Proto s tímto zákonem o nových okrskových porodních asistentkách, které mají být začleněny na okresní a oblastní, v budoucnosti i obvodní zdravotnická střediska a ústavy národního zdraví jako nezbytná jejich součást, je nutně spojena i novelisace zákona o pomocné praxi porodnické na podkladě nových poměrů a zkušeností, vytvořených v dosavadním zákoně o organisaci veřejné služby zdravotnické a zejména národního pojištění. Bylo by jistě ideální, kdyby každá žena rodička mohla jít slehnout do odborného ústavu, vybaveného vším, čeho dnešní zdravotnická péče vyžaduje. Ale tento ideální stav je ještě velmi vzdálený, když víme, kolik nemocnic vůbec dosud má odborně vybavená porodnická oddělení pro porody pathologické čili nenormální, nemluvě o možnosti obstarat aspoň větší část porodů normálních. Útulky pro matky a kojence jsou dosud pouze nepatrnými oasami na širém poli zdravotnické péče a populační politiky.

Naproti tomu vysoká kojenecká úmrtnost, která je nejstinnější stránkou naší populační politiky, tkví právě v nedostatcích řádné zdravotní péče praenatální a poporodní. Je sice pravda, že se na normální porod nedíváme jako na nemoc ve směru pathologickém, nýbrž pouze jako na pochod ryze přirozený čili fysiologický. Avšak i normální porod má ve svých důsledcích a dnešních sociálních poměrech velikou řadu nebezpečí, takže jistě bude snahou nás všech, abychom ústavní porodnictví co nejvíce rozšiřovali a zdokonalovali. Víme však, že dnešní nemocnice se svými smíšenými odděleními nám prozatím dávají daleko větší nebezpečí infekce a menší záruky bezpečnosti pro normální porod než namnoze odborná pomoc v domácnosti. Proto musíme ještě na dlouhou dobu počítat nejen s lékaři, nýbrž především s poradnami a porodními asistentkami jako důležitým a možno říci rozhodujícím činitelem nejen při pomoci za porodu, nýbrž i při péči poradenské, zdravotnické i sociální před porodem a zejména po porodu, pokud se týče matek a kojenců. Je samozřejmé, že nám záleží na tom, aby tato činnost byla organicky zapojena do veřejné zdravotnické péče pod řídícím dozorem odpovědného lékaře, vedoucího Ústavu národního zdraví, a aby mu byly po ruce veškeré výhody a potřebná zařízení, jimiž chceme také zdravotnická střediska vybavit.

Stejně tak i osoby, které budou pověřeny touto důležitou zdravotnickou prací a jimž je svěřován do rukou osud lidských životů a budoucích pokolení, v tomto případě dva lidské životy najednou, t. j. matky a dítěte, musí být přiměřeně dnešním požadavkům a vývoji vědy připraveny a vzdělány. Tento vývoj vidíme u všech našich pracovních odvětví, že totiž klademe na důležité funkce zvýšené požadavky odborných znalostí a mravní a osobní odpovědnosti. Myslím, že v tomto směru u porodních asistentek nebude žádné hledisko dosti přísné, i když na druhé straně víme, že máme těchto osob velký nedostatek. Pamatujeme, kolik nejen fušerství, nýbrž i zločinů proti lidskému zdraví a životu se nám skrývá právě v tomto oboru a že celá otázka t. zv. potratářství a otázka §§ 144 a 148 je ruku v ruce spojena s mravní a odbornou kvalitou této kategorie zdravotnického personálu.

Na druhé straně jsme si vědomi i toho, že musíme v zájmu uvarování se velkých škod rychle pokračovat, abychom aspoň na nejbolavějších místech dosáhli rychle obsazení prázdných okrsků a pokud možno pro všechny ženy co nejdříve plného zabezpečení odbornou porodnickou pomocí. Nové školení porodních asistentek jako speciálních odvětví v nynějším jednotném školském plánu bude nám postupně dosazovat do zdravotnického plánu asi 450 nových porodních asistentek, takže lze teprve asi za 10 let počítat s takovým počtem, t. j. přes 3.000, jaký bychom si přáli. Věříme, že toto už budou vzdělané porodní asistentky, jak si je v naší zdravotnické a populační politice představujeme. Proto musíme pro přechodnou dobu počítat i s nynějšími porodními asistentkami a pokud to bude možné všechny zařadit do tohoto jednotného plánu. Z toho důvodu byl soc.-politickým a zdravotnickým výborem zvýšen věkový požadavek až do 45 let se zřetelem na stáří nynějších porodních asistentek.

