Chtěl bych při této příležitosti také říci několik lichotivých, avšak zcela zasloužených slov o vojenské medicíně. Naše vojenské lékařství je nejen na dobré, nýbrž na velmi dobré úrovni, a to jak v oblasti personální, tak v oblasti věcné. Řada vojenských lékařů pracuje i vědecky a několik z nich je členy a dokonce vynikajícími členy učitelských sborů našich lékařských fakult. Není tedy ani po stránce odborné ani po stránce poměru k nemocným rozdílu mezí medicínou vojenskou a civilní, a dávno již nemá oprávnění onen skeptický názor na vojenskou medicínu, který byl běžný v dobách bývalé rakousko-uherské monarchie.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor Národního shromáždění projednal osnovu zákona o vojenské nemocenské péči ve své schůzi dne 28. září 1948 a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění, aby přijalo tento zákon ve znění usneseném výborem branným a bezpečnostním. Doporučuje také přijetí resoluce schválené týmž výborem. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je pán posl. dr Kučera. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kučera: Paní a pánové!

Abychom mohli uvážit důležitost a význam zákonné osnovy o vojenské nemocenské péčí, nutno si uvědomit, jakou cenu má zdraví pro lidský život a co znamená pro hospodářství a obranu každého státu. Je tedy povinností státu, aby věnoval co největší péči zdravotním poměrům všech svých občanů, zejména pak armády. Chceme-li mít zdatnou a spolehlivou armádu, musíme věnovat největší pozornost především jejímu zdravotnímu stavu a poskytnout jí opravdu dokonalou nemocenskou peci, která musí odpovídat současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

Léčebná péče o všechny pracující vrstvy našeho státu je zajištěna zákonem o národním pojištění ze dne 15. dubna 1948, čís. 99 Sb., kterýžto zákon je jedním z pilířů nového lidově demokratického řádu. Podle tohoto zákona však jsou vojenští gážisté v činné službě a poživatelé vojenských odpočivných zaopatřovacích platů z národního pojištění vyňati. Stalo se tak proto, že vojenská služba je rozdílná od povolání občanských a proto nemocenská péče musí tomu být přizpůsobena. Sociálně-zdravotnický výbor Ústavodárného Národního shromáždění usnesl se proto, jak zde již uvedl pan zpravodaj branného a bezpečnostního výboru, při projednávání zákona o národním pojištění na tom, aby ministerstvo národní obrany zařídilo všechna potřebná opatření, aby léčebná péče vojenské správy poskytla vojenským gážistům v činné službě a jejích rodinným příslušníkům všechny dávky a výhody, které zákon o národním pojištění poskytuje v případech nemocí a mateřství. Tomu bylo vyhověno vypracováním projednávané předlohy, která tvoří nutný doplněk zákona o nemocenském pojištění. Při úpravě vojenské nemocenské péče bylo nutno vzít zřetel především na potřeby a zájmy armády. Bylo přihlédnuto k tomu, že nemocenská vojenská péče musí směřovat nejenom ke splnění úkolů zdravotnické služby v armádě v míru, nýbrž také za mobilisace a války. Z toho však vyplývá další požadavek, aby vojenská správa měla stále včasné a přesné zprávy o zdravotním stavu vojenských osob. Vojenská nemocenská péče musí tedy být soustředěna především u vojenských orgánů, neboť má za povinnost postarat se také o výcvik lékařů a pomocného zdravotnického personálu a o zřízení léčebných a ošetřovacích ústavů, o jejich udržování a přípravu i pro mobilisaci a válku.

