Ohrožování a pokusy o zničení těchto statků jsou tak nebezpečné pro existenci státu a svobodného života v něm, že se jevilo nutným zařadit jejich ochranu do první hlavy, nesoucí název "Trestné činy proti státu". Pokus o zničení a rozvrácení těchto statků, jakož i pokus o násilné znemožnění ústavní činnosti presidenta republiky a dalších nejvyšších orgánů státu jest hodnotiti jako zradu na národě a státu, a byl proto zvolen i název pro tuto trestnou činnost velmi přiléhavý a lidu známý - "velezrada".

Vedle těchto statků v hlavě první je v §§ 2 a 3 chráněna i národní povaha našeho státu tak, jak je po právní stránce zajištěna Ústavou 9. května.

Ústavně-právní výbor při projednávání § 3, "Pobuřování proti republice" dospěl k přesvědčení, že nemá být trestán jenom ten, kdo z hrubé nedbalosti umožňuje nebo usnadňuje hromadné šíření pobuřujícího projevu, nýbrž i ten, kdo umožňuje jakékoli šíření pobuřujícího projevu, a proto v § 3, odst. 2 bylo vypuštěno slovo "hromadné".

Při projednávání § 4 pak dospěl k přesvědčení, že zájem republiky a její ochrana vyžaduje, aby každý, kdo hanobí republiku, ať před více lidmi veřejně nebo před jediným člověkem, byl stíhán. Ústavně-právní výbor vycházel z úvahy, že právní řád naší republiky zajišťuje na př. ochranu cti i jednotlivci v případě, kdy na cti bylo ublíženo výroky pronesenými pouze před jedinou osobou. A poněvadž pro nás ochrana státu stojí výše a je nadřazena ochraně jednotlivce, máme povinnost ochranu republiky zajistit obdobným způsobem při použití vyšší trestní sankce. Z toho důvodu je § 4 ve znění přijatém ústavně-právním výborem rozdělen na dva odstavce, z nichž první obsahuje definici přestupku a odstavec druhý přečinu hanobení republiky.

Touto formulací bude také zajištěno stíhání těch osob, které z opatrnosti veřejně a před více lidmi republiku nehanobí, ale dovedou tak učinit od jedné osoby ke druhé, jsouce přesvědčeni o tom, že všichni občané, před kterými republiku hanobili, neučiní trestní oznámen a nepřihlásí se jako svědci, a když se přihlásí jeden, pak že jeho výpověď nebude stačit k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Je jistě naším přáním, aby konečně zákonem na ochranu lidově demokratické republiky byli postiženi ti nejzáludnější nepřátelé republiky, kteří nejrafinovanějším způsobem dovedou zasévat nedůvěru vůči republice a republiku hanobit.

Dalším právním statkem, chráněným zákonem na ochranu lidově demokratické republiky, jest jednak činnost ústavních činitelů, jednak jejich tělesná integrita. Jde o presidenta republiky, jeho náměstka, vládu, sbor pověřenců, členy vlády, Národní shromáždění a poslance Národního shromáždění.

Zkušenosti z posledních let a methody, kterých používali a používají fašisté a jejich chlebodárci, nás poučují o tom, že nepřátelé lidově demokratické republiky se nezastaví ani před banditismem, individuálním terorem a fémovými vraždami. Tyto zločiny jsou součástí jejich bojového arsenálu a naše mladá lidově demokratická republika již je na vlastním území poznala. Z toho důvodu v kapitole třetí, nadepsané "Trestné činy proti vnitřní bezpečnosti státu", je na prvém místě uváděna ochrana ústavních činitelů.

