Dnes viac ako inokedy je neodpustiteľným hriechom na národe každý predčasne vyhasnutý život tak dospelého ako nedospelého. Ešte väčším hriechom ale je, to si musíme doznať, že také životy vyhasínajú aj z tej príčiny, že nie je postarané o dostatočnú zdravotnú starostlivosť! Je bohužiaľ smutnou skutočnosťou, že zápasíme s kritickým nedostatkom lekárov, a to najmä na Slovensku a tam predovšetkým na jeho najvýchodnejšej čiastke. Tu by som sa chcel zmieniť najmä o zdravotnej starostlivosti o našich robotníkov. Veľmi málo, ba mohli by sme povedať, že ešte vôbec nemáme závodných lekárov a závodné ambulancie. Prehliadka robotníkov pri tomto kritickom nedostatku lekárov sa vôbec nemôže konať. Keby lekárov bolo, dalo by sa včasnou prehliadkou zabrániť a predísť mnohým nemociam a onemocneniam, a to najmä medzi našimi baníkmi a chemickými robotníkmi. Keď si uvážime, že na Slovensku je neuspokojivý stav-lebo na jedného lekára pripadá približne 3.000 obyvateľov a katastrofálne je to v zemplínskych okresoch, kde takmer na jedného lekára pripadá 6.000 obyvateľov-keď uvážime, že niektoré z týchto okresov sú riedko obývané, bez železnice, a premietneme obvod pôsobnosti lekára na plochu, prepočítame na čas potrebný k poskytnutiu pomoci, uvedomíme si vážnosť tejto situácie. To pochopí každý, kto v úzkosti o svojich drahých musel niekoľko hodín čakať na príchod lekára. Jedným zo znakov kultúrnej úrovne je aj vedomie občana, že môže lekársku pomoc dostať ihneď. Jedným zo znakov zaostalosti pomerov je obava občana, že pomoc príde neskoro a bude márna. Ústava zaručuje občanom právo na ochranu zdravia. Košický vládny program nám ukladá vyrovnať rozdiel hospodárskej a kultúrnej úrovne jednotlivých krajov republiky. K tomu patrí aj úroveň zdravotnej starostlivosti, otázka, ako odstrániť nedostatok lekárov. Tento nedostatok neodstránime rýchlo, myslím preto, že by malo byť uvažované aj o tom, čo je súkromnou vecou lekárov, alebo vecou verejného záujmu ich nerovnomerné rozdelenie, ich hromadenie sa v mestách a zanedbávanie odľahlejších okresov. Verím, že tejto otázke bude venovaná náležitá pozornosť a že bude v záujme spravodlivosti k postihnutým krajom aj správne riešená. Dnes ale ide o zvýšenie možnosti vyškoliť viac lekárov. Tu treba poukázať na to, že v českých zemiach s ich vyspelejšou kultúrnou úrovňou je päť lekárskych fakúlt, zatiaľ čo na Slovensku len jedna, ktorá nevládze kryť potrebu lekárov. Úradne zistený počet chybujúcich lekárov na Slovensku je 850, ale počet ročne promovaných mladých lekárov je len 68. Z toho je zrejmé, že je treba okamžitej nápravy. Je to tiež jeden krok k tomu, ako postaviť zaostalé Slovensko na roveň Čiech a Moravy. Treba najmä pomôcť chudobnejšiemu slovenskému východu, ktorý z hospodárskych dôvodov nemôže vysielať svoj študujúci dorast v žiadúcej miere na nákladné štúdium do vzdialenej Bratislavy. Potrebuje preto vlastne lekárske učilište, ktoré by vychovalo lekársky dorast, ktorý by hľadal a našiel svoje uplatnenie vo vlastnom kraji, ktorý ho toľko potrebuje. Jeho zriadením splnila by sa aspoň čiastočne oprávnená požiadavka z minulosti zaznávaného slovenského východu, aby v Košiciach boly zriadené vysoké školy, ktoré by Košiciam výdatne pomohly plniť ich kultúrne poslanie na východe republiky. Bolo by tým posilnené aj národné uvedomie mesta i okolia, vyvinula by sa zdravá súťaživosť medzi oboma vysokými školami slovenskými, a osobitným pomerom a otázkam zdravotníckym, ako sa prejavujú v tej časti štátu, bola by venovaná žiadúca pozornosť. Z uvedených dôvodov je naliehavo treba zriadiť v Košiciach odbočku lekárskej fakulty bratislavskej univerzity počnúc študijným rokom 1948/1949, a to pre začiatok len vyššími semestrami 6.-10.

