Okresní spořitelna a záložna bude vybudována na podkladě družstevním. Členský substrát nebudou však tvořit fysické osoby, nýbrž osoby právnické, t. j. družstva, a to úvěrní i neúvěrní. Představenstva, která tyto ústavy budou spravovat, budou z poloviny jmenována okresním národním výborem a druhá polovina bude volena valnou hromadou. Zaměstnanci se budou podílet v představenstvu tak, že budou zastoupeni svými zástupci. Jejích počet určí ministerstvo financí. U okr. spořitelny a záložny se soustředí peněžní přebytek celého okresu a od ní budou zase dostávat potřebné peněžní prostředky ty ústavy, které je budou potřebovat. Získají tak přehled o potřebách okresu a budou proto moci účinně spolupůsobit při sdělávání finančních plánů okresů. Tímto opatřením se také zkrátí cesta peněz proti dnešnímu stavu, kdy přebytky šly napřed do svazů, to jest do Prahy, do Brna nebo Bratislavy, a odtud teprve zpět na vesnici, kde jich bylo potřebí.

U ostatních ústavů lidového peněžnictví, které nemají více než 1 zaměstnance a kde činnost obstarávají převážně funkcionáři, budou všichni členové představenstva voleni valnou hromadou. Je tedy u obou typů družstevního peněžnictví princip demokracie plně zachován. Zdůrazňuji to proto, že se po únorových událostech pokoušela poražená reakce zanášet neklid a docílit masového vybírání vkladů právě pod pláštíkem, že ministerstvo financí chce plně odbourat jak kampeličky, tak také volené orgány a všude dosadit své komisaře. Zákon předpokládá právě opak. Jako u bank, tak i u ústavů lidového peněžnictví bude za veškeré vklady ručit stát. Členské podíly budou moci býti úročeny až o 1% výše, než činí nejnižší úroková sazba z úsporných vkladů.

Všechny tyto ústavy lidového peněžnictví budou každoročně z dosaženého zisku tvořit reservní fond. do kterého poplyne 20% zisku, a to tak dlouho, pokud fond nedosáhne 10% všech svěřených vkladů. Ostatní čistý zisk se bude odvádět státní pokladně-obdobně, jako je tomu u bank. Ústavy lidového peněžnictví nebudou také smět zakládat žádné průmyslové podniky, což je nejen v souhlase s oddělením úvěrové činnosti od neúvěrní, ale také zárukou dokonalé distribuce peněžních prostředků a jejich nestranného rozmístění.

Osnova pamatuje i na vrcholné peněžní ústředí pro lidové peněžnictví. I tu je zachován princip, že polovinu členů představenstva volí valná hromada. Členy totiž jsou zde okresní spořitelny a záložny, které touto formou budou míti vybudováno své vyrovnávací peněžní ústředí, a to ve smyslu naší ústavy 9. května, zvlášť pro české země a zvlášť pro Slovensko. Peněžní ústředí v Praze bude mít pobočku v Brně. Dosavadní všeobecné peněžní ústředí družstev v Praze, Peněžní ústředí zemědělských družstev v Praze a Peněžní ústředí peněžních družstev v Brně se sloučí v tomto novém peněžním ústředí, které nebude míti tak zv. obchodní oprávnění a jehož činnost je v zákoně taxativně stanovena.

Nový a jistě ojedinělý způsob, jakým osnova organisuje a začleňuje tyto ústavy lidového peněžnictví v chod našeho hospodářského života, se projevuje i v tom, že ústavy i Ústředí lidového peněžnictví se stávají členy Ústřední rady družstev, kde se pro ně tvoří zvláštní odbor. Jak je to vše v rozporu s předválečnou praxí! Dnes volené orgány a družstevní forma, dále členství ve vrcholné družstevní organisaci-toť ta nejlepší a nejkrásnější oslava družstevního díla v jubilejním družstevním roce. Znamená to očištění peněžního družstevnictví a jeho navrácení těm úkolům, které mu jeho zakladatelé-ať již Kampelík nebo Alfons Šťastný-dali do vínku. Tato osnova je také důkazem, že i ve finančním sektoru je systém lidové demokracie plně uplatňován, a to se zdarem.

Nově-a nutno zdůraznit, že pokrokově-je řešena i otázka revise peněžních ústavů jako celku. Až dosud vykonávaly revisi jednotlivé svazy. Nyní se revisní služba soustředí přímo u ministerstva financí, rovněž v samostatném zvláštním revisním odboru. Na revisní nález nebudou tedy moci působit zájmy svazů. Tak se stanou revisní zprávy pokladem k zjednání nápravy ve všech případech, kde by se peněžní ústavy uchýlily od svého poslání a kde by nechtěly podporovat naše plánovité hospodářství.