V důsledku zákona o národním pojištění bude mít během 2 let více než 90 % osob nárok na dávky a ošetření při porodu z titulu tohoto pojištění. Bylo proto naším zájmem, abychom nejenom všechny okrskové porodní asistentky, nýbrž i všechny dosavadní asistentky porodní vůbec, tak jako u lékařů a zubních techniků, povinně začlenili do tohoto národního pojištění a tím do našeho socialisačního zdravotnického plánu. Právě toto soc.-politický a zdravotnický výbor výrazně doplnil v příslušných paragrafech a odstavcích, věren své tendenci socialisační a plánovací ve všech předcházejících zdravotnických zákonech.

Ukládáme-li zdravotnickému personálu bez rozdílu a tedy i porodním asistentkám stále nové a větší povinnosti, je naší samozřejmou a socialistickou povinností, abychom se postarali o jejich existenční zabezpečení a umožnili jim co možná hladký výkon jejich těžkého povolání. Je pravda a měl jsem příležitost v této sněmovně již vícekráte o tom mluvit, že všechny otázky týkající se národního zdraví bývají v naší veřejnosti podceňovány a odsunovány na poslední místo, pokud kdo sám nebo ve svém okolí nemusí nebo nemá s tím co dělat.

Tak je to i s úkoly porodních asistentek. Známe dnešní potíže ubytovací u všech vrstev obyvatelstva. Ale také dobře víme, že veliká část našich dnešních zdravotnických nedostatků, obvody a okresy neobsazené lékařským a zdravotnickým personálem, skřípající kola v našem ústavnictví, mají podklad v tom, že neseženeme pro náš zdravotnický personál byty, resp. že nenajdeme u povolaných činitelů dostatek porozumění, aby přednostně vycházeli v tomto směru vstříc lidem, kteří mají dobrou vůli a odhodlání jím sloužit na poli veřejného zdravotnictví.

Ve svém novém povolání mám každodenně ohromnou příležitost vidět, jak netečnost a nedostatek pozornosti, abychom mohli ubytovat lékaře a nemocniční personál, nám brání, aby naši nemocní v ústavech a nemocnicích měli o sebe postaráno, tak jak to vyžaduje dnešní úroveň zdravotnictví a jak to vyžadují dnešní nemocní sami.

Naopak musíme zabírat lůžka nemocných pro personál; na druhé straně rozšiřovaná oddělení nemocenská a nemocniční a zvýšený počet lůžek, po kterém tolik voláme, urgujeme a tolik kritisujeme, nemůže vejít v činnost, protože nemáme kde umístit pro ně ošetřující personál.

Myslím, že už by bylo na čase, aby orgány lidově demokratické správy dostaly výhradní a dirigující právo v bytové politice jen podle veřejných zájmů a prospěchu, aby tak byly z bytového hospodářství vyloučeny všechny dílčí sobecké zájmy a zásahy jednotlivých hospodářských a veřejných sektorů, které ruší a brání jednotnému přehledu a celkovému plánování.

Každý lékař, ať v nemocnici nebo na nejzastrčenějším venkovském obvodě, každá sestra zdravotní nebo sociální pracovnice, každá porodní asistentka, má-li dobře a svědomitě vykonávat svůj úkol, musí mít postaráno o to, aby měla kde bydlet. Ocenění a hodnocení důležité zdravotnické práce pro zdraví národa a tím i pro národní hospodářství a pracovní schopnost lidu musí býti zřejmé nejenom v přednáškách a propagačních článcích, děkovných projevech a diplomech, nýbrž i prakticky. Potřebujeme, aby se projevovalo každodenní spoluprací všech občanů a hlavně veřejných orgánů, které by měly nejenom zájem, nýbrž i úkol tuto těžkou službu ulehčovat.

Sem patří i poskytnutí nutného vozidla a všech jiných prostředků pro pokud možná rychlé dosažení zdravotnické a v tomto případě porodnické pomoci i v dnešní době nedokonalého technického vybavení. Snad se brzy dočkáme toho, že každé zdravotnické středisko bude mít pro podobné případy vozidlo, a samozřejmě i telefon ve dne v noci k disposici.

Víme však, že dnes jsou poměry jiné, a že nedostatek vozidel pro obvodní a okresní lékaře je jednou z největších brzd zdravotnické péče na venkově a včasné pomoci, převozu nemocných a ovšem i pomoci porodnické.

