme ještě uvnitř této exportní a importní bilance udržovati rovnováhu v devisách volně směnitelných v exportu a importu. Musíme proto dbáti toho, abychom v zemích valut nesměnitelných získali co nejvíce statků, jež bychom jinak museli dovézti ze zemí volných valut tuky, bavlnu, barevné kovy. Systém dlouhodobých obchodních smluv se státy plánovaného hospodářství se velmi dobře osvědčuje, poněvadž tak zabezpečuje veliké procento našeho exportu od krisových výkyvů. Přesto však ještě dosti závazná část našeho exportu jde a musí jíti do zemí, které neplánují; s tím nutno počítat jak v úvahách o devisové rovnováze, tak i při určování jednotlivých úkolů a exportních plánů.

Zvyšujeme sektor těžkého průmyslu, kde nebudeme vystaveni v obchodování se zeměmi plánovaného hospodářství odbytovým krisím, avšak neodstraňujeme zcela průmysl konsumní, resp. exportní, vystavený krisím, nýbrž jen jeho evoluci v pětiletém plánu ztlumujeme. Musíme v budoucnosti počítati s rostoucí soutěží německého průmyslu, jenž se bude snažit znovu ovládnout západní i jihovýchodní evropské trhy a jenž bude podporován zajisté i technickou pomocí americkou. Pomáhajíce spřáteleným zemím plánovaného hospodářství k zvyšování jejich průmyslového potenciálu, nahrazujeme tak tuto bývalou funkci německého exportu. Rozdíl mezi naší spoluprací je v tom, že se Německo snažilo ponechati tyto země na nízkém stupni průmyslového rozvoje, aby tak dostávalo za svůj export levně zemědělské výrobky, zatím co my pomáháme jim k využití jejich surovinových zdrojů a k zvýšení vnitřního blahobytu.

Ztrácíme ještě příliš mnoho hodnot jak ve výrobě, tak i v distribuci. Ve výrobě neúsporou materiálu a zmetky, v distribuci nedostatečně organisovaným sběrem starých surovin a nedostatečnou výchovou k sběru. Musíme naše ženy a děti v domácnosti učit šetřit každou odpadovou surovinou, která může přinést devisovou úsporu či zvýšenou výrobu ze zdrojů domácích, ať je to papír, staré kovy, materiál pro výrobu mýdla, či kožky pro kloboučnický průmysl. Dosud hýříme národním jměním, které jde na smetiště. § 23 zákona o pětiletém plánu i na tento důležitý sektor pamatuje.

Jen největší úsporností na všech polích našeho hospodářství získáme předpoklady k uskutečnění pětiletého plánu. Úkolů, jež máme před sebou, je na desetitisíce. A myšlenek a iniciativních nápadů, co všechno uskutečnit, ještě desetkrát tolik. Můžeme si však stanovit pouze takové cíle, k nimž máme dostačující prostředky. Ani národní hospodářství není studnicí bez dna. Proto nám v mnohých sektorech zbude řada plánů, zejména regionální údržby, obnovy a rozvoje, až do dalších pětiletek.

Stavebnictví bylo bolavým bodem dvouletky. Zákon o pětiletém plánu ukazuje již cesty k nápravě, obdobné světovým proudům ve stavebnictví: co největší mechanisace, výroba hotových konstrukčních dílů, přesun výrobního momentu pokud možno ze staveniště do továren tvárnic, normalisace dílců, úspora dřevnění normalisovaným šalováním, typisace domů i bytů. Přes obrovské organisační úkoly, dané tím, že byly znárodněny stovky jednotlivých výrobních podniků nevelkého rozsahu a dosud ovládané stavitelem-jednotlivcem, máme naději, že zákonem určené úkoly stavební, svěřené ministerstvu techniky, budou na konci pětiletého plánu skutečně dosazeny.