Tato revisní služba si sice vyžádá určitého nákladu, který bude hrazen ze státní pokladny, ale naproti tomu čistý zisk náklady vyváží. Její soustředění revisi zlevní. V roce 1946, kdy revisi provádělo několik svazů, stála revisní služba 17,150.000 Kčs a čisté zisky činily u spořitelen a záložen 47,605.000 Kčs. Sloučením ústavů poklesne jejich počet asi o 1.180 a tak bude i podstata podléhající revisi značně menší, tedy i revisní náklady při daleko lepší službě budou lacinější a revise splní poslání, které správná revise má mít.

Nakonec bych rád zdůraznil, že celý slučovací proces a nová organisační výstavba, jak ji předpokládá osnova, plně odpovídá dnešním potřebám našeho hospodářského života a zároveň vychází z dnešního stavu. Sám vývoj života smazal dnešní rozdíly mezí spořitelnami a záložnami, jejích funkce-a do určité míry i právní povaha-se vyrovnaly. Spořitelny i záložny se staly významnou složkou veřejné správy a je proto v zájmu celku, když z nich budujeme jednotný typ lidových peněžních ústavů. Ministerstvo financí tímto zákonem předkládá skutečně zákon dobrý a vyhovující.

Paní a pánové! Abych nezdržoval, nebudu se dále šířit o podrobnostech, které zákon obsahuje v jednotlivých paragrafech. Podstatné je to, že tvoříme nové peněžní ústředí jako vrcholnou organisaci a že touto osnovou nastupujeme cestu: jedno místo-jeden ústav a že tvoříme skutečně jednotný typ lidového peněžnictví.

Rozpočtový výbor, který se osnovou zákona tisk 62 důkladně zabýval, jednomyslně osnovu schválil v předloženém znění a proto jménem rozpočtového výboru jí doporučuji ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dávám slovo zpravodaji k odst. 1 za výbor hospodářský, posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!

Hospodářský výbor projednal vládní návrh zákona o organisaci peněžnictví ve své schůzí 15. t. m. Za tento výbor se připojuji ke zprávě zpravodaje za výbor rozpočtový a navrhuji, aby vládní návrh zákona byl schválen ve znění, jak je připojeno ke společné zprávě výborů hospodářského, ústavně-právního a rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dávám slovo zpravodaji k odst. 1 za výbor ústavně-právní, panu posl. dr Langrovi.

Zpravodaj posl. dr Langer: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Výbor ústavně-právní projednal tuto osnovu ve své schůzí 15. července a připojil různé dodatky a změny ve shodě s výbory hospodářským a rozpočtovým. Aby snad nedocházelo při provádění zákona k nedorozumění, usnesl se ústavně-právní výbor na výkladu k odst. 2 § 14 v tom smyslu, že náhradníci jsou pouze za členy, kteří jsou voleni ze řad zaměstnanců příslušnými orgány jednotné odborové organisace, a že nejsou žádní náhradníci za členy, které jmenuje ministr financí, a konečně že k odvolání, ať už členů nebo náhradníků, jsou povolání ti, kteří je jmenovali nebo volili. V ostatním se připojuji k vývodům pana hlavního zpravodaje a navrhuji jménem ústavně-právního výboru, abyste návrh zákona tak, jak vám byl předložen společnou zprávou výborů hospodářského, rozpočtového a ústavně-právního, schválili. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dávám slovo zpravodaji k odstavci 2 za výbor rozpočtový, panu posl. Sajalovi.

Zpravodaj posl. Sajal: Pane předsedo, paní a pánové!

Působnost navrhovaného zákona se vztahuje na všechny ústavy, které buď přijímají peněžní vklady nebo shromažďují úspory a reservy a poskytují úvěry. Jsou to především banky, záložny a spořitelny, ale také pojišťovny, ať již provozují pojištění soukromé či veřejnoprávní.

Všechny tyto ústavy nakládaly dříve se svým jměním i s vklady autonomně, t. j. podle svého volného uvážení. Moc peněžních ústavů nebyla založena na vlastním kapitálu, nýbrž na svěřených vkladech. Bylo proto jejich mravní povinností, aby svěřených majetků používaly ve prospěch široké obce vkladatelů; ale namísto toho se používalo peněz egoisticky.

Banky i ostatní ústavy povolovaly nebo odpíraly úvěr a hospodařily se jměním bez ohledu na veřejný zájem. Z valné části se věnovaly úkolům jiným než peněžnictví. Snažily se, a také se jim to dařilo, ovládnout a spoutat celé hospodářství našeho státu. Ústavy, banky a některé záložny věnovaly se více činnosti podnikatelské, průmyslové a obchodní. Zvláště větší ústavy a banky se zpronevěřily svému úkolu a svou činnost zaměřily výhradně na ovládnutí celého našeho hospodářství.