Osnova má celkem 56 paragrafů. Upravuje nejprve osobní rozsah vojenské nemocenské péče. V § 1 jsou vyjmenováni účastníci vojenské nemocenské péče a dále rozsah a podmínky účasti na ní pro rodinné příslušníky. V § 2 je obsažen výpočet osob spadajících pod pojem "rodinní příslušníci". § 3 pojednává o možnosti vojenské správy poskytovat dávky vojenské nemocenské péče osobám, které jí normálně nejsou účastny. V § 4 je důležitá zásada, že po dobu činné vojenské služby mají oprávnění nárok jenom na dávku vojenské nemocenské péče. § 5 stanoví dobu vzniku a zániku účasti na vojenské nemocenské péči. Osnova pojednává dále o dávkách vojenské nemocenské péče, které jsou jednak věcné, jednak peněžité. Dávky věcné jsou přesně uvedeny v §§ 7 až 15, kdežto dávky peněžité se projednávají v §§ 16 až 19. V §§ 20 a 21 jest pamatováno i na preventivní péči vojenské správy. Speciálně vojenské důvody vedly k tomu, že § 22 musela být upravena lékařská služba pro účastníky nemocenské péče především vojenskými lékaři. Také vojenské důvody rozhodly o povinnosti vojenských osob činně sloužících dát se ústavně léčit ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech. Úplně obdobně se zákonem o národním pojištění byla pojata i do vojenské nemocenské péče všeobecná ustanovení o dávkách v §§ 26 až 33. Vzhledem ke zvláštnosti vojenské služby a jejím poměrům je svěřeno provedení podrobností nemocenského pojištění vojenskému nemocenskému řádu. § 35 pojednává o organisaci vojenské nemocenské péče, která musí přirozeně vycházet z organisace armády.

Podmínky výkonu zdravotnické služby pro vojenskou nemocenskou péči a poměr vojenské nemocenské péče k občanským léčebným a ošetřovacím ústavům jsou upraveny podle zákona o národním pojištění, přičemž ovšem bylo přihlíženo k zvláštním poměrům vojenské nemocenské péče. Také o nákladech na vojenskou nemocenskou péči bylo rozhodnuto obdobně jako v zákoně o národním pojištění, že totiž náklady hradí stát. Pokud toto ustanovení nenabude účinnosti, je upravena otázka nákladu v § 39, stejně jako u zákona o národním pojištění. Formální stránku, zejména způsob uplatňování nároků a opravné prostředky, projednávají §§ 42-46. V §§ 47-50 jsou stanoveny skutkové podstaty trestných činů a jsou určeny trestní sazby.

Z přechodných ustanovení bylo nutno v osnově zdůrazniti, že dávky vojenské nemocenské péče se poskytují podle tohoto zákona již od 1. října 1948, a to i tehdy, jestliže dávky napadly již dříve. Dále bylo třeba vyřešiti otázku platnosti pojišťovací smlouvy se soukromými pojišťovnami o pojištění pro případ nemocí anebo mateřství, uzavřené před 1. říjnem 1948. V závěrečných ustanoveních jest upravena ochrana osob povolaných k vojenské službě v nemocenském pojištění, pokud jde o jejích rodinné příslušníky, a konečně v § 56 se určuje účinnost tohoto zákona.

Předložený vládní návrh zákona o vojenské nemocenské péči je dalším dokladem toho, že lidová demokracie poskytuje každému občanu všechny prostředky k udržení nejcennějšího statku zdraví.

Proto jménem ústavně-právního výboru, kde byl dne 29. září 1948 projednán vládní návrh zákona tisk 91, o vojenské nemocenské péči, a podle jeho usnesení doporučuji Národnímu shromáždění přijetí tohoto vládního návrhu ve znění usneseném výbory branným a bezpečnostním, soc.-politickým a zdravotnickým. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú niektoré návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Kučera: Nejsou.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 56 paragrafov v 9 oddieloch, nadpisy oddielov, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Niet námietok? (Neboly.)

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 56 paragrafmi v 9 oddieloch, nadpismi oddielov, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcií výboru branného a bezpečnostného, vytlačenej vo zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovávaniu štvrtého odseku poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 93) o úprave niektorých pomerov členov národných výborov a členov ich složiek (tlač 99).

Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je pí posl. Škrlantová. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Škrlantová: Vážená sněmovno!

Přijímáme zákon, který bude mít široký ohlas v řadách tisíců členů těch obětavých zástupců lidu, které důvěra lidu postavila do čela zlidověné všeobecné vnitřní správy. Většina členů národních výborů a jejich komisí jsou dělníci, drobní zaměstnanci a živnostníci.