Další otázkou, kterou řeší zákon na ochranu lidově demokratické republiky, je ochrana našeho státu proti vyzvědačům a poškozování zájmů republiky vyzrazováním státního tajemství, jakož i nedovolené zpravodajství. Hlavně poslední světová válka nám ukázala, jak významnou úlohu vedle čistě vojenských tajemství mají i průmyslová výroba, její organisace a kapacita, rozložení této výroby a pod., jakož i komunikace a rozložení pomocných sil. Je v zájmu republiky a její bezpečnosti, aby i tyto věci byly chráněny proti vyzvědačům a jejich vyzrazování - úmyslné nebo z nedbalosti - bylo stíháno. A poněvadž jsme si všichni plně vědomí toho, že existence tohoto státu je chráněna rovněž našimi spojenci v čele se Sovětským svazem, přebíráme v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky na sebe - a to velmi rádi - závazek, že budeme trestat každého, kdo poškodí republiku tím, že se dopouští vyzvědačství proti našemu spojenci.

Se zřetelem na to, že chceme, aby naše spojenectví bylo posilováno a rostla vzájemná důvěra, máme za povinnost chránit naše spojence proti nepřátelům, kteří nejen vyzvědačstvím, ale i hanobením spojeneckého státu, hlav těchto států anebo jiných představitelů a potupením výsostných znaků spojeneckých států by chtěli ohrožovat náš spojenecký poměr a přátelství. Proto ustanovením § 42 chráníme i naše spojence proti útokům nepřátel.

Vládní návrh zákona v původním § 20 stanovil ochranu veřejných sborů proti násilí, kterým má být působeno na výkon jejich pravomoci. Ústavně-právní výbor došel k přesvědčení, a to se zřetelem na nynější stav výkonu pravomoci národních výborů jednotlivými referenty, že jest poskytnouti ochranu i referentům národních výborů, a rozhodl se vsunout před tento paragraf dva nové paragrafy, které obsahují ochranu výkonu pravomoci veřejného funkcionáře před srocením více osob, jakož i výkonu pravomoci celého sboru před srocením více osob, majících v úmyslu společným násilím působit na výkon těchto orgánů. Tato ustanovení totiž obsahově patří do zákona na ochranu lidově demokratické republiky a byla proto systematicky zařazena před nynější § 22. Oba tyto paragrafy nesou společný název "vzbouření". Touto úpravou bylo dosaženo toho, že původní §§ 68-75 trestního zákona č. 117/1852 ř. z., které neodpovídají lidově demokratickému zřízení, se zároveň zrušují. Veřejné sbory vyrostlé z května 1945, na kterých leží největší část odpovědnosti za budování republiky, dostanou tímto způsobem dostatečnou ochranu, kterou jistě s radostí uvítají.

Další otázkou, kterou řeší zákon na ochranu lidově demokratické republiky, je boj proti fašismu, jeho propagaci a podpoře. Již v Košickém vládním programu v kap. 9 zavazuje se první domácí vláda republiky k boji proti fašismu tímto odstavcem: "Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organisací a nedovolí obnovení v jakékoliv formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky. Máme proto povinnost i v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky stanovit co nejostřejší sankce proti těm, kdož by jakýmkoliv způsobem fašismus propagovali, jej podporovali, anebo jednali podle zásad hlásaných fašisty."

Hrůzy fašistických zvěrstev, která byla napáchána od první světové války, a hlavně pak těch, která byla napáchána během druhé světové války a která i dnes jsou páchána ve Španělsku, Řecku a jinde, zavazují nás právě jako ostatní mírumilovné a svobodymilovné lidi na celém světě postaviti i pomoci trestních sankcí hráz proti tomuto nebezpečí, ohrožujícímu mír, svobodu národů a svobodu pracujícího lidu.

Jsme státem, který plní i zde důsledně a rád závazek, který jsme na sebe vzali v době boje za svobodu národa. Budeme stíhat i ty, kdož by chtěli uplatňovat diskriminaci národní a rasovou anebo náboženskou, neboť i to je součástí fašismu. Budeme tím uskutečňovat myšlenky, na kterých byla budována Organisace Spojených národů, zrozená z druhé světové války a z boje proti fašismu.