Expanse ústavů nebo jejich koncernů měla škodlivý vliv na naše hospodářství, neboť tyto ústavy bojovaly zejména mezi sebou a větší ničily menší. Povolované úvěry obvykle sloužily nikoli k podpoře úvěrovaných podniků, t. j. dlužníka, nýbrž k tomu, aby peněžní ústav tyto podniky ovládl a dostal do svého vlastnictví. Kapitalistický systém věnoval sice svou největší pozornost penězům, kapitálu, ale nebyl nástrojem k podpoře a prospěchu společnosti, nýbrž k utlačování slabších a k ovládnutí státu.

Protichůdné zájmy jednotlivých ústavů a koncernů nedávaly možnosti, aby se peněžních reserv náležitě využilo. Klasickým příkladem toho byla naše hospodářská krise v r. 1930, kdy jsme měli téměř jeden milion nezaměstnaných. Stát usilovně hledal peněžní reservy, ale peněžní ústavy je nechávaly ve svých tresorech. Neměly naprosto žádného zájmu, aby vydávaly své reservy v té době, kdy se jim zdálo, že peníze ponesou nízký úrok a kdy by mohlo být jejich risiko příliš velké. Záložny, banky i pojišťovny chránily přebytky každá pro sebe, a pro velkorysé práce v celostátním měřítku peněz nebylo. Tyto vady a příčiny hospodářských rozvratů hodlá odstraniti soubor osnov o organisaci peněžnictví. Návrh zákona o nové působnosti Poštovní spořitelny je jedním z těchto důležitých článků.

Veliké úkoly výstavby našeho hospodářství a ohromné investice, které podnikáme, budou vyžadovat také velkých peněžních prostředků. Proto je nutné vytvořit si takové ústředí, do kterého by se soustřeďovaly všechny peněžní přebytky. Tyto přebytky zamýšlí osnova povinně soustřeďovat v Poštovní spořitelně, která se tak stává peněžním ústředím pro všechny peněžní ústavy, ať jsou to banky nebo ústavy lidového peněžnictví nebo pojišťovnictví. Doposud jsme neměli skutečného peněžního ústředí pro banky. Byla zde pro země historické pouze peněžní ústředí spořitelen, družstev a také družstev zemědělských, ale nikoliv bank. Podobný stav byl také na Slovensku.

Ministerstvo financí se správně přiklonilo k myšlence, že se nebude zakládat nové ústředí, ale že se použije vzorně vybudovaného ústavu se zapracovaným personálem a velikým pomocným aparátem, kterým je právě Poštovní spořitelna. Poštovní spořitelna se touto osnovou mění v národní podnik; mění tedy svou právní formu. Nebude jíž podřízena ministerstvu pošt, nýbrž ministerstvu financí. Bude ovšem přijímat vklady a poskytovat úvěry, obchodovat s cennými papíry, obstarávat depositní službu a spolupůsobit při sestavování a kontrole celostátního finančního plánu.

Pravomoc všech ústavů je osnovou omezena a ústavy budou napříště používat peněžních prostředků, ať jsou to jejich vlastní nebo svěřené, jen v rámci celostátního plánu. Nebudou-li míti dostatečných prostředků, jsou povinny požádat Poštovní spořitelnu o úvěr a ten jim bude poskytnut.

Považuji předloženou osnovu za šťastný krok k nové organisaci peněžnictví a navrhuji proto jménem rozpočtového výboru slavné sněmovně, aby předložený návrh schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Richter (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 za výbor hospodářský, posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!

Hospodářský výbor projednal vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje působnost a mění právní povaha Poštovní spořitelny, ve své schůzi 15. července 1948. Připojuji se za tento výbor ke zprávě zpravodaje výboru rozpočtového a navrhuji, aby vládní návrh zákona byl schválen ve znění, jak je připojeno ke společné správě výborů hospodářského, ústavně-právního a rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 za výbor ústavně-právní, p. posl. inž. Baráčkovi.

Zpravodaj posl. inž. Baráček: Paní a pánové, ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 15. července 1948 vládní návrh zákona, tisk 29, kterým se rozšiřuje působnost a mění právní povaha Poštovní spořitelny.

Jménem tohoto výboru se připojuji plně k předcházejícím zpravodajům a navrhuji, aby slavná sněmovna schválila osnovu tisk 63 beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Dávám slovo zpravodaji k odst. 3 za výbor rozpočtový, posl. dr Berákovi.