Nebylo lehké zvládnout úkoly, které se na naše národní výbory jen hrnuly. Bylo třeba obezřetnosti, vůle a schopností organisovat a přeměnit starý stroj obecní a okresní samosprávy. A hlavně hluboký vztah k lidu se musel projevit v denní práci členů národních výborů. Bylo třeba znovu a znovu přes všechny překážky a nástrahy reakce přesvědčovat a převychovávat byrokratický úřednický aparát, aby lid poznal, že i v úřadech vane nový duch, že úřady jsou pro lid a ne lid pro úřady. Nikdy předtím členové dřívějších obecních a okresních zastupitelstev neměli tak rozsáhlou činnost a odpovědnost jako naši členové národních výborů. Osídlení pohraničí, konfiskace nepřátelského majetku, půdy, výroba, zásobování, vysídlení Němců, provádění retribučních dekretů a odpovědnost i za potřeby národního průmyslu, záležitosti vnitřní bezpečnosti - co je tu významných úkolů, které byly zvládnuty! Zvládly se proto, že naši členové národních výborů si vcelku uvědomili, že soustavná práce, iniciativa, rozhodnost a bdělost jsou základy dobrého řízení státu.

Kolik tu bylo probděných nocí ve městech i na venkově, aby se zvládla administrativa, aby se členové národních výborů obeznámili s oběžníky a pokyny, které se hrnuly se všech stran. Být sám přesvědčen o správném postupu, nespoléhat se na rady vedoucích úředníků, radit se a vést ostatní členy národních výborů a komisí, být ve stálém spojení s lidem, to byl předpoklad k získání důvěry a autority členů národních výborů. A právě proto, že se snaha národních výborů dařila, byli středem útoků reakce, která prohlašovala národní výbory za přechodný útvar; chtěla se tak ráda vrátit k praxi z prvé republiky. Štvala a skandalisovala, jen aby tvůrčí práci národních výborů mařila. Reakce chtěla národním výborům dávat jen povinnosti a žádná práva, aby prostí zástupci lidu psychologicky ani tělesně nevydrželi vykonávat svěřené funkce. Jen si vzpomeňte na jednání při zákonu o národní bezpečnosti nebo na jednání o ústavě! Povinnosti a práva jsou i u členů národních výborů nedělitelné. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Dnešní předloha zákona splňuje náš dluh obětavým pracovníkům. V národních výborech je kladen velký důraz na přímou, aktivní účast zástupců lidu. Tak se vytvořily dva druhy pracovníků: jedna skupina, k níž patří hlavně předsedové a referenti důležitých resortů, pracuje často celý den nebo velkou část dne, a druhá skupina se zúčastňuje čas od času schůzí anebo je přímo pověřena určitým časově vyměřeným jednáním. A tu se často povinnosti členů národních výborů střetly se závazky, které měl člen národního výboru ve svém zaměstnání.

V zákoně jde především o to, aby zaměstnanecký poměr nepřekážel výkonu funkce. Oddíl I jedná o uvolňování zaměstnanců pro funkci národních výborů. Předložený zákon chrání zaměstnance před případnou výpovědí ze zaměstnání nebo před jeho přeložením. Tato část je řešena v oddílu druhém. V oddílu třetím se vychází z poznání, že pouhé uvolňování členů národních výborů by samo o sobě nestačilo. Musíme se postarat o to, aby výdělek členů národních výborů se nezmenšil proto, že konají svou funkci, aby nakonec nedoplácela rodina na to, že její příslušníci konají čestnou státní funkci. Máme tu velké množství takových případů. A protože jde hlavně o dělníky a občany s malými příjmy, nelze připustit, aby na svou funkci dopláceli. Dnes nám nemůže stačit formální zásada tak zvané čestnosti funkce, která byla chápána jako zásada funkce bezplatné. Osnova proto přiznává určitým funkcionářům přiměřenou odměnu za výkon funkce. Další ztrátu utrpěli často členové národních výborů nebo správních komisí tím, že výkonem funkce bylo porušeno nebo úplně přerušeno jejich dřívější nemocenské, sociální a starobní pojištění. Oddíl čtvrtý předlohy zákona se vyrovnává s tímto problémem. O trestních ustanoveních vůči zaměstnavateli nebo jeho zástupci pojednává oddíl pátý; poslední oddíl, šestý, obsahuje ustanovení přechodná, společná a závěrečná.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona tisk 93 a provedl některé formální změny, jak jsou uvedeny v tisku 99. K přeměně jména orgán místo slova úřad přistoupil ústavní výbor z těchto důvodů: 1. Ústava nepokládá národní výbory za úřady. 2. Ministerstva jsou úřadem a jsou také orgánem. Jsou nadřízena národním výborům, t. j. orgánům nižším. Proto v případech, kde národní výbor vyšší je nadřízenou instancí národnímu výboru nižšímu, mluvíme jen o orgánech.

