Tak je třeba čeliti pokusům reakce o to, aby mládež byla sváděna hesly o lžidemokracii na scestí. Bylo by také třeba, aby vystoupili všichni ti, kteří v předmnichovském státě byli pronásledováni, všichni ti, kteří strádali a kteří vědí z vlastního života, jak velký je rozdíl mezi životem dnes a tehdy a co dává dnes vláda lidové demokracie pracujícímu lidu. Měli by vystoupiti dělníci, kteří stávali před branami továren bez práce, měly by vystoupit ženy, které čekávaly v dlouhých frontách na žebračenky, měly by vystoupit matky, které nemohly nasytit své děti, měli by vystoupit studenti, kteří živořili během studií i po nich, měla by vystoupiti inteligence, která po léta nemohla nalézti zaměstnání, a měli by všichni tito říci pravdu o tom, jaký byl stát před Mnichovem, měli by říci pravdu o té demokracii, které a čí zájmy byly tehdy chráněny. A pak věřím, že celá mládež by nalezla své místo na výstavbě lepšího společenského řádu. Pak by si také všichni uvědomili, jak velký je rozdíl v celém našem životě v minulosti a dnes, kdy projednáváme zákon na ochranu lidově demokratické republiky.

V květnové revoluci padla vláda vykořisťovatelů a vláda menšiny a s ní také překážky sjednocení pracujícího lidu. Dnes jednota našeho lidu, jeho politická vyspělost a zkušenosti umožnily, aby vláda a parlament jednaly o zákonu, který má značný význam pro naši budoucnost. Je výsledkem přání našeho lidu, který poznal, že je třeba opatření proti hrstce lidí, kteří se nechtějí vzdát naděje na změnu a sáhli ze sobeckých důvodů k protistátní činnosti.

V prvém nadšení nad dosažením svobody se náš člověk domníval, že všichni bez rozdílu, opravdu všichni pochopili dějinné změny, k nimž u nás došlo, a že se s těmito změnami smířili. Události od května 1945 do února vyvrátily tyto domněnky. To proto, že neodpovídaly samé zkušenosti. Dosud se ještě nikdy nestalo, aby se ti, kteří byli z vlády a moci odstraněni, vzdali také všech pokusů o návrat. Naopak víme, že i naše buržoasie pokládala údobí své vlády, které trvalo 20 let, za příliš krátké, než aby se plně vyžila a uspokojila své aspirace pro sebe a pro své děti, pro svou zlatou mládež. Přesto, že byla varována a s naší strany bylo učiněno vše, aby byla odvrácena od svých nekalých záměrů, dopustila se téže tragické chyby, jíž se až do našich dnů dopouštěla reakce kdekoliv a kdykoli, kde byla poražena. Sahala k přípravám o puč, zvolila jako prostředek svého boje o návrat k moci velezradu. Řadou procesů z poslední doby je dokázáno, jak žádné prostředky, sebevíce odporné, nejsou reakci cizí. A tak jestliže správnost hlavních zásad komunistického programu je odvozena z hlavních vývojových zákonů lidské společnosti, jimiž se řídí její život a život národů tak, jak se věda k nim dopracovala, pak jedním z těchto zákonů je také poznání, že v tomto údobí lidově demokratického státu musíme počítati s odporem hrstky těch, kteří se domnívají, že ztratili v novém uspořádání právo na život.