Zpravodaj posl. dr Berák: Slavná sněmovno!

Mám-li podat zprávu za rozpočtový výbor k vládnímu návrhu zákona o Investiční bance, chtěl bych říci úvodem, že jak rozpočtový výbor, tak i ostatní výbory projednaly vládní návrh tohoto zákona ve svých schůzích dne 15. července 1948. Budiž mi však dovoleno, poněvadž rozprava je společná, abych pří této příležitosti také jako člen klubu lidových poslanců pronesl zde několik slov k ostatním osnovám zákonů o organisaci peněžnictví a o Poštovní spořitelně, které s tímto zákonem o Investiční bance tvoří celek.

Po květnové revolucí vznikly našemu finančnímu hospodářství nové úkoly a vyrostla úplně nová problematika. Byly to problémy měnové, souvisící s důsledky války a okupace, problémy rázu politicko-organisačního, znárodnění bank a pojišťoven, jejích organisace a jejich poměr k ostatnímu peněžnictví. S velkou částí tohoto problému se právě dnes vyrovnáváme, schvalujíce vládní návrhy zákonů o organisací peněžnictví, o nové úpravě působnosti a právní povahy Poštovní spořitelny a konečně právě jednajíce o zákonu o Investiční bance.

V plánovaném hospodářství mají banky plnit jinou funkci nežli v době kapitalismu. Dnes nejde již o to, aby finanční kapitál odsával co největší zisky z hospodářství. Aby banky mohly plnit tuto svou úlohu, došlo k jejich koncentraci a zároveň k rozdělení úkolů mezi peněžní ústavy. Současně s koncentrací bank dochází také ke koncentraci lidového peněžnictví. Podle budovatelského programu z července 1946 má býti provoz podniků financován odděleně od financování investic.

Financování investic má být svěřeno zvláštnímu investičnímu ústavu, Investiční bance. Ústavy lidového peněžnictví mají pak mít úkol podporovat spořivost a financovat drobnější podnikání.

Podpora spořivosti je velmi vážným problémem a naši národní hospodáři se jím zabývají. Někteří zastávají názor, že v kolektivním společenství není pro kapitálovou tvorbu závažnou výše vkladů a že proto nemůže být zájmu o další peníze, po případě o jejich přesun do peněžních ústavů. Převážná část národohospodářských odborníků toto mínění nesdílí. Považuji za potřebné zde upozornit na př. na sovětské spořitelnictví, ve kterém se plně respektuje zájem vkladatelů, jak se ukázalo u příležitosti poslední měnové reformy v Sovětském svazu v minulém roce. Výměnný kurs při propočtu vkladů spořitelních byl stanoven, jak známo, mnohem výhodněji než základní poměr výměnný, který činil 10 starých rublů za jeden rubl nový.

Pokud jde o osnovu zákona o Poštovní spořitelně, tento zákon uvádí v život jedno celostátní peněžní ústředí pro všechny banky-národní podniky a pro peněžní ústředí lidového peněžnictví, jakož i pro pojišťovací ústavy, jak o tom již bylo referováno.

Nově se upravuje kompetence ministerstva financí v oboru peněžnictví. Zde stává se ministerstvo financí úřadem rozhodujícím. V zájmu jednotné finanční politiky státu je nutné, aby výlučná kompetence právě v této sféře peněžnické příslušela ministerstvu financí a zejména aby byl zachován nadále koncesní systém co do vzniku nových peněžních ústavů. Je to samozřejmé. Poukazuji při této příležitosti zvláště na významné postavení ministerstva financí v SSSR a na postavení Gosbanky.

Řekl jsem, že smyslem těchto osnov, zejména osnovy o Investiční bance, je uskutečnění zásady, že financování provozu se odděluje od financování investic. Z této zásady by mohla býti připuštěna výjimka u stavebních podniků. V této sféře by měla Investiční banka fungovati zároveň jako banka provozní, pokud ovšem financování stavebních podniků nepřipadne podle jejich velikosti lidovému peněžnictví. Investiční banka se bude muset zabývati také splátkovými výkazy stavitelů, k čemuž bude často potřebovat provést kontrolu styků stavitele s dodavateli. Bylo by proto nejkratší, kdyby kontrola při financování investic byla Investiční bance svěřena již u stavitelů. Poněvadž konec konců jak obě banky provozní, tak i tato banka investiční jsou resortně podřízeny ministru financí, není třeba k uplatnění této zásady změny zákona. Měla by však být zabezpečena taková možnost alespoň v administrativním opatření ministra financí, který má jako resortní ministr právo provést delimitaci funkcí mezi jednotlivými peněžními ústavy.