Informatívny maximálny rozpočet na pobočke lekárskej fakulty v Košiciach je tento: Osobné výdavky 5,732.095 Kčs, vecné výdavky 6,127.400 Kčs, spolu 11,859.495 Kčs.

Ako výdavok pre rok 1948 prišlo by do úvahy okolo 3,000.000 Kčs, ktoré sa uhradia z úspor v rámci rozpočtu na tento rok.

Slávne Národné shromaždenie! Rozpočtový výbor prerokoval dňa 8. júla 1948 vo svojej schôdzi vládny návrh zákona o zriadení pobočky lekárskej fakulty bratislavskej univerzity v Košiciach (tlač č. 12) a prijal ho bez zmeny. Doporučuje Národnému shromaždeniu jeho prijatie a uzákonenie.

Podpredseda Valo: Dávam slovo zpravodajcovi k ods. 6 za výbor kultúrny, pánu posl. dr Trávníčkovi.

Zpravodaj posl. dr Trávníček: Dámy a pánové!

Lékárnické studium bylo u nás dosud upraveno statutem z roku 1889. Předpokládalo u aspirantů farmacie od roku 1920 maturitní vysvědčení ze střední školy s latinou, dále dvouroční praxi v lékárně a po ní tirocinální zkoušku. Trvalo dva roky na fakultě přírodovědecké a zakončovalo rigorosem na fakultě lékařské, která vydávala absolventům diplom magistr farmacie.

Podle navrhovaného zákona přičleňuje se lékárnické studium k lékařským fakultám v Praze, v Brně a Bratislavě, trvá 4 roky a končí po dvou státních zkouškách dosažením hodnosti magistra farmacie, kterou lze doplniti vyhověním podmínkám rigorosního řádu na hodnost doktora farmacie. Je to studium mezifakultní, obstarávané učitelskými silami fakulty lékařské a přírodovědecké, tvořícími zvláštní odborový sbor.

Naléhavá potřeba úpravy lékárnického studia pociťovala se již po prvé světové válce a pociťuje se zejména dnes, jednak pro jeho žádoucí jednotnost v celé republice se zřením k tomu, že bylo farmaceutické studium na Slovensku v roce 1941 rozšířeno na studium tříleté.

Jednak je nová úprava nutná vzhledem k pokroku vědních oborů lékárnických a k novým úkolům, které ukládá naše doba lékárníkům. V liberalistickém duchu starého statutu byl lékárník v podstatě obchodník s léky, jemuž se dostalo jen tolik theoretického vzdělání, kolik bylo třeba k jeho úloze jako prostředníka mezi lékařem a uživatelem léků, a to po stránce spíše obchodní dovednosti než věcné znalosti.

Podle chystaného lékárnického zákona v duchu socialistickém připadají však farmacentům tyto nové důležité úkoly: vědecký výzkum léčiv a jejich výroba v oblasti znárodněného farmaceutického průmyslu, dále příprava, kontrola a distribuce léků v lékárnách a za třetí všechny úkoly zdravotnické v oboru hygieny, bakteriologie atd.

Během plného vysokoškolského studia mohou se posluchači farmacie dobře připravit na tyto své úkoly ve prospěch zdraví národa. Těmto úkolům dobře hoví studijní osnova, jejíž schematický nástin podává důvodová zpráva. Rozšířením na 4 ročníky vyrovná se úplně nebo do značné míry naše farmaceutické studium studiu v jiných zemích, kde jsou namnoze samostatné fakulty lékárnické. Osnova zákona plným právem pamatuje také na to, aby mohli dosavadní aspiranti a absolventi farmacie dokončiti a doplniti své vzdělání podle nové studijní osnovy. Je toho svrchované potřebí pro jednotnost vzdělání všech příslušníků lékárnického stavu.