K vyšším formám distribučním chceme v pětiletém plánu dospěti i pokud jde o distribuci. Každému, kdo se zabýval statistickými daty struktury naší drobné distribuce, bylo již dávno před druhou světovou válkou zřejmo, že tento sektor potřebuje hluboké a strukturální přeměny v zájmu konsumenta, ale i v zájmu obchodnictva jako celku. Zákon o pětiletém plánu neurčuje blíže budoucí formu podnikatelskou, kterou zvolíme v sektoru distribučním, a stanoví jako program vývoj k vyšším formám distribučním. Tento vývoj je dán postupnou kolektivisací druhých sektorů národního hospodářství i aglomerací většiny obyvatelstva v pracovních centrech výroby.

V péči kulturní, kde se zvyšují výrobní čísla průmyslu grafického, gramofonového i filmového, nelze samozřejmě přihlížet jen ke kvantitativnímu zvyšování cifer. Zde bude na našich tvůrčích umělcích, aby číslům dali i hlubokou a upřimnou náplň soudobého života, aby toto poznání umělecké bylo opravdu nejintensivnějším poznáním lidským, aby každý počin kulturní znamenal zároveň i tvůrčí čin. Zvýšit výrobu filmů z dnešních 20 filmů ročně na 56 celovečerních v r. 1953 znamená vytvořit kádr tvůrčích pracovníků a zapojit do něho i další vrstvy, které jsou s to přinášet podněty k filmové produkci, ať je to život města či venkova, život dneška i nabádavý příklad, či zase výstraha včerejška. (Předsednictví převzal místopředseda V. David.)

Slovensku je, vážené paní a pánové, stejně jako tomu bylo v zákoně o dvouletém plánu, věnován zvláštní oddíl části, jež jedná o úkolech pětiletého plánu v oblastech. Nemá smyslu opakovat čísla zvýšených výrobních koeficientů §u 31 zákona, stačí podtrhnout fakt, že z celostátních investic případně podle § 32 96,2 miliardy Kčs Slovensku, což představuje 28,6% všech celostátních investic. I o Slovensku platí, co určuje zákon o pětiletém plánu povšechně pro všechny oblastní úkoly pětiletého plánu; vedle toho však jsou tu dány speciální úkoly, jimiž se úroveň Slovenska rychle přiblíží vyšší úrovni českých zemí. Budeme tu pokračovat v započaté již industrialisaci, rozšíříme kvalifikované pracovní kádry ve všech oborech podnikání, zejména průmyslového, zvýšíme nedostatečnou produktivitu práce v zemědělství a konečně intensivním průzkumem zdrojů přírodního bohatství, zejména nerostných ložisek, dáme naší výrobě nové materiálové zdroje a Slovensku tak otevřeme pramen bohatství, dosud nevyužitý.

Jak pro Slovensko, tak pro české země připravuje pětiletý plán velkorysý program zemědělský. Produktivita tak namáhavé zemědělské práce je nízká, činí vlastně jen pětinu produktivity práce průmyslové. V pětiletém plánu plánujeme zvýšení počtu trvalých pracovníků na vesnici za současného snížení počtu osob v zemědělství zaměstnaných. Chceme podstatně zvýšit výstav dobytka - s tím souvisí zmíněná již i kvalitativní proměna národního jídelníčku - chceme zvýšit osev olejovin a kvalitních osiv vůbec, chceme důsledně mechanisovat a elektrisovat vesnici a tím ji i přiblížit městu - kulturní pronikání je tu souběžným zjevem s týmž cílem - chceme dále změnit i podmínky povětrnostní zakládáním rybníků, lesů, úpravou vodoprávních poměrů, stavbou větrolamů, a konečně zamýšlí pětiletý plán podporu zemědělského družstevnictví ve všech formách. Že s tím ruku v ruce jde změna sociologických podmínek vesnického života, je jasné každému národohospodáři.

