Z toho vyplývá, že v hlavních a základních odvětvích našeho hospodářství je vývoj příznivý, ale skutečnost, že v zemědělské výrobě a částečně též ve stavebnictví plán splněn nebyl, má za následek, že jsme nemohli dosáhnouti takového stupně životní úrovně, jaký jsme si stanovili za cíl. Velký úbytek v zemědělské výrobě má za následek, že se naše zásobovací poměry zkomplikovaly a že jsme měli velké zásobovací těžkosti. Avšak i když zde těžkosti byly a ještě jsou, není pochyby o tom, že jsme dosáhli velkých a pronikavých úspěchů v našem hospodářství a že jsme položili základy k tomu, abychom dosáhli takového stupně blahobytu, jakého jsme doposud nepoznali.

Vyšší produktivity práce dosáhneme zásadně dvěma cestami, které se navzájem doplňují. Jsou to především investice. Nová moderní strojní zařízení umožní racionálnější výrobu, další mechanisace odvětví dosud jen málo mechanisovaných - zemědělství a stavebnictví - umožní značný vzrůst produktivity práce v těchto odvětvích. Vyšší produktivity práce však dosáhneme také lepším vztahem k práci, při němž sami zaměstnanci zdokonalí organisaci práce, zamezí vysokou nepřítomnost v práci a časté změny povolání a tím podstatně zvýší pracovní výkony.

Bude ještě třeba výchovy, abychom pochopili úkoly a smysl našeho 5LP a celého našeho plánovaného hospodářství. Je přirozené, že hospodářský převrat, soustředěný do krátkého časového údobí, zastihuje také lidi, kteří žili celý svůj život v poměrech a předpokladech daných jiným hospodářským řádem a kteří se musejí nyní probíjet k novým formám a k novému obsahu hospodářského života. Musíme si uvědomit, že přeměna naší společnosti již dnes vyžaduje a ještě si vyžádá mnohá opatření na poli hospodářském a politickém, že se bude střetávat s odporem lidí, kteří se s tímto vývojem nedovedou smířit. Nový poměr k práci a k výkonnosti, jak se konkretně projevuje úsilím o novou mzdovou politiku, o úkolovou práci, šestidenní pracovní týden a další opatření na zvýšení produktivity, potřebuje stálého osvětlování s hlediska zájmů celku, se zřetelem na prospěch, který přinese nejenom celku, ale každému jednotlivci. Je třeba učinit zřejmým tento prospěch, je nutno ukazovat vymoženosti a pokrok, který si lidé individuálně těžko uvědomují. Je třeba zdůraznit nutnost okamžitých obětí pro lepší budoucnost, která je tak jistá, jak jistou se ukázala v Sovětském svazu, kde vyšší produktivita přináší skutečný prospěch nejširším vrstvám dělníků, rolníků a inteligence. A přece v Sovětském svazu se nezastavují a jdou dále na cestě k vyšší produktivitě, jak dokazuje hnutí, které se právě nyní rozvíjí po sovětských továrnách, aby úsporami, vyjádřenými v desítkách miliard rublů, zlepšili rentabilitu sovětské výroby a umožnili ještě větší akumulaci kapitálu, která pak zaručuje výstavbu nových továren a lepší vybavení továren dosavadních, čili zase větší výrobu, levnější zboží a bohatší život.

Nesmírnou předností pětiletého plánu jest, že je to plán jednotný, který zahrnuje celou šíři našeho hospodářství, a že všechny jeho části jsou vzájemně spjaty tak, jako je navzájem spjat celý náš hospodářský život. Tato jednota plánu je nejdůležitější prvek, který se uplatní při jeho provádění. Vychází z toho i důvodová zpráva vládního návrhu, jež právě rozborem 2LP dospěla k závěru, že pouhé částečné, třeba sebelepší plnění plánu v jednom úseku neznamená ještě splnění plánu jako celku a že naopak nesplnění kterékoliv části plánu ohrožuje jeho konečný cíl.

Plán sám byl prohlouben v oněch 4 základních úsecích, na které se vztahoval dvouletý hospodářský plán, totiž v průmyslu, v zemědělství, ve stavebnictví a v dopravě, a mimo to byl rozšířen na další úseky, zvláště výpočtem úkolů, které vyplývají ze zvýšené výrobnosti, a doplněn o rozvrh spotřeby, při čemž byla zvláště zdůrazněna spotřeba sociální.