Dalším problémem, jímž se ústavně-právní výbor šíře zabýval, je zneužívání úřadu duchovního proti lidově demokratickému řádu republiky. Ústava 9. května zajišťuje opravdovou svobodu náboženství pro každého občana i pro církve. Naše lidově demokratická republika může být v tom směru příkladem i mnohým jiným státům, které o sobě tvrdí, že jsou demokratické. Ovšem to neznamená, že by lidově demokratická republika měla dovolit a trpět, aby církevních úkonů v chrámech i mimo chrámy bylo zneužíváno v politickém směru proti lidové demokracii. Proto byl přijat § 28 s doplňkem, že bude potrestán pro přečin každý, kdo zneužije výkonu svého úřadu duchovního anebo své náboženské funkce k vykonávání vlivu na věci politického života ve směru nepříznivém lidově demokratickému řádu republiky.

Každý občan republiky, který chce být účasten národního dění a požívat práv občana, má za povinnost plnit povinnosti k tomuto státu ukládané zákonem. Naše ústava nezná výjimek ani pro duchovní kterékoliv církve. Všichni duchovní všech církví nechť si uvědomí, že zákony této republiky platí pro ně právě tak jako pro ostatní občany a že při nezachovávání těchto zákonů se dostanou do konfliktu i s trestním sankcemi obsaženými v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky.

V našem státě máme jednoho presidenta a jednu vládu, jedno Národní shromáždění a zákony platící pro všechny občany a nesmíme dovolit, aby o našich vnitřních záležitostech a do našich vnitřních poměrů mluvily vlády cizí přes duchovní s církevních kazatelen.

Projednávaná osnova zákona pamatuje i na stíhání šíření poplašných zpráv - tak zvanou šuškandu. Ustanovení jsou obsažena v § 32 a byla přijata ve znění původního vládního návrhu. S touto činností úzce souvisí podněcování k trestnému činu a k neplnění zákonných povinností, jakož i schvalováni trestného činu. Ústavně-právní výbor dospěl k přesvědčení, že je zapotřebí postihnout nejen ty, kdož veřejně páchají tyto trestné činy, nýbrž i ty, kdož se alespoň před 2 nebo více lidmi těchto činů dopouštějí. Tímto zpřísněním mají být opět postiženi ti, kdož šuškáním se dopouštějí trestných činů.

Při projednávání původních §§ 34 a 35 o hospodářské sabotáži dospěl ústavně-právní výbor k názoru, že je účelné postihnout zákonem na ochranu lidově demokratické republiky nejen hospodářskou sabotáž, nýbrž i tak zv. úřednickou sabotáž a ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti. Jde totiž o to, aby všichni, ať jde o veřejné funkcionáře, úředníky nebo zaměstnance, kteří bud pasivní resistencí, t. j. neplněním povinností, anebo špatným plněním povinností a jejich obcházením buď úmyslně anebo z nedbalosti maří nebo ztěžují provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, byli stíháni podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Pakliže to činí úmyslně anebo za přitěžujících okolností, mají býti stíháni pro zločin, a rovněž tak mají být stíhání pro zločin, pakliže neplněním nebo porušením povinností, vyplývajících z jejich veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání, ohrožují důležitý zájem republiky. Jsme totiž svědky toho, že v mnohých úřadech a na odpovědných místech jsou lidé, kteří se domnívají, že pasivní resistencí mohou účinně bojovat proti lidově demokratickému zřízení a napomáhat tak nepřátelům republiky.

Tito lidé nechť vezmou na vědomí, že do budoucna se jim takovéto jednání nebude vyplácet.

Rovněž je v souvislosti s těmito ustanoveními připomenouti, že i na příklad rolníci, kteří by neplnili povinnosti uložené jim vyživovacím plánem a tím vlastně ohrožovali prováděn a plnění vyživovacího plánu, dopouštějí se přečinu podle § 38.