Kulturní výbor se usnesl ve své schůzí 16. července t. r. navrhnouti Národnímu shromáždění schválení vládní osnovy po této změně: v odst. 3 § 1 buďtež v něm vynechány dvě poslední věty: "Porad se účastní též děkani obou fakult. O výsledku porad odborového sboru se usnáší profesorský sbor fakulty, do jehož působností věc spadá" a nahrazeny touto novou větou: "Působnost odborového sboru a jeho poměr k profesorským sborům obou fakult určí ministerstvo školství a osvěty".

Kulturní výbor navrhuje tyto změny, aby se zjednodušila formální agenda farmaceutického sboru. Po této změně doporučuje kulturní výbor Národnímu shromáždění osnovu ke schválení.

Podpredseda Valo: Dávam slovo zpravodajcovi k ods. 6 za výbor rozpočtový, posl. dr Šmídovi.

Zpravodaj posl. dr Šmída: Paní a pánové!

Rozpočtový výbor jednal o vládním návrhu zákona o lékárnickém studiu ve své schůzí dne 16. července 1948. Uvážil zejména dva hlavní důvody, které vedou k tomu, že je naprosto nutné změnit u nás lékárnické studium. Dosavadní předpisy jsou v naprostém nesouladu s dnešním stavem vědy a v nesouladu se způsobem studia v ostatních kulturních státech. Druhá, neméně naléhavá příčina je ta, že studium lékárnictví se provádělo nestejně v zemích českých a na Slovensku. Zatím co v zemích českých se požadovalo dvouleté vysokoškolské studium, na Slovensku vyžadovalo studium lékárnictví 3 let na vysoké škole. Rozpočtový výbor uvážil, že provedení tohoto zákona si nevyžádá pro letošní rok žádných zvýšených výdajů, neboť navrhovaná osnova je hospodárná v tom, že využívá dosavadního zařízení a personálu vědeckých ústavů lékařských a přírodovědeckých fakult. Pro další léta je ovšem nutno počítati s určitým zvýšeným nákladem, zejména z toho důvodu, že bude třeba postupně vybudovati 10 nových vědeckých ústavů, které dosud naše lékařské fakulty nemají. Naprostá nutnost modernisace tohoto studia je však důvodem, že státní správa musí věnovati všechny další nutné peněžní prostředky k modernisaci naších vysokých škol.

Z tohoto důvodu usnesl se rozpočtový výbor doporučiti Národnímu shromáždění, aby navržená osnova byla přijata ve znění schváleném kulturním výborem. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Teraz pristúpime ku spoločnej rozprave. Prihlásení sú títo rečníci: pán posl. dr Valouch a pán posl. Polák.

Dávam slovo p. posl. dr Valouchovi.

Posl. dr Valouch: Slavná sněmovno, paní a pánové!

První dvě osnovy, týkající se vysokých škol, jsou předloženy Národnímu shromáždění k projednání a možno říci, že obě jsou výrazem naléhavé nutnosti v jednom z nejdůležitějších sektorů národního života, ve zdravotnictví.

První z nich, osnova zákona o zřízení pobočky lékařské fakulty v Košících, která bude zárodkem druhé lékařské fakulty na Slovensku, je obdobou starších zákonů, jimiž byly v českých zemích zřízeny lékařská fakulta v Olomouci a dvě pobočky lékařské fakulty pražské, v Hradci Králové a v Plzni. Jsou tu i stejné důvody, které vedly k rozšíření počtu lékařských fakult v českých zemích, totiž naléhavá potřeba většího počtu co nejlépe vyškolených lékařů.