Avšak než se budeme moci podrobně zabývat spotřebním problémem, musíme nejprve zvýšit výrobu a zabránit ztrátám, které vznikají jak v hospodářské soustavě, tak ve výrobě. Proto je nutno zesilovat a upevňovat národní průmysl. Proto je nutno také v zemědělství hledat pokročilejší výrobní formy, aby se také tam zvýšila produktivita práce, která v zemědělství neodpovídá zatím ani pětině produktivity práce v průmyslu. Z toho se samozřejmě vyvozují závěry. Neboť čím nejméně smíme plýtvat, je práce, která je naším největším bohatstvím. A tak náš pětiletý hospodářský plán se stává vznešeným hymnem na práci, která se stává celému národu božím požehnáním. Smíme pak tím méně plýtvat prací, že sociální pokrok, který jsme uskutečnili v sociálním pojištění a kterým zajišťujeme široké vrstvy pracujícího lidu, a to bez jakéhokoliv rozdílu, vyžaduje značnou část národního produktu, odhadovanou asi na 15%. Avšak kromě těchto 15% redistribuovaného národního důchodu jsme provedli další redistribuci tím, že jsme platově a mzdově zlepšili postavení dělnictva, které bylo dříve nejhůře placeno.

Dalším činitelem redistribuce národního důchodu je zlepšené postavení širokých vrstev zemědělských, jejichž podíl na národním důchodu se zvýšil z jedné osminy na více než jednu šestinu. Ano, my v pětiletém hospodářském plánu zvyšujeme podíl našich zemědělců na národním důchodu. Prakticky však se tento podíl zvýšil daleko více, přihlédneme-li k reálné životní úrovni určené spotřebou potravin, která v této době je stále nejvýznamnější složkou životní úrovně.

A posléze je tu ještě mnoho neproduktivní práce a důchodů, které z ní vyplývají. Je to m. j. veřejná správa, která odčerpává značnou část národního důchodu, aniž k němu úměrně přispívá.

Pokud pak jde o rozsah investic, kterých bude v pětiletce provedeno za 336 miliard korun, nechci o nich opakovat to, co bylo řečeno v rozpočtovém výboru, který se těmito investicemi podrobně zabýval. Chtěl bych jen podtrhnout to, co o nich řekl předseda vlády Antonín Zápotocký, že totiž jejich nutnost a rozsah jsou dány skutečností, že je můžeme budovat toliko z vlastního jmění, z výtěžků a úspor své práce, nikoliv z cizích půjček a z cizí pomoci.

Pětiletý hospodářský plán znamená tak novou epochu nejen hospodářskou, ale také politickou. Upevnili jsme již do té míry svoji lidovou demokracii, že můžeme skutečně jít dále vpřed a začít budovat socialismus. Znamená to takové hospodářské zřízení, které staví jednotlivce úplně do služeb celku a odměňuje ho podle jeho výkonu a zásluhy. Křesťanské "hoden jest dělník své mzdy" nabývá zde znovu své živé a vřelé podoby. Už nebudeme mít třídu proletariátu, třídu posmívaných a ponižovaných, a vysoko postavíme pracující, kteří nejsou už námezdními otroky, ale majiteli výrobních prostředků, jak se to již z největší části uskutečnilo. Pracující se ujímají vedení hospodářských věcí a přejímají za ně odpovědnost. Již tím je dán nový poměr k práci, jejíž vyšší produktivita není tak na újmu pracujících, nýbrž k jejich prospěchu. Práce přestává být kletbou a stává se božím požehnáním.