Víme, co znamená zejména zde chyba v prodlení. Proto soc.-politický a zdravotnický výbor rovněž výrazně uložil v § 6 místním výborům starat se o vozidla v podobných případech a připojil zvláštní resoluci ministerstvu vnitra, aby místní stanice SNB, které zatím jediné disponují celodenním a celonočním telefonním provozem a stykem, vycházely ochotně a urychleně porodním asistentkám, stejně jako lékařům vstříc v zájmu jejich služby nemocným při každém nutném případě.

Mohl bych ještě uvést celou řadu rekriminací i současných smutných obrázků a statistik, kolik škod bylo napácháno dosavadní bezplánovitostí, špatnou distribucí, nedostatečným dohledem, zejména v oboru porodnické péče a jejího personálu. Avšak dnešní doba nás zaměřuje pro budoucnost, a proto bude účelnější, když se budeme ze všech sil starat o to, abychom nadplány ve výchově zvyšovali i proti dosavadním propočtům a předpokladům počet nových, odborně školených a mravně uvědomělých porodních asistentek, stejně jako ostatního zdravotnického personálu, abychom v době co možná nejkratší se dočkali zákona o veřejné zdravotní péči a do něho organicky začlenili všechny jeho dosavadní dílčí úseky a hlavně aby nám zvýšená produktivita na poli hospodářském přinesla předpoklady pro vybudování materielních podmínek pro tuto zdravotnickou práci v době co možná nejbližší. S tímto předpokladem jest i tento zdravotnický úsekový a prozatimní zákon vlastně součástí našeho pětiletého plánování v oboru zdravotní a sociální péče, a jistě si všichni přejeme, abychom ve chvíli, kdy budeme moci ve větší míře přikročit k budování ústavů národního zdraví, nemocníc a zdravotnických středisek, už měli po ruce dostatek personálu, který práci v nich bude vykonávat.

Jménem sociálně-politického a zdravotnického výboru doporučuji slavné sněmovně, aby tento zákon se změnami, jak je tento výbor a ve shodě s ním i výbor ústavně-právní přijaly, schválila včetně navržené resoluce. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr. Pátková; dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Paní a pánové!

Výbor ústavně-právní projednal ve své schůzi vládní návrh zákona tisk 96 o okrskových porodních asistentkách a o úpravě oprávnění k výkonu pomocné praxe porodnické. Přitom se ztotožnil se všemi změnami návrhu, které byly předloženy a učiněny výborem sociálně-politickým a zdravotnickým. Poněvadž referent tohoto výboru vyčerpávajícím způsobem pojednal o tomto vládním návrhu a také jako odborník na slovo vzatý doporučil slavné sněmovně jeho přijetí, omezuji se pouze na to, abych také jménem ústavně-právního výboru doporučila slavnému plenu sněmovny, aby přijalo tento návrh zákona se změnami i s resolucí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Řečníkem je posl. Vodáček. Dávám mu slovo.

Posl. Vodáček: Paní a pánové!

Zákon o okrskových porodních asistentkách a o úpravě oprávnění k výkonu pomocné praxe porodnické, který poslanecká sněmovna dnes schválí, značí opět cenný přínos v serii zdravotnických zákonů, daných československým parlamentem od květnového údobí r. 1945 ve prospěch celého národa a jeho fysického zdraví. I když není řešením konečným a ideálním, přece přináší mnoho dobrých prvků v zákonné péči o zdraví občanstva, v tomto případě o zdraví nastávajících matek a těch nejmenších, ba ještě nezrozených.

Vyplňuje značnou mezeru, která nám zela v různých částech státu, a to obvykle v místech nejchudších. Můžeme jej tudíž směle nazvat zákonem hluboce sociálním v pravém slova smyslu. Dává možnost, aby preventivní zdravotní péče o každou jednotlivou matku, o každého kojence a nemluvně byla takřka povinně řízena státem, prostřednictvím státně zkoušených a zdravotně odborně vyškolených pomocnic. Tím, že rozdělujeme celé státní území na okrsky, v nichž v budoucnu mají působit porodní asistentky nejen, jako dosud v živnostenském poměru, ale jako opravdové zdravotní úřední orgány státem honorované, které ve svém zdravotním obvodu mají působiti jako spolupracovnice lékařů, přibližujeme se zdatně kupředu za cílem, jímž je snížení kojenecké úmrtnosti na nejnižší možnou míru.