Zvětšování počtu posluchačů na lékařských fakultách přes určitou mez by muselo totiž vésti ke snížení úrovně jejích školení. Výchova lékařů-a ostatně výchova jakýchkoliv odborníků-musí dávat nejen důkladné theoretické základy, nýbrž i vypěstovat schopnost dokonalého použití theorie v praxí. Je-li pak možno theoretické školení prováděti spíše pří větším počtu posluchačů na jednoho učitele-ačkoliv i zde je menší počet žádoucí-není tomu tak v případě praktického školení, a to zvláště pokud jde o lékaře.

Co nejbohatší studijní styk posluchače s pacienty s různými nemocemi je tu nutností. Fakultní kliniky jsou však současně veřejnými léčebnými ústavy a jejich kapacita je nutně určována jinými zřeteli na organisaci léčebné péče, než jen požadavky pedagogickými. To vede při hledání optimálního poměru mezi počtem posluchačů a počtem nemocných na klinikách k nutnosti omeziti počet posluchačů, nemá-li dojíti k snížení úrovně praktického školení a přílišnému obtěžování pacientů.

V tomto nebezpečí jsme byli v českých zemích v roce 1945, kdy abnormálně velký počet posluchačů v důsledku zavření vysokých škol za okupace nám zatížil dosavadní lékařské fakulty tak, že jsme museli rychle sáhnout k zvýšení jejich počtu. Zkušenosti od té doby nám také potvrdily, že školení lékařů na menších fakultách je skutečně mnohem lepší, takže není vhodné, aby na př. zřízené dvě pobočky v českých zemích byly po pominutí abnormálního návalu zase zrušeny, nýbrž naopak, že je žádoucí dobudovat je na dokonalé fakulty.

Ostatně podrobné srovnávací studie odborníků pokud jde o poměry v jiných státech ukázaly, že pro náš stát a pro nejbližší desetiletí je třeba sedmi lékařských fakult a z nich dvou na Slovensku. Blížíme-li se již k tomuto optimálnímu počtu v českých zemích, je nejvýš naléhavé zříditi druhou fakultu též na Slovensku, které sice neprodělalo mimořádný nával posluchačů, ale zato trpí relativně mnohem větším nedostatkem lékařů.

Druhá osnova zákona o lékárnickém studiu znamená uskutečnění snah o zvýšení a prohloubení vzdělání lékárníků, kteří jsou důležitými spolupracovníky lékařů při péči o zdraví lidu.

Důvodová zpráva a pan zpravodaj podrobně uvedli, jak dávné jsou to snahy a jak je nutno odstranit abnormální disparitu ve vzdělání lékárníků u nás a v jiných státech i v poměru mezi Slovenskem a českými zeměmi.

Chtěl bych však poukázat na jeden moment, který zasluhuje pozornosti zvlášť s našeho hlediska a který je třeba mít na zřeteli i při provádění tohoto zákona. Lékárnické studium v českých zemích při dvouletém rozsahu bylo dosud přičleněno k přírodovědeckým fakultám, kdežto nový zákon je včlení do lékařských fakult. Na Slovensku je od počátku při lékařských fakultách. Tato otázka, kam vlastně toto studium patří, byla u nás vedle otázky prodloužení studia dlouho předmětem diskuse.

Vedle toho byla tu však ještě snaha po samostatné fakultě lékárnické, jako je tomu v některých státech. Byly to tyto rozpory, které zdržovaly dřívější realisaci tohoto zákona, dávno již požadovaného a připravovaného. Správné vyřešení bylo oddalováno za dřívějšího režimu v ministerstvu školství v podstatě z důvodů osobních a prestižních, které jako v mnohých jiných případech byly skutečným podkladem t. zv. politiky předúnorových vůdčích činitelů některých politických stran.

Řešení, které obsahuje osnova zákona, předložená nyní vládou, totiž připojení lékárnického studia k lékařským fakultám, je třeba uvítat a schválit jako jedině správné za dnešních poměrů. Důvodem tu není jen to, co jsem řekl jíž dříve, že jde o důležité spolupracovníky lékařů, nýbrž také okolnost, že znárodněním lékárnického průmyslu a lékárnické distribuce se podstatně mění účel a smysl lékárnického povolání.