Je přirozené, že v pětiletce se musíme vypořádat se všemi problémy, které z toho vyplývají. Ti, jejichž věcí je pětiletý hospodářský plán, musí jej vésti svým pracovním úsilím. Těm, kteří mu překážejí, je nutno v tom zabránit. Poměr k plánu je rozhodujícím měřítkem poměru k republice, k lidové demokracii a k socialismu. Kladný poměr k plánu znamená kladný poměr k práci, produktivitě, výrobnosti a výkonnosti. Jenom tehdy zvýšíme výrobnost a výkonnost tak, jak to předpokládá pětiletý hospodářský plán, jenom tak zajistíme všechny sociální vymoženosti, které již nejsou nějakými abstraktními pojmy, ale živou skutečností pro miliony Čechů a Slováků, pro které znamenají lepší svobodný život. Tím a jenom tím splníme také konečný cíl plánu, totiž plným a stálým rozvojem výrobních sil zvýšit národní důchod o polovici, zvýšit životní úroveň a zajistit stálý rozvoj našeho hospodářství a jeho odolnost proti vlivům hospodářských krisí.

Blahobyt každé společnosti závisí na tom, kolik tato společnost dovede vyrobit, a stav výroby závisí opět na tom, jak dovede společnost začlenit výrobní síly na podkladě jejich stálého rozvoje. Kdežto kapitalistická společnost nedokáže vyvíjet nepřetržitě výrobní síly a nedovede začlenit všechny pracující do výrobního procesu, je úlohou plánovaného hospodářství zajistit stálý a nepřetržitý vzrůst výrobních sil a plnou zaměstnanost všech pracujících. Právě to bude a musí být znakem našeho hospodářského vývoje také v budoucnosti. Pětiletý hospodářský plán nám zajišťuje, že rytmus rozvoje našeho hospodářství bude nejen vzestupný, ale také stálý. Dosáhneme toho tím, že vývoj hospodářství oprostíme vhodnou jeho výstavbou a přestavbou od výkyvů, které jsou nevyhnutelné ve státech kapitalistických, že se plně začleníme do širší oblasti stálého a nepřetržitého rozmachu sovětského plánovaného hospodářství a plánovaných hospodářství jiných lidových demokracií. Prostředkem k tomu bude plánované a soustavné rozvíjení našeho zahraničního obchodu, soustavné zvyšování objemu hospodářských styků se Sovětským svazem a ostatními lidovými demokraciemi, k čemuž jsme ostatně dali základ již ve dvouletce.

Předmětem naší péče v pětiletce bude také otázka výživy a zásobování. Hospodářský rok 1947/48 skončil a vstoupili jsme do nového hospodářského roku, ve kterém již můžeme disponovat úrodou poměrně dobrou a zabezpečit dobré zásobování chlebovinami. V živočišné výrobě budeme mít ještě nějakou dobu potíže. Musí nám však býti jasné, že při vyřešení otázek naší výživy se musíme především starat, aby hlavně naši dělníci a vůbec osoby pracující dostávaly základní potraviny za úřední ceny. Současně bude naší starostí, abychom dosáhli rovnováhy mezi kupní silou a množstvím spotřebních statků. Musíme v krátkém čase dosíci lepší a dokonalejší organisace výkupu a distribuce.

Pětiletka je také nejlepší zárukou stálosti naší měny. Základním předpokladem úspěšného plnění plánu je uvědomělý postoj pracujících mas ke všem úkolům a potřebám hospodářského plánu a správné chápání všech hospodářských souvislostí, tedy také souvislostí finančních. Lid, který vybudoval a pevně drží lidově demokratický režim, který provádí soutěžení v plnění dvouletky, je pevným a neochvějným strážcem naší měny a srazí každého, kdo by chtěl mařit a sabotovat plán rozvracením funkce peněz.

Pětiletka vyžaduje a bude vyžadovat od nás všech mnohem větší úsilí, než jaké jsme vyvinuli ve dvouletém plánu. Pětiletkou si chceme uložit jak ve výrobě, tak i v investicích velmi vysoké úkoly. Předvídáme bouřlivý vzrůst našich výrobních sil a bude naší úlohou zabezpečit tento vývoj. Takové gigantické úkoly si vyžadují celých lidí. Český a slovenský národ v čele se svým prvním občanem a prvním hospodářem je má. Proto také v pětiletém plánu vybudujeme ze své vlasti, z naší drahé Československé republiky, zemi radostné a tvořivé práce.

Slavná sněmovno, klub lidových poslanců z důvodů, které jsem zde přednesl, bude rád pro osnovu zákona o pětiletém hospodářském plánu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Uděluji dále slovo p. posl. Juhovi.