Jménem ústavně-právního výboru žádám, aby vážená sněmovna schválila předloženou osnovu v konečné úpravě, jak je uvedeno v tisku 99. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. dr Šmída. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Šmída: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona tisk 93 o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek ve schůzi, konané dne 29. září 1948, a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění usneseném výborem ústavně-právním. Přijetí tohoto zákona dá právní podklad k tomu, aby svazky lidové správy mohly zařadit úhradu osobních nákladů nejen pro rok 1948, nýbrž i za léta minulá do svých rozpočtů z titulu zákona.

Byl jsem také pověřen, abych vystoupil v rozpravě k této osnově za klub poslanců komunistické strany Československa a dovolte tedy, abych toto prohlášení připojit ke zprávě výboru rozpočtového.

Nežli ústava republiky ze dne 9. května 1948 zajistila národní výbory jakožto trvalou formu lidové správy, bylo třeba vybojovat o ně těžký boj proti reakci. Únorové vítězství znamenalo i vítězné skončení tohoto zápasu ve prospěch lidové demokracie. Aby jasně vynikl význam tohoto vítězství, musíme si při dnešní rozpravě postavit před oči, jakými obdobími tento boj v minulosti prošel. Národní výbory vznikly po prvé jako výsledek osvobozovacího hnutí našeho pracujícího lidu za první světové války a převzaly veřejnou správu po osvobození našeho státu v r. 1918. Buržoasie a kapitalisté první republiky věděli však příliš dobře, že v národních výborech se silně odrazil ohlas ruské Říjnové revoluce, a nasadili všechno úsilí, aby co nejrychleji potlačili všechny prvky skutečné vlády lidu. Dobře je vám známo, že po krátkém trvání byly národní výbory zrušeny a že buržoasie dosáhla na tomto poli proti pracujícímu lidu poměrně snadného vítězství. Pracující lid neměl ještě tehdy, v r. 1919, revoluční dělnickou stranu, která by mu byla zajistila vítězství v zápase s buržoasií a která by jej byla vedla dále k uskutečnění nadějí, které u nás probudila ruská Říjnová revoluce. Zrušení národních výborů po velmi krátkém období jejich trvání musíme považovat za jednu z vážných porážek pracujícího lidu po roce 1918. Slavnostní úvodní formule ústavy první republiky, že všechna moc pochází z lidu, byla jenom prázdným heslem, které zakrývalo radost buržoasie nad tím, že se jí podařilo zažehnat skutečnou vládu lidu, jež by ohrozila nadvládu vykořisťovatelských vrstev, a které mělo oklamat pracující lid. Tohoto úspěchu dovedla buržoasie využít k dalšímu soustavnému potlačování iniciativy lidových mas a k upevnění své třídní nadvlády.

Stanovisko naší buržoasie ke skutečné lidovládě se nezměnilo ani za druhého odboje. Naše západní emigrace za druhé světové války, orientovaná buržoasně, pokračovala v předešlém postoji a snažila se ze všech sil, aby jakékoli lidové hnutí v naší zemi bylo utlumeno, ať už šlo o odboj lidových mas nebo o tvoření národních výborů. Buržoasie si byla dobře vědoma, že probuzené sebevědomí lidu, vedeného pracující třídou, jí bude překážet, aby se zmocnila politické moci proti lidovým masám, jak se jí to podařilo po roce 1918. Vítězný postup Rudé armády a její rozhodující úloha v našem osvobození vytvořily však takové podmínky, že národní výbory převzaly moc v osvobozené republice přes všechno úsilí buržoasie ze západu, která usilovala o obnovení staré měšťácké demokracie a počítala i s vytvořením vojenské diktatury pro přechodné období.