Víte, že s těmito ztroskotanci zacházel náš lid velkomyslně, že se podjal úlohy jedné z nejtěžších, aby přesvědčováním, získáváním a odpouštěním ukázal jim jejich životní omyl a bludnost jejich cílů a záměrů. Víte také, že se podařilo část těchto živlů odvrátit od rozkladné činnosti, ale že část setrvala ve svém omylu a naopak se domnívala v posledních měsících, že by bylo možné rozvratnou činnost zesílit a přivodit změnu. Tato část reakce, posilována ovšem ze zahraničí, nepochopila, že prohrála svou moc již s Mnichovem a že doba její vlády je nenávratně ztracena; nepochopila, že její spoluúčast v našem veřejném a politickém životě, jak se projevovala v Národní frontě po roku 1945, byla výslednicí toho, že vítězný pracující lid jí dal příležitost, aby spolupracovala na budování lidově demokratického pořádku a socialistického zřízení; tedy nikoliv aby se teprve rozhodovala, zda socialismus má být uskutečňován či nikoliv. Existuje dokonce písemný závazek, který představitelé na sebe v Košicích vzali. I když nyní víme, že již tehdy kuli zradu - neboť kdy a kde by se buržoasie obešla bez zrady? - lid byl připraven a úklady buržoasie v únoru t. r. včas zmařil. Proto je třeba těmto lidem a jejich rozvratné činnosti na určitou dobu čelit. Na určitou dobu nutno s rozvratnou činností reakčních sil počítat. Jestliže jsou lidé, které nic nezmění, protože smyslem jejich života je nenávist k člověku, nenávist k práci, k lidově demokratickému zřízení, pak právě v zájmu socialismu je třeba rozhodně tyto rozkladné živly potírati. A jestli ještě někomu by otázka boje s reakcí nebyla dosti jasná, tomu platí slova Havlíčkova, která uveřejnil v roce 1848 v článku "Něco o reakci". Praví tam: "Přičiňování a usilování těchto všech nepříznivců svobody a zastaralých utlačovatelů lidu jmenujeme krátkým slovem "reakce" čili zpátečnictví a každého takového reakcionáře "reakcionářem" čili zpátečníkem. Poněvadž je reakce věc hanebná, nikdo zajisté se nepřizná sám, že je reakcionář. Tak jako falešní hráčové si na svůj dům nevyvěsí tabuli: "X. Y., falešný hráč", tak také žádný reakcionář neřekne, že si přeje reakci, nýbrž bude vždy hleděti chytrým výmyslem spoluobčany své a nová práva a svobodu obelstíti, aby to napřed sami ani nepozorovali, a pak, když zpozorují, ani již moci neměli opříti se proti svým utiskovatelům."

Podíváme-li se na mapu Evropy, již naše zeměpisná poloha poučí každého, že mezinárodní reakce bude usilovat z mnoha důvodů o to, aby nám výstavbu lidově demokratického zřízení a uskutečňování socialismu co nejvíce ztížila. Toto úsilí mezinárodní reakce není náhodné. Ona dobře ví, že má-li být udržen a zachráněn kapitalismus tam, kde doposud je, pak je třeba znemožnit, aby pracujícím lidem v jejich zemi byl vzorem socialismus Sovětského svazu, jeho výstavba ve slovanských zemích a lidově demokratických státech. A poněvadž dobře vědí, že naše úspěchy lidově demokratického státu v Československu jsou zvláště přitažlivé pro pracující lid kapitalistického Západu. Věnují nám mimořádnou pozornost. Posílají k nám své agenty, špiony, teroristy, lidí, kteří za žold mají vnésti do našich řad rozkol a nedůvěru. Podle toho každý by měl vědět, že ten, kdo přichází ze světa, kde připravují útočné plány na naši bezpečnost, kdo přichází odtamtud, kde se osvobozují Schachtové, náčelníci generálních štábů Halderové, tam, kde na výsměch spravedlnosti dávají svobodu nacistickým vrahům tisíců našich rodných bratří a sester, že odtamtud nemáme čekati nic dobrého. Ti, kteří nás jednou v době Mnichova zradili, nemají práva nám vyprávět o svobodě, o demokracii a lidských právech. Na jejich adresu jim říkáme: Chcete-li upřímně svobodu, ochranu lidských práv a mír, splňte své vlastní závazky potrestáním a potlačením všech fašistických a nacistických prominentů. Odstraňte rasovou diskriminaci, zakažte šíření válečných nálad, trestejte korupci, potírejte všechny válečné štváče a pak budeme s vámi souhlasit a pak nebude mezi námi rozporů! (Potlesk.)

My ovšem dobře víme, že jim jde o něco jiného než o svobodu, o demokracii. Víme, že dnes poskytují těm, které jsme vyloučili z našeho života, nejenom ochranu, ale přímou podporu s tím, aby vytvářeli předpoklady pro útok na naši bezpečnost, na život Slovanů, na život Sovětského svazu. Proto je třeba tomu záškodnickému úsilí čelit.