Žijeme již ve 4. roce lidově demokratické republiky Československé a je na každém občanu, který využívá práv občana plnou měrou, aby také konečně počal plnit povinnosti vůči státu plnou měrou. Proti těm pak, kteří neplněním povinností chtějí bojovat proti režimu, nechť přijdou k uplatnění sankce §§ 36-38.

Ústavně-právní výbor se rovněž usnesl, aby tato ustanovení platila i na veřejné funkcionáře a veřejným funkcionářem jest rozuměti každou osobu, která je povolána k obstarávání veřejných věcí.

Zákon na ochranu lidově demokratické republiky se rovněž vypořádává s těmi, kdož ve své nenávisti k lidově demokratickému zřízení nastoupili cestu zrady a uchýlili se do ciziny proto, aby mohli proti republice nerušeně pokračovat v trestné činnosti. V § 40 je stanovena trestní sankce pro tyto nepřátele republiky, kteří neuposlechnou výzvy československých úřadů k návratu. Je v zájmu republiky a uklidnění našeho občanstva, aby konečně proti těmto nepřátelům republiky byly vyneseny rozsudky podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky se všemi důsledky, t. j. i s konfiskací jejich jmění, ztrátou živnostenského oprávnění a podobně. Tito lidé, jestliže se postavili proti republice, nemají práva od republiky cokoliv požadovat a nemají také práva, aby republika snad chránila jejich majetek a jejich zájmy.

Ještě jedné věci je nutno se dotknouti, a to jest ustanovení § 43 - podněcování k útočné válce. Jsme státem, který si přeje mír doma i ve světě. Jsme státem, který bojuje proti válce a který plní všechny závazky převzaté na sebe svým členstvím v Organisaci Spojených národů. Nenávidíme útočné války a z toho důvodu přijímáme trestní sankce na ty, kdož by veřejně nebo před více lidmi k útočné válce podněcovali. Tímto ustanovením chceme dokázat na prvním místě všemu československému lidu, že lidově demokratický režim je režimem míru a pokoje, ale chceme tím dokázat i ostatnímu světu, že to myslíme s otázkou míru smrtelně vážně. U nás nebude možné to, co je dnes možné i v tak zv. demokraciích na západě, kde dokonce na pokyn odpovědných činitelů se štve do nové války. Lidově demokratická republika Československá jako člen Organisace Spojených národů pojímá proto i do zákona na ochranu lidově demokratické republiky ustanovení na ochranu míru.

V hlavě páté jsou obsažena ustanovení společná a závěrečná. z nichž nejdůležitější jsou ustanovení o ukládání trestu hlavního, jakož i trestů vedlejších. I když vycházíme z přesvědčení, že zákon na ochranu lidově demokratické republiky má na prvém místě působit preventivně svými přísnými tresty, přece jen se nevyvarujeme toho, aby zavilí nepřátelé lidově demokratického zřízení nebyli souzeni a nebylo proti nim použito všech sankcí uvedených v zákoně. Je nanejvýš spravedlivé, aby se používalo sankcí tak, jak jsou stanoveny v zákoně, a aby v případech uvedených v § 46 se nepoužilo zmírňovacích zákonných ustanovení. Poněvadž jsme si vědomi, že největší část nepřátel republiky je z těch vrstev, které v květnu 1945 a v únoru 1948 byly zbaveny svých privilegovaných, hlavně hospodářských posic, je naprosto spravedlivé, aby soudy při některých zločinech obligatorně a při ostatních trestných činech podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky konfiskovaly veškeré jmění odsouzeného nebo jeho část. Jde o to, aby tito nepřátelé republiky byli zbaveni hospodářské základny, která jim umožňovala, aby se buď sami dopouštěli trestných činů proti republice, je organisovali, nebo aby alespoň k jejich páchání poskytovali prostředky. Je rovněž naprosto spravedlivé, aby pachatelé byli při odsouzení zbavováni živnostenských oprávnění, aby byli zbavováni státního občanství a čestných práv občanských.