Zákon o pětiletém plánu je ciframi nabitý pracovní program, v němž se uskutečňují mnohde tužby desetiletí našich krajů i obcí, v němž plánujeme změny, jež se projeví ve skladbě celé naši společnosti. Dáváme jím vládě zmocnění hlubokého významu a rozsahu nejširšího v životě našeho parlamentarismu. Dáváme vládě toto zmocnění v plném přesvědčení, že cesta, kterou jsme nastoupili, je správná a že čím dále bude ubývat dětských chyb školení, kterých jsme se často dopouštěli ve dvouletém plánu. Je jediný předpoklad, za jakého může být pětiletý plán splněn. Je to upřímná snaha všech o kladný výsledek a tvrdě realistické odstraňování všech chyb cestou konstruktivní kritiky i sebekritiky ve všech úsecích a ve všech úkolech pětiletého plánu. Ale i zde chceme být spolubudovateli, nikoli jen zákonodárci zmocňovacího zákona. To je úkol nás jako poslanců a tento úkol chceme převzít a poctivě plnit, abychom příštímu parlamentu, jenž bude hlasovat o další pětiletce, odevzdali skutečně dílo, jež naplnilo formu zákona o pětiletém plánu rušným a bohatým, tvůrčím a kladným výsledkem: zvýšíme životní úroveň našeho lidu tak, jak to určuje tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda V. David: Dalším řečníkem je pí posl. Hodinová-Spurná. Dávám jí slovo.

Posl. Hodinová-Spurná: Paní a pánové!

Není třeba připomínat, že nejdůležitějším úkolem pětiletého plánu bude široká mobilisace pracovních sil a zvýšení produktivity práce. Mnohým se zdá, že doposud mobilisace pracovních sil probíhala velmi hladce, a skutečně jsme měli během dvouletého hospodářského plánu na tomto úseku značné úspěchy. Od počátku dvouletky do konce srpna 1948 podařilo se nám nově začlenit do práce v celé republice 448.000 pracujících, z čehož na české země připadá 375.000. Pouze v průmyslu zvýšil se nám v období dvouletého plánu do konce srpna 1948 počet pracujících i po obsáhlém odsunu Němců o 186.700 a ve stavebnictví o 67.000 osob. Do konce srpna tohoto roku podařilo se nám splnit v průmyslu plán mobilisace pracujících téměř na 100% a i ve stavebnictví byly naše mobilisační úspěchy nemalé.

Pravda však je, že jsou některé namáhavější obory, pro které jsme dosud nemohli získat naléhavě potřebné pracovní síly. Jsou to hlavně kraje ať již nedostatečně osídlené nebo přeindustrialisované, kde nám získání nových pracovních sil dělá značné obtíže. Musíme si také otevřeně přiznat, že se nám nepodařilo zastavit onen dlouhodobý vývoj odchodu venkovského obyvatelstva do měst, následkem kterého mobilisace pracovních sil pro zemědělství zůstává i nadále pro nás problémem; avšak i v tomto oboru se nám podařilo nahradit alespoň částečně pracovní síly dalekosáhlou mechanisací a traktorisací. Kromě toho musím říci, že potřeba pracovních sil byla při sestavování dvouletého hospodářského plánu značně přeceněna a nadsazena.

Mobilisační úspěchy během provádění dvouletého plánu jsou tím pozoruhodnější, že se jich dosáhlo při zachování zásady dobrovolnosti a při poměrně velmi nedokonalém vybavení úřadů ochrany práce, ale hlavně také při jejich zatížení z minulosti. Někdy bylo třeba dělat i nepřímé zásahy, pomocí nichž se nám podařilo získat pro práci větší počet lidí a alespoň částečně usměrnit příliv pracujících tam, kde jich bylo nejvíce zapotřebí. Znárodněný průmysl, velkoobchody, peněžnictví a pojišťovnictví, blokování vkladů, snižování výnosů nemovitého majetku, to vše odstranilo značnou část bezpracného důchodu a mnozí lidé se v důsledku toho museli zařadit do práce. Doposud jsme nepoužívali zákonných předpisů o pracovní povinnosti, které by tvrdě postihly ty, kteří se práci vyhýbají, upozorňujeme však, že ke zbytku povalečů a šmelinářů nebudeme tak blahovolní, zvláště ne v pětiletce, a že se postaráme, aby si každý svůj krajíc chleba opravdu zasloužil.