Víme dobře, že zejména šíření nepravdivých pověstí o válce má budit nedůvěru, oslabovat nás v pracovním a budovatelském úsilí. Imperialisté chtějí tak uskutečnit plán, aby nás zdrželi ve výstavbě, aby nás připravovali o energii, o peníze i o čas, který musíme vydávat na potírání rozvratníků, a tím chtějí oslabovat naši výstavbu. Čím více budeme ke všemu tomuto našeptávání ze zahraničí odolnější, tím budou také lepší výsledky našeho budování.

A tak jestliže podle přání pracujícího lidu sněmovna dnes jedná o novém zákonu na ochranu lidově demokratické republiky, pak si musíme uvědomit, že k tomuto potírání vyděděnců života, zbytků rozbité reakce, dostává náš pracující člověk dobrý nástroj.

Je třeba, aby si každý uvědomil, že věc ochrany lidově demokratické republiky nemůže být jen záležitostí soudů, soudců, nemůže být jenom záležitostí úřadů, orgánů bezpečnosti, nýbrž úkol potírat reakci všude, kdekoli se objeví a ať užije jakýchkoli forem. Ke své činnosti, je první občanskou povinností. Je třeba také dovést tento boj do konce. Jsme na dobré cestě, aby naše vlast poskytovala spokojený a klidný život všem pracujícím lidem. A právě v zájmu zabezpečení našeho šťastného rodného domova je třeba nasadit všechny síly, aby ti, kteří sáhnou k protistátní rozvratné činnosti, byli zneškodněni. Není jich mnoho a jejich význam je ještě menší.

Nový zákon je výrazem síly lidové demokracie stejně jako výrazem síly byla amnestie. My jej přijímáme proto, abychom neztráceli zbytečně ani minutu na úkor budování. Čím dříve a v zárodku zmaříme ohniska štvanic, tím lépe pro blaho státu i občanů. A tak je na tobě, občane, ať pracuješ u stroje nebo na poli, v úřadě nebo kdekoliv jinde, je na vás, na rodičích i na naší mládeži, aby tento zákon splnil svůj účel: Zabezpečit lidově demokratickou cestu ke konečnému vítězství, k socialismu. (Potlesk.) A nastoupíme-li do tohoto boje proti reakci společně, plnou vahou jako jeden muž, přispějeme tak k posílení míru, klidu a pokoje doma i ve světě. (Dlouho trvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. poslanci Richter, Polák, Šalgovič, dr. Kučera, dr. Hájek.

Uděluji slovo posl. Richtrovi.

Posl. Richter: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Ujímaje se slova v debatě k předlohám zákona na ochranu lidově demokratické republiky a zákona o státním soudě prohlašuji již předem jménem klubu československých socialistů, že budeme pro obě předlohy hlasovat v tom znění, jak vyšly z výboru ústavně-právního. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky chrání stát proti přímým útokům na jeho existenci, chrání právní statky, které tvoří základy této jeho existence, chrání naše nejvyšší orgány ústavní, vnitřní i vnější bezpečnost státu, chrání stát proti útokům na jeho vztahy mezinárodní, vše to v intensitě vyšší než zákon dosavadní, jehož některá ustanovení byla recipována, a ovšem také v širším rozsahu odůvodněném novými právními statky, jak je lid náš vydobyl a vytvořil po osvobození r. 1945 a zejména po šťastném vyřešení krise únorové. Mezi ně patří zejména samo zřízení lidově demokratické a nová hospodářská soustava, hospodářské zřízení.

Hlasujeme pro tento zákon, poněvadž souhlasíme s výsledkem politického vývoje let poválečných, plníme závazky, k nimž jsme dali souhlas, počínaje programem Košickým a konče vstupním prohlášením pana ministerského předsedy po květnových volbách, a poněvadž jsme také přesvědčeni, že co činíme, je jen ku prospěchu našich národů a obecného míru a v linií obecného lidského pokroku.

