Doporučuji schválení této resoluce.

Podpredseda Valo (zvoní): Budeme hlasovať.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina, rezolúcia je prijatá.

Tým je vybavený 2. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovávaniu tretieho odseku poriadku, ktorým je.

1. Zpráva výboru branného a bezpečnostného, výboru soc.-politického a zdravotníckeho a výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 91) o vojenskej nemocenskej starostlivosti (tlač 100).

Zpravodajcom za výbor branný a bezpečnostný je posl. Hložek; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Hložek: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Branný a bezpečnostní výbor projednal ve své schůzi, konané 28. září t. r., vládní návrh zákona o vojenské nemocenské péči tisk 91 a předkládá tento návrh po provedení menších změn slavnému Národnímu shromáždění k projednání. Až dosud platná nemocenská péče o vojenské osoby a příslušníky jejich rodin je prováděna jako t. zv. léčebná péče vojenské správy podle předpisu H III/6 z r. 1928, kterýžto předpis byl vypracován podle rakousko-uherského předpisu, schváleného v r. 1893. Ustanovení o léčebné péči, pokud jde o osoby mužstva, bylo prováděno vládním nařízením z r. 1934, č. 111 Sb. Dosavadní léčebná vojenská péče už v mnoha směrech nevyhovuje a bylo nutno přizpůsobit ji především novému a modernímu zákonu o národním pojištění.

Protože jsou vojenští gážisté v činné službě i na odpočinku vyňati z národního pojištění, usnesl se soc.-politický a zdravotnický výbor při projednávání zákona o národním pojištění na resoluci, kterou se ministerstvo národní obrany vyzývá, aby učinilo všechna opatření, aby léčebná péče vojenské správy poskytovala vojenským gážistům v činné službě i jejich rodinným příslušníkům všecky dávky a výhody, které zákon o národním pojištění poskytuje v případech nemoci a mateřství. Ministerstvo národní obrany vypracovalo na podkladě této resoluce osnovu zákona o vojenské a nemocenské péči a v návrhu se uplatňují v nejširším možném rozsahu celkem stejné zásady, jak jsou obsaženy v nemocenském pojištění podle zákona o národním pojištění.

Pokud bylo nutno přizpůsobit vládní návrh zákona o vojenské nemocenské péči v některých částech zvláštnostem vojenské služby, odchylným od zákona o národním pojištění, jsou tyto změny podmíněny odlišností vojenské služby, její organisace a potřeb. Bylo především nutno říditi se zásadou, že účelem tohoto zákona není jenom poskytování vojenské nemocenské péče účastníkům a rodinným příslušníkům pro případ nemoci a mateřství, ale vládní návrh zákona je zaměřen také na plnění všech úkolů zdravotnické služby armády v míru a na přípravy k splnění těchto úkolů za mobilisace a války.

Osnova má také na zřeteli skutečnost, že vojenská správa je povinna starati se o výcvik lékařů a pomocného personálu zdravotnického, dále o zřízení léčebných a ošetřovacích ústavů, musí pečovat o jejich udržování a přípravu pro mobilisaci a válku, a proto je nutno, aby armáda měla již v míru vlastní soběstačnou vojenskou nemocenskou péči, jejíž organisace vyplývá především z organisace armády samé. Zdravotní stav vojenských osob je z nejdůležitějších činitelů při posuzování bojové hodnoty armády. Vojenská správa musí míti v tomto směru včasné a přesné zprávy a proto je v návrhu uplatněna také zásada, že vojenské osoby mají být z důvodů čistě vojenských ošetřovány především lékařem vojenským a léčeny ústavně jak ve vojenských léčebných, tak i ošetřovacích ústavech.

Osobní rozsah účastníků vojenské nemocenské péče, jak je uveden v § 1 návrhu zákona, znamená proti dosavadní léčebné péči vojenské správy značné rozšíření. Rozsah věcných dávek léčebné vojenské správy se rozšiřuje v návrhu o výpomoc v rodině, dětské výbavy, pomoc při zmrzačení, zohyzdění a tělesných vadách, pomoc proti neplodností, peněžité dávky v mateřství, zvláštní výpomoc při sociálních chorobách, a rozšiřuje se o náhradu za výpomoc v rodině. Podle dosavadní úpravy léčebné péče vojenské správy hradila vojenská správa vojenským gážistům a jejich rodinným příslušníkům po předložení poukázky k lékaři, na níž bylo potvrzeno, že nemocný účet lékaře vyrovnal, 75% schváleného lékařského honoráře.