Proto také bude tento zákon právem uvítán všemi, komu záleží na zdravém dítěti, na vzrůstu populace národa. Je ovšem naším ideálem ten stav, aby v budoucnu bylo možno vybudovat při všech nemocnicích, a těch stále ještě nemáme dostatečný počet, samostatná porodnicko-gynaekologická oddělení, vedená odbornými lékaři a dokonale vycvičenými odbornými pomocnými silami, kam by bylo možno soustřediti rodičky a kde by jim i kojencům bylo možno poskytnouti ideální ošetření v době těsně prenatální a postnatální. Bohužel k tomuto stavu, ač máme k němu již více náběhů, se nedostaneme ani v době první zdravotnické pětiletky, a bude splněn jistě až v několika pětiletkách dalších. Do té doby se musíme spokojit aspoň s tímto stavem, abychom každému vytyčenému porodnickému okrsku dali asistentku, která by prošla nejpečlivějším ústavním školením. Nebudou tudíž v budoucnosti obsazována jen ta místa, která se - s obchodního hlediska - stala dík husté lidnatosti jakýmsi magnetem, ale bude nyní v prvé řadě pamatováno na to, aby dokonale školené porodní pomocnice obsadily i ty kraje, kde lidské příbytky jsou daleko roztroušeny od sebe, jako je tomu příkladně na Valašsku, ve slovenské hornatině, v Podkrkonoší, na Českomoravské vysočině i v Pošumaví.

Bude ovšem nutno v prvé řadě dirigovat tyto zdravotnické pomocnice tam, aby byly připraveny ku pomoci tisícům sociálně chudých matek v těchto zdravých sice, ale chudých a řídce obydlených krajích. Tím tedy, že budeme mít nový stav řádně placených zdravotnických pomocnic, dosáhneme i toho, že - jak zcela správně uvádí důvodová zpráva - nebude v budoucnu, a je to naším největším přáním, aby jich vůbec nebylo, takových osob ve stavu porodních asistentek, které by se daly svésti z touhy po zisku na cestu zločinu a tak proti zákonům lidským i proti pátému příkazu božímu, platnému po tisíce let, dopouštěly se tohoto největšího zločinu na celé národní budoucnosti.

Třebaže bylo v minulých dobách těchto nesvědomitých žen, které se daly na tuto cestu, jen málo, přece jejich existence, tak hrůzně vystupující před soudci z povolání i soudci z lidu, otřásala hluboce každým z nás, i těch, jimž je svěřeno střežit budoucnost národa. I tomu má být v budoucnu novým zákonem zabráněno, čímž se tento zákon kvalifikuje jako hluboce ethicko-mravní.

V přítomné době nemáme bohužel dostatečný počet porodních asistentek a proto zákon počítá s tím, že v prvém roce, 1948, bude nově ustanoveno 450 těch, které vyjdou z odborného ústavního školení. V dalších letech pětiletky až po rok 1950 se počítá rovněž s každoročním přírůstkem 450 pomocnic, dále do roku 1960 ročně asi 170 nově ustanovenými, takže předpokládáme, že celkovým počtem 3300 osob by byly obsazeny všechny porodnické okrsky v příštích letech a pak by již plynule byly vyměňovány síly přestárlé a nemocné. Náklad na tento úsek státní zdravotnické péče cca 79 mil. Kčs, kterým by byl každoročně zatěžován náš státní rozpočet, bude jistě hluboce vyvážen prospěchem, který z titulu tohoto zákona vyplyne na ochranu proti rozšíření kojenecké úmrtnosti a pro zdravé a šťastné dítě, budoucnost národa.

Proto považujeme osnovu, kterou dnes schvalujeme, za jeden ze základních pilířů novodobé zdravotnické péče, který lidově demokratický parlament dává všemu našemu lidu. A bylo-li v naší první republice raženo theoretické heslo: "Vše pro dítě", splňujeme tímto zákonem část svého dluhu a dáváme tomuto jistě krásnému heslu pravou jeho náplň. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický a zdravotnický posl. dr. Bláhovi.

Zpravodaj posl. dr. Bláha: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo k doslovu zpravodajce za výbor ústavně-právní, posl. dr. Pátkové.

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Vzdávám se slova.

Předseda: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Bláha: Nejsou.

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Není změn.

Předseda: Osnova má 3 články, 11 paragrafů, nadpisy článků, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.