Stojíme pevně na zásadách formulovaných závazně v naší nové ústavě 9. května. Všechny statky, k jejichž ochraně je určen předkládaný zákon, jsou v naší ústavě přímo nebo nepřímo obsaženy; zákon je v naprostém souhlase s touto ústavou a je jejím provedením. Zdůrazňuji to, poněvadž naše ústava je fundament našeho národního a státního žívota, před nímž je povinen každý občan tohoto státu se sklonit v úctě a poslušností, nejen proto, že tu jsou prostředky donucovací, ale zejména proto, že je právním výrazem vůle celého národa.

Nemohou tu nic platit žádné výhrady a mentální reservace, neboť tato ústava byla schválena dne 9. května ústavodárným Národním shromážděním, vyšlým z voleb roku 1946, provedených na základě volné stranické soutěže, byla schválena tehdy všemi přítomnými poslanci imposantní většinou, v tom i všemi tehdy přítomnými poslanci čs. strany socialistické.

Stejné důvody máme pro přijetí zákona o státním soudě. Jediný státní soud podle návrhu nám předloženého bude orgánem spravedlnosti ještě pružnějším než dosavadní státní soudy a také nám zabezpečuje jednotnou judikaturu v celém státě. Je v něm také uplatněna zásada § 140, odst. 3 nové ústavy: "senáty státního soudu jsou složeny ze soudců z povolání a ze soudců z lidu".

Do podrobností obou zákonů se nebudu pouštět, jsou uvedeny v motivaci vládního návrhu i v důvodové zprávě výboru ústavně právního, který vládní návrh upravil a významně doplnil, a v důkladných referátech pánů zpravodajů, které jste právě vyslechli. Snad jen malou poznámku k § 25: podpora a propagace fašismu a podobných hnutí. Tímto paragrafem je charakterisován rozdíl mezi naším a západnickým kompromisním a formalistickým chápáním demokracie. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

My prostě nedovolujeme od počátku, aby se v těle demokracie usadil jed její záhuby, nehřejeme hada na svých ňadrech.

Správná je také formulace § 28. Ani zpovědní stolice nebude již bezpečným místem zneužitelným politicky proti lidové demokracii.

Vyzvedám ustanovení § 42, chránícího naše spojenecké svazky, a § 43 - podněcování k útočné válce - který je symbolickým výrazem našich tendencí mírumilovných. Konečně nutno důrazně upozornit na aktuální význam §§ 36 a 38. Jde tu o ochranu vyživovacího plánu jako součásti jednotného plánu hospodářského. Výklad ústavně-právního výboru, že neplnění kontigentů třeba subsumovati pod ustanovení §§ 36 a 38, odpovídá obsahu oněch ustanovení a jistě bude přijat i plenem Národního shromáždění.

Oba zákony, které dnes projednáváme, jsou v souvislosti s povážlivými událostmi nedávné i přítomné doby, jež podtrhly naléhavou potřebu obou zákonů. Myslím tu na demonstrace při všesokolském sletu, na podobné záměry při příležitosti pohřbu druhého presidenta republiky dr. Edvarda Beneše a potom na řadu konkrétních případů, které přicházejí tyto dny před trestní soudy, zejména před státní soud, a jež mají pro usvědčené vinníky těžké následky. Nedomnívejte se, že mne tyto věci, pokud jde o lidi mladé a svedené, nezajímají. Vím, co je to kriminál. Ovšem nevidím tu žádné nespravedlnosti, zejména když uvážím, že velkorysou amnestii pana presidenta a celé vlády byla všem dána příležitost k nápravě a podána ruka k usmíření. Kdo seje vítr, klidí bouři. Jsou hodnoty národní, státní a společnostní, se kterými si nelze zahrávat a kde se risiko musí uplatnit, ať jde o kohokoliv.