Výdaje za léky hradila vojenská správa v plné schválené částce. Na léčebnou péčí vojenské správě její účastníci nepřispívali a také v § 38 vládního návrhu zákona se stanoví, že náklady na vojenskou péči hradí stát jako zaměstnavatel, s výjimkou § 39 návrhu, který říká, že dokud nenabude ustanovení § 38 účinnosti, bude vojenská správa srážet účastníkům, uvedeným v § 39, na úhradu vojenské nemocenské péče 1% jejich hrubých platů.

Vládní návrh zákona poskytuje účastníkům vojenské nemocenské péče a jejich rodinným příslušníkům bezplatně všecky dávky, které poskytují pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům ustanovení zákona o národním pojištění. Vojenským osobám z počtu mužstva jsou zachovány dosavadní nároky na léčení zcela bezplatné. Přitom je nutno zdůraznit, že návrh zákona nezná rozdílu v poskytovaní dávek nemocenské péče. Nemoc postihuje všechny účastníky stejně a všichni proto mají a také dostanou stejnou léčebnou péči.

Zlepšená nemocenská péče si vyžádá v posledním čtvrtletí tohoto roku zvýšeného nákladu asi 6 mil. Kčs, které budou hrazeny podle § 9 fin. zákona republiky Československé na rok 1948.

Aby byla zajištěna účastníkům vojenské nemocenské péče stejná péče, jakou poskytuje národní pojištění svým pojištěncům, t. j. svobodná volba lékařů a široká síť ošetřujících lékařů, doporučuje branný a bezpečnostní výbor v navrhované resoluci uzavřít smlouvy zásadně se svými lékaři, kteří jsou ve službách národního pojištění, a to ne individuálně, nýbrž kolektivně s jejich odborovou organisací, a honorovat práci těchto lékařů pro vojenskou nemocenskou péči zásadně podle sazeb, platných v národním pojištění.

Zákon o vojenské nemocenské péči zbaví účastníky této péče starostí a svízelů, které byly způsobovány nedokonalostí dosavadní léčebné péče vojenské správy. Je-li, vážené paní a panové, podle ústavy 9. května obrana státu vrcholnou povinností a nejvyšší ctí každého občana, nesmí byt vojenská služba trestem a nesmí být proto vojáci a jejich rodiny v době výkonu vojenské služby na tom hůře než ti, kteří na vojně neslouží nebo nesloužili. Proto již samo národní pojištění přináší brancům a jejich rodinám proti dosavadnímu stavu značné výhody. Přináší velkorysou ochranu zdraví nejen v pojištění nemocenském, ale i v existenčním zajištění v pojištění důchodovém. Je to především zvláštní ustanovení o stanovení tak zv. ochranné lhůty po dobu výkonu vojenské služby nebo vojenského cvičení. Podle dřívějších předpisů ztrácel branec po skončení šestinedělní ochranné lhůty po nástupu vojenské služby jakýkoli nárok na dávky nemocenského pojištění a jeho rodinní příslušníci neměli po uplynutí 6 neděl od nástupu jeho vojenské služby nárok na dávky nemocenského pojištění. V jakých starostech o rodinu sloužil takový branec, to všecko dobře znáte.

Částečnou nápravu této křivdy zjednal zákon č. 47/1946 Sb., ale teprve zákon o národním pojištění poskytuje brancům plnou ochranu, neboť zvláštní ustanovení o stavění běhu ochranné lhůty po dobu výkonu vojenské služby nebo cvičení zajišťuje, že branec, který nastoupil bezprostředně po zaměstnání vojenskou službu, bude mít po jejím skončení ještě 6 neděl nárok na dávky nemocenského pojištění tak, jako kdyby byl pojištěn stále. Kromě toho mají také jeho rodinní příslušníci, jejichž okruh je v národním pojištění také značně rozšířen, nárok nejenom na celou dobu jeho vojenské služby, nýbrž i po skončení této služby po dobu ochranné lhůty na veškeré dávky rodinného pojištění.

V oboru důchodového pojištění pak byla dosud vojenská služba započítávána v nejnižších třídách, kdežto podle národního pojištění se zhodnocuje doba vojenské služby podle týchž zásad, jako u každé jiné služby.

Dalším zlepšením je započítávání vojenské služby v národním pojištění jako doby náhradní, která se klade na roveň době pojištění, získal-li pojištěnec alespoň jeden rok v povinném pojištění. Podobná opatření platí také pro ty, kteří byli vojenskou povinností zdrženi ve studiích.

Dovolil jsem si, paní a pánové, poukázat při této příležitosti, pokud jde o brance a jejich rodinné příslušníky, také na blahodárné účinky národního pojištění, abych zdůraznil, jak odstranění nespravedlivých stavovských výsad kapitalistické společnosti, jak pečlivá ochrana zdraví a hospodářské zajištění, které poskytuje národní pojištění a v jeho duchu i vojenská nemocenská péče, znamenají dobrý předpoklad a veliký příspěvek ke spokojenosti příslušníků armády, znamenají nebývalé rozšíření sociální bezpečnosti všech občanů a tím také nebývalé posílení branných hodnot národa a tudíž i posílení samé bezpečnosti republiky.