Ústavně-právní výbor ke všem těmto ustanovením hlavy páté připojil ještě dvě nová ustanovení, obsažená v § 56 "zákaz pobytu" a v § 57 "přikázání do donucovací pracovny". Je v zájmu našeho státu, aby občan, jehož pobyt by v určitém území ohrožoval bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek, byl z tohoto území vykázán na trvalo nebo na čas. Půjde hlavně o to, nedovolit mu, aby ve známém prostředí opět navázal spojení se živly nepřátelskými státu, event. mu znemožnit, aby navazoval spojení s nepřátelí za hranicemi. Půjde hlavně o území pohraniční. Rovněž přikázání do donucovací pracovny je žádoucí, neboť dosavadní zkušenosti a zjištění, pokud jde o nepřátele republiky již souzené, ukazují, že ve většině případů šlo o lidi, kteří nikdy poctivě nepracovali a kteří až do svého potrestání žili buď z nahromaděného majetku nebo jako parasité na těle pracujícího národa. Je proto jen naplněním požadavku spravedlnosti, aby tito lidé v donucovacích pracovnách byli převychováni v užitečné tvory lidské společnosti.

Paní a pánové. je jistě přáním nás všech, aby naše bezpečnostní orgány a soudy nebyly nuceny často používat zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Je jistě přáním i našich soudců, aby nepřátel republiky bylo co nejméně a aby s trestními soudy měli co činit jen lidé nebezpeční lidské společnosti. Ovšem toto je přání naše a nezáleží jen na nás, zda bude splněno, záleží hlavně na těch. kteří se již dostali nebo ještě mají v úmyslu se dostat na šikmou plochu trestné činnosti proti státu. Přijetím zákona na ochranu lidově demokratické republiky všechny tyto lidi varujeme. Současně pak rozhodnuti chránit lidově demokratickou republiku všemi prostředky přejeme si jistě, aby tento zákon byl velmi účinnou zbraní proti všem nepřátelům naši lidově demokratické republiky, kráčející k socialismu. Odhlasováním zákona dáme panu ministru vnitra, panu ministru spravedlnosti a jim podřízeným orgánům a soudcům opravdu účinnou zbraň, na kterou budeme hrdi. Nechť tato zbraň se stane v jejich rukou tím, čím se stala Rudoarmějcům Stalinova katuše, zbraní k rozbití a zničení posledních posic nepřátel naší republiky.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu zákona a přijal ji se změnami, které jsou uvedeny v písemné zprávě tisk 103. Jménem ústavně-právního výboru doporučuji plenu Národního shromáždění přijetí návrhu zákona v tomto znění. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 posl. dr. Haimovi.

Zpravodajca posl. dr. Haim: Slávne Národné shromaždenie, panie a páni!

Vládny návrh zákona o štátnom súde, predkladaný ústavno-právnym výborom plénu Národného shromaždenia, po bedlivom prerokovaní zapája sa úzko vo svojich dôvodoch k odôvodneniam prerokovávaného návrhu zákona na ochranu ľudovodemokratickej republiky.

Účinná ochrana výdobytkov našej národnodemokratickej revolúcie a socializujúcej ľudovej demokracie vyžaduje k svojmu uplatneniu okrem materiálno-právnych opatrení aj príslušné opatrenia formálno-právne.

Pri našej ceste k socializmu domáca i zahraničná reakcia bude nás hatiť a znepokojovať, aby táto cesta nebola pokojná a aby dosiahnutie konečného cieľa bolo časove čo najvzdialenejšie. Preto, aby bola po ruke rýchla a účinná zbraň proti každému útoku na našu ľudovodemokratickú republiku, je vládou predložený Národnému shromaždeniu návrh zákona o štátnom súde, pred ktorým ako pred súdom riadnym v smysle § 135, ods. 2 úst. listiny majú byť uplatnené vo zvýšenej miere vyššie uvedené hľadiská.