Posl. Juha: Paní a pánové!

S těchto míst byla již několikrát zdůrazněna zvláštnost a revolučnost pětiletého hospodářského plánu. Jde o výstavbu a přestavbu našeho hospodářství ve velkém měřítku, a to předpokládá poctivou, organisovanou a cílevědomou práci a snad oběti a sebeodříkání. Pětiletý plán svou velikostí a úhrnností a účinky bude působit dlouho po svém uskutečnění a teprve po něm, až těžká práce bude vykonána, ukáží se výsledky ve zvýšené životní míře všech občanů republiky.

Prostředkem k splnění plánu je stupňování výroby a výrobnosti jako základu k blahobytu širokých vrstev. Náš pětiletý plán je nejen plánem celkového rozvinutí všech produktivních sil, ale je zároveň plánem na přestavbu celé společnosti. Bude znamenat mobilisaci materiálovou, finanční, ale i lidskou, dále mobilisaci všech reserv, ať jsou kdekoli. Znamená novou organisaci výroby, nové methody, modernisaci a mechanisaci. Znamená také mobilisaci myšlení dělníků a techniků. Studovat, znovu a stále zdokonalovat výrobní postup a znovu prověřovat stanovené úkoly; stanovit normy spotřeby jednicového materiálu a dále normy materiálu režijního i nářadí. Denně zkoumat podíly mezd v cenách výrobků.

Splnit plán musí být základní myšlenkou každého pracujícího občana naší Československé republiky. Splňováním plánu bude se měnit tvářnost státu, lidí, lidská společnost se bude měnit ve společnost socialistickou. Zde vyvstává otázka, komu vděčíme za to, že můžeme tímto způsobem přetvářet naše hospodářství a naši společnost. Dík náš patří Sovětskému svazu, jeho hrdinné Rudé armádě. Kdyby nebylo vítězství Sovětského svazu nad fašismem, nebylo by lidově demokratické Československé republiky a nebylo by také pětiletého hospodářského plánu.

Tím, že v této strašné válce se změřily síly socialistického světa, že se ukázala pevnost struktury sovětské společnosti, se nám umožnilo, že dnes klidně a za poměrně malých obětí můžeme v tak velkém měřítku plánovat a plán uskutečňovat. Za kapitalismu nemohlo být hospodářství plánováno. Státní aparát sloužil hrstce kapitalistů proti lidu. Zákonem vývoje kapitalistického hospodářství je tvoření hodnot a nadhodnot, kterých se používá k dalšímu vykořisťování dělnictva. Kapitalistická chaotická výroba má za následek trvalý stav nezaměstnanosti, vytvářejí se velké reservy pracovních sil, které tlačí na mzdovou hladinu, snižují ji u všech těch, kteří zůstali ve výrobě, a výsledek je nouze a hlad. Dnes plánem odstraňujeme hrozbu nezaměstnanosti pro pracující rukou i ducha. Znárodnění, které jsme provedli, změnilo vztahy pracujících k výrobním prostředkům. Majiteli výrobních prostředků nejsou již jednotliví kapitalisté, nýbrž nová vládnoucí třída, třída pracujících lidí.

Nastal nový poměr k práci. A to nám umožňuje realisovat pětiletý hospodářský plán, zvláště jeho velké investice, které jsou vyčísleny částkou 336 miliard Kčs. Je pochopitelné, že výstavba nových velkých objektů a zmodernizování starých se nemůže obejít bez miliardových peněžních investic. Kapitalisté budovali obyčejně svůj průmysl tak, že opatřovali prostředky olupováním kolonií, ukládáním válečné náhrady poraženým národům, ale vždycky to šlo na úkor dělníků.

My si musíme najít prostředky ve vlastní zemi, musíme najít takové akumulace kapitálu, které nám umožní výstavbu i přestavbu našeho hospodářství. Zůstane však při tom zvyšování životní míry. A my tyto prostředky tady máme, máme je v našem uvědomělém dělnictvu. Je jenom potřebí si počínat tak, jak si počíná dobrý hospodář. Zavést nejpřísnější šetrnost při výdeji peněz. Modernisovat výrobu, snížit výrobní náklady a odstranit neproduktivní vydání, zvýšit výrobnost, a s ní nám porostou další možnosti. Bude se zvyšovat národní důchod, až dosáhne plánované výše 350 miliard Kčs, to znamená zvýšení asi o 48%.