Zákon o vojenské nemocenské péči nabývá účinnosti dnem 1. října t. r., tedy dnem, který se stal velikým svátkem všech pracujících, neboť tímto dnem počíná zákon o národním pojištění realisovat svá ustanovení. Toto veliké dílo naší sociální politiky rozšíří zákonem o vojenské nemocenské péči své blahodárné účinky také do řad naší armády.

Není to jen branná pohotovost, paní a pánové, není to jen technické vybavení armády, její odborná příprava a výcvik, které tvoří především pevné hodnoty armády, ale je to také společenský řád, je to spravedlivé sociální zajištění, je to spokojenost celého národa, která zajišťuje sílu, oddanost a spolehlivost armády.

Vysokých hodnot lidové armády dosáhneme jenom ve státě, který má tomu odpovídající politické, hospodářské a sociální poměry. Náš lidově demokratický řád přispívá svou politikou na každém místě k posílení branného potenciálu státu. Přispívá k tomu především úsilím o vyřešení dobrých sociálních a politických poměrů, dobré kulturní a životní úrovně. On vede občana v lásce a víře v demokracii, učí ho bojovat za lepší zítřek, učí ho bojovat za skutečnou svobodu lidu, za socialismus, jehož obrana stane se tak každému svatým příkazem. (Potlesk.)

Žádný režim, žádná předmnichovská vláda nedaly armádě místo tak čestné, postavení tak výsostné, nevěnovaly armádě tolik péče, jak to činí lidově demokratický řád. Tak naše ústava 9. května osvobozuje politickou a hospodářskou svobodou občana tohoto státu od strachu před libovůlí a tvoří pevný základ uvědomělé a svobodné brannosti národa. Tak náš znárodněný průmysl, naše plánované hospodářství zvyšují soustavně hospodářský a branný potenciál republiky, tak spravedlivé vyrovnávání národního důchodu, odstraňování posledních zbytků vykořisťování člověka člověkem, tak demokratisace armády a její výchova k politickému uvědomění, tak národní pojištění i zákon o vojenské nemocenské péči posiluji víru mas v nový společenský řád, zesílí lásku a oddanost národa k republice; tím jsme vytvořili pevnou politickou jednotu všeho lidu, která je největším zdrojem mravní síly obrany vlasti.

Ti, kdož před únorem bojovali v cizích službách proti naší nové ústavě, proti sociálním právům občana, proti myšlence národního pojištění, záměrně ohrožovali samy základy bezpečnosti našeho státu.

Armáda přivítala zákon o národním pojištění a vítá také s radostí zákon o vojenské nemocenské péči jako velký přínos spokojenosti, klidu a síly armády. Armáda si dobře uvědomuje, že to není dílo agrární kliky předmnichovské branné politiky, že to není zásluha buržoasie, ale že je to výsledek a vítězství staletého boje pracujících tříd, že je to výsledek dlouhého, urputného boje a usilovné práce prostého dělníka, boje za spravedlivé uspořádání lidské společnosti, že je to lidově demokratický řád, který uskutečnil veliké sociální dílo národního pojištění a v jeho duchu také zákon o vojenské nemocenské péči.

Vážená sněmovno! Návrh zákona o vojenské nemocenské péči, kterým se realisuje další důležitá část naší sociální politiky, znamená zdokonalení péče o zdraví a rozšíření sociální bezpečnosti také v řadách příslušníků naší armády, znamená velký příspěvek morálních hodnot lidové demokratické armády, znamená posílení branného potenciálu státu, a dovoluji si vám proto, vážené paní a pánové, jménem branného a bezpečnostního výboru Národního shromáždění doporučit, abyste předloženou zprávu k návrhu zákona o vojenské nemocenské péči tisk 100 i s navrženou resolucí schválili a přijali. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor soc.-politický a zdravotnícky je p. posl. dr Kácl. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Byl nám předložen vládní návrh zákona o vojenské nemocenské péči. Předloha se řadí k hojnému počtu zdravotnických osnov, které jsme už schválili jak v Ústavodárném Národním shromáždění, tak v nynějším Národním shromáždění, a které budeme v dohledné době ještě schvalovat.