Jménem čs. strany socialistické prohlašuji, že všechny tyto demonstrace a pokusy, namířené proti režimu lidově demokratickému a jeho představitelům, rozhodně odmítáme jako pustou provokaci zpátečnických živlů a budeme je ze všech sil potírat. (Potlesk)

Sklání-li se kdo v upřímné - a to slovo "upřímné" podtrhuji - poněvadž zasloužené úctě před jménem a osobností druhého presidenta republiky, nesmí si dovolit zneužít tohoto jména proti novému presidentu ústavně zvolenému a stejnými atributy podle ústavy vybavenému představiteli obou našich národů, našeho státu. (Potlesk.)

A pokud jde o osobnost presidenta Gottwalda, o jeho osobnost lidskou a politickou, bude mi snad dovoleno, abych prohlásil jako přímý toho svědek, že v době osudové, kdy se rozhodovalo, půjde-li náš národ cestou cti a slávy, nebo se zřítí do hanby kapitulace a propasti okupace, v době Mnichova byl to on, který zastával a se vší energií českého vlastence prosazoval jediné tehdy správné heslo, jak už historie dokázala, staré české a husitské heslo: "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!" (Potlesk.) Seděli jsme spolu tehdy 30. září na Hradě pražském v audienční síni v posledních hodinách před podpisem mnichovského diktátu. Je vyloučeno, aby dnes, kdy se plouží kolem nás nové mnichovanství, se vedení státu dostalo do rukou těch, kteří nám roku 1938 prohráli Sudety a nakonec celou republiku i národní čest svou zbabělostí, třídním sobectvím, národní neuvědomělostí a nevěrností demokracii, i té tehdejší. Mnichov se už opakovat nebude, poněvadž veškerou moc má v rukou pracující lid, tentýž lid, který 22. září 1938 demonstroval před parlamentem pro obranu a dne 23. září téhož roku se do jednoho dostavil pod prapory ke svým vojenským útvarům. (Potlesk.)

A proto souhlasíme s očistou v řadách našeho národního palladia, v Sokolstvu. Žádáme očistu spravedlivou, přísnou ke svůdcům, ale milosrdnou ke svedeným. Nedovedu pochopit, že by se řádný Sokol nedovedl povznést od malichernosti a zloby dne k vysokým, ne na léta, ale na staletí určeným zájmům národa.

Považuji při této příležitosti za svou povinnost projevit s tohoto místa uznání jak orgánům stráže národní bezpečnosti za rychlost, s jakou protistátní pikle odhalují, tak i orgánům veřejné obžaloby a státním soudům a soudcům za pohotovost, za parátnost, s jakou podle práva rozhodují o vině a trestu. Tato pohotovost je nejúčinnějším prostředkem trestní represe, zvláště pak prevence.

Myslím, že nechybuji, označím-li za intelektuální pachatele mnohých těch protistátních činů a za původce neštěstí mladých provinilců zahraniční svůdce, mezi nimi i naši emigraci. Ta celá hrůza postupu našich emigrantů, kteří se v cizině staví do tábora nám, naší republice nepřátelského, při nejmenším nepříznivého, a jimž doma naši lidé naslouchají, jako by to byl Londýn z druhé světové války, ta hrůza spočívá v tom, že se staví proti vlastnímu národu. Už to zde řekl bratr posl. dr. Klinger při vstupním projevu, že je to naše emigrace, která se staví proti vlastnímu národu ve spojení s cizinou nám namnoze nepřátelskou. Tak se věci mají. Dosud se naše emigrace spojovala s cizími politickými kruhy a silami proti společnému nepříteli, proti cizákům. Tentokráte jde proti vlastní krvi. Nemohu přece připustit - a snad si to ani oni nedovolí reklamovat - že oni jsou národ, že oni jsou jeho mluvčí. Národ je zde, to jsme my všichni, to jsou dělníci, zemědělci, živnostníci a inteligence; zde zůstala ohromná většina, vlastně celek našich učenců zařazujících se do společného šiku budovatelského úsilí, zde je ohromná většina našich umělců, kulturních a vědeckých pracovníků, a nikoliv na druhé straně. Zde, skončivše dvouletku po těžké krisi loňského roku, dáváme se do pětiletého plánu, zde tvoříme kulturní statky, zde přemýšlíme o naší národní budoucnosti, zde hledáme cesty pro sebe a pro všechny, jak se dostat z nynější krise světové.