Přesto, že pětiletý plán nebyl ještě vyhlášen, reakce již se snaží podlomit důvěru v jeho reálnost. Tyto řeči byly ovšem kolem dvouletého hospodářského plánu také. Pětiletý plán prý nebude splněn, není úsporností, není a nebude úspor, kterými bychom financovali plánované investice. Víme, že vedle zločinnosti šeptaná propaganda je další zbraní reakce, které používá, aby rozvrátila naše hospodářství a zabrzdila náš rychlý pochod k socialismu.

Postavme si však otázku: Kdo tvoří úspory, nebo proč je úspor méně než minulá léta? Šest roků trvala okupace našeho státu, byl nedostatek spotřebního zboží a stejně tomu bylo i po válce. Neinvestovalo se do hospodářství, také se nestavělo. To všechno musíme vidět, abychom si uvědomili, že úspory v těchto letech u lidových vrstev měly ráz odložených potřeb, které se teď realisují, když se na trh dostává řada volných statků ať již denní potřeby či statků zbytných, sloužících ke zpříjemnění života. A nebudeme si také zapírat, že u nás stoupla životní míra.

Snad je část pravdy na tom, že lid šetří méně, protože dnes nemá strach z nezaměstnanosti. Ústavou 9. května je mu zaručeno právo na práci. Že se nebojí nemoci a stáří, protože má národní pojištění. Ale to je doklad, že lid věří novému lidově demokratickému režimu, že věří své vládě, a tato víra, tato důvěra nám umožňuje plnění plánu. Vždyť plán nakonec nejsou jen suchá čísla, plán jsou živí lidé, jejich práce, odhodlání, jejich nadšení a mravní odpovědnost plnit plán. (Potlesk.)

Na druhé straně musíme přiznat, že je nutné plánovat také úspory, a to se provádět bude podle finančního plánu. Finančním plánem budou státní rozpočty v příštích letech. Rozpočty našeho státu budou skutečným rozpočtem národního hospodářství. V rozpočtu musí být a budou cílevědomě uplatněny požadavky a potřeby plánu. Jak řekl při předložení rozpočtu na rok 1948 ministr financí dr Dolanský ve své úvodní řeči: Struktura finančního systému a charakter jeho funkcí jsou určovány stavbou socialistického hospodářství a úkoly státního hospodářského plánu. - Tak tomu bude i v rozpočtech na příští léta. Náš rozpočet na rok 1949 a na další léta bude plánem rozdělování peněžních zdrojů a tím i zdrojů materiálních úměrně s rozvojem stanoveným pětiletým plánem. Daně a intervence budou působit na spravedlivější rozdělávání národního důchodu. Pomocí spravedlivé spotřební daně vytvoříme dostatečné kolektivní úspory, které budou zárukou řádného financování plánu.

Úkoly, před které nás postavil pětiletý plán, vyžadují zdokonalení a zpřesnění kontroly provádění plánu, a kontrola bude mimo jiné prováděna také korunou, bude prováděna penězi. To neubírá nijak na iniciativě podnikání v průmyslu, ale zavádí přesnost a šetrnost do všeho podnikání.

Velké úkoly stojí před námi všemi, stojí před pracujícím lidem celé ČSR. Budeme spravedlivě dělit národní důchod, budeme šetřit, abychom získali potřebné finanční prostředky na všechny naše investice. Ale jedno zůstává základním, a zde budu citovat velkého učitele socialismu soudr. Lenina, který v r. 1919 řekl: "Výrobnost je nakonec to nejdůležitější, to nejzákladnější pro vítězství nového společenského řádu. Kapitalismus dal vznik nevídané výrobnosti za nevolnictví; kapitalismus může být s konečnou platností poražen tím, že socialismus vytvoří novou, ještě větší, ještě vyšší výrobnost práce."

A náš dělník porazí kapitalismus s konečnou platností tím, že splní pětiletý hospodářský plán. (Potlesk.)