Zabývajíce se těmito zdravotnickými otázkami plníme jen to, co nám přikazuje § 29 ústavy Československé republiky, kterým se každému občanu našeho státu zaručuje právo na ochranu zdraví. Tuto povinnost ke svým občanům vzal na sebe socialistický stát dobrovolně a rád, neboť neplatí už známé heslo Ludvíka XIV. L(etat cest moi, t. j. Stát jsem já, neboť stát není tu dnes už proto, aby sloužil jednotlivci, nýbrž stát jsme my všichni a stát je tu také proto, aby chránil všechny a sloužil všem. Chceme sociální a hospodářskou rovnoprávnost a musíme k tomu mít základní předpoklad, kterým je zdravý člověk. Proto náleží péče o lidské zdraví a v souvislosti s tím péče o zdraví všeho živého, t. j. také zvířat a rostlin, k základním úkolům socialistického státu.

K nejdůležitějším opatřením směřujícím k tomuto cíli patří zákon č. 49 Sb. ze dne 19. března 1947 o poradenské zdravotní péči, doplněný právě před měsícem vládním nařízením o ústavech národního zdraví, a zákon č. 99 ze dne 15. dubna 1948 o národním pojištění. Oba tyto zákony týkají se jen s nepatrnou výjimkou veškerého obyvatelstva našeho státu a budou se v budoucnu týkat téměř všech našich občanů.

Zákon o národním pojištění vztahuje se na všechny pracující a jejich rodinné příslušníky s výjimkou vojenských osob, o nichž pojednává nyní zvláštní zákon o vojenské nemocenské péči. Mohla by se tedy zákonu o národním pojištění z těchto důvodů vytknout určitá nedůslednost, avšak důvody vedoucí k zvláštní nemocenské péčí o vojenské osoby jsou tak závažné, že je musel i zákon o národním pojištění respektovat. Ještě nejsme tak daleko, aby bylo vyloučeno nebezpečí válek a aby mladí lidé konali vojenskou povinnost jen proto, aby získali sparťanskou zdatnost a sparťanskou ukázněnost. A protože nejsme zbaveni válečného nebezpečí a ve válce lidé nejen padají, nýbrž jsou také raněni a nemocní, patří k povinnostem vojenského vedení a vojenského velení starat se také o nemocné a zraněné. K tomu účelu vydržuje si vojenská správa už v míru vojenské lékaře a jiný zdravotnický personál a také zdravotnická zařízení a cvičí si je pro případ válečné potřeby. Proto je nezbytně nutné, aby měla armáda už v míru vlastní soběstačnou vojenskou nemocenskou péči, jejíž organisace vyplývá z organisace armády.

Dřívější vojenská nemocenská péče, nazývaná léčebná péče vojenské správy, byla upravena předpisem H III/6, vydaným podle ustanovení býv. rakousko-uherského předpisu K 4, prvního a třetího dílu, který byl schválen rozhodnutím panovníka z 26. června 1893, čímž nabyl moci zákona.

Ustanovení o léčebné péči vojenské správy o osoby z počtu mužstva pak bylo dále provedeno v §§ 14, 21 a 37 vlád. nařízení ze dne 15. června 1934, č. 111. Citovaný předpis H III/6 byl vydán r. 1928 vzhledem k úpravě nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. Tímto předpisem byla vlastně po prvé souhrnně upravena léčebná péče vojenské správy. Takto upravená a dosud platná léčebná péče však nevyhovuje dnešním požadavkům, zejména je nutno jí přizpůsobit zákonu o národním pojištění, neboť podle § 2, odst. 1., písm. a), a § 8, písm. b) zákona o národním pojištění jsou vojenští gážisté v činné službě a poživatelé vojenských odpočivných a zaopatřovacích platů z národního pojištění vyňati.

Ministerstvo národní obrany respektujíc plně jednotný státní zdravotnický plán a řídíc se také usnesením sociálně-zdravotnického výboru ÚNS, který je vyzval, aby zařídilo všechna potřebná opatření, aby léčebná péče vojenské správy poskytovala vojenským gážistům v činné službě a jejich rodinným příslušníkům všechny dávky a výhody, které zákon o národním pojištění poskytne v případě nemoci a mateřství, předkládá vám zde osnovu zákona o 56 paragrafech, z nichž 49 paragrafů se kryje věcně úplně a slovně téměř úplně s příslušnými paragrafy zákona o národním pojištění. Bude-li někdy v budoucnu možná úplná unifikace veškeré léčebné nemocenské péče, pák předkládaný zákon nebude jí na překážku, nýbrž naopak vytváří pro ni veškeré předpoklady.

Osnova zákona o vojenské nemocenské péči má, jak jsem již uvedl, 56 paragrafů a je rozdělena do osmi částí. První část má název "Osobní rozsah vojenské nemocenské péče " a určuje všechny osoby, kterých se týká. V částí druhé se pojednává o dávkách, a rovněž tak v části třetí a čtvrté. Pátá část má název "Společná ustanovení o dávkách vojenské nemocenské péče", šestá "Všeobecná ustanovení o dávkách". Poslední tři části jsou: ustanovení trestní, přechodná ustanovení a závěrečná ustanovení.