Víme, jak silně dříve převažoval ve výrobě i distribuci léků zájem obchodní nad zájmem zdravotnickým. To se projevovalo také v obsahu a způsobu lékárnického studia, v jeho jednostranné t. zv. odbornosti, která byla pojímána samoúčelně a stavovsky a nepřihlížela takřka vůbec ke společenské funkci lékárnictva ve zdravotnictví. Bylo to zesilováno také tím, že studium se dálo na fakultách přírodovědeckých, jejichž hlavní úkol nemá se zdravotnictvím takřka nic společného. Bude-li se nyní lékárnické studium vytvářet ve své nové formě čtyřletého studia na lékařských fakultách, jsou tím dány předpoklady, aby-ovlivněno zřeteli zdravotnickými-se skutečně stalo studiem zaměřeným v tom smyslu, jak jsem se zmínil. Jsem přesvědčen, že touto cestou dojdeme v dohledné době nejlépe i k dokonalé samostatné lékárnické fakultě.

Chtěl bych však ještě poznamenat, že žádoucí zaměření lékárnického studia, o němž jsem mluvil, se ještě dostatečně nejeví v návrhu studijního plánu k důvodové zprávě a že by bylo účelné studijní plán přece ještě revidovat.

Paní a pánové, používám této příležitostí, kdy jsou Národnímu shromáždění předkládány první dva závažné návrhy zákonů o vysokých školách, abych alespoň v hrubých rysech vyložil, jak se zásadně stavíme k reformě vysokých škol vůbec, a ukázal, že naše kladné stanovisko k těmto dvěma návrhům zákonů je v souladu s naším všeobecným stanoviskem.

Reforma studia na vysokých školách, kterou ohlásil vládní program, se bude týkat jak obsahu studia, tak vyučovacích method a je v obou směrech neobyčejně naléhavá. Abychom o tom byli přesvědčeni i bez podrobné analysy dosavadního stavu našich vysokých škol, stačí, abychom si uvědomili, že se vlastně nijak podstatně nezměnily po dlouhou řadu desetiletí, ba takřka po celé století.

Ještě dnes fungují setrvačností v podstatě stejně jako v bývalém kapitalistickém řádu, v němž měla být vysokoškolsky vzdělaná inteligence záměrně vychovávána jako služka třídních zájmu vykořisťovatelských.

Uvědomme si dále, že jejich organisace a jejich formy vyučování jsou takřka stejné jako u bývalých rakouských, vlastně německých škol. Ještě dnes jsou na př. zásady studia na universitách regulovány normou o 73 paragrafech z r. 1850 a dosud platný základní zákon o organisaci universit slavil letos v dubnu 75leté jubileum.

Nejde však jen o to, že jsou to úctyhodní stařečkové, ale horší je, že tyto zastaralé předpisy konservují na našich vysokých školách do značné míry starého rakouského ducha, který je zcela cizí naší nejlepší národní tradici. Tento duch se projevuje hlavně v přeceňování vnějších a často okázalých forem, při čemž uvnitř do značné míry schází to nejdůležitější, totiž účelně organisovaná a poctívá práce, naplněná současným národním životem a pokrokovým duchem.

Ještě dnes je možno-i když to není pravidlem-že vysokoškolský profesor za katedrou předčítá text z tištěné knihy a že místo stovky zapsaných posluchačů ho poslouchá-bůhví proč-několik málo posluchačů, kteří by si to dovedli také sami přečíst. A to-prosím-je v souhlase s předpisy a říká se tomu vyučování na základě t. zv. akademické svobody učení.

Ptám se: Bylo by možné, aby na př. dělník ve výrobě pracoval-a dá-li se to vůbec nazvat prací-tak neúčelně a přímo nepoctivě? A to nemluvím ani o obsahu těchto čtení, který donedávna byl mnohdy zaměřen přímo proti snahám většiny národa o lepší socialistický zítřek, nebo je alespoň nebral na vědomí.