Úmysly zvyškov reakcie v zmenených pofebruárových časoch nadobúdajú nových foriem v konkrétnom uplatňovaní sa, a preto treba v boji proti týmto výčinom používať metód najlepšie odpovedajúcich týmto formám. Reakcia chce siahať svojimi akciami na korene nášho ľudovodemokratického zriadenia, a preto treba preťať rýchlo a nemilosrdne všetky spoje, ktorými by sa mohla vo svojich akciách uplatniť. Úmysly reakcie začaly sa ukazovať v jasnom svetle najmä u nás na Slovensku už minulého roku, kedy verní príslušníci nášho štátu boli postavení tvárou v tvár odhalenému sprisahaniu proti našej ľudovodemokratickej republike. Najvyšší funkcionári vládnej Demokratickej strany prepožičali sa úmyselne na konšpiráciu proti nášmu štátu. Kompromitovaná Demokratická strana chcela ochrániť previnivších sa zločincov aspoň tým, že nechcela pripustiť, aby činy týchto zločincov boly posúdené súdom, zriadeným zákonom č. 51 z r. 1923 práve na súdenie takýchto trestných činov. Bránila sa, aby vinníci boli súdení štátnym súdom. Nazdávala sa totiž, že cez svoju mocenskú pozíciu na Povereníctve pravosúdia bude vedieť ovplyvniť aj rozhodujúce senáty, tak ako to robila u vyšetrujúcich sudcov, v tom smere, aby vinníci ušli zaslúženému trestu. Bála sa štátneho súdu, lebo osobné složenie tohto mohlo byť len také, aké si ho ľud prial, a podľa priania ľudu bola by ho vláda navrhla. Nech je naveky na hanbu všetkým tzv. politikom predfebruárových čias, že chceli chrániť tých, ktorí mali jasný úmysel podrývať a búrať štát, za ktorý položili životy najlepší synovia a dcéry našich národov. Náš slovenský pracujúci ľud miluje tento štát ako spravodlivú náplň jeho sociálnych a národných túžob a je odhodlaný tvrdo a nemilosrdne trestať každého, kto by chcel narúšať jeho budovateľské úsilie podrývačskými akciami. Slovenský pracujúci ľud víta nové zákony, chrániace náš štát, a volá - konečne! Konečne bude možné zahriaknuť všetkých s nečistými úmyslami. "Kto nejde s nami, je proti nám, lebo dnes nemožno byť neutrálnym v našom boji za lepší zajtrajšok pracujúcich u nás i po celom svete." Toto vám, panie a páni poslanci, odkazujú robotníci z fabrík nášho Trenčína a Baťovian. Naši roľníci súhlasne s nimi hovoria, že pri pokoji a porozumení, keď nedovolíme, aby nás znepokojovali kadejakí huntoši, vybudujeme si tento štát pre spokojnosť a radosť všetkých čestne pracujúcich ľudí. Nuž toto, hľa, je zaiste najlepšie uznanie osnovateľom týchto zákonov a slúži ku cti tohto Národného shromaždenia, že kladie nové kamene do fundamentov bezpečnosti socializujúcej ľudovej demokracie.

Teraz mi dovoľte, panie a páni, aby som vás oboznámil čo len zbežne s právnymi ustanoveniami prerokovávanej osnovy a s celou jej stavbou. Ako som už bol spomenul, štátny súd je v smysle našej ústavy súdom riadnym a budú sa pred ním prerokovávať trestné činy, spáchané proti záujmom ľudovodemokratickej republiky. Štátny súd bude pre celý štát jediný a budú jeho právomoci podliehať ako osoby civilné, tak aj vojenské. Dôvody, hovoriace za jednotné súdenie v trestných činoch na ochranu štátu a režimu a taktiež za potrebnú špecializáciu sudcov, rozhodujúcich u štátneho súdu, naplno odôvodňujú vyššie uvedené ustanovenia. § 17 prerokovávanej osnovy ustanovuje, k prerokovávaniu ktorých trestných činov je štátny súd príslušný, a stanoví, že okrem najťažších trestných činov podľa zákona na ochranu ľudovodemokratickej republiky, môže štátny súd príslušne konať aj pri ostatných zločinoch a prečinoch, ak to len verejný žalobca navrhne. Ustanovenie toto je veľmi správne, lebo umožňuje pružné posudzovanie jednotlivého trestného činu tam, kde verejný záujem bude vyžadovať konanie rýchle a účinné. Takéto konanie umožňujú jednak zjednodušené formálno-právne predpisy prerokovávanej osnovy, jednak účasť sudcov z ľudu, ktorí nemajú myseľ zaťaženú právnickými formuláciami a tak budú môcť rozhodovanie súdu ovplyvniť zdravou mienkou jednoduchého pracujúceho človeka. Pritom všetkom, že konanie podľa osnovy o štátnom súde je rýchle a pružné, nijako nie je budované na zásadách, ktoré by odporovaly zásadám trestno-právnym v otázkach prípravy hlavného pojednávania ako aj obhájenia sa obžalovaného a opravných prostriedkov proti rozhodnutiam štátneho súdu. Pri zvýšenom nápore reakčných síl proti našej ľudovodemokratickej republike zvonku i vo vnútri štátu je potrebné chrániť republiku i novými ustanoveniami zákona o konaní proti neprítomným. Za zmenených okolností nevystačíme ani s príslušnými ustanoveniami trestného poriadku podľa zákona č. 119/1873 r. z. a zákona č. 8/24 Sb. Podľa ustanovení §§ 40 až 42 osnovy je možné súdiť a posúdiť obžalovaného aj vtedy, keď nemôže byť postavený pred súd preto, lebo sa zdržuje v cudzine alebo je na úteku alebo sa skrýva, prípadne jeho pobyt je neznámy. Pri tomto ustanovení pamätá osnova na zachovanie zásady podrobného vyšetrenia a posúdenia činnosti obžalovaného ešte pred hlavným pojednávaním v záujme objektívneho hodnotenia činnosti obžalovaného, a to tým, že v týchto prípadoch je vyšetrovanie povinné. Tomuto cieľu slúži aj ustanovenie § 30, ods. 2 osnovy, podľa ktorého musí vo vyššie spomenutom prípade obžalobu preskúmať rada štátneho súdu.

Ustanovenia o konaní proti neprítomným dajú konečne možnosť k tomu, aby pred tvárou širokej verejnosti mohla byť odkrytá pravá tvár našich reakčných politikov, ktorí ušlí za hranice a chcú svojou velezradnou činnosťou zničiť a rozvrátiť našu republiku. Každý poctivý občan tohto štátu zaiste verejne odsúdi činnosť zenklovcov, lettrichovcov a ostatných politických mŕtvol, ktorí hazardujúc s osudmi miliónov pracujúcich, chcú zvrátiť svojou činnosťou v službách kapitalistických neprajníkov náš cieľavedomý postup na ceste k socializmu.

Masy našich robotníkov vítajú zákony na ochranu ľudovodemokratickej republiky a o štátnom súde, lebo vedia, že budú chrániť poctivo pracujúcich a biť zlosynov. Prianie a uznanie pracujúcich más je pre nás všetkých v tomto štáte nielen jasným vodítkom, ale aj jednoznačným príkazom. Máme dávať nielen nové zákonné predpoklady k napredovaniu na ceste k socializmu, ale musíme tvoriť aj predpoklady, aby sme túto cestu pevne a tvrdo chránili.

Tomuto má slúžiť aj prerokovávaná osnova zákona o štátnom súde a menom ústavno-právneho výboru doporučujem jeho prijatie. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu se přihlásil pan ministr spravedlnosti dr. Čepička. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti dr. Čepička (uvítán potleskem): Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci!

Před dvacetipěti lety, ve středu dne 7. března 1923 o půlnoci, skončila jedna z velmi bouřlivých schůzí sněmovny. Po více než padesátipětihodinové vzrušené debatě byl tehdy v parlamentě nevelkou většinou přijat zákon na ochranu republiky.

Na půdě sněmovny byl tak sveden jeden z těch zápasů, které vedla dělnická třída o svá práva, o právo na život, na práci, proti vykořisťování a za mír. Znemožněním demokratických voleb se podařilo velkokapitalistům získat ve sněmovně spoluprací s t. zv. vládními socialisty početní převahu. Česká buržoasie záhy vystihla, že by mohla po roce 1918 přistoupit k uskutečnění svých dávných tužeb, totiž zmocnit se vlády a vybudovat svůj stát, který by jí umožnil z bezpracných zisků zajistit sobě a svým potomkům blahobytný a bezstarostný život. Jala se uskutečňovat tyto své záměry všemi prostředky, které tehdy měla po ruce. Hlavní její úder byl namířen proti jednotě lidu, o němž dobře věděla, že nebude ochoten dobrovolně obětovat svůj život a své štěstí ve prospěch domácích i cizích vykořisťovatelů. Užívala k tomu falešných hesel, klamání, šíření pověr a legend o svých odpůrcích, a když ani tyto prostředky nestačily potlačit odpor dělnické třídy, sáhla k brutálnímu násilí, jímž lámala stávky a demonstrace nezaměstnaných. Naproti tomu pracující lid pod vlivem říjnové revoluce byl si vědom, oč jde. Nedovedl však sjednotit všechny své síly, aby náporu buržoasie úspěšně čelil. Símě rozkolu, vnesené do dělnických řad, způsobilo kolísání bojového odhodlání, jehož buržoasie na každém kroku využívala. Díky zrádné politice vládních socialistů mohla soustředit své síly k potírání svého zásadního a neohroženého odpůrce, proti komunistické straně Československa.

Byl to nerovný zápas, v němž zneužívala buržoasie zejména státního aparátu a státní moci, jíž se zmocnila, aby vybudovala co nejrychleji nadvládu buržoasie, bývalé šlechty, vysoké rakouské byrokracie, vysokého důstojnictva, velkostatkářů a velkokapitalistů proti pracujícímu lidu. V tomto boji se spolčila s vyslovenými nepřátelí národa a již tehdy se třídní zájmy české buržoasie kryly s kořistnými zájmy německého a mezinárodního kapitálu.

Po potlačení statečného odporu pracujícího člověka, který se nechtěl dáti dobrovolně zotročiti, přistoupila česká buržoasie k opatřením, aby svoji vládu upevnila a zabezpečila. Opírala se nejenom o zkušenosti vlastní, ale také zahraniční.

Obdobný vývoj totiž vidíme v celé Evropě na západ od sovětských hranic. Poté, když síly dělnického hnutí v kapitalistických státech byly oslabeny, přikročili kapitalisté k otevřeným formám útisku, útlaku a diktatury. Sovětský svaz v boji s cizí intervencí ukázal svou sílu. Světový imperialismus a kapitalistické vlády více než kdy jindy se obávají růstu sovětské moci a rozšíření jeho vlivu v mezinárodní politice. Tak v Italii uskutečňuje Mussolini svůj pochod na Řím a vyhlašuje diktaturu. V Německu v r. 1923 Hitler zakládá svou nacistickou stranu, které se již dostává otevřené finanční podpory od těžkého kapitálu. Česká buržoasie vidí vzor, který následuje. Využívá jako záminky atentátu na dr. Rašína, aby rozpoutala štvanice pomluv a nenávisti proti nejpokrokovějším částem československého lidu, proti komunistům. Necelý týden po atentátu je předložena sněmovně osnova zákona na ochranu republiky, v němž československá buržoasie již otevřeně vyhlašuje ochranu svých třídních zájmů a žádá na poslancích, aby dali souhlas k tomu, beztrestně a bezostyšně pronásledovati každé pokrokové slovo, každé úsilí o ochranu zájmů pracujícího člověka. Všimněme si, jak dovede vydávati svůj třídní zájem, zájem hrstky domácích a cizích vykořisťovatelů, za zájmy národa, jak dovede pomocí Meissnerů, Hamplů a Bechyňů prohlubovati rozpor v dělnické třídě, jak dovede rozšiřovat válečnou psychosu, aby zastrašila masy - pět let po skončení světové války - k tomu, aby dosáhla svých cílů a aby dosáhla nadvlády menšiny nad většinou. A není proto divu, že každý, kdo se postavil do cesty, aby takové nelidské a protilidové zájmy nemohly být uskutečněny, byl potírán všemi prostředky.

A tak byla sněmovna v rozpravě o návrhu zákona na ochranu republiky v r. 1923 svědkem velkého ideologického a politického zápasu. Na jedné straně vystoupili představitelé měšťanských občanských stran v dojemné shodě a v náručí s vládními socialisty na obranu vykořisťovatelů, cizích imperialistických zájmů, na druhé straně komunisté, kteří dokázali, že jsou v národě síly, které jsou schopny čeliti dravému náporu domácího a cizího kapitálu. Poslyšte představitele těchto dvou táboru:

Jménem vlády, vlastně koaliční pětky, náměstek předsedy vlády Malypetr odůvodňoval návrh zákona takto: "Nedáme se ničím másti v práci pro zabezpečení základních zásad, z nichž vyrostla a na nichž spočívá tato republika, nezalekneme se pokřiku o úmyslném útisku národním, sociálním nebo kulturním, neboť jsme přesvědčeni, že nejen psané zákony, ale především i jejich provádění umožňuje rozvoj všech vrstev obyvatelstva podle pravdy, že každý trvalý pokrok jen na cestě rozumného vývoje se děje."

Pravou pohnutku odhalil známý obhájce kapitalistických zájmů, poslanec dr. Kramář: "Cožpak před týdnem jsme nešli za rakví dr. Rašína, který byl zavražděn? Copak to nebyl dosti velký důvod, abychom si konečně řekli, že nemůžeme tak dále, že musíme něco udělati a ukázati pevnou vůli, že si nedáme jen odstřelovati nejlepší lidi a tím způsobem tak poškozovati republiku, že nedovedeme to ani dobře napraviti? Proč se páni nedivili, když v Německu po vraždě jednoho z nejlepších státníků německých dr. Rathenaua celá německá sněmovna i se socialisty odhlasovala zákon na ochranu republiky? Proti komu byl zákon namířen?"

Na to odpovídá zpravodaj posl. dr. Medvecký: "Stačí poukázat na účinek revoluční činnosti jistých skupin v Rusku, na hnutí spartakovců v Německu a na červený teror v Maďarsku."

A z úst náměstka předsedy vlády, ministra vnitra Malypetra se dovídáme: "Pouhý pohled do států jiných, starých i nových, stačí k poznání, že neděje se a nepřipravuje se u nás nic, co by jinde jako věc samozřejmá nebylo již provedeno, namnoze ovšem v rozsahu mnohem širším a způsobem značně ostřejším." Tím mínil Německo, zákon na ochranu německého státu, a nástup Mussoliniho v Italii.

Přesto, že vláda učinila všechno, aby utajila své nekalé cíle a plány, narazila osnova zákona na odpor lidu, na prudkou a odmítavou kritiku široké veřejnosti. V souladu s tím vystoupili ve sněmovně mluvčí komunistické strany, aby řekli pravdu o podstatě zákona, který měl vydati pracujícího člověka na pospas třídnímu nepříteli. A tehdy zněla sněmovnou vášnivá obžaloba těch, kteří od prvních dnů, kdy se zmocnili vlády v těsné spolupráci s mezinárodní reakcí, připravovali zradu svého národa. Žalobcem byli představitelé komunistické strany a nebude na škodu připamatovati si jejich slova:

"Tato předloha trhá na kusy naši ústavní listinu a zašlapává do bláta pařížskou deklaraci. Posmívá se našim republikánským majestátům, posmívá se slavným slibům presidentovým. Dokazuje, že tyto majestáty české mají od dob chodské tragedie stejný osud, že je možno kdykoliv je roztrhati a spáliti v panském krbu, jak se to stalo před lety na zámku Lomikarově."

"Předloha tato je prosycena duchem šílené nenávisti k celé třídě dělnictva. Chce jí vyraziti všechnu zbraň z rukou, zbaviti tisku, zbaviti svobody, slova a práva shromažďovacího, práva na stávku, práva na lidové soudnictví a vydati ji úplně bezbrannou v ruce kapitalistických násilníků ozbrojených až po zuby. Předlohou touto má být republika Československá učiněna umrlčí komorou veškeré demokracie." A na adresu vlády:

"Celá vaše demokracie, celý váš parlamentarismus a celá vaše uměle udržovaná mandátová država, to všechno spočívá na hoře lži a klamu. Vy jste si toho vědomi, i když to nepřiznáváte. Místo ústavou slibované vlády lidu nastolili jste samozvanou libovládu, tyranii koaliční pětky. Čím méně hlasů a čím méně voličů máte, tím více výminečných zákonů zde vyrábíte. Čím méně voličů, tím více pendreků to je vaše zásada. Jednáte jako političtí farmáři, kteří státní parlament pokládají za svoji plantáž, ač cítí, že taková država se udrží jenom nejsilnějšími prostředky."

"Marně se namáháte touto zbožnou lží zastříti opravdovou diktaturu kapitalismu, opravdovou diktaturu hltavé buržoasie. Marná je všechna vaše námaha, zanechte bláhové naděje, že prostředky násilnými otočíte kolo dějin nazpátek, že zazdíte bránu do budoucího lepšího světa a že zastavíte všechno sociální úsilí dělnické třídy. Starý kapitalistický systém, o jehož udržení se tak horlivě staráte, propadl již neodvolatelně svému osudu."

"Vy máte v rukou státní moc; vy tedy můžete dáti spoutati hladové lidi, ale co je vám to platno, když nedovedete spoutati hlad! Můžete zastaviti nepohodlný dělnický tisk, ale co vám to prospěje, když nedovedete zastaviti rozklad světového kapitalistického hospodářství, se kterým je nerozlučně spjata vaše dočasná nadvláda? Můžete mobilisovati žalářníky a policisty, ale jaký prospěch vám z toho vyplyne, když nemůžete provésti mobilisaci naší ochromené výroby? Vy můžete odstraniti poroty, ale porotní soud dějin, pánové, neodstraníte."

Na adresu vládních socialistů: "Vládně socialistické strany měly by ve vlastním zájmu pamatovati, že nebývá radno s pány třešně jídati, a před vstupem na toto právní kluziště měly by si vzpomenouti varovného hlasu Havlíčkova: ťNechoď, Vašku, s pány na led! Mnohý příklad máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.Ť Je to ovšem jejich věcí, jak se rozhodnou a jak si na tom kluzišti nohy polámou. My již dnes neapelujeme na jejich rozum, tak jako neapelujeme na rozum umírajícího kapitalistického světa, který není s to zreorganisovati rozvrácené světové hospodářství a který sbírá poslední síly, aby na záda světového proletariátu napsal aspoň policejním obuškem svůj testament."

"Vy chcete dějiny sociálního vývoje stíhati zatykačem, vy chcete několika svými paragrafy suspendovati přírodní zákon? Je lží a podvodem, že vy republiku chráníte! Komunisté útočí na kapitalistickou nadvládu v republice, na onu nadvládu, která dbá jen svého prospěchu a která je s to jíti za sobeckým a nečistým cílem svým přes všechny zásady lidskosti, přes zříceniny republiky a přes mrtvoly celého národa. Chcete-li doopravdy chrániti republiku, musíte na to jíti trochu jinak. Musíte voliti docela jinou cestu, než tu, na kterou jste dnes vešli s obuškem a osidlem. Vydejte ihned drakonický zákon proti lichvě a zločinné spekulaci! Vydejte ihned nejostřejší zákon proti všem uchvatiletům našeho národního bohatství! Vraťte českou půdu, ukradenou po Bílé hoře, lidu, který ji vzdělává a kterému ona patří! Setřeste housenky, ožírající strom republiky, vyžeňte z ní všechny líné trubce, žijící na účet cizí práce, vyžeňte z ní všechnu marnotratnost, všechen mamon a pýchu. Do žaláře věčného uvrhněte nezaměstnanost a bídu! Před státní soud, před soud lidu žeňte všechnu korupci a protekci, všechno politické čachrářství a lupičství a zabezpečíte stát, zabezpečíte republiku na všechny budoucí, na věčné časy."

A v závěru: "Uskutečnění nového, spravedlivého, socialistického řádu společenského, v němž nebude ani vykořisťovatelů, ani vykořisťovaných, zůstane trvalým cílem dělnické třídy, cílem, kterého bude dosaženo přes všechny vaše dekrety, přes všechny vaše úklady, přes všechny vaše zákazy s naprostou a veškerou určitostí. Dělejte, co chcete, zrození nového dne, východu rudého slunce nezabráníte!"

Tak hovořili představitelé komunistické strany v rozpravě v roce 1923. A komu by ani z tohoto souhrnu nevysvitly pravé úmysly předmnichovských vládců, pak je to zcela patrno z důvodové zprávy, která výslovně mluví na několika místech o tom, že tento zákon má hájit zájmy bursiánů. Podle zákona na ochranu republiky každý, kdo šíří zprávy, které by mohly ohrozit zájmy těch, kteří hráli na burse, dopouštěl se zločinu a byl tvrdě trestán. A my víme, kdo se bursovních spekulací účastnil, že to nebyl v žádném případě pracující člověk. Naopak, že této t. zv. vymoženosti kapitalistického zřízení, bursy, užívali jak solidní, tak i dobrodružní kapitalisté, a to stejně domácí jako zahraniční k tomu, aby jednak bezpracně se domáhali spekulací, hazardem a někdy také podvodem obrovského jmění, jednak aby se navzájem ruinovali, přičemž se neštítili žádných prostředků. A každého, kdo se třeba bezděčně do této hry připletl - o němž se bursiáni domnívali, že těmto čachrům je na překážku - posílali do žaláře.