Je isté, že všetky otázky mzdovej politiky súvisia tesne so zásadami jednotnej odborovej organizácie a je správne, ak osnova v súlade s § 27 ústavy opätovne zdôrazňuje zásadu, že mzdová politika sa bude prevádzať v súčinnosti s odborovou organizáciou, čím bude zaručený taký mzdový vývoj, ktorý zaistí spravodlivejšie rozdelenie národného dôchodku tým, ktorí ho tvoria svojou produktívnou prácou.

Samozrejme proces spravodlivej úpravy platov a miezd ešte zďaleka nie je dokončený a je ešte mnoho úloh, ktoré čakajú na poli miezd a platov na lepšie usporiadanie. Isteže táto osnova zákona o štátnej mzdovej politike dáva právny a organizačný podklad pre jednotné vedenie mzdovej politiky a prispeje k uskutočneniu najdôležitejších úloh v päťročnom pláne, a to k vzrastu produktivity práce a rozvoja nášho hospodárstva tým, že zaručí pracujúcim spravodlivý podiel na výsledku ich práce.

Sociálno-politický a zdravotnícky výbor prerokoval osnovu zákona o štátnej mzdovej politike a osnovu upravil podľa zprávy sociálno-politického výboru, vytlačenej v predpokladanom návrhu tlač č. 121. Z dôvodov uvedených v mojej zpravodajskej zpráve, doporučujem Národnému shromaždeniu prijatie osnovy zákona.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. Ivo Skála. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Ivo Skála: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o státní mzdové politice, tisk 107, je normou kompetenční, zmocňující ministerstvo soc. péče, aby vykonávalo působnost v oboru mzdové politiky podle zásad stanovených vládou v rámci jednotného hospodářského plánu. Ministr soc. péče je k tomu zmocněn jednak proto, že tvorba mezd je v přímé souvislosti s mobilisací pracovních sil a s řízením práce vůbec, což mu je svěřeno, a jednak proto, že mu náleží bdíti nad zachováváním norem sloužících k ochraně pracujícího lidu a pečovat o to, aby mzdy byly tvořeny sice se zřetelem na hospodářské a státní cíle, avšak vždy za předpokladu, že budou zachovávány základní sociální požadavky, vyjádřené zejména povinností ochrany zdraví a života pracujících. Jest ovšem nutno zdůrazniti, že státní mzdová politika je řízena podle § 27, odst. 2 ústavy v dohodě s jednotnou odborovou organisací, což je zejména vyjádřeno v § 1, odst. 2 a v § 10 vládního návrhu.

Vládní návrh zákona o státní mzdové politice je zákonem velké důležitosti, neboť jeho úkolem je odstranit chaos, odstranit dosud používaná nařízení z doby nesvobody, nahradit je jednotnými předpisy pro celý stát a soustředit provádění těchto předpisů v jednom centrálním místě. Dosavadní roztříštěnost je neúnosná v plánovaném hospodářství, neboť plánujeme-li výrobu, určujeme-li jednotně výši cen, musíme postupovati stejně i při tvoření mezd. Proto podle tohoto zákona jsou zaměstnavatelé povinni předložit ministerstvu soc. péče do 2 měsíců ke schválení všechna ujednání o plněních, poskytovaných svým zaměstnancům, která byla sjednána před účinností tohoto zákona, a všechna jednání, odporující ustanovením tohoto zákona, jsou od svého počátku neplatná. Veškeré jednorázové odměny, remunerace, novoročné, třináctý měsíční plat, pokud nebyly určeny platnými mzdovými vyhláškami, se zrušují a zaměstnavatelé nesmějí poskytovat zaměstnancům jakékoliv plnění nad stanovenou výši. Rovněž příspěvky zaměstnavatelů různým fondům nebo jiným zařízením sloužícím k zvýšení hospodářské, sociální nebo kulturní úrovně zaměstnanců, k nimž nejsou povinni, budou upraveny jednotně, a také tyto instituce budou podpory poskytovati podle směrnic, schválených ministerstvem soc. péče v dohodě s jednotnou odborovou organisací. Z obsahu zákona vůbec je vidět, že jednotná úprava mezd umožní zásady spravedlivé odměny za práci.

Výbor ústavně-právní projednal osnovu zákona o státní mzdové politice, tisk 107, ve schůzi dne 21. října 1948 a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění k přijetí ve znění, jak je uvedeno v rozdané zprávě. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Řečníkem je pan posl. Fiala, kterému uděluji slovo.

Posl. Fiala: Paní místopředsedkyně, vážené Národní shromáždění!

Ústava Československé republiky ze dne 9. května 1948 zajistila svým § 27 všem pracujícím právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Toto právo se zaručuje státní mzdovou politikou, řízenou v dohodě s jednotnou odborovou organisaci, t. j. Revolučním odborovým hnutím, a směřující k neustálému zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Je proto projednávaná osnova zákona o státní mzdové politice v přímé souvislosti s ústavou a vyplývá z ní. Její uzákonění znamená další krok ke konsolidaci hospodářských poměrů v našem státě, tím spíše, že stojíme na prahu uskutečňování prvního dlouhodobého hospodářského plánu, kdy s plánovanou výstavbou a přestavbou našeho hospodářství nutno také zkoordinovati a říditi politiku cenovou a mzdovou. Souvisí to však také úzce se zařazováním pracovních sil a s omezením jejich fluktuace v rámci pětiletého hospodářského plánu.

Státem řízená mzdová politika bude jistě přihlížet nejen k jednotlivým pracovním odvětvím anebo k druhům, množství a jakosti práce, ale především k zájmům celostátním tak, aby skutečně směřovala k neustálému zvyšování životní úrovně všech pracujících, a ne jen některých složek národa.

Otázka mezd v režimech liberalistických a kapitalistických je ponechána volné hře nabídky a poptávky po pracovních silách a určována především zaměstnavatelem, i když často se mluví o vzájemné dohodě mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Jak takováto "vzájemná dohoda" při sociálně slabém a hospodářsky závislém partnerovi, jímž jsou zaměstnanci, vypadá, víme dobře všichni ze smutné zkušenosti minulých let. Stát je zde pouhým statistou, který jako prostředník zasahuje nejvýše tehdy, dochází-li k ostrým mzdovým bojům, a to ještě proto, aby pomáhal silnější straně, t. j. zaměstnavatelům.

Tyto chaotické, nespravedlivé a nezdravé poměry jsou již bohudík za námi v tomto lidově demokratickém státě, avšak nyní nám nezbývá, než abychom staré křivdy odstranili a ve mzdové politice zavedli spravedlivý pořádek uzákoněním právě projednávané osnovy. Že řízená mzdová politika bude u nás prováděna spravedlivě, dokazuje § 1, odst. 2, a některé další paragrafy navrhované osnovy, kde se přiznává jednotné odborové organisaci přímá účast na tvoření státní mzdové politiky. A jistě nelze pochybovati o tom, že Revoluční odborové hnutí bude především hájit zájmy zaměstnanců, ovšem s přihlédnutím k prospěchu celonárodnímu.

Uzákoněním osnovy zákona o státní mzdové politice dospějeme v prvé řadě k odstranění chaosu, nespravedlností a nejednotnosti v dosavadní mzdové politice, které nám zde zanechal jednak kapitalistický řád a okupanti a jednak i neutěšené poměry mzdové, vzniklé po květnu 1945 následkem nedostatku pracovních sil a tím i volné soutěže v jejich přeplácení, a konečně pak dosáhneme jednotné mzdové politiky pro oblast celého státu, neboť české i slovenské země tvoří jeden nedílný hospodářský celek. Přispěje to také k upevnění pracovní morálky a k spravedlivému rozdělování národního důchodu.

Je jenom správné, že osnova pamatuje na různé jednorázové odměny a zahrnuje je do celkového rámce řešení státní mzdové politiky, neboť různé tyto odměny, podpory a výpomoci tvořily často skryté černé mzdy, a to bez ohledu na hospodářský prospěch celku a často i bez ohledu na únosnost a prosperitu jednotlivých závodů. Proto je nutno podrobit je revisi, uvést je v soulad s hlavní zásadou tvoření mezd a zjistit, zda odpovídají výši produktivity práce. Stejně tak i příspěvky zaměstnavatelů různým fondům a zařízením ve prospěch zaměstnanců by mohly sloužit při nedostatečné kontrole k narušování mzdové hladiny, a je správné, že osnova pamatuje na vydání přesných směrnic, za jakých podmínek a v jakém rozsahu může zaměstnavatel na ně přispívat a jak je možno s takto získanými příspěvky hospodařit.

Klub poslanců čs. strany socialistické po pečlivém prozkoumání projednávaného návrhu zákona o státní mzdové politice zjišťuje, že je v souhlase s naší ústavou, zapojuje se harmonicky na pětiletý plán, upevňuje náš lidově demokratický řád a zaručuje spravedlivé hodnocení práce všech námezdně pracujících. Bude proto pro jeho uzákonění jednomyslně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodajce za výbor soc.-politický a zdravotnický, posl. Muríňové.

Zpravodajkyňa posl. Muríňová: Vzdávam sa slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor ústavně-právní, posl. Ivo Skálovi.

Zpravodaj posl. Ivo Skála: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Ivo Skála: V § 7, odst. 3, ve třetí řádce zdola místo slova "tohoto" má být slovo "toho" a ve druhé řádce zdola místo slova "takového" slovo "takovému" takže to bude zníti: "... toho opatření, které se vztahuje na případy takovému ujednání nejpodobnější".

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 20 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 20 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, s opravami právě uvedenými, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové s opravami p. zpravodaje.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání sedmého odstavce pořadu, jímž je

7. Společná zpráva výboru soc.politického a zdravotnického a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 109) o táborech nucené práce (tisk 120).

Zpravodajem za výbor soc.-politický a zdravotnický je posl. Kapoun; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kapoun: Vážená sněmovno, vážené paní a vážení pánové!

Dnes je předložen ke schválení Národnímu shromáždění vládní návrh zákona tisk 109 o táborech nucené práce. Po tomto zákoně volá již delší dobu všechen pracující lid, který je zapojen do budovatelské práce na výstavbě republiky a jejího hospodářství. Podle dosavadních zkušeností v boji proti zločinnosti je značný počet trestných činů spáchán ze zahálčivosti osobami práci se vyhýbajícími, a těžké a nenapravitelné zločiny vycházejí z řad těch, kdož si nechtějí opatřovat hmotné prostředky k životu řádnou, poctivou práci. Proto trestní zákonodárství znají zvláštní t. zv. zabezpečovací opatření, mezí něž patří ústavy, z nichž odsouzení jsou po odpykání trestu přidržováni k práci a k ní vychováváni. K tomuto účelu slouží u nás zemské donucovací pracovny, do nichž jsou přikazovány orgány veřejné správy - zemskými národními výbory - osoby, u nichž při odsouzení pro určitý trestný čin byla vyslovena přípustnost držení v donucovací pracovně.

Jsou to notoričtí zahaleči typu tuláckého a žebráckého a zločinci vícekráte trestaní podle zákona č. 102/1929 Sb. Praxe však ukázala, že účinná ochrana bezpečnosti, zvláště kolektivní, vyžaduje podobná zařízení a opatření i proti osobám, které se sice určitého činu nedopustily, avšak svým asociálním jednáním, vyhýbajíce se řádné a poctivé práci, ohrožují společenské a hospodářské zřízení.

Naše ústava prohlašuje v § 32 práci za občanskou povinnost. Budovatelské úsilí všeho pracujícího lidu, bez něhož není myslitelná bezpečnost národa i jednotlivce, nutně vyžaduje opatření proti těm, kdož se práci vyhýbají, neplní svoji občanskou povinnost a tím rozvracejí hospodářskou a politickou výstavbu státu.

Jedním z těchto opatření mají být tábory nucené práce. Podle návrhu zákona o táborech nucené práce, který je dnes předložen Národnímu shromáždění ke schválení, budou podle § 2 zařazeny do táborů osoby, které jsou starší 18 let, nepřekročily 60. rok věku a jsou tělesně a duševně způsobilé, ale práci se vyhýbají nebo ohrožují výstavbu lidově demokratického zřízení nebo hospodářský život, zvláště veřejné zásobování, a osoby, které jim to umožňují, osoby právoplatně odsouzené pro některý z činů uvedených v zákonu na ochranu lidově demokratické republiky, osoby odsouzené podle zákona na potírání černého obchodu a podobných pletich a dále osoby, stíhané podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků a podniků pod národní správou.

Do tábora lze zařadit osoby uvedené v § 2 na dobu 3 měsíců až 2 roků. O zařazení osob provinilých do táborů nucené práce rozhodují tříčlenné komise, jejichž členy a náhradníky navrhují krajské národní výbory. Celý smysl tohoto zařazení do táborů nucené práce má ráz výchovný, má působit k tomu, aby osoby, dopouštějící se trestných činů a vyhýbající se poctivé práci, byly převychovány, aby se z nich stali poctiví lidé, mající dobrý poměr k práci a k lidově demokratickému zřízení. Proto osobám zařazeným do táborů dostane se mravní, odborné a osvětové výchovy.

Osoby zařazené podle § 7 jsou povinny konati jim uložené práce, a to jak v táborech, tak i mimo ně. Za vykonanou práci obdrží plat podle pracovního výkonu. Z platu se uhradí nejprve náklady pobytu, ze zbytku se uvolní část na výživu příslušníků rodiny, kteří jsou odkázáni výživou na zařaděného a které je povinen podle zákona živit. Zbývající část se zařaděnému vyplatí při propuštění z tábora. Osoby zařaděné do táborů podléhají národnímu pojištění.

Podle § 6 tohoto zákona dává se však možnost osobám zařazeným do táborů nucené práce po uplynutí 3 měsíců zkrátit jejich pobyt, má-li se za to, že zařaděná osoba svou pracovitostí a svým chováním dává jistotu, že po propuštění povede pracovitý, spořádaný a bezúhonný život. Naproti tomu osobě, která této záruky nedává, může být pobyt v táboře prodloužen.

Podle § 4 tohoto zákona může být proti osobám, zařazeným do táborů nucené práce, učiněno další opatření, a to uložení nuceného pobytu v určitém územním okrsku, nařízení vyklizení bytu zařaděné osoby nebo rozhodnutí, že do živnostenského podniku nebo majetkových podstat zařaděné osoby bude zavedena národní správa, případně, že zařaděné osobě bude odňato živnostenské oprávnění.

Soc.-politický a zdravotnický výbor projednal podrobně ve schůzi konané dne 19. října 1948 vládní návrh zákona o táborech nucené práce, poopravil a doplnil §§ 6, 7 a 10, jak je uvedeno ve společné zprávě výboru soc.-politického a zdravotnického a výboru ústavně-právního, tisk 120, a usnesl se jednomyslně navrhnouti Národnímu shromáždění, aby tento návrh zákona s navrženými změnami a připojenou resolucí schválilo. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Němec